To, co se odehrávalo právě před prázdninami - a já to nazvu plným jménem, i když to jméno nebude hezké - to byla hysterie, a docházeli jsme k zoufalému stavu. Každý dovede pochopit, že když přijde veliká pohroma, musí národ projevit solidárnost především s těmi, kteří byli nejvíce postiženi. U nás to byli zemědělci. A jestliže jsme napřed dovedli říci: provedeme intervenci, t. j. snížení cen životních potřeb, máme odvahu zase říci: musí se pomoci zemědělcům.

Vážení přátelé, přál bych si, když sněmovna a vláda projevily vůli pomoci zemědělcům, aby se také řeklo, že ten zemědělec, řezník, mlynář, pekař a všichni ostatní, kteří pracují s potravinami, mají nejenom práva, nýbrž také nějaké povinnosti. A to neměl ještě nikdo odvahu říci. Každý lichotí zemědělcům, poněvadž je to početná vrstva, a nikdo jim neumí říci do svědomí, že tady je také povinnost, a jestliže se jim něco dává, že od nich také něco chceme. Když jim neříkáme, že si nesmějí pro sebe nic nechat, musíme jim říci jasně a určitě, že se nesmí dít to, co se dálo za protektorátu, aby keťasovali a šmelinařili, aby chtěli za 100 kg pšenice tisíc nebo dva tisíce korun. A, vážení kolegové, to se dnes začíná dít. Musíme říci každému jasně, že ten, kdo by se takto provinil - ať je to kdokoliv - kdo by s tím nejdůležitějším, co člověk potřebuje k životu, t. j. s chlebem a s tím kouskem masa šmelinařil, je škůdcem národa a pěst státní na něj také dolehne. (Potlesk.)

Byl bych velmi nerad a varuji před tím, kdyby politické strany a hlavně jejich vedení vykládaly dohodu tak, jak jsem viděl na obličejích některých kolegů zde a jak to neurčitým způsobem vykládá na př. dnešní Svobodné slovo. V článku "Socialistický blok" říká se ke konci: "Je to podivný postup těch, kteří ústy svých představitelů Gottvalda a Slánského, Fierlingra a Evžena Erbana v poslední době mluví o socialistickém bloku tří socialistických stran, ale blok jen dvou stran provádějí." - Vážení přátelé, myslím, že toto není nijak dvakrát šťastné. Předně se tady fixluje. Tu dohodu nepodepsal Evžen Erban, nýbrž ji spolupodepsali Blažej Vilím a František Tymeš. A vy víte, kdo znáte tyto osoby, s jakým úmyslem se sem vpašoval Evžen Erban.

A jestliže se tady namítá, že sociální demokraté jednali napřed s komunisty, tedy plným právem, poněvadž respektovali stranu předsedy vlády a nejsilnější stranu ve státě. Prosím tedy, aby se to vzalo na vědomí a aby si každý řekl: kdo chce, aby byl v tomto státě mír, kdo nechce licitovat a nechce dělat pouze předvolební kampaň, kdo nechce nepočestně a nehezky shánět pouze hlasy a voličstvo, musí si říci, že přednější nežli vlastní strana musí být zájem státu. My jsme měli odvahu udělat krok, ke kterému jiní odvahu neměli. Namísto aby se na nás někdo díval křivě anebo škodolibě, je třeba, aby si lidé uvědomili, že to byl čin, když už to nechcete uznat jako státnický, tedy alespoň jako čin odvahy. A mohu vás ubezpečit, že všechny naděje, že by se naše strana proto rozvrátila, jsou naprosto mylné. Přišlo to nečekaně. Nezastírám kolegům komunistům, že jsme byli na ně nabroušeni jako břitvy, že jsme šli ostře proti nim. Ale když za jednu ránu dáme dvě, tedy to neznamená, že budeme nadosmrti nepřátelé. To také neznamená, když jsme tak opláceli komunistům, že chceme s nimi válčit na celý život.

Ale jedno vám řeknu upřímně: Jako představenstvo strany bylo jednotné, i když jsme si vyřídili své, tak byl také jednotný ústřední výkonný výbor a tak také bude jednotná strana. Nás nic nemůže zviklat. My můžeme jednou ztratit pár tisíc členů, po druhé jich pár set tisíc můžeme přibrat. Takový už je běh v politickém životě. Ale o jednom vás mohu ujistit: že strana, která má 70letou tradici, strana, která ukazovala socialismu svoji cestu, strana, která měla lidi, kteří dovedli obětovat život za demokracii a socialismus, ta zůstane vždycky svá, ať se to komu líbí nebo ne. (Potlesk.)

