Navrhujeme proto, aby v zájmu našich rolníků
byla tato distribuce organisována tak, aby 1) dostalo se
jim za konání jejich povinností v této
době i v budoucnosti práva na odbyt jejich výrobků,
které nabídnou veřejnému zásobování,
2) aby cenová politika byla v celém státě
jednotná, aby v celém státě byly jednotné
výkupní ceny, aby vývoz a dovoz zemědělských
produktů byl úzce koordinován s domácí
zemědělskou potřebou, dále pak aby
distribuce zemědělských výrobků
nebyla již vykonávána starým způsobem,
nýbrž jako služba rolníku a konsumentu.
Pro splnění těchto základních
požadavků navrhujeme reorganisaci distribuce vytvořením
jednoho národního distribučního ústředí
za účasti ministerstev zemědělství,
výživy, vnitřního a zahraničního
obchodu a financí, dále pak aby se na správě
účastnili zástupci zemědělců,
výrobců a spotřebitelů. Ústředí
by mělo funkci řídící, normativní
a koordinační a zajištěnou účast
na plánování.
Za účelem plnění obchodních
úkolů navrhujeme pak zřízení
čtyř státních výsadních
společností, a to: obilní společnosti,
společnosti pro dobytek a maso, společnosti pro
mléko a vejce a společnosti pro brambory, zeleninu
a ovoce. Na správě těchto společností
podíleli by se především zástupci
zemědělců a konsumentů.
Odmítáme tvoření nějakých
nových akciových společností proto,
abychom pánům velkoobchodníkům, vývozcům
a dovozcům příliš mnoho neublížili.
Tyto společnosti by svoji funkci výkupu zemědělských
výrobků přenesly především
na zemědělská družstva a maloobchodní
složky by podpořily vyřazením velkoobchodu.
Současně se zřízením této
nové distribuční organisace navrhujeme zrušení
trhových svazů, které i přes různé
nedostatky splnily svůj úkol - což nelze říci
o zahradnicko-vinařském svazu - jistě lépe,
než jak si to mnozí páni představuji,
jak to také z jejich návrhů vyplývá.
Volají po jejich zrušení, aniž by řekli,
čím a jak mají býti nahrazeny. Pokud
však lze z jejich projevů usouditi, zdá se,
že jim jde o návrat starého svobodného
způsobu obchodování, t. j. o posílení
velkoobchodu a šmeliny.
To nejlépe posoudíme, srovnáme-li zásobovací
poměry v českých zemích s poměry
na Slovensku nebo v jiných státech. Pokládáme
náš návrh za takový, že umožní
uvedené požadavky splnit, přinese zjednodušení,
ale i pořádek v distribuci, v dovozu i vývozu.
Pokud jde o distribuci a předpokládané úkoly,
které náš návrh ukládá
hlavně zemědělskému družstevnictví,
je zapotřebí, aby zemědělská
družstva byla včas na tyto úkoly připravena.
Pokládáme proto za nutné, aby v dohledné
době byly předloženy zákony o jednotném
družstevnictví a nový zákon družstevní.
Náš návrh je prvním krokem, který
má na mysli demokratisaci družstev a rozšíření
členských práv jednotlivých družstev.
Musí to být zákon, který by odstranil
cizí prvky v družstevnictví, zavlečené
tam v minulých dobách lidmi druhu Feierabendova,
kteří naše družstva přeorganisovali
od služby rolníkům na obchod, aby za výdělky,
peníze našich rolníků, kupovali si místa
ve správních radách zbrojovek, rafinerií,
bank a pod., aby tam spolu s průmyslovými a bankovními
magnáty upevňovali svoji hospodářskou
a politickou moc. Jsme přesvědčeni, že
nový družstevní zákon, který
bude mít na mysli potřeby našich rolníků
a distribuce, nebude znamenat jenom demokratisaci, ale přispěje
našemu družstevnictví v plnění
jeho nových úkolů.
Uvedené však nepotvrzuje jenom správnost cenové
politiky, ale současně také odůvodňuje
náš požadavek, aby byl v distribuci proveden
radikální pořádek, aby tak šmelinářům
a nezodpovědným velkoobchodníkům,
vývozcům i dovozcům, byly v době,
kdy lid musí šetřit, znemožněny
bezpracné milionové zisky.
Odmítáme i zde jakékoli volání
po starém pořádku, protože rolníci
nejlépe dovedou posoudit, co by pro ně znamenal.
