Tedy Hujer byl zvolen revolucí jako vedoucí, ale byl degradován a shozen dnes asi na čtvrté nebo páté místo po třetí reorganizaci panem dr Holým. Totéž se týká Emila Pražáka. Ještě se nestalo v národním podniku Baťa, aby ten, kdo byl zvolen revolucí jako vedoucí, byl degradován, event. aby mu byl snížen plat. Myslím, že i ostatní z nekomunistické strany by mohli podat své případy, a je mi líto, že se nemůžeme v tomto smyslu shodnout, že někdo pořád chce přichlebovat, že někdo pořád chce posluhovat za určité jednotlivé ústupky.

Dovolím si tedy já mluvit za sociální demokraty. Vážení, jde přímo o Františka Pokorného, který byl vedoucím nákupu kůží; už není, už je na dlažbě. Byl obviněn z toho, že učinil továrně velké škody právě při této příležitosti. Jakmile se dostal na dovolenou, byl za své nepřítomnosti vyhozen. Je to jeden z těch, který budoval továrnu firmy Baťa v Itálii. Po osvobození měl plnou důvěru zaměstnanců a byl zvolen předsedou závodní rady pomocných skupin. Byl dokonce navržen jako kandidát za podnikového ředitele. Stále se hledala záminka právě z tohoto posledního důvodu, jak se Pokorného zbavit. Bylo to, jak jsem již řekl, v březnu. Byl na služební cestě a tu byl nařčen, že poškodil firmu Baťa při nákupu kůží o miliony, a aniž by byl slyšen, závodní rada pod hrozbou osobního referenta dr Navrátila, takto sociálního ředitele - kdysi sociálního demokrata, nyní zrudlejšího - dala souhlas k okamžitému propuštění Pokorného.

Vážení, může p. dr Holý říci, že národní podnik Baťa byl skutečně zkrácen o několik milionů, to může říci, ale na druhé dokáží odborníci, jako je Massner, inž Ferrebauer a Sýkora - Massner je nepolitický, inž. Ferrebauer je soc. dem. a Sýkora je nár. soc. - že Pokorný se skutečně ničeho nedopustil a že v obchodě tyto případy jsou běžné, že se někdy může dokončit dodávka, a někdy také ne. Pokorný se dnes tedy soudí, národnímu podniku na tom nezáleží, prohraje-li spor anebo neprohraje. Pro národní podnik je důležité jenom to, aby se zbavoval lidi pro vedení nepohodlných, třeba lidí správných, poctivých a skutečných odborníků.

Chci říci také něco za lidovou stranu. Přišel za mnou Tuša. (Posl. dr Holý: Za nás nebudete mluvit?) Za vás také budu mluvit. Budu mluvit ne za vás všechny, ale jenom za Kateřiňáka, který byl také členem KSČ a dostal se před kádrovou komisi. Můžete se připravit, doktore! Tuša, vážení pánové, byl zaměstnán v národním podniku, a celý rod, tuším. Jeden z nich náhodou zůstal v Anglii, protože u nás byla válka. Dnes tento jeho bratr Tuša byl vyhozen z národního podniku proto, že má bratra u Baťa Limited. Je to, prosím, hřích, že má bratra u Baťa Limited? Pro p. dr Holého to stačilo úplně, aby Tuša byl vyhozen. Intervenoval jsem za naše lidi a přišel za mnou lidovecký tajemník i s Tušou a řekli: "Zkus to, ať tam ještě zůstane". Podařilo se mi to na nějaký čas, ale v době, kdy jsem ve Zlíně nebyl, donutili Tušu podepsat, že dobrovolně odchází z podniku. Uznejte, dámy a pánové, že nemohu hlídat všech 30.000 zaměstnanců u Bati. Nevím, mám-li všechna tato jednání shrnout do slov: asociálnost, fašismus, nacismus. Rozhodně však si takto nevedli vedoucí podniku Baťa ani za dob nejhorších, když stál v čele Jan Baťa s panem Jaroňkem.

