Národní katastrofa musí nalézti odezvu
ve vůli omeziti veřejné výdaje na
nejnižší snesitelné minimum, a to je další
část řešení svízelného
problému. To, co jsme do nedávna nazývali
veřejným luxusem, stává se v nynější
situaci zločinem, zločinem na republice, na lidové
demokracii, stává se zločinem na našem
pracujícím lidu a to nejvíce na těch,
kteří jsou z něho nejchudší a
nejubožejší. (Potlesk.)
Tak jako v životě jednotlivce, postihne-li rodinu
neštěstí, ať nemoc, požár
či jiná nezaviněná pohroma, seškrtává
se především to nejzbytnější,
patřeme i v hospodářství veřejném
k dobrým hospodářům. Je spravedlivým
příkazem postarati se o výpomoc a slušný
plat pro veřejné zaměstnance, pamatovati
na pensisty. I zde jsme my, národní socialisté,
připravili vše, čeho je zapotřebí.
Ale není doba na veřejnou luxusní representaci,
oslavy a hostiny, nová auta, plané úřadování!
(Potlesk.)
Buďme si vědomi, že nás z naší
dnešní krise může vyvésti jen věrnost
starému českému osvědčenému
přísloví: Pracovat a šetřit!
(Potlesk.)
Podpredseda dr Ševčík: Ďalším
rečníkom je pán posl. Václavů.
Dávam mu slovo.
Posl. Václavů: Paní a pánové!
Přikročujeme dnes k rozpravě o zprávách
pp. ministrů Ďuriše a Majera, které
před několika dny přednesli našemu ústavodárnému
Národnímu shromáždění.
Dovolte mi, abych především kvitoval skutečnost,
že i v důsledku velkého sucha vzniklé
potíže v zemědělské výrobě
a v zásobování budou odstraňovány
daleko jinými způsoby, než tomu bylo kdykoli
předtím. Kvitujeme s radostí a s povděkem
zprávy zde přednesené, které dávají
nejenom nám, ale i našemu lidu důvěru
v budoucnost, že výživa bude a musí býti
zajištěna, díky přičinění
našich rolníků a využitím všech
nových možností, které máme,
že také do budoucnosti jsou tyto předpoklady
zabezpečení výživy a zásobování
dány ještě i rozšířením
o pomoc, kterou nám poskytují naši spojenci
a přátelé, s nimiž máme uzavřené
obchodní smlouvy, mezi nimi především
Sovětský svaz svou velkorysou pomocí 200.000
tun obilí a desetitisíci tun krmiv, jakož i
malé Rumunsko, které přispěchalo,
aby oplatilo naší pomoc z minulého roku a poskytuje
nám tak 25.000 vagonů krmiv, především
kukuřice. Jsme přesvědčeni, že
i od ostatních slovanských národů
a států dostaneme, pokud v jejich možnostech
a síle bude, pomoc, která by nám pomohla
zdolati potíže vzniklé v důsledku sucha.
Pokládám však za svou povinnost zdůraznit,
že škody způsobené na výživě
letošním suchem lze odstraniti především
mobilisací domácích prostředků
tak, jak to s velkým zdarem provádí již
ministerstvo zemědělství, které rozsáhlými
a široce organisovanými akcemi odpomáhá
účinně odstraniti nedostatek krmiv i píce.
Je proto třeba, aby také v sektoru výživy
obyvatelstva bylo použito všech možných
opatření, aby se našemu lidu dostalo těch
statků, které náš rolník pro
ně vyrobí anebo které dovezeme, a tato opatření
aby se týkala především zlepšení
distribučního systému vyhlášením
bezohledného boje černému obchodu, a já
zde s tohoto místa mohu slíbit panu ministru výživy,
že v této otázce bude mít plnou podporu
naší strany a samého našeho lidu.
Ministerstvo zemědělství učinilo ji
před několika měsíci všechna
opatření, aby postižené vnitrozemské
okresy sklidily seno v pohraničí, a tato zdárná
akce ministerstva zemědělství dala již
našim postiženým okresům více než
50.000 vagonů sena. Zároveň se zajistilo
seno a zejména stelivo a hrabanka ve státních
lesích a tak státní lesy po prvé přímo
slouží našim zemědělcům
v době nedostatku steliva. Žádáme, aby
proto k rozdělení krmiva a zajištění
stavu našeho dobytka byla vytvořena zvláštní
komise z ministerstva výživy a z ministerstva zemědělství
za účasti Jednotných svazů českých
a slovenských zemědělců, neboť
v době bídy nesmí se s krmivem spekulovat
a naopak, zemědělci musí dostat krmiva co
nejvíce za nejnižší možnou cenu.