Nechceme, aby se opakovaly známé svobodné
trhy, na kterých rolník neobdržel za svoji
práci to, co potřeboval, nýbrž to, co
mu kupující dávali. A výsledek? Zadlužení
a exekuce, které jsem uvedl. Snesl jsem některé
doklady, abych v souvislosti se situací ukázal,
že naše strana nedá a nemůže dát
souhlas k tomu, aby se kdokoliv snažil na účet
rolníků a lidu ze společného koláče,
zmenšeného neúrodou, zachránit nezmenšený
podíl někomu jinému, než pracujícímu
lidu samému.
Jsme přesvědčeni, že v prosazování
nastoupené cesty nás bude pracující
lid a naši rolníci dále podporovat tak, jak
tomu bylo až dosud, ba že jejich úsilí
o udržení této cesty bude ještě
zvýšeno a tím také důvěra
lidu v lidově demokratický systém, v budování
šťastnější budoucnosti stále
poroste.
Za naši práci odměnili nás nejen dělníci,
nýbrž i rolníci důvěrou. My si
této důvěry vážíme a učiníme
všechno, aby ještě vzrostla, a proto budeme ve
smyslu hradeckého programu dále usilovat o to, aby
půda u nás v republice patřila jen těm,
kteří na ní pracují.
Jsme hrdi na to, že zákon o revisi první pozemkové
reformy je ze značné části naším
dílem, i když se někteří naši
političtí kolegové pokoušejí
jej při projednávání v zemědělském
výboru zhoršit.
Je třeba také konstatovat, že i v otázkách
mechanisace zemědělské výroby jdeme
rychleji ku předu, že dnes rolníci od znárodněného
průmyslu dostávají více, než
tomu bylo v minulosti. Dosud jsme měli v našem zemědělství
6.000 traktorů s příslušnou strojovou
garniturou. To je výsledek bídné zemědělské
politiky dřívějších dob. Avšak
dvouletým plánem dáváme našemu
zemědělství 12.000 traktorů s příslušnou
strojovou garniturou a ještě podle stanoveného
plánu zvyšujeme celkovou výrobu zemědělských
strojů, poněvadž potřeba zemědělství
je daleko vyšší a zemědělci jsou
v situaci, že si proti dřívějším
dobám mohou stroje opravdu koupit.
Zjednodušení daní a snížení
daňového břemene, rolníkům
často slibované v minulosti, zvláště
však před volbami, bude uskutečněno
novým zákonem o zemědělské
dani. K provedení nutných investic ke scelování,
k nákupu půdy, k mechanisaci a pod. bude rolníkům
sloužit zákon o levném zemědělském
úvěru. Na cestě odstraňování
disparity mezi životem našich rolníků
a ostatního pracujícího lidu uskutečníme
do konce dvouletky národní pojištění
pro rolníky; zabezpečíme je tak stejnou měrou
jako ostatní pracující lid v nemoci, invaliditě
i stáří. Taková je naše cesta
nové zemědělské politiky, to je cesta
lidově demokratického režimu, ve kterou rolníci
věří a budou věřit.
Všichni zemědělci bez rozdílu politického
přesvědčení souhlasí nejen
se šesti Ďurišovými zákony, nýbrž
i s hradeckým programem, který povznáší
naše zemědělství a postupně odstraňuje
staré rozdíly mezi životem na vsi a ve městě
i staré hříchy a staré těžké
dědictví dřívější
zemědělské politiky. Nedovedeme pochopit
stanovisko některých pánů poslanců,
kteří na jedné straně odsuzuji šest
zemědělských zákonů a staví
se proti nim a na druhé straně při poslední
debatě o revisi pozemkové reformy nám tady
v parlamentě prohlašovali, že zásady
hradeckého programu jsou vlastně jejich programem,
který mají v programu dokonce již plných
50 let. Myslím, že jádro sporu mezi námi
a těmito pány poslanci a jejich stranami spočívá
v tom, jak to zde již minule vyjádřil posl.
soudr. Nepomucký. Vy jste to měli, pánové,
v programu plných 50 let a máte to v programu ještě
dnes, ale někteří z vás by to chtěli
mít v programu ještě dalších 50
let. Naproti tomu my, komunistická strana, a spolek dělníků
s rolníky a pracujícím lidem může
staré požadavky rolnictva, dříve neuskutečňované,
splniti v nejbližší době, jak to žádá
a jak se o to zasazuje náš ministr soudruh Ďuriš.