Místopředseda Petr: Dalším řečníkem je p. posl. Broj. Uděluji mu slovo.

Posl. Broj: Paní a pánové!

Úvodem musím připomenouti p. kol. Gottwaldovi, že nebyla tak docela opodstatněna jeho výtka vůči lidové straně, že přišla pozdě s požadavkem zvýšení cen zemědělských produktů. Mohu ho ujistit, že již v červenci jsme v předsednictvu zemědělského odboru strany jednali, poněvadž už jsme si byli vědomi, že je třeba v důsledku sucha zvýšiti ceny zemědělských produktů, a jestliže jsme my měli schůzi ústředního zemědělského odboru strany ve čtvrtek a vy v úterý, to přece na podstatě nemůže nic měnit.

Jistá věc je, že ještě ani vláda se nezajímala o tyto problémy, a my jsme již dávno navrhovali 50 % zvýšení cen pšenice. Pochopitelně uvěříš (k posl. Gottwaldovi), pane kolego, že jako strana hájíme do důsledků zemědělské požadavky již od doby, kdy jsi možná ještě ani ve straně sociálních demokratů nebyl.

Chtěl bych jen podotknout, že tentokrát jedná se v našem státě o věci nesmírné důležitosti. Jestliže p. ministr výživy mluvil o velmi vážné situaci a jestliže včera Právo lidu v úvodníku uvedlo, že brambory budou už zase na lístky, tož prosím, situace v zásobování jistě není nikterak záviděníhodná. Ale my musíme mít odvahu říci, že nebylo to právě jen sucho, které zavinilo tuto kalamitu; musíme mít odvahu říci, že to byla také ne příliš šťastná politika ministerstva zemědělství, která má do jisté míry značný vliv a značnou vinu na této vyživovací situaci. Byl bych velmi rád, kdyby byla zvolena parlamentní komise, která by zjistila v pohraničí podle pravdy neobdělanou půdu, protože p. ministr zemědělství nám říká, že není neobdělané půdy. Já mám zjištěno - a mám celou řadu zpráv - že této půdy jsou ne tisíce, ne desetitisíce, ale dokonce statisíce hektarů, a proto bych prosil, abychom od Státního úřadu statistického dostali jako parlament přesnou zprávu o tom, kolik půdy leží v tomto státě ladem, proč dosud nebyla obdělána; proč volyňským Čechům a Rumunům - Čechům z Rumunska - není přidělována půda do vlastnictví a proč jsou tito lidé na př. v Chebu v celých desítkách a stovkách zařazováni do průmyslu, do kaolinek a jinam.

Paní a pánové, sám hospodařím na hospodářství necelých 17 ha. Letošního května mluvil v krajské radě Národní fronty p. kol. Cígler a prohlásil, že jen v oblasti západních Čech leží 6.000 ha půdy neobděláno, nezoráno. Jen v oblasti plzeňské! Počátkem května, prosím! - a současně dodal, že Škodovy závody jsou ochotny vyslat traktorové brigády, které tuto půdu zorají a zasejí. Já jsem už 32 let oral k ječmenu a ovsu, ale za těch 32 let nikdy po 28. říjnu! Kdo to u nás dělá zemědělskou politiku, kdo chtěl orat 6.000 ha půdy v květnu snad k ječmenu a ovsu, když při tom bylo nutno uvážit, že na těchto 6.000 ha půdy bude nutno dát 12.000 q osiva? Zpěčoval bych se dát souhlas k tomu, aby v polovině května nebo dokonce ke konci května, než by tato půda byla zpracována, bylo vyhozeno těchto 12.000 q ječmene a ovsa! Proto je nutno uvažovat velmi rozumně a je nutno klást fakta a požadavky při vyřazení jakékoli demagogie. Jsme ve vážných chvilkách a proto budeme dokumentárně dokládat všechno, co zaviňuje současný stav.