Dovoluji si nyní poukázat na několik vyloženě asociálních případů. Za malou chybu své dělnice na kosícím stroji byl zavolán dlouholetý mistr Sylvestr Konior, aby podepsal rozvázání poměru. A tu mu bylo zcela důrazně řečeno: "Buď půjdeš k úkolu, anebo ven". Chci vám říci něco o tomto Sylvestrovi Koniorovi. Od r. 1932 pracoval v Polsku jako instruktor, v r. 1939 tam všechno ztratil, protože přišla válka, náhradu válečných škod ještě neobdržel, má byt i nábytek firmy Baťa a je mu 47 let, to znamená, bude-li teď propuštěn ze zaměstnání, že je v pravém slova smyslu na dlažbě s celou svou rodinou. Další obětí je Frant. Divácký, který jako odborník byl poslán do Francie a Anglie a po válce se vrátil do vlasti. Přesto, že ovládá angličtinu, administrativu, koloniální zeměpis, a byl činný jako obuvnický instruktor, přesto, že je nemocen ischiasem, rheumatismem, operován na křečové žíly, po 16 letech svědomité práce je dnes přeřazen k úkolu. (Výkřiky.)

Chci poukázat na druhý případ. Šlo o nár. socialistku Trčkovou, která mně dělala spojku z Hodonínska, takže jistě zaslouží určité úcty, že jako žena v dobách největšího gestapismu - toho skutečného, ne tady toho, který se tomu teprve učí - nosila zprávy, vykonávala nebezpečnou práci. Žádal jsem, aby zůstala v místě vedoucího jako dosud. Pan doktor mi řekl: "Přece, pane poslanče, nechcete, abych toho, který má jednu nohu, nechal chodit a ji nechal sedět. Uděláme to socialisticky: Toho, který nemá tu jednu nohu, necháme sedět a Trčková po čase půjde zpátky k nějaké takové podobné práci." Dosud se to má stát, pane doktore. Ale tenkrát tu nohu neměl komunista a dneska ten rheumatismus má národní socialista, a proto musí dokonce jít ven anebo k úkolu. Tak to řídíte v národním podniku. (Posl. dr Holý: že má rheumatismus, za to může Baťa?) Ano, po své práci v Rusku a na Slovensku. Tedy po 31 letech práce, po 20 letech, kdy dělal mistra a instruktora v Rusku a v továrně doma, tento člověk má být vyhozen.

Frant. Matoška, legionář, 53 letý, který pracuje 14 let v národním podniku, který v době války byl nařčen ze sabotáže, byl v revoluční době zbaven místa v kalkulaci a přeložen do gumáren; dnes má býti restringován. Závodní rada strojíren přímo ve svém přípise v říjnu 1946 odsoudila první přeložení do kalkulace. Nemusím ani podotýkat, že tento Matoška, legionář, je národním socialistou.

Svou kalvárii v národním podniku si prošel pan Krčmář, který 18 let vedl oddělení cukrářů, které založil. Po 18 letech v červnu 1945 bylo mu řečeno, že už dost dlouho sedí na svém místě a že tedy by mohl odtud jít. Tedy jako důvod stačí, že už je tam dost dlouho. Je mu dneska 57 let a od firmy byl vyhozen ke konci roku 1945. Snad pan dr Holý jednou odůvodní, že tento Krčmář byl vyhozen proto, že mu někde na Frývaldovsku nebo Krňovsku nesouhlasily lístky s množstvím masa. Vážení, lístků na 80 kg masa mu chybělo v kantýně, ale to proto, že k němu chodili pánové ze Zlína a brali u něho maso bez lístků.

