Nebo na př. byl zde jmenován pan vedoucí obchodního domu Hanačík, o kterém se tvrdilo, že byl vyhozen ze závodu jenom proto, že byl národní socialista. (Výkřiky posl. Bartoše.) V národně socialistickém tisku jste, pane poslanče, psal, protože byl národní socialista, račte si přečíst svoje Svobodná slova, nebo já nevím, jak se jmenují všechny ty časopisy, které otiskly ta vaše slova. Bylo to tam tak psáno - já na to reaguji jenom proto - že pan Hanačík byl vyhozen jen proto, že byl národní socialista, a ne, že by byl vykonával špatně svoji funkci, jak jste tvrdil na př. o jeho nástupci p. Válkovi, že taky na všecko nestačí. Ne proto, že nestačil, ale protože byl závodní radou, podnikovou radou, mnou, a několikráte vůbec vyzván, že tam má takové a takové věci, byl na ně upozorněn, aby v nich udělal pořádek; on ten pořádek po dobu půl roku neudělal. V tom případě, pánové, promiňte mně, když některý člověk nechce udělat pořádek, tak jsme mu nabídli místo stejně hodnotné. Pánové, prosím o klid, abyste z toho také něco měli. Měl udělat pořádek za měsíc. Já se podívám, pane poslanče, na všechna vaše nařčení, která mně budou jistě tady pány zapisovateli dána, všechna si je projdu, poněvadž nemohu při cca 50.000 zaměstnancích vidět do každé duše; nemohu také vidět, co se kde peče. Na to máme osobní oddělení, jež bylo až do nedávna vedeno sociálním demokratem, který od nich nyní vystoupil a je bezpartijní. Pánové, to nedělá komunistická strana; je mi velice líto, ale osobní oddělení vedl sociální demokrat. Podle názoru sociálních demokratů je vedl dobře a slušně. Je jisté, že při takovém množství zaměstnanců se někdy šlápne někomu na kuří oko. My v takovém případě tak neřveme, jako řvete vy, nýbrž když lidi něco někdy spletou, já je odsunu a řešíme si dále svoje věci svým způsobem. Na příklad, vážené dámy a pánové, v obchodním domě se vyskytl jako nákupce pan Pospíšil. Tento pan Pospíšil byl také národní socialista. Také se o něm tvrdilo, že jako národní socialista byl propuštěn. A my jsme řekli, že to nebyl ten pravý důvod. Pan Pospíšil byl propuštěn proto, že za staré peníze, asi za 100.000 Kč, si koupil zápalky, tyto zápalky si nechal doma, a když přišla nová měna, tak je prodával za nové peníze v našem obchodním domě na svůj vlastní účet, nikoliv na účet závodu, a to za vyšší, nové ceny. Prosím, posuďte sami, zdali to je nebo není trestný čin. A tento pan Pospíšil byl ze svého místa sesazen. (Výkřiky.)

Říkal jste ve své interpelaci, pane poslanče, že vychovatelé v internátě fackují učně za to, že nosí americké loďky. U nás dostal učeň pouze jedenkrát pohlavek. A to proto, že byl několikrát upozorněn na to, že nosí ne americkou, nýbrž falangistickou čapku, čapku dnešního fašistického Španělska. Proto mu byla sražena ona čepice s hlavy. Tento chlapec si stěžoval doma a jeho otec nám napsal - ten dopis máme založený - "Ne jednu, ale pár facek s každé strany jste mu měli dát za to, že se takto choval!" A tento chlapík je tak zkažený, že asi měsíc po této události ukradl naše závodní auto a ujel s ním až do Roztyl. Tam se auto našlo. A proto byl tento 15- nebo 16letý chlapec ze závodu propuštěn. A takových případů, paní a pánové, bych mohl uvádět mnoho. Nemám právě po ruce materiál a nechci zkreslovat skutečnosti. O těch věcech bude podána zpráva.

