V těchto návrzích je velmi zřetelně
podtržena funkce distribuce jako veřejné služby.
Prakticky od počátku tohoto roku je známo
v odborných a politických kruzích, jaké
zásadní myšlenky při této nové
úpravě ministerstvo výživy sleduje.
Budiž dovoleno zde konstatovat, že teprve v průběhu
léta t. r. se projevil návrh, spočívající
na podstatně odlišných zásadách,
který svérázným způsobem chtěl
modifikovat ústavní odpovědnost resortního
ministra. Protinávrhy jsou také zajímavé
tím, že právě v době, kde se
se všech stran ozývá volání po
zrušení zbytečných ministerstev a úřadů,
je současně navrhováno vytvoření
nového mamutího úřadu organisovaného
tak, že by tento úřad podléhal několika
ministrům a nakonec by asi nevěděl, koho
má poslouchat, anebo by se při různosti názorů
na jednotlivé otázky stával často
neschopným k úkolům, pro které byl
zřízen.
Každému je známa tíha odpovědnosti
ministra výživy a nesnadného úkolu zejména
v době, do které jdeme, a není třeba
tudíž zdůrazňovati, jak by se zmnohonásobily
obtíže, kdyby o odpovědnost s ním v
jedné věci se mělo dělit několik
členů vlády a representačních
složek kruhů mimovládních, které
parlamentní kontrole přímo podřízeny
nejsou.
Otázka výkupu a distribuce zemědělských
výrobků měla by býti posuzována
jen jako otázka hospodářská a organisačně-technická
a nikoliv politická.
Jak jsme se dověděli z jednání na
konferenci potravinové a zemědělské
organisace Spojených národů, ukončené
právě v těchto dnech v Ženevě,
je otázka organisace a výkupu distribuce zemědělských
výrobků problémem světovým
a z toho plyne pro nás důsledek, že musíme
vytvořit takovou mírovou organisaci, která
by byla schopna chránit jak zemědělce, tak
i spotřebitele v mezinárodní soutěži,
do které se naše zemědělství
velmi brzy dostane. Nemohu proto než apelovat na všechna
rozhodující místa, aby návrh ministra
výživy na novou úpravu distribuce byl bedlivě
uvážen a také brzo projednán bez jakýchkoliv
aspektů politických.
Nakonec se chci ještě zmínit o otázce
hospodářské kontroly, o níž bylo
již tak mnoho a tak často diskutováno v tisku
a ve veřejnosti vůbec. Dnes, kdy víme, jak
úsporně a obezřetně musíme
v nastávajícím hospodářském
údobí postupovat, dostává otázka
hospodářských kontrol zcela jiný ráz,
než tomu bylo dříve. Dnes je všem jasno,
že svůj hospodářský vývoj
musíme pevně řídit, nikoliv snad jen
proto, že jsme se rozhodli pro řízené
hospodářství, nýbrž zejména
proto, že nemáme jiné cesty. A je samozřejmé,
že chceme-li řídit výrobu, oběh
a spotřebu výrobků, musíme se přesvědčovat,
jak jsou opatření, která v rámci tohoto
řízení činíme, ve skutečnosti
prováděna. Řízení bez kontroly
není myslitelné a nebude řízeného
hospodářství, nebude-li kontroly. Přitom
však je nutno, aby si veřejnost již konečně
jasně uvědomila, že dnešní hospodářská
kontrola nemá vůbec nic společného
s kontrolou, kterou prováděli okupanti. Němci
usilovali, aby kontrolou vyssáli z našich zdrojů
co možná nejvíce pro úspěšné
vedení své války. Dnes však není
kontrolou nikdo vyssáván. Dnes se snažíme
kontrolou zabezpečit, aby všichni naši občané
dostali poměrně stejný díl z toho,
co máme, aby nikdo nežil na úkor jiného.
Proto slyšíme-li některé ojedinělé
hlasy, volající po zrušení hospodářských
kontrol, slyšíme tím i hlasy, nepřející
prospěchu všeho obyvatelstva a škodící
naší snaze o zlepšení vyživovacích
poměrů. Avšak i ti, kteří v podstatě
uznávají, že se bez kontroly ještě
dlouho neobejdeme, často nechápou, proč je
nutno kontrolovat celý hospodářský
proces a proč nelze některé složky z
kontroly vypustit. Zapomíná se při takových
námitkách, že nejúčinnější
kontrola je u zdroje, u prvovýrobce, kde celý řetěz
černého obchodu má svůj počátek.
Víme, že na př. zemědělci ve
svém celku nezklamali a nezklamou, ale stejně dobře
víme, že i mezi producenty je dosti těch, kteří
využívají nouze ostatních spoluobčanů
k svému úzkému osobnímu prospěchu.
