Pohovořme si o těch problémech. Nepřirozeným a hospodářskými důvody nepodloženým násilným snižováním cen pomocí státní intervence nedojdeme vůbec k cíli. Kdybych byl autorem návrhů, které nám byly předloženy, opravdu bych se za toto nepodařené dítě zastyděl. To, co jsme tenkrát udělali, byla chyba a rozumní lidé nesetrvávají ve svých chybách, ale hledí je napravit. Nemyslíte, že by bylo na čase, abychom tuto chybu napravili dříve, než bude pozdě? Zamysleme se nad tou věcí. Chtěli jsme zvýšit životní úroveň pracujícího lidu a zejména kategorií lidí, kteří jsou nejhůře placeni. Zlevnili jsme proto některé druhy poživatin, a to celkem nepatrně. Vždyť uvažme, jak nepatrné částky jsou za dnešní doby v přídělovém hospodářství lidu zajišťovány: 2 vajíčka za měsíc, šestnáctinku litru mléka denně atd. Mohl bych to rozvádět, kolik to dělá: u vajíček 2 Kčs za měsíc, když jde o 4 vejce, a 5 haléřů denně se intervenuje na té dávce mléka, kterou dostáváme. Ale stát připlácí na každé vajíčko, a na všechno to ostatní, těch několik haléřů i lidem, jejichž důchod je několikráte vyšší nežli mzda dělníka anebo plat veřejného a státního zaměstnance.

Co jsme sledovali a jak to vypadá? Sledovali jsme celým tím opatřením sociální motiv, chtěli jsme, aby právě těm nejnižším byla jejich existence poněkud ulehčena. Ale co se udělalo? Poskytli jsme zlevnění potravin nejen těm nejnižším, ale všem. Nebylo možné to vyřešit, a já vás na to přivedu, až budu mluvit o tom, kolik měsíčně representují ty částky intervenčního fondu. Najednou jsme viděli, že se v tom zařízení celý ten sociální motiv úplně ztratil. A řeknu vám jednu zajímavou věc. To, co továrna, naše výroba, naše velkoobchody a maloobchody platí do intervenčního fondu, odráží se zase ve zvýšených cenách, a to si zaplatíme stejně my spotřebitelé; a celou tu drahou administrativu, tu nemožnou kontrolu, ten všechen chaos a starosti, co s tím máme, jsou navíc. Já vám to prokážu. Řada průmyslových podniků si klidně 4 % do intervenčního fondu zakalkulovala do cen výrobků. Tyto výrobky zaplatí spotřebitel, jak jsem už řekl, i s tím, co tato těžká a svízelná administrativa stojí.

Pánům z Hospodářské rady, kteří byli navrhovateli zákona, mohu posloužit doklady, jak se to provádí. Přečtu vám jeden dopis: "Sdělujeme, že tak jako ostatní závody i my, počínaje dnem 1. července, jsme nuceni započítati 4 % přirážku k cenám našich výrobků na úhradu obalů. Račte proto vzíti na vědomí, že naše sporáky od tohoto dne účtujeme za 2.884.- Kčs namísto dosavadních 2.800 Kčs." Takto se přesouvá příspěvek do intervenčního fondu opět na spotřebitele. A ostatně není divu. Některé závody jsou nuceny přikročiti k takovým opatřením, poněvadž jinak by byly pasivní, nebo by nebyly s to splnit ten investiční program, který jim ukládáme v dvouletce. Kdo však zaplatí zvýšené ceny výrobků? Jsou to opět ti, kteří jsou největšími konsumenty, a to jsou široké masy spotřebitelů.