A rolnictvo právě na příkladě
současné veliké pomoci v době sucha
a neúrody se přesvědčuje, že
jeho tužby, jeho stará přání
mohou být uskutečněna jenom v plánovitém
hospodářství lidové demokracie a v
jeho pevném a bratrském spolku s dělníky
a ostatním pracujícím lidem.
Ano, máme úspěchy ve výstavbě
republiky a ve společném budování
a tyto úspěchy maří všechny nekalé
plány reakčních sil v našem státě.
Naši rolníci v dobách pro náš národ
osudných šli správnou cestou a proto i dnes
odmítají pokusy o změnu naší
zahraniční politiky, a to proto, že mají
republiku rádi a přesvědčili se, že
zahraniční politika, orientovaná především
na spolupráci slovanských národů a
demokratických sil světa, je jim zárukou
klidného budování a zabezpečuje mír,
který si rolníci vysoko cení. Současně
odmítáme jakékoli pokusy o zvrat ve výstavbě
naší republiky a nedovolíme návrat starých
dob ani v tom případě, jsou-li u nás
lidé, kterým se po nich stýská. Rolníci
nepostrádají nic dobrého z předmnichovské
republiky a po špatném netouží. Věříme,
že společnou prací zdoláme všechny
problémy ve výstavbě našeho zemědělství,
že plánovanou výrobu doplníme plánovanou
distribucí a že úkolem plánovaného
hospodářství bude investovat především
tam, kde je toho nejvíce zapotřebí, na co
staří hospodáři zapomínali,
totiž do zemědělské výroby. Zárukou,
že tomu tak bude, je budovatelská jednota našeho
lidu, naše Národní fronta, která umožňuje
řešit daleko rychleji problémy naší
vesnice. Přesvědčili jsme se, že není
lepší cesty než té, kterou jsme 5. května
nastoupili. Je to cesta, která nepomáhá jen
nám, ale i rolnickým ženám zvýšiti
životní úroveň, ulehčiti jim
dřinu, žiti spokojenějším a šťastnějším
životem. Zůstaneme proto my komunističtí
rolníci věrni této dělníky
nastoupené cestě, zůstaneme věrni
slavné tradici našich předků v přesvědčeni,
že s námi za splněním vytčených
úkolů půjdou všechny demokratické
a pokrokové síly v našem národě.
Zkušenosti nám dokázaly, že je to jediná
cesta, která vede k dosud nevídanému rozkvětu
naší republiky a nám i našim dětem
zajišťuje šťastnější budoucnost.
(Potlesk.)
Podpredseda dr Ševčík: Ďalším
rečníkom je p. posl. Plesl. Dávám
mu slovo.
Posl. Plesl: Pane předsedo, paní a pánové!
Výkladem pánů ministrů výživy
a zemědělství se budu zabývat hlavně
s hlediska zemědělců jižní a
jihovýchodní Moravy. Dovolte, abych stručně
úvodem načrtl obraz hospodářských
poměrů, jaké v důsledku katastrofálního
sucha zavládly v celé této oblasti. Tragika
tohoto výjimečně zlého roku pro zemědělce
je v tomto kraji do neúnosnosti vyhrocena okolností,
že je postihuje vývojem poměrů předcházejících
dvou let oslabené až k naprosté neodolnosti.
Válečné události na jaře r.
1945 způsobily v tomto kraji nejen velké škody
na budovách, nýbrž i na úrodě.
Sucho roku minulého projevilo se v důsledku půdního
složení této oblasti mnohem škodlivěji
než v kterémkoli kraji jiném. Následky
katastrofálního sucha roku letošního,
které v této části historických
zemí byly nejtěžší, zastihují
zemědělce dvojí předcházející
neúrodou finančně vyčerpané
a bez jakýchkoli železných zásob. Sklizeň
pícnin i výmlaty obilí jsou skončeny
a zemědělci, z nichž značné procento
sklidilo sotva vyseté osivo, mají prázdné
sýpky, seníky i stodoly. Jejich hospodářská
situace je beze všeho přehánění
zoufalá.
