Paní a pánové, v našem tisku se objevují čas od času velmi dojemné hlasy na adresu osudu obyvatel daleké Indonesie. O osud našich zemědělců, o tu okolnost, že musí pracovat od rána do noci, od jara do podzimu za nejnižší mzdu anebo beze mzdy, není ve velké části našeho tisku zájem.

Je tragické, že zemědělec musí omezovat vydání za pracovní síly, za hnojiva a krmiva a nemůže kupovat drahé stroje, ba ani je nemůže udržovat na dosavadní výši.

Tak zv. kapitalistická disparita v zemědělství zvyšuje se pod patronancí nové zemědělské politiky. Nepřihlížíme-li k mimořádným příplatkům k cenám, činí 41 %; je však pravda, že jsme měli ještě větší cenové disparity v dobách první republiky.

Jsou lidé, kteří odsuzují nejen starou zemědělskou politiku, ale kteří odsuzuji i celou první republiku, třebaže to byla republika Masarykova a Benešova a my jsme na ni hrdi.

Paní a pánové, je sice pravda, že jsme měli na př. v r. 1931 46 % disparity, v r. 1932 dokonce 63 %, v r. 1933 59 %, v r. 1934 49 % a v r. 1938 43 % disparity, avšak to bylo v době, kdy byla v celém světě zemědělská nadprodukce a kdy k nám byly dováženy cizí zemědělské výrobky za ceny, s nimiž naše zemědělství nemohlo konkurovat, na př. suroviny pro výrobu umělých tuků, cizí sádlo a pod. Dnešní poměry - v době světového nedostatku potravin - jsou zcela jiné a nelze je srovnávati s poměry v dobách světové krise předválečné. Srovnati lze jediné cenové poměry 2-3 roky po první světové válce, tedy r. 1921, kdy rovněž byl světový nedostatek potravin. Tehdy však cenová disparita v republice byla opačná; činila 7 % ve prospěch zemědělských výrobků. S cenovou disparitou ve výši 30 % jsme přecházeli z protektorátu do nových poměrů porevolučních. Tehdy pan ministr Ďuriš slavnostně hlásal, že naše vláda uznává oběti zemědělců a první co učiní, že bude odstranění cenové disparity.

V důsledku cenových úprav na podzim 1945 skutečně nebylo již u nás cenové disparity v zemědělství v září a říjnu 1945. Avšak od 1. prosince 1945 při všeobecném zvyšování cenové hladiny na trojnásobek předválečných cen pan ministr zemědělství jako správce příslušného resortu nenavrhl takovou cenovou úpravu, která by byla udržela krok se vzestupem mezd a ostatních zemědělských výrobních prostředků. Naopak, ceny obilovin dokonce vůbec nebyly zvýšeny, a to je velká vina t. zv. novodobé zemědělské politiky.

Tím se stalo, že cenová disparita v zemědělství v první polovici r. 1946 vystoupila na 53 %. Když se jednalo o cenách ze sklizně 1946, zástupci KSČ v čele s p. ministrem Ďurišem navrhovali zvýšení obilních cen o 20-30 Kčs na 1 q, t. j. o částku, kterou bylo možno ušetřiti na distribuci. Teprve zásahem Jednotného svazu českých zemědělců a ostatních stran Národní fronty podařilo se prosadit zvýšení cen obilovin o 80 Kčs na 1 q. Tehdy cenová disparita klesla na 42 %. Historie se opakovala na jaře 1946. Následkem zvýšení cen pšenice bylo možno očekávati pokles disparity na 38 %, avšak v důsledku zlepšení mezd zemědělského dělnictva, aniž byly zvýšeny ceny zemědělských výrobků, disparita vystoupila znovu na 41 %. Vláda měla dobrý úmysl snížit ceny výrobních prostředků, avšak kromě slevy na petroleji a naftě jsou snížení tak nerovnoměrná a nedostatečná, že všeobecně pociťuje jejich vliv jenom nepatrná část našich zemědělců. Je to blahodárný výsledek tak zvané intervenční politiky. Zemědělci vznesli také odůvodněné námitky proti sazbám úrazového pojištění 32 Kčs z jednoho hektaru. Ministerstvo sociální péče vyhlásilo však opět stejnou sazbu a v ústředním vedení úrazové pojišťovny bez hlasu zemědělců a proti námitkám zástupců Jednotného svazu českých zemědělců bylo na těchto sazbách setrváno.

