Když už jsem se dotkl otázky zemědělských příplatků, táži se, proč drží někdo půdu státních velkostatků, na kterou státní pokladna vyloženě doplácí? Proč také tato půda není dána těm drobným a středním zemědělcům? Vždyť se stokrát slibovalo a vytrubovalo do světa, že drobní a střední zemědělci musí dostat všecku volnou půdu. Prosím, tady je krásná příležitost zavolat si nahoru a žádat půdu našich státních velkostatků. Ušetříme tím státní pokladně těžké peníze, zajistíme tím provoz na této půdě a národ nebude mít hlad. Proto budeme vždycky podporovat rozdělení státních statků, po případě i církevních statků, církevní půdy, kterou současně dáme k disposici za kompensace, pokud bylo řečeno, pro udržování těch nejdůležitějších ústavů, za kompensace lesů. Ale ekonomie, půda nechť je dána lidu, a ta lidu dána bude, ale bude mu dána natrvalo a nikdo na světě nesmí těmto lidem pokazit radost z práce tím, že by ohrozil právě tu jistotu pána půdy. To je ten nejdůležitější princip.

Je paradoxní a pro nás do určité míry také urážlivé, že to nejsou spotřebitelé, kteří platí cenu našich výrobků. Všechno zboží stouplo mnohem víc. Všechny vrstvy národa klidně platí desíti a vícenásobné ceny za výrobky textilního průmyslu, ba o toto zboží se přímo perou. I v pracovních hodinách vidíme fronty horlivých kupců luxusního zboží. To všechno si náš národ může koupit, jenom na chleba prý nemá peníze. Vzpomeňte si, vy všichni hlasatelé socialismu, jak jste označovali stát, ve kterém si pracující člověk nemohl dovolit koupit ani dostatek chleba. Koho jste obviňovali jako zločince, který vyssáváním lidské práce a hladovými mzdami zavinil ten povážlivý stav? Ano, je to povážlivý stav, jestliže dělník, zemědělský dělník, rolník je placen tak špatně, že si nemůže zaplatit ani to nejnutnější, to je chleba. Vyssává snad náš socialisující stát pracující lid natolik, že si ze svých hladových mezd nemůže zaplatit chleba? Pak tedy bychom museli trvat na tom, že dnešní socialistické plánování v tomto státě je daleko horší než nejdravější kapitalistický režim. Za proklínaného kapitalismu byli to jenom žebráci, kteří prosili o chleba. Národ, který si nemohl koupit chleba, byl národem žebráků. Snad se náš národ za dva roky socialistického plánování nestal národem žebráků? Je sociální a mzdová politika v tomto státě tak krutě nesociální, že z nás nadělala žebráky, kteří si nemohou zaplatit ani chleba? (Výkřiky komunistických poslanců: Ale dobře při tom vypadáš!) Veď pořádný život a budeš vypadat taky tak. (Veselost.) Je-li tomu tak, pak náš socialisující stát nevyssává z pracujícího lidu jenom nadhodnotu jeho práce, nýbrž přímo morek z jeho kostí. Pak by tento stát s hlediska každého sociálně cítícího člověka musel být veden tak špatně a proti zájmům pracujícího člověka, jako žádný jiný nesocialistický stát.

