Posl. Tula: Pane předsedo, paní a pánové!

Máme tu zákon o družstevních cukrovarech. Každý rolník-řepař dobře ví, co znamená proň cukrovar. Je to nejenom určitý hektarový výnos v centech a penězích, na pěstování cukrové řepy je závislý i chov skotu. Pěstování cukrové řepy přispívá k zintensivnění hospodaření na zemědělských statcích v řepařských oblastech. Není tedy široké zemědělské veřejnosti lhostejné, jaké bude uspořádání a vedení našeho průmyslu cukrovarnického. Nemůže to být konečně lhostejné ani kterémukoliv jinému občanu naší lidové demokratické republiky, dovede-li myslet jen trochu národohospodářsky. Cukr je nejen důležitá hodnotná poživatina, je to i náš důležitý artikl vývozní, jeden z našich nejdůležitějších vývozních artiklů, naše bílé zlato, které ve značné míře pomáhá udržovat rovnováhu a plynulý běh celého našeho národního hospodářství. Naše vláda si uvědomuje závažnost tohoto problému. To konstatuji se zadostiučiněním a uspokojením.

Jak vypadal náš cukrovarnický průmysl před válkou, jak byl veden a komu sloužil v prvé řadě? Jen poměrně velmi malá část cukrovarů byla za první republiky Československé plně a pevně v rukou rolníků. Ve většině případů byly akciové cukrovary ve vleku bank, které zpravidla vlastnily většinu podílů tzv. rolnických cukrovarů a mimo to se na tyto cukrovary přisávali také ve velkém počtu advokáti, notáři a ministerští úředníci. To mělo neblahý vliv na obsazování vedoucích ředitelských míst ve vedení akciových cukrovarských společností. Není divu, že správní výbory takovýchto akciových společností cukrovarských sloužily víc bankám nežli rolníkům-řepařům.

Syndikát řepařů, který na pohled měl hájit a podporovat zájmy pěstitelů řepy, byl politickým instrumentem býv. agrární strany a ne zájmovou organizací řepařů. Tento syndikát za vedení exponenta bankovního kapitálu Viktora Stoupala řepaře jenom klamal. (Hluk.)

Místopředseda Petr (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Tula (pokračuje): ... z jejich práce těžil a milionovými částkami, o které připravil zemědělce, vydržoval sekretariát bývalé agrární strany a její korteše a doplňoval její volební fond. Protože agrární strana byla stranou nesociální, byl tento syndikát nástrojem reakční protidělnické i protizemědělské politiky. Vyhovoval nanejvýše statkářům, bankám, advokátům, notářům a všelijakým jiným spekulantům.

Cukrovary a jejich výroba byly v minulosti předmětem složitých a důmyslných spekulací finančního kapitálu bankovního. Za těchto okolností je ovšem samozřejmé, že majetek akciových společností cukrovarských přecházel jen velmi zvolna do rukou zemědělců - akcionářů. Ano, stávalo se často, že zemědělci posice, které měli a jichž těžce dobyli, ještě během doby ztráceli ve prospěch bank.

Rolnické cukrovary měly proto tehdy převážně kapitalistický charakter, sloužily tehdejšímu kapitalistickému systému hospodářskému, který z nich tyl a byl také jejich hrobařem. Všechny tyto chyby a nedostatky měly být odstraněny po skončení poslední války za pomoci lidově demokratického vládního režimu naší republiky. Naše vláda v rámci uskutečňování Košického vládního programu už v r. 1945 znárodnila ty cukrovary, které charakter rolnických cukrovarů neměly nebo byly konfiskovaným majetkem po Němcích, aby tyto cukrovary mohly sloužiti rolníkům-řepařům atd. V těchto znárodněných cukrovarech mají rolníci zajištěnu majoritu ve vedení. Není proto pravda, že znárodněním určité části cukrovarského průmyslu jsou zájmy řepařů nějak poškozeny. Tyto cukrovary, stejné tak jako cukrovary družstevní, slouží a budou sloužit zemědělcům-řepařům. Znárodnění určité části průmyslu cukrovarnického bylo aktem nezbytně nutným k rychlé a úspěšné konsolidaci průmyslu cukrovarského. Tento průmysl, ať družstevní, ať znárodněný, musí mít bezvadnou organizaci výrobní, distribuční i prodejní, aby mohl splnit všechny své úkoly a povinnosti vůči zemědělcům. Musí být připraven a vybaven, aby mohl čelit zahraniční konkurenci třtinového i řepného cukru v blízké i vzdálenější budoucnosti.

