O politickém teroru, který souvisí ne přímo s vyhazovem, ale jen s degradací, dá se mluvit v případu Kristla. (Výkřiky.) Teď se to nedá žalovat, ale teď se o tom bude skutečně jednat, protože naše veřejnost k tomu řekne své! - Pan Kristl byl svého času vedoucím správního oddělení. V roce 1941 - nemusím vám říkat, že byl národní socialista - byl Němci sesazen jako nepohodlný. V té době, za rajchu, sloužil pod nim inž. Gyra, který se objevil po převratu jako příslušník KSČ. Dneska to vypadalo tak, že podřízený inž. Gyra tomuto Kristlovi byl nakonec nadřízeným, ač správním věcem nerozumí. Rozumí snad geometrii, zeměměřičství, ale nerozumí vedení tohoto oddělení. Byl jsem za panem doktorem a poukázal jsem na tuto věc. Pan dr Holý říkal: Ano, půjde do Cvachovce za dva za tři dny. Slovo bylo zrušeno a Kristl se dostal zpět pod inž. Gyru.

Velmi výhodným prostředkem k uskutečňování těchto záměrů je restrikce a reorganizace. Buď se najde anebo se vymyslí hřích, a když není hřích, tak se najde odpovědnost za to, že se stal někde hřích. A pak nastává deklarace, event. nastává také vyloučení a propuštění z továrny. V interpelaci jsem podal případ Hanačíkův. Je faktem, že Hanačík nic neudělal, že to, co se stalo, stalo se jeho podřízeným. V roce 1945 nebylo možno mít takovou kontrolu, jako je tomu dnes. A protože Hanačík nestačil vyloučit z obchodu šmelinu, prodej pod rukou - sám se jí nezúčastnil, opakuji, nedovedl ji vyloučit - byl propuštěn. (Výkřiky. - Obrácen k posl. dr Holému.) Moje slovo je jiné, pane doktore, já jsem jednou přísahal republice a šel jsem, když zavolali, já už nemusím po druhé přísahat. (Potlesk. - Hlas: A poděkoval jste jim?) A tady jím mohu veřejně poděkovati, a bude z toho 1 % vaše, abyste věděli, že jsem objektivní.

Pánové ještě dnes se vyskytují krádeže, podvody a defraudace v národním podniku. Jenomže ten, kdo za to odpovídá, už není vyhozen. Proč? Protože pan Válek, který přišel na místo Hanačíka, národního socialisty, je KSČ. Řeknu to konkrétně: Pan Plánička, osobní referent, pan Světlík, výplatní, a pan Hanzlík, vrchní výplatní, brali v jídelnách obchodní skupiny konservy, které nezaplatili. Oni je zaplatit nemohli, poněvadž se v detailu neprodávají. Ti pánové, všichni komunisté v pravém slova smyslu, zcizili, nebo abychom tomu rozuměli, kradli. Proto byli dr Liškou, také komunistou, potrestáni pokutou 800 až 2000 Kčs. Co je na tom zvláštního? Kdyby to provedl kdokoliv jiný z nekomunistických zaměstnanců, šel by před tak zv. trestní komisi a byl by z podniku vyhozen. Chceme stejnou práci a stejnou míru, za stejnou práci chceme dostávat stejné hodnoty. Chceme pořádek. Odpovědný za to je pan Válek, a přesto tam doposud sedí.

Pan Janečka, KSČ, měl na starosti prodejnu, pane doktore, na náměstí Práce ve Zlíně. V této prodejně bylo defraudováno asi 500.000 Kčs; rozhodně u národního podniku nehraje roli, je-li to 510.000 anebo 600.000 Kčs. Tedy přesně nevím. Defraudováno rukou společnou a nerozdílnou s národním socialistou Lahodným a komunistou Navrátilem. V tom si tedy rozuměli. Oba byli správně vyhozeni. Odpovědnost za nedostatek kontroly nese pan Janečka. Pan Janečka potrestán nebyl, ale Hanačík svého času potrestán byl. Pan Janečka, který nic nevzal, nic nezpronevěřil, potrestán nebyl, ale divíme se proč tenkrát, když se dělo totéž u Hanačíka, Hanačík potrestán byl a ze závodu musel odejít. Jsme jisti, kdyby na místě p. Janečky byl národní socialista, že by byl určitě propuštěn.