Druhý případ je pana Javůrka, který byl dán k disposici úřadu ochrany práce v květnu 1947. Přednesu krátce jeho životní dráhu, která začíná u Tomáše Bati roku 1915. Od té doby tento poctivec pracoval pro firmu, které věnoval po celý svůj život usilovnou práci pro výstavbu celého tohoto kolosu, jak jej dneska známe. Je to jeden z nejbližších spolupracovníků Tomáše Bati, který se od píky vypracoval na zdatného vedoucího, organisátora, který vychoval celé generace Baťových mužů. Za války byl zatčen a v Kaunicových kolejích při vyšetřování gestapem mu bylo ublíženo na zdraví tolik, že ztratil sluch a dneska při výkonu služby musí mít naslouchací zařízení. Tedy, vážení, tento člověk byl dán úřadu ochrany práce k disposici. A definoval bych to takto: - (Posl. dr Gregor: Už bude konec?) Už. - Že Němci ho zbavili bytu a zaměstnání, že gestapo ho zbavilo sluchu a pan dr Holý ho dnes zbavuje existence, tedy přece jenom něco společného tady je. Je mu dnes 56 let a je nucen vzít žebráckou hůl a jít do ulice. Podal jsem v této věci na ministerstvo sociální péče dotaz. Z těchto případů je vidno, že jim není nic dost svaté, žádná zásluha o závod, žádná odbornost, ani chování za války, ať již to byly útrapy aktivní či boj skutečný, na něž by vedení KSČ bralo zřetel.

Vážení, je možno v gumárnách národního podniku najít zahraničního podporučíka z východu, parašutistu, Krevulko Pavla, který se svými třemi zraněními, jež obdržel v akcích, když třikrát skočil do týlu nepřítele, musí nosit metráková břemena; přestože umí perfektně rusky slovem i písmem, ovládá výborně maďarštinu, není pro něho režijního místa. Na stejném místě pracuje zahraniční letec Sedláček, také parašutista. Intervenoval jsem v národním podniku Baťa, aby jejich pracovní podmínky byly zlepšeny, a dostal jsem odpověď od pana Zezuly z osobního oddělení, že musí být nejprve prozkoumáni. Tedy nestačí to, že má zranění, že nosí na prsou parašut, nestačí to, že má nějaké to vyznamenání, nýbrž musí být ještě znovu prozkoumán. Vím, že to pro ně nedopadne nijak skvěle, nanejvýš bude zjištěno - a to, bohužel, k jejich tíží - že jsou zase národní socialisté. Přesto však si myslím, že jejich nárok je oprávněný a že po období bojů by si zasloužili skutečně práci, která by odpovídala aspoň jejich vzdělání, a že by si zasloužili aspoň byt, ze kterého Krevulku národní podnik Baťa dneska soudně vyhazuje. Ale dostali byty lidé svobodní, ovsem musí být jinde, ne u nás. Dostal byt po řediteli Slámovi pan Setinský z KSČ, dostal byt i pan Plánička, a oba pánové jsou svobodní. Těžko se však domáhají bytu ti, kteří vracejí přihlášky do komunistické strany. Pan posl. Deči mi předal intervenci za Jaromíra Hrnčíře, který po příslibu správy podniku, že mu bude přidělen byt, se v r. 1946 oženil. Je to zase jeden z těch lidí, který byl dán do práce do Štýrska, uprchl do Jugoslavie a vstoupil do Titovy armády. Vrátil se v červenci 1945, nyní bydlí ve čtvrtdomku, t. j. v jednom pokoji a jedné kuchyni, s 5 dospělými osobami. Tedy ti, kteří mají přednostní právo - a už s mravního hlediska souzeno, by je měli mít, neboť bojovali za ty, kteří seděli klidně po celou dobu v závodě a hráli knoflíky, pane doktore - a rovněž ti, kteří stáli u kolébky prvních prací tohoto národního podniku - zmínil jsem se o Javůrkovi a ostatních - nemají kde bydlet a není pro ně ev. ani práce.