Namítá-li tedy nová zemědělská politika na adresu tolik odsuzované první republiky, že disparita po pět let byla vyšší než je nyní, stalo se tak v důsledku zcela jiných odbytových poměrů v zahraničí, než jsou dnes. Tehdy také ani v jediném roku neklesla sklizeň po jednom ha tak hluboko jako letos a zemědělské výrobky z okolních států byly nám tenkráte nabízeny o 30 až 40 % laciněji, kdežto letos tržili jsme ve světě za konsumní a sadbové brambory, slad a jiné výrobky ceny až o 50 % vyšší, než jsou domácí ceny, a stát jako vývozce zemědělských výrobků vykazoval stamilionové zisky.

Příplatek k cenám zemědělských plodin sníží celkovou disparitu v krajích průměrné nebo dobré úrody. Kolik krajů republiky vykazuje však uspokojivou úrodu? Podle úředního optimismu není ani dnes ještě tak zle. 8. srpna t. r. prohlásil na př. podle brněnské Rovnosti zásobovací referent zemského národního výboru v Brně inž. Gloziga, že krmiv bude více než v minulých letech. Slíbil, že odpovědní státní činitelé předloží veřejnosti na mimořádné pracovní schůzi v Praze přesný plán objemových i náhradních a umělých krmiv. Tento plán disposice a distribuce krmiv bude prý jasným a přesvědčivým důkazem, že o krmiva dobytku bude postaráno lépe než v kterémkoliv předcházejícím roce. Jakou radost má z podobného odborného prohlášení můj 80měřicový soused, - který do dnešního dne od jara zkrmil všechno - se o a na otavách sklidil celou jednu fůru suché píce! Jak se rozjasní tvář jihomoravskému zemědělci, jehož kontrolovaný chov byl postižen lomivkou kosti, což je stejně zlé, jako když vyhoří celá usedlost. Obávám se, že citované tak zvané odborné prohlášení nepochopí hladem mořená zvířata. Ani jediná jalovice neztloustla dosud na základě předloženého plánu a stejně tak nelze nakrmit krávy výtisky brněnské Rovnosti, která ostatně ani pro čtenáře není stravitelná. (Potlesk.)

Cenové příplatky zřejmě umožní vyšší výkup zemědělských plodin, ale nepomohou nejvíce postiženým rolníkům. Tak na př. patnáctihektarový zemědělec, který prodá normálně i letos 30 q pšenice, obdrží na příplatcích 6.000 Kčs. Zemědělec, který z téže výměry odprodá v důsledku neúrody jen 10 q, obdrží na příplatcích jen 2.000 Kčs, ale sníženou sklizní ztrácí částku za 20 q po 400 Kčs, to je 8.000 Kčs, takže má i po zavedení příplatků ztrátu 6.000 Kčs.

Je nutno konečně již nastolit pořádek v tak zvané intervenční politice, neboť dnešní praxe vede k asociálním zjevům. Děti generálního ředitele či dobře situovaného národního správce pobírají intervenční příspěvky na levné mléko. Početná rodina ustarané domkářky, klesající pod tíhou práce na poli a starostí o děti, nedostává však žádných intervenčních příplatků. Pro zemědělce, kteří nemají dostatek osiva a krmiva, kteří nedodají žádné obilí, brambory či cukrovku na trh, jsou příplatky naprosto bezcenné. Půl miliardy věnované na tyto účely stačí tak na dotaci zlevněného osiva a sadby, ale na přímou pomoc zemědělcům naprosto nepostačí.

Drobným a středním zemědělcům jiho- a středomoravských okresů stejně jako v ostatních postižených krajích republiky je bezpodmínečně nutno vypomoci okamžitým uvolněním vázaných vkladů ve výši alespoň 3 miliard Kčs. Paní a pánové, je obecně známo, že když někdo v pohraničí kupuje piano z konfiskátu, dostane uvolněn vázaný vklad. Není důvodu, proč by zemědělec na nákup osiva a sadby či jiných nutných výrobních prostředků nedostal uvolněno z vázaného vkladu. (Potlesk.) Ti zemědělci, kteří nemají vkladů, musí obdržet dlouhodobou bezúročnou výpůjčku, úrokovanou a amortisovanou ze státních prostředků. Jihomoravské okresy Mikulov, Znojmo, Moravský Krumlov, Hustopeč, částečně Vyškov a Brno, jakož i mnohé jiné vyžadují neprodleně zavedení moratoria.