Pokud se nás týče, musíme pochopitelně potvrdit, že tomu tak je. Naše zemědělské mzdy jsou vskutku tak hladové, že bychom při dodržování osmihodinové pracovní doby museli hlady zahynout. Nezdá se nám - a nebudiž nám to vytýkáno jako nesociálnost, - že by městský pracující lid, až na pensisty anebo některé kategorie státních zaměstnanců, byl opravdu tak špatně placen, že by si nemohl koupit chleba. Nepatříme ke kategorii zhýčkaných lidi a proto nepovažujeme měsíční příjem svobodného člověka 2.000 korun za nedostatečný k tomu, aby si koupil pro sebe to, co sní. Pensistům, studentům atd. jsou podle toho uvolňovány vázané vklady, a tam je to existenční minimum stanoveno kolem 1.400 korun. A proto nejen uznáváme, ale plně trváme na tom, že tito sociálně nejslabší v našem národě musí být každou formou podporováni. Jistě by bylo nejspravedlivější, kdyby jejich pense, jejich platy, uvolňované částky z jejich kapitálu byly podstatně zvýšeny, uznáváme a plně schvalujeme, že stát musí své zaměstnance platit tak dobře, aby se nemuseli dožebrávat chleba, to všechno je nám pochopitelně nad slunce jasnější. Jsme dokonce ochotni připustit, jsou-li z nepochopitelných důvodů tyto cesty neschůdné, aby sociálně slabí v tomto státě dostávali nejen chleba a potraviny, ale také ostatní životní potřeby levněji než jiní lidé. Připadá nám však naprosto zvrácené, aby stát doplácel na chleba lidem s mnohatisícovým příjmem, ať už patří k jakékoliv třídě národa.

Trváme na podpoře rodin s mnoha dětmi, protože pro ně bylo by zajisté velmi tíživým jakékoliv zvýšení cen, tedy i cen zemědělských výrobků. Tyto rodiny musí však dostávat levně i šaty, boty a jiné potřeby, které mnohdy platí desateronásobkem předválečné ceny. Tento důvod nemůžete ničím popřít. Ano, stavíme se za sociální politiku, a to nám můžete věřit, protože my ji rovněž velmi nutně potřebujeme, ale stejně rozhodně se stavíme proti předvolební demagogii na útraty státu. (Různé výkřiky komunistických poslanců.)

Bude se tvrdit, že celá moje řeč je namířena proti milionářskému zákonu. A teď budu mít něco pro vás, mládenci. Klidně potvrdím, že jsem proti tomuto žebráckému zákonu. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Pokud máme skutečné milionáře, kteří si od 5. května jakýmkoliv způsobem našmelili majetek, postarejte se o to, aby byli důkladně přitisknuti. (Posl. Štekl: Hájíš milionáře!). Nehájím, kamaráde. Jestli myslíš paní Spěváčkovou ze Šípů, ukáži ti, jak vypadá statek paní Spěváčkové. Je to zbytkový statek, můžete si ho prohlédnout, je to na kralovickém okrese. Je to nejvzorněji vedený statek, jaký jsem kdy poznal, a pracuje na něm 50 nebo 52letá vdova, od které by se musel učit mnohý a mnohý národní správce na zemědělském majetku, který mu byl dán ani ne tak podle kvalifikace, jako podle legitimace. (Hluk. - Různé výkřiky.)

Je-li v tomto státě něco nezdravého, nemůžeme to léčit povrchovými náplastmi, nýbrž nemoc se musí léčit u kořene. Není-li tu však nějaké choroby a je-li opravdu jásavý chvalozpěv některých stran nad naším blahobytem pravý a pravdivý, pak tvrdím, že ani náš stát, ani nikdo z jeho občanů nesmí platit ze své kapsy volební agitaci žádné ze stran Národní fronty.

Nechci, a to mi klidně můžete věřit, hájit milionáře, ale klidně se přiznávám, že jsou mi ti milionáři, kteří z těch statisícových příjmů dovedli ty miliony našetřit, zcela určitě milejší nežli ti, kteří mají také statisícové příjmy, ale dovedli je velmi krásně prohýřit, propít a nemají dnes nic a jen se dožebrávají něčí pomoci. (Potlesk.) Pochopitelně, že daleko milejší jsou mi lidé, a vážím si jich, kteří jsou na svém místě, kteří dovedou hospodařit a šetřit. Ale když má někdo příjmy toho největšího buržoy a přitom si říká: já jsem proletář a nechá si zaplatit chleba, tomu nedovedu rozumět. Tak vypadá to naše plánování v ohledu vyživovacím. A tady také bude nutno plánovat. Když máte, pánové, trojí ceny pro zemědělce, myslím, že by bylo dobře, kdyby ten, kdo má 10, 15 nebo 20 tisíc měsíčně, zaplatil také za to kilo chleba o něco více, nežli ten poslední prostý dělník, který pro svou četnou rodinu vydělá 2 nebo 3 tisíce za měsíc. Tady by se to mohlo rozdělit a pak by se mohlo mluvit o spravedlivém řešení všech našich problémů. (Posl. Štekl: Z tebe bude je tě socialista!) Ze mne nebude socialista, ale rozumím velmi dobře sociálním problémům, kterým vy ovšem méně dobře rozumíte. (Předsednictví převzal místopředseda dr Ševčík.)

