A nejdůležitější nakonec. Zmínil
jsem se již, že chov dobytka jest existenční
otázkou drobných a středních zemědělců
jihomoravského kraje. Stav dobytka v jednotlivých
hospodářstvích klesl již na minimum
a přece ani v tomto počtu nedá se udržet
bez potřebného pomocného zákroku.
Pan ministr zemědělství se ve svém
exposé zmiňuje o přesunu dobytka z krajů
s nedostatkem píce do krajů, kde je jí dostatek.
Nevím, jak to pan ministr plánuje, dovoluji si však
pro svůj kraj označiti toto řešení
za málo vhodné. Je sice nutno, aby dobytek jatečný
byl neprodleně z kraje odsunut dříve, než
utrpí na jakosti, tak jako tak již ne žádoucí,
avšak dobytek chovný všech kategorií je
bezpodmínečně nutno v kraji zachovat, má-li
se předejít jeho přímo kritickému
nedostatku již na jaře příštího
roku. Mám za účelnější,
aby se píce dopravovala v případě,
kde nejde o pastvu, za dobytkem a ne dobytek za pící.
Je však třeba, aby každý cent sena a slámy,
který možno jinde oželet - zbytečný
asi není nikde -byl převezen do krajů nejpotřebnějších.
Je nutno též při distribuci dovezených
jadrných krmiv pamatovati v první řadě
na tyto kraje. Ječmen, jehož neúroda nebyla,
pokud se zrna týče, tak katastrofální
jako u jiných plodin, může býti zemědělci
nabídnut národnímu hospodářství
jen v tom případě, že dostanou přidělena
náhradní krmiva za přiměřenou
cenu.
Doporučoval bych též, aby urychleně
bylo jednáno o nové ceně cukrovky, u níž
se rovněž projeví úbytek úrody
nejméně o 50 %.
To by byly, myslím, ty největší bolesti
zemědělců jižní a jihovýchodní
Moravy, a prosím, aby bylo učiněno na jejich
zmírnění všechno, co je možné.
Zemědělci tohoto kraje již po tři roky
nepřízní počasí a poměrů
pronásledovaní si toho plným právem
zaslouží.
Nakonec malou připomínku odpovědným
úředníkům příslušných
ministerstev, aby při poskytování zpráv
zástupcům tisku stylisovali tyto zprávy tak,
aby jim nemohlo být jinak rozuměno, než jak
jsou myšleny. Začátkem tohoto měsíce
přinesl denní tisk ve zprávě o vyživovací
situaci prohlášení pana sekčního
šéfa ministerstva výživy, že nyní
vše bude záležet na tom, jak budou zemědělci
plnit dodávkové předpisy. Byl jsem svědkem
rozhovoru o této novinářské zprávě
a zjistil jsem, že někteří čtenáři
tomu rozuměli tak, jako by šlo v této tak závažné
věci nanejvýš o dobrou vůli nebo o vědomí
povinnosti zemědělců a ne o jejich dodávkové
možnosti. Mohu prohlásit na základě
zkušeností, které národ se zemědělci
v posledních dvou letech získal, že kdyby to
bylo pravda a zásobovací situace byla vskutku závislá
jen na dobré vůli zemědělců
a ne na jejich možnostech, pak bych dnes s tohoto místa
nemluvil, protože k exposé pánů ministrů
by zcela určitě nebylo došlo, poněvadž
vyživovací situace u nás by byla skvělá.
(Potlesk.).
Podpredseda dr Ševčík: Ďalším
rečníkom je p. posl. Ing. Filo. Dávam
mu slovo.
Posl. Ing. Filo: Slávna snemovňa, dámy
a pánovia!
Expozé pána ministra výživy Majera
a pána ministra pôdohospodárstva Ďuriša
prišlo v dobe, keď každý občan tohto
štátu úzkostlive sa pýta, či
jeho každodenný prídel chleba bude zaistený
a dokedy. S úzkosťou a zároveň s nádejou
sledovali sme vývoj poľnohospodárskych kultúr,
dôležitých pre našu výživu,
už od jesene minulého roku. Krutá zima, jarné
záplavy a pozdné jarné mrazy a nakoniec nevídané
sucho spôsobily, že úzkosť, s ktorou sme
sledovali vývoj kultúr, bola oprávnená,
naše nádeje sklamaly a postavily československú
verejnosť a vládu pred zásobovací problém,
ktorý je jeden z najťažších problémov
od ukončenia vojny.