Jiný případ: Pan Vyvíjel obchodoval na svůj vlastní účet klihem, ponožkami, punčochami, při čemž došlo k velkým defraudacím. To patří také pod kontrolu pana Válka. Je odpovědný za veškeré tyto machinace, zůstává však na svém místě dále.

V poslední době, začátkem června, se objevila nová aféra zaměstnance národního podniku Baťa, pana Jaroslava Kunze, Zlín, Louky 71. Tento pán, KSČ, pod jménem firmy Baťa prodával na Slovensku firmě Pallehner drátěné pletivo, šupinkový klih, posuvná měřítka a měrky. Zatím bylo tohoto zboží zjištěno za 627.000 Kčs. Účty jsou vystaveny firmou Baťa, s razítkem firmy, ale nejsou v evidenci kontrolního oddělení. To znamená, že jsou padělány. Kdo je odpovědný za tuto poslední defraudaci, nevíme. (Výkřiky.) Pán bude povolán k odpovědnosti, také vedoucí obchodního domu pan Válek, a event. i potrestán. Pan Kunz byl propuštěn, aby se na aféru zapomnělo, poněvadž v ní lítá mnoho lidí. (Předsednictví se ujal předseda David.)

Jsme-li u těchto případů, bude dobře, provedeme-li několik porovnání, jak se měří zaměstnancům národním socialistům, proviní-li se. Nemáme v nejmenším úmyslu zastávati se těch, kteří se skutečně něčeho dopustili. Opakuji to ještě jednou, kteří se provinili. Ale jde o ten metr, kterým je měřeno jednomu a na druhé straně zase druhému. František Vavřík z Otnice u Brna byl nařčen, že prodal několik kg - on říká dva, já mu to nevěřím, mohlo toho být víc - kůže místnímu obuvníku a že tuto kůži předražil. Dále mu bylo vytýkáno, že při prodeji vybíral dobrovolné příspěvky na dopravu zboží, jedna cesta do Zlína a zpět stála 4.000 Kčs. Zlín nikdy tuto částku neuhradil. To bylo v roce 1945. Vedoucí prodejny Vavřík byl nucen se iniciativně zařídit podle svého. Pan Janečka v té době, kdy byl hlad po zboží, mu řekl: "Když v tom neumíš chodit, tak ti do Zlína pro zboží nejezdím." Všechno to se dělo s vědomím nadřízeného pana Janečky a pana Kokeše, předsedy závodní rady prodejen, rovněž komunisty. V té době, kdy se to stalo, nebylo žádného udání a žádné stížnosti. Jakmile se však po volbách projevilo, že Vavřík je národní socialista, začalo šikanování, které v červnu tohoto roku vyvrcholilo tím, že byl Vavřík propuštěn. Nebyl propuštěn pro delikt, nýbrž proto, že je národní socialista. Neboť pánové Vlček ve Vyškově, Mokrý v Těšanech, Lysák ve Slavkově, Přibyl v Rousinově, Michel v Chrlicích - všichni komunisté - dělali totéž a zůstávají klidně na svých místech dál. (Výkřiky.)

Vážení, jiný případ, týkající se zámku. Tyto věci jsme projednávali s panem dr Holým a já jsem říkal: Pokud s těmi porevolučními případy nemusíme na veřejnost, prosím, nechoďme, dohodněme se, buďme spolupracovníky, tak jako si v továrně rozumějí dělníci a zaměstnanci, rozumějme si i my. Nebylo možno dosáhnout dohody. Prosím, přiznávám, že byl Hornychovi prodán firmou Baťa zámek za 72 Kčs. Na tomto zámku firma Baťa vydělala 50 %. To znamená, že nic nebylo ukradeno, jenom se přešla normální správní cesta oklikou, že se to prodalo bez vědomí příslušného oddělení. Tedy Hornych nic nevzal, ale nakonec byl propuštěn bez ohledu na to, že 1. 1. 1946 svým iniciativním zákrokem zachránil, pane dr Holý, podniku 1,452.000 Kčs. O tom jsme také mluvili. (Výkřiky.)