Skutečnost, že i tyto potíže nakonec úspěšně
zvládneme, potvrzuje jen správnost naší
cesty, cesty plánovaného hospodářství,
význam spolupráce rolnictva s ostatním pracujícím
lidem, ale i správnost naší zahraniční
politiky, orientované především na slovanské
státy a státy plánovaného hospodářství.
Dovolte mi, abych v souvislosti se situací, které
jsme byli svědky v dobách minulých, také
zhodnotil vysoký význam toho, že se podařilo
naší vládě překonat všechny
obchodní a finanční obtíže a
získat v zahraničí tak velké množství
obilí i krmiv, a jsem rád, že zde mohu říci,
že vláda se tohoto úkolu zhostila s nečekaným
úspěchem a zasluhuje náš dík.
Odmítáme však jakékoli pokusy o uveřejňování
nepravdivých zpráv o zásobovací situaci,
tak jako jakékoliv útoky a nízkou kritiku,
zaměřenou proti naší zahraniční
politice za účelem podlamování důvěry
našeho lidu, a tím napomáhání
černému obchodu, šmelině, napomáhání
nepřátelům lidu a republiky. My komunisté
jsme hrdi, že naše strana a její představitelé
ve vládě mají rozhodující a
tak významný podíl na zdolávání
všech překážek i potíží.
Byli a jsou u nás lidé, kteří každý
takový úspěch těžce nesou, a
slyšeli jsme to před chviličkou, než jsem
přišel na tribunu. Spoléhali, že tam,
kde se jejich plány nedaří, pomůže
jim nepříznivé počasí. A když
na to nepříznivé počasí nestačí,
hledají další a jiné cesty. Snili o
bídě, prorokovali nedostatek a čekali, co
pak bude následovati, čekali nespokojenost, chaos,
rozvrat, počítali s tím, že pak bude
vytvořena živná půda pro uskutečnění
jejich zpátečnických, protilidových
a protistátních plánů. Zřejmě
však přehlédli jednu velikou skutečnost,
to jest jednotu pracujícího lidu, jednotu měst
i vesnic, přehlédli základní změny
našeho politického a hospodářského
uspořádání, vyplývající
z naší národní revoluce a směřující
k zabezpečení lidově demokratické
cesty, našim lidem 5. května 1945 nastoupené,
jako cesty, kterou jdeme a půjdeme k socialismu.
Ministr zemědělství J. Ďuriš
ve svém exposé ukázal, jak náš
lidově demokratický systém a spojenectví
rolníků s dělníky a ostatním
pracujícím lidem se vyplácí. Radujeme-li
se dnes my, rolníci, v historii nebývalou pomocí,
řekněme si alespoň krátce, proč
tomu je právě dnes a nebylo tomu tak dříve.
Příčiny vězí v podstatě
v rozdílu mezi starým předmnichovským
řádem a novým lidově demokratickým
pořádkem.
Dříve byla hospodářská moc
v rukou kapitálově silných jedinců,
fabrikantů, bankéřů a velkostatkářů,
kteří na základě této hospodářské
moci měli i moc politickou. Přitom se jim někdy
dostávalo i podpory nás rolníků, které
štvali proti dělnictvu a pracujícímu
lidu vůbec tvrzením, že není možná
dohoda mezi rolníky a dělníky, protože
dělníci mají jiný zájem, že
mají zájem levně nakupovat, a naproti tomu
že my, rolníci, máme zájem pokud možno
nejvýhodněji svoje výrobky prodávat
a zpeněžovat. Měli jsme a máme i dnes
ještě rolníky, kteří s nedůvěrou
očekávají, co jim nový spojenec, dělnictvo
a pracující lid, nového a lepšího
pomůže uskutečnit. A tak řekněme
si dnes, že toto spojenectví je nám a našim
rolníkům ku prospěchu a že my komunisté
máme pravdu, tvrdíme-li, že místo rolníků
je po boku dělnictva a pracujícího lidu,
nikoliv po boku velkostatkářů a fabrikantů.
