Tento zákon dává vládě možnost, aby odstraňovala nebo alespoň mírnila přílišné strohosti a tvrdosti, které by striktním a jednostranným výkladem zákona mohly vzniknouti, a věřím pevně, že tato cesta naší vládou už nastoupená bude i v budoucnosti dodržena.

V předpokladu, že vláda nepřehlédne životní zájmy svépomocných cukrovarských podniků malých a středních řepařů-zemědělců a jejich doposud vykonané práce i přinesených obětí pro porolničení těchto cukrovarů, hlasuje náš klub strany národně socialistické pro tuto předlohu a prohlašujeme zároveň, že budeme vládu při provádění tohoto zákona ve prospěch drobných zemědělců-řepařů a cukrovarských zaměstnanců celého cukerního průmyslu a našeho hospodářství podporovati. (Potlesk.)

Podpredseda Komzala: K slovu je ďalej prihlásený pán posl. Smejkal. Dávam mu slovo.

Posl. Smejkal: Vážená sněmovno!

Po hořkých chvilkách, kterých jsme i v této sněmovně byli svědky, přichází na pořad něco sladšího: náš cukr, cukr, který kolikrát v naší republice měl svůj nástup ke slávě a také svůj ústup ze slávy. Totiž naše cukerní výroba je závislá na tom, co se děje ve světě, a proto čím lépe a dokonaleji budeme mít organisovanou naši cukerní výrobu, tím také lépe budeme řešit mnohé problémy, které kolem cukru dneska řešit musíme. Proto také čím bude vztah našeho řepaře k cukrovaru lepší a dokonalejší, tím to bude také lepší pro cukerní výrobu.

Budiž konstatováno při projednávání tohoto zákona, že pěstování řepy nebylo vždy výnosnou věcí pro naše zemědělství. Mnohdy náš rolník pěstoval cukrovku, základní to surovinu naší cukerní výroby, pouze ze setrvačnosti, odkázán jsa na způsob, kterým normálně v řepařském hospodářství hospodařil, na zvýšenou základnu krmivovou, kterou mu pěstování cukrovky přinášelo. A právě proto v minulosti i teď má řepařící zemědělec zájem na tom, co se děje za vraty každého našeho cukrovaru. Proto také má zájem o organizaci naší cukerní výroby, o její stav, a proto také ten intensivní zájem o projednávání všeho toho, co se dnes kolem našeho cukru děje.

Bylo by chybou, kdybychom především při projednávání tohoto zákona nevzpomenuli náležitě velké a krásné historie našich řepařských bojů. Náš rolník už v minulosti si uvědomoval, že bez účasti v zemědělském průmyslu, bez jeho spolubudování byla by jeho práce na poli jen poloviční. Obětoval v minulosti, a to budiž konstatováno, mnoho úsilí budování naší cukerní výroby, a když v letech krize zase kapitál mu z ruky vzal to, co společnou prací v rolnických cukrovarech vybojoval, vrátil se k tomu znovu ve velkých a slavných řepařských bojích. Historie řepařských bojů, bojů za to, aby z rukou kapitalistů a bankovní zlovůle se dostaly naše cukrovary znovu do rukou řepařících zemědělců. Je krásnou historií našeho zemědělského lidu, a teď, když ji tímto zákonem a také dekretem znárodňovacím ukončíme, měl by se najít někdo, kdo by historii těchto velikých zápasů v jednotlivých našich řepařských krajích pečlivě zachytil pro budoucnost, jako doklad prvního velkého úsilí rolníků na tomto poli. Byl to boj utlačovaných, byl to boj ponížených, by to boj, který nakonec v řadě našich továren, zejména na českém východě, také končil vítězstvím.

A teď několik poznámek k zákonu samému. Zúčastnil jsem se mnohých porad, které jednaly o zákoně, jejž zde právě schvalujeme. Zúčastnil jsem se těchto porad jako zástupce strany a jsem nakonec rád, že přece jenom došlo ke kompromisnímu řešení, ve kterém také toto velké reformní úsilí našich rolníků v oboru cukrovarnické výroby je uznáno. Jsem rád, že nový zákon, který dnes doporučujeme sněmovně a pro který jsme hlasovali, konečně zavádí do organizace naší cukrovarní výroby pořádek.