Tvorbě cen je třeba ponechat přirozený a hospodářsky zdůvodněný vývoj. Každý násilný zásah - a tím je nesporně i vyrovnávací fond - je nezdravý. Jím se stává naše hospodářství nepřehledné a tato nepřehlednost pak vábí k daňovým defraudacím. A nakonec je z toho deficit ve státní pokladně. Chtěl bych - a všichni, kteří v distribuci pracují, mi to dosvědčí - abyste se šli podívat, jak to vlastně vypadá ne u družstva, kde je přesně vyznačeno, co jde do výdejny, při čemž je nerozhodné, jestli se to v té výdejně prodá dnes nebo zítra, ale do těch malých obchodů, kde obchodníček musí platit půl procenta z určitých věcí, které prodává, jako jsou ku př. drátky na mytí nádobí nebo nějaké ty hadry, vařečky, knoflíky a jiné a jiné věcí, a neplatí z toho, co dostává na tržbě za potraviny. To všechno musí odděleně účtovat, a to je hrozně nepřehledné, a konec konců nemůžete ani tu přehlednost od takových malých lidí, kteří stěží dovedou psát, natož aby dělali účetního, žádat. Nevím, jak se u těchto lidí bude celá ta otázka řešit.

Voláme po zjednodušení ve státní administrativě a při tom víme, že restrikce veřejných a státních zaměstnanců není a nebude možná, jestliže neprovedeme velkorysou reorganisaci a zjednodušení ve státní službě. A při tom zase na druhé straně zatěžujeme státní administrativu leckdy zbytečnými úkoly a třeba takovou zbytečnou instituci, věřte mi, jako je vyrovnávací cenový fond. Vím, že to bude nemalý problém, jak se této nepříjemné věci zbavit. Nelze to přece řešit na účet výkupních cen od zemědělce. Ostatně tyto ceny, jak vidíte, mají vzestupnou tendenci. A koneckonců každý je hoden své mzdy a každý má nárok na existenční úroveň, kterou mu může naše hospodářství zajistit. Likvidace vyrovnávacího fondu by byla tedy možná buďto snížením cenové hladiny průmyslových výrobků natolik, aby zmizela disparita, která tu ještě je, nebo říci si: Udělali jsme chybu, a hledat nápravu v opatřeních, jež byla námi doporučována. A není to věru těžké.

Já jsem si v této věci připravil přesný propočet, co intervenuje stát na spotřebitelské dávky, které tu jsou za měsíc září r. 1947. Jde tu o intervenci v mase, másle, sádle, umělém tuku, vejcích a mléku. U dětí do 6 let to dělá měsíčně 39.55 Kčs, u dětí do 12 let 32.76 Kčs, u mladistvých do 20 let 35.66 Kčs, u dospělých lidí 17.78 Kčs, u pracujících, kteří mají lístek P 3, 24.26 Kčs měsíčně a u těžce pracujících s přídavkovým lístkem P 4 35.02 Kčs. Jde-li o rodinu: muž a žena, jedno dítě do 6 let a jedno do 12 let, činí to v září 107.87 Kčs, čili denně 3.59 Kčs.

Bylo by možné u dělnických rodin v případě, který jsem uvedl, zvýšit pracujícímu jeho hodinový plat o pouhých 50 haléřů, čímž by to bylo nahrazeno, a u člověka dospělého, který se živí sám a nemá rodinu, jenom o 60 haléřů denně, a tím bychom nahradili celou tuto intervenční politiku, celou tu záplavu zbytečné práce.

Již jsem řekl, že jsou tu jednak nové mzdové vyhlášky a úpravy, jednak vzrůstající tendence mzdová, tedy stoupající mzdy, jednak je před námi úprava platů státních a veřejných zaměstnanců. Myslím, že tu jsou psychologické momenty, abychom si řekli, že s touto věcí už přestanem a vyřešíme to jiným způsobem. Jsem pro sociální mzdy. U lidí, kteří mají děti, ať je to řešeno formou rodinných přídavků. Přidali jsme na druhé dítě 50 korun, což je mnohem více než těch 39 anebo těch 32 korun u dětí do 12 let, o kterých jsem tu mluvil. Přidali jsme na třetí dítě 100 korun, na čtvrté 150, a to je pětkrát, šestkrát víc, než co dělá tady toto. A byl to nějaký problém? Proč bychom neřekli: Nechť platí tedy zaměstnavatelé půl procenta nebo více na rodinných přídavcích a můžeme to vyřešit ihned. Nebude tu nepřehlednost v hospodářství, ponecháme zdravý vývoj tvorbě cen a ještě k tomu budou mít výhody lidé, kteří jich opravdu potřebují, a ne všichni, tedy i lidé, kteří mají důchody, jak jsem již uvedl, jež se rovnají několikanásobku dělnických mezd nebo státně či veřejno-zaměstnaneckých platů.

