Vážení kolegovia a kolegyne, chcem práve pripomenúť, že na schôdzach s roľníkmi - a myslím, že nám pán minister pôdohospodárstva povie výsledok rokovania, ktoré mal práve na porade v pondelok so zástupcami okresných národných výborov a okresných sdružení Jednotného sväzu na Ministerstvo zemedelstva - jemu práve tak ako každému inému, ktorý prídete do styku s roľníkmi, pripomínajú roľníci jeden záväzok. A tento záväzok je vysoko mravnej a politickej povahy: totiž, aby sa prednostne pred všetkými úvermi a pred všetkými inými subvenciami daly roľníctvu k dispozícii viazané vklady. Vážení kolegovia a kolegyne, je treba, aby sa roľníctvu vrátily tieto prostriedky zvlášť keď ich chce roľníctvo použiť skutočne pre investičné ciele, pre obnovu hospodárskeho života republiky. Je to i v zájme nápravy meny, lebo táto sa napraví len vtedy, ak tu bude dostatok národohospodárskej produkcie a keď, bude naša koruna krytá. Roľníctvo použije týchto prostriedkov iste najsprávnejšie k budovateľskému cieľu republiky, ako ktorýkoľvek iný stav. Okrem toho som spomenul, že takáto požiadavka roľníctva je i vysoko mravná a politická. Podívajte sa i po tejto ťažkej neúrode zavinenej suchom a vidíte, že nemáme roľníka opusteného, zdeptaného a bezradného, ale že máme roľníka odhodlaného biť sa s týmito následkami znovu ďalej a ďalej a že k tejto bitve okrem pomoci podpornej, chce predovšetkým mobilizovať svoje prostriedky, to čo má, nie tak ako iné stavy, ktoré by eventuálne boly odkázané len na dary a žiadaly by len podporu a eventuálne by boly ochotné robiť len za subvencií a podporných akcií. Roľníctvo má ešte mravné založenie a vysokú politickú morálku, a aj do všetkých ďalších dôsledkov práce, ktorá ho čaká, chce ísť za pomoci vlády, vedúcich činiteľov a politických ľudí so svojimi prostriedkami. Je preto mravným príkazom nás všetkých, aby sme tieto prostriedky k prospechu obnovy nášho roľníctva a k jeho povzbudeniu do ďalšej práce čím skorej uvoľnili. (Potlesk.)

Místopředseda Petr: Dalším řečníkem je pan posl. Sajal. Uděluji mu slovo.

Posl. Sajal: Paní a pánové!

Nežli dojdu k vlastnímu thematu své řeči, dovolte, abych se několika slovy zmínil o dlouhé vzácné přednášce pana povereníka Kvetka. Resumé jeho řeči bylo vzdychání po tom, jak to bylo v prvé republice, ovšem ne v té prvé republice Masarykovské, demokratické, v republice s jednotným parlamentem, nýbrž v republice, kde vládli fabrikanti, průmyslníci, banky a kde jsme mohli zasedati nikoliv ve dvou sněmovnách, nýbrž v jedné. Panu povereníkovi se libí tento stav, právě tento rozdílný stav, kdy se provedlo znárodnění, kdy se vyvlastnily veliké statky, banky, pojišťovny a fabriky a kdy máme také dva parlamenty a dvě vlády. To je ta republika, která by se mu snad líbila, ovšem má hrozné nedostatky.

Musíme říci kol. dr Kvetkovi, že proti takové vládě máme vážné námitky. My si přejeme, abychom právě v té krásné cestě, kterou započala naše republika - to znamená sociální spravedlnost, demokracie hospodářská - rozumným způsobem pokračovali a abychom odstranili vlastně to, co nás rozděluje, co znamená rozdělení republiky na dvě části. Jeden parlament a jednu vládu!

