Ani některé statisícové pokuty, vyměřované zemskými národními výbory ojedinělým velkoobchodním šmelinářským solokaprům, nejsou jimi přijímány jinak než jako nepatrné a nutné zdanění jejich milionových šmelinářských zisků. O tom, že tito velkošmelináři se nebojí žádných pokut a že dokonce sami nabízejí padesátitisícové pokuty, svědčí nejlépe tento případ: Svazem zahradnicko-vinařským, pobočka Brno, byl přistižen při šmelině velkorozdělovač ovoce a zeleniny pan Pytela z Brna. Rozhodnutím ústředí tohoto svazu byl Pytela zbaven funkce velkorozdělovače na 1 měsíc a odevzdán k dalšímu trestnímu stíhání zemskému národnímu výboru. Pan Pytela nenamítal nic proti možnému vyměření pokuty, ale bránil se ze všech sil proti jednoměsíčnímu zastavení činnosti. Na brněnské odbočce Svazu zahradnicko-vinařského dokonce prohlásil, že raději zaplatí pokutu 50.000 Kčs, jen když bude zastavení činnosti odvoláno. Na vysvětlenou uvedl, že za tento měsíc zastavené činnosti byl by připraven o několik set tisíc čistého zisku. Toto neprozřetelné přiznání jednoho velkoobchodníka se zeleninou a ovocem ukazuje, kde je nutno hledat milionáře na zaplacení milionářské daně k úhradě příplatku postiženým rolníkům. Podle vyjádření Svazu zahradnicko-vinařského unikl by prý tomuto velkoobchodníkovi během srpna obrat 2 mil. Kčs. Pytela sám za loňský rok přihlásil obrat 18 mil. Neprozřetelné přiznání p. Pytely však ukazuje, že tento obrat je daleko vyšší a je dosažen nezákonným šmelinařením. Ke zdanění přiznávají tito pánové jen obchod řádný, který činí jen zlomek jejich skutečného obratu. Tak je tedy státní pokladna šmelináři okrádána o daně. (Předsednictví převzal místopředseda dr Ševčík).

Oznámení o zastavení činnosti velkorozdělovače bylo zasláno odbočkou Svazu zahradnicko-vinařského v Brně dne 1. srpna t. r. Táž odbočka oznamuje zemskému národnímu výboru přípisem ze dne 7. srpna t. r., že na základě telefonického příkazu z ministerstva výživy bylo od výkonu trestu u zmíněné firmy upuštěno. Za šmelinářskou firmu Pytela intervenoval na ministerstvu nějaký pan tajemník. Takto si tedy firma Pytela zachránila statisíce měsíčního čistého zisku.

Zaplatila-li někomu oněch nabízených 50.000 Kčs pokuty, není mi známo. Stejně mi také není známo, zdali onen p. tajemník intervenoval na ministerstvu výživy za šmelinářského velkoobchodníka Pytelu z důvodu osobního přátelství, nebo z důvodů jiných. Z uvedeného je mi však známo, že jeho intervence měla plný úspěch.

Tento případ není ojedinělý. Mohu uvésti druhý podobný. Velkoobchodník s ovocem a zeleninou p. Papež v Praze byl již několikráte potrestán Svazem za nedodržování předpisů a směrnic o distribuci ovoce a zeleniny. Při posledním přistižení byla mu zastavena činnost velkorozdělovače na 3 měsíce. Ministerstvo výživy přiznalo mu však blahovolně odklad trestu, takže pan velkoobchodník obchoduje dál s vědomím toho, že risiko v době sezóny mu nehrozí, a očekává, že celý případ bude velmi mírně řešen až po ukončení sezóny.

Majitel firmy Jarno, pan Nový z Karlových Varů, byl ministerstvem výživy zařazen do distribuce másla a sýrů, ačkoliv na tuto funkci tamější družstevní mlékárna plně stačila. Pan Nový se však nespokojil obchodováním s dovolenými druhy zboží a počal nedovoleně obchodovati i s tvarohem. Po přistižení byl Svazem vyřazen z distribuce vůbec. Úředníci ministerstva výživy však tento trest přes odpor a protest družstevní mlékárny zrušili, zmíněnou firmu zařadili do distribuce znovu a rozšířili jí živnostenské oprávnění ještě o tvaroh, pro jehož nedovolenou distribuci byla tato firma trestána.