Jak se nám rolníkům měřilo
v minulosti, dokazují tyto číslice: rok 1932
byl rokem sucha, ceny však poklesly oproti roku 1931 takto:
u pšenice jen o 20 h, cena žita však se snížila
ze 132 Kčs na 117.50 Kčs, cena ječmene ze
131.86 Kčs na 97.70 Kčs, cena ovsa o 33.60 Kčs,
cena brambor byla snížena z 35.70 Kčs na 27.30
Kčs, cena hovězího dobytka ze 4.90 Kčs
na 3.55 Kčs, cena másla z 19 Kčs na 17.20
Kčs, cena 1 litru mléka o 20 h. Podobně tomu
bylo i v roce 1935, kdy úroda byla o 1/4
nižší, a nebylo tomu lépe ani v roce 1937.
Víme, že v době, kdy klesl v důsledku
neúrody důchod našich rolníků,
byli rolníci postiženi dalším karabáčem,
který na ně upletl kapitalistický obchod
a neplánované hospodářství,
t. j. snížením cen, které postihlo především
drobné a střední rolníky a snažilo
se zachovat nezměněné zisky velkostatkářů
tím, že na př. cena pšenice zaznamenala
nejmenší pokles nebo se ještě zvyšovala
v některých letech, zatím co o živočišnou
výrobu se nikdo nestaral, byla cenově v rozvalinách,
a právě na stále nízké ceny
živočišné výroby drobní
a střední rolníci nejvíce dopláceli.
Vcelku možno tento stav charakterisovati jako snahu tehdejší
vládnoucí třídy zachovat si podíl
z národního důchodu nezmenšený,
event. jej rozšířiti na účet
lidu, na účet rolníků, i když
byl již snížen samou neúrodou. Tak tomu
bylo dříve.
Jinak je tomu dnes. Dnes v lidově demokratické republice,
kdy neřídí hospodářskou a finanční
politiku našeho státu již fabrikanti, bankéři
a velkostatkáři, nýbrž pracující
lid sám - dělníci a rolníci - uskutečňujeme
zásadu plánovitého hospodářství,
to znamená, že národní důchod,
tvořený prací našeho lidu, má
se a musí se rozdělovat dobrou mzdovou, cenovou
a distribuční politikou tak, aby byly vyloučeny
bezpracné důchody a aby se národní
důchod vracel - kromě nutných investic -
především zpátky do rukou pracujícího
lidu. A proto teprve plánovité hospodářství
v lidové demokracii může zajistit zemědělcům
předpokládané důchody i v dobách
neúrody, jak tomu je dnes, avšak plánovité
hospodářství a plánovaná distribuce
zajistí také rolníkům veškerý
odbyt za pevné ceny i v dobách mimořádné
úrody a větších přebytků.
Z toho také vycházel návrh komunistické
strany, tlumočený ve vládě ministrem
zemědělství Ďurišem a ministrem
financí dr Dolanským. Spor byl o to, jak
pomoci našim zemědělcům. Právě
ti, kteří v dřívějších
dobách předmnichovské republiky nedovedli
v době neúrody dáti rolníkům
žádnou pomoc a naopak ještě ceny snižovali,
ani dnes nám ještě neřekli, jak si to
představují vyřešit. Přicházeli
s licitačním návrhem na jednostrannou pomoc
jen ve směru co nejvyšších příplatků
především k cenám pšenice. Naproti
tomu ministr zemědělství a naše strana
poukazovali na to, co nám říkali zejména
drobní a střední rolníci ze všech
krajů, že jenom vysoký příplatek
především k cenám pšenice znamenal
by prakticky pomoc nejvíce velkostatkům v krajích,
kde se nejvíce urodilo, neboť ten, kdo dodá
největší množství obilí
na trh, měl by také největší
příplatek. Avšak tato jednostranná pomoc
by již daleko méně pomohla drobnému
a střednímu rolníkovi a vůbec by nepomohla
drobnému zemědělci v kraji s největší
neúrodou, který by při nejlepší
vůli nemohl dodat na trh nic a naopak musí přikupovat
krmiva, jako velká část zemědělců.
Proto jsme souhlasili nejen s příplatky k cenám
obilí, avšak na rozdíl od ostatních
ministr zemědělství a naše strana obhájili
zásadu rozdělení příspěvků
také na ostatní zemědělské
výrobky, jako brambory, řepu, pozdní zeleninu
a pod. Zejména jsme trvali na další položce
půl miliardy korun jako mimořádné
pomoci jen drobným a středním rolníkům,
kteří nedodají takové množství
zboží na trh a kteří budou potřebovati
přímo finanční podpory nebo přídělu
zlevněného krmiva, osiv, umělých hnojiv
a pod. V tom byl ten základní rozdíl a myslím,
že není jednoho drobného a středního
zemědělce, který by právě s
naší zásadou rozdělení příplatků
na všechny zemědělské výrobky
a také s příplatkem 1 Kčs na 1 litr
mléka nesouhlasil.