Dále se pan posl. Bartoš zmiňuje o tom, že podnik je veden špatně, že podnik je veden neodborně, že zaměstnanci jsou pod terorem, že zaměstnanci nepracují rádi, že zaměstnanci jsou špatně vedeni, prostě že to tam jde "zugrund", jak se říká po vašem. Já bych vám chtěl říci, paní a pánové, několik čísel jako doklad toho "špatného vedení", abyste viděli, jak ten podnik šel a jak jde. Celkové hodnoty v kožích a suroviny, které zde byly, když jsme přebírali závod, činily asi 300 nebo 400 milionů; koncem roku 1945 činily 1.001,000.000, koncem prvého pololetí 1946 činily 1.856,000.000, koncem druhého pololetí 1946 činily 2.021,000.000, koncem prvého pololetí 1947 činily 2 miliardy 615 milionů.

Pánové, nyní kdybyste laskavě posoudili obrat. Obrat národních podniků za druhé pololetí 1945 byl 1.250,000.000, za celý rok 1946 již 4 miliardy, průměrně 2 miliardy za pololetí. Za prvé pololetí 1947 byl obrat 3¹/₂ miliardy, ačkoliv předpoklad byl pouze tři miliardy, t. zn., že obrat činil za jedno pololetí 1947 téměř tolik, kolik za celý rok 1946. A při tom je nutno zdůraznit, že ceny našeho zboží byly v tomto pololetí podstatně sníženy.

Když si porovnáme ziskové a ztrátové bilance, vážené dámy a pánové, zjistíme, že bilance za rok 1945 končí ztrátou 250 milionů korun. Pro odůvodnění dovoluji si uvést tato fakta: Národní podnik byl bombardován 20. listopadu 1944 a utrpěl takovou ztrátu, která se rovná 40 % zničených výrobních místností, stroje v to počítaje. My jsme převzali podniky už pasivní. Už od 20. listopadu 1944 podnik prodělával, a to proto, že neměl výrobních možností, přes to, že jel naplno pro tak zvanou Wehrmacht. Byla tam průměrná týdenní ztráta 10 až 20 milionů korun. My jsme měli za druhé pololetí 1946 vyšší ztrátu nežli v prvém pololetí. Museli jsme předělávat válečnou výrobu na civilní - mírovou. Museli jsme předělat a reorganizovat celou výrobu ve strojírnách, poněvadž jsme měnili dřevákovou výrobu na výrobu kožené a gumové obuvi. To stálo ohromné peníze. Po bombardování v listopadu 1944 a během prvého pololetí 1945 se lidé rozprchli a my jsme museli vychovávat a vyučovat nové pracovníky. Ne desítky, ale tisíce a desetitisíce lidí, a každý ten člověk, ať muž nebo žena, stojí 30.000 až 40.000, než se z něho stane dobrý výrobní dělník. Ale v roce 1946 končí již bilance našeho národního podniku, po zaplacení několika set milionů daní, 154 mil. korun čistého zisku. A v roce 1947 máme předpoklad na 160 mil. čistého zisku, po zaplacení daní. Musíme však přihlédnout k tomu, že tento předpoklad bude asi překročen, poněvadž obrat za prvé pololetí 1947 byl o půl miliardy vyšší proti předpokladu.

A podívejme se na naše provozní prostředky. Provozní úvěr jsme si museli vypůjčit tak jako každý soukromník a jako jiné národní podniky, Podnik si vypůjčil nejprve 70 milionů v nových penězích a celkem si vypůjčil 350 milionů. To kleslo v první polovici 1946 na 257 mil., v druhém pololetí stouplo na 330 mil. a koncem prvého pololetí 1947 jsme měli pouhých 14 milionů provozního úvěru a dneska nemáme žádný provozní úvěr. Je třeba srovnat tyto cifry s našimi vzrůstajícími sklady.