Mějme odvahu řešit věci, pokud je čas, a lidé to pochopí. Jsou to slova Majerova - "Lidé to pochopí" - a já je opakuji. A závěrem bych chtěl vzpomenout oné chvíle, kdy Majer vstupoval na řečniště a tleskaly mu všechny strany, vyjma strany jedné, ale když odcházel, tleskali všichni. Myslím, že tento potlesk platil především jeho osobním vlastnostem, píli a práci, kterou věnuje tomuto těžkému problému, jakým je výživa lidu. Potlesk však ještě nedozněl a už napsal deník lidové strany na Moravě, Národní obroda, tato slova: "Veřejnost se přece jen doví, do jaké katastrofální situace přivedlo sociálně-demokratické ministerstvo výživy naše státní hospodářství." Hleďte, já to říkám klidně, tak se poslala slina v tom okamžiku, kdy Majer, zdálo se, odchází. Říkám to však klidně proto, že nadávka není argument a že rozčilení není program. Říkám to klidně také proto, že si široké vrstvy občanstva samy udělají úsudek o objektivnosti Národní obrody. Ve chvílích, kdy strana, jejímž jsem příslušníkem, je ochotna obětovat svoji popularitu v zájmu státu, ve chvílích, kdy se u nás schylovalo k bouři a kdy přece musel někdo, kdo je k tomu svým založením i svým politickým posláním povolán, říci uklidňující slovo, přichází váš tisk s útokem, jakému není rovno. Je třeba říci, že je tu mnohem více toho, co musíme společně pro svou vlast učiniti, než toho, co nás snad rozděluje. V těch rozhodujících chvílích pro národ se odhodláváme k obětavému kroku a za to nás váš orgán napadne, vmete do tváře nadávku a marxofašistech, kteří přiskočili komunistům na pomoc v den po atentátu na člena vlády. To je doslovně citováno z Národní obrody. Bože, jaký to Babylon a jaké to zmatení jazyků, neboť v tomtéž čísle Národní obrody čteme prohlášení vašeho poslaneckého klubu, ve kterém se praví: "Vzhledem ke společnému prohlášení strany komunistické a sociálně-demokratické, které se rozhodly postupovat společně při řešení otázek vzniklých z důsledků letošního sucha, jakož i jiných závažných otázek, aby tak byl podporován svorný postup v Národní frontě, prohlašuje Klub poslanců lidové strany, že bude podporovat každou akci, která umožní práci Národní fronty ve prospěch státu." Je pravda, že jste snad Majera svým potleskem pochválili, anebo je pravda to, že přivedl naše státní hospodářství do katastrofálního stavu? Bylo by slušné, kdyby nedostatek stavebních dělníků a stavebního materiálu, který nám tak silně brzdí a podvazuje provedení stavebního plánu, byl přičítán neschopnosti vašeho ministra techniky? Bylo by to vůbec poctivé? Byla by to demagogie a vytkl bych to každému, říkám každému, kdo by s takovýmto názorem přišel. (Potlesk.) Ostatně víte, že ruku, kterou jsme podali komunistům, podáváme i druhým stranám a podáváme ji i vám, přesto, že mohu mít po tom všem, co se stalo, pochybnosti, že bude tak poctivě přijata, jak upřímně vám ji nabízíme. Hleďte, nám není Masarykovo učení jen pláštěm pro naší politiku. Říkáme zcela otevřeně, že chceme republiku socialistickou, ale československou, říkáme, že socialismus je náš cíl, zcela otevřeně, ale cesta k němu jest demokracie. A kdo touto demokratickou cestou chce jit s námi, může být ubezpečen, že jde s poctivým partnerem, který nikdy nezrazuje. (Potlesk.)

