Článek 35 proklamuje zásadu svobody průvozu zboží dopravovaného mezi Terstem a státy, jimž slouží. O všech otázkách, týkajících se provozu, užívání a správy přístavu nebo technických stránek průvozu, bude jednati Mezinárodní komise svobodného přístavu, v níž budou zastoupeny všechny čtyři velmoci, dále Jugoslavie, Italie a pět vnitrozemských států, mezi nimi také Československo. Podmínkou členství v této mezinárodní komisi je, že příslušný stát vzal na sebe závazky uložené řádem. Článek 86 v části XI obsahuje závěrečné klausule, podle nichž velvyslanci čtyř velmocí v Římě budou jednati o odstranění všech sporů, které by mohly vzniknouti při výkladu a provádění mírové smlouvy.

Tím jsem vyčerpal strohé údaje, které se nás v obsáhlé mírové smlouvě s ltalií týkají. Jejím podpisem se uzavřela neblahá kapitola, počínající příchodem Mussoliniho a trvající dlouhou řadu let. Ale při vyslovení jména Italie si nepředstavujeme již fašistickou Italii s Mussolinim v čele. To období, třeba řadu let trvající, je jen episodou, pouhým okamžikem v dlouhém a nad jiné plodném životě tohoto národa. To je si třeba připomenouti právě v tuto chvíli. Neboť minulost Italie je nejlepší zárukou její budoucnosti a zárukou pro všechny státy, které mírovou smlouvu podepsaly. Od dob klasických až po naše doby defilují před našimi zraky jména, která zná celý kulturní svět. Vzpomeňme jen těch nejznámějších, začínajíce Dantem, Boccacciem a Petrarkou, otcem humanismu, téhož humanismu, k němuž se i my s hrdostí hlásíme; vzpomeňme renesance, jež právě v ltalii rozvinula své nejskvělejší květy a proslavila Neapol, Ferraru, Florencii atd. V Italii vzal svůj původ Ariosto, tvůrce hrdinného eposu, i Torquato Tasso, hlasatel rytířství, a celá nepřehledná řada jmen se nám vynořuje v mysli v této souvislosti: Michelangelo, Macchiavelli, Carducci, ď Annunzio, Pirandello a jiní a jiní. A právě tak jako v literatuře a filosofii, i v ostatním umění a vědách se setkáváme se jmény nehynoucího zvuku. Leonardo da Vinci či Tizián jsou mistry, jejichž plátna nestárnou; Mascagni, Leoncavallo, Puccini, Verdi, jaké to studnice tónů, které nikdy nezevšední! To všechno jsou spony, které víží ltalii se světem. A hledáme-li již to, co nás s Italií obzvláště sblížilo, zastavíme se u roku 1918, když italská bojiště vsákla krev našich vojáků, bojujících po boku italských vojsk proti Rakousku. V naší paměti jsou ještě boje na Piavě, u Monte Baldo, u Gardského jezera. Je tu slavná bitva u Doss Alto.

Každá mírová smlouva má svoji náplň mravní. Jí se končí nepřátelství, když zmizely osoby a příčiny tohoto nepřátelství. I v našem případě tomu tak zajisté bude. Vracíme se zpět k slavným dnům roku osmnáctého a navazujeme na násilně přervanou niť přátelství italsko-československého.

Jistě v obnově našich vztahů, též citových, k Italii hraje velikou úlohu i ta okolnost, že ltalie sama pokládala za vhodno a nutno podati o této své změně důkazy. Učinila tak hned po svém osvobození, kdy italská vláda zvláště slavnostní formou odsoudila a zavrhla mnichovský diktát, na němž měl italský fašismus tak význačný podíl. Tím, že Italie odsoudila Mnichov, umožnila i nám, abychom za touto minulostí, která byla tolik v rozporu se zájmy Italie a Československa, udělali též definitivní tečku.

Vstupujeme tedy do mírových a přátelských vztahů s Italií, s Italií opravdu novou, s Italií de Gasperiho a Nenniho, a proto naše přání jest jediné, žít v míru se všemi národy světa. Toto naše stanovisko také je celému světu známo. Náš nový vztah k Italii tuto naši opravdu mírumilovnou a konstruktivní linii potvrzuje. Věříme pevně, že tím přispíváme k utužení pokoje a míru ve světě a k uklidnění, po němž se všude, zvláště dneska, tak hlasitě volá.

Zahraniční výbor projednal ve schůzi, konané dne 16. září 1947, list presidenta republiky, kterým se předkládá ústavodárnému Národnímu shromáždění mírová smlouva s Italií k projevu souhlasu, a usnesl se doporučiti ústavodárnému Národnímu shromáždění, aby s ní projevilo souhlas. Jménem zahraničního výboru doporučuji mírovou smlouvu ke schválení ústavodárnému Národnímu shromáždění. (Souhlas.)