Pánové, my jsme také investovali. Ve stavebních investicích byl náš národní podnik jeden z prvních. Dostali jsme pochvalu od předsednictva vlády za 100 % plnění stavebního plánu ve dvouletce. Rozestavěli a přistavěli jsme průmyslových a bytových staveb za 320 mil. korun. Dneska máme rozestaveno za 120 mil. korun. Strojních investic máme hotových za 160 mil. korun a rozdělaného zboží ve strojních investicích za 40 mil. korun.

Když se podíváme na plnění dvouletého plánu v našem národním podniku, dovolil bych si vám, dámy a pánové, říci toto: v oboru kožené obuvi docílil náš národní podnik 107 % nad dvouletý plán, v gumové obuvi 117 %, velopneumatiky a veloduše 119 %, autopneumatiky a autoduše 106 %, šedá litina 113 %, ocelové odlitky 233 %, šicí stroje 80 %, obráběcí stroje 105 %, punčochy 118 %, energie ve Zlíne 133 %, cihly 121 %, lepenka 169 % a tržba na prodejnách 121 %.

Abychom nebyli subjektivní, jak se domnívá pan posl. Bartoš, dali jsme si přezkoumat veřejným míněním, ne námi, nýbrž Československým ústavem pro výzkum veřejného mínění odpovědi na otázky, na př.: "Myslíte, že bude Baťa prosperovat jako národní podnik nebo ne?" Odpovědí ano 64 %, odpovědi ne 13 % a nevím 23 %. Na otázku: "Myslíte, že se zaměstnancům národního podniku Baťa vede nyní hůře nebo lépe, nebo přibližně stejně?" odpověděl tento ústav podle veřejného mínění. Lépe se jim vede 43 %, hůře 8 %, pane posl. Bartoši, dávejte pozor, stejně 26 % a nevím 23 %. A takových otázek je tady mnoho.

Když si srovnáme, vážené dámy a pánové, representační výlohy našeho národního podniku s representačními výlohami toho starého a toho "odborného" vedení, které si pan posl. Bartoš tak náramně pochvaluje, toho vedení baťovského, ať už to byl pan Čipera nebo pan Baťa, zjistíme, že v roce 1942 (Výkřiky.) pan Čipera utratil na representační výlohy na 4 miliony Kčs a v roce 1943 na 4 a půl milionu, v roce 1944 4,600.000 Kčs; v roce 1945 společně s nimi jsme utratili 1 milion 900 tisíc a v roce 1946 1 milion 700 tisíc Kčs. To jsou rozdíly, pane poslanče, z toho "odborného" starého vedení, podle Vašich slov, a neodborného vedení našeho.

Srovnejme si placení daní. Náš národní podnik v dřívějších dobách, za dřívějšího vedení odváděl průměrně 200-210 mil. Kč na daních ročně a dneska platí daní ročně průměrně 750-760 mil.

Pokud jde o platy starého technického ve. 16-22 mil., podle toho, jak a kdy. A to tam nejsou ještě ty remunerace ze správních rad podle toho, kolik ti páni pobírali. (Výkřiky.) A my dneska dostáváme pane poslanče všichni jak tam jsme, generální ředitel, 3 náměstci a 10 sektorových ředitelů - pouze 3 až 3 a půl mil. Kčs ročně. A to ještě nepočítáme, pánové a dámy, srovnávací index, který je dneska proti době předválečné trojnásobný, podle něhož bychom měli dostávat tedy platy asi 60 milionů a ne jenom 3 miliony. To je trošičku velký rozdíl. Z těchto dat a čísel, paní a pánové, vyplývá tedy dobrý stav našeho hospodářství a odporuje si to poněkud se slovy pana posl. Bartoše.