Nutno vyzdvihnúť, že expozé pána
ministra Majera a pána ministra Ďuriša podalo
nám neskreslený, správny obraz o situácii,
ktorú musíme svorne a bez partajného aspektu
riešiť v záujme národa a štátu.
Mám zato, že hoci expozé pána ministra
výživy bolo veľmi starostlivo sostavené,
predsa len nedokresľuje vyživovaciu situáciu,
najmä neanalyzuje dostatočne sprievodné zjavy
v našej povojnovej roľníckej politike, ktorá
má značný podiel aj na dnešnej našej
zásobovacej situácii. Je nesporné, že
hlavnou príčinou katastrofálnej neúrody
v roku 1947 bolo katastrofálne sucho. Avšak vedľa
tejto príčiny sú ďalšie nie menej
závažné okolnosti, ktoré do značnej
miery ovplyvnily neúrodu v roku 1947 a nedostatočnú
úrodu v rokoch predošlých. Za dlhotrvajúcej
vojny aj po nej pôda ani po stránke mechanického
spracovania, ani po stránke biochemickej nebola dostatočne
pripravená pre siatbu. Taktiež nedoriešený
maďarský problém na južnom pohraničí
Slovenska značnou mierou prispel k tomu, že očakávané
výnosy ani po stránke kvalitatívnej, ani
kvantitatívnej nevyhovovaly. Bude treba venovať tomuto
problému zvýšenú odbornú pozornosť,
aby účelnou poľnohospodárskou technikou
boly odstránené aspoň tie škodlivé
vplyvy v našej rastlinnej produkcii, ktorých odstránenie
je v ľudských silách.
Avšak keď bližšie analyzujeme príčiny
a účinky dlhotrvajúceho sucha, prichádzame
k názoru, že nás nemôže uspokojiť
prostý výklad o biblickom suchu, ale že tu
ide pravdepodobne o zjav vážnejší, a nakoľko
sa periodicky v posledných rokoch opakuje, o zjav viac-menej
trvalého charakteru. Z týchto dôvodov je treba,
aby sa týmto problémom zapodievali pôdohospodárski
odborníci, skúmali jeho príčiny a
na základe získaných skúseností
vypracovali dlhoročný plán, ktorý
by aspoň čiastočne eliminoval účinky
sucha. Je síce pravdou, že tohoročné
sucho je európskym zjavom, avšak sám mám
na mysli náš žitný ostrov, kde účelným
zavlažovaním a vysadením lesných pásov
na zachytenie vetrov môžeme podstatne ovplyvniť
vegetačné pomery. Taktiež naša zalesňovacia
politika musí byť čulejšia; treba zalesniť
každú prázdnu a neplodnú plochu, aby
sa vlaha v hojnejšej miere zachycovala. S týmto všetkým
organicky súvisí aj úprava našich pastvín.
Hoci sa o tejto otázke napísalo v posledných
dvoch desaťročiach mnoho, problém vo svojom
riešení v podstate nepokročil. (Predsedníctvo
prevzala podpredsedníčka Hodinová-Spurná.)
Z expozé pána ministra výživy sa dozvedáme,
že v hospodárskom roku 1947/1948 nebude sa nám
dostávať pre verejné zásobovanie asi
41.000 vagónov chlebového obilia. To je to minimálne
množstvo, s dovozom ktorého nutno počítať,
aby zásobovanie chlebovým obilím bolo stejnomerne
zaistené na všetky zásobovacie obdobia a pre
každého spotrebiteľa. Zaiste nebude ľahkou
úlohou pre vládu, aby toto množstvo chlebového
obilia obstarala. A tu sa mi prichodí spýtať,
či sa naša vyživovacia správa od konca
vojny uberala správnou cestou. Mám zato, že
náš výdaj bol väčší
než príjem a že pri trochu obozretnejšej
politike mohli sme si vytvoriť určité rezervy,
z ktorých by sme boli mali možnosť v dnešnej
ťažkej situácii čerpať. Dovolil som
si na túto okolnosť upozorniť parlament vo svojom
výklade pred zemedelským výborom, kde som
sa dožadoval vytvorenia železnej rezervy pre nepredvídané
situácie, a tvrdím i dnes, že situáciu
v zásobovaní chlebovým obilím zvládneme
len vtedy, keď vychádzajúc z reálnych
možností pripravíme taký celoročný
vyživovací plán, ktorý by nám
umožnil za hospodársky rok skôr zvyšovanie
než snižovanie dávok. Som presvedčený,
že každý občan tohto štátu,
keď sa mu zaistia minimálne dávky chleba, prijme
toto opatrenie ako nezbytne nutné, keď nenastane zhoršenie
v zásobovaní mäsom a tukom.