S tohoto hlediska vítám další úpravu průmyslu cukrovarského za pomoci zákona o úpravě některých poměrů v průmyslu cukrovarském. Prostřednictvím tohoto zákona má být zbývající část cukrovarů akciových přeměněna v rolnické družstevní cukrovary. Osnova tohoto zákona chce upravit právní poměry všech podnikatelských subjektů cukrovarů, na něž se nevztahuje dekret čís. 101/45 Sb. - § 1, odst. 3, písm. b) dekretu čís. 101 vyňal z dosahu znárodnění rolnické akciové cukrovary a rafinerie cukru, jejichž většinu akcií vlastnili 1. ledna 1945 pěstitelé řepy, hospodařící na zemědělských podnicích do 50 ha orné půdy. Při tom bylo určeno, že se tyto podniky přemění na podniky družstevní, na nichž se zúčastní zemědělci, zaměstnanci a stát.

Po stránce hospodářské je snaha dosíci, aby přeměna prošla bez hospodářských nesnází a aby nedošlo k otřesům u těch podniků, kde zemědělci vlastní pouze polovinu akcií, neboť máme cukrovary, které mají být združstevněny a nemají ani těchto 50 % akcií. I takto organisované a vedené cukrovary mohou splnit své poslání vůči rolníkům a státu v plném rozsahu. Je to podmíněno ovšem jedním, a to tím, aby tyto rolnické cukrovary byly vedeny rolníky za spolupráce zaměstnanců závodu. Je potřebí, aby každý cukrovar byl samostatně hospodařící jednotkou, aby se rolníci mohli ve vedení jednotlivých cukrovarů náležitě uplatnit. (Potlesk.)

Není žádoucí, aby byly prostřednictvím zákona, o němž mluvím, obnoveny v jakékoli formě staré koncerny. Skupinové či oblastní vedení cukrovarů bylo by nesporně dražší, zemědělci měli by menší možnost spolupůsobit ve vedení těchto útvarů. V zákoně však je, bohužel, formulací § 2 dána možnost tvořit celky ve smyslu dřívějších cukrovarských koncernů. Při projednávání osnovy tohoto zákona v zemědělském výboru parlamentním se projevily snahy zachovat především tzv. Stoupalův koncern cukrovarský na Moravě v původní koncernové vazbě. Patrně někteří poslanci tohoto výboru tuší v sobě schopnost udržet koncern až do zmrtvýchvstání agrární strany, pro kterou, věřím, chtějí tento koncern zachovat.

Dnes je ovšem zcela jiná doba, docela jiné úkoly. Dívejme se do předu a neohlížejme se stále zpět! Jedno si musí každý uvědomit: nebylo by možné převzetí akciových cukrovarů rolnickými družstvy bez finanční pomoci státu. Vláda Klementa Gottwalda má naprosto kladný postoj k akci združstevnění určité části cukrovarského průmyslu. Kladné stanovisko k tomuto dílu má i komunistická strana. Dělala-li si někdy nějaké výhrady, pak jí šlo vždy jen o to, aby se tyto podniky dostaly opravdu jen do rukou skutečných rolníků. My komunisté nechceme, aby se zase nějací machři včlenili mezi cukrovary a rolníky a stali se pijavicemi na těle tohoto živého a citlivého cukrovarského organismu.

Tato naše starost není zbytečná. Jsou tu jisté tendence, které nasvědčují tomu, že v zákulisí se takové osoby z řad statkářů a korytářů chtějí dostat ke kormidlu uplatněním skupinového oblastního vedení cukrovarů.

Zákon, o němž mluvím, nedává dostatečnou záruku, že se tito nežádoucí lidé nedostanou zase tam, kde by mohli zájem rolníků-řepařů ohrozit. Doufejme, že dostatečnou hrází proti takovýmto snahám bude jednotné vedení cukrovarů znárodněných i družstevních.

Účast státu ve správě a vedení cukrovarů znárodněných i družstevních je další hrází proti všem parasitům a záškodníkům. Je velkým kladem tohoto zákona, že takovéto skutečnosti obsahuje. Od tohoto faktu si slibuji mnoho. Je si přáti co nejvíce, aby po této jednotné a bezpečné cestě šly cukrovary obojího typu trvale. Jedině tak si náš cukrovarský průmysl vytvoří pevnou základnu, ze které budou moci... (Hluk.)