Je to především jeho třetí část, která k společné práci svádí tu naše národní cukerní podniky s podniky družstevními. Vyslovuji při té příležitosti jedno přání, aby to byla spolupráce intensivní, spolupráce skutečně a opravdu přátelská a aby to byla spolupráce, která po této stránce vytvoří pro naši cukerní výrobu všechny předpoklady, které nutně potřebujeme. Bylo by si při tom přát, aby nová organizace našeho cukrovarnického průmyslu znamenala také zjednodušení a zlevnění ústřední správy. Ono totiž v minulosti kolem cukru to bylo také jako v úle, jenomže někdy tam bylo víc trubců než těch poctivých včeliček, které představovali rolníci a zaměstnanci naší cukerní výroby. Někdy tam bylo víc těch, kteří z této výroby těžili a na něž se muselo vždycky dostat, ať rolník dostával za cukrovku 9 nebo 18 korun. A proto si přejeme, aby se nová organizace cukerní výroby neutopila v nějaké velké centralizaci, byla jednoduchá a levná, byla taková, jaká může být v systému, který my dnes v naší cukerní výrobě máme.

Dále bych si přál, aby spolupráce našich cukrovarů se zemědělstvím byla co nejintensivnější. Nyní, vážení pánové, už dlouho nevydržíme s tím, co bylo doposud. Zemědělská výroba šla kupředu, používá dnes také určitých společných zařízení, a proto bychom si přáli, aby bylo vyhověno našemu přání, aby ministerstvo zemědělství opravdu benevolentně umožňovalo při našich cukrovarech zřizování traktorových a strojních stanic, poněvadž cukrovar jako každou jednotku našeho zemědělského průmyslu považujeme za nejideálnější prostředí pro tuto práci a pro tuto činnost. My přece v cukrovaru máme nejenom skvělé technické vedení, nejenom dokonalou účtárnu, kterou nepotřebujeme při státních stanicích, my tam máme také vysoce kvalifikovaný a zapracovaný technický personál a máme tam také náležitá technická zařízení, kterých užíváme pro službu cukrovaru jenom částečně a kterých opravdu a dokonale můžeme využít v době, kdy cukrovar je v klidu, ke službám našemu zemědělství. Byly by to ty nejlepší stanice, které by prokázaly, jak nejlevněji a nejdokonaleji společnou cestou můžeme tady rozšířit jednu velkou službu a jak tato služba bude a může být také laciná. Několik dokladů o tom u některých cukrovarů máme, ty nás jasně přesvědčují, že je to jedna ze schůdných cest a že bychom zejména tam, kde síť našich cukrovarů a zvláště také lihovarů je poměrně hustá, se pak obešli bez zbytečného budování státních traktorových stanic, ve kterých někde utápíme miliony, ačkoliv jejich služba je pro rolníka tak drahá. Zde by se nejlépe prokázalo, jak kolektivních prostředků je možno použít pro službu rolníkům, a to službu, která by byla skutečně dokonalá.

Vítáme také, že novou organizací a zejména tím, že i zástupci rolníků se dostanou v době co nejkratší do cukrovarů, které jsou znárodněny, se celý problém našeho vztahu cukrovaru k řepaři dostane na jinou kolej. Proto není náhodou, že jsme dnes schválili také zákon o organizaci Jednotného svazu, u něhož bychom si přáli, aby cukerní výrobě a řepařícím zemědělcům věnoval daleko větší pozornost než dosud a aby tak plně nahradil dříve poctivou a dobrou práci, kterou po stránce odborné pro naše řepaře dělala Ústřední jednota řepařů. Nemůžeme dnes na cukrovaru chtít, aby se jen pohodlně zabýval otázkou řepy, až mu ji řepař do cukrovaru přiveze. Chceme, aby byl s námi s řepaři při pěstování cukrovky, jakmile ji začneme pěstovat na poli. Aby nám pomáhal tam, kde pomoci skutečně potřebujeme a aby se nesoustřeďoval jenom na onu práci, kterou koná v kampani. Proto také vliv rolníků v cukrovarech musí být náležitý a musíme dbát toho, aby - nebudou-li nám vyhovovat dosavadní formy - se mohly ještě u našich cukrovarů zřídit větší sbory důvěrníků, které by byly v dobrém kontaktu s našimi řepařícími zemědělci v jednotlivých obcích, aby tak vztah fabriky k zemědělci byl co nejlepší.

