V pohraničí je ještě mnoho půdy neobdělané, jak jsme slyšeli, ale mnohde i ve vnitrozemí se začíná hospodařit extensivně, utíká se od kultur, které dají hodně práce, jako řepa, anebo zase na druhé straně vynesou málo peněz, jako obilí. Chlebového obilí bylo zaseto letos méně o 100 tisíc ha než roku loňského. Počítáme-li výnos 10 až 12 q z hektaru, můžeme říci, že se blížíme cifře 10.000 až 12.000 vagonů. A spočítáme-li, že právě špatným obděláváním a špatným hnojením klesla výnosnost z hektaru jen o 50 kg, můžeme odhadnout, že zmenšil se výnos o 8¹/₂ tisíce vagonů, neboli celkem nám uniklo přibližně 20.000 vagonů, a to jest částka, kterou máme obdržet z našeho bratrského Sovětského svazu.

A kdybychom takto procházeli celou zemědělskou výrobou, všude bychom se setkávali s těžkými následky této novodobé zemědělské politiky, která měla jako nikdy před tím nejlepší předpoklady k tomu, aby našla skutečně cesty, jak máme vypěstovat a vyrobit naše výrobky nejenom v kvalitě, ale v první řadě také v množství. Mohla se zabývat otázkou, abychom dovedli vypěstovat všechna nedostačující semena, a tu ukážu jenom na semeno řepné, které musíme dovážet a za které musíme dávat veliké částky v devisách. Pan ministr zemědělství si musí v první řadě všímat a podporovat vysoké výnosy a kvalitu zemědělských výrobků, to musí v první řadě ocenit, a ne provádět subvenční a darovací politiku, která není ku prospěchu našich vesnic, ale která vede k rozvratu a korumpování řady duší na venkově.

Celý zemědělský problém je tak složitý, že se o něm těžko dá diskutovat jenom pod tím zorným úhlem, zda to prospěje té neb oné politické straně, ale pan ministr zemědělství musí s urychlením připravit a přivést v život Jednotný svaz českých zemědělců, o kterém už v hradeckém programu prohlásil, že je to otázka jenom několika týdnů. Ale zatím uteklo mnoho měsíců a my jsme svědky toho, že i když Jednotný svaz je uzákoněn, marně čeká, kdy bude ustaven aspoň přípravný výbor ve smyslu zákona, aby zbytečně nefungoval illegálně, jako funguje doposud. A proto zemědělci strany národně socialistické žádají, aby byl zákon urychleně uveden v život, ale také aby urychleně byla provedena revise první pozemkové reformy a aby definitivně byla stanovena držba půdy, aby se tam každý zemědělec mohl klidně věnovat práci beze strachu, že velikost jeho chalupy bude za chvíli zase měněna; aby pan ministr prováděl systematicky mechanisaci zemědělství a zvlášť mechanisaci drobných a středních zemědělských podniků a aby bylo s urychlením přikročeno k odstraňování disparity nejenom cenové, ale i kulturní.

Když se bude pan ministr zemědělství zabývat vážně a moudře těmito problémy bez stranické zaujatosti, budeme ho my, čeští zemědělci, podporovat, i když je příslušníkem slovenské komunistické strany. (Potlesk.)

Podpredseda dr Ševčík: Ďalším rečníkom je pán posl. Sluka. Dávam mu slovo.

Posl. Sluka: Slavná sněmovno, paní a pánové!