Místopředseda Petr (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Tula (pokračuje): ... podstoupiti soutěžení v zahraniční konkurenci cukru třtinového a řepového, se kterou třeba do budoucna s naprostou jistotou počítati. Jednotné vedení a organizace cukrovarů obojího typu je nutná nejenom v zájmu slibného vývoje našeho cukrovarství, ale i proto, aby naše cukrovarství mohlo splnit v plné míře své poslání sociální jak vůči zaměstnancům těchto podniků, tak vůči rolníkům.

Je třeba znemožnit staré poměry v obchodu s cukrem. (Potlesk.) Za projednávání tohoto zákona pohybovali se po sněmovní půdě četní kadeti, toužící po návratu starých zlatých časů pro spekulanty. Já nevím, jací to byli zemědělci, vždyť je dnes vlastně doba okopávání řepy, jsou žně na krku, a tito jacísi "zemědělci" se pohybují stále zde. Rolníci sami musí stát na stráži proti vetřelcům z řad kořistníků, kteří obletují kolem celé záležitosti cukrovarů jako vosy kolem cukru.

K projevu pana posl. Fraštackého bych chtěl prozatím jen na okraj připomenout toto: Dějiny rolnického hnutí nás učí, že rolníkům bylo nejhůře, když se o jejich zájmy starali advokáti - a to je možno říci dnes o poměrech na Slovensku. Největším obrdružstevníkem je tam známý dr Fábry, který se velmi zasloužil o Pálffyho a jeho zájmy. Tento pán je dnes posedlý vášní o združstevňování cukrovarů určených k znárodnění. Posl. Fraštacký zase až příliš jako bývalý muž Cukrspolu bojuje za cukrovary a ani slůvkem se nezmínil o obchodě s cukrem, vyrobeným z potu a mozolů slovenských rolníků a robotníků. A to je přinejmenším, vážení, podezřelé, a my se k tomu ještě někdy později po případě vrátíme. Slovenští rolníci mohou právem říci: Pane Bože, pomoz nám od přátel advokátů a my si již od ostatních nepřátel pomůžeme sami. (Potlesk.)

Ještě několik slov o projednávání zemědělských zákonů ministra Ďuriše, které tvoří s otázkou cukrovarskou společný rozplánovaný celek.

Průběh jednání o zemědělských osnovách zákonů je opravdu zajímavý, ať už jde o jejich projednávání ve vládě nebo v parlamentě. Zákony Ďurišovy, které chtějí napomáhat modernizaci a pokroku v zemědělství, narážely na četné překážky právě proto, že zaměřily svůj zřetel k malým a středním rolníkům jako nikdy v minulosti. Dnes je středem zájmu zemědělské politiky naší vlády zemědělec sociálně slabý, právě ten zemědělec, z jehož řad se v minulosti rekrutovaly pracovní síly pro statkáře a velkostatkáře. Musí být odstraněna za každou cenu bída zemědělců sociálně slabých, která v minulosti komusi prospívala. Proto tito lidé a jejich přisluhovači v parlamentě útočí stále proti nové zemědělské politice ministra Ďuriše.

Modernizace zemědělství, důsledná racionalizace, mechanizace, tvoří s otázkami scelování pozemků, úpravou pozemkové držby, včetně revise první pozemkové reformy, uzákoněním Jednotného svazu českých zemědělců a slovenských rolníků, národním pojištěním, rolnickou daňovou reformou a jinými věcmi jeden nedílný celek zemědělské dvouletky. Znamená strukturální změny v zemědělské oblasti hospodářské a sociální, a to takové, že zemědělec bude úplně zrovnoprávněn, a nejen podle slov, ale skutky, s vrstvami, které měly až dosud lepší existenční a sociální zajištění. Program, o němž se za první republiky jen nejasně mluvilo, a zpravidla pouze před volbami, a jehož uskutečnění neměly tehdejší vládní strany na mysli, uskutečňuje se dnes za vlády Klementa Gottwalda jeden bod za druhým.