Ovšem jen tak mimochodem je zapotřebí také říci, že všechny politické strany, doufám, se prohlašují za strany demokratické. Také poslanci se prohlašují za demokraty. Demokracie znamená, že musí mít také nějakou správu - demokratickou správu a parlament. Vážení přátelé, a když se tak člověk podívá na ten parlament, který kdysi nazývali naši kolegové komunisté určitým slovem - nechci to opakovat - zdá se nám, že je to také někdy zlehčování parlamentarismu.

Když by poslanec chtěl dát našim ministrům nikoliv nějaké dalekosáhlé návrhy, ale návrhy věcné a z praxe, bylo by také záhodno, aby jim to mohl říci tváří v tvář. Vážení přátelé, paní a pánové, nebudu vám dávat dalekosáhlé náměty k přemýšlení, ale chci pouze poukázat na to - mluvíme-li o vyživovací otázce a zemědělství - že zde nemáme pouze zemědělce a konsumenty, ale že je tady také řada vrstev, které jsou zprostředkovateli a zpracovateli zemědělských produktů. Jsou to pekaři, mlynáři, řezníci a celá řada jiných oborů, kterých si musíme všimnout, poněvadž jejich rukama právě projdou výsledky práce zemědělců.

Předseda vlády svého času prohlásil, že máme v Evropě nejlevnější chléb. Nemáme proti tomu námitek, poněvadž je to pravda. Chci však upozornit na to, že jsme se odhodlali k tomu, aby se naše měna upevnila, a zvýšili jsme všechna čísla na trojnásobek, u pekařů jsme však udělali pouze 1.7 násobek. Před válkou byla prodejní cena chleba 3 Kč za kilogram a dnes máme 5 Kčs, na venkově 4.80 Kčs. To znamená, že jsme tady zvýšili ceny pouze o 70 %. Paní a pánové, já se vás ptám, zdali tady nebude nějaké nedorozumění, zdali to neodporuje rozumným kalkulačním základům. Podle kalkulací jsme zjistili, že tyto ceny jsou podvýrobní a že tito lidé, řemeslní pekaři, prodělávají. Není natrvalo únosné, aby kterýkoli podnik žil ze své vlastní podstaty, nýbrž musí tady být rozumná kalkulační base. V tomto směru bych si přál, aby NÚC a také pan ministr výživy si všiml toho, aby žádný podnik nepracoval se ztrátou a aby prospěch jedné vrstvy, na příklad konsumentské nebo zemědělské, nebyl vyvážen na druhé straně ztrátou pracujícího lidu jiného druhu. Podobně jsou na tom také mlynáři. Kapitalistický režim v prvé republice vyprovokoval a vyhnal produkci do takové míry, že je dnes zaměstnáno téměř jenom 20 % mlynářské produkce. V tomto směru je potřeba učinit nějaké vážné opatření, protože mlýnů, ať jsou to mlýny průmyslové anebo řemeslné, není využito, naopak, pracují se ztrátou, jak jsem řekl, s kapacitou 20-25 %. To znamená, že je tady řada budov, řada strojů a řada zaměstnanců, jichž není náležitě využito, a že nakonec jsou ohroženy existence lidí, kteří tyto podniky buďto vlastní, nebo spravují anebo jsou tam zaměstnáni. Považuji za nutné, aby se vrátila autonomní správa do organisací mlynářských, aby měly právo vyjadřovat se a rozhodovat o numeru klausu, aby zde byl zase mlynářský rejstřík a aby se také rozhodovalo o nástupu nových živností.

Všimněte si, jak některá naše nedopatření anebo nedopatření vlády mají ohromné následky, když se dopustíme chyb. V pohraničí jsme neučinili náležitá opatření, aby tam bylo využito nadbytečné kapacity některých našich podniků všech druhů. Měli jsme možnost, abychom převedli jednotlivé výrobní podniky do pohraničí a uvolnili tak vnitrozemí. Nestalo se to, naopak tam přišli noví lidé.