Zkušenosti ukazují, že proti kontrolám
mluví a brojí vždycky ti, kteří
mají mnoho důvodů se jich obávat,
nikoli snad pro pouhou nepříjemnost kontrolního
úkonu, ale pro trest, který bude mít kontrola
v zápětí. Je proto třeba, aby činnost
orgánů hospodářské kontroly
byla všemožně podporována a nikoliv, jako
tomu bylo dosud, někde ztěžována a brzděna.
V této souvislosti bych se chtěla zmínit
o odpovědnosti všech československých
žen. Záleží na nich, jak účelně
a racionálně budou umět zacházet s
tím, co nám příroda letos dala, a
záleží také na jejich uvědomění
vůči celku. Všechny musíme dnes bojovat
dvojnásob proti černému obchodu: ne šířit
paniku a vykupovat v obchodech staré zboží,
jak se někde děje, a shánět potraviny
na černém trhu stůj co stůj. Uvědomme
si, že všechno to, co odebereme na černém
trhu, zmizí z veřejného zásobování,
a že to potom musíme nahradit dovozem a platit devisami.
K samému exposé ještě připomenu,
že je z něho i z celého vedení ministerstva
výživy patrno, že celá naše výživa
je řízena tak, jak to vyžaduje zájem
národa a státu, naprosto objektivně a přitom
iniciativně. Doporučuji proto schválení
zprávy ministra výživy v plném znění.
(Potlesk.)
Místopředsedkyně Hodinová-Spurná
(zvoní): Dalším řečníkem
je p. posl. Klícha; prosím, aby se ujal slova.
Posl. Klícha: Slavná sněmovno, paní
a pánové!
Po letošní neúrodě, kterou jsme byli
stejně tak jako řada evropských a zámořských
států postiženi, zůstává
pro nás otázka zabezpečení výživy
lidu nejvážnější a nejožehavější
otázkou. Při úkolech, před něž
staví náš pracující lid úspěšné
plnění dvouletého plánu, není
možno připustit, aby výživa lidu, jehož
zdraví je v důsledku šestiletého strádání
za doby války a okupace značně otřeseno,
byla jakýmkoli způsobem snižována. Znamenalo
by to ohrožování úspěšného
plnění dvouletého plánu a konečně
i ohrožení zdraví celého národa.
I když důležitý úkol zabezpečení
výživy lidu nám byl letošní neúrodou
značně ztížen, není přesto
žádného důvodu ke všem těm
poplašným zprávám některého
našeho tisku, jako by zabezpečení výživy
lidu bylo vážně ohroženo. Podobné
zprávy vyvolávají zbytečný
chaos a zmatek mezi lidem a vedou k tomu, že každý,
kdo má k tomu možnost, snaží se zásobit
na vlastní vrub stůj co stůj a někdy
i za každou cenu. Tím se zvyšuje pro kořistnické
šmelináře tak vítaná poptávka
na černém trhu, což vede opět ke zvyšování
cen na černém trhu a ke zvyšování
zisků šmelinářů. Že tímto
vzrůstem černého obchodu a šmeliny je
rozvraceno řádné hospodářství
a ohrožována výživa lidu, je nabíledni.
Proto každé šíření zpráv
některým naším tiskem o katastrofální
neúrodě a tím ohrožené výživě
lidu je trestuhodným rozvracením našeho zásobování
a hnaním vody na mlýn kořistnickým
šmelinářským hyenám. Proti způsobu
informování o stavu zabezpečení naší
výživy, provedenému p. posl. Klátilem
ve Svobodném slově byl nucen úředně
se ohradit dokonce odpovědný zástupce ministerstva
výživy. Pan posl. Klátil nebyl v tomto
šíření paniky o katastrofální
neúrodě a ohrožené výživě
osamocen. Nálada o katastrofální neúrodě
a z ní hrozící bídě a hladu
byla mezi lid šířena tiskem a projevy mnohých
činitelů zcela systematicky. Pan Hejda se snaží
zveličovat neúrodu na Slovensku do skutečně
katastrofálních rozměrů svým
úvodníkem ve Svobodném slově ze dne
13. srpna t. r., v němž mluví o sklizni 18.000
vagonů pšenice proti loňské 50.000 vagonů.