Já vím, že naše národní povaha nás mnohdy svádí k prudkým stranickým bojům, že nás nesvár v dějinách často přivede až na okraj propasti, na okraj zkázy, a proto upozorňujeme na těžkou situaci vnitropolitickou i mezinárodní a voláme po svornosti a po společné práci pro národ. Vždycky dříve, než něco vyslovíme, měli bychom si položit otázku, co by tomu řekl Masaryk. Bylo by méně roztrpčení mezi námi a více dobré přátelské shody. Vždycky dříve, než něco uveřejníme, měli bychom si to dvakrát, třikrát přečíst, a věřte, stohy marně popsaného papíru by lítaly do koše.

Nestydíte-li se za to, co přinesl váš list o Majerovi, pak se stydím já za vás, jako bych se styděl za každého, který by takto jednal. Mohu to říci tím spíše, že v životě nikdy a nikdo mne neslyšel, že bych kteréhokoliv politika anebo kteroukoliv stranu napadl takovým způsobem, který není možno zvát kvalifikovaným. Masaryk řekl, že velikost národa spočívá v jeho mravních hodnotách. Také politické soupeření by mělo být věcí mravní, neboť na těch politických meetincích, na těch schůzích, projevech a shromážděních a také v tom tisku utváříme člověka. Chceme lidi vychovat a ne zvlčit, chceme, aby jeden druhého ctil a ne vraždil na potkáni. U nás jsme dosud nikoho neobviňovali z nepřízně počasí, neobviňovali jsme ani ministerského předsedu ani jeho náměstky a nezvykejme si to ani v budoucnu. Kolem nás všichni velmi pozorně a bystře sledují náš vnitropolitický život. Chcete-li pokračovat ve stranických bojích, tak můžete být ubezpečeni, že na to doplatí celý národ. A tož jděme společně! Vám všem nabízená ruka k pomoci v práci je podávána upřímně. Vyřiďme neodkladné věci, kterými hospodářsky zabezpečíme stát. Vyřiďme ve shodě a bez licitace otázku úpravy existencí našich veřejných zaměstnanců.

Dejme státu ústavu, jež bude obrazem moderních hledisk na stát spravedlivý, na stát především sociálně spravedlivý. A pojďme klidně, s vědomím vykonané práce mezi voliče, pojďme k voliči, aby si podle své představy určil, jakou politickou konstelaci si přeje v novém parlamentě. Nevěřte, že náš člověk je zaostalý a že mu musí být podávána politická potrava v tom nechutném sestavení, jak mu byla podávána dosud. Ne boj, ale svornost nás všechny může zachránit. (Potlesk.)

Místopředseda Petr: Dalším řečníkem je pan posl. Stanislav Novák. Uděluji mu slovo.

Posl. Stanislav Novák: Pane místopředsedo, paní a pánové!

Na rozdíl od některých projevů v zemědělském výboru ÚNS, na schůzích a do radia promluvil pan ministr zemědělství před týdnem v parlamentě podstatně střízlivěji. Pozdě, ale přece uvědomuje si ministerstvo zemědělství strašlivý vliv sucha na poměry v československém zemědělství.

V květnu nemá pastuchovi oschnout hůl, má-li být dobrá úroda. Letos v květnu, nejkritičtějším měsíci, napršelo v Čechách a na Moravě průměrně 20 mm, zatím co normálně spadne 66 mm srážek. Na prahu léta dívali jsme se starostlivě na jasnou oblohu a vyprahlou zem. Stísněnou náladu zemědělců nezlepšil ani přebujelý úřední optimismus. V době, kdy konstatovala jistá t. zv. odborná ministerská komise, že v některých krajích republiky prší a v jiných pak dešťové srážky očekávají, tenkráte jako na zavolanou rozepsal se jistý tisk, zejména ten, který se vyznačuje velkým formátem, na thema "Když nastaly deště". Prostí rolníci nechápali, jak někdo u nás může obviňovat československé občany, že mají radost ze sucha a že by byli mrzuti nad deštěm.