Tito milionáři - a to je také nutno zdůrazniti - jsou právě poslední reservou v tomto státě ze všech miliardových reserv, které již byly spotřebovány. Byl tu nesmírný, miliardový majetek v pohraničí a dnes se nikdo nezmíní, že by jeho výnosu nebo jeho podstaty mohlo býti použito ke krytí jakýchkoliv mimořádných státních výdajů. Je tu také miliardový majetek, který stát získal zabavením majetku kolaborantů a zrádců, ale tato ohromná, snad i stamiliardová bohatství tu buď už nejsou, anebo se stala zatížením pro státní pokladnu. Dnes se tedy sahá k reservě poslední, k milionářům. Z jejich majetku se má platiti ne nějaká nesmírně důležitá investice nepostradatelná pro stát, nýbrž chleba pro lidi, mnohdy i se stotisícovými příjmy. Za dva roky plánovaného hospodářství se má prostě rozmrhat veškerý majetek, který byl kdysi živitelem státu. Z čeho, ptám se, budete platiti další rozpočty, z čeho další mimořádná vydání, z čeho náhrady za znárodněný majetek? Ano, ještě snad rok nebo dva vydržíme takovéto hospodářství, ale pak si buďme vědomi, že takovýmto hospodařením ožebračujeme své děti, za takovéto plánování, tyjící z podstaty, budou nás děti právem proklínat. U nás tedy musíme tím spíše napraviti chyby a nepřízeň přírody zvětšenou šetrností každého jednotlivce a celého státu. Maďarští korteši sice vyvařovali před volbami guláš, aby si získali volební vítězství, ale nechtěli alespoň, aby jim na to opatřil peníze stát. Dnes nejsme tak útlocitní a guláš rozdáváme i těm hodně najedeným, protože heslem dne se stalo "po nás potopa". Ale varuji a důrazně upozorňuji, že Národní fronta byla zřízena jenom k jednomu jasnému účelu. V každé těžké době je třeba určitých opatření, která nejsou dost líbivá, či spíše není možno opatřit ihned blahobyt a vyhovovat tak přirozenému požadavku lidí. Zlepšování může být pochopitelně jen pomalé, čehož by mohla oposice zneužívat k neslušné vlastní propagandě.

Národní fronta nebyla docela určitě zavedena v tomto státě proto, aby se bez nebezpečí kritiky mohlo mrhat státním majetkem za tím účelem, aby si strany takto bez nebezpečí mohly zaplatiti ze státní pokladny své výlohy volební kampaně. Tyto volební kampaně nás stály již příliš mnoho a ještě naši vnuci a již my budeme na ně krvavě platit. A proto vyzývám tímto, aby všichni rozvážní členové tohoto parlamentu se konečně sešli k rozumnému jednání, k jednání odpovědnému a poctivému. Prosím je, aby si uvědomili, že jsou tady proto, aby řídili stát ke skutečnému prospěchu a k blahobytu občanů, a nikoliv aby vybírali obsah státní pokladny k prospěchu své strany za cenu budoucího ochuzení všech občanů v tomto státě. My můžeme zabezpečit stát jenom tenkrát, půjdeme-li podle slov velikého našeho presidenta demokratickou cestou a budeme-li tuto demokracii hlídat, tuto demokracii zachovávat a demokratickým způsobem se snažit, aby se v tomto státě vyvíjel další život pro záchranu tohoto krásného našeho státu, této naší sladké domoviny. (Potlesk.)