Místopředseda Petr: Dávám slovo zpravodaji ke třetímu odstavci pořadu, p. posl. Evženu Erbanovi.

Zpravodaj posl. Evžen Erban: Paní a pánové!

Vítáme každý krok, kterým svět likviduje strašné následky poslední války, a to jak morální, tak hospodářské i politické. A smlouva s Finskem, kterou projednáváme, je rovněž takovým krokem.

Finsko se stalo spojencem hitlerovského Německa a účastnilo se po jeho boku války proti Svazu sovětských socialistických republik, Spojenému království a jiným spojeným národům a nese tím svůj podíl odpovědnosti za poslední válku. 4. září 1944 zanechalo však Finsko úplně vojenských operací proti Sovětskému svazu, přestalo válčit proti Spojeným národům, přerušilo styky s Německem a jeho satelity a uzavřelo 19. září 1944 příměří s vládami Svazu sovětských socialistických republik a Spojeného království.

K předložené smlouvě chci zdůraznit několik nejdůležitějších ustanovení. Touto mírovou smlouvou s Finskem se obnovují finské hranice tak, jak byly stanoveny po válkách mezi Finskem a Sovětským svazem mírovými smlouvami ze 14. října 1920 a z 12. března 1940 a příměřím z 19. září 1944. Sovětský svaz se touto smlouvou vzdává práva na nájem poloostrova Hango, Finsko pronajímá naproti tomu Sovětskému svazu na 50 let za roční nájemné 5 milionů finských marek námořní základnu v oblasti Porkkalla-Udd a zajišťuje Sovětskému svazu všechny spoje přes své území s touto základnou. Aalandské ostrovy zůstanou demilitarisovány. Účinnost dřívější mírové smlouvy mezi Sovětským svazem a Finskem z 12. března 1940 s malými změnami se obnovuje.

V dalších článcích mírové smlouvy s Finskem se pojednává o zajištění politických svobod, o potírání fašismu, vydání válečných zločinců, uznání platnosti mírových smluv s Italií, Rumunskem, Bulharskem a Maďarskem, jakož i smluv, které budou sjednány o Rakousku, Německu a Japonsku, a dále o notifikaci předválečných dvoustranných smluv. Pokud jde o věci vojenské, povoluje se touto smlouvou Finsku pro pozemní armádu, čítajíc v to i pohraniční stráž a protiletecké dělostřelectvo, celkový stav ve výši 34.000 mužů, pro válečné námořnictvo stav 4500 mužů a celková tonáž 10.000 tun, pro letectvo 60 letounů a celkový stav 3.000 mužů. Přebytečné vojenské síly budou rozpuštěny.

Pokud jde o reparace, zavazuje se touto smlouvou Finsko zaplatit na úhradu válečných škod Svazu sovětských socialistických republik 300 milionů dolarů, splatných během osmi let, počínajíc 19. zářím 1944, a vrátit v pořádku všechny cennosti a statky odvezené za války ze sovětského území a náležející státu, veřejným nebo družstevním organisacím, podnikům, institucím anebo také jednotlivým občanům. V hospodářském ohledu se Finsko zavazuje, že obnoví všechna práva a zájmy Spojených národů a jejich příslušníků ve Finsku tak, jako byly 22. června 1941, a že vrátí všechen majetek Spojeným národům a jejich příslušníkům v tom stavu, v jakém je nyní. V případě, že tento majetek, práva a zájmové účasti nebudou moci být vráceny vůbec anebo jenom ve stavu poškozeném, zavazuje se Finsko touto smlouvou, že nahradí škodu takto vzniklou ve výši dvou třetin hotově.

Pokud jde o styky obchodní, poskytne Finsko po dobu 18 měsíců ode dne, kdy smlouva nabývá účinnosti, na základě vzájemnosti každému ze Spojených národů nejvyšší výhody.

V závěrečné klausuli se stanoví - obdobně jako v jiných mírových smlouvách - zvláštní smírčí řízení diplomatických zástupců Svazu sovětských socialistických republik a Velké Britannie v Helsinkách, vzniknou-li s finskou vládou spory o výklad a provedení mírové smlouvy. Smlouva nabývá účinnosti, jakmile budou uloženy ratifikační listiny Svazu sovětských socialistických republik a Velké Britannie u vlády Sovětského svazu v Moskvě.

K smlouvě jsou připojeny jako přílohy mapa hranic Finska a oblastí, uvedených v příslušných článcích, dále vymezení pojmu vojenského, leteckého a námořního válečného výcviku a vymezení pojmu a seznam válečného materiálu. Dále jest ke smlouvě připojena příloha o živnostenském, literárním a uměleckém vlastnictví a o pojištění, o smlouvách, promlčecích lhůtách a obchodních stripturách a konečně o kořistních soudech a rozsudcích.