V chlebovom obilí nebola naša republika nikdy sebestačná.
Pred prvou svetovou vojnou boli sme odkázaní na
značný dovoz niekoľko desiatok tisíc
chlebového obilia ročne. Taktiež sme dovážali
ročne niekoľko desiatok tisíc jadrných
krmív. Je síce pravda, že odsunom Nemcov sa
nám schodok v chlebovom obili značne snížil,
avšak zostáva tu ešte stále len citeľný
schodok, ktorý si musíme uhradiť dovozom z
cudziny za každú cenu. Bude len svedčiť
o prezieravej politike vlády, keď pripraví
a schváli taký dovozný plán chlebového
obilia, ktorý by zahrnoval v sebe aj nezbytnú rezervu,
o ktorej som hovoril.
Situácia v krmovinách je azda ešte vážnejšia
než situácia v chlebovom obilí. Naša živočíšna
produkcia utrpela prechodom frontu a v prvých povojnových
rokoch neúrodou krmív nielen kvantitatívne,
ale i kvalitatívne. Už v hospodárskom roku
1946/47 stáli sme pred veľmi vážnym problémom,
aby sme našu živočíšnu produkciu
udržali aspoň záchovnými dávkami.
Tohoročná neúroda objemových krmív,
ktorá je miestami o 50-60 % pod normál, a neúroda
krmného obilia, postavila verejnú správu
vyživovaciu pred najvážnejší problém
v našej poľnohospodárskej politike. Naši
roľníci už dnes z nedostatku krmív sotva
stačia na záchovné dávky. Na to, aby
sa mohli dávať dávky produkčné,
by sme potrebovali doviezť 60.000-90.000 vagónov jadrných
krmív. Škodlivé účinky, zapríčinené
touto situáciou, budeme musieť v našom poľnohospodárstve
odstraňovať niekoľko rokov. Našou snahou
musí byť, aby sme rýchlym dovozom dostatočného
množstva jadrných krmív zachránili aspoň
plemenný materiál, keďže nebudeme vstave
zabrániť kvantitatívnemu sníženiu
v našej živočíšnej produkcii.
Výhľady na lepšiu úrodu okopanín
sa taktiež zhoršily a produkcia kukurice na Slovensku,
i keď bola osiata väčšia plocha ako v roku
1946, bude ďaleko nižšia ako v roku vlaňajšom.
Takéto sú výhľady po stránke
vyživovacej. Po stránke produkčnej s hľadiska
roľníka ako podnikateľa je situácia taktiež
krajne žalostná. Pán minister pôdohospodárstva
uvádza miliardové škody, ktoré naše
roľníctvo utrpelo. I keby našim roľníkom
štátna správa bola vstave vynahradiť všetky
škody, predsa len treba zdôrazniť, že politika,
ktorá bola vedená proti roľníkom, nebola
vždy správna. Neprestali sme vždy zdôrazňovať,
že disparita medzi cenami roľníckych a priemyselných
výrobkov musí byť v záujme národnom
a štátnom odstránená, lebo ceny, ktoré
naše roľníctvo dostávalo za svoje výrobky,
boly ďaleko pod mzdovou hranicou. Tým, že vláda
sa rozhodla zvýšiť ceny poľnohospodárskych
výrobkov, plní len čiastočne svoju
povinnosť voči roľníckemu stavu, ktorý
stále doplácal na svoju produkciu a začal
žiť z vlastnej podstaty. Bude prvoradou úlohou
vládnej politiky, aby solídnou úpravou mzdového
a cenového problému postavila našu poľnohospodársku
produkciu na zdravý základ a vrátila tak
našim roľníkom dôveru a lásku k
pôdohospodárskemu podnikaniu. Je smutným zjavom,
že náš roľnícky dorast práve
pre túto neistotu roľníckeho podnikania opúšťa
otcovskú pôdu a dedina sa nám vyľudňuje.
Len zvýšenou starostlivosťou o roľníctvo
môžeme zabrániť, aby sme nestrovili túto
našu zdravú národnú postať, ktorá
nám v minulosti dávala toľko zdravých
a tvorčích síl. Problém tento nemôžeme
riešiť len subvenčnou politikou, ale sústavnou
starostlivosťou o náš vidiek, ktorá bude
podložená skutočnou vôľou a ochotou
všetkých politických strán pomôcť
nášmu vidieku. Boli by sme preto očakávali,
že pán minister pôdohospodárstva nám
predloží solídne vypracovaný poľnohospodársky
plán na riešenie tejto vleklej poľnohospodárskej
kríze.