Podpredseda dr Ševčík: Ďalším rečníkom je pán posl. Ulrich. Dávam mu slovo.

Posl. Ulrich: Slavná sněmovno, paní a pánové!

Po všech projevech, které pan ministr zemědělství učinil v radiu a na veřejných shromážděních, která byla mnohde velmi rušná, jsme čekali, že nám pan ministr zemědělství podá podrobný plán na výstavbu moderního československého zemědělství vzhledem k připravovaným reformám, revisi pozemkové reformy, scelování, vlastnictví k půdě, že zaujme změněné stanovisko k velikosti hospodářských usedlostí, že nám řekne, kdy hodlá dořešit Jednotný svaz českých zemědělců, že nám řekne, kdy hodlá dořešit revisi pozemkové reformy, která se stala tak aktuální v dobách, kdy sem byly vysílány deputace, aby tuto revisi pozemkové reformy uspíšily, a dnes marně čekáme, že bude tato revise pozemkové reformy před setím uskutečněna. Čekali jsme, že nám pan ministr zemědělství předloží, jak budeme řešit těžké problémy na našich vesnicích, abychom nemusili být zase za krátký čas svědky toho, že do té selské dřiny se nebude chtít vdát žádné selské děvče, ale nebude se ani chtít přiženit žádný selský chlapec. Čekali jsme, že nám pan ministr zemědělství ze široka rozloží zejména otázky výroby rostlinné i živočišné, abychom nemusili být svědky toho, že v nové Československé republice v dobách, kdy dáváme půdu do rukou drobného a středního zemědělce, musíme být závislí na tak vysokých kvantech dovozu a platiti zaň drahé devisy. O tom všem jsme bohužel slyšeli jenom velmi málo a pan ministr, zdá se nám, mluví někdy jinak v parlamentě, jinak v radiu a jinak na veřejných schůzích. Zdá se nám, že má někdy dvojí tvář. Sám ve svém výkladu omezil se jenom na čísla, která jsou velmi sporná, neboť každý z nás zná, jak v prováděné praxi vypadá hlášení osevu. Konečně každá statistika a zvlášť tyto statistiky jsou většinou souhrnem nepřesných čísel. I když nám pan ministr dokazoval, že jsme splnili stanovený plán a že plánované hospodářství je pro nás nevyhnutelné, že zemědělci si splnili plán z 98 %, možno potvrdit, že zemědělci nejenom splnili svůj plán na 100 %, ale že jej překročili, neboť každý, kdo zná pracovitost a těžké poměry vesnic, jistě ví, že všichni tito lidé by si zasloužili uznání celého národa a státu za to, jak musili uměti vypnouti pracovní síly nejenom svoje, ale i všech svých udřených otců a matek i svých děti již v útlém mládí.

Dnešní hospodářské těžkosti nejsou zaviněny jenom tím, že nám příroda nepřála, ale možno potvrditi, že jsou zaviněni mnohde nerozumnou zemědělskou politikou. Nikdy nemělo naše zemědělství takových vyhlídek na prosperitu a blahobyt, jako právě po této strašné válce, kdy celý národ hleděl a miliony oči se obracely na dobré srdce české vesnice. Měli jsme tentokráte dobré předpoklady k poválečnému obrození a k vytvoření z naší vlasti ostrova klidu, míru a pořádku, neboť jsme měli ukázněného, poctivého a pracovitého zemědělce. Tito lidé svou láskou k půdě, národu a státu pochopili svůj vznešený úkol a nikdy jste je neviděli, aby manifestovali, ale každý pracoval do úpadu, poněvadž si byl vědom, že jest jeho povinnosti, aby národu zajistil dostatek chleba a masa, neboť všichni si byli vědomi, že bez chleba není života.