O exposé obou resortních ministrů kolem vyživovací a zemědělské politiky vede se příliš dlouhá rozprava, aniž můžeme dnes už na tom něco změnit, zvláště ne proti přírodě, která se k nám macešsky zachovala v této těžké poválečné době. A proto budu velmi stručný a připojím se pouze obsahově. Najděme si však skutečnost, abychom mohli dojíti k závěru pro naši vyživovací a zemědělskou politiku. Skutečností je příliš mnoho. Můžeme kritisovat i děkovat. Žilo se u nás až do dnešních dnů celkem dobře, jako v málokterém státě Evropy. Avšak od nynějška vzhledem k neúrodě vlivem katastrofálního sucha a mnohých jiných chyb v zemědělské politice bude třeba přikročit k opatřením, na která nejsme zvyklí. Na Slovensku byla cenová omezení, v zemích českých byla tak liberální politika, že ani neomezovala spotřebu našeho průměrného občana a v mnohých dobách a dávkách šla i nad mírovou průměrnou spotřebu, možno říci, že někdy lístkové omezení prakticky pozbylo významu a bylo tu ponecháno jako vžitá skutečnost pouze pro doby těžkých zásobovacích poruch. Mnohdy se ozývaly hlasy: zrušte lístkový systém hospodářský, máme všeho dost. A dnes oni hlasatelé se nehlásí k této pošetilosti. Potřebujeme-li u nás ročně asi 120.000 vagonů chlebového obilí, při zachování dosavadních přídělů bychom nevystačili, protože při této neúrodě se nám stávají malí zemědělci nejenom normálními spotřebiteli, ale zároveň shánějí z nedostatku seťové obilí.

Počítáme-li s tím, že možno bez velké újmy na dosavadním způsobu snížit dávku mouky až o 20 % a nahradit ji jinými potravinami, potřebovali bychom se stoupajícími nároky malozemědělců k nutnému přechodu do příštích žní asi 100.000 vagonů chlebového obilí. Jestliže se nám podaří vykoupiti 67.000 vagonů chlebového obilí, nedostávalo by se nám při rozumné disciplině spotřebitelů stále ještě asi 33.000 vagonů chlebového obilí. I když jakoukoliv cestou vykoupíme ze Sovětského svazu 20.000 vagonů chlebového obilí, stále ještě 13-15.000 vagonů chlebového obilí nám bude chybět a budeme je muset shánět v cizině. Těchto 13-15 tisíc vagonů chlebového obilí znamená udržení našeho vyživovacího standardu. Potíže v rostlinné výrobě budou mít odraz i ve výrobě živočišné. Přechodně se budeme topit v nadbytku a nabídky budou tak vysoké, jak už dnes zjišťujeme, že je nebudeme moci ani uskladnit. V této těžké době potřebuje naše vyživovací politika ukázněné spotřebitele. Jejich disciplinovanost může překonat potíže, ale jejich panikářství může rozvrátit celé vyčíslené a plánované předpoklady. Ukáže se teď, jakou důvěru má všechno úřední zpravodajství. K ukázněnosti spotřebitelů může přispět otevřenost, která přizná, co dnes můžeme a co nesmíme. Tvrdé úspory dnes znamenají zlepšení ke konci vyživovacího období.

Nejen neúroda, ale i jiné chyby v zemědělské politice jsou vinny dnešním stavem. Byla to i špatná cenová politika, špatná kontrola zemědělské práce v pohraničí, nejasná politika k soukromému vlastnictví pozemkovému, špatné a nezdravé přidělování půdy z konfiskovaného majetku podle dekretu č. 12 a dokonce i nedostačující přidělování různých potřeb pro naše zemědělce. A to jsou všechno příčiny, které snižují dnešní zemědělskou výrobu. Cenová zemědělská politika musí býti zdravá a při dnešním drahém shánění pracovních sil musí měřit bez rozdílu velikosti pozemků všem zemědělcům stejně za jejich výrobky, aby nemuseli shánět finanční pomoc cestou prodeje, což poškozuje zdravý chod pro celek národa. Špatná kontrola zemědělské práce v pohraničí a nejistota, mnohdy se projevující na pozemkovém majetku v pohraničí. Podporuje lhostejnost a nechuť ku práci. Tak se stává, a to také zjišťujeme, že jednak velké plochy půdy jsou špatně obdělány, nebo nejsou obdělány vůbec, čímž vznikají nedozírné škody. Zatím co v mnohých krajích, zvláště na jižní Moravě vlivem dva roky po sobě jdoucího katastrofálního sucha jsou velké neúrody, o kterých mluvil podrobně kol. Plesl, zjišťujeme, že se nám přesto předepisují kontingenty v dodávkách sena a slámy, ačkoli v pohraničí mnohde se kazí tyto cenné statky, kterých bychom tolik potřebovali v našem kraji a které musíme pracně shánět v pohraničí. Nejasná politika vůči soukromému vlastnictví pozemkovému a mnohé nezvyklé zásahy zemědělských osnov i zákonu mají vliv také na hnojení pozemků, osevní postup a včasné a dokonalé obdělávání půdy, což také snižuje sklizeň.