Dámy a pánovia, tieto ťažké a zodpovedné
problémy môžeme a musíme vyriešiť,
keď ich riešiť skutočne budeme chcieť.
Sú to problémy vážnejšie, než
aby sme si ich mohli dovoliť riešiť pod zorným
uhlom záujmov jednej politickej strany alebo keby sa pri
ich riešení mala uplatňovať stranícka,
či predvolebná demagógia. Mnohé zjavy
by sa nám bývalo podarilo hrave odstrániť,
keby sa neboly uplatňovaly rôzne demagogické
heslá. Mám na mysli najmä takzvanú zásobovaciu
situáciu na Slovensku, o ktorej sa mnoho na všetkých
fórach hovorilo a ešte nezodpovednejšie písalo.
Zásobovacia správa v Bratislave pracovala ruku v
ruke so zásobovacou správou v Prahe a mnohé
ťažkosti by sme boli hrave prekonali, keby sa neboly
rozširovaly nepravdy. Keď chceme, aby sa náš
hospodársky život rozvíjal cieľavedome,
musí si každý z nás, politik, úradník
alebo občan uložiť značnú rezervu
a s vedomím svojej zodpovednosti každý svojou
hrivnou prispieť ku konsolidácii pomerov. Je nesporné,
že náš distribučný systém
musí byť zdokonalený a regulované hospodárstvo
prehĺbené. Hospodársky rok, ktorý začíname,
bude tvrdý a bude skúšobným kameňom
nielen vlády, politických strán, ale i každého
jednotlivca. (Potlesk.)
Místopředsedkyně Hodinová-Spurná:
Jako další řečnice je přihlášena
pí posl. Jungwirthová. Uděluji jí
slovo.
Posl. Jungwirthová: Paní a pánové!
Pan ministr výživy vysvětlil nám známým
lapidárním způsobem, jak vypadá naše
vyživovací situace, a řekl, že musíme
především spoléhat na vlastní
síly a vlastní práci. Chtěla bych
ukázat, že ministerstvo výživy je u nás
řízeno tak, že se touto ministrovou devisou
řídí i stát. Naše zásobování
je řízeno pevně jak po stránce výrobní,
tak i distribuční a spotřební.
O výrobě ve vyživovacím sektoru můžeme
mluvit potud, že si všimneme podrobněji našeho
průmyslu výživy, jeho výkonu a kvality
jeho výroby. Výroba průmyslových živin
je charakterisována nedostatkem surovin domácích
i zahraničních; proto ta okolnost, že jednotlivé
sektory průmyslu neplní program stanovený
dvouletým plánem na 100 %, což však neznamená
jeho neschopnost, nýbrž neplnění vyplývá
z nedostatku surovin. Mlynářský průmysl
na př. může semlít pouze tolik, kolik
dostal, a vskutku také vše, co bylo do mlýnů
dodáno, bylo zpracováno, jenže podle dvouletého
plánu to činí v českých zemích
56 % a na Slovensku 46 %. Příznivější
výsledky mají sladovny na Slovensku, kde splnily
za půl roku plán na 75 %, kdežto v českých
zemích pouze na 40 %. Nepříznivé výsledky
vznikly malým výkupem ječmene. Jedině
pivovary splnily nejvíce plán; na Slovensku dosahují
dokonce v průměru 120 až 130 %. Po této
stránce se tedy republika unifikuje statečně.
Horší je to s mlékárenským máslem,
kde české země dosáhly v prvém
pololetí 72 %, v červenci a srpnu klesla výroba
na 60 %, kdežto na Slovensku dosahuje sotva 25 %. Také
výroba umělých tuků, která
je ovšem u nás závislá na dovozu surovin
ze zahraničí, nedosahuje předpokládané
výše.
Z těchto několika případů můžeme
činiti především ten závěr,
že náš průmysl výživy je připraven
na výrobu a jen nedostatek surovin mu brání,
aby se úplně rozvinul. To jsou zajisté dobré
předpoklady pro budoucnost, kdy, jak pevně věřím,
s nedostatkem surovin tak zápasit nebudeme.
Dlužno však ještě vyzdvihnout jeden velmi
důležitý moment. Náš průmysl
výživy dbá při své výrobě
na jakost výrobků. Všude slyšíme
dnes volání po jakostní výrobě.