Hospodářská politika státu měla by konečně ustat s přendáváním peněz z jedné kapsy do kapsy druhé v rámci křižujících se intervenčních akcí a věnovat pozornost spravedlivé zemědělské cenové politice na základě výrobních nákladů a spravedlivým mzdám i platům v ostatních povoláních. (Potlesk.)

Ve vážné diskusi o pomoci zemědělcům došlo k politické licitaci. Pan ministr zemědělství dovolí mi laskavě otázku: Byl upřímně pro příplatky k zemědělským cenám? Je známo, že v okolí pana ministra se otevřeně říkalo, že v rámci dvouletého plánu nelze zvyšovat ceny zemědělských plodin. Jakmile však pan ministr výživy Majer přišel s návrhem na příplatky až do 120 Kčs, přikvapil bystře pan ministr zemědělství s návrhy na příplatek do 130 Kčs. Na základě návrhu JSČZ, s nímž se ztotožnilo předsednictvo čs. strany nár. socialistické, byly pak dohodnuty příplatky do 200 Kčs.

Budiž dovoleno slovo zemědělci k tak zvané dávce milionářů. Je podivné, že pan ministr zemědělství objevil bohaté zemědělce ve výměře 21 ha třeba i na Českomoravské vysočině již před 2 lety a trestal je srážkami ze zemědělských cen. Naproti tomu byli stvořeni milionáři teprve tehdy, až uhodilo sucho. živnostníci s dílnami a zařízením v ceně 400.000 Kčs, majitelé domů a zemědělci na dědičných horských rychtách mají platit milionářské dávky. Ubozí generální ředitelé, bohatí národní správcové a okupanti přepychových vil, žijící s příjmy i pohodlím milionářů, se však dušují, že jsou proletáři! Prostí rolníci mluví otevřenou řečí: Dnes majetkové dávky na čtyřistatisícové milionáře, zítra na ostatní a potom na veškeré soukromé vlastnictví a na veškeré soukromé podnikání. - Známe tendenci, která směřuje ke konečným cílům marxismu. Je to politika, která vidí v konečných cílech zestátněnou půdu, zestátněné soukromé podnikání včetně obchodníků, holičů a kovářů. Prostý rolník je znepokojen, když se objeví na obzoru majetkové dávky. Proto také má kritické stanovisko k t. zv. Agit-propagační dávce milionářů, která je zaměřena proti soukromému podnikání a soukromému vlastnictví. Řekl zde jasné můj klubový kolega bratr Firt, že je nutno zdanit především vysoké příjmy tam, kde jsou. Zdanit lidi, kteří žijí milionářským životem a pobírají milionářské důchody! (Potlesk.)

Budiž mi, paní a pánové, dovoleno, abych jménem svých kolegů odsoudil triviální kampaň tisku proti členům vlády Národní fronty pro t. zv. milionářskou dávku. Jestliže někdo u nás cítí silnou vnitřní potřebu, aby kreslil karikatury, nechť neuráží členy vlády republiky, ale obírá se veřejným luxusem, českým gestapismem, pracovní morálkou a jinými zjevy, kde je tolik potřebí nápravy v zájmu státu a jeho lidu.

Jménem svých kolegů musím vyslovit rozhořčení nad nízkým činem, který měl zasáhnout vládu Národní fronty útokem na ministry republiky, náměstka předsedy vlády bratra dr Zenkla, ministra spravedlnosti bratra dr Drtinu a pana ministra zahraničí Jana Masaryka. Nepochybujeme, že upřímnou radost statisíců našich občanů nad neúspěchem nízkého útoku vynasnaží se zvýšit ministerstvo vnitra přísným stíháním a vypátráním původců zločinné akce. My českoslovenští národní socialisté říkáme naplno, že pro nás má život státníka větší cenu než krabička ekrasitu. Musíme ovšem vyslovit také podivení, že jistá část tisku cynicky označuje tento útok za útok na služky a sekretáře. Pro nás i sekretář, i ta poslední zaměstnankyně ministerstva je člověkem, a chceme, aby život těchto prostých lidi byl chráněn a byl stejně bezpečný jako život nepřednějšího státníka republiky. (Potlesk.)