Přes všechno toto nadlidské úsilí dostávají se zemědělci v mnohých případech do hospodářské krise, která povede v krátké době k úpadku. K této nešťastné politice připojila se i nemilosrdná příroda, která může ohrozit a otřást celým národem.

Teprve v této situaci vidí pan ministr zemědělství, že je nutné pomoci vesnici, a velmi si osvojuje zásluhy o pomoc zemědělcům a dělá z této těžké doby, z této kritické situace někdy více politickou demagogií, neboť všichni víme, že bylo to tentokráte opravdu po prvé, kdy celá vláda se postavila k tomuto problému a řešení této těžké situace kladně. Pan ministr velmi často zdůrazňuje, že po prvé v dějinách pomáhá odstranit stát zemědělcům tyto těžkosti a tyto těžké ztráty, které utrpěli nemilosrdnou přírodou, ale nedodává k tomu, že také po prvé v dějinách právě je to on, který měl jedinečnou příležitost k tomu, aby přivedl zemědělství k největšímu blahobytu a rozkvětu, a že bude také v dějinách zapsáno, že pan ministr zemědělství Július Ďuriš nevyužil této příležitosti pro českou vesnici v dobách, kdy na světovém trhu všude jsou ceny zemědělských výrobků daleko vyšší nežli u nás. Bylo by vhodné, aby pan ministr zemědělství a jeho ministerstvo poohlédli se kolem sebe; našli by země, kde se tolik neplánuje, ale kde disparita cenová není v neprospěch zemědělců, nýbrž v jejich prospěch.

U nás přespříliš mnoho plánujeme. Zřizujeme různé odbory a jinde je zase rušíme a zdá se nám při tom plánování, že někdy se nám osvědčuje to staré české pořekadlo, že operace se povedla, ale pacient umřel. U nás při tom velkém plánování dokazujeme všude a publikujeme, že jsme ve výrobě potřeb dosáhli 100 i více procent, než jsme předpokládali, ale žel Bohu, když mluvíte s konsumentem, s kterýmkoliv občanem tohoto státu, nikdo vám nepotvrdí, že situace v potřebách je lepší; všude možno, žel, konstatovat, že je horší.

Mluví a píše se - a možno říci, že z podnětu pana ministra - o tom, že zemědělci do 15 hektarů nebudou platit daně. Zdá se mi, že je to zase jenom zbytečné kalení vody. Dávno měl pan ministr zemědělství možnost, chce-li tímto způsobem pomoci zemědělcům, přednésti návrh zákona a dát o něm debatovat, abychom se na tomto zákoně usnesli, ale jen aby zase zbytečně nesliboval. Zdá se nám, že si pan ministr zemědělství všechny tyto sliby zase protahuje do voleb, jako když sliboval půdu v pohraničí, jako když rozdával poukazy na stroje, které potom zase, poněvadž nebyly stroje dodány, zpátky stáhl. Obáváme se, aby se zase znovu ve volbách nepoužívalo těchto demagogických hesel jako v dobách minulých.

Toto jsou, vážení kolegové a kolegyně, všechno důvody, které nás vedou k tomu, abychom panu ministrovi zemědělství vždycky nevěřili tak, jak on tu zemědělskou politiku vykládá, a toto byl také důvod k tomu, aby zemědělský výbor nesouhlasil vždycky s jeho vývody tak, jak nám je předkládá.

Chceme se všichni, slavná sněmovno, o všech zemědělských otázkách dohodnout, všude a rozumně, ale nepřipustíme, aby z těžkých hospodářských poměrů dělal pan ministr stranickou politiku a demagogii.