Mám obavu, že odpovědné orgány,
které prováděly rozvrh povinných dodávek,
si tuto skutečnost vůbec neuvědomily. Jinak
by se nemohlo stát, aby ku př. na okres uherskobrodský,
který je jedním z nejvíce postižených
okresů, kde nikdy nebylo zvláště velkých
obilních přebytků, poněvadž je
to okres výlučně drobných zemědělců
s chudou půdou, mohl být poslán předpis
na dodávku 84 vagonů pšenice a 63 vagonů
žita. Zemědělský referent i úřední
agronom odhadují možnost splnění tohoto
předpisu v nejlepším případě
u pšenice na 10 % a u žita na 50 %. Avšak mimo
to je v hospodářském družstvu v Uherském
Brodě již podáno přihlášek
o osivo v celkově výši asi 70 vagonů,
z toho značné procento bez protidodávky.
Jestliže přes to budou zemědělcům
předpisovány dodávky tak pohádkově
nesplnitelné, budou to považovati za přímý
výsměch svým starostem a nikdo se pak nebude
moci divit jejich rozhořčení.
Poněvadž letos tak mnoho záleží
na podchycení každého centu obilí z
domácí sklizně, bylo by bývalo rozumné
zjistiti si pravý stav úrody těsně
přede žněmi přímo na místě
v těch krajích, kde vlivem sucha se jevila jako
více nebo méně špatná. Nestačil
však letmý pohled cestou z auta a zkušenosti
takto získané uplatnit při odhadu sklizně
a předpisu dodávek. Metoda, že budu-li požadovat
výkon nemožný, dosáhnu alespoň
splnění možného, je špatná
a dociluje se jí obyčejně pravého
opaku. Na ostatních osmi politických okresech jižní
a jihovýchodní Moravy byla sklizeň chlebového
obilí vcelku asi táž jako na Uherskobrodsku
a obávám se, že i dodávkové možnosti
tam budou minimální. Mám však naději,
že v ostatních krajích odpovídají
předpisy dodávkovým možnostem; jinak
by celá kalkulace zásobování obyvatelstva
byla značně pochybená, a toho si není
co přát.
Sklizeň obilí jest určitě důležitým
činitelem v zemědělském podnikání
na jižní a jihovýchodní Moravě,
avšak úroda nebo neúroda pícnin je zde
otázkou přímo existenční. Je
to kraj drobných zemědělců a pozemková
držba je rozdrobena více než kdekoli jinde. Je
známý fakt, že hlavní příjem
drobného zemědělce představuje živočišná
výroba, ať již je to tržba za mléko
anebo za dobytek. Nedostatkem píce je tento jediný
příjem více nebo méně podvázán.
Proto již začátkem května t. r. měli
zemědělci hlavní starost o to, kde si zaopatřiti
chybějící píci, poněvadž
o její neúrodě nemohlo býti pochyb.
Podle výkladu pana ministra zemědělství
soudě, i on si tuto skutečnost v pravý čas
uvědomil, když již v květnu dal příkaz,
aby všechny plochy pícninami oseté, které
v pohraničí nebude možno sklidit pro nedostatek
pracovních sil, byly zajištěny pro kraje suchem
postižené. Rád bych tedy věděl,
kdo nese vinu na tom, že tyto plochy byly přiděleny
ke sklizni jednotlivým okresům z jižní
a jihovýchodní Moravy až v polovině
července, kdy žně v tomto kraji byly již
v plném proudu a kdy se nikdo nemohl vzdálit na
tři týdny za sklizní sena. Než skončily
žně, vznikl v oblasti jižní Šumavy,
kde bylo možno v katastrech obcí neosídlených
získati určité kvantum sena, zmatek přímo
nezvládnutelný. Stovky zemědělců
ze všech suchem postižených krajů se sem
sjížděly se stroji, potahy, povozy nebo jen
prostě s kosami a každý postupoval na vlastní
pěst. Zajel jsem si osobně do okresu Kaplice a zastihl
jsem tam dva úředníky Jednotného svazu
českých zemědělců, kteří
s panujícím tam zmatkem sváděli sice
zoufalý, ale úplně beznadějný
boj. Tam jsem se však též přesvědčil,
jaké škody byly našemu hospodářství
způsobeny tím, že tato pomocná akce
byla tak špatně organisována. Již počátkem
června měly být postiženým okresům
přiděleny neosídlené plochy a do žní
mohla být sena sklizena. Dnes se tam mohly za trvajícího
krásného počasí sklízet otavy.
Zatím si zemědělci odtud vozí seno
úplně znehodnocené, poněvadž
sklízejí o dva měsíce později.
O vlivu toho, že v tom kraji jsou velké plochy neobdělané
zemědělské půdy, na naší
vyživovací situaci se šířit nebudu.
Té se jistě dotknou jiní páni kolegové.