Velmi benevolentně postupují při trestání zásobovacích přestupků také okresní národní výbory. Ne ovšem všude. Zatím co máme příklady, které můžeme dávat za vzor, kde okresní národní výbory trestají skutečně na místě, máme ovšem také případy, kde se postupuje příliš benevolentně a kde tato benevolence musí být odstraněna.

Jistá obchodnice z Trnovan, okres Teplice-Šanov, vylákala falešnými údaji na obálce s objednacími lístky neoprávněně 7.890 litrů mléka. Okresní národní výbor, jemuž byl tento případ odevzdán, trestní řízení proti jmenované zastavil. Jiný okresní národní výbor dal za falšování mléka, provedené silným odtučněním, vinníku pokutu 10 Kčs. Další pak za stejný přestupek usnesením rady okresního národního výboru vinníka osvobodil.

Každý zemědělec na vesnici vám potvrdí, že rozdělování otrub loňského roku úplně selhalo a že převážná část jich unikla řízenému hospodářství a přešla do rukou šmelinářů. Chytat tyto šmelináře je obtížné, neboť rolník z obavy, že by příště nedostal otruby, které nutně potřebuje, ani v řádném přídělu, ani od šmelináře, prostě jej neprozradí. Ministerstvo výživy a jeho kontrolní orgány však musí mít přehled o tom, jaké množství otrub kterému velkorozdělovači je přiděleno, a rozdělovač musí se také vykázat, kam je dal. Takováto důkladná kontrola shora by byla jistě mnohem účinnější než obtížné chytání šmelinářů při drobném prodeji, kdy i v případě řídkého úspěchu jsou těmto šmelinářům mnohdy ukládány tresty velmi blahovolně a shovívavě.

Stejně tak i při náležitém kontrolním systému shora nemohlo by docházet k velkým defraudačním lístkovým aférám, při nichž, jak ukázal případ z Ústí nad Labem, je veřejné zásobování zkracováno o desítky vagonů potravin. Při systému dobré kontroly muselo by být dříve a nikoliv až po roce nápadné, že do okresu dochází daleko větší množství potravin, než na jaké jsou odváděny potravinové lístky.

Rozrůstání se šmeliny různých druhů do značných již rozměrů nejlépe ukazuje, jak malé risiko nese šmelinář v případě dopadení. Proto páni Pytelové, Papežové, Noví a stovky a možná tisíce jiných jim podobných si žije celkem bezstarostně, neboť nemusí mít žádných velikých obav z následků případného svého dopadení. A chce-li již někdo mluvit o nové šlechtě, která nám narůstá a která má milionové příjmy, pak jsou to beze sporu všichni šmelináři, a v tomto směru bylo by skutečně velmi žádoucí zjistit, kdo kolik měl majetku v roce 1945 a kolik má nyní. (Potlesk.) Zjistilo by se s největší pravděpodobností, že nejvíce milionů na majetku přirostlo za uplynulé 2 ¹/₂ roku právě těm, kteří nejvíce na naše poměry a na náš lidově demokratický řád nadávají.

Ke svým pohádkovým ziskům pomáhají si šmelinářů různým způsobem. V ovoci a zelenině rostou šmelinářům jejich zisky tím, že obcházejí platné směrnice o řízeném hospodářství a veškerá procenta distribučních složek a fondů si ponechávají pro sebe. Ukáží na jednom případě, jak náš distribuční systém ovoce a zeleniny vypadá. Pěstitel doveze do rozdělovny 100 kg prvotřídních třešní. Dostane za ně 950 Kčs. K této ceně připočítá sběrna 6 % výkupního příspěvku, t. j. 57 Kčs, a prodá je velkorozdělovači za 1.007 Kčs. Velkorozdělovač připočítá k ceně svých 11 % velkoobchodního rozpětí, t. j. 109,56 Kčs, dopravní výlohy 46 Kčs, opotřebení obalu 12 Kčs, příspěvek do postřikového fondu 20 Kčs, příspěvek do vyrovnávacího fondu dopravního 30 Kčs, celkem 217,56 Kčs, čímž cena třešní stoupne na 1.224,56 Kčs. Za tuto cenu prodá třešně maloobchodníkovi, který k ní připočítá své 25 % maloobchodní rozpětí, t. j. 306,14 Kčs, čímž jejich cena se zaokrouhlí na 1.530,70 Kčs. A tak jeden kilogram třešní, které pěstitel prodá za 9,50 Kčs, platí spotřebitel 15,30 Kčs a zpravidla i výše. Při tom je velkoobchodníkovi dána možnost počítat 4 % na ztráty způsobené zkázou zboží, které uhražuje ministerstvo výživy, takže velkoobchodník nenese žádné risiko, ale shrábne největší zisk, neboť vedle jeho 11 % rozpětí zůstává mu ještě značná položka za upotřebení obalu, který použije mnohem vícekrát, než jak kalkuluje. A přitom 1 % Svazu neplatí ze svého, nýbrž je připočítá maloobchodníkovi na konto jeho 25 %.