Slavná sněmovno! Protože jsem byl dnes panem posl. Bartošem osobně napaden a rovněž byl jím napaden národní podnik Baťa a jeho dobrá práce ve prospěch československého národního hospodářství a protože tento útok směřuje zcela nezakrytě a záměrně k rozeštvávání a zneklidňování 50.000 osazenstva našeho národního podniku, prosím, aby slavná sněmovna vyslala brzy a neodkladně do Zlína parlamentní kontrolní a úspornou komisi k prošetření těchto skutečností. (Potlesk.) Tato komise, paní a pánové, jistě nestranně posoudí všechna fakta a podá slavné sněmovně skutečný obraz (Výkřiky.) o naší klidné, tvořivé a tvůrčí práci ve prospěch naší republiky, ve prospěch našeho lidu a ve prospěch naší dvouletky. (Potlesk.)

Místopředseda Petr: Než udělím slovo dalšímu řečníku, dovolte mi, abych sdělil: Úřadující místopředseda klubu komunistické strany protestoval proti výrokům proneseným panem posl. inž. dr Bendou, jimiž se cítí dotčen poslanec Tula. Dal jsem si předložiti stenografický záznam a zjistil jsem, že pan posl. inž. dr Benda užil těchto slov o panu posl. Tulovi:

"Byl svého času členem Orla, pak přestoupil ke straně agrární a nyní se stal májovkou nebo borůvkou v komunistické straně." Dovolte mi, abych vyslovil politování, že v parlamentě je vůči poslanci používáno těchto výrazů. Dalším řečníkem je pan posl. Mráz, kterému uděluji slovo.

Posl. Mráz: Pane místopředsedo, vážení pánové a paní!

Chtěl bych zde rovněž připojit několik slov k řeči kol. posl. dr Holého o poměrech v Baťových závodech a o tom, proč se tak kolem toho mluví a proč se všechny ty řeči přenášejí do parlamentu. Nám ve Zlíně, kteří jsme tam od osvobození, je velmi dobře známo, jak mnoho národně socialistických funkcionářů mělo špatný postoj k podniku Baťa a jakým způsobem pracovali proti podniku, jak v něm přímo sabotovali a zasazovali se o to, aby se pan Baťa, Tomík Baťa, vrátil do Zlína. Víme, že odvolali národního správce hned po osvobození, a to proto, že počítali, že podnik Baťa nebude znárodněn. Proto také v Klubu absolventů Baťovy školy měli svoje funkcionáře, na jejichž schůzích se usnášeli na pozdravných dopisech a telegramech Tomíku Baťovi. Že prý se těší, jak se mezi ně vrátí a jak převezme závod, aby ho vedl atd. Zde se však přepočítali: Baťovi dělníci nechtěli Tomíka, ale chtěli znárodnění a pro ně také dneska pracují ze všech sil, jak to dokazují cifry, které tady přednesl dr Holý. Že celý ten krám, který tady byl tak pěkně nanesen, neodpovídá pravdě, že má sloužit jenom k špinění národního podniku, to už je staršího data. Mám v rukou kopii dopisu, kterou napsal okresní sekretariát v Přerově okresnímu sekretariátu ve Zlíně a kde stojí: "Bratře tajemníku, prosíme Tě, abys nám poskytl několik informací o situaci Baťových závodů ve Zlíně. Co potřebujeme vědět? Hospodářské a finanční poměry, kolik bot bylo od osvobození vyrobeno, kolik punčoch, stav surovin zanechaných Němci, zda jsou další suroviny a odkud byly získány, příčiny nedostatku surovin; co se nyní vyrábí a jaké množství, jak je využito výrobní kapacity a tím důvody váznutí. Finanční poměry, jak je velký deficit a jeho příčiny. Další Tvé event. poznámky. Za Tvou laskavost Ti předem děkujeme a cítíme se velice zavázáni za Tvou práci. S bratrským pozdravem Miloš Zdražil, propagační referent za Opavu, a Antonín Šarman, předseda odboru mladých v Přerově."