Slavná sněmovno, mohl bych uvést další případy asociálnosti a jiných mrzkých zjevů, které se táhnou v továrně a v celém tom zlínském prostředí naplněném nedůvěrou a dusnou nervositou. Myslím však, že několik případů vždycky stačí, aby se porovnáním poznalo měřítko pro zaměstnance komunistické a nekomunistické. Nemám, bohužel, jiného výběru, než ukázat na příkladech lidí neznámých, lidí malých, avšak utlačených a postižených na všechno to zlo a příkoří, které musejí snášet.

Možná, že ke konci mé řeči teprve snáze porozumíte a připustíte, že to je možné, když vám podám popis jednotlivých činitelů a vedoucích národního podniku Baťa, počínaje referenty, lokaji a lokajíčky a konče vámi, pane dr Holý.

Tento si v poslední době nějak zvlášť oblíbil reorganizaci a restrikci. Mor restrikce zasáhl i redaktory. Je zajímavé, že jsou restringováni v prvé řadě ti, kteří mají dlouhou služební dobu, a ti, kteří tam přišli v roce 1945, jsou dnes nejlepší. Samozřejmě, že jsou to komunisti. Je to Havlíček Stanislav, je to Turek, Dubovský, Jurča, všichni z KSČ, na které se restrikce nevztahuje, ale měla se dotknout Kovandy, který pracuje v tomto oboru od roku 1926. Kovandovi docela upřímně řekl Dvořák z KSČ, který je faktorem v tiskárně: "Jardo, poctivě a chlapsky ti říkám, nikdy nedovolím ze stranických důvodů, abych zde měl dva korektory národní socialisty, protože mimo normální tisk děláme také pro KSČ." Při této příležitosti bych se dovolil zeptat "jestli komunistický deník "Naše pravda" už zaplatil dluh národnímu podniku asi 3/4 mil. Kčs za agitaci v minulých volbách.

Zvláštní kapitolu tvoří v životě národního podniku tzv. trestní komise. Kdo ji stvořil, na jakém základě, to nikdo neví. Kdo se však dostane před tuto trestní komisi, může s určitostí čekat své propuštění. Náhodou se to nestalo Trefilovi, národnímu socialistovi, kterého tam také dostali, který však nakonec dokázal a kterému to podepsalo celé jeho osazenstvo, že skutečně nenese žádné viny. (Posl. dr Gregor: Napříště to nenecháme té komisi a bude to patřit Holému!) Trestní komise je jenom nástroj, hned se o tom dovíte, pane doktore; - Svého času byl propuštěn pro přestupek proti vázanému hospodářství Josef Hlavica. Dovedou užít všeho, jenom aby dosáhli svého. Jeho manželka se tedy rozhodla, když je bez finančních prostředků, že půjde pracovat do národního podniku sama, protože tam byla 14 let. 9. XII. byla přijata, ale hned na druhý den byla zavolána k předsedovi trestní komise p. dr Černému, který jí řekl, že nebudou zaměstnávat manželku defraudanta, podvodníka atd. (Hlas: Kolik ti zaplatil Baťa za tuto řeč?) Za to mi zaplatila politická organizace strany národně socialistické 20.000 hlasy a já jsem povinen to odplatit. (Potlesk.) Kromě toho se řeklo, že ji propustí, a tudíž jestli ji propustí, vyhodí ji určitě také z bytu. Po skončení této nemilé návštěvy šla na radu k otci a opět šli k p. dr Černému. Ten ji řekl, že proti ní nic není, že by mohla pracovat, a aby mohla pracovat, ať se dá rozvést se svým mužem, že dostane dobrou práci a bude bydlet v internátě. Dovolte, abych užil v závěru jejich vlastních slov (čte): "Později jsem se dověděla, že jsem byla propuštěna na pouhé udání určité osoby, která má zájem o náš byt. Byla jsem u firmy 14 let, manžel 18, to jsou 32 léta, ale takové rady, jako teď, nám nedávali nikdy, takové rady jsem ještě neslyšela." - Snad pánové z národního podniku namítnou, že se dr Černý nedávno před tím vrátil z blázince a že proto jeho slova se nemusejí brát vážně. Mají též pravdu; ovšem potom nemají dávat blázna, jako je dr Černý, bývalý soc. demokrat, nyní KSČ, na místa tak zodpovědná. Zdá se vůbec, že si v národním podniku blázni zahráli velmi silnou roli. Později se zmíním o dr Šimčíkovi, který byl úředními lékaři skutečně uznán. A věřte, kdyby se z toho nic nepotvrdilo, toto se potvrdí, protože to je úřední.

