Ako som už uviedol, otázka oduznania Viedenskej arbitráže dostala sa do balkánskej hospodárskej komisie - ktorá prirodzene prejednávala tiež otázku reparácii - až po prejednaní komisiou politickou. Dovoľte, aby som sa preto zmienil ešte o ďalších našich návrhoch, prejednávaných komisiou politickou, skôr než prehovorím o zostávajúcich otázkach prejednávavaných v balkánskej komisii hospodárskej.

Ústavodarnému Národnému shromaždeniu sú iste známe naše ďalšie návrhy na doplnenie mierovej smluvy s Maďarskom, prednesené v politickej komisii v Paríži. Žiadali sme na prvom mieste rektifikáciu hraníc pri Bratislave, tak, aby hlavné mesto Slovenska mohlo sa po stránke hospodárskej v nasledovných desaťročiach ozaj nerušene rozvíjať. Tým je aj po.vedané, že náš návrh na rektifikáciu nemal žiadny charakter agresívny voči Maďarsku, nemal a nemá charakter vojenský, a to napriek tomu, že sme odmietli za súhlasu väčšiny politickej komisie dať akýkoľvek záväzok v tomto smere, ako to žiadalo Maďarsko. Podobne sme odmietli, taktiež za súhlasu celej komisie, absurdný návrh, ktorý išiel tak ďaleko, že nám chcel nanútiť nielen na novozískanom území, ale aj na území okupovanom po Viedenskej arbitráži Maďarskom menšinovú ochranu a vytvoriť základňu pre zasahovanie do našich vnútorných záležitostí.

Územie, ktoré nám bolo pri Bratislave priznané, bude v najbližšom čase aj fakticky pripojené k Československu. Ako som bol už pri istej príležitosti povedal, nechceme a nebudeme dávať tomuto pripojeniu, ktoré sa pravdepodobne stane 15. októbra, žiadny akcent namierený proti Maďarsku, naopak sme presvedčení, že toto územie poskytne hlavnému mestu Slovenska také možnosti hospodárskeho a dopravného rozvoja, ktoré budú na prospech aj našim susedom.

O ďalšie naše doplňovacie a pozmeňovacie návrhy v politickej komisii - vlastne o všetky naše pozmeňovacie a doplňovacie návrhy - museli sme viesť tvrdý a takticky složitý boj, nakoľko podľa dohody medzi 4 veľmocami veto čo i len jednej z nich proti takýmto návrhom zaväzovalo k solidárnemu postupu aj ostatných. Napriek tejto složitej situácii boly naše návrhy na zákaz revizionizmu, vrátenie kultúrneho dedičstva, ako aj ďalšie detailnejšie návrhy podané v balkánskej hospodárskej komisii, nakoniec jednomyseľne prijaté jak v komisiách, tak aj v pléne.

V balkánskej hospodárskej komisii československá delegácia podala totižto ešte návrh na rozšírenie pojmu "príslušníka Spojených národov", ktorý pojem bol v návrhu mierovej smluvy vymedzený tak, že by nekryl odškodnenie za majetky bývalých československých príslušníkov maďarskej a nemeckej národnosti. Tomuto čs. návrhu bolo vyhovené jednomyseľne komisiou ako i plenárnou schôdzou v tej forme, že sa rozšíril pojem vlastníka týchto majetkov nielen na príslušníkov Spojených národov, ale i na "spojenecký národ" sám. Pre jasnosť podala k tomuto čs. delegácia svoju interpretáciu, ktorá bola jednomyseľne komisiou prijatá a v ktorej sa vyjadruje, že čs. štát má právo ako právny nástupca týchto svojich bývalých štátnych príslušníkov miesto nich na odškodné za ich majetok.

Taktiež bol jednomyseľne prijatý československý návrh rozširujúci prípady odškodného za majetok príslušníkov spojených národov v Maďarsku, proti pôvodnému návrhu, i na prípady, ktoré sa staly medzi dňom Viedenskej arbitráže 2. XI. 1938 a 1. IX. 1939, ako i na prípady, ktoré nastaly v dôsledku diskriminatorných zákonných opatrení maďarských.

Jednomyseľne bol taktiež prijatý návrh, aby sa reštitúcia predmetov kultúrnej povahy vzťahovala nielen na predmety identifikovateľné, ale aby Maďarsko bolo donútené takéto predmety ulúpené alebo zničené i keď nie sú identifikovateľné plne nahradiť, a to podobnými predmetmi zo svojich vlastných umeleckých pokladov.

