Všechna opatření učiněná ministerstvem zemědělství je třeba uvítat a považovat je za opatření nutná. Proto bude povinností nás všech postarati se, aby opatření, která ministerstvo zemědělství učinilo anebo navrhlo, byla také realisována.

V roce 1945 stáli jsme rovněž před velkým problémem zásobování našeho lidu. Dík uvědomění našich rolníků jsme vzhledem k velké jich pracovitosti a svědomitosti s úspěchem zvládli problémy dotýkající se celého národa. Rovněž odpovědnými zásahy lidové správy a širokých konsumentských vrstev a jich ukázněností podařilo se nám tento problém překonati. Proto věřím, že i letošního roku při opravdové svědomitosti nás všech se nám podaří zmírniti následky sucha, které se v tomto roce vyskytly, a pak bude výživa lidu zajištěna. Náš národ od nás očekává reálné vyřešení těžkostí; toho si musíme býti vědomi. Proto pryč s těmi, kteří mluví a připravují bídu, a skutečnou podporu těm, kteří vyvinou odpovědné úsilí na zajištění výživy lidu! (Potlesk.)

Místopředseda Petr: Dříve než udělím slovo dalšímu řečníku, dovoluji si upozorniti paní a pány poslance, že skutečně platí nový jednací řád, podle kterého mají býti řeči přednášeny a ne čteny. Mám dojem, že většina poslanců si vykládá tento zákon, námi přijatý, příliš liberálně, a prosím, aby se další řečníci drželi jednacího řádu.

Dalším řečníkem je p. posl. Skaunic; dávám mu slovo.

Posl. Skaunic: Paní a pánové!

Předem, pane předsedo, děkuji, že to neštěstí potkalo právě mne. Ale je to zcela v pořádku a já s tím zcela souhlasím, protože parlament se opravdu stal takovým čtenářským spolkem, (Potlesk.) nezáživným, zejména u těch pánů, kteří ani číst to dobře nedovedou a pohrouží nos pěkně tady do toho svého, co mají předloženo, a podle toho potom také pozornost vypadá.

Nechci zdůrazňovat bohatý materiál, který nám pan ministr Majer přinesl. Jsme mu vděčni za jeho opravdu poctivou snahu, za všechnu tu práci a píli, kterou výživě lidu věnoval. Nechci se také zmiňovat o tom, jaké těžkosti působí zásobovací situace u nás a ve světě, nechci mluvit o tom, oč jsou naše příděly větší, než jsou na př. v zemích, které mají styky s dominiemi a koloniemi, nechci hovořit o tom, jak neporovnatelně větší jsou naše příděly proti přídělům ve Francii, proti přídělům v Anglii a v jiných a jiných evropských státech - nemluvím ani o těch zemích, které jsou tak přímo kolem nás.

Ministr Majer nám řekl svými prostými slovy, že můžeme počítat jen s tím, co se nám urodilo a co dovezeme ze zahraničí, že budeme muset šetřit a že lid to pochopí. Pravda, lid to pochopí, ale jedině tenkrát, když bude to málo, co máme a co nám pro výživu lidu zbývá - já nemám pesimistické názory a také je nechci šířit, budu o tom mluvit - rozděleno spravedlivě mezi všechny pracující vrstvy a všechny občany v tomto státě.

Kol. Klícha našel 8.000 vagonů. No, snad jsou jeho záznamy správné; je to potěšitelné, ale pochybuji, že by o těch 8.000 vagonech obilí ministr Majer nevěděl. Ono je to totiž tak: víc než 8.000 vagonů obilí potřebujeme, abychom naplnili distribuční síť, t. j. počínaje od mlýnů, od sýpek do obchodů atd. Kdybychom byli vyjedli všechno obilí až na 1 kg, řekněme, do 31. července a začali nový rok bez zásob, tedy bychom prožili strašlivou katastrofu, a také se musí počítat s tím, že těch 8.000 vagonů, které tady našel kol. Klícha, budeme muset nechat příští rok do nových žní, že je sníst nemůžeme; to je konec konců logické.

My také víme, že dovozní možnosti naše jsou omezeny, že nemáme dostatek prostředků na dovoz potravin, zejména z dolarových zemí - to je všeobecně známo - a že budeme muset velmi šetřit a velmi uvažovat. Zadarmo nám nikdo nic nedá; dovoz potravin zaplatíme jenom - to už tu konec konců bylo zdůrazněno svou těžkou prací.