Vrcholným výkonem trestní komise (Obrácen k posl. dr Holému), pane doktore - a vy jako doktor o to budete mít úžasný zájem - bylo propuštění anebo aspoň snaha propustit dělnici Hořčicovou a dvě ostatní. Pan Hrůnek si je 17. I. 1947 zavolal a oznámil jim, že jsou propuštěny. Pan Hrůnek je totiž nástupcem p. dr Černého. Když bylo toho bláznovství až příliš mnoho, tedy jste ho dali stranou; myslím, že byl na vojně. Jako důvod propuštění jim bylo oznámeno, že podaly kriminální policii hlášení na sl. Václavíkovou z KSČ, že jim kradla peníze, punčochy a pod. A protože prý tato obviněná chtěla spáchat sebevraždu, musejí za to být ty, které ji udaly, také potrestány. Důkaz, že tato Václavíková skutečně kradla, je ve zdůvodnění rozhodnutí okresního soudu ve Zlíně a zní takto (čte): "Pokud jde o faktum krádeže punčoch ke škodě Albíny Alblové, je obžalovaná rovněž osvobozena, ačkoliv krádež punčoch doznala, a to z toho důvodu, že ještě dříve, nežli orgány bezpečnosti nabyly vědomosti o této krádeži, škodu činem způsobenou plně nahradila, takže přicházela v úvahu účinná lítost."

Tudíž buňka kradla, ale za to měly být vyhozeny tři národní socialistky. Intervenoval jsem u dr Holého. (Výkřiky posl. Zeminové.) dr Holý Hrůnkovi řekl: To není možné. Ovšem pak přišly za mnou 1. máje zase, že je to možné, že budou propuštěny, a já jsem napsal interpelaci, ve které jsem se o tomto případu také zmínil. Když tato interpelace vyšla v tisku, tu 13. června si pan Hrůnek opět zavolal děvčata a řekl jim, že ústně jim řekl 9. května, že propuštěny nebudou, aby mu to skutečně potvrdily. V národním podniku, když se něco radí, to je jako rozkaz a musí se to podepsat. Tudíž ony to podepsaly, že skutečně už 9. května p. Hrůnek zase řekl, že propuštěny nebudou.

Teď uznáte, vážené paní a pánové, že prací poslance není dávat pozor na každé alotrium v národním podniku, které se tam provádí, a odstraňovat příliš křiklavé případy nespravedlnosti, jako je tomu ve shora uvedené ukázce, nýbrž naše práce má být docela jiná. Proto chci dnes dosáhnout toho, aby pravda, pořádek, spravedlnost a z toho vyplývající všechno ostatní, to jest socialismus skutečný, byly pro nás pojmy s obsahem naprosto stejným, aby jednou provždy naše veřejnost zaujala nekompromisní stanovisko a vyvodila důsledky proti škůdcům lidstva, proti usurpátorům moci, proti nesvědomitým lidem v našem národním podnikání, proti asociálům, jak si dovolím nazvat celou tuto kliku ve vedení národního podniku Baťa.

