Lidová strana souhlasí s tímto zákonem přes všechny jeho nedostatky, protože dořešuje výstavbu organizace cukerního průmyslu, a jak doufáme, uspokojuje alespoň částečně spravedlivé požadavky našich družstevníků.

K osnově samé chtěl bych jménem lidové strany podotknout toto:

Jsme si plně vědomi, že tato osnova má četné nedostatky, mnohé mezery, že jsme neprosadili požadavky, jichž splnění by upevnilo vyhlídky na prosperitu celého průmyslu, chceme však doufati, že při dobré vůli zemědělců i zaměstnanců a za prozřetelného působení resortního ministerstva se přece jen podaří z valné části vyřešiti hlavní problém soužití obou složek cukerního průmyslu. (Předsednictví převzal místopředseda Komzala.)

Z otázek, ke kterým máme mnoho výhrad, uvádím zejména otázku Akciové společnosti pro průmysl cukrovarský, ke které se vztahuje text § 2 navržené osnovy. Jak jsem se již úvodem zmínil, pokládáme tento problém za problém hospodářský, nikoliv politický, při jehož řešení musí býti vzaty v úvahu všechny hospodářské a podnikové důvody, které mluví pro zachování těch vybudovaných hospodářských celků, které se osvědčily a jejichž likvidací bude promarněno mnoho milionů národního jmění, jež nelze nahraditi žádnými úvahami o politické neúnosnosti větších hospodářských celků.

Příslušníci strany lidové podávali na základě svých životních a podnikových zkušeností četné návrhy v zájmu celého průmyslu cukrovarského. Československá strana lidová nepřestane sledovati s pozorností tuto životní otázku našeho průmyslu, i když při tom bude pečlivě přihlížet k mínění zemědělců a zaměstnanců, ovšem k jejich mínění skutečnému, nikoli k předstíranému nebo demagogicky vybičovanému. Rovněž několika dalšími řešeními, jak k nim došlo v této osnově, není lidová strana nadšena, ať je to instituce zakladatelů družstev místo mnohem vhodnějšího způsobu přeměny dosavadních akciových společností na družstva, ať je to otázka náhrady dosavadním akcionářům atd. I zde je třeba říci, jak veliký příklad a hodnoty přinesli zemědělci-řepaři, jak po prvé světové válce, tak i po této druhé, když jsme neměli na zahraničních trzích jiného platidla než naše bílé zlato, za které můžeme kupovat všechny potřebné věci, kterých sami nemáme a které musíme dovážet.

Je proto třeba vzpomenout všech těch, kteří před více než 80 lety začali svépomocnými akcemi budovati svoje rolnické spolkové cukrovary, aby tímto způsobem lépe zhodnotili svoji práci. V této době zpracovávali řepu pouze cukrovary, které často nebyly v rukou zemědělců a jejichž majitelé měli zájem, aby zaplatili málo za řepu a odvedli zemědělcům-řepařům co nejméně z odpadků této bohaté suroviny. Proto si zemědělci začali budovat sami svůj cukerní průmysl. Začátky byly těžké. Upisovaly se akcie po 100 zlatých, a tenkrát 100 zlatých byl velký kapitál, který se těžko sháněl. Když pak v roce 1873 po známém vídeňském bankrotu stály rolnické cukrovary před krachem, vyvolalo to mnoho slz a hořkostí v řadách tehdejších podílníků-akcionářů.

Návrh tohoto zákona tisk 725 uzavírá první epochu průmyslového podnikání řepařů-zemědělců, která tehdy ještě neznala formy družstevní, a proto vítáme nový zákon, jímž se zavádí družstevní forma zemědělského průmyslového podnikání, jak ji umožňuje dekret presidenta republiky ze dne 24. října 1945, č. 101 Sb. Členy těchto nových družstev budou nejen zemědělci-řepaři, ale i zaměstnanci cukrovarského průmyslu. S tímto zákonem v podstatě můžeme souhlasit, ale přáli bychom si, aby základní ideje a potřeby, které daly vznik těmto spolkovým rolnickým cukrovarům, byly zachovávány nejen pokud jde o účast ve správě těchto podniků, ale i o všechna ostatní práva z ní vyplývající. Chceme, aby v těchto podnicích vládl dobrý duch spolupráce, která by se vzájemně doplňovala. Osnova neuznává obětí těchto původních zakladatelů rolnických cukrovarů, kteří před desítkami let svým počinem pomáhali venkovu porolničovat cizácký kapitál, je proto nutno najít řešení, jak budou jejich potomci odškodněni. Bylo by tvrdostí, kdyby tito podílnici neměli být nějakým způsobem ve svých nárocích odškodněni. Přáli bychom si, aby do těchto nových družstev byli vybráni nejlepší činovníci, kteří budou mít důvěru všech řepařů i zaměstnanců a budou zárukou dobré prosperity podniků, aby i v budoucnosti jejich práce přinesla takové výsledky, ze kterých by se mohli těšit nejen řepaři, ale i všichni zaměstnanci.