Jakých částek tato povolená 4 % dosahují, ukazuje nejlépe přípis ústředí Moragra ministerstvu výživy ze dne 25. srpna t. r. V něm se píše: "Ministerstvo výživy dodnes nám neuhradilo nezaviněné loňské ztráty ve výkupnách, které dosáhly výše 20 mil. Kčs. Prozatím bylo nám zálohově poukázáno jen 10 mil. a zbytek ve stejné výši marně v Praze urgujeme, neboť se nám namítá, že proplacení je závislé na ministerstvu financí, které vyúčtování chce ve sběrnách zrevidovati." To jsou tedy ztráty jen ve sběrnách Moragra. Jakou částku činí u všech ostatních rozděloven? Jistěže horentní. Můžeme se pak divit, proč se tak ležérně přihlíží ke zkáze stovek vagonů ovoce a zeleniny ve sběrnách a rozdělovnách, zatím co celé neprodukční kraje trpí jejím naprostým nedostatkem, hlavně v našem pohraničí? Proto také plným právem stěžuje si zemský referent pro výživu, inž. Gloziga, na tyto naprosto neudržitelné poměry, a zasílá ministerstvu výživy 29. července t. r. přípis, v němž se dožaduje okamžitého zjednání nápravy. V tomto dopise píše: "Jak já, tak i úřední činitelé mého referátu výživy a zásobování jsme zjistili značné ztráty a při zjišťováni těchto příčin bylo konstatováno, že jsou mimo jiné zaviňovány také nepružností sběren a oblastních rozděloven. Nešlo jen o malé množství, šlo o celé tisícovky kg, a jako odpověď na tuto lehkovážnost jsem v několika případech obdržel stereotypní pokrčení ramen, že prý ztráty hradí ministerstvo výživy." Na tomto neutěšeném stavu se do dnešního dne nic nezměnilo. Dokazuje to znovu výše již citovaný dopis Moragra, v němž se upozorňuje, že naše distribuce ovoce a zeleniny na Moravě má nedostatky, které je nutno řešit s veškerým urychlením a důsledností.

Příčiny, které vedou ke značným poruchám distribuce ovoce a zeleniny, jsou velmi jednoduché. Je to šmelinářská honba za vysokými, statisícovými zisky, které si šmelinářští velkoobchodníci opatřují na účet pěstitelů i konsumentů i na účet státní pokladny tím, že prostě nedbají předepsaných směrnic a těžkopádného složení našeho distribučního aparátu a sami si jej zjednodušují ke svému prospěchu. Osvětluje to přípis oblastní rozdělovny ovoce a zeleniny v Olomouci, zaslaný zemskému národnímu výboru dne 29. 7. 47, v němž se praví: "Podle našeho názoru hlavní příčinou malého odbytu ovoce a zeleniny ze sběren je ta okolnost, že ve městech Olomouci, Přerově, Hranicích, jakož i v Prostějově jsou trhy zeleninou ze tří čtvrtí uvolněné, a to tím, že se děje neoprávněný výkup zboží přímo od producenta, čímž dosahují výkupní složky mnohem většího zisku nežli tehdy, když zboží odebírají předepsaným způsobem."