Přijetí návrhu znamená pro nás
rolníky velmi mnoho. Bude vyplácen mimořádný
příplatek 200 Kčs na 1 q pšenice nebo
ječmene, 150 Kčs na 1 q žita nebo ovsa, dodaného
do konce roku, se zpětnou platností i na obílí,
které již bylo odvedeno. 500 milionů Kčs
má být vyplaceno na náhradu škod u obilí
pro malé rolníky, kteří v důsledku
sucha nemohou odvést nic ze své úrody veřejnému
zásobování. Přitom ceny krmiv, chlebového
obilí a osiva pro potřeby rolníků,
jakož i smluvní závazky zůstanou nezměněny.
Další příplatky budou vypláceny
u brambor raných i pozdních se zpětnou platností
ve výši 50 Kčs na 1 q, na luštěniny
je určen příplatek průměrně
35 Kčs, na zeleninu celková částka
35 milionů korun. Výše příplatků
u řepy a kukuřice bude stanovena dodatečně.
Našim chovatelům a zemědělským
ženám dostane se pak příplatku 1 Kčs
na 1 litr mléka od 15. října při tučnosti
3.6, dále pak zvláštní příplatek
2.- 3. nebo 4 Kčs na 1 kg živé váhy
hovězího dobytka, dodaného v jarních
měsících příštího
roku. Tyto příplatky dosáhnou výše
přibližně 4 1/2 miliardy.
Na dovoz krmiv, k jejich zlevnění má býti
použito pak dalších 2 1/2
miliardy korun. Tak tedy řeší vláda
Klementa Gottwalda na návrh komunistů pomoc
rolníkům k udržení jejich pracovních
důchodů snížených neúrodou.
Spornou otázkou zůstává pak ovšem
to nejdůležitější, kdo těch
6 1/2 miliardy korun má zaplatit,
kde vzít úhradu na tyto příspěvky.
Právě v těchto dnech vrátila se delegace
Jednotného svazu českých zemědělců
ze Švédska, kde je ještě větší
sucho a neúroda než u nás a švédští
rolníci žádají aspoň několikaprocentní
příplatky k cenám obili. Zástupci
Jednotného svazu, kteří se právě
vrátili, potvrzují, že rolnické požadavky
na příspěvky k obilním cenám
byly zamítnuty proto, poněvadž u nich, v kapitalistickém
státě, vláda nemá žádné
úhrady.
Ve stejné situaci jsou švýcarští
rolníci. Odstrašujícím příkladem
pro nás je dnešní situace ve Francii, kde částečné
zvýšení zemědělských cen
bylo provedeno na účet pracujících
vrstev a mělo za následek zvýšení
cen všech ostatních průmyslových výrobků,
takže zemědělci jsou prakticky tam, kde byli
před zvýšením cen. Navíc je zhoršena
a ohrožena francouzská měna a hrozí
nebezpečí inflačního procesu.
Proto otázka úhrady na mimořádnou
pomoc zemědělcům musí býti
řešena mimořádnou dávkou, to
znamená, že tam, kde nedala příroda,
kde pomáhali našim rolníkům v zdolávání
jejich těžkých úkolů dělníci
a pracující lid z měst, musí pomoci
ti, kteří ještě ve výstavbě
republiky nepřiložili ruku k dílu, musí
tam, kde příroda nedala, dáti milionáři,
a to 35.000 největších milionářů.
(Potlesk.) A kdyby snad je chtěl třeba s
této tribuny někdo obhajovat jakýmkoliv způsobem,
není to nic platné, protože nakonec bude tato
otázka vyřešena a milionáři platit
budou. (Potlesk.) Budou platit proto, že převalení
této položky na normální státní
rozpočet neznamená nic jiného, než že
6 1/2 miliardy korun musí zase zaplatiti
pracující lidé, kteří od 5.
května 1945 přinášejí oběti
naší výstavbě, že by to byli drobní
poplatníci a rolníci. Nemůžeme dělat
takovou politiku, abychom rolníkům do jedné
kapsy dávali pomoc a z druhé kapsy jim miliardy
tahali zpět.