To neznamená, že bychom byli proti rozumným změnám, avšak musejí se provádět v souladu se zachováním plné výroby. Nejistota znamená hospodaření ze dne na den. Improvisace a náhlé změny v otázce zemědělského dělnictva měly také za následek letošního roku z jara zpoždění zemědělských prací, špatné hospodaření s vláhou a tím přímý důsledek snížení sklizně. (Předsednictví se ujal předseda Jos. David.)

I nesprávné přidělování pozemků ze zkonfiskovaného majetku podle dekretu č. 12 má velký vliv na dnešní stav. Propagované scelování a mechanisace zemědělství se odráží od těchto příkladů. Pozemky nebyly přidělovány jen malým zemědělcům s nedostatečnou výměrou, kteří by státu odevzdávali dávky z hektarových celků, ale byly přidělovány po měřičkách mnohdy lidem, kteří na půdě ani nepracují. Zde zjišťujeme, že již tuto půdu obdělávají svými potahy malí zemědělci, a dokonce jsme zjistili, že někteří zemědělci mají tuto půdu již v nájmu. Proto říkám, že je to nezdravý zjev, který porušuje zásobování v našem státě, poněvadž tito lidé, ať dělníci nebo úředníci, žijí stejně na lístky a státu z těchto pozemků žádných kontingentů neodvádějí. Konkretní případ: Mezi Domanínem a Mor. Pískem byl velkostatek fy Galiová, který byl podle dekretu č. 12 také rozdělen. Z tohoto majetku bylo odevzdáváno ročně 18-20.000 q cukrovky, 20-25 vagonů chlebového obilí, několik desítek tisíc litrů mléka, a dnes, jelikož tuto půdu dostali lidé, kteří státu nic neodvádějí, nedostává stát žádných kontingentů. Jestliže se razilo heslo: "půda těm, kteří na ní pracují", myslím, že se měla dát skutečně drobným výkonným zemědělcům, jejichž hospodářství by se byla zvětšila a stát by byl z těchto pozemků také něco obdržel. V této těžké době postrádáme ono množství kontingentů z těchto pozemků, které nepřicházejí dnes již v úvahu. Také kritika a poznatky mnohde špatného hospodaření na výzkumných a také někdy i na státních statcích na jižní Moravě jsou špatným příkladem hospodaření pro naše zemědělce. Nedostatek a špatné přidělování všech zemědělských potřeb, i když drahých v cenovém porovnání se zemědělskými výrobky, nutí zemědělce, aby si je mnohdy sháněli výměnou za své výrobky, čímž se oslabuje výkup pro stát.

Odborná zemědělská zvelebovací služba musí opustit propagaci politických cílů ministerstva a musí se věnovat více a blíže zemědělskému pokroku a potřebám dole v porozumění pro zdravou, slušnou a poctivou zemědělskou politiku, v rychlém odstranění chaosu a vleklé krise v organisaci našich zemědělců, jež má za následek také zhoršení na tomto poli, a po odstranění všech těchto jmenovaných chyb můžeme se dostat do zdravého chodu. Zemědělci budou pak míti důvěru v zemědělskou politiku a zajistí národu svou poctivou prací chléb vezdejší. (Potlesk.)