Naproti tomu uvedu příklad vyložené krádeže, která se stala v národním podniku. Dělník Grebeníček z oddělení 20.416 prokazatelně odcizil v továrně 20 m textilu, který u něj byl skutečně nalezen. Tento pracuje dále. Porovnání je jasné, o tom nemusíme mluvit. (Výkřiky. - Hluk.) František Lehký, národní socialista, vyzvedl si během práce kousek mýdla a měl ho dát služce, která uklízela. (Výkřiky.) Říká, že ho zapomněl posluhovačce dát. (Výkřiky.) Jde o 6 Kčs, a protože neukradl, ale přišli mu na to, že chtěl krást, byl správně potrestán. Vážení, ale na druhé straně vedoucí koželužské dílny pan Haldík, soudruh, bral v březnu na jednu práci dvoje lístky, podle nichž mu byla vyplacena dvakrát mzda. Škoda závodu činí v tomto případě 17.000 Kčs. Projednáno a Hladíkovi nařízeno, že se to musí ušetřit. Jak se tudíž měří? Porovnání je jednoduché. Za 6 korun mýdlo - národní socialista propuštěn, za 17.000 korun podvod komunistovi prominut. (Výkřiky. - Stálý hluk.)

Je třeba přihlédnout k poměrům firmy Baťa také v Baťově. Vedení závodu, tak jako ve Zlíně, je tam v rukou komunistů. Co bylo u firmy Baťa dobrého, to je pryč. Co bylo špatného, je dnes ještě horší. (Výkřiky.) Zavodní gestapo je strašlivou metlou jen pro ty, kteří nejsou organizováni u KSČ.

Třeba se zmínit trochu i o tom, jak to vypadalo v době okupace. Zvláště poslední dobou, ke konci války, prováděla se u firmy Baťa v Baťově sabotáž, a to ta nejvýnosnější. Kradlo se, kradli všichni a vše, čeho mohli dosáhnout. Budiž, byla to sabotáž. Tito výtečníci skutečně rozkrádali německé hospodářství. Po osvobození se ze setrvačnosti kradlo na vozíkách. Musel se za každou cenu udělat konec rozkrádání národních hodnot. Bohužel, že se tak nestalo všem. Všichni vrátní jsou příslušníci KSČ. Tudíž, když se přišlo na to, že kradl, tak to byl národní socialista. Byli jsme přesvědčeni, že ti druzí jsou také lidé a že také kradou, a přišli jsme na to, že skutečně i soudruh Langer po delším zcizování koženky, ze které dělal kabelky a dokonce i potahy na auta, musel být nakonec propuštěn, když už to opravdu křičelo. Jiný soudruh, Bezděčka, byl také propuštěn za krádež textilu, avšak až při třetím chycení. Na druhé straně úplně stačí, aby se dopustil přestupku krádeže národní socialista, a je ihned propuštěn. Pan Šilha měl povoleno - toto není krádež, to je různé hodnocení - protože měl někdo v jeho rodině svatbu, dostat kůži na jedny podešve na střevíce. Přišel, skutečně ji dostal, všechno správně, administrativně projednáno. Přišel za ním milicionář a zjišťoval, jaké je to zboží. Pochopitelně se vždycky zaměstnanci ulehčuje a řeklo se odpad, a on si vezme zboží dobré. Tudíž tento člověk byl okamžitě ze závodu propuštěn, protože milicionář zjistil, že místo odpadkových podešví má skutečně dobré podešve. Pan František Lamač, aby dostal místo vedoucího, protože žije v těžké rodinné situaci, přestoupil ze strany národně-socialistické do strany komunistické jen z těchto důvodů. Pan Vymazal, pan Lišťák, pan Jandura atd. atd.