Všimneme-li si zastoupení řepařů a zaměstnanců cukrovarů znárodněných podle dekretu číslo 101 Sb., je přece jenom trochu nespravedlivé pro řepaře v cukrovarech družstevních, aby zůstalo stanovené zastoupení, neboť připadá jeden zástupce na 300 až 1000 řepařů a zároveň jeden zástupce zaměstnanců jenom na 30 až 60 zaměstnanců. To, myslím, není spravedlivá demokracie pro řepaře; proto je příslušná resoluce na místě a přál bych si, aby byly správní orgány těchto družstev podle ní upraveny.

Věřím také, že demokratické volby přivedou do vedení družstevních cukrovarů vedle osvědčených také mladé činovníky, kteří dokáží vésti tento náš typický průmysl i v dobách krize, která se ve výrobě řepařsko-cukrovarské bohužel určitě a brzo dostaví. Proto jedině spoluprací řepařů a zaměstnanců cukrovarnického průmyslu můžeme dosáhnout co možno nejlevnější výroby i jiných úspor. Musíme již dnes ve všech průmyslových odvětvích, a to platí ve zvýšené míře u cukru, dbát všemožných úspor, poněvadž jsme se dožili ve světě několika překvapení. Kuba hlásí rekordní výrobu téměř 65 mil. q cukru třtinového a i Java bude moci v brzké době vyvážeti daleko více, než se předpokládalo. Proto i my se musíme již nyní tomuto faktu přizpůsobit a ze všech sil se snažit, aby se snížily výrobní náklady tak, abychom byli schopni konkurence.

Letošní naše výroba bude pro nedostatek vláhy menší než loni a tudíž exportní přebytek nedosáhne loňské výše. Počítáme, že z letošní kampaně vyvezeme 1,500.000 q v ceně 800-850 mil. Kčs, zatím co z loňské sklizně jsme vyvezli asi 2 mil. q v ceně asi 2 miliard Kčs.

To jsem měl za povinnost říci k právě projednávanému zákonu o úpravě poměrů v průmyslu cukrovarnickém, abychom si oživili v paměti vše, co provází pěstitele cukrovky i zaměstnance tohoto průmyslu od počátku až do dnešní doby. Proto při vědomí všech těchto potíží s touto výrobou spojených doufám, že se nám přece jen podařilo při projednávání osnovy uplatnit své návrhy na její zlepšení. Nezbývá než doufati, že toto dítko, jehož vad zjevných i skrytých jsme si dobře vědomi, bude přece jen dále vyrůstati k radosti nás všech. Závěrem bych chtěl ještě ujistit, že jsme si rovněž vědomi, že provádění tohoto zákona bude působiti četné obtíže, k jejichž vyřešení přispěje čs. strana lidová ze všech svých nejlepších sil. Proto prohlašuji jménem tohoto klubu, že budeme pro tento zákon hlasovat. (Potlesk.)

Podpredseda Komzala (zvoní): Ďalším prihláseným rečníkom je pán posl. Slíva. Udeľujem mu slovo.

Posl. Slíva: Slavná sněmovno, paní a pánové!

Veliký zájem, projevovaný v poslední době věcem cukrovarnického průmyslu jak znárodněného, tak toho, který je určen k združstevnění, ukazuje jasně na důležitost tohoto průmyslu pro naši republiku, ať je posuzován s hlediska přímé výživy obyvatelstva podle hlavního jeho výrobku, cukru, nebo s hlediska produkce masa, mléka a tuků pomocí odpadků při pěstování řepy a výrobě cukru vzniklých, nebo ať je posuzován s hlediska dalšího zpracování cukru v průmyslu potravinářském, t. j. cukrovinkářském, pekařském, dále v průmyslu chemickém včetně léčiv a konečně podle zpracování odpadků, hlavně melasy, v průmyslu lihovarnickém a drožďárenském. Další důležitost má pěstování řepy a výroba ze řepy pro republiku hlavně s hlediska našeho zahraničního obchodu, neboť cukr byl a je hlavně dnes od našeho osvobození skoro jediným a jistě největším a nejdůležitějším zdrojem devis pro nákup nejen chybějících nám potravin, hlavně tuků, ale i všech ostatních surovin, jež potřebuje náš průmysl.

Tak ku př. V r. 1922 vypěstovalo asi 160.000 řepařských hospodářství našich zemědělců na ploše 185.000 ha 43,800,000 q řepy, kterou dodali 158 cukrovarům a z níž bylo vyrobeno 7,500.000 q cukru. Z tohoto množství bylo vyvezeno 3,500.000 q cukru za hranice. V r. 1925 bylo vypěstováno týmiž řepaři na 310.000 ha 88,250.000 q řepy, z níž bylo vyrobeno přes 15 mil. q cukru v hodnotě suroviny. Z tohoto množství bylo vyvezeno za hranice 10,800.000 centů cukru. Zde je nejlépe vidět, co znamenal cukr již dříve pro bilanci našeho zahraničního obchodu. Konečně v r. 1946, tedy za loňské kampaně, vypěstovalo se na 152.000 ha 38 mil. q řepy, z níž bylo vyrobeno 5,270.000 q cukru. Na vývoz připadá z tohoto množství 2 mil. q cukru, které přinášejí republice skoro 2 miliardy Kčs v devisách. Další 2 miliardy Kčs má stát za cukr z příjmů na skutečných daních spotřebních a z daně obratové.