Takovéto ocenění stavu úrody na Slovensku
dává pak pochopitelně možnost panu povereníkovi
Kvetkovi mluvit o šestimetrákovém výnosu
z hektaru, dává možnost k silnému podhodnocování
výnosu i mnohým kompetentním činitelům
v českých zemích. Můžeme se pak
divit, že část lidi je doslova zachvácena
panikou a strachem před nastávajícím
hladem a že jejich fantasie pracuje na plné obrátky,
rozdmychávána a podpalována jsouc ještě
zlomyslnou šeptandou zakuklených i zjevných
reakcionářů a ziskulačných
šmelinářů? Na trzích a v obchodech
šíří se mezi některými
hospodyněmi již dnes nejnesmyslnější
pověsti, že prý u nás bude strašná
bída a hlad, že v krátké době
nebude nic ke koupi. Některé ustrašené
ženy mají dokonce zaručené zprávy
o tom, že národní podnik Baťa nemá
již žádné suroviny a že v nejkratší
době proto zastaví úplně výrobu.
Stejná situace prý je v průmyslu textilním
a jinde a největší panika se šíří
kolem otázky zabezpečení výživy.
Tu doslova platí heslo: Zachraň se každý,
kdo můžeš, jak můžeš, na vlastní
pěst, stůj co stůj, opatřováním
vlastních zásob za každou cenu pod rukou na
černém trhu!
Proto na černém trhu rostou ceny zboží
k radosti a spokojenosti šmelinářů do
závratné výše. Proto za 1 q pšenice
se nabízí, jak o tom svědčí
oběžník zemského národního
výboru v Brně ze dne 25. srpna 1947, ceny daleko
vyšší, než jaké jsou v řádném
přídělovém hospodářství.
To jsou také příčiny, proč
výkup obilí vázne. V uvedeném oběžníku
se o tom doslova píše toto: "Výkupy obilí
oprávněnými vykupovači od zemědělců
jsou velmi nepatrné, čehož hlavní příčinou
je nejenom nižší letošní úroda,
nýbrž hlavně prodej obilí na černo".
Je známo, že v okresech, kde byla sklizeň obilí
poněkud lepší, je vykupováno t. zv.
řemeslnými šmelináři, kteří
využívají ztížené hospodářské
situace ke svým nekalým spekulačním
účelům. Za obilí jsou zemědělcům
nabízeny ceny značně vyšší
než úředně stanovené. Z uvedeného
je zřejmé, komu slouží ať vědomě
či nevědomě ti činitelé a ta
část našeho tisku, kteří šíří
naprosto neodůvodněně panické zprávy
o katastrofální neúrodě a kritické
vyživovací situaci. Slouží, ať chtějí
nebo nechtějí, reakčním rozvratníkům
a šmelinářským kořistníkům.
Řekl jsem již, že jsou to panické zprávy
ničím neopodstatněné, neboť stav
naší úrody není zdaleka tak kritický,
jak to líčí tito mnozí činitelé,
a také ne takový, jak se snaží tvrdit
páni povereníci zemědělství
a výživy. V obilovinách není rozhodně
o 40 % nižší, jak oni uvádějí.
Tak parlamentní delegace zásobovacího výboru
při svém zájezdu na Slovensko počátkem
července t. r. shodně konstatovala, že v nejhůře
postižené oblasti, na t. zv. Žitném ostrově,
bude činit výnos z 1 ha průměrně
8 q pšenice, a u žita až 11 q. Na ostatním
Slovensku mimo jižní části, kam se delegace
nedostala byla úroda odhadována na 11-12 q z 1 ha.
Povereníctva zemědělství a výživy
však přiznávají pro celé Slovensko
průměr pouze 6 q z 1 ha. Je to zatajování
skutečného stavu, které prospívá
pak jenom rozvracečům našeho hospodářství
a velkošmelinářům. Pan povereník
může snad namítat, že členové
delegace, zkušení zemědělci, se ve svých
odhadech mýlili. Mohu pana povereníka ujistit, že
několik členů této delegace, kteří
měli možnost zhlédnout úrodu na Valašsku,
se shodovalo v tom, že úroda na Slovensku mimo Žitný
ostrov je v podstatě stejná, ne-li lepší
než na Valašsku.