Ve výkladu p. ministra výživy jsme slyšeli, že jsou to právě otázky krmiv, které nám působí největší starosti. Chápu, s obilím bychom to snad jakž takž vytloukli. Soudím-li podle svého statku a podle své obce, nemohl bych si na obilní sklizeň vůbec stěžovat. Katastrofa ovšem je i v mé obci, která má těžkou půdu, a v mém okrese naprostá. A teď, prosím, otázku, proč nebyly v pohraničí sklizeny ty tisíce hektarů luk v červnu a v červenci, kdy seno dozrávalo? Co by bylo s tímto senem, kdyby byl normální rok a namoklo? Leželo by tam dosud, jako tam leží a bylo od loňska! Tady už, prosím, něco není v pořádku. Musíme si zvyknout na to, že konečně všichni budeme muset jednou skládat účty ze všeho toho, co ve veřejném životě děláme. Jak bude národ soudit, to je jeho věcí, ale naší povinnosti bude, abychom alespoň s tohoto politického kolbiště odešli především jako chlapi: rovně, čestně, otevřeně si vyřizovat všechny zájmy. Nic skrytě a nic zbytečně demagogicky!

Upozorňuji a ptám se, proč v oblasti pastvinářského družstva v Želnavě, které je moderně vybaveno všemi hospodářskými stroji, nejsou pokoseny louky, proč tam nejsou pozemky obhospodařovány a proč tam jsou hospodářské stroje, mlátičky a traktory úplně venku vystaveny vlivu počasí, deště a slunce, proč se tam mají tyto drahé hodnoty ničit a kazit?

Když mluvíme o úhradě - a k tomu se pochopitelně ještě vrátím - přídavků na zemědělskou produkci, tu si vzpomínám, že v r. 1938 mělo ministerstvo zemědělství 400 zaměstnanců a v r. 1947 jich má přes 900. Kabinet ministra zemědělství byl v r. 1938 sedmičlenný a dnes je třicetičlenný. Rozrostla se agenda ministerstva zemědělství natolik, že potřebuje tolik personálu, anebo se stalo ministerstvo sekretariátem strany p. ministra? To bych se chtěl zeptat.

Mohl bych také poukázat na případ 5. odboru, kde je přijata úřednice naprosto proti dnešnímu způsobu přijímání úředníků, ačkoliv Nejvyšší úřad kontrolní na to poukazoval. (Hlas: A není to ta Němka, cos jí podepsal spolehlivost?) Pokud se týče té Němky, to mám, prosím, čisté svědomí, naprosto čisté, ale tady se kdysi mluvilo s tohoto místa o nějakém Václavu Kopeckém, který se příliš houževnatě zastával Němců, a mohli bychom se zeptat na ministerstvu informací, který to byl. (Hlas: Ale jděte!) No, prosím, jděte anebo nejděte! Já v případě s tou Němkou mám čisté svědomí a ty to víš velmi dobře; velmi dobře víš, že nemám na tom naprosto žádné viny; konec konců, vždyť se to dovíš všecko úředně, už je to přesně vyšetřeno, s tím je zbytečno se zdržovat!

Pokud se týče zásobovací situace, přáli bychom si velmi vroucně, abychom ji s úspěchem zvládli, už se zřetelem na to, že v příštím roce budeme mít u nás všesokolský slet. Jestliže po sletu budeme mít odvahu říci, že nám to všecko dobře dopadlo, dáme si nejlepší vysvědčení!

K otázce krmiv - a otázka krmiv je pochopitelně spjata s produkcí živočišnou - nutno prohlásit asi toto: v dobytku vepřovém máme dnes tíživý nadbytek selat. Víte, že špičková nabídka na př. v prvních třech týdnech srpna činila 13.000 kusů a prodáno bylo 7.000 kusů. Špičková nabídka ve čtvrtém týdnu srpna a v prvním týdnu září činila 24.700 kusů a prodáno bylo 3.720 kusů. Tady přicházíme k něčemu, co ohrožuje v podstatě chov vepřového dobytka, a tady je nutno rychle zjednat nápravu, a to tím, aby bylo dovoleno selata prodávat za stanovenou cenu kolem 40 Kčs, zabíjet, maso vysekávat kolem 70 Kčs bez lístků a tím zachránit prasnice. Za každou cenu snažit se zachránit prasnice, protože sele, vepřový dobytek velmi rychle dorůstá. Tím umožníme, aby prasnice, které mají minimální spotřebu jadrných krmiv, mohly být ušetřeny a ponechány v chovu, aby byla udržena produkce vepřového dobytka pro léta příští.