Ano, budeme šetřit, a lid to pochopí, bude-li to, jak jsem již řekl, spravedlivě rozděleno. A to je také důvod, proč jsem se přihlásil dnes k řeči. Na jaře jsme odhlasovali zákon proti černému obchodu. Je to zákon velmi přísný, zákon, který dovede a může postihnout všechny ty, kdož se neřídí zásobovacími příkazy a nedodržují ceny. Zákon dal do rukou naší lidové demokracie neobyčejně velkou moc a neobyčejně velké prostředky. Vždyť stíhání černého obchodu provádějí především okresní národní výbory. Je to v rukou cenových kontrol a v rukou bezpečnostních orgánů. A jestli kol. Klícha tu říkal, že ministerstvo výživy ne dost přísně stíhá šmelináře, pak bych řekl, že se obrátil patrně na špatnou adresu. Já nechci ovšem dělat ministru výživy žádného advokáta, ale řekněte mně: jděte si kam chcete, dostanete všechno ve všech pražských a jiných restauracích a nemusíte předložit vůbec lístky; dostanete všechno bez lístků, ale za šmelinářské ceny. A jeďte si třeba z Prahy do Brna, na každém nádraží zaplatíte za párek s houskou anebo s chlebem 16 Kčs a nepožadují na vás lístky, ale zase šmelinářské ceny. Tak se mi zdá, že celá ta naše cenová kontrola a to všechno chodí se zavázanýma očima, celá spravedlnost lidská, která tu je, a nemáme vůli tuto otázku řešit. Jděme tedy do svého vlastního nitra všichni a řekněme si, že vymýtíme ten nešvar, který tu je. Já vím, že nám pro zásobování těch vrstev lidí, kteří si nemohou koupit párek za 16 Kčs a kteří nemohou platit 30 Kčs za 1 kg mouky, že nám tím unikají vagony a vagony zboží.

V oficiálních i úředních časopisech čteme, že na černém trhu stojí kilogram pšeničné mouky 30 Kčs, atd. Nás tady ty úřední ceny na černém trhu nezajímají; ty mohou snad zajímat jenom šmelináře, aby věděli, jak běží nahoru černá bursa. Nás by zajímalo víc, kdyby byly uveřejňovány seznamy těch, kteří na černém trhu nakupují za tyto šmelinářské ceny, a seznamy těch, kteří za ně prodávají, a nás by zajímalo, kdyby byly více publikovány zprávy o tom, jaké tresty tito šmelináři dostali. Proto požadujeme zvýšenou pozornost všech státních orgánů proti černému trhu a voláme také všechno občanstvo, aby nám v této věci pomáhalo. Je pravda, že převážná část těch šmelinářů nejsou řádní obchodníci. Ale tím více se má proti nim zakročovat, aby i v tomto směru již jednou u nás byl pořádek. Za tohoto stavu doplácejí na poctivost řádní lidé a všichni ti, kteří úzkostlivě dbají všeho, co přináší sice velmi mnoho práce - vy snad nejlépe víte, jaká je to obrovská práce se stříháním a lepením všech těch lístků, se všemi těmi zásobovacími výkazy atd. - ale v celku málo zisku.

Jsou to především spotřební družstva, na která tu bylo - bohužel, musím to konstatovat - v tomto zákonodárném sboru několikráte útočeno. A tu bych chtěl docela klidně a docela objektivně posoudit, co na těch útocích je, jsou-li podloženy, zda jsou objektivní, zda je to spravedlivé. Spotřební družstva jsou především sociálními institucemi konsumentů. Jejich poslání lze vyznačiti jako širokou vzájemnou pomoc pracujících vrstev. Bývaly v dobách minulých vždycky regulátory cen a budou jimi, jakmile přestane toto přídělové hospodaření a jakmile nastane volné soutěžení. Jejich úkolem však bylo vždycky pečovat nejenom o to, aby občanstvo dostalo levné, nezdražené a kvalitní potraviny, ale také měla ještě a mají tato družstva celou řadu jiných sociálních úkolů. Především se velmi starají o své zaměstnance. Chtěl bych se zeptat, pánové, kde najdete zaměstnavatele, který v případě invalidity nebo stáři se stará tak o svého zaměstnance, jako je tomu u velké většiny spotřebních družstev? Ta připlácejí k malým pensijním důchodům takové přídavky, aby zaměstnanci mohli klidně a bezstarostně prožít své stáří.