V této souvislosti se znovu ukázalo, jak si představuje
komunistická strana a náš pracující
lid řešení pomoci rolníkům. Reakční
živly v našich některých stranách
však jsou jiného názoru. Chtějí
přenést úhradu na pracující
lid sám návrhem, že stát má přispět
na úhradu. Prozrazují svoji snahu rozvrátit
naše finanční hospodářství,
vyvolati nespokojenost nezemědělských vrstev
našeho národa, rozbíti národní
frontu dělníků, rolníků, pracující
inteligence a živnostnictva. To, čeho ke krytí
těchto svých plánů snaží
se jako argumentu použít, není nic jiného,
než snaha zachránit milionářům
miliony, velkoobchodníkům milionové zisky
a pomoci velkostatkářům.
Naši rolníci mají zkušenosti a nedají
se překvapit, protože vědí, že
už to tu kdysi bylo, a nechtějí, aby tomu tak
bylo i v budoucnosti. Dříve, v předmnichovské
republice, měli páni příležitost
dokázat rolníkům, jak si představují
řešení požadavků a potřeb
vesnice. A co dokázali? Dluhy rolníků v
důsledku jejich slavné zemědělské
politiky, kterou nám neustále doporučují,
stouply tak, že v r. 1933 bylo v důsledku této
politiky 163.093 zemědělských usedlostí
v exekučním řízení, v r. 1936
byli rolníci zadluženi 30 miliardami. To znamená,
že zemědělci platili každoročně
Agrobance, Živnobance, Moravské bance a dalším
1 1/2 miliardy korun jenom na úrocích.
Rolníci si dovedou spočítat, co strojů
a různých investic mohli uskutečnit za tuto
částku a jak by dnes ve zdolávání
potíží a nedostatku pracovních sil jim
pomáhaly.
Mluví se často o disparitě, a tak se nakonec
podívejme na čísla uvedená známým
agrárním odborníkem drem Brdlíkem,
která dokazují, že za panství velkostatkářů
a zbytkařů a jejich rozhodujícího
vlivu na zemědělskou politiku disparita neklesala,
nýbrž že tato disparita mezí zemědělskými
a průmyslovými výrobky stoupala. Dokazují
to tyto číslice: V roce 1922 činila disparita
10 %, v roce 1926 16 %, (Výkřiky posl. dr inž.
Bendy.) pane inženýre doktore Bendo, v
r. 1930 37 %, v roce 1938 43 % a v roce 1932, kdy byla nejhlubší
krise, 63 %, pane doktore inž. Bendo. To byl výsledek
jejich hospodaření, a za vaší účasti.
Jak se to má dnes s disparitou, to vědí naši
rolníci nejlépe. Nová cenová politika
v krátké době za těžkých
okolností snížila disparitu a jistě
ji sníží v budoucnosti ku prospěchu
našich rolníků. Nebudeme muset, vážení
pánové, za nějakých 20 let uvažovat
o tom, o čem jste uvažovali vy v letech 1936 a 1938.
Nebudeme muset uvažovat o tom, abychom zastavovali exekuce
v našich vesnicích. Nebudeme muset uvažovat o
tom, jak bychom oddlužili naše rolníky. Dnes
ceny neurčuje již nabídka a poptávka,
ani potřeba silných jedinců. Dnes jsou ceny
určovány především potřebou
našich rolníků a vzhledem na změněnou
soustavu hospodářských čísel.
V dubnu letošního roku tak jako v této době
jsme se přesvědčili, že cenová
politika dnes znamená přínos pro nás,
pro rolníky, že při snížení
cen konsumentům nebyly sníženy ceny rolníkům,
jak tomu bylo dříve, nýbrž že tyto
ceny byly ještě zvýšeny. Dubnová
úprava cen i nynější příplatky
jsou nejlepším vysvědčením správnosti
cesty, kterou jsme v cenové politice nastoupili. Je tedy
zapotřebí, abychom v souvislosti s cenovou politikou,
ale i s celkovou zásobovací situací si řekli,
že úspěchy, které jsme na tomto úseku
našeho hospodářství zaznamenali, i další
úspěchy, kterých lze dosáhnouti přes
všechny obtíže, jsou možné především
vzhledem k plánovanému hospodářství
a plánované výrobě. V zájmu
udržení cenové politiky je však třeba
zdůraznit nutnost plánování distribuce,
zavedení pořádku v zásobování,
vybudování nového distribučního
systému.