Každá úspora, které bude takto v distribuci dosaženo, musí tudíž přijít k dobru buď zemědělcům anebo spotřebitelům, případně oběma. V žádném případě však není možno připustit, aby se na této distribuci podílel svými spekulačními zisky velkoobchod. Proto není možno připustit, aby tyto nové organisace byly obchodními společnostmi s ručením omezeným, dávajícími možnost kapitálové účasti velkoobchodníků, dovozců a vývozců.

V návrhu zákona pana ministra výživy se sice praví, že tyto společnosti mají být společnostmi nevýdělečnými, ovšem jenom bláhovec by se mohl domnívat, že by velkoobchodníci, dovozci a vývozci byli ochotni vložit svůj kapitál do podniku, který by jim nepřinášel žádný zisk. Takové dobrosrdečné vlastníky kapitálových hodnot bychom marně hledali. A tak vlastně nové společnosti, ustavené podle návrhu zákona., staly by se anebo mohly by se snad stát výdělečnými monopolními organisacemi v rukou velkoobchodníků, kteří by jich zneužili ke svému monopolnímu postaveni v nich a využívali by jich ke zvyšování svých zisků, při čemž by byli zbaveni risika případných ztrát, které by musel podle návrhu zákona hradit stát. Bylo by to tedy legalisování dnešního stavu ve zhoršeném vydáni, neboli jinými slovy: přišli bychom z deště po okap.

Proto není možné jiné řešení, než aby nové organisace byly monopolními společnostmi státními, podrobenými kontrole všech zájmových složek, to jest konsumentů, zemědělců i živnostníků prostřednictvím zástupců jejich vrcholných organisací, s vyloučením ovšem jakékoli kapitálové účasti soukromých podnikatelů.

Dále je nezbytně nutno, aby působnost a pravomoc těchto nových organisací byla stanovena pro celé území naší republiky. Není nadále možné a únosné, abychom v jednom státě měli dva různé distribuční systémy, řízené dvěma distribučními složkami, na sobě navzájem nezávislými. To musí pochopitelně vést k mnohým nesrovnalostem, rozporům a k vzájemnému podezírání a je schopno zavésti rozvrat do celého našeho zásobování.

Náš Obilosvaz například navázal obchodní jednání o dodávku slámy s Jugoslavií. Dohodl se již na ceně loco Československo. Slovenský Obilosvaz však ukázal lepší obchodní zdatnost a pohotovost a sjednal tuto cenu loco v Jugoslavii. A nyní ovšem, kdy se zde jeví rozdíl v dopravném, žádá, aby tento rozdíl byl uhrazen ze státní pokladny. Nesrovnalosti a poruchy v zásobování na Slovensku, které zjistila parlamentní delegace zásobovacího výboru, utvrdily nás v přesvědčení, že nápravu nelze zjednat do té doby, dokud nebude uskutečněn jeden zásobovací systém na celém území republiky. Je samozřejmé, že tato různost systémů v hranicích jednoho státu je neudržitelná. Skutečnost, že na Slovensku je ponecháván volný obchod s masem, slaninou, máslem, vejci a řadou jiných produktů, které jsou v Čechách a na Moravě v přísném přídělovém hospodářství, svádí pochopitelně k tomu, že nejen stovky občanů z. Čech a Moravy hledají na slovenských trzích přilepšení ke svým přídělům, ale tato rozdílnost se stává hlavně eldorádem šmelinářů.

Když jsem na to několikráte ve schůzích zásobovacího výboru poukázal a dovolával se urychleného provedení jednotného zásobovacího systému, odpověděl mi pan povereník inž. Filo, že slovenský lid by na náš přídělový systém nepřivykl. Jestliže si přivykl na přídělový systém v mouce, chlebu a cukru, zvykl by si i na přídělový systém u ostatních dosud volných produktů. Povereníctvo výživy muselo by ovšem zajistit spotřebitelům honorování všech dávek tak, jako je tomu v zemích českých, za úředně stanovené ceny. Nesmělo by se opakovat zastavení dávek na tři měsíce, jako tomu bylo s bílou moukou letos na jaře. Povereníctvo výživy a jeho kontrolní orgány měly by usnadněnu možnost stíhat veškeré šmelináře, jak slovenské, tak i české, a pan povereník by nemusel projevovat lítost nad tím, že proti českým šmelinářům je bezmocný, protože slovensko-moravské hranice nejsou již hlídány finanční stráží.