Loňského roku utržili zemědělci v Čechách a na Moravě za 90.000 vagonů chlebového obilí celkem 3.330 milionů. Letos, jak to odhaduje řada zkušených odborníků, asi za 52.000 vagonů utržili by zemědělci jen 1.920 mil. Kčs. Stejně sili, stejně orali, stejně dřeli, dráže platili pracovní síly, ale tržba za chlebové obilí bude menší o 1.400 milionů. (Výkřiky z řad komunistických poslanců.) Nevidíme, jaké důsledky toto plánování bude mít, poněvadž mám vážné obavy, že se všemi těmi ciframi, s kterými mnohdy vy plánujete, se nakonec nesejdeme. A vy to také víte, ale sami si to přiznat nechcete.

Jestliže tudíž celková tržba všech zemědělců v Čechách a na Moravě činila za veškerou úrodu 20 miliard, utržili by při letošní úrodě při nezměněných cenách méně o 7¹/₂ miliardy, t. j. vcelku asi 12 a půl miliardy. V důsledku toho se vláda rozhodla, že letos bude vyplácet zemědělcům příplatky a v krajích, kde zemědělec nic jením klesla výnosnost z hektaru jen o 50 kg, vážné obavy, aby s touto podporovou nerozvinula se zase nová politická agitace. Příplatky budou činit tři miliardy, s cukrovkou asi 3 a půl miliardy. Ovšem nelze říci, že by to byly dary nebo subvence, je to skutečná a řekl bych malá odměna za práci a za investice, která není jen pro zemědělce, ale která je také pro konsumenty, poněvadž se jim nezvyšují ceny jejich životních potřeb.

Ceny zemědělcům musely být zvýšeny nejenom proto, aby bylo zabráněno vážným následkům sucha, ale hlavně proto, aby bylo zabráněno zvyšující se nerentabilitě hospodaření. Loňského roku při průměrné sklizni asi 16 q na jeden hektar byla výrobní cena pšenice 450 korun a prodávala se za 390 korun. Není divu, vážená sněmovno, že mnozí zemědělci zkrmovali pšenici, ale zkrmovali i žito a hledali lepší zpeněžení v koženém pytli, které mu dávalo 600 až 700 korun. Tu byl důsledek také té nerozumné zemědělské politiky, která kdyby právě tehdá byla podchytila situaci cenově, dávno bychom letos nemuseli zápasit s takovým nedostatkem, poněvadž bychom přecházeli s většími zásobami z loňského roku, které jsme mnohde v řadě případů zkrmili. A mám obavy, aby i roku letošního v důsledku nedostatku krmiv nekrmili naši zemědělci obilninami a je nutno rychle se postarat o to, aby dostali náhradní krmiva, neboť nebude-li tomu tak, pak právě tak jako za okupace, kdy se hrozilo oprátkou, dovedli si už zemědělci najít cestu, a tato nouze o krmení přivedla by je k tomu, že by obilí zkrmovali.

Letos při zvýšené režii, při zvýšených mzdách zemědělského dělnictva, které byly zvýšeny o 15 % - a nelze říci, že by byly zvýšeny tak, jak si skutečně zemědělský dělník zaslouží - při menší úrodě je výrobní cena pšenice průměrně 700 až 750 korun, po úpravě 590 až 600 korun. Téměř všechny průmyslové výrobky jsou na světovém trhu lacinější než naše, avšak zemědělské výrobky jsou dražší. Každý metrák obilí, který dovezeme z ciziny, musíme subvenčně zlevnit o 340 korun. Rovněž výrobní cena jednoho litru mléka pohybuje se okolo 6.50 až 7 korun. Následkem toho, že zemědělské ceny jsou nízké, musí zemědělec omezovat pracovní síly, musí omezovat hnojiva, musí omezovat krmiva, nemůže kupovat drahé stroje ani zdokonalovat výrobu, ale mnohde nemůže ani udržet výrobu na tom stavu, jako v letech dřívějších. Z toho vyplývá, že dnešní neúroda není zaviněna jenom těžkými poměry, suchem, nýbrž že aspoň z jedné třetiny je zaviněna špatnou zemědělskou cenovou politikou.