Nemohu se však nezmínit o tom, že takřka
v každé neosídlené vesnici jsem viděl
plné stodoly nevymláceného žita z loňské
sklizně. Odváží se teprve nyní,
od myší víc než z poloviny zničené.
Zemědělci našeho kraje a snad i krajů
jiných byli by velice rádi již po jarních
seťových pracích toto obilí odvezli,
uhradili finanční náklad převozu a
pouze za slámu byli by zachránili jistě dosti
značné množství zrna pro výživu
národa. Byly zde způsobeny velké škody
a nechci rozhodovat o tom, kdo nese vinu, zda Národní
pozemkový fond, který zde hospodaří,
nebo ministerstvo zemědělství, které
by mělo míti dozor. (Potlesk.)
Paní a pánové, všichni zemědělci
jistě s velikým povděkem vzali na vědomí,
že vláda republiky se rozhodla podati jim v jejich
těžké situaci ruku způsobem tak velkorysým.
Mrzí je však, že politická hra, která
se rozvinula při hledání úhrady pro
tuto pomoc, zcela jistě nezachovala patřičnou
úroveň. (Potlesk.) Bylo by však třeba
nezemědělské veřejnosti jasně
říci, že částky, věnované
vládou na cenové intervence v odhadované
výši asi 6 miliard Kčs, nebude použito
pouze na intervence na trhu vnitřním, tedy ve prospěch
našich zemědělců, nýbrž
že velká její část je určena
na intervence u obilí k nám ze zahraničí
dováženého, jehož ceny jsou značně
vyšší než u obilí tuzemského,
tedy že i konsumentské vrstvy se budou na této
částce značnou měrou podílet.
Řekl jsem na začátku, že se výkladem
pánů ministrů budu zabývat hlavně
s hlediska zemědělců jižní a
jihovýchodní Moravy; dovolte mi tedy, abych konstatoval,
že tito nejvíce poškození zemědělci
nebudou mít takřka žádného prospěchu
ze zvýšených cen, prostě z toho důvodu,
že sklidili tak málo, že jim na prodej nezbude
nic nebo téměř nic. Naopak, veliké
procento z nich proto, že nesklidili ani množství
potřebné pro podzimní osev a budou nuceni
osivo kupovat, na toto zvýšení ještě
doplatí. Bylo proto velmi prozíravým činem,
že částka 500 mil. Kčs byla určena
právě pro tento uvedený případ.
Dovoluji si upozornit, ze zemědělci z mého
kraje jsou jistě jedni z nejpotřebnějších,
a prosím jejich jménem, aby při disponování
tou částkou bylo na ně spravedlivě
pamatováno, aby jim alespoň část hlášené
a uznané škody mohla býti v hotovosti hrazena.
Přimlouvám se, aby živelnímu fondu,
který je jakousi stálou institucí pro pomoc
zemědělcům, byl pravidelný roční
příspěvek zvýšen aspoň
na trojnásobek a aby disposiční právo
bylo přeneseno na Jednotný svaz českých
zemědělců, který svými úřadovnami
je s nimi ve stálém a přímém
styku. Jsem přesvědčen, že kdyby expositura
Jednotného svazu českých zemědělců
v Brně, jejíž usilovnou snahu o zdar akce přesunu
sena do postižených oblastí jsem měl
příležitost sledovat, byla měla k disposici
dostatek peněz, byla by mohla akci organisovati daleko
lépe a hlavně poskytnutím finanční
pomoci byla by umožnila účast na ní
i těm, kteří pro naprostý nedostatek
peněz se jí pro vysoké dopravní tarify
hotově splatné zúčastniti nemohli.
Kromě částečné úhrady
škody v hotovosti považuji však za nutné
tyto kroky pro kraje nejvíce postižené:
Aby z ušlechtilého osiva, které je k disposici,
bylo celé potřebné množství dirigováno
do těchto krajů a hrazením rozdílu
mezi cenou za běžné zboží a cenou
tohoto osiva byl umožněn nákup všem potřebným
zemědělcům, aby částka, kterou
vydali na dovoz sena a slámy z pohraničí,
byla jim alespoň z 50 % uhrazena. Aby při distribuci
umělých hnojiv bylo na tyto kraje v prvé
řadě pamatováno. Následkem zkrmení
veškeré slámy nebude takřka žádné
hodnotné chlévské mrvy a bude třeba
ji nahraditi hnojivy umělými, nemá-li být
úroda v příštím roce i při
příznivých povětrnostních poměrech
znovu ohrožena.