V jednotné a nedělitelné republice není zapotřebí hlídat zemské hranice, ale je zapotřebí uplatňovat všechny směrnice nařízení a zákonů na území celé republiky a tudíž také směrnice jednotného zásobovacího systému a jednotných distribučních složek. Pak nebude mít redakce Času příčiny si stěžovat, že "šmelináři narušují československý poměr" tím, že čeští šmelináři vykupují na Slovensku vše, co se dá, za předražené ceny, zatím co domácí obyvatelstvo stojí před vyjedenými krámy. Toto je prostředek: jednotný distribuční systém, který to může jedině odstranit.

A tak z těchto několika připomínek zůstává jediný závěr. Ministerstvo výživy a povereníctvo výživy musí především zaostřit veškeru pozornost k radikálnímu potření a odstranění černého obchodu a šmeliny a zamezit zločinecké rejdy těmto elementům, které svou činností výživu lidu nebezpečně ohrožují a tím v podstatě podrývají základy naší republiky. K odstraněni této morové hlízy nestačí ovšem nynější pokuty a snad v jednotlivých případech týdenní neb měsíční zastavení živnosti. Každý šmelinář musí být právem považován za nejtěžšího zločince na zdraví, ba i na životech našeho lidu a musí mu být proto jako zločinci a vyvrhelovi národního společenství vyměřen nejtěžší trest podle již platného protišmelinářského zákona. Musí být zbaven živnostenského oprávnění natrvalo a vyměřený trest musí si odpykávat na nucené práci. Jedině tento postup bude účinným opatřením k zamezení jakékoliv šmeliny, rozvracení našeho zásobovacího systému a ohrožování výživy lidu, bude dávat plnou záruku, že výživa lidu i přes veškeré obtíže, které musíme řešit a které si nesmíme nijak zastírat, bude do příštích dnů plně zabezpečena. Toto jsou tedy úkoly, které stojí před námi všemi, ale za jejichž provedení nese především odpovědnost ministerstvo a povereníctvo výživy. V provádění těchto jejich odpovědných úkolů naleznou pan ministr i pan povereník výživy plnou podporu nás všech a plnou podporu celého národa, všech poctivých a uvědomělých Čechů a Slováků a všech skutečných vlastenců. (Potlesk.)

Podpredseda dr Ševčík: Ďalším rečníkom je pán posl. inž. Herl. Dávam mu slovo.

Posl. inž. Herl: Paní a pánové!

Rád bych přičinil několik poznámek k exposé pana ministra výživy. Za prvé je to zásobování našeho obyvatelstva tuky, a to hlavně umělými jedlými tuky. Pan ministr uvádí, že k výrobě umělých jedlých tuků je třeba suroviny, to jest kopru a jiné oleje dovážeti z ciziny. To znamená, že k zakoupeni těchto surovin potřebujeme devis, kterých, jak je všeobecně známo, nemáme nadbytek. A přes to všechno se v některých národních podnicích při výrobě umělých jedlých tuků postupovalo tím způsobem, že velké množství se zkazilo. Důvodů bylo několik. Dovolte však, abych uvedl případ, kdy jsme se mohli vyhnout zkáze dvou a půl vagonu umělých jedlých tuků. Národní podnik Sana ohlásil všem obchodníkům, že v době od 20. VII. do 10. VIII., to jest na dobu tří neděl, celý podnik odchází na dovolenou, že v uvedené době bude zastavena nejen výroba margarinu, ale i veškerá expedice, a z toho důvodu je prý nutno expediční plán vyhotovit ihned. Továrna vyrobí ještě do konce běžného zásobovacího období část kontingentu a množství vyrobené navíc hodlá rozdělit a rozeslat na sklady. žádá, aby obchodníci obratem oznámili, kolik margarinu a kdy má továrna odeslati, aby byl zajištěn plynulý chod zásobování. Každý obchodník ví, že čajový margarin pouze šest neděl nepodléhá zkáze, a to ještě za předpokladu, že se používá nejkvalitnějšího materiálu, což můžeme v dnešní době těžko očekávat. Expedice musela býti provedena 14 dnů před odjezdem zaměstnanectva na dovolenou. Tři neděle normální dovolené celého závodu a nejméně jeden týden na výrobu dalšího čerstvého zboží, čili dohromady šest neděl by muselo zboží ležet u obchodníka na skladě a pak teprve by mohlo býti dále distribuováno. Samozřejmě, že se projevilo to, co očekávali odborníci a na co byl také národní podnik upozorněn, t. j. že se zboží bude kazit.