Je sice pravda, že po příkladu p. povereníka
také valašské okresní národní
výbory přiznávají hektarový
výnos u pšenice pouze 6 až 8 q, u žita 7
až 10 q. Ani jejich přiznání však
neodpovídají skutečnosti. Tak na okrese Vsetín
- kde okresní agronom spolu s okresním referentem
přiznávají u pšenice průměr
z 1 ha 6 q, při čemž kontrolu při výmlatu
dosud neprovedli, ačkoliv je již z větší
části skončen - zjistil jsem namátkou
ve 3 obcích, z nichž každá leží
v jiné části okresu, průměrný
výmlat u pšenice 9 q z 1 ha, a ještě pronikavější
rozdíl jeví se u žita. Zde činí
odhad ve jmenovaném okrese 7 q z 1 ha, zatím co
v uvedených obcích bylo při výmlatu
zjištěno v jedné obci 8.3 q, v jedné
11 q a v jedné dokonce 15 q. Slouží to k velké
cti valašským zemědělcům, že
sami svým přiznáním opravují
nesprávné hlášení úředních
orgánů. Svědčí to o jejich
chápání svých povinností a
o jejich vysokém uvědomění. Za to
jim patří naše plné uznání
a náš dík. Je to však také důkaz,
že tvrzení pana povereníka o šestimetrákovém
výnosu z hektaru pro Slovensko není pravdivé
a že výnos je ve skutečnosti při nejmenším
takový, jako ukázal skutečný výsledek
výmlatu ve 3 valašských obcích. Ukazuje
to však, že také na Moravě i v Čechách
se skutečná výtěžnost někdy
úředními orgány zatajuje a snižuje
a tak se vytvářejí reservy pro černý
trh. A v tom právě je nutno spatřovat ten
nejnebezpečnější útok na zabezpečení
výživy našeho lidu.
Zde je úkolem ministerstva výživy a povereníctva
výživy, aby proti takovýmto případům,
kdy skutečný stav úrody a výmlatu
je nesprávným hlášením zatajován
a snižován, co nejpřísněji zakročilo.
Není toho možno však dosíci tím,
když redaktor "Času" se snaží
v článku "Keď niekomu preskočí
v hlave", ze dne 12. srpna t. r. vyvracet nepravdy a hlouposti
"Rudého práva", které poodhalilo
roušku nad tím, jak jsou prováděny úřední
kontroly při výmlatech, když je možné
při jedné razzii zachytit 2 000 q zašmeleného
obilí. Snaží se to zlehčit nepodařeným
vtipem, proč prý "Rudé právo"
raději nenapsalo 2 miliardy gramů. Skutečnost
šmeliny však nevyvrátil. Zastává
se však dosavadního způsobu zásobovacího
systému Slovenska furiantským prohlášením,
"že nikdo prý dosud z hladu na Slovensku nezemřel".
Zapomněl ovšem poznamenat, že z českých
zemí muselo být zásobování
Slovenska dotováno 5.000 vagony nad rozpočet a ještě
v srpnu dalšími 400 vagony, které si pan povereník
inž. Filo vyžádal na vládě
prohlášením, že nebude-li mu vyhověno,
zastaví v srpnu veškeré dodávky pro
celé Slovensko. Takovéto zlehčování
případů, které velmi nebezpečně
ohrožují zabezpečení výživy
lidu, je více než trestuhodné, neboť zločinnou
činnost šmelinářů by takto krylo
a omlouvalo.
Pan ministr výživy ve svém exposé uvádí,
že při celoroční spotřebě
chlebového obilí, které činí
114.000 vagonů, bude nutno dovézti z ciziny 41.000
vagonů. Jako dosud zajištěnou úhradu
tohoto nutného dovozu uvádí 20.000 vagonů
pšenice z SSSR a 3.000 vagonů chlebového obilí
z 8.000 vagonů, dovezených odjinud.
Podle této zprávy chybělo by nám ještě
18.000 vagonů chlebového obilí. Domnívám
se, že takto stanovené množství dovozu
je příliš vysoké. Vycházíme-li
totiž z celkové potřeby 1 14.000 vagonů,
musíme počítati s tímto krytím:
Předpokládaný výkup 78.000 vagonů
minus 5.000 vagonů na osivo činí pro spotřebu
73.000 vagonů. K tomu nutno připočítat
zásoby z minulého roku, s nimiž jsme přešli
do nového hospodářského roku, a které
činí 8.000 vagonů chlebového obilí
a 3.000 vagonů mouky u malorozdělovačů,
čímž dojdeme k číslu 84.000 vagonů.
Připočteme-li dovoz 20.000 vagonů pšenice
ze Sovětského svazu a oněch odjinud dovezených
3.000 vagonů, máme zabezpečeno 107.000 vagonů,
takže nám zbývá opatřit nikoliv
18.000, nýbrž 7.000 vagonů.
Tato skutečnost ukazuje, že situace k zabezpečení
výživy našeho lidu není ani kritická,
ani zoufalá, jak se to snaží lidu vsugerovat
některý náš tisk a někteří
činitelé mluvením a psaním o tom,
že prý nám chybějí celé
desítky tisíc vagonů. Těmto šiřitelům
paniky a strachu platila plným právem káravá
slova pana ministra výživy, když ve svém
exposé na jejich adresu prohlásil: "Jsem povinen
vyvrátiti nedoložené zprávy, které
naší veřejnost zbytečně zneklidňují
a pomáhají tak šmelinářům
a černému trhu."