Abych se vrátil ještě k záležitostem mlynářským, trvám na tom, že je také potřebí, aby byla provedena reforma trhových svazů, aby byla provedena demokratisace svazu pro hospodaření s obilím a aby všechny zúčastněné složky byly ve správě těchto svazů zastoupeny. Trvám na tom, aby pod řádnou kontrolou Nejvyššího úřadu cenového byly podrobeny opětnému zkoumání kalkulace průmyslových i řemeslných závodů všech druhů, aby se dospělo k takový cenám, které aspoň nejsou ztrátové.

Pan ministr výživy uvedl nám ve svém exposé, že se bude muset zemědělec zbavovat živého dobytka, poněvadž ho nebude mít čím krmit. Já bych chtěl upozornit na skladovací možnosti, které naše dnešní řeznické a uzenářské řemeslo a průmysl má. Pan ministr výživy odhadl, že zde budeme mít přebytek 100.000-200.000 kusů živého dobytka. To je množství, které nemůžeme žádným způsobem ani zkonsumovat, ani uskladnit, ani konservovat. Podle přesných výpočtů a podle odborných znalostí, které jsou mně k disposici, jsem zjistil, že za dnešního stavu je možno v mrazírnách - po odečtení prostoru již použitého - uskladniti asi 5 milionů kg masa konservací v plechových obalech podle pohotových zásob plechu, 3 miliony kg v masných podnicích, v peklovaném stavu lze uschovati podle zjištění Svazu pro dobytek asi 10 mil. kg. To dělá celkem 18 mil. kg masa, což tedy znamená, že nebudeme moci uskladnit ani to minimum, to jest 100.000 kusů hovězího dobytka. Co s tím ostatním dobytkem budeme dělat? Nemůžeme ho dát na trh, ani dát zkonsumovat, když zvýšíme dávky, tedy třeba učinit nějaké opatření. Byl bych velmi zavázán panu ministrovi průmyslu, kdyby na tuto otázku myslel a dal konservárnám dostatečné množství plechu, potřebného na zhotovení konservačních obalů. Je však třeba pokusit se také o jiná opatření, na př. o to, abychom provedli výměnu našeho hovězího dobytka z vnitrozemí anebo z celé republiky do zahraničí. Mám zjištěno, že na příklad v Polsku je nadbytek vepřů, ale nedostatek dobytka hovězího. V tomto směru by se mohla naše ministerstva zemědělství a výživy pokusit o výměnu dobytka, aby tak nedošlo ke zkázám.

Řízení masné produkce provádějí trhové svazy. Vážení kolegové, tam je naprostá diktatura. Provádí to nikoli jmenovaná správa, nýbrž jmenovaný výbor, který je veden podobným způsobem jako v době okupace. A jsou to přece trhové svazy, které vydávají vyhlášky, které řídí v dotčeném oboru, ať je to obilí, vejce, drůbež, maso, celou distribuci, nařizují, jak se mají obhospodařovat tyto nezbytné živočišné a rostlinné produkty, a mnohdy vidíme, že rozhodování v těchto případech není správné. Mohl bych uvésti řadu případů, kdy se tyto trhové svazy rozhodují na příklad pro podporu a fedrování zemědělských družstev. Nemáme námitek, aby k dosavadním výrobním formám, ať jsou to družstva řezníků nebo jakékoliv podniky soukromé, průmyslové a pod., přistoupila také družstva zemědělská. Přejeme si však, aby všechna družstva a všechny podniky byly zrovnoprávněny a - co hlavně zdůrazňuji - aby v těch družstvech byly v prvé řadě do vedení postaveny osoby, které mají odborné znalosti. Mám zjištěnu řadu případů, že právě tyto neodborné a nekvalifikované osoby způsobují zkázu masa, neboť okresní národní výbory, tábory, doly vracejí jatkám maso pouze proto, že tam není odborná síla, která na př. neví, že se musí maso chladit a jak se musí dopravovat, nikoli naložit do velikých vrstev, poněvadž se spaří. Ovšem těch závad je víc, já jsem jenom laik a přednáším zjištěné okolnosti. Zjistilo se na přiklad, že okresní národní výbor v Trutnově svým dopisem z 1. července 1947 oznamuje zemskému národnímu výboru, že musel dáti drnomistrovi k zakopání 826 kg masa, které se znehodnotilo neodborným ošetřováním. Podobně si stěžuje táborová kuchyň číslo 5115 na dole Antonín u Brna a celá řada jiných rozděloven. Vážení kolegové, děje se to proto, poněvadž tady není smysl pro osobní zodpovědnost, jako není v celém našem hospodářství, neboť se tam dosazují lidé podle toho, jak se komu líbí a jak se to uzná.