Někdy ten útlak a pronásledování přechází skutečně ad absurdum. Uvedu případ pana Tománka, skladníka. Není to národní socialista, je asi lidovec. Byl potrestán ztrátou účasti na 14 dnů, protože včas nevypravil auto do Třebíče. V rozčilení, když se o tom jednalo, řekl komunistovi, panu Bučkovi, že je vůl. Chtěli po něm a musel, chtěl-li zůstat v závodě, podepsat prohlášení, že odvolává, že urazil komunistickou stranu. (Výkřiky.) Ať jde o jednotlivce nebo ať jde o celek, vždycky se uráží tenkrát, když si to pánové vymyslí. A když je nutno prát zaměstnance, tedy si na něj způsob už najdou.

Úplným postrachem v Baťově je soudruh Mlčák. Myslím, že jeho historii ani pan dr Holý nezná, i když je jeho představený. Mlčák je předsedou politické závodní organizace komunistické. Vážení, běžte se tam podívat, najdete tam skutečně všechno. V podniku, opakuji. Od přihlášky, legitimace, všechno mají k disposici k okamžitému přesvědčení. Nátlak pana Mlčáka, předsedy závodní politické organizace, na všechno nekomunistické, je hmatatelný z tohoto případu: Ve státním kině ve společenském domě v Baťově byly znaky komunistické, které konec konců po určité kampani, která byla v Novém slově a ve Zdaru, SNB nařídilo sejmout a uložit. Soudruzi dneska dělají podpisovou akci proti tomuto rozhodnutí SNB. Přání je vyjádřeno podpisem, ale pod dvěma sloupci. Jeden je nadepsán "ano", což znamenalo kdysi "ja", a druhý je nadepsán "ne", což kdysi znamenalo "nein". (Výkřiky.) Je samozřejmé, že prostředí, kde je vypěstován strach ze ztráty existence, sotva by se našel zaměstnanec, který by podepsal "ne". A proto můžeme čekat, že budou mít zase pravdu, protože si vynutili vůli lidu tím, že zaměstnanci jsou si vědomi toho, že musí pracovat, aby živili svoje rodiny.

Ve vynalézání způsobů jsou skutečně originální. Představte si, že chtějí někoho vyhodit, na koho nic nemají a neznají. Přeloží ho do jiného oddělení. Tam někdo přijde a řekne: To je lump. Lump, protože je národní socialista, to stačí. Udělá se proti němu akce a nálada. A teď se přijde s listinou a řekne se: Prosím, všichni zaměstnanci tohoto oddělení jsou proti vám a vy musíte z podniku ven. Tak se stalo panu Černohorskému. Tento se však vrátil do své dílny 2484 zpátky a udělal protiakci. Dal si zde zase podepsat, že s ním všichni byli spokojeni a že by ho tam zase rádi viděli. (Výkřiky.) Tedy, když se prokázal Černohorský tím, že bude pracovat v dílně, kde ho znali jako dobrého a poctivého pracovníka a odborníka a byli s ním spokojeni, zavolal se milicionér s hvězdou, a řeklo se tomu člověkovi: Z této fabriky dříve nevyjdeš, dokud tady ty podpisy neodevzdáš. Pochopitelně, že chtěl-li pracovat dál (Výkřiky.), musel to vydat. Po různých variacích, když byl poslán do Zlína a zpátky, nakonec byl přece vyhozen 21. února 1947 a je od té doby bez zaměstnání. Ovšem, aby se příliš nehněval, závod mu platil. (Výkřiky.) Ne, to nebylo za Marie Terezie, pánové, nevracím se do dob Marie Terezie, nýbrž toto všecko se stalo v této republice. (Výkřiky posl. Mráze.) Pane kolego Mrázi, neuškodí si vzpomenout i na ostatní případy. Ovšem, dovolí-li si takové akce dělat národní socialisté, jsou za to při nejmenším vyšetřování a je jim aspoň vyhrožováno.