Horší situace ovšem je u dobytka hovězího. Tady máme dnes už odhad kolem 150.000 kusů jako špičkový přebytek, a tu bude nutno opravdu rozumně řešit tento problém, který se dá řešit jenom na podkladě odbornosti a na podkladě rozumného provádění distribuce masa, nikoli však překotnosti v přídavcích masa nebo dokonce překotnosti ve vývozu dobytka. Vývoz dobytka do zahraničí můžeme si dovolit jedině tehdy, bude-li kompensován krmivy, jako se nám nabízí snad z Finska, ale naprosto nemůžeme vyvážet dobytek za nějaké plechovky nebo cokoli jiného, protože každý kloudný, rozumný člověk uzná, že v příštím roce, bude-li-to je ovšem veliký otazník - dostatek krmiva, nebude možno vykoupit dlouhou dobu jediný kus hovězího dobytka. A hovězí dobytek není dobytek vepřový; ten roste trochu déle, to trvá rok, dva, nežli můžeme dát hovězí kus na jatky. Proto i tady bych radil k zvýšené opatrnosti a v první řadě k záchraně naší živočišné produkce postarat se velmi rychle o potřebnou dávku krmiva.

Paní a pánové, otázka opatření krmiva netýká se jen produkce živočišné, nýbrž také průmyslu sladovnického a pivovarského. A já z praxe, ze zkušenosti vám mohu prohlásit že zemědělec - tak jsem to měl alespoň já na svém statku - od května neměl prostě co sešrotovat, a když se přivezla první fůra ječmene a když od mlátičky napadal první pytel ječmene, nesl se do šrotovníku, aby se dalo hladovým prasatům, aby se udržela v kondici, aby se udržela početně.

A tak to pokračuje dál, a každý den, o který se opozdí příděl, dovoz náhradních jadrných krmiv, nás ochuzuje o tisíce metráků ječmene, který nutně potřebujeme pro průmysl sladařský a pivovarský. To jsou nesmírně důležité otázky, které si nemůžeme dávat za hlavu a které bude nutno promptně řešit.

Otázka kukuřice. - Slyšel jsem a četl jsem, že máme dostat z Rumunska značný příděl kukuřice. Chtěl bych se ptát, je-li to opravdu - jak se lidově říká - "na beton", může-li nám ministerstvo zahraničního obchodu dát autoritativní prohlášení, že skutečně tuto kukuřici dostaneme, a dále, prosím, kdy ji dostaneme a zač. Já vím, že tuto kukuřici je možno získat k nám tak kolem dubna, ale kde budeme s naším ječmenem letos v prosinci nebo v lednu? Proto by také záleželo, pane kol. Nepomucký, na Kooperativě, na Ústředí hospodářských družstev, aby vedoucí Kooperativy měli určité konexe v zahraničí a získávali a rychle získali nám potřebně množství krmiva pro naši živočišnou produkci. Jestliže se opozdí, nevím, jak budeme vypadat na jaře a v příštím roce. Plánujeme, to je pravda, ale i tady je nutno prohlásit otevřeně, že je nutno ve třech způsobech plánovat, a to: plánovat pro případ nedostatku, pro případ normální sklizně a pro případ nadbytku. A my jsme neplánovali tentokrát dobře, na sto procent dobře, protože máme do určité míry letos dva kontrasty: jeden v nedostatku obilovin a druhý v přebytku ovoce, a tu vidíme, že v důsledku katastrofálního nedostatku krmiv stovky metráků spadaného ovoce zůstává pod stromy a jeho distribuce dopadne asi tak, že, myslím, během dvou tří měsíců budeme se pracně shánět po nějakém jablíčku.

To jsou velmi vážné momenty a já bych se přimlouval za to, aby tady byla jasně vyjádřena kompetence JSČZ. Ať mně nikdo neříká, že při jednání o JSČZ šlo o nějaké volby, o nějaké povinné nebo nepovinné členství. Tady šlo o kompetenci této odborové organisace, a já věřím, že tato odborová organisace hned po uzákonění musí mít tutéž kompetenci v oboru zemědělském, jako má Ústřední rada odborů v oboru průmyslu, a že proto také do kompetence Jednotného svazu přísluší spousta věcí, které dnes vyřizuje pan ministr zemědělství. A zvlášť bych se přimlouval za to, aby těch 500 milionů Kčs, které mají být přiděleny těm nejdrobnějším zemědělcům, kteří nesklidili, aby tyto peníze byly těmto zemědělcům přidělovány právě prostřednictvím okresních a místních odboček Jednotného svazu českých zemědělců za spoluúčastí okresních národních výborů. Do této kompetence to spadá, a ne výhradně do kompetence ministerstva zemědělství. Je i řada jiných věcí, které spadají do kompetence Jednotného svazu, různé ty podpory, subvence na úpravy návsí atd., atd., přídavky resp. odměny držitelům plemenníků, a to všechno se dnes posílá jménem pana ministra, ačkoliv je to odborná věc patřící Jednotnému svazu českých zemědělců.