Družstva mají ještě jiná sociální poslání. Nejenom že ve formě restituce vracejí svým členům část svého zisku, ale také se starají v případě nemoci, v případě úmrtí o svoje členstvo. Družstva byla proto zařazena vždycky a podléhala dříve dozoru ministerstva sociální péče. Tím snad nejlépe vynikl charakter družstev. To okupanti změnili a zařadili družstva do hospodářské skupiny maloobchodu. A tak se mi zdá, že družstva platí této hospodářské skupině maloobchodu svoje vysoké příspěvky - a jsou to statisícové a milionové částky - jenom proto, aby tato hospodářská instituce maloobchodu se o ně nestarala, ale dopustila, aby se na ně ustavičně a ustavičně útočilo. A nyní prosím, řekněme si, jak to ve skutečnosti vypadá.

Družstva organisují již dnes více než 800.000 spotřebitelských rodin. Dosáhnou v brzké době při velkém tempu a získávací práci a při nynějším přílivu členů do družstev počtu - a také jsme si to uložili do našeho dvouletého plánu - jednoho milionu spotřebitelských rodin. Družstva pečují o více než 3 miliony hlav a ne 2,800.000, které zde byly teď uvedeny a které byly ještě znevažovány. Útoky, kterými jsou družstva zasypávána, odpusťte, mohou se podobat jenom štěkotu na měsíc. Nikdo, opakuji, nikdo vývoj tohoto sociálního hnutí nezastaví. Tyto snahy byly by tak malicherné a marné, jako by byla malicherná snaha zastavit slunce před jeho východem. My potřebujeme distribuci levnou. Družstva tento svůj úkol plní. My potřebujeme distribuci poctivou. Pánové, když se tak útočí na družstva, řekněte mi jeden případ, že by se spotřební, konsumní družstva zpronevěřovala poctivosti v přídělovém řízení. Družstva jsou vůči svým zaměstnancům, kteří by se dali svést k nepoctivosti a něčeho se dopustili, neúprosná. Znamená to okamžité propuštění ze služeb a okamžité oznámení - a to mi kol. Žáčková, která je v družstvu, kde já jsem předsedou, potvrdí bezpečnostním úřadům každého takového nepoctivého zaměstnance.

My potřebujeme toleranci všech lidí dobré vůle, kteří mají rádi svůj stát. V družstvech jde o hospodářské zájmy drobných lidí, a měla by být proto družstva uchráněna v budoucnu všech útoků ať zvenčí, anebo zevnitř. Vždyť družstevnictví je přece jenom věcí celé Národní fronty. Vždyť v těch družstvech jsou prosti příslušníci všech stran Národní fronty. Útočíme-li na družstva, útočíme tím do vlastních řad. Týká se to také i těch dobrých, poctivých stoupenců družstevního hnutí, kteří jsou ze řad lidové strany. Já bych tu mohl přečíst citát náměstka předsedy vlády dr Šrámka, jaký on má vřelý a krásný poměr k družstevnímu hnutí. A divím se proto, že ustavičně tyto útoky zde jsou.

Pravda, jsou námitky, že vedle národního podnikáni zaručil náš vládní košický program také úplnou rovnoprávnost pro podnikání soukromé a pro podnikání družstevní. Soukromý sektor si stěžuje na podnikáni družstev a družstva si stěžuji na preferování soukromého sektoru. 18. června byla zde v parlamentě podána interpelace pánů posl. Hořínka a spol., ve které je žádáno, aby jednomu družstvu našeho moravského Slovácka bylo zrušeno pět výdejen, které toto družstvo otevřelo v pozdních měsících roku 1946. Od 1. srpna 1946 nemělo být povolováno otevírání obchodních živností a já řeknu, že správně, neboť naše distribuce je přebujelá a je těch živností zbytečně mnoho. V třetím a čtvrtém čtvrtletí roku 1946, tedy po zákazu, který tu byl, bylo povoleno 9.617 nových obchodů, do konce roku 1946 zaniklo 6.045 obchodů, vyvstalo tedy 3.574 nových obchodů. Na Moravě v té době vznikl nový přírůstek 1.318 obchodů. To pánové, kteří podávají interpelace, nevědí? Vidí jenom to, že spotřební družstvo našeho Moravského Slovácka si otevřelo 5 filiálek. Z tohoto počtu nově a nezákonně otevřených obchodů se neotevřelo ani jedno procento družstevních výdejen na Moravě. Tak tomu se říká rovnoprávnost? Kde je hájena zásada, tak slavnostně v košickém vládním programu hlásaná? Poslyšte ta slova slavného košického vládního programu: "Vláda bude plně podporovat tvůrčí iniciativu a veřejnou činnost nejširších lidových vrstev. Lid bude mít právo na tvoření dobrovolných organisací různého druhu, politických, odborových, družstevních, kulturních a jiných a uskutečňovat prostřednictvím těchto svá demokratická práva." Co z tohoto slibu bylo splněno? Tolerujete otvírání tisíců obchodů soukromníků, tisíců živnostenských oprávnění ke škodě dosavadních živnostníků, nevidíte, že tím snižujete jejich životní úroveň, že jejich obraty jsou menší a že při tom maličkém rozpětí maloobchodním, které tu je, musí ti lidé živořit, že je tou rozbujelou distribucí zrovna vháníte do toho, aby se dopouštěli nepoctivého obchodování, poněvadž nemohou být živi z toho, co jim rozpětí dovoluje. Ale vidíte naproti tomu 5 družstevních výdejen.