Proti útlaku se strany komunistických vedoucích podepsalo memorandum vládě 3.802 zaměstnanců, straníků národně-socialistských. Za to, že vedoucí dovolil podepsat tyto archy, byli vyšetřováni vedoucí prodejen panem dr Holým a jinými pány. Jde o Hrabáka, Praha II., Vyšehradská, jde o Irmanna, jde tuším, o Čápa. Tito pánové byli odvezeni autem a byli vyslýcháni od 8 hodin ráno až do 13.15 hod. odpoledne. (Výkřiky posl. dr Holého.) Doktore, a to neříkám ještě všecko, na to bych potřeboval času až do rána, kdybych měl říct všecko, co se ve Zlíně děje. Tedy teprve ve 13.15 hod. byli propuštěni. Každý byl vyšetřován zvlášť, u každého stál jeden sluha, aby se nemohli domluvit. Pak se teprve udělal succus z toho všeho a řeklo se: vážení národní socialisti, já vás znám, vy jste všichni hajzlíci. (Výkřiky posl. dr Holého.) Pane doktore, to jste řekl tomu Hrabákovi. (Posl. dr Holý: To jste na náramném omylu, to jste si vymyslel a to si také zodpovíte!) Všechno si zodpovím. A dále jste mu řekl, že je vám hanba sedět se mnou za jedním stolem. Ale věřte, že pro mne to také není čest, ale musím to dělat potud, pokud jde o krajíc chleba toho posledního dělníka v národním podniku Baťa. (Potlesk. - Výkřiky.) Ovšem provádí-li podpisovou akci sám p. dr Holý, jako se stalo v případě Čiperově, může se tato akce dělat ve služební době. Když mu nestačily doklady - je jisto, že mu nestačily - musí udělat podpisovou akci, ale nejenom u zaměstnanců, kteří Čiperu znali, ale bez ohledu na to, byl-li tam ten zaměstnanec v době, když Čipera úřadoval a vladařil. Bez ohledu na to museli podepsat i ti, kteří Čiperu vůbec neznali. (Hlas: Kdo se zastává kolaboranta Čipery?) Kdybyste byl udělal tolik - já jsem v tom prostoru byl jako parašutista -, co udělal Čipera, tak bych se před vámi poklonil. (Potlesk. - Výkřiky.)

Vážení, bude nutno říci něco o ztrátě důvěry. Když se jednou řekne zaměstnanci, že nemá důvěru, může čekat, že během doby bude vyhozen. Způsob se už najde. Jestliže napíše dopis, že žije v této atmosféře a že si bude hledat nové zaměstnání, a jestliže mu na to přijdou, může být jist, že bude vyhozen, jako se to stalo panu Hubovi a jiným, kteří hledali své zaměstnání jinde. Nedočkali se, až si je najdou, přišli jim na dopisy a prostě je vyhodili.

Pravil jsem, že nikdo zde není než p. dr Holý a kamarila, která bez ohledu na odbornost, nutnost a potřebu v závodě dělá, co si umíní. Prosím, musím říct, že vůbec nejsou respektovány návrhy náměstků, kteří ve své sekci za práci musí zodpovídat, a že se na jejich připomínky vůbec nehledí. Celé návrhy organisační zvrhne obyčejně pan podnikový ředitel, ovšem tak, že si udělá organizaci novou, neboli reorganizaci, která vždycky dopadne ve prospěch komunistů a v neprospěch nekomunistů.

Jako důkazem toho je vychovatelský sbor školy práce Baťa. Tento sbor po osvobození byl veden p. Hubem a většinu v tomto sboru representovali národní socialisté. To mi asi uvěříte, vždycky nám nadávali, že jsme stranou inteligence, tak to je pravděpodobné. (Hlas: Na tobě to není vidět!) Zato ty vypadáš jako inteligent. (Veselost.) Od té doby, od převratu, se však mnoho změnilo a dnes z celkového sboru 77 vychovatelů tam zbyl jenom Hub sám. Ostatní se už převychovali, přeorganizovali anebo byli přeloženi. Prostě krach. Všechno to, co spolupůsobí, vynutilo si u méně silných, že přestoupili anebo odešli. I v jiném směru se velmi činí. Nechtějí ani připustit, aby se vzpomínalo na to staré. Tento sbor se usnesl, že položí u hrobu Tomáše Bati na jeho výročí kytici. To zakázal pan ideolog, nový vedoucí tohoto sboru. (Hlasy. To není pravda!) Je to pravda!