A nyní několik slov o plánování a řízení hospodářství a práce. Jsem hluboce přesvědčen, že je zde nutné plánování a řízení. Ale vzpomeňte si na dobu, kdy tady byl kapitalistický režim, který přicházel s mnohými racionalisačními a technickými pomůckami. Vzpomeňte si na dobu, kdy se zavedly automatické tkalcovské stavy, kdy se muselo dělnictvo vyřazovat z práce po stovkách. Tehdy jsme tvrdili, že technický postup výroby nejde ruku v ruce se zlepšením sociálním. Vážení přátelé, měli jsme pravdu? Naprosto měli, ale my dnes v lidové demokracii docházíme k týmž případům. Znám a chtěl bych upozornit jen na jeden takový obor, který pravděpodobně je na vymření - jsou to stáčírny piva. Za kapitalistického režimu na př. smíchovský pivovar dovážel do Budějovic a budějovický dovážel do Prahy, a měly k tomu distribuční systém. Nebudeme si namlouvat, že to byl hospodářský nesmysl a že pivovar má dodávat pro okruh své působnosti v místě. Ale co s těmi lidmi? Tady je potřebí, abychom současně s takovýmito opatřeními učinili také opatření, aby lidé, kteří jsou k tomu schopní, se přeškolili na jiný druh práce, abychom jim to umožnili a abychom těm přestárlým, které již nemůžeme zařadit do jiného výrobního procesu, dali možnost, aby mohli být živi.

Chci poukázat také na jeden případ, kde přes jasné znění právních předpisů zasahuje organisace svazu průmyslu do organisací řemeslnických. Je to u výroby lihovin. Tady nemůže být žádná řevnivost; prosím, bude-li to účelné s hlediska celkové hospodářské potřeby nebo plánovaného hospodářství, není námitek. Vážení přátelé, bylo by zajímavé, kdyby si pan ministr výživy dal zjistit, jaký je rozpočet hospodářské skupiny lihu a aby si také zjistil, jaké statisícové a milionové příspěvky vybírá tato hospodářská skupina od svých členů, čímž zatěžuje výrobu i distribuci.

Nyní přeskočím na jiné thema a budu zde věnovat několik slov zahradnictví. Vy víte, že si v naší republice velmi stěžujeme na to, že pracovní morálka není dvakrát příliš silná. Není to však možno tvrdit o ministerstvu zemědělství a o ministrovi zemědělství zvlášť. Je pilný, horlivý a nakonec si bere více práce a povinností, nežli mu přísluší. Ve Svazu řemesla pod patronancí ministerstva průmyslu je organisace zahradníků. Vážení přátelé, zahradníci, kteří pěstují květiny, keře a stromy váží věnce a podobně, jsou skutečně řemeslníci a mnohdy i umělci. Žádali, aby z jejich živnosti, která byla doposud svobodná, se stala živnost řemeslná. Kol. Sedláka já jsme podali svého času návrh zákona, aby zahradnická živnost byla zřemeslněna. A tu najednou ministerstvo zemědělství projevilo horlivost a řeklo, že zahradníci ve skutečnosti patří pod jeho patronancí a Jednotný svaz zemědělců se ho ujal. Ovšem domnívali se, že jejich patronance bude asi takového druhu, že právo té řemeslné práce bude rozšířeno na zemědělce. Musíte dovolit, že zahradníci a my nemůžeme s tím souhlasit a musíme trvat na tom právu, aby živnost zahradnická byla zřemeslněna, a co patří zahradníkům, aby se nechalo zahradníkům, a co patří zemědělcům, aby se nechalo zemědělcům. Jestliže Jednotný svaz zemědělců snaží se tady vytvořit takovou trucorganisaci při svém svazu, myslím, že to není ani kolegiální, ani věcné, a myslím, že to nebude mít také žádného výsledku. Bylo by dobře, abychom se dívali napřed pouze na ty stránky nikoliv demagogické, nikoliv politické, kdo co může získat, nýbrž abychom uvažovali o meritu věci, t. j. abychom zjistili, že zahradníci jsou skutečně řemeslníky, a nechali je tam, kam patří.