Katastrofální sucho trvá až do dneška a ohrozilo sklizeň okopanin stejně jako osev příštích ozimů, neboť v některých krajích není ani brázda naorána k setí pšenic a téměř nikde dosud ozimy nesejí. Máme neúrodu, jakou jsme v republice ještě neměli. Před dvěma měsíci byl prohlášen neúředně reakcionářem každý, kdo promluvil o ohrožené úrodě. Dnes jedná o spálené sklizni a o pomoci zemědělcům vláda, parlament, veškerý tisk a celá veřejnost, aniž je někdo nazýván zpátečníkem.

Chlebového obilí bylo loni sklizeno v ČSR celkem 245 tisíc vagonů, letos maximálně 180 tisíc vagonů, tedy minimálně o 30 % méně. Podobně je tomu se sklizní jařin. Sklizeň píce je sotva poloviční a ne vyšší bude úroda bramborů a cukrovky.

Hrozí nám hlad? Ještě ne. Loňského roku bylo vykoupeno v českých zemích z celkové sklizně chlebového obilí 51 %, t. j. 90 tisíc vagonů, na Slovensku jen 24 %, t. j. 16 tisíc vagonů. Dohromady 106 tisíc vagonů, a k tomu slušná výpomoc UNRRA. Ministerstvo výživy předpokládá, že bude letos vykoupeno 70 tisíc vagonů chlebovin, z toho 62 tisíc v Čechách a na Moravě a jen 8 tisíc na Slovensku. Kromě toho má býti dovezeno 20 tisíc vagonů pšenice ze Sovětského svazu a menší množství ze severoamerické Unie. Proti loňsku nedostává se asi 30 tisíc vagonů, při čemž výkup 70 tisíc vagonů byl odhadnut více než optimisticky. Pravděpodobně bude o 10 až 20 tisíc vagonů nižší. Ale netřeba se strachovat. 80 tisíc vagonů obilí, včetně dovozu, dá při vyšším vymílání tolik mouky, jako 90 tisíc vagonů při vymílání dosavadním. Dostaneme-li 25 tisíc vagonů kukuřice, které sjednal pan ministr zahraničního obchodu se zástupci rumunské vlády, bude možno výměnou, ale jen z ruky do ruky, získat od zemědělců ječmen na slad a 5 až 10 tisíc vagonů ječmene zpracovat na ječnou mouku. Zbytek mouky, asi 20 %, musí být nahražen brambory. Také pivo bude slabší, aby bylo více vepřového.

Loňského roku utržili zemědělci v Čechách a na Moravě za 90 tisíc vagonů chlebového obilí celkem 3 ¹/₃ miliardy Kčs. Letos za 50 tisíc vagonů utržili by jenom 1,92 miliardy Kčs. Stejně orali, seli, stejně pracovali jako loni, dráže platili pracovní síly, ale tržba za chlebové obilí by byla menší o 1.400 mil. a za krmné, z něhož konečně nemohou nic odprodat, o 470 milionů, dohromady o 2 miliardy méně než r. 1946. Jestliže celková tržba všech zemědělců v Čechách a na Moravě činila loni za veškerou úrodu 20 miliard, utržili by při letošní neúrodě při nezměněných cenách méně o 7 ¹/₂ miliardy, t. j. jen 12 ¹/₂ miliardy, a to za ovoce méně o 200 mil., za brambory o 600 mil., za cukrovku o 900 mil., za mléko o 1500 mil., za hovězí dobytek 700 mil., za vepřový dobytek 750 mil., za vejce 600 mil., za drůbež a ostatní 250 mil. 12 ¹/₂ miliardy, paní a pánové,je mnoho peněz, ale pro jednu ze 2 ¹/₂ milionu osob v zemědělství je to příjem 5.000 Kčs ročně, t. j. 400 Kčs měsíčně na jednu osobu v zemědělství. Z tohoto důchodu je třeba ještě platit daně, řemeslníky, nakoupit hnojiva a pod.