Je jasné, že uskutečnění programu nové zemědělské politiky ministra Ďuriše znamená znemožnění návratu vlády finančního kapitálu, jeho kartelů a monopolů. Znemožňuje i návrat starých politických praktik. To je jasné naší i zahraniční reakci, která nadává a syčí jako brejlovec. S tou se musíme vypořádat. Pro nás je nejdůležitější, že smysl a účel nové zemědělské politiky chápou rolníci, a to příslušníci všech politických stran. Tito rolníci chápou nejen Ďurišovu politiku, ale vědí dobře, kde jsou jejich největší nepřátelé. Tak se mně zdá, že největší nepřátelé rolníků jsou zde v parlamentě, neboť zemědělské delegace je tady stále hledají.

Pan posl. Nermuť prohlásil v zemědělském výboru jménem klubu poslanců strany lidové, že hradecký program ministra Ďuriše je ilegální, nedomyšlený soukromý výmysl, s nímž prý nemůže souhlasit. Lidovecký poslanec Benda, aby odvedl pozornost a zájem zemědělců od revise zbytkových sborů, strašil zde včera zase kolchozy, ale neuvědomil si, že jeho vlastní hlava je už dávno zkolektivizována ve smyslu programu mezinárodní reakce. (Veselost.) Včera jsme ho zde slyšeli, jak vyjel na poplach: Komunisté budou dělat kolchozy! Mluvil o kolchozech a myslel při tom na církevní statky a zájmy zbytkařů. (Potlesk.) To je jeho taktika: stavět lidem před oči strašáky, aby neviděli dál. Zemědělský lid venkova se už dnes takových strašáků nebojí a na zastírací manévry si dovede již sám posvítit. Lid chce vědět jen jedno, a to i od pana posl. Bendy: Jste pro parcelaci zbytkových statků pod 50 ha, kde je hlad po půdě, nebo nejste? Jste pro parcelaci církevních statků nebo ne? Lid chce slyšet na své otázky jasné a srozumitelné buďto ano, nebo ne, a žádné vytáčky nebo odvádění pozornosti na jinou stranu. Jemu zde včera sekundoval při této příležitosti kol. posl. Kameníček. Včera ve sněmovně parceloval státní statky, rozháněl se rukama, jako by měl v rukou už kolíky a sekyrku, při tom se bil v prsa jako farizeus. Hořela mu hlava při myšlence, že jeho kamarádům zbytkařům se budou parcelovat statky. (Výkřiky posl. inž. dr Bendy.) Rolníci zbytkové statky parcelovat budou, pane poslanče Bendo, kdyby se advokáti zbytkařů sebevíce pokoušeli o zkroucení a pokroucení paragrafů. Masové hnutí rolníků na venkově roste a nikdo je už se světa nesprovodí. Je to masové hnutí za uskutečnění hradeckého programu ministra Ďuriše. 20 let jste, pánové Kameníčkové, Nermuťové, Bendové a spol. za první republiky slibovali lidu modré s nebe, ale peklo bílé jste mu připravili špatnou hospodářskou politikou. Politika velmožů agrární strany rozšiřovala kolem sebe jenom zlo a hospodářskou zkázu. Nemohl býti jiný výsledek tehdejší hospodářské politiky než hospodářský krach. Jedině hospodářský krach a nezaměstnanost mohly následovat po takovéto hospodářské politice, zadlužení zemědělců a exekuční prodeje zemědělských statků. To byl výsledek hospodářské politiky tehdejší. Kdyby u nás rozhodovali Kameníčci, Bendové, Nermuťové a jiní podobní, dostali bychom se brzy tam, kde jejich předchůdci, Beranové, Stoupalové Hrubí a ostatní, končili. (Různé výkřiky.) Z naší republiky stala by se poušť, kde by se jen karavany nezaměstnaných a hladových táhly krajem bez cíle a bez naděje. Vzpomeňme si jenom na ty karavany nezaměstnaných a hladových, na jejich žebrotu a bídu, vzpomeňme si na tehdejší chudobnou mládež, která ve své většině neměla nejmenší naděje na uplatnění. Na takové cesty, po kterých by chtěli někteří páni zase jít, už se nikdy nevrátíme! Proto i zemědělští řepaři budou ruku v ruce s dělnictvem cukrovarů razit nové a lepší směry v našem československém cukrovarnictví. (Potlesk.) Řepaři v dnešní poválečné době budou mít proti rolníkům řepařům před válkou výhodu v tom, že za nimi stojí ostatní pokrokové pracující vrstvy našeho národa. Pokrokoví rolníci mají mocné spojence. Dobrou práci a plánování v družstevních cukrovarech jim umožní naše znárodněné peněžnictví, které je oproštěno ode všech zrůd a kreatur minulosti. Znárodněné peněžnictví je záštitou všeho podnikání prospěšného celku a družstevní cukrovary najdou v něm pomocníka, který nemá žádné postranní úmysly. Nebylo by dobrých vyhlídek pro družstevní cukrovary bez všech těch ostatních reforem, které tvoří souvislý celek našeho plánování zemědělské dvouletky. Mohu zdůraznit, že celé toto plánování je z převážné části iniciativním dílem vedoucích činitelů v naší vládě z řad komunistické strany. Pracující lid v naší republice i zemědělci sami vědí dobře a věří tomu, že komunistická strana i v budoucnosti bude udávat tempo v našem budování.