Chtěl bych jenom poukázat na nedostatky, které tady jsou a které vznikají, jsou-li zde kompetenční spory. Zahradníci nejenom že něco produkují, ale také něco importují a potřebují pro svoje zahradnictví na př. cibule z Belgie a z Holandska. Musejí to dovážet. Dřívější praxe byla taková, že k otázce importu se vždycky vyjadřovala odborná organisace, t. j. společenstva a jednoty zahradníků. Dnes to bylo dáno ministerstvu zemědělství, jež zmocňuje několik jednotlivců k tomu, aby mohli nakupovat, ačkoliv se pěstěním nezabývají a také se nikdy tímto obchodem nezabývali. Bylo by třeba, aby v prvé řadě ti, kdož, zastupují zahradníky, měli přímý vliv na to, co se dováží, aby tady nedocházelo k hospodářským škodám.

Kolegové a kolegyně, kdo řídí naši cenovou politiku? My víme, že vláda potřebuje nějaký instrument, kterým by mohla řídit ceny, kterým by mohla usměrňovat naše hospodářství. Nejvyšší cenový úřad nemá sloužit pouze k tomu, aby určoval ceny a také zisk, nýbrž má také určovat, kolik a za co máme peníze vydávat. Bohužel musím prohlásit, že velmi často nejsme spokojeni s výnosy a nařízeními, které dělá Nejvyšší úřad cenový. Je to pochopitelné, a to proto, že cenový úřad je úřadem referentským, nerozhoduje tam nikdo jiný nežli úředníci. Nechci pochybovat o tom, že tam sedí odborníci, ale pochybuji o tom, že mají takovou sílu, takovou autoritu a takovou odvahu, aby se rozhodli stanovit ceny bez ohledu na to, co tomu budou říkat žurnalisté a co tomu bude říkat také ulice. Cenový úřad bude v každém případě napaden, jednou bude napaden a kritisován tím, kdo kupuje, po druhé tím, kdo prodává a vyrábí. Právě proto je potřebí, aby Nejvyšší cenový úřad měl pevnou autoritu, a tu mu může poskytnout pouze lidová správa, správa, která bude představovat všechny kategorie našeho hospodářství. Do té doby, dokud budeme mít v Nejvyšším cenovém úřadě pouze úředníky a nebudeme tam mít lidi, kteří budou mít odvahu přijmout také politickou odpovědnost, nikdy se nevyhneme takovým trapným případům, jako na příklad bylo stanovení cen železa, cementu, cihel a jiných výrobků, kde byly ceny vyloženě ztrátové, a když bylo na to upozorněno, nikdo toho nedbal. Slavná sněmovno, kdybyste si uvědomili, jaké ohromné, milionové ztráty a škody utrpělo naše hospodářství jenom z těch důvodů, že tady nebylo ihned odpovědně upozorněno a rozhodnuto, jaké mají být ceny, došli byste k přesvědčení, že v tomto směru musí být učiněno nějaké opatření, aby v Nejvyšším úřadě cenovém nevládli úředníci, nýbrž odpovědná, odborná a politická správa.