Touto smlouvou, paní a pánové, se uzavírá významná a jistě velmi pohnutá kapitola v dějinách finského národa, kterému my přejeme, aby si novou, demokratickou politikou zajistil čestné a pevné místo mezi mírumilovnými národy celého světa. (Potlesk.)

Místopředseda Petr (zvoní): Uděluji slovo zpravodaji ke čtvrtému odstavci, panu posl. Šlingovi.

Zpravodaj posl. Šling: Pane místopředsedo, slavná sněmovno!

Zahraniční výbor ÚNS projednal na své schůzi dne 16. září 1947 list presidenta republiky o mírové smlouvě mezi mocnostmi spojenými a sdruženými se strany jedné a Bulharskem se strany druhé, podepsané v Paříži dne 10. února 1947. Zahraniční výbor se usnesl doporučiti ústavodárnému Národnímu shromáždění, aby s ní projevilo souhlas.

Mírová smlouva s Bulharskem se skládá z úvodu a 38 článků, zařazených do osmi částí. Ke smlouvě je připojeno 6 příloh.

V předmluvě mírové smlouvy s Bulharskem konstatují spojené mocnosti, že Bulharsko se stalo spojencem hitlerovského Německa, účastnilo se po boku války proti Spojeným národům, čímž nese svůj podíl odpovědnosti za tuto válku, že však Bulharsko zanechalo vojenských operací proti Spojeným národům, přerušilo styky s Německem, uzavřelo dne 28. října 1944 příměří s vládami Svazu sovětských socialistických republik, Spojeného království a Spojených států amerických, jednajícími jménem všech Spojených národů, které byly ve válce s Bulharskem, činně se zúčastnilo války proti Německu, což umožnilo uzavříti mírovou smlouvu, která zařadí Bulharsko do velké rodiny mírumilovných národů.

Po staletí bojovalo Bulharsko za svobodu a při této příležitosti si uvědomujeme, jak těžký byl osud Bulharska. Po celých pět set let trpělo Bulharsko pod tureckým panstvím. Bulharský národ společně s velkým ruským bratrem vítězí nad Turky v roce 1878. Bylo to krátké období svobody, po které znovu následovalo panství cizáků. Šedesátpět let vládla v Bulharsku koburská dynastie, nepřátelská bulharskému národu. Dvakrát v jednom lidském životě byl bulharský národ vtažen do války, kterou nechtěl, za kterou musel draze platit. Byl nucen dělat věci, které se příčily jeho citům a byly namířeny proti jeho nejvlastnějším zájmům. Proléval krev za cizí zájmy, za koburskou dynastii, za Hitlera. Bulharský národ nesmírně vytrpěl. Fašismus řádil surově proti vlastnímu národu. Po první světové válce Cankovova krutovláda vyvraždila nejkrutějším způsobem 30.000 bulharských demokratů, komunistů a příslušníků zemědělského svazu, jehož vůdce Stambolijský byl Cankovem zavražděn v r. 1923. Od roku 1923 trval fašistický režim. Přes všechen teror, přes všechna panství cizáků zůstal lid věren slovanství a demokracii. Během války vznikla v r. 1942 z iniciativy velikého státníka a vůdce bulharského národa Georga Dimitrova vlastenecká fronta, kterou tvoří pět politických stran. Vlastenecká fronta sdružovala všechny pokrokové živly v jednotném hnutí odporu. Partyzánské hnutí se rozrostlo po celé zemi a citelně zasahovalo německé válečné síly v Bulharsku. Převrat 9. září 1944 vyrůstá z tohoto hnutí a přejímá jeho politickou linii vnitřní i zahraniční.

V politické klausuli mírové smlouvy ve 4. a 5. článku zavazuje se Bulharsko rozpustiti všechny politické, vojenské nebo polovojenské organisace fašistického rázu a nestrpěti organisace, jejichž cílem by bylo zbaviti lid jeho demokratických práv. Bulharsko se zavázalo, že potrestá válečné zločince, kterýžto závazek čestně plní. Převrat dne 9. září smetl vládu, která spolupracovala s Němci, a nastolil vládu vlastenecké fronty. Tato vláda zabránila chaosu a konsolidovala nový, lidově-demokratický stát. Rozpustila všechny fašistické organisace. Plníc mírovou smlouvu při vědomí, že 40.000 Bulharů padlo v boji, v partyzánských akcích, žalářích a na popravištích, spravedlivě potrestala zrádce a tím zabezpečila lidově-demokratické Bulharsko. Celá fašistická vláda byla odsouzena na smrt a rozsudek proveden. Stejně tak byl k smrti odsouzen a rozsudek proveden nad carským regentem, bratrem cara Borise, spřežencem hitlerovců.