Oč důležitější je jakost
u výrobků, které slouží k lidské
výživě a tím k upevnění
zdraví! v sektoru výživy nečekali věru
na vládní usnesení, ale starali se od prvních
revolučních dnů, aby náš národ
dostával postupně výrobky průmyslové
a řemeslné výroby ve výživě
v jakosti pokud možno předválečně.
Opravdu také, když srovnáme výrobky
ostatního průmyslu s výrobky průmyslu
výživy, vidíme, že jejich jakost má
umístění velmi čestné.
Několik příkladů. Naše výživa
stojí a padá s dobrým chlebem. Dobrý
chléb je také první ukázka poctivé
práce ministra Majera v roce 1945. Víme všichni,
že hodnota másla byla upravena na mírovou hodnotu
tím, že bylo stanoveno již loňského
roku, ze obsah vody v másle nesmí převyšovat
18 %. O sýrech, pokud jich bylo v jarních měsících
dost, netřeba ani mluvit. Roquefort stejně jako
ostatní druhy se kvalitou úplně rovnají
světoznámým sýrům holandským
a švýcarským. Jakost našich uzenářských
výrobků zůstává stále
na nejvyšší úrovni; jakmile to surovinná
základna dovolí, stanou se zase hledaným
exportním předmětem. Značné
exportní možnosti jsme získali výrobou
kvalitních cukrovinek a bylo by hříchem,
kdyby tento slibný rozvoj měl být zastaven.
Byla by to velká škoda na našem hospodářství,
zejména devisovém.
Po této stránce stejný význam má
výroba kvalitních lihovin, zejména destilátů.
Stejně tak jako brojíme proti nadměrnému
požívání lihovin u nás doma a
vyslovujeme plný souhlas s jakýmkoliv omezením
výroby lihu z brambor, stejně musíme doporučit
výrobu hodnotných destilátů pro export.
Rovněž tak pivo mělo v našem exportu vynikající
místo a snaží se nyní zvýšením
kvality ho znovu docílit.
Po této stránce vidíme, že ministerstvo
výživy plní své povinnosti řádně.
Pokud jde o distribuci v oboru potravin, slyšíme velmi
často kritiky dnešního systému, ovšem
po českém způsobu slyšíme jen
samé výtky, aniž se chce po pravdě přiznat,
že i dnešní, napříště
jistě nevyhovující systém, vykonal
mnoho dobrého zejména v prvých dobách
po okupaci. Trhové svazy, na něž se téměř
denně laje, jsou dědictvím po okupaci, kdy
jejich úkolem bylo dirigovat výkup a distribuci
zemědělských výrobků a potravin.
Jsou také typickým zařízením
válečného hospodářství
nedostatkového a také typickým zařízením,
které nedává v podstatě žádná
práva oněm složkám, do jejichž
hospodaření zasahují. Bylo by bývalo
jistě ideální, kdybychom je byli mohli ukončením
okupace zrušit. Tím však, že trhové
svazy byly podřízeny ministru výživy,
který je za ně ústavně odpověden,
byl odstraněn základní nedostatek, t. j.
nedostatek demokratické kontroly. Ministerstvo výživy
řadou zásahů působnost svazů
omezilo a u jednoho provedlo takové zásahy, které
znamenají jeho faktickou likvidaci.
Řízené hospodářství
znamená také řízení distribuce,
a k tomu je třeba vhodných orgánů.
Není zásadně možné trhové
svazy zrušit, aniž předem je postaráno
o to, kdo jejich funkci převezme. A tu je třeba
konstatovat, že ministerstvo výživy vypracovalo
několik návrhů na novou úpravu distribuce
v oboru potravin, která by nejenom nahradila trhové
svazy, ale znamenala by i definitivní řešení
distribuce v měřítku celostátním.
Ministerstvo výživy, jak ostatně velmi podrobně
vyložil ministr výživy ve společné
schůzi zemědělského a zásobovacího
výboru na jaře letošního roku, vychází
z názoru, že provádění výkupu
a distribuce potravin v dnešním hospodářském
systému, kde je plánována na jedné
straně výroba a na druhé straně nejrůznějšími
přímými zásahy i spotřeba,
je vlastně v podstatě problémem organisačním
a obchodním. Navrhovaná nová úprava,
jejíž zásady jsou, doufám, dostatečně
známy, má zaručit výkup všech
zemědělských výrobků, vyrobených
zemědělci podle plánu a daných na
trh.