Po uvážení této situace rozhodla vláda, že letos budou vypláceny k cenám plodin příplatky. To není dar ani subvence, to je mzda a investice. Ceny zemědělských výrobků musely býti zvýšeny, aby bylo zabráněno neblahým důsledkům nejen sucha, ale také dřívější nerentability zemědělské výroby.

Paní a pánové, nutno konstatovat, že vedle přírodních vlivů má vinu na dnešní nepříznivé obilní situaci pochybená zemědělská politika, kterou jsme v uplynulých dvou letech tolikrát kritisovali.

S politováním konstatujeme, že našich dobře míněných rad nebylo dbáno a že se dostavují následky, jichž jsme se obávali a před nimiž jsme varovali. Je obecně známo, že vesnice a zemědělská výroba těžce churaví a je léčena neodborníky. Po válce, jež vyčerpala naše zdroje a kdy pohotové zásoby byly zmenšeny na minimum, bylo zřejmo, že je nutno podporovati co nejvíce zemědělskou produkci, aby výživa národa byla zajištěna, zejména když nebylo možno spoléhat na krytí schodků dovozem. Místo podpory byli však zemědělci zneklidňováni a naše upozorňování vyznělo naprázdno.

Všeobecný nedostatek měl být pobídkou k přeorientování spotřeby ze značné části na spotřebu výrobků rostlinných, jež zajišťují z téže plochy větší množství kalorií, a k odpovídajícímu způsobu regulování jak výroby, tak spotřeby, zejména cenovou politikou. Místo toho stanovila vláda neúměrně nízké ceny rostlinných výrobků, zejména obilí. Vždyť při indexu 3 až 3.25 byla na př. základní cena letošní pšenice 400 Kčs pouze 2.38 násobek ceny předválečné, která činila 167 Kčs. U žita je to 2,50 násobek. u ječmene 2,03, u ovsa 2,33 násobek. Uvědomíme-li si všechny příčiny dnešního kritického stavu, docházíme k závěru, že vedle okamžitých opatření, jež by pomohla nejvíce postiženým zemědělcům, je nutna hluboká změna dnešní zemědělské politiky ve všech směrech. zejména pak v politice cenotvorné, má-li býti pomoženo zemědělcům a má-li býti pro příště zabráněno škodám, jež by ohrozily celé naše národní hospodářství.

Je tedy bezpodmínečně nutno, aby zemědělská politika uskutečnila pro budoucnost zvýšení základních cen obilí v rozsahu. odpovídajícím výrobním nákladům, bez ohledu na dobové krátkodobé příplatky. Loňského roku při průměrné sklizni 16 q byla výrobní cena pšenice 450 Kčs a prodávala se za 390 Kčs. Se ztrátou 100 Kčs na 1 q prodávalo se loni žito a podobně i krmné obilí. Ztrátové byly brambory i cukrovka. Letos při zvýšené režii - mzdy zemědělského dělnictva byly zvýšeny - a menší úrodě je výrobní cena pšenice průměrně 700 až 750 Kčs, zatím co po úhradě cen prodává se za 590-600 Kčs. Téměř všechny průmyslové výrobky jsou na světovém trhu lacinější než naše, avšak zemědělské výrobky na světovém trhu jsou dražší. Každý cent obilí, který z ciziny dovezeme, musíme subvenčně zlevnit o 340 Kčs. Výrobní cena 1 litru mléka činí letos při zdražení statkových krmiv o 100 % 6.50 až 7 Kčs. Prodejní cena je 5.50 Kčs. Rozdíl cen musí zemědělec uhradit delší pracovní dobou a nižší mzdou.