A nyní dovolte, abych řekl také několik politických poznámek. Debata o exposé ministra výživy a ministra zemědělství byla ve veřejnosti, nejenom politické, očekávána s velikým napětím. Očekávalo se, že zase dojde k takovým neblahým zjevům, jaké se odehrávaly v zemědělském výboru sněmovny, že dojde k invektivám a rozbrojům. A vidíte, najednou je hladina hladká, klidná, a není tady žádných zápasů. Proč se to stalo? Poněvadž v naší politické veřejnosti došlo k veliké události, t. j. k dohodě sociálních demokratů s komunisty. Vážení přátelé, já vím, že je zde řada lidí, politiků, kteří byli ohromeni. Někteří se ještě dnes škodolibě pošklebují a říkají: Hele, sociální demokraté šli do chomoutu komunistického. Vážení přátelé, jestli takhle někdo bere tuto dohodu a takto škodolibě se na to dívá, velmi se klame.

Jestliže sociální demokracie přišla a podala ruku komunistům, nebylo to proto, že by se bála. Nebyla to také jenom ruka k přátelství, nýbrž byla to ruka podávaná k tomu, abychom mohli všichni v národě pracovat. To, co jsme prožívali poslední dobou, to, co jsme prožívali před prázdninami, vážení přátelé, to byl rozvrat státu, to byla nemožnost vládnout. Podívejte se na to, jak vláda vládla, a podívejte se na to, na jakou úroveň klesli někteří členové vlády. Místo aby se starali o svůj vlastní úřad - a nevylučuji nikoho, prosím, ani z vlastní strany, poněvadž ten tlak byl takový, že tomu nikdo neodolal - stávali se z ministrů političtí korteši, takže se nemohli starat a nestarali se o svůj resort a ve všech ministerstvech většinou vládli jedině a pouze byrokraté. A to není demokracie a parlamentarismus, když se přenechává v ministerstvech vláda úředníkům. A jestliže si přejeme, aby tento stav přestal, je třeba, aby v národě nastal klid, je třeba, aby vláda vládla a je třeba, aby ke všem otázkám životní důležitosti přistupovala jedině a pouze s vážnou rozvahou, aby nejenom přicházela a návrhy, nýbrž aby domyslela také jejich důsledky.

Kolikrát se tady řečníci zmínili na př. o intervenčním fondu. Vláda přišla se správnou zásadou, že musíme dát životní potřeby pracujícímu lidu levně, ale nedořešila druhou věc. Jak ji řešila? Řešila ji narychlo, řešila ji nedokonale. Máme tady intervenční fond, který je nesmyslný, který zdaňuje jednoho 4 % a druhého zdaňuje půl procentem. Vážení přátelé, nechci na nikoho kydat hanu, všichni jsme si v tom, myslím, zadali a nejednali jsme správně. Neměli jsme většinou odvahu proti tomu postavit nějakou hráz.

My jsme nyní dovedli vystoupit, i když jsme věděli, že při té protikomunistické náladě může se na nás veřejnost dívat divně, vždyť to není tak dlouho, co jednotlivé strany ve volbách 1946 říkaly: Sociální demokracie, to je sidecar komunistické strany. Vážení kolegové a kolegyně, velmi se klame ten, kdo si myslí, že sociální demokracie je strana nesamostatná a že by mohla být sidecarem. My jsme a budeme stranou samostatnou, o níž rozhoduje jedině představenstvo strany, výkonný výbor strany a členstvo, ale vlastní strany, a nikoli strany jiné. My si zachováme svoji samostatnost, nebudeme to do nekonečna opakovat, my to dokážeme činy. My jsme podali ruku komunistům k spolupráci. Chceme věrně a poctivě dodržet každé písmeno, které jsme si řekli, ale budeme to chtít také od partnera, kterému jsme tu ruku podali. Tutéž nabídku, kterou jsme dávali komunistické straně - a četli jste to v novinách a bylo to učiněno prostřednictvím našich vyjednavačů - jsme dali také straně národně socialistické a řekli jsme veřejně, že budeme jednat se všemi stranami Národní fronty a nejenom se stranami českými, nýbrž také se stranami slovenskými. Chceme, aby ve státě zavládl klid, poněvadž po té veliké hospodářské tragedii, která na nás dolehla suchem, musí být v národě jednota, musí být vůle ke spolupráci, poněvadž jinak zahyneme.