Jak jsem již shora uvedl, dva a půl vagonu margarinu podlehlo zkáze. Mám dojem, že pokud jde o výrobu poživatin, t. j. zvláště poživatin podléhajících zkáze, nemusela by býti tak jako dříve udělena osazenstvu hromadná dovolená a mohlo jíti osazenstvo na dovolenou v určitých turnusech. Důvody jsou snad dosti závažné. Jde, jak jsem již na počátku řekl, o plýtvání materiálem, který kupujeme za drahé devisy, a hlavní důvod je jistě zřetel na zdraví našeho obyvatelstva. Jsem přesvědčen, že pan ministr výživy zakročí, aby se podobné případy příště neopakovaly.

Dále bych chtěl hovořit o situaci pozdních brambor ze sklizně 1947 v historických zemích. Osevní plocha pozdních brambor v historických zemích činí 385.000 ha. Plán byl stanoven na 427.539 ha. Podle dosavadních zjištění odhaduje se průměrný hektarový výnos na 90 q. Může se ještě zvýšit, nepřesáhne však 100 q. Celková sklizeň činí podle odhadních výsledků, které nejsou ještě konečné, 346.500 vagonů. Zemědělský a nezemědělský konsum potřebuje 100.000 vagonů, satba 100.000 vagonů, škrobárny 10.000 vagonů. Tyto položky nelze snížit. K účelům krmným po odečtení ztrát vzniklých vydýcháním a zkázou a dalších menších položek zůstává asi 100.000 vagonů. V normálním roce potřebuje se ke krmení zhruba letošní celková úroda. Při obecném nedostatku krmiv nebudou zemědělci ochotni brambory dodávat, alespoň ne v množství, které je potřebné k uspokojení lidského konsumu a škrobárenského průmyslu.

K zajištění zásobování navrhují se tato opatření.

1. Setrvávati na zákazu vývozu brambor do ciziny, jak se již sám pan ministr zmiňuje, až na menši množství uznané sazby asi 3.000 vagonů. Jde o dodávky na základě již uzavřených smluv do států, do nichž jsme již vyváželi a hodláme také v budoucnu vyvážet. Chceme-li si tento vývoz pro příště udržet, doporučuje se alespoň menší množství sazby vyvést.

2. Zakázat zcela pálení brambor v lihovarech do té doby, pokud nebude z podstatné části uspokojen nezemědělský konsum a škrobárenský průmysl. Teprve potom bylo by možno povoliti pálení brambor nezpůsobilých k lidské spotřebě a brambor drobných, t. j. pod průměr 2 ¹/₂ cm, nejvýše však do množství 5.000 vagonů. Výrobu lihu nelze zcela potlačiti, poněvadž zásoby ke konci letošní kampaně budou nepatrné.

Dále nařídit všem pěstitelům dodávku brambor po odečtení těchto dávek: 150 kg na osobu včetně těch, jimž je pěstitel povinen brambory dodat, t. j. deputátníkům, výměnkářům a pod., 25 q sadby na jeden hektar plochy, kterou má pěstitel osázeti v příštím roce. K účelům krmným možno použít bramborů vadných, a to nejvýše 4 q na jednoho vepře; pro ostatní dobytek nelze dávky stanovit. Odvedením zbytku možno opatřit množství, potřebné k uspokojení nezemědělského konsumu a škrobárenského průmyslu.