Přátelé, proč potřebovali tyto cifry? Především pro své noviny, aby mohli ostouzet národní podnik, aby mohli štvát a dělat hospodářskou špionáž pro pana Baťu, pro cizinu, aby mohli dodávat materiál, který on posílá na naše různá ministerstva a redakcím, aby si mohli falešně vykládat úsilí Baťovských dělníků ve Zlíně. Takhle postupovali někteří národní socialisté ve Zlíně. Říkám někteří, protože je tam celá řada, zejména dělníků, poctivých. Když mezi ně přijde pan Bartoš a řekne, že je tam teror, tak ho poženu, že bude ze Zlína v Lanžhotě dřív, než z Lanžhota ve Zlíně.

Aby bylo jasno. Tady mluví pan posl. Bartoš, jaký poměr má on sám k národnímu podnikání, k naší dvouletce a tím také k republice. Já mám přesně svědecky zjištěno, že byl ve Zlíně v tzv. Pod žlabama, že tam vypil pár litrů, že potom tancoval na stole a že při tom tam byla současně turecká obchodní delegace a že jim vykládal, že naše dvouletka je brzdou celého našeho národního hospodářství, že to vedeme od sta k deseti, že na konec zkrachuje a že přijdeme na to, že nás ten západ zase dostane do rukou, bude tady zase rozhodovat. Tohle vykládal delegaci turecké a tohle vykládá dost často i na všech veřejných schůzích, a dnes, když se na Slovácku řekne poslanec Bartoš, tak lidé už říkají: "On už zase ťápe; tak on bude dneska ťápat i v tom parlamentě," a nikdo už ho na Slovácku pro ty jeho řeči a pro pomlouvání našeho národa nebere vážně.

Druhá věc: příčina, proč se to dělá. O Zlíně se píše, že prý tam slunce nesvítí, že prý je to tam jako v džungli a sám p. posl. Bartoš to řekl přesto, že tam velmi rád chodí flámovat. Dosud, když psali ty lži, tedy do dopadalo tak, že na nás napsali článek a že za chvilku muselo přijít prohlášení, na př.: v čísle ze dne 11. května 1947 uveřejněn byl v tomto časopise článek pod nadpisem "Co se děje ve Zlíně? Další město teroru?" Obsahem tohoto článku se cítí dotčen p. dr Ivan Holý, ředitel národního podniku Baťa ve Zlíně. Článek tento, pokud jeho obsah se týká dr Ivana Holého, odvoláváme jako nesprávný, nemůžeme dr Holého viniti z jednání nečestného a dáváme mu tímto plně zadostiučinění a co nejzdvořileji se omlouváme." - To je jedno prohlášení. Jiný případ: v časopise Zdar čís. 106, ročník II, že dne 15. května 1946 byl uveřejněn na str. 5 článek nadepsaný "Jak za časů gestapa". Obsahem tohoto článku se cítili na cti dotčeni členové bezpečnostního oddělení firmy Baťa atd., a nakonec se říká: "Proto obsah článku v plném rozsahu odvoláváme a dáváme jmenovaným dostiučinění. Redakce Zdaru." Dále je zde jiné prohlášení v tomto smyslu: Obsah článku, pokud se týká p. posl. dr Holého, opravujeme, omlouváme se a žádáme tímto za prominutí. - Redakce Nového slova.

A tak to jde, jedno prohlášení za druhým. Jenže ono by nešlo o ta prohlášení, ale ta prohlášení také stojí peníze, advokát se musí platit a na lidi potom opravdu hloupě působí, když vidí: včera napsali to, dneska to odvolávají, čili cigání; tak jak cigánili před volbami, cigání i nyní. Lidé jim nechtějí věřit, přestávají jim věřit, a to je ten úbytek na těch diagramech, ne že jsou lidé vyhazováni a terorizováni, ale že se přesvědčili, že politika národních socialistů ve Zlíně jde od škarpy ke škarpě, a proto jim utíkají. (Potlesk.) Proto také sílí komunistická strana, poněvadž lidé vidí, že komunisté pracují naprosto správně.