V závěru bych také chtěl říci, že vítáme uklidnění, které tento zákon přinese i v řadách zaměstnanců. Vcelku po opravách, které provedly naše jednotlivé sněmovní výbory, se vracíme k oné koncepci zákona, jak to už před rokem načrtl v těch základních poradách ministr výživy soudruh Majer. Kdyby už tenkrát před rokem bylo bývalo na všech stranách větší pochopení také pro jeho návrhy, mohli jsme tuto kapitolu, kapitolu bojů za zákon o organizaci naší cukerní výroby, již mít za sebou v prostředí daleko klidnějším, než je prostředí dnešní. Proto jménem klubu čs. sociální demokracie prohlašuji, že vítáme předložení této osnovy a že pro tuto osnovu budeme hlasovat. (Souhlas.)

Místopředseda Komzala: Ďalším prihláseným rečníkom je pán posl. Fraštacký, dávam mu slovo.

Posl. Fraštacký: Pán predseda, dámy a pánovia!

Myslím, že roľnícky stav sa už dávno tak netešil na žiadnu osnovu, ako túžobne očakával osnovu túto, keď ju parlament republiky vzal na svoj program. Tešil sa na ňu, lebo chcel vedieť, či skutočne všetky prehlásenia Národného frontu o pomoci roľníckemu stavu sú absolútne úprimne myslené, či tu bude ochota nájsť také riešenie pre družstevné podnikanie, v ktorom by mohol roľník najsť plne svoje uplatnenie, a či bude v tomto prípade ochota, tak ako to bolo u ostatných stavov, konkrétne u robotníckeho v znárodnenom priemysle, zabezpečiť aj roľníckemu stavu vplyv na toto podnikanie roľníckej druhovýroby.

Vážení pánovia, je to vážny problém, zainteresovať nášho roľníka na družstevnej druhovýrobe. Je to vážny problém, ale predpokladám, že najvýraznejšie sa prejavuje v prípade cukrovarníckeho priemyslu, ktorý predpokladá, že je len začiatkom všetkého toho úsilia, ktoré iste vyvinú politické strany, aby zabezpečili, aby sa roľník nielen na družstevnom podnikaní cukrovarníckom, ale i na družstevnom podnikaní v iných sektoroch pôdohospodárskeho priemyslu dožil zaslúženej participácie.

Máme, vážení pánovia, celú sériu podnikov, ktoré neboli postihnuté znárodňovacími dekrétmi, a pritom všetkom by si svojou kapacitou zaslúžili, aby boli odovzdané na spravovanie primeraným inštrumentom roľníckej politiky, aby boli odovzdané na spravovanie družstevnému podnikaniu. Sme presvedčení, že takýmto spôsobom a takouto prácou sa len rozhodne odstránia cenové disparity v priemysle a pôdohospodárstve. Máme celý rad podnikov z konfiškátov, konkrétne na Slovensku v priemysle pivovarníckom, máme celý rad konfiškátov v priemysle liehovarníckom, máme celý rad konfiškátov v priemysle mlynárskom, sladárnickom atď., a predpokladám, že sa vytvorí primeraná forma družstevného podnikania, aby sme aj v tomto sektore zabezpečili účasť nášmu roľníkovi.

Zmeny, o ktorých uplatnenie sme usilovali v rámci prejednávania tohto zákona, sústredili sa hlavné na tri momenty. Bola to v prvom rade snaha, aby roľnícky stav v tomto sektore podnikania našiel svojho primeraného a najširšieho uplatnenia. Za druhé snažili sme sa, aby sa našlo riešenie, aby bolo tiež primerane materiálne umožnené nášmu roľníckemu stavu zúčastniť sa na podnikaní v cukrovarníckom priemysle. Bolo by iluzórne vydávať zákon, keby takmer všetky strany neboli pamätali na tú skutočnosť, že musíme nájsť riešenie, aby hodnota, za ktorú budú preberať roľníci naše cukrovary, bola úmerná finančnej kapacite roľníka na slovenskej dedine. Našlo sa spravodlivé riešenie, ktoré ešte závisí od toho, aký postoj zaujme k nemu vláda. Som presvedčený, že pri tých poctivých a nezištných snahách, ktoré sleduje celá táto osnova, vláda nájde iste správny postoj k tejto otázke a zabezpečí, aby slovenskí roľníci dostali roľnícke cukrovary za tie hodnoty, za ktoré ich nadobudli terajší ich držitelia. (Potlesk.)