Zemědělcům, kteří dodají brambory, budiž dodáno krmivo, na př. kukuřice v poměru 1 q kukuřice k 4 q brambor. Je však nutno včas tuto kukuřici zaopatřit, zahájit případně jednání o dovoz z ciziny. V úvahu může přijít Holandsko a Dánsko. Naděje na dovoz nejsou však valné se zřetelem na celkovou evropskou situaci zásobovací.

Budou-li zmíněná opatření provedena, nebude nutno zavádět spotřebitelské lístky na brambory.

Dále pak bych se chtěl zmínit o tomto problému: Dekretem č. 101/1945 Sb. byly znárodněny všechny drožďárny, které jsou spojeny s průmyslovým lihovarem. Bylo tím znárodněno prakticky 96 % veškeré výrobní kapacity. Pouze jedna drožďárna se 4 % celkové výrobní kapacity představuje v tomto sektoru soukromé podnikáni. Znárodněné drožďárny podléhají Československým závodům lihovarským a drožďařským, národní podnik v Praze, jakožto svému ústřednímu orgánu. Drožďárny sdružily se dávno před znárodněním ve Svaz drožďáren, který plnil funkci kartelové organisace, zejména vykonával vliv na rozdělování surovin do jednotlivých drožďáren, kontingentoval odbyt a zasahoval do distribuce droždí. Po znárodnění mají vykonávat všechny tyto funkce Československé závody lihovarské a drožďářské, národní podnik, jakožto ústřední orgán. Ministerstvo výživy, jeho pátý odbor, při jmenování generálního ředitele a jeho náměstků pamatovalo již na toto přesunuti funkce ze Svazu drožďáren na ústřední orgán znárodněného průmyslu lihovarského a drožďařského tím, že jmenovalo náměstkem generálního ředitele Svazu drožďáren. Jeho povinností podle mého soudu bylo zjednodušit agendu tím, že převede řízení distribuce droždí, kontingentaci výroby a odbytu do ústředního orgánu znárodněného lihovarského průmyslu.

Dovoluji si dotázati se pana ministra výživy, proč se tak dosud nestalo, neboť je mi známo, že Svaz drožďáren nejen dále existuje, ale podržel všechny své dřívější funkce na úkor ústředního ředitelství znárodněného průmyslu lihovarského a drožďařského. Vzniká zde nezdravá dvojkolejnost, která vyžaduje zvyšováni režie a není rozhodně úsporná. Výstavba znárodněného průmyslu lihovarského a drožďařského se tím pochopitelně brzdí a vznikají tím precedence pro udržování i jiných družstev a svazů, jako na př. družstva pro nákup melasy, kde rovněž ředitelem je zároveň nynější generální tajemník znárodněného průmyslu. Je pochopitelné, že veřejnost si těchto nezdravých zjevů všímá, obzvláště v době, kdy hledáme úhradu, jak pomoci zemědělcům a veřejným zaměstnancům.

Svým dotazem chci dokumentovat jako zástupce čs. strany lidové, že i tato strana má neustále kladný poměr k znárodnění, že sleduje se stejným zájmem jeho prospěch tak, jako u sektoru družstevního a soukromého. Několika příklady jsem chtěl poukázati na to, že nejen nepřízeň počasí má vliv na špatnou zásobovací situaci, ale že vina je i jinde, a tu můžeme odstranit. (Potlesk.)

Podpredseda dr Ševčík: Dávam slovo pánu posl. Al. Jarošovi.

Posl. Alois Jaroš: Pane předsedo, paní a pánové, slavná sněmovno!