Předseda: Uděluji slovo p. posl. Tulovi.

Posl. Tula: Pane předsedo, slavná sněmovno!

Katastrofální sucho letošního roku a tím zmenšení sklizně obilovin, brambor, řepy, pícnin a jiných plodin učinilo značný rušivý zásah do našich hospodářských plánů a rozpočtů. Podle ministra výživy V. Majera sklidili jsme letos méně chlebovin o 29.000 vagonů, krmných obilovin a jiných jadrných krmiv o 95.000 vagonů, a jelikož jsme sklidili, jak jsem již řekl, i méně brambor, řepy a různých jiných plodin, vyplývají z toho samozřejmě určité starosti o naše vyživování. Přes to, že výživa obyvatelstva našeho státu je v podstatě zaručena a zabezpečena především tím, že máme celou řadu spřátelených a spojeneckých států, které nám v této situaci pomohou, přes to zde tyto starosti existují. Především to jsou starosti o naši výrobu živočišnou, neboť v té je to opravdu již vážné.

Jsou to skutečnosti všeobecně známé takřka každému občanu našeho státu a na našem venkově téměř každému malému dítěti. Čas od času, jedenkrát, dvakrát za století, přichází takové katastrofální sucho, jakého jsme byli svědky letošního roku, a podíváme-li se do minulosti, vidíme, jaké to mívalo následky. Hlad, mor a jiné nemoci se musely později odstraňovat po celou řadu let, ba i po celou řadu desetiletí.

V dnešní době, kdy máme již lepší a jiné dopravní prostředky a kdy nám budou pomáhat naši spojenci, především SSSR, nebude naše situace tak neobyčejně těžká. Včera i dnes zde jednáme o exposé ministra výživy Majera a ministra zemědělství Ďuriše, abychom hledali a našli nejlepší způsob, jak odstraniti v největší míře těžkosti našeho zásobování i celé naší zemědělské politiky.

Při této příležitosti zde byla přednesena řada referátů, z nichž některé byly objektivní, jiné byly zaměřeny silně politicky a demagogicky. Posl. Novák zde při této příležitosti prohlásil, že nejenom sucho je příčinou letošní naší zásobovací a vyživovací situace, ale že hlavní příčinou všech těchto potíží je ministr Ďuriš, který to zavinil svou špatně prováděnou zemědělskou politikou a především tím, že neposlouchal rad a pokynů z řad národně socialistické strany a jejích časopisů. Pan posl. Novák pojednou objevil mračna, z kterých by bývalo určitě pršelo, kdyby nebyl dělal ministr Ďuriš takovou zemědělskou politiku, že prosazoval takové zákony, jako byla revise první pozemkové reformy, scelovací zákon, daňová reforma, národní pojištění zemědělců a celou řadu dalších věci. Bůh přírodních sil a všech živlů se zatvrdil na všechny občany naší republiky právě pro tuto špatnou zemědělskou politiku ministra Ďuriše - podle mínění pana posl. Nováka. Členové našeho ÚNS slyšeli od pana posl. Nováka tuto velikou moudrost, nad kterou budou naši venkované, naši zemědělci na venkově chvíli kroutit hlavou a pak se jí budou smát.

Ministr zemědělství Ďuriš převzal naše zemědělství po skončení války ve zuboženém stavu a vynaložil všechno své úsilí a všechny své schopnosti, aby odstranil překážky, které byly v cestě rychlému rozvoji naší zemědělské výroby. Byl to v prvé řadě hluboký pokles zemědělské výroby po skončení války, právě proto, že po celou dobu okupace naši zemědělci pociťovali veliký, takřka naprostý nedostatek umělých hnojiv, především dusíkatých a fosforečných. Byla to zásluha ministra Ďuriše, že naše chemické závody, které byly během okupace přeměněny na výrobu výbušnin a třaskavin, byly v nejkratší době předány svému původnímu poslání, výrobě umělých hnojiv. Je zásluhou ministra Ďuriše, že pro letošní výrobní rok vyrobily naše chemické závody už přibližně asi 60 % naší celkové potřeby umělých hnojiv, a je zase zásluhou ministra Ďuriše, že se postaral o to, aby těch 40 % naší potřeby umělých hnojiv, která jsme nemohli vyrobit v našich chemických závodech, bylo dovezeno ze zahraničí. A bylo to pochopení celé naší vlády, že na vyrovnání a snížení cen umělých hnojiv, která jsme nakupovali v zahraničí a která jsme platili poměrně draho, bylo věnováno 30 mil. Kčs.