Jsou tu námitky proti výhodnějšímu zásobování družstev. Není to pravda. Není výhodnějšího zásobování družstev a já vám přinesu v nejbližší době doklady, které vás přesvědčí. Je-li stokráte družstvo poškozeno a jen jedenkrát zvýhodněno, už se to vidí a už se proti tomu mluví. Družstvo, jehož předsedou jsem, nedostalo přiděleno ani tolik textilií, co jeden jediný velkoobchodník v Brně, a při tom toto družstvo zásobuje 250.000 hlav! Taková je pravda.

Nebyl bych o tom zde hovořil, kdyby nebylo těch útoků. A opravdu nemá smyslu se rozčilovat. Já konec konců myslím, že my družstevníci i maloobchod máme stejné zájmy a že se tyto zájmy dají velmi dobře skloubit. Vždyť vidíte, jak den ze dne rostou obchodnická družstva, aby dosáhla velkoobchodní marže, nebo aby dosáhla lepšího cenového rozpětí. Obchodníci, kteří přicházejí na chuť družstevnímu podnikání, se sdružují a vyřazují tak velkoobchod. Ano, tam je cesta všech poctivých obchodníků, všech poctivých lidí, kteří to s lidově demokratickým režimem myslí opravdu upřímně. My očekáváme veliký rozmach družstevního hnutí. Bude to v době, kdy nastane zdravé soutěžení a přestanou všechny ty nynější zábrany zdravého soutěžení. Bude to v době, kdy se nám zcela jinak povede v opatřování potravin, poživatin a všech potřeb, které pracující člověk potřebuje, a já věřím, že potom teprve nastane obrovský rozmach družstevnictví.

Řeknu vám o tajemství úspěchu družstevního podnikání. Mám tu čísla. Bohužel, jsou to data Státního statistického úřadu z roku 1940. Nová se teprve dávají dohromady, nová se teprve zjišťují, ale relativně to bude stejné, nebo, spíše bych řekl, ještě lepší ve prospěch družstev. Podle tehdejšího zjištění bylo v Čechách a na Moravě 36.855 maloobchodních podniků, které dodávaly přímo spotřebitelům. V těchto podnicích bylo činno 69.710 osob a tržba činila 6.123 milionů korun. Z toho bylo 2.700 prodejen spotřebních družstev. Na družstva připadalo jen 6.8 % všech maloobchodních podniků, působilo v nich 10.9 % všech osob v maloobchodním podnikání činných, ale jejich tržba činila 19 %. Ač měla družstva jenom 6.8 % výdejen, měla 19 % tržby. Na jeden maloobchodní podnik připadalo průměrně 137.000 korun tržby, na jednu družstevní výdejnu však 510.000 korun. Tržba na jednu osobu, činnou v maloobchodním podnikání, byla 76.000 korun, na osobu činnou v družstvu byla 172.000 korun. A v tom je to tajemství úspěchu družstevního podnikání: ve zlevněné distribuci, v poctivosti vůči spotřebiteli. Jedině proto mohou družstva vracet spotřebiteli více než jiné podnikání. Jedině proto mohou pečovat o své zaměstnance a plnit své sociální poslání.