Za komunistickou stranu zde prohlašuji, že budeme hlasovat pro předloženou osnovu zákona v přesvědčení, že při jeho dobrém uplatnění budou naši zemědělci opravdu trvale zabezpečeni. Tak budou zabezpečeny i zájmy dělnictva a tím i zájmy celé naší lidově demokratické republiky. (Potlesk.)

Místopředseda Petr: Ke slovu není již nikdo přihlášen. Rozprava je skončena.

Dávám slovo k věcné poznámce p. posl. Matrkovi.

Posl. Matrka: Pán predseda, slávna snemovňa, pani a páni!

Prihlásil som sa k faktickej poznámke, lebo reč zástupcu komunistickej strany Slovenska priateľa Gottiera vybočovala z rámca rozpravy, ktorá sa týka tohto zákona. Totiž každý z poslancov mohol zbadať, že je tu úplný rozdiel medzi rečami zástupcov Národného frontu a zástupcu komunistickej strany Slovenska pána posl. Gottiera. Ponechám stranou demagogický útok posl. Gottiera na Demokratickú stranu a povereníkov za túto stranu, veriac, vážená a slávna snemovňa, že pán posl. Gottier neuvážil, keď vstupoval na rečnícku tribúnu, dosah svojej reči. A keď uvážil, potom je samozrejmé, že sa postavil proti záujmom roľníckeho ľudu. (Posl. Nepomucký: Jak je to s tím Fábrym?) veľmi dobre ho poznám. - Aj rečou p. posl. Gottiera na pôde parlamentu preukázala Komunistická strana Slovenska jediná z Národného frontu, že jej len z taktických a demagogických príčin ležia záujmy roľníctva na mysli a že tieto nikdy vážne nechránila a chrániť nebude. Keby jej skutočne išlo o to, aby roľníci vlastnili majetkové podstaty, tak by miesto rečí, ktoré tu odzneli, bola zaujala stanovisko tak, ako všetky ostatné politické strany, totiž aby cukrovary boli združstevnené a dané do rúk roľníkom. Prosím pána posl. Gottiera, aby dal uverejniť v časopise Pravda celú svoju reč, aby sa všetci roľníci na Slovensku presvedčili o tom, ako tu hovoril vtedy, keď parlament prejednával zákon, ktorým roľníci majú získať cukrovary. Ale aj keď z hanby a z obavy toto svoje stanovisko k zákonu neuverejníte, ubezpečujem vás, že sa to slovenskí roľníci dozvedia. Pôjdeme po slovenských obciach a po slovenskom Záhorí, na Trenčiansku a na Trnavsko, a povieme im, aké ste vy a vaša strana zaujali stanovisko. Hovorili ste za to, aby tieto cukrovary v ich krajoch roľníci nedostali, ale aby boli poštátnené. Povieme i to, a to takým spôsobom, pán posl. Gottier, aby sa roľnícky ľud dozvedel na celom Slovensku, aké stanovisko zaujíma strana komunistická. Pánu posl. Tulovi a jeho súdruhom leží v žalúdku p. podpredseda Fraštacký. To je pre neho dobré svedectvo a vyznamenanie. Nepotrebovali by sme ho, keby ste boli s ním spokojní, a pomôž nám, Bože, od komunistov, a republiku, vážení bratia, si uhájime i bez vás. (Potlesk. - Výkriky. - Hluk.)