Že je tomu skutečně tak, ukázal již
citovaný výnos zemského národního
výboru v Brně, který ukazuje, jak se šmelináři
snaží využít mezi lidem vyvolané
paniky a strachu k vykupování obilí za přemrštěné
ceny, aby podkopali v základech úředně
stanovený výkup a tím rozvrátili naše
zásobování, z čehož by pak mohli
mnohonásobně těžit a kořistit.
Loňský příklad Slovenska - kde se
špatnou organisací výkupu dostalo šmelinářům
do ruky 13.000 vagonů obilí, čímž
rozvrátili v předežňových měsících
zásobovací systém a využili toho k rozvratu,
k prodávání mouky po 30 i více korunách
za 1 kg - dává také nám tušiti,
jaké budoucnosti bychom šli vstříc,
kdybychom zločinecké rejdy šmelinářů
nepotlačili v zárodku všemi po ruce jsoucími
prostředky.
Pan ministr Majer poukázal ve svém exposé
na to, že mimo dodávky ze Sovětského
svazu jsou vyhlídky na dovoz dalšího potřebného
obilí nepatrné. Ze sovětské dodávky
20.000 vagonů pšenice dostává se Slovensku
asi 1/3, při čemž ovšem
někteří činitelé nejsou s tím
ještě spokojeni. Tato veliká pomoc Sovětského
svazu v době naší největší
tísně nikterak nevadí demokratickým
redaktorům Času, aby se v čísle ze
dne 13. srpna t. r. záludně neotřeli o Sovětský
svaz a nesnižovali jeho velikou přátelskou
pomoc zlehčováním popularisace této
pomoci a poukazováním na to, jakou dalekosáhle
větší pomoc Evropě přinesly Spojené
státy, které prý Evropě dodaly 11
milionů tun obilí. Redaktor Času se dožaduje
aby stejným způsobem byla popularisována
také tato veliká pomoc Evropě se strany Spojených
států. Zapomněl však napsat, že
z této veliké pomoci dostalo Československo
jen mizivé procento, zatím co poražené
fašistické státy a především
Německo a Italie dostaly mnohonásobně více.
Jde-li o zabezpečení výživy lidu, nesmí
být pro potrestání zločinné
činnosti šmelinářů žádný
trest dosti vysoký. Současně však je
nutno apelovat na zdravý rozum a úsudek všech
konsumentů, aby nákupem zboží od šmelinářů
za přemrštěné ceny neokrádali
sebe a své rodiny a nepomáhali šmelinářům
k rozvratu našeho zásobování, na což
by v jarních měsících velmi doplatili
především konsumenti sami.
Již dnes platí konsument pochybné přilepšení
velmi draze, když platí šmelináři
3o Kčs za 1 kg mouky. Touto nerozvážností
pomáhá šmelinářským spekulantům
k organisování rozvratu zásobování,
které by vedlo k bídě a hladu konsumentů
a k pohádkovým ziskům šmelinářů.
Stejně tak ani rolníci nesmějí se
dát zlákat vidinou velkého zisku z černého
prodeje, neboť porucha našeho hospodářství,
která by tím vznikla, by se nakonec dotkla také
jich samých.
Proto jediným zájmem jak konsumenta, tak i rolníka
je, aby pomáhali ve svém vlastním zájmu
stíhat šmelináře při každé
příležitosti. Je to povinností každého
skutečně poctivého vlastence, a kdo tak nečiní,
nemá práva nazývat se uvědomělým
Čechem a Slovákem a poctivým vlastencem.
Ministerstvo výživy mělo by dále dbát
toho, aby kontrolní a cenové orgány, podléhající
jeho pravomoci, byly ve své činnosti daleko průbojnější
a výkonnější, než je tomu dosud,
a aby při trestání zjištěných
případů černého obchodu, předražování
a šmeliny vypustili ze svého trestního předpisu
slovo "přestupek" a nahradili je slovy "přečin"
a "zločin", jimiž tyto činy, ohrožující
výživu národa, skutečně jsou.
Tresty vyměřované trestními okresními
referenty ve výši 100-1.000 Kčs a jen v několika
ojedinělých případech desetitisícovými
částkami jsou šmelinářům
k smíchu. Tyto ztráty mají totiž šmelináři
započteny do svých šmelinářských
kalkulací, s nimi počítají právě
tak, jako řádný obchodník musí
počítat s řádnou daní.