Z jiných zajímavostí stojí za zmínku, že na středoškolské hry do Prahy musely jet ženy za své peníze, pokud nebyly ve Svazu české mládeže. Paní Marie Kozlová prohlásila: Buďto se dáte zapsat do Svazu české mládeže, anebo si cestu musíte zaplatit samy. Vážení, o tom, aby byli zpět dosazeni ti, kteří za německé okupace byli jako nepohodlní vychovatelé svých míst zbaveni, není ani řeči. Mezi postižené patří Otakar Janský. Také jsem s vámi, pane doktore, o tom jednal. (Výkřiky posl. dr Holého.) Nic neukradl, nic nezpronevěřil, jenom jste mu řekl, že je vám nesympatický. (Veselost. - Posl. dr Holý: To jste si vymyslel, pane poslanče!) Náhodou je to podložené a dám vám důkazy. Tedy, vážení, tento Jánský byl z místa vychovatele v roce 1941 Němci vyhozen, protože jim byl nepohodlný. Ovšem dneska vůbec nikomu nenapadne, aby se tento vychovatel a odborník za svoji práci jako vlastenec dostal zpátky. Je jasné, že v tomto prostředí nedůvěry čestný člověk pracovat nemůže, a dokonce i kdyby chtěl, tedy ho ani dlouho nenechají. Uvedu slova toho našeho Huba, bývalého vedoucího: "Není mezi námi důvěry" - to znamená ve sboru. "Je to znamení, že zde již dlouho nebudu žádoucí. Mlčel jsem za Němců a musím mlčet i nyní. Nemohu k mladým lidem mluvit tak, jak bych chtěl, a švejkovinu dělat neumím. Jsem tu zbytečný a musím odejít." Je to, řekl bych, labutí píseň posledního vychovatele-národního socialisty v této škole. A tento člověk věnoval výchově mladých Baťových mužů plných nejlepších dvacet let svého života. (Výkřiky.)

Úplně obdobná, vážení, je situace, která vzniká dneska v Kotvě. (Hluk. - Posl. dr Gregor: Mohl bys to udělat na pokračování?) Udělám. Ve Zdaru si to můžeš přečíst. - V Kotvě následuje jedna reorganizace druhou, ovšem vždy ve prospěch komunistů a v neprospěch náš. Kdysi po převratně byl zvolen vedoucím Kotvy pan Hujer, národní socialista. Byl zvolen osazenstvem, byl zvolen revolucí, a vypadalo to, vážení, v Kotvě takto (ukazuje diagramy): To fialové, to byli národní socialisté. Pak přišlo k reorganizaci; protože tito lidé nekradli a nepodváděli, tak se na ně muselo něco vymyslit. (Výkřiky.) K první reorganizaci došlo 30. června 1947 a ejhle, barvy se pozměnily, už těch národních socialistů je tam míň, už ten Hujer není vedoucím, protože poznali, že je národní socialista a že by se tam event. dobře mohl dostat pan Šimandl, který je komunista, ačkoliv po stránce odborné nemůže se v Kotvě nikdo Hujerovi rovnat. (Výkřiky.) To byste uznali sami, kdybyste byli poctiví. (Hluk. - Výkřiky.) A ta třetí reorganizace je z 1. července 1947 a taktak, že tam ještě nějakou tu fialovou barvu najdete. Fialová barva znamená: to jsou ještě národní socialisti, tudíž nejsou ještě všichni vyhozeni. Ale dovolte, abych zde předložil určitý požadavek. Jestliže generálním ředitelem "kůže a guma" je dr Kubelík a jestliže podnikovým ředitelem je dr Holý, my národní socialisté bychom považovali za spravedlivé i po stránce politické, když už se to tak řeší, aby tam byl Hujer, který jako odborník jediný skutečně toto místo může zastávat. Nechceme, aby došlo k tomu, že se bude měřit opět podle politického klíče, chceme, abyste nám postavili někoho, kdo odborností tomuto Hujerovi také stačí.