Jistě připustíte, že by si Ústřední rada odborů nedala něco podobného líbit od kteréhokoliv ministerského resortu, kdyby to byly případy jí se týkající. Pan ministr zemědělství si už zajisté mohl zvyknout na to, že se mu a jeho opatřením naprosto tak nadšeně neobdivují, jak on si zvykl sám sobě se obdivovat. Není v tom postoj osobního zaujetí, nýbrž jen přirozený postoj pracujícího člověka ke svému všemocnému kapitalistickému chlebodárci. Stali jsme se totiž otroky na půdě, v nejlepším případě deputátníky, jimž jsou podmínky jejich pracovního poměru upravovány samovolně největším naším velkostatkářem a jimž je odebrána možnost hledat si lepší místo. Je to přirozený důsledek plánovaného hospodářství. Dává zajisté více moci pánům, ale odnímá svobodu nám, pracujícím zemědělcům, pracujícímu lidu. Je to pochopitelně nutné v době krisí, zvláště válečných, ale z nás produktivně pracujících vytváří to novou vrstvu nevolníků. Stali jsme se nevolníky ve mzdě, ačkoliv nevíme přesně, jaká bude v zájmu republiky jsme jistě ochotni podrobiti se značným omezením své svobody, pokud nebudou trvalá, ale pochopitelně nesdílíme nadšení toho, jenž se stal právě plánováním naším všemocným pánem. Nám nepřinese plánování ani blahobyt, ani pomoc, a je vskutku přehnaným optimismem, namlouvá-li si pan ministr zemědělství, že mu něco podobného uvěříme.

Zemědělce přímo uráží, nabízí-li se nám za naše zemědělské produkty v době neúrody s gestem jakýsi příplatek, který nás stejně stěží zachrání před úplnou bídou a v nejlepším případě nám zabezpečí takovou mzdu, jakou by odmítl každý dělník. (Posl. Štekl: Když se ti to nelíbí, tak se toho zřekni.)

Prosím, já nemluvím za sebe, ale za široké vrstvy zemědělců, jejichž poměry velmi dobře znám a nebudu se je učit znát od nikoho jiného. A to má být dar, za nějž máme být vděčni, poněvadž je vyplácen z kapes státu. Nemáme-li už volný trh, pak by zajisté mohl stanoviti cenu Nejvyšší úřad cenový, který by nám jistě nepřiřkl přílišné ceny, ale alespoň by nežádal od nás vděčnost. Přepočítejte si, kolik jsme loňského roku platili za pšenici do ciziny? Jaká byla cena pšenice na světových trzích, v cizích státech? Kdybychom byli dostali za loňskou sklizeň cenu, kterou jsme platili do ciziny-slyšeli jste, že bylo vykoupeno kolem 100.000 vagonů, tak si to překalkulujte - byli bychom stržili za naše produkty o tři miliardy Kčs více. Kde bychom dnes byli, a nemuseli bychom se ještě dožebrávat, aby nám někdo z milosti připlácel na naši dřinu. (Potlesk.) To je zajímavá okolnost.

Jestliže nám stát nízkými výkupními cenami znemožnil jakékoliv tvoření úspor, pak je zajisté jeho povinnosti a také pochopitelně jeho předním zájmem nahradit nám alespoň tolik ze vzniklých škod, abychom nebyli nuceni opouštět své statky a jít si hledati nějaké výnosnější a pohodlnější zaměstnání v továrnách. To jistě není planá hrozba. My nejlépe víme, že naše děti už nechtějí pracovat na půdě, poněvadž je to nevděčná, těžká a špatně odměňovaná robota, která dnes už nepřináší ani to jediné, proč jsme ji měli rádi, tu jistou svobodu pána půdy. Je nutno dokonale chápat, co znamená jistá svoboda pána půdy, pána na svém poli, a s tím by bylo velmi nebezpečno si zahrávat. Na letošních dožinkách, kterými prošlo půldruhého milionu zemědělců v celém našem státě, jsem poznal, jak citlivý je náš český venkov, když se ťukne do otázky pána půdy. Konec konců nevím, když nám dnes Státní úřad statistický podá přesná data, jestli si někdo u nás o tento problém půdy nerozbije hlavu, protože to jsou problémy, kterým se musí rozumět, to se nedá napapouškovat, to se nedá naučit. My musíme problém půdy rozřešit dobře, spravedlivě, tak, aby skutečně těm drobným a středním zemědělcům byla půda dána, a to natrvalo, aby jim skutečně zůstala.