Vážení pánovia a dámy, ešte jeden moment sme mali na zreteli, keď sme uplatňovali naše požiadavky v prejednávanej osnove. Bol to moment čistoty družstevného podnikania. Uvedomili sme si v plnom rozsahu, že v tomto prípade ide o riešenie sui generis, že tu ide o riešenie, ktoré dosiaľ nebolo v našom hospodárskom podnikaní známe, že vytvárame družstvo, v ktorom znárodnený a družstevný sektor má spoločne vyvinúť úsilie, aby čo najrentabilnejšie a najúčelnejšie splnil všetky tie úlohy, ktoré od neho nielen dvojročný plán, ale i budúce záujmy nášho štátu vyžadujú. Predpokladám, že riešenie, ktoré je vyjadrené v zákone a ktoré určitým spôsobom obmedzuje družstevné podnikanie v tej forme, v akej sme ho poznali dnes, predsa len sa osvedčí. Keby však tomu tak nebolo, vážení pánovia a dámy, myslím, že bude na mieste, aby sme uvažovali, do akého riešenia bude v budúcnosti nutné ísť a či by sme nemali dať prednosť, aby ostatný sektor zemědělského priemyslu bol spravovaný podľa tých čistých a tu u vás v českom prostredí vžitých zásad, ako ich založil Kampelík a ostatní jeho nasledovatelia.

Bude nutné, vážení prítomní, všetkému nášmu voličstvu jasne povedať, že tu ide len o pokus podnikateľskej formy, ktorá dosiaľ nebola známa v našom hospodárskom živote, ale ktorá si rozhodne zaslúži v plnom rozsahu podpory všetkých nás, lebo ak sa osvedčí, bude to ďalší dokument a ďalší dôkaz toho, že náš znárodňovací proces, ku ktorému sa všetci tak hrdé hlásime, že naša nacionalizácia priemyslu bola zameraná pre najširšie vrstvy nášho obyvateľstva a že sa takýmto spôsobom podarí zladením záujmov s družstevným sektorom vytvoriť inštrument hospodárskej politiky, ktorý bude skutočne účelne a dobre slúžiť roľníckym záujmom.

Vážení prítomní, v tejto súvislosti bude potrebné poukázať i na stav cukrovarníckeho priemyslu, ako sa nám javí dnes Slovensku. Že ten stav skvelý nie je, toho, myslím, ste všetci svedkami i v domácom prostredí. Zakontrahovali sme na Slovensku 39.000 ha osevu repného a keď dnes šetríme výsledky, ako tento vyzerá, zisťujeme, že ani so 60% úrodou tohto roku nebudeme môcť rátať. To znamená, že možno všetky slovenské cukrovary pracovať nebudú a že sa tie straty, ktorých sme boli svedkami v minulosti, tohto roku pravdepodobne i rozšíria.

Toto by boli, vážení prítomní, veľmi zlé auspície, veľmi zlé výhľady pre družstevné podnikanie v cukrovarníckom priemysle. No predpokladám, že pri tých úsporných opatreniach, akým je zvyknuté naše družstevné podnikanie, a pri tých nezištných družstevných podnikateľských formách, akých sme boli svedkami v tomto sektore, nájde sa iste riešenie, aby tento priemysel mohol plniť svoje blahodarné poslanie na slovenskej dedine.

Vážení priatelia, pravdepodobne tohto roku budeme mať úrody maximálne 4 mil. q repy. To znamená, že nebudeme stačiť s tohoročnou výrobou cukru. To znamená, že nezamestnáme všetky slovenské cukrovary a že bude potrebné nájsť veľmi vážne cesty, akým spôsobom zúsporniť toto roľnícke podnikanie.