Ministr zemědělství J. Ďuriš stejně odpovědně, jako se snažil všemi možnými opatřeními zlepšiti a zvýšiti výrobnost celého zemědělství, postupoval i při osidlování našeho pohraničí i při obdělávání zemědělské půdy v pohraničí. Je naprosto nesprávné tvrdit, jak zde řekli posl. Hynek a posl. Broj, že je vinou ministerstva zemědělství, že v našem pohraničí jsou ještě statisíce hektarů neobdělané zemědělské půdy. Tyto číslice jsou naprosto přehnané a doporučoval bych pánům posl. Brojovi a Hynkovi, aby nejdříve zjistili, kolik z této neobdělané půdy je půda zbytkářů a velkostatkářů a kolik z této půdy je po Němcích, kolaborantech a zrádcích.

Páni poslanci Broj a Hynek měli by si procestovat naše pohraničí a zjistit skutečné závady, pokud nějaká zemědělská půda do dnešní doby není obdělána. Sám jsem projížděl několikráte pohraniční oblastí jižní Moravy a viděl jsem, za jakých okolnosti a za jakých poměrů musí naši přičinliví a obětaví osídlenci bydlet a hospodařit, za jakých těžkých okolností musí obdělávat zemědělskou půdu po Němcích, kolaborantech a zrádcích. Máme vesnice v našem pohraničí, především na Moravě, které byly průběhem války rozbořeny, těžce poškozeny. Máme vesnice v našem pohraničí, kde stav hospodářských a obytných budov je velmi žalostný, máme vesnice, které z poloviny, anebo i úplně jsou v rozpadu. Je takřka neuvěřitelné, že se za těchto poměrů ještě našli lidé, kteří bydlejí a hospodaří v těchto oblastech, a my, kteří se díváme na tyto věci poctivě, musíme těmto osídlencům poděkovat za to, že i za těchto těžkých poměrů obdělávají půdu a že ji obdělávají opravdu stoprocentně. Poukazuji na jednu obec na jižní Moravě, Pasohlávky, kde přesto, že ještě přes letošní zimu museli tamější osídlenci bydlet ve sklepě, přestože tam nemají pro svůj dobytek ještě ani stáje, obdělali za pomoci Národního pozemkového fondu všechnu půdu a dnes tam není nic úhorem.

Samozřejmě, my neodstraníme potíže v našem zemědělství jenom tím, že budeme našim zemědělcům poskytovat vysoké ceny za jejich produkty, především za obilí. My si uvědomujeme zcela jasně, že hlavní příčinu určité disparity mezi zemědělskými a průmyslovými výrobky, ale mimo to - jak zde řekl posl. Falťan - i disparity mezi kulturními a sociálními poměry na naši vesnici můžeme odstranit jedině plánováním zemědělské výroby, jedině soustavnou a velkorysou mechanisací a modernisací našeho zemědělství. Všechny tyto těžkosti a závady v našem zemědělství můžeme odstranit jedině tím, že provedeme co nejrychleji modernisaci naší zemědělské výroby. To ovšem znamená, že musíme uskutečnit celou řadu důležitých zemědělských zákonů, abychom umožnili velkorysou modernisaci naší vesnice, neboť jedině prostřednictvím této velkorysé modernisace můžeme zlevnit výrobu zemědělských produktů, můžeme zmenšit počet pracovních sil v zemědělství a můžeme tím samozřejmě zvýšit i životní úroveň našich zemědělců.