Konečne bol prijatý československo-francúzsky návrh o tranzite cez Maďarsko, podľa ktorého je Maďarsko povinné uľahčiť tento tranzit za normálne tarifné ceny, ako i uzavrieť so susednými štátmi za týmto účelom recipročnú dohodu.

Veľa rozruchu spôsobila vo svetovej verejnej mienke za zasadania Parížskej konferencie otázka dunajská. Jej konečné vyriešenie v podstate vyhovovalo stanovisku zastávanému Československom.

Dovoľte mi pripomenúť, že otázka sama má dva aspekty, a to jednak problém režimu na Dunaji a jednak problém slobodnej plavby. Otázka režimu a administratívy Dunaja má bohatú históriu a vyskytuje sa v medzištátnych smluvách už na Viedenskom kongrese v roku 1815, ba vlastne aj predtým. Každému, a Sovietskemu sväzu na prvom mieste, bolo jasné, že režim na Dunaji nemôže vychádzať ani zo základne, ktorú preň vytvorila Parížska konferencia v roku 1885 s pozdejšími dodatkami, ani z mierových smlúv po prvej svetovej vojne.

Osnovy mierových smlúv s Rumunskom, Bulharskom a Maďarskom obsahovaly však anglo-americký návrh na zmedzinárodnenie toku Dunaja v ďaleko širšom merítku než tomu bolo dosiaľ, na slobodu plavby po Dunaji, na vyslovenie zásady rovnosti nakladania bez rozdielu či ide o pobrežné alebo iné štáty a na svolanie medzinárodnej dunajskej konferencie za účasti štátov i na Dunaji priamo nezúčastnených. Po dlhých debatách, keď sa javila opozícia proti tomuto návrhu, nielen v radách pobrežných štátov, ale i iných, bol predložený sprostredkujúci návrh, ktorý vyslovil tieto zásady:

a) slobodu plavby na Dunaji,

b) rovnosť nakladania všetkých štátov,

c) svolanie konferencie veľmocí a pobrežných štátov do 6 mesiacov. Tento návrh bol v komisii prijatý 8 hlasmi proti 5 pri 1 abstancii a na plenárnej schôdzi 15 hlasmi, resp. 14 proti 6, resp. 7 hlasom. Československo hlasovalo v oboch prípadoch proti tomuto návrhu.

Text mierových smlúv, ako bol dohodnutý na zasadnutí Rady zahraničných ministrov v New Yorku prevzal len prvé dva body z francúzskeho návrhu, kým dohoda o svolaní konferencie o Dunaji do 6 mesiacov po ratifikácii mierových smlúv bola pojatá do zvláštnej rezolúcie.

Tým bolo vyhovené aj nášmu stanovisku, ktoré sme spolu so Sovietskym sväzom a Juhosláviou zastávali, že totižto je nemožné a neprípustné, aby v mierových smluvách porazených štátov bolo rozhodované, alebo aspoň prejudikované o právach pobrežných štátov víťazných, akými sú Juhoslávia a Československo.

Ako niektoré zjavy a zprávy nasvedčujú, na otázku dunajskú sa začne zase sústreďovať pozornosť. Nemusím ani zdôrazňovať, že v dôsledku našich shodných názorov s Juhosláviou a Sovietskym sväzom budeme i naďalej s týmito našimi spojencami v tejto otázke postupovať spoločne a ako sme to konštatovali v nedávnom komuniké - pri príležitosti návštevy rumunského ministerského predsedu Grozu - aj vláda rumunská zastáva názor s nami shodný, podobne ako vláda bulharská, ktorej názory mal som príležitosť zistiť pri podpise kultúrnej dohody s Bulharskom v Sófii.

Záverom by som chcel podotknúť toto:

Rozumie sa, že som sa nemohol tuná zaoberať všetkými problémami, ktorých sa dotýka 5 mierových smlúv predložených ústavodarnému Národnému shromaždeniu. Ba nemohol som sa ani podrobne zaoberať tými problémami, ktorých som sa dotkol, lebo by som iste až príliš prepínal tetivu trpezlivosti slávneho shromaždenia. Pokúsim sa však aspoň v krátkosti shrnúť záverom výsledky Parížskej konferencie s nášho, československého stanoviska.

Ako som bol už uviedol, nečakali sme na úpravu našich vzťahov voči priateľským národom Rumunska a Bulharska mierovými smluvami. Budovali sme ich už za vojny so zreteľom na nové Bulharsko a nové Rumunsko, ktoré z tejto vojny maly podľa našej viery vyjsť a ktoré aj boly vytvorené. Pomoc, ktorú prezident Beneš za vojny poskytol novému Rumunsku je známa. Na mierovej konferencii samej mali sme možnosť obom týmto priateľským a spojeneckým národom poskytnúť našu pomoc, nakoľko nám to naše sily umožňovaly, a boli sme vďační za túto príležitosť.