Spotřební družstva ubezpečují ministra Majera, že budou poctivě plnit svůj úkol, a vyzývají všechny ty, jimž je svěřena distribuce, všechny obchodníky, k soutěži v plnění všech povinností, jež jsou dány přídělovým hospodářstvím, ve splnění všech těch povinností, jež nám ukládá tato těžká doba. Náš hospodářský život je velmi komplikovaný, a to nejenom pro nedostatky, které jsou zaviněny ochromeným hospodářstvím v celém světě, ale také které jsou zaviněny příčinami, jež my, malý národ, nedovedeme a nemůžeme vyřešit. Ale jsou také zaviněny především tím, že nevolíme vždycky správnou cestu, kterou by bylo možno tyto těžkosti změnit. Snad se nenajde ani jediný člověk - říkám to zcela klidně a bez rozčilování - který by dnes ještě schvaloval způsob, jakým jsme v jarních měsících řešili otázku zvýšení úrovně, otázku zlepšení existence všech pracujících vrstev a tím i otázku intervenčního fondu. Naše kritika byla tehdy odmítána. Dnes je však zkušenost, že intervenční fond nezíská dávkou, která zatěžuje i náš průmysl, potřebnou částku, a i tehdejší obhájci fondu, kteří se stavěli proti našemu kritickému stanovisku, přiznávají jeho velkou pasivitu. Fond bude pasivní částkou 3-3 ¹/₂ miliardy Kčs. Při tom však intervenční fond neobyčejně zatěžuje 4 % dávkou některá naše průmyslová odvětví. Základní chybou příspěvků do intervenčního fondu je to - a na to jsme stále poukazovali - že se řešila tato otázka lineárně a že se neurčilo, která odvětví mohou a která nemohou zaplatit 4 % ze svého odbytu. Účelem dávky mělo přece být odčerpání zisků vyplývajících ze zlepšených pracovních podmínek. Mělo-li býti tohoto výsledku dosaženo, bylo nutno, aby byl příspěvek vyměřován podle jednotlivých odvětví a podle toho, jak velikost výroby, racionalisace, snazší odbyt atd. v tom či onom odvětví přináší přebytky.

Co navrhovala tehdy sociální demokracie? Za prvé provést generální revisi cen a na základě této revise snížit ceny tam, kde to zvýšení výroby a snížení výrobních nákladů dovoluje. Za druhé odbourat nebo aspoň podstatně snížit spotřební daně zatěžující základní životní potřeby, jako jsou cukr, maso a tuky, a zrušit obratovou daň u potravin. Za třetí snížit distribuční rozpětí u masa i cukru. Za čtvrté neintervenovat v cenách průmyslových výrobků, v textilu, obuvi a v jiných výrobcích. Je naprosto nelogické, abychom subvencovali kožedělný průmysl tím, že intervenujeme v cenách pracovní a dětské obuvi, a zároveň abychom tento kožedělný průmysl zatěžovali z celého jeho odbytu částkou 4 %. Bylo by jednoduché a logické, kdyby výrobci snížili přímo ceny pracovní obuvi bez subvence a použili ke krytí tohoto schodku zisků z prodeje nebo výroby obuvi jiných druhů.

Tyto návrhy měly zvýšit životní standard obyvatelstva snížením cen a měly být doplněny návrhy na zlepšení nedostatečných důchodů, na snížení daňového zatížení a na úpravu mezd a platů státních a veřejných zaměstnanců. A prosím, je tomu teprve necelého půl roku, co jsme se těmito věcnými argumenty zabývali a bojovali proti způsobu, jakým byla otázka snížení cen vyřešena. Přijdu ještě k tomu, co celý tento intervenční fond u masa, másla, tuků, mléka, vajec atd. prakticky pro pracujícího člověka znamená.

Jaké jsou zkušenosti po tomto půlroce? Nevyhnuli jsme se tomu, aby se neupravily platy některých kategorií zaměstnanců. Především to bylo dělnictvo zemědělské, pak přišli stavebníci, nyní hovoříme o úpravě platů státních zaměstnanců. My jsme také od té doby upravili daně, snížili jsme daň důchodovou, vyšly různé platové vyhlášky - a konec konců statistická zjišťování nás přesvědčí, že přes veškeré zábrany, které byly udělány, nám cenová hladina stoupá. Jediným argumentem proti tomu, co jsme navrhovali my, totiž ty nízké důchody upravit, bylo to, že by se tím zvýšily mzdy, že by tady byl tlak na státní finance zvýšením platů atd. a že by tím muselo nezbytně dojít k opatřením, která by nesla v zárodku inflaci.