Naše vláda, ministr výživy Majer i ministr zemědělství Ďuriš učinili všechno, co bylo v jejich silách, k provádění celá řady důležitých opatření ve prospěch zemědělství a snaží se odstranit těžkosti, které nám nastaly následkem katastrofálního sucha. A právě proto, že si uvědomili, že našim zemědělcům se letos podstatně méně urodilo, navrhovali tito ministři i zástupci ostatních stran ve vládě určité řešení na zvýšení cen zemědělských produktů, aby byla odstraněna bída a nedostatek v našem zemědělství. V této věci se strany ve vládě v podstatě dohodly na tom, aby se připlatilo na pšenici a ječmen 200 Kčs, na žito a oves 150 Kčs.

Ovšem to nebylo všechno. Hlavní otázkou pomoci zemědělcům postiženým suchem bylo rozhodnout, odkud se mají vzít peníze, z kterých pramenů se má vzít úhrada na tyto těžké poměry vyvolané mimořádnou situaci, mimořádnými klimatickými poměry během letošního roku. A právě proto komunistická strana, zvláště komunisti ve vládě, protože si nejjasněji uvědomili všechny okolnosti této situace, navrhli, aby úhrada na pomoc zemědělcům postiženým suchem se vzala z daní mimořádně předepsaných milionářům, velkošmelinářům, statkářům a velkostatkářům. My jsme zde slyšeli, že prý nemáme těch 35.000 milionářů. Máme daleko více nežli 35.000 milionářů. Máme ještě dnes 14.000 majitelů továren, máme ještě dnes 16.000 majitelů statků nad 50 ha, máme ještě dnes 8000 velkoexportérů, máme ještě dnes 6000 velkoobchodníků a máme ještě desítky tisíc lidi, kteří mají mnohonásobný milionový majetek.

Návrh komunistické strany na zdanění milionářských příjmů a milionářských majetků se dotkl zvláště citlivě pana posl. Nováka. I zaplakal pan posl. Novák nad ubohými milionáři a zaúpěl: Běda nám, soukromé vlastnictví je ohroženo, nejdříve se sahá na majetky milionářů, potom se bude sahat na majetky středních majetníků a nakonec na ty nejmenší vlastníky. Pan posl. Novák a ještě jiní poslanci operovali se všemi starými známými průhlednými strašáky o zrušení soukromého vlastnictví z úsilí komunistické strany. Toto tvrzení není ničím podloženo a kdo sleduje hospodářskou, sociální i zemědělskou politiku naší vlády tak, jak ji prosazují komunističtí činitelé v této vládě, pozná, že tato tvrzení nejsou vůbec pravdivá. Jestliže častokráte naši partneři ze stran národně socialistické, lidové a slovenské demokratické strany poukazují, že v Sovětském svazu komunistická strana zřídila sovchozy a kolchozy, že tam bylo zavedeno podobné zřízení, na jaké oni narážejí, pak musím poukázat na to, že to mělo své dobré reálné důvody, protože v Sovětském svazu byly po velké revoluci neobyčejně veliké plochy půdy, rozlehlé stepi, nepřehledné roviny, které nebyly vůbec obdělány, a jestliže sovětská vláda - komunistická strana vlastně byla touto vládou - chtěla tyto miliony hektarů, tyto neobyčejně velké plochy neobdělané půdy zapojit do hospodářského procesu sovětského státu, jestliže chtěla získat prostředky k velkorysé a gigantické výstavbě dnešního mohutného sovětského průmyslu, našla toto řešení, které odpovídalo dobře i mentalitě sovětského lidu. Ale my u nás nebudeme usilovat o podobné věci, u nás zůstaneme při individuálním způsobu hospodaření a budeme združstevňovat pouze výrobní prostředky, to znamená, že chceme podporovat a zakládat místní strojní družstva a státní traktorové stanice.