To je tedy pravá příčina, proč ve sběrnách hnijí tisíce kilogramů ovoce a zeleniny. Šmelináři dovedou dobře spekulovat. V době špičkové nabídky zboží do sběren odmítnou od nich zboží po několik dnů odebírat, i když jsou zatím trhy prázdné. Nemusí se přece bát ani konkurence, ani nějakého tvrdého zákroku se strany úřadů. Úřední orgánové jen bezmocně a nemohoucně přešlapují s nohy na nohu. Tímto manévrem dosáhnou velkoobchodní spekulanti návalu ve sběrnách, které konečně další odběr zastaví. Mezi pěstiteli nastane z toho chaos a zmatek, v němž každý z nich se snaží odbýt své zboží stůj co stůj, a proto když se za několik dnů velkomyslně nabídne velkoobchodní či maloobchodní šmelinář, že jim jejich zboží odebere, jsou ochotni dávat je i pod stanovenou cenu. Šmelinář tak ošidí pěstitele, shrábne veškerá procenta distribučního aparátu a fondu, okrade stát o povinné daně a nakonec i konsumenta předražením zboží. Ve sběrnách zatím resignovaně krčí rameny nad hromadami hnijícího ovoce a zeleniny, nenalézajíce žádného východiska z této situace, a nakonec stát to zaplatí. A zatím v odlehlých konsumentských oblastech marně na tuto zeleninu a ovoce čekají, protože šmelinářům se dovoz do těchto oblastí méně rentuje. Velkorozdělovačům se totiž ponechává volnost odběru ze sběren, aniž mají povinnost dodat určité množství do toho nebo onoho okresu neb místa. A když náhodou přistihnou někdy kontrolní orgánové takového šmelináře při činu, zaplatí pár tisícovek pokuty, které jsou pro něho pouhým pakatelem. A má-li známého vlivného sekretáře, má jistotu, že na jeho vlivnou přímluvu u některých orgánů anebo úředníků ministerstva výživy i tento trest mu bude prominut.

Podle těchto skutečností je možno se domnívat, že do jisté míry některý náš distribuční aparát, hlavně v sektoru ovoce a zeleniny, je velkoobchodními spekulanty zčásti zkorumpován. Jak jinak lze si na př. vysvětlit to, že v době špičkové nabídky třešní na jižní Moravě Svaz zahradnicko-vinařský v Brně a oblastní sběrna Moragra náhle oznámí, že třešně nemohou být odebírány pro nedostatek obalů. Teprve po rázném zákroku zemského národního výboru se obaly našly, když zemský referent žádal vysvětlení, kde jsou nové obaly, opatřené za státní subvenci 2 mil. Kčs. Tak byl zmařen spekulační tah velkoobchodníků a kořalečníků, který spočíval v tom, že pěstitelé po dvou až třech dnech zastaveného odběru budou nuceni třešně jako méně hodnotné prodat se značnými srážkami majitelům kořalečních palíren.

Když byla z iniciativy vyživovacího referátu zemského národního výboru svolána porada ke zjednání nápravy v neutěšených distribučních poměrech, snažili se zástupci ministerstva výživy a Nejvyššího úřadu cenového svalit veškerou vinu na pěstitele a konsumenty. Pěstitelé byli obviňováni, že dodávají ovoce nedozrálé. Stávaly se pochopitelně i takové případy, které byly způsobeny záškodnickou šeptandou, že ceny ovoce v nejkratší době značně poklesnou. A v tom lze spatřovat záměrný sabotážní plán reakcionářů, aby dosáhli zkázy ovoce v největším množství a tím poškodili nejen pěstitele, v jejichž řadách vyvolali oprávněné pobouření, ale hlavně poškodili naše zásobování a ohrozili tak na jednom úseku výživu lidu. Druhou část viny snažili se uvalit na konsumenty, kteří prý v malé míře zeleninu konsumují.

Nechtěli však vidět vinu v tom, kde skutečně je, to je namnoze v jejích cenách, nedostupných pro nejpodstatnější část našich konsumentů. Vždyť cena jedné hlavičky květáku 22 Kčs byla pro většinu našich konsumentů nedostupným přepychem, a tak zatím co desítky a stovky vagonů květáku hnily na polích, zatím co podléhaly zkáze tisíce kilogramů ovoce a zeleniny, ministerstvo zahraničního obchodu nechalo dovážet další stovky vagonů květáku z Holandska.

Také v ovoci je situace obdobná. V okamžiku, kdy jeho nabídka se strany našich pěstitelů dostupuje vrcholu a kdy v distribučním aparátu nastávají určité poruchy, řeší ministerstvo zahraničního obchodu tuto kalamitu tím, že povoluje také dovoz několika set vagonů ovoce. Tak ministerstvo zahraničního obchodu v době největší nabídky našich pěstitelů dalo povolení k dovozu 550 vagonů jablek a 400 vagonů švestek z ciziny. Povolení k dovozu tohoto množství ovoce dalo ministerstvo zahraničního obchodu přes odpor ministerstva výživy a zemědělství. Je pochopitelné, že dovoz takovéhoto množství zahraničního ovoce způsobil přeplnění trhu a úplnou stagnaci v odbytu tuzemského zboží, takže v nejkritičtější chvíli bylo nutno provésti intervenci, aby se zboží nezničilo, a ministerstvo výživy garantovalo výkup v množství asi 120 vagonů.