Jestliže si myslí tito páni, že jsou mocní a silní, protože mají peníze, všechna vedoucí místa, všechny technické prostředky, tisk i závodní rozhlas ve svých rukou, pak zapomínají, že nad tím vším stojí ještě něco, co je silnější a mocnější a co nakonec vždy zvítězilo a zvítězí: víra v pravdu a spravedlnost! (Potlesk.) Pokud budou dirigenty života a práce v národním podniku lidé, kteří se vynesli sami při revoluci, kteří zesílili své počty v důsledku svých hrubých a nevybíravých prostředků, zastrašováním, propouštěním a udavačstvím, potud nemůžeme čekat v národním podniku nějaké efektní výsledky pracovní a hospodářské. Netvrdím, že všichni komunisté jsou zlí, (k posl. dr Holému) pane doktore, to víte z Kostelce, že jsem vás chválil, protože jste se mi jevil jako slušný; musím však říci... (Výkřiky.) Tebe jsem také ještě nepochválil, že ti, kteří se objevují v mé řeči, jsou skutečně špatní v pravém slova smyslu a bezohlední, že jsou to dokonalí nacisté a fašisté a že ke skutečnému socialismu mají asi tak daleko, jak cizí páni v našich zemích v době roboty.

Pan Trojan, který vede v Baťovanech národní podnik Baťa, je jistě přesvědčený komunista, a přece poměry tam nedostoupily takové formy, jako je tomu ve Zlíně. Nemůže říci dělník, nemůže říci úředník, režijní zřízenec, že by byl do té míry utlačován. Všichni společně budují, pracují, neboť vědí, že u sekačky a ve strojírně si jsou skutečně rovni a že musejí pracovat k lepší budoucnosti všech Čechoslováků bez ohledu na politickou příslušnost. Nevěříte-li mně, vážení pánové, prosím, abyste se dotázali přímo zaměstnanců v závodech v Baťovanech na Slovensku, abyste se dotázali přímo pana Trojana, jak se snáší s p. dr Holým. A uvidíte rozdílné výsledky i v práci i v závodě vedeném odborníkem a v závodě, kde je dusno, co se týká svobody, kde je neodbornost a kde jsou lidé pod terorem jako v Čechách po Bílé Hoře. (Výkřiky.) To jsou ti rádci, kteří vedou politiku závodu anebo stojí v popředí.

Začneme tichým a tajným tajemníkem p. dr Holého. Je to redaktor Josef Mach. Nevím, je-li zaměstnán u té firmy nebo ne, ale mluví tam často do rozhlasu. Vyšetřoval také všechny, kteří se provinili, že dovolili podepsat ony archy proti teroru. Tento pán byl za protektorátu redaktorem a šéfredaktorem časopisu "Zpravodaj prodavačů firmy Baťa" (ukazuje). I dočteme se tam pod nadpisem "Vůdce zblízka" (Veselost.)... Nahoře je napsáno: "Odpovědný redaktor Josef Mach". Může se každý prsty přesvědčit. Tento Josef Mach napsal: "Vůdce zblízka" pod značkou J. M. Dovolte laskavě, abych vám, pánové, řekl, jak jsme vypadali hrdinně a vlastenecky tehdy a jak hrdinně a vlastenecky vypadáme dnes (čte): "Slaví-li narozeniny některý náš blízký známý, vyjadřujeme svou radost pevným stiskem ruky, upřímným pohledem, který říká více než dlouhé a nakroucené fráze. Je v tom vyjádřeno přání všeho nejlepšího a současně je to opravdový projev kamarádství, který dovede proniknout až do srdce." - Teď něco vynechám a přejdu k tomu hlavnímu. "Vzpomínáme díla, nadlidské práce, řada událostí zjevuje se před očima a všechno to vzpomínání spojuje se nakonec v tichý obdiv a pokornou úctu. Miliony duší dnes stejně jako my vzpomínají, miliony srdcí hoří oddanou láskou (Veselost.), miliony stojí rozhodnuty přeměnit svou neskonalou vděčnost v činy. A to vše pro jedno jediné srdce bijící bez výhrad pro svůj národ, jemuž na oltář položilo celý svůj velký příkladný život." -

Prosím, proč to mám číst, přečtěte si to sami, někdo to držte! (Hlas: Třebas bychom se ušpinili!)