Využívám této příležitosti, abych poukázal na některé nesrovnalosti, týkající se rozdělování potravin řídícími svazy družstvům, obchodníkům s potravinami, t. j. soukromým podnikatelům, a zároveň hostinským živnostem. Spotřební družstva operují se stavy členstva 800 tisíc členů, což znamená - podle statistického úřadu - 3 ¹/₂ krát tolik rodinných příslušníků, t. j. 2,800.000 osob, což podle mého názoru je naprosto skreslené. Tímto způsobem družstva dostávají a dostávala z akce UNRRA, a to až do srpna m. r. ¹/₃ veškerého zboží, které bylo dáno do distribuce, pak to bylo sníženo na 27 % a nyní, teprve když už zboží není, mají dostati podle zjištěni ministerstva výživy pouze 21.20 %. Počítáme-li v zemích koruny české 8,600.000 obyvatel, se Slovenskem na 12 milionů obyvatel, je zřejmo, že soukromí podnikatelé obsluhují a zásobují daleko větší část občanstva. Je nabíledni, že konsumní družstevnictví využívá politické síly proti ostatním podnikatelským vrstvám, před čímž se sklánějí i naši páni ministři. Některé zboží z akce UNRRA, jako je ku př. maso s rýží, americká mouka a pod., nebylo možno vůbec dostati v soukromých obchodech. Také způsob předběžného záznamu lístků potravinových na zboží neodpovídá stejné praxi. Jsou to ku př. sardinky, kterých jsou v konsumech plné výklady, kdežto u obchodníka se bere pouze záznam. Totéž bylo u kávy a jiných produktů, kde obchodník stříhá lístky, s nimi pak musí do velkoobchodu, kde teprve zboží obdrží. U družstva ovšem toto zboží je ihned. Svazy mají velkou možnost porovnati při přídělu na další rozdělovače na okresních národních výborech počet konsumentů podle odběru cukru na odběrní lístky S a mají jasný obrázek, kolik a kdo obsluhuje rodin, jak u obchodníků, tak i u družstev, a podle toho se má měřiti každému stejně. Nyní jde hlavně o to, poněvadž stojíme před vážnou vyživovací situací, aby byl přesně dodržován košický program a zákon o dvouletém plánu, § 15, odst. 2, kde bylo jasně řečeno, že podnikání ať znárodněné, družstevní nebo soukromé má stejná práva a také stejné povinnosti a musí býti každému stejně měřeno. Zde tomu tak není.

Žádám, aby kabinet pana ministra výživy se přesvědčil, jakou formou se provádí rozdělování koření a jiných doplňků kuchyně, a uvidí, že družstevní sektor je favorisován nejen, jak je často psáno, daňově, ale i přednostně v přídělech.

Kapitolou samou pro sebe bylo letos provádění distribuce ovoce a zeleniny. Ovoce bylo v určitých krajích dosti, ale bohužel si je nemohl nikdo, kdo respektuje nařízení, u sadaře nebo rolníka koupiti, protože toto zboží musí do sběrny a ta provádí další distribuci. V těchto případech vzpomínáme velmi často na volný obchod, který vždycky uplatnil svojí službu jak dodavateli, tak odběrateli. Byly případy, že ovoce, hlavně třešně, zůstaly na stromě, protože sběrna se o ně nehlásila a rolník by zbytečně ztrácel čas jejich česáním, protože sám je prodat nesměl.

Totéž bylo s jarní zeleninou. V některých krajích se nemohla prodati, kdežto jinde, uvádím příklad západočeské lázně, neměly zeleninu a místy ani ovoce, ačkoliv je naší svatou povinnosti, v zájmu cizineckého ruchu, tyto lázně přednostně zásobiti.

Jsem-li u cizineckého ruchu, chci ventilovat toto: Postrádám v exposé p. ministra výživy, jak hodlá zásobiti tato střediska, zároveň pak hostinské živnosti a závodní kuchyně. S hlediska státních financí je nutno podporovat v prvé řadě tyto živnosti, protože je třeba uspokojiti nejen cizince, ale také naše občany, kteří v první řadě potřebují hostinců jako doplňku stravováni, nehledě na armádu svobodných a cestujících občanů, kteří jsou na hostinské živnosti odkázáni. Cizinecký ruch poskytuje vítanou možnost podpořiti naší státní pokladnu přínosem hodnotných devis, za něž dává naše drahá vlast naše přírodní zdroje a krásy, neboť ti spokojeni přijedou příští rok opět a přivezou své známé. Každá láska prochází žaludkem a tudíž se musíme včas postarati o zásobování obyvatelstva, které navštěvuje naše podniky. Zásobování našich hostinců je špatné. Zásluhou UNRRY a loňské dobré úrody začali jsme vařiti lépe. K tomu přispěla také konkurence, t. j. nejednotný lístkový systém na území republiky. Je přirozené, že obyvatelstvo, které dostalo v jedné části republiky potraviny bez lístků, požadovalo je i jinde.