Pan ministr zahraničního obchodu měl by proto podat vysvětlení, zdali dovoz tohoto ovoce v době největší nabídky byl nezbytně nutný, a nebylo-li lze se této kompensaci vyhnout, proč nebyli včas o množství dovozu informováni kompetentní činitelé, aby mohli učinit patřičná opatření. Jak mám zjištěno, byly učiněny pokusy s přechodným uložením hrušek, zvláště solanek, v chladírnách, což bylo učiněno také s květákem v údobí jeho přebytku, a po přelomu odbytové krise šlo toto zboží téměř neporušené na trh.

Je proto nutno učinit dotaz na pana ministra výživy, proč se nepočítalo již po loňské kalamitě s možnosti odlehčiti trhu tímto způsobem uskladnění. Celé zkušenosti z loňského i letošního roku ukazují na jeden zásadní nedostatek. Je to to, že se nevěnuje dostatečná péče výkupu a distribuci ovoce a zeleniny a hlavně nedostatečná informovanost o tom, co se doveze, v jakém množství a kdy. Pokud nebudou zvládnuty tyto věcí z jednotného střediska, nelze se vyhnout kalamitám, které stojí stát zbytečně mnoho peněz, ale při nichž páni dovozci a velkoobchodníci si přijdou vždy na své.

Loňského roku při známé podobné kalamitě dalo ministerstvo výživy souhlas k tomu, aby závodní kuchyně, nemocnice a podobné instituce mohly odebírat ovoce a zeleninu za režijní cenu přímo ve sběrnách. Není nám známo, proč toto povolení bylo letošního roku zrušeno, zvláště když zemský národní výbor v Brně ponechal pro Moravu toto nařízení v platnosti.

Co si konečně máme myslit o odbornosti pánů ministerských radů z ministerstva výživy a Nejvyššího úřadu cenového, kteří při cenové komisi 15. července t. r. navrhovali cenu okurek nakládaček 75 haléřů, zatím co cenu salátovek chtěli stanoviti na 2 Kčs? Dovedou si tito pánové vůbec představit, jaký rozvrat ve výkupu okurek by tím byli způsobili? Pěstitelé by pochopitelně nebyli sbírali nakládačky, ale nechali by okurky přerůst na lépe placené salátovky. A pro tuto požehnanou úrodu salátovek by patrně bylo jenom jediné odbytiště, řeka Morava, zatím co konservárny by zely prázdnotou. Jsem proto na pochybách, dá-li se to vysvětlit jen neodborností.

Je též nutno požadovat vysvětlení, proč náš konservářský průmysl, zpracovávající ovoce, nepodal v celku očekávaný výkon, když přece nemůže být zpracování takových 100 vagonů ovoce při tak velkém počtu konserváren žádným problémem. U producentů ovoce je všeobecný dojem, že tento sektor průmyslu zklamal, že nesplnil své poslání a že bude nutno řešit otázku vybudování konservárenského průmyslu tak, aby se zřetelem na zájem státu, konsumentů i producentů byl s to pomoci odstraňovat podobné kalamity a nejen pracovat vždy se zřetelem na svůj největší profit. Je známo, že konserváři, kteří odmítají zpracovávat přebytky našeho ovoce, jeví čilý zájem o dovoz polotovarů, tak zvaných meruňkových bulv, ze zahraničí.

Když tedy všechny tyto výmluvy na příčiny rozvratu v distribuci selžou, zbývá zde ještě poslední hromosvod. Jsou to i velkoobchodníci, kteří volají plným dechem: Zrušte svazy! Tím ovšem chtějí získat naprosto volnou ruku ještě k větším spekulačním čachrům. Také my jsme pro zrušeni svazů v tom dnešním měřítku. Mají však být podle našeho návrhu nahrazeny státními monopolními výkupními společnostmi, v nichž by měli své zastoupení pěstitelé, konsumenti i živnostníci a které by nebyly podniky výdělečnými, ale sloužily by jen zájmům všech pěstitelů a konsumentů. Tyto nové organisace, které budou pověřeny distribucí zemědělských výrobků, musí být vybudovány tak, aby mohly zaručiti, že výkup a distribuce zemědělských výrobků budou prováděny co nejúčelněji a co nejlevněji. Především musí být zemědělci zajištěno právo na odbyt všech výrobků, které v rámci plánu vypěstuje, a to za stanovené výkupní ceny, spotřebiteli pak musí být zajištěn přísun potravin za ceny co nejvýhodnější.