Paní a pánové, dovolte, abych v závěru svého projevu pronesl několik slov na adresu představitele t. zv. nové zemědělské politiky. Pan ministr zemědělství nám ukazuje dvojí tvář. Jednu, tu mírnější, viděli jsme v tomto slavném sboru minulého týdne. Jinou tvář známe ze zasedání zemědělského výboru ústavodárného Národního shromáždění. Známe ji také z jeho projevů rozhlasových a z jeho projevů venku, na schůzích, jako na př. posledně v Konopišti. My bychom byli šťastni, kdyby za mírným prohlášením následovaly činy. Pokládali jsme na př. za nutno podat interpelaci ve věci personálních poměrů v ministerstvu zemědělství. Doposud postrádáme odpovědi. Nemůžeme se ztotožnit s tím, aby přední odborník, zahraniční voják, muž, jehož rodina byla persekvována, byl vyštván z ministerstva zemědělství z místa odborového přednosty a nucen odejít na vyšší hospodářskou školu v Opavě. Je to sekční šéf dr inž. Jan Němec. Známe četné jiné případy. V ministerstvu zemědělství byl v r. 1945 ve funkci sekčního šéfa jediný příslušník KSČ a sedm příslušníků ostatních politických stran. V roce 1947 je v témže ministerstvu na místech sekčních šéfů sedm příslušníků KSČ a jeden nekomunista. Mám obavu, že se ministerstvo zemědělství po této stránce pohybuje po okrajích paragrafů zákona o útisku z roku 1921. Podobně je to s personální politikou Jednotného svazu českých zemědělců. Úředníci kvalifikovaní a schopní nejsou povyšováni ani v rámci renominační akce; jsou soustavně pomíjeni a stíháni pro své politické přesvědčení. Budeme šťastni, když ministerstvo zemědělství konečně nastoupí cestu posuzování úředníka podle odborné kvalifikace, ale ne podle politické legitimace.

Není nám známo, jak hospodařil pan ministr zemědělství s důvěrou, kterou mu dali slovenští zemědělci; důvěru velké většiny českých zemědělců vůbec nezískal.

Dámy a pánové, vzhledem k činnosti ministerstva zemědělství musíme pronášet kritické poznámky na adresu tohoto důležitého resortu. Svůj stručný referát měl bych však jako obvykle zakončit prohlášením: A proto jménem strany prohlašuji, že budeme hlasovat pro schválení exposé pana ministra zemědělství. - Slavná sněmovna mi promine, že tak neučiním. Vidíme příliš zblízka úděl zbědovaného českého zemědělce. Souhlasím v podstatných bodech s prohlášením pana ministra zemědělství z minulého týdne, mám však zásadní námitky proti jeho politice.

Čs. strana národně socialistická má důvěru v československého zemědělce. Z těchto těžkých dob vyjde rolník, jenž nebude již typem sedláka - siláka, jako byl Jan Kojan anebo Jakub Oberva, ale typ duchovní, jenž bude mít smysl pro sociální spravedlnost a pokrok při zachování tradiční vlastní individuality. Čs. strana národně socialistická, která uplatňuje demokratickou a sociálně spravedlivou spolupráci rolníků, dělníků, inteligence a živnostníků, stará se poctivě o zlepšení údělu člověka mozolných dlaní, jenž se svou družkou v potu tváře dobývá národu chléb. Ve zlých dobách činíme tak usilovněji, vždy však rozumnou a poctivou zemědělskou politikou. V zásadách této rozumné, poctivé, upřímné zemědělské politiky jsme ochotni spolupracovati se stejně smýšlejícími, hlavně však se stejně jednajícími spolupartnery v rámci stran Národní fronty. (Potlesk.)

Místopředseda Petr (zvoní): Přerušuji projednávání pořadu a sděluji, že se předsednictvo usneslo, aby se příští schůze konala zítra ve středu dne 17. září 1947 o 10. hodině

Pokračování ve společné rozpravě o prohlášeních pana ministra výživy Václava Majera a pana ministra zemědělství Júlia Ďuriše podle § 62 jednacího řádu, učiněných v 68. schůzi dne 11. září 1947.

Končím schůzi.