Našich vzťahov s Talianskom a Fínskom sa mierové smluvy skoro nedotýkajú.

V pomere k Maďarsku a vo vývoji našich vzájomných vzťahov má však a bude mať mierová smluva, jej ustanovenia a ich lojálne plnenie ďalekosiahly význam. Aj v prípade Maďarska, nehľadiac na úlohu, ktorú ono v našich dejiách a, dúfajme, v nenávratnej minulosti hralo, usilovali sme sa pomôcť všetkému, čo by umožnilo Maďarsku vybudovať si mierumilovnú úprimnú a trvalú spoluprácu so všetkými susedmi, teda i s Československom.

Vonkajšie znaky maďarskej minulosti a jej predstavitelia boli v novom Maďarsku z väčšej časti zlikvidovaní a tak vytvorená základňa pre jeho nový život. Zostáva ešte zlikvidovať prekážky dobrých vzťahov medzi nami, aby mohlo dôjsť ku širšej a plánovitej najmä hospodárskej spolupráci podunajských štátov, pre ktorú inak boly vytvorené už všetky objektívne a subjektívne podmienky.

Rokovania o mierových smluvách s piatimi uvedenými štátmi boly v oblasti medzinárodnej politiky príkladom a dôkazom na jednej strane ťažkostí a rozporov v tomto povojnovom svete, avšak na strane druhej sú i dôkazom, že tieto ťažkosti je možno prekonať a že cesta k mierovému budovaniu sveta vedie cez dohodu všetkých mierumilovných národov.

Ratifikovaním parížskych mierových smlúv priraďuje sa Československo k ostatným spojeneckým a spriateleným štátom, s ktorými spolu zahajujeme, s Talianskom, Rumunskom, Bulharskom, Maďarskom a Fínskom, obdobie zase normálnych stykov, a želáme im všetkým úspechy na ceste upevňovania demokracie, vnútornej obrody i výstavby, ako aj spolupráce s mierumilovnými národmi sveta. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Zpravodaji jsou: k odst. 2 posl. Štěpán, k odst. 3 posl. Evžen Erban, k odst. 4 za posl. Vodičku posl. Šling, k odst. 5 posl. dr Horáková, k odst. 6 posl. Bašťovanský.

Dávám slovo zpravodaji k druhému odstavci, p. posl. Štěpánovi.

Zpravodaj posl. Štěpán: Slavná sněmovno!

Několik archů potištěného papíru, jež nám byly předloženy, je tečkou za jednou částí velikých událostí z let 1938 až 1945. Tyto archy jsou již hotovou kapitolou, kterou naše doba podává historii a historikovi, až bude zpracovávat apokalyptické události oněch pohnutých let, v nichž jsme tak často slýchali symbolický tehdy pojem: Osa Berlín - Řím.

Římský pól tohoto pojmu končí na těchto arších, které nesou nápis "Mírová smlouva s Italií". Postupem obvyklým při mírových smlouvách je tu v devadesáti článcích, rozdělených do 11 částí, probrána dopodrobna veškerá látka věci se týkající. K mírové smlouvě je pak připojeno 17 příloh, pokud se týče map.

Přesto, že smlouva nestanoví pro Československo žádné reparace v určité a číselně vymezené výši, obsahuje mírová smlouva s Italií několik bodů, které nás musí zajímat. Dovolím si na tyto body podrobněji upozornit.

Je to předně článek 79 smlouvy, o kterém se již zmínil pan státní tajemník dr Clementis, kterým se Československé republice poskytuje právo, aby krylo své případné nároky reparační z likvidace italského majetku u nás.

Tohoto článku se československá vláda zřekla při zvláštním jednání s italskou delegací v Praze. Lze upřímně vítat tento krok naší vlády, protože lze předpokládat, že toto přátelské gesto na adresu nové demokratické ltalie, osvobozené od fašismu, bude nám splaceno se strany italské vlády při bilaterálním projednáváni všech hospodářských otázek týkajících se obou našich zemí. Myslím, že lze tento počin československé vlády právem pokládat za příspěvek k návratu k normálním poměrům v Evropě, kdy má platit více vzájemná důvěra a přátelské porozumění než nevlídný a podezíravý postoj. (Předsednictví převzal místopředseda Petr.)