Minulého roku vykázali slovenské cukrovary strát na 150 miliónov korún. Vďaka riešeniu, aké našlo Povereníctvo výživy, podarilo sa tieto straty eliminovať do tej miery, že bilancie týchto podnikov sú viac menej vyrovnané. Nebude teda obavy, že by roľnícke cukrovary, ktoré dostávajú do vienka nové naše družstvá cukrovarnícke, boli finančným zaťažením týchto nových družstiev, predpokladám len, že bude nutné nájsť všetky cesty, aby sa na Slovensku zvýšil osev repy do tej miery, aby sa v týchto cukrovaroch dalo rentabilne podnikať.

Predpokladám, že bude nutné uvažovať o cene repy, ale tento moment ešte ani zďaleka, priatelia, nie je taký vážny, ako je problém pracovných síl na slovenskou vidieku, ako je problém toho veľkého presídľovacieho procesu, ktorý práve robíme na južnej slovenskej dedine, kde práve kotvime s naším priemyslom cukrovarníckym. Bude potrebné sústrediť sa na to, aby všetky tie rušivé momenty, ktoré dosiaľ pôsobili na slovenskej dedine, boli raz navždy odstránené.

Vážení prítomní, jedným z takých rušivých momentov na slovenskej dedine je i otázka reštitučného zákona. Reštitučný zákon veľmi neblaho zasiahol na slovenskú dedinu, a to hlavne preto, že nerešpektuje tú skutočnosť, že na Slovensku participujú na tejto pôde väčšinou drobní a malí roľníci, ktorí nikdy nemali nič spoločného s kolaborantstvom, ktorí nikdy zo žiadneho politického alebo hmotárskeho titulu nežiadali o túto pôdu, ale ktorí čisto z existenčných dôvodov žiadali, aby v záujme uhájenia ich existencie bola im časť pôdy pridelená. Azda by sa nemohlo hovoriť o porušovaní reštitučných opatrení, ak by pôvodní majitelia pozemkov dostali za ne primeranú náhradu. (Potlesk.) Ide o to, aby pôvodní majitelia mohli byť odškodnení v peniazoch, a to v obecnej cene, a ďalej aby súd pri riešení náhrady škody zo sociálnych ohľadov mohol od tejto náhrady v niektorých prípadoch aj upustiť, prípadne túto zrušiť, a ďalej, aby štát fondu, do ktorého plynuli tieto náhrady, mohol vrátiť aj zaplatený obnos týmto postihnutý. Reštitučný zákon tento problém nerieši a v záujme drobného slovenského človeka je, aby tento zákon bol novelizovaný. Preto rád sa hlásim k tomu, že sa moja strana, ktorú mám česť zastupovať, chopila tejto iniciatívy a podala novelu k tomuto nariadeniu a predpokladám, že v záujme spravodlivosti sa pripoja i ostatné politické strany. (Potlesk.)

Dámy a pánovia, keď slovenskému a českému roľníkovi odovzdávame dnes týmto zákonom všetky hodnoty a všetky úsilia, ktoré sú sústredené v tých cukrovarníckych objektoch, ktoré on tak starostlivo spravoval, som presvedčený, že tým prinášame konkrétny, reálny príspevok k tomu vytúženému zlepšeniu problémov na slovenskej a českej dedine. (Potlesk.)

Podpredseda Komzala: Ďalším rečníkom je pán posl. Gottier. Dávam mu slovo.

Posl. Gottier: Slávna snemovňa!

Naša národná a demokratická revolúcia hlboko zasiahla aj do nášho hospodárskeho života. Zmyslom všetkých zásahov bolo, aby hospodárstvo slúžilo národnému celku a nie záujmom jednotlivcov. Revolúciou prevedené zmeny sa u nás prejavovali jednak znárodnením a jednak demokratizáciou časti nášho hospodárskeho života. Znárodnením sa odobral majetok Nemcom, Maďarom, zradcom a kolaborantom, a odovzdal sa do rúk českého a slovenského národa. Demokratizáciou hospodárstva boli rozbité mocenské pozície priemyselných a finančných magnátov a bola zaistená účasť ľudu na riadení hospodárskeho života. Tieto revolučné opatrenia ďalekosiahle obmedzujú jednostranné kapitalistické a veľkostatkárske prisvojovanie národného dôchodku a tvoria základňu pre budovanie sociálne spravodlivejšieho poriadku tak, aby každému poctivo pracujúcemu občanovi bol jeho spravodlivý podiel na hospodárskom výsledku a celku podľa zásluhy zaistený.