Právě proto, že svoboda Bulharů byla tak těžce vykoupena, že Bulharsko tak těžce trpělo pod cizáky, dovede si tím více vážit svobody a proto nechce připustiti, aby znovu vznikly fašistické organisace a aby znovu se někdo vměšoval do jeho záležitostí, zasahoval do jeho svrchovanosti, ohrožoval těžce vydobytou svobodu úskoky, lží a rozvratnickou činností.

Pátá část mírové smlouvy ukládá Bulharsku odškodniti Jugoslavii a Řecko za ztráty, které Jugoslavie a Řecko utrpěly vojenskými operacemi a bulharskou okupací v území těchto států. Částka, kterou splatí Bulharsko Řecku, činí 45 mil. amerických dolarů, a částka, kterou mělo zaplatiti Jugoslavii, činí 25 mil. amerických dolarů.

Bulharsko těžce nese toto ustanovení, protože po 9. září 1944 se aktivně zúčastnilo války proti Německu v rámci třetí ukrajinské fronty pod vedením maršála Tolbuchina. Bulhaři pomáhali osvobodit společně s armádou maršála Tita a slavnou Rudou armádou bratrskou, slovanskou Jugoslavii a hnali Němce až do Tyrol. Na hranicích Bulharska a Jugoslavie válčili Bulhaři a Srbové společně, jednotně v partyzánském boji proti německým okupantům. V duchu tohoto boje a v duchu demokratické a slovanské spolupráce, slovanského bratrství zřekla se Jugoslavie, sama tak těžce poškozená, všech náhrad, které mírová konference v Paříži přiřkla jako reparace Jugoslavii. V tomto duchu také československá delegace na mírové konferenci podporovala Bulharsko.

Šestá část mírové smlouvy pojednává o hospodářských problémech, vyplývajících z mírové smlouvy. Dnešní lidově demokratické Bulharsko charakterisoval předseda vlády Dimitrov těmito slovy: Zůstalo sice staré společenské zřízení, vybudované na principu soukromého vlastnictví, zůstaly tudíž dřívější společenské třídy a vrstvy se svými zvláštními zájmy, ale vedení převzaly nové, zdravé a tvůrčí síly. Změnila se ovšem sociální a hospodářská struktura země; vedoucími se stávají činitelé lidoví.

Vydrancované Bulharsko, plníc mírovou smlouvu, přikročilo nyní k velkému budovatelskému dílu. Velké Národní shromáždění republiky Bulharské přijalo pro léta 1947 a 1948 státní hospodářský plán, jehož úkolem jest dosáhnouti předválečné výroby v zemědělství, průmyslu a jiných odvětvích národního hospodářství a překročiti ji, provést industrialisaci země, překonat rychle krisi ve výrobě energie stavbou nových elektráren, zřizováním nových dolů, zavésti mechanisaci do výroby a tímto plánováním zvýšit životní úroveň obyvatelstva, to je obsah a cíl státního hospodářského plánu Bulharska. Podle zpráv plní bulharský lid svůj dvouletý hospodářský plán. Naše hospodářské styky s Bulharskem budou účinně pomáhati jak bulharské dvouletce, tak i naší. Náš průmysl se čestně zhostí úkolů dodat nutné investiční statky Bulharsku. Vyjadřujeme naše sympatie s budovatelským úsilím bulharského národa, které překoná některé nespravedlivě tvrdé podmínky mírové smlouvy.

Lidově demokratické Bulharsko a lidově demokratické Československo budou spolupracovati v nejtěsnějším spojenectví. Mládež Bulharska i Československa jde příkladem společnou prací ve společných brigádách. Ratifikace mírové smlouvy dovršuje zařazení Bulharska do velké rodiny slovanských národů. Schvalujíce mírovou smlouvu s Bulharskem, vyjadřujeme naše bratrské city k velkému bulharskému národu.

Zahraniční výbor doporučuje, aby ústavodárné Národní shromáždění přijalo toto schvalovací usnesení:

Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé souhlasí s mírovou smlouvou mezi mocnostmi spojenými a sdruženými se strany jedné a Bulharskem se strany druhé, podepsanou v Paříži dne 10. února 1947. (Potlesk.)

Místopředseda Petr (zvoní:) Dávám slovo zpravodajce k odst. 5, pí. posl. dr Horákové.

Zpravodajka posl. dr. Horáková: Pane místopředsedo, paní a pánové!

Zahraniční výbor projednal ve své schůzi, konané dne 16. září t. r., list presidenta republiky, kterým předkládá ústavodárnému Národnímu shromáždění mírovou smlouvu s Rumunskem k projevu souhlasu, a usnesl se doporučiti ústavodárnému Národnímu shromáždění, aby tuto mírovou smlouvu přijalo a projevilo s ní souhlas.