V článku 75 se praví, pokud nás se týká, toto:

1. Italie přejímá zásady prohlášení Spojených národů z 5. ledna 1943 a vrátí v nejkratší možné lhůtě majetek odvlečený z území kteréhokoliv ze spojeneckých národů.

2. Povinnost vrátiti majetek se vztahuje na všechen zjistitelný majetek, který je nyní v Italii a který byl některou z mocností Osy odvlečen násilím nebo donucením, bez ohledu na případné pozdější převody, jimiž nynější držitel takového majetku nabyl jeho držby.

3. Italská vláda vrátí majetek uvedený v tomto článku v dobrém stavu a ponese všechny s tím v Italii spojené výlohy za práci, materiál a dopravu.

4. Italská vláda bude spolupracovati se Spojenými národy při vyhledávání a vrácení majetku, podléhajícího vrácení podle tohoto článku, a učiní na svůj náklad všechna opatření k tomu potřebná.

5. Italská vláda učiní nutná opatření, aby byl vrácen i takový majetek, který je držen v některé třetí zemi osobami podléhajícími italské pravomoci.

Administrativně jsou důležité další dva odstavce, a to odst. 6: Žádosti za vrácení majetku budou odevzdány italské vládě vládou země, z jejíhož území byl majetek odvlečen, při čemž se rozumí, že na železniční park vozový se bude pohlížeti, jakoby byl odvlečen z území, jemuž původně náležel. Žádosti bude možno podávati do 6 měsíců od dne, kdy tato smlouva nabude účinnosti. Odst. 7: Průvodní břemeno identifikovati majetek a dokázat vlastnictví k němu jde k tíži vlády uplatňující nárok a břemeno důkazů, že majetek nebyl odvlečen násilím anebo donucením, připadá vládě italské.

Odst. 8 týká se spíše sousedů Italie.

Odst. 9 stanoví, jestliže v jednotlivých případech nebude Italii možno vrátit předměty hodnoty umělecké, historické nebo archeologické, které tvoří část kulturního dědictví spojeného národa, z jehož území tyto předměty byly odvlečeny italskými armádami, úřady anebo příslušníky násilím anebo donucením, ltalie se zavazuje dáti dotčenému spojenému národu předměty téhož druhu a přibližně téže hodnoty, jako měly předměty odvlečené, pokud je možno takové předměty v Italii opatřit.

Část VII mírové smlouvy s Italií, která obsahuje články pro nás zvláště důležité, pojednává o majetku Spojených národů v Italii a o právech příslušníků spojeneckých národů na území Italie.

Je nutno všimnouti si některých bodů podrobně.

Podle článku 78 obnoví Italie, pokud již tak neučinila, všechna zákonná práva a zájmy Spojených národů a příslušníků jejich tak, jak byly 10. června 1940, a vrátí všechen majetek Spojených národů a jejich příslušníků, který je v Italii, a to ve stavu, v jakém nyní je. Všechen majetek, práva a zájmové účasti mají býti vráceny prosty všech břemen a závazků, k jichž uložení mohlo dojíti následkem válečného stavu. Italská vláda zruší všechna opatření, která vznikla po vyhlášení války a která omezují právo volného nakládání s tímto majetkem nebo právy a znemožňovala nebo omezovala tato práva. Stejně tak prohlásí za neplatná ustanovení omezující anebo znemožňující převody majetkové anebo převody, které se v té době staly násilím nebo donucením. V případech, kde původního oprávněného odškodniti nelze anebo tak lze učiniti jen částečně, zavazuje se italská vláda nahraditi tuto škodu ve výši ²/₃ hodnoty ke dni splacení nezbytné k zakoupení podobného majetku anebo k nahrazení utrpěné škody. Tato náhrada bude vyplacena v italské měně.

S hlediska hospodářských styků je zajisté důležitá část VIII ve svém článku 82. Podle tohoto článku je Italie povinna poskytnouti jako ostatním Spojeným národům také Československu právo nejvyšších výhod, a to po dobu plných 18 měsíců ode dne, kdy tato smlouva nabude účinnosti.

Vedle územních změn ve prospěch Jugoslavie a Francie je nejdůležitějším momentem zřízení Svobodného území terstského. Jeho existence se dotýká našeho státu v několika bodech a není pochyby o tom, že svobodný přístav terstský bude mít svou důležitou úlohu v československém hospodářství. Statut terstský obsahuje ustanovení, která se týkají vnitrozemských evropských států. Článek 32 vymezuje práva obchodních letadel Spojených národů na svobodném území. Svobodné území zřídí podle článku 33 zvláštní lodní rejstříky pro československé lodi a plavidla, která pak poplují pod československou vlajkou.