Jakou politiku dělají národní socialisté, to nám ukazuje také tisk 720, interpelace posl. Bartoše a druhů na ministra dopravy o dostavění dráhy Vizovice-Horní Lideč, interpelace vytištěná v Praze 1. července 1947. Tady se sáhodlouze vypočítává, jakou důležitost má dráha Vizovice-Horní Lideč. Víme všichni, že takovéto interpelace v parlamentě stojí parlament, resp. stát těžké peníze, které se vyhazují prostě zbytečně. A přátelé, proč se dělá taková interpelace? Aby se pan posl. Bartoš mohl pochlubit úspěchem. Ono totiž tu dráhu už je povoleno stavět, ale ne 1. července, nýbrž dávno před 1. červencem, na té dráze se už pracuje, je tam 200 lidí a udělal to dr Holý, ovšem dnes přichází p. posl. Bartoš s interpelací s křížkem po funuse, aby měl úspěch. (Výkřiky. - Hluk.) Tak vypadají všechny Bartošovy interpelace a každá se dá takovým způsobem vyvrátit.

Také zde mluvil posl. Bartoš na př. o Opavském, že prý to byl takový kdesi cosi atd. Opavský byl v ilegální skupině Moravská rovnost, v té skupině, která panu posl. Bartošovi v době okupace zachránila život. Prosím, jestliže takhle je vděčný, je to otázka jeho cti.

Povím vám také, jak dělají šeptandu a jak píší v novinách. Nedávno napsali ve Zdaru a ve svém tisku, že by chtěli, aby se vysvětlila smrt vizovického faráře, který se jmenoval Antonín Vysloužil. On totiž jel vlakem do Prahy, u Pardubic někde vypadl z vlaku, a teď se jim to pěkně hodilo do krámu. Prý jistě musel vézt nějaké doklady proti dr Holému a určitě v tom mají prsty komunisté, že vyletěl z vlaku, (Veselost.) poněvadž se ho chtěli zbavit. (Výkřiky.) To napsali do novin a rozšířili to. A jaká je, přátelé, skutečnost? Policie, resp. státní bezpečnost zjistila, že opravdu vypadl, ale že to byla čirá náhoda, že vezl nějaké listiny, ale listiny německých rytířů toho řádu, kterého byl národním správcem. Ale co se stalo? Ve Vizovicích uschovali židé u toho faráře asi 25 kg zlata a stříbra ve špercích, šperky ty se ztratily a dnes byl zavřen za to farář František Ondruch, který byl farářem v Jílovém u Šternberku; ten to ukradl, vyzvedl, rozdal mezi své kuchařky a příbuzné a dnes pěkně bručí u krajského soudu v Uherském Hradišti. Vidíme, jak se tady nafukují věci a jak to nakonec s jejich sensací ve Zlíně pokaždé dopadne.

Ale jsou zde ještě jiné věci.

20. září 1946 se studující vysokého učení technického v Praze, Ladislav Hartl, přechodně bytem ve Zlíně, za součinnosti Quido Pořízky, zaměstnance národního podniku Baťa, pokusil vynést technické plány tzv. konvertoru v kruhu - bylo to výrobní tajemství - za odměnu Jaroslavu Sovjanikovi, zámečníku ve Zlíně, a ten je měl dodat za odměnu Františku Novákovi z Brna, a to podle dojednané dohody v určitou dobu v hotelu Slávia v Brně. Cena plánu byla půl milionů korun. Osoby i plány byly ovšem zachyceny. Pánové Hartl, Pořízka a Sovjanik jsou všichni tři příslušníci nár. soc. strany. Ti tedy tam kradli plány, aby dělali hospodářskou špionáž, pravděpodobně pro pana Jana Baťu anebo některého nohsleda tam v cizině. K tomu vede to štvaní, které tady pan posl. Bartoš dělá, že národní socialisté provádějí špionáž v našich národních podnicích ve prospěch ciziny. (Hluk. - Výkřiky.)