Vývoz cukru umožnil po prvé světové válce stabilitu naší měny a pomáhá k udržení její stability také dnes, a to velmi vydatně. Je to právě cukr, který v prvé řadě umožnil a dále umožňuje práci v četných našich továrnách, odkázaných na dovoz surovin, a zajišťuje tak zaměstnání desetitisícům dělníků. Cukr je při tomto vývozu devisa, která pozůstává z práce rolníka a cukrovarského zaměstnance, při čemž výrobek sám je čistý uhlohydrát vytvořený synthesou světla, tepla a vody. Nevyvážíme tudíž v cukru nic jiného než tu těžkou a namáhavou práci našeho zemědělce řepaře a neochuzujeme půdu o žádnou její substanci.

Výroba cukru zaměstnává uhelné doly, vápencové doly, dále papírny, továrny na pytle, bednárny, továrny na umělá hnojiva a jiné a jiné naše podniky. Je po velkou část roku velkým zaměstnavatelem našich železnic a jiných dopravců. Řepařství je vedle zelinářství, vinařství a chmelařství nejintensivnější způsob zemědělského podnikání, který vyžaduje nejenom mnoho těžké a při tom vysoce kvalifikované odborně práce, ale zároveň též velké znalosti a inteligence našeho řepaře.

Z tohoto jen povšechného a neúplného výpočtu je vidno, jakou úlohu hraje řepařství a cukrovarnictví v našem národním hospodářství jak vnitřním, tak i zahraničním. Je tudíž zájem na prosperitě tohoto průmyslu u nás zasloužený, ale také v prvé řadě plně odůvodněný a potřebný.

Na intensivní kultuře řepy vybudované hospodářství je současně výrobcem druhého důležitého zdroje devis, t. j. nejkvalitnějšího sladovnického ječmene, nehledě k vysoké produkci kvalitní pšenice, k možnosti odchovu dobytka a tím výroby masa, mléka, tuků, koží a dalších věcí.

Naše československé cukrovarnictví a řepařství má svoji velkou tradici a bylo už od poslední světové války učitelem a ukazovatelem cest v cukrovarnictví řepařském skoro na celém světě. Není tomu tak bohužel od našeho osvobození. Jiné státy evropské a mimoevropské zdokonalily svůj cukrovarnický průmysl i své řepařství, jemuž se od nás učili, zatím co my jsme za okupace nemohli a z velké části ani nechtěli přicházet s novými věcmi a ani jsme je nemohli vyzkoušet, jen proto, abychom neprospívali a nepomáhali okupantům.

Bude nutné - a věřím, že není ještě pozdě - aby naše vláda věnovala více pochopení průmyslu cukrovarnickému. Průmysl tento není za dnešního plánovaného a řízeného hospodářství podnikatelem, nýbrž je vlastně zpracovatelem řepy ve mzdě pro stát. Zpracovatelská odměna cukrovarům ponechaná je při nízké ceně cukru doma konsumovaného, kterou cukrovary dostávají, t. j. 6,91 Kčs za 1 kg bílého zboží, tak nízká, že jim po úhradě mezd a platů často nestačí ani na vlastní udržovací náklady. Rozdíl do 15 Kčs, prodejní ceny za 1 kg, činí spotřební a obratová daň, která činí 6,24 Kčs na 1 kg cukru, zbytek asi 2,85 Kčs připadá na distribuci a rozvoz. Na rekonstrukci, modernizaci a mechanizaci nemůže cukrovar za daných poměrů v dnešní době takřka vůbec pomýšleti.

Další okolnost, která našemu cukrovarnickému průmyslu od našeho osvobození neslouží, a to loni hlavně na Slovensku a jižní Moravě, letos bohužel skoro v celé republice, je nepřízeň přírody a důsledek katastrofálního nedostatku dešťových srážek v jarních měsících. S obavou se dívá rolník na špatnou řepu, jíž věnuje při známém nedostatku pracovních sil všechnu svoji práci. Se stejnou, ba větší obavou však očekává průmysl další vývoj řepy vzhledem k podzimní kampani a stejnou obavu musí mít hlavně stát z nedostatku cukru pro vývoz při malé sklizni a neúrodě řepy a její malé výtěžnosti.

Konečně nesloužila cukrovarskému průmyslu a řepařství ani nejistota v organizaci tohoto průmyslu. Dekretem pana presidenta republiky č. 101 ze dne 24. října 1945 staví se náš průmysl cukrovarnický podnikatelsky na novou základnu tím, že se jeho složka kapitalistická znárodňuje, složka rolnická združstevňuje. Rolnické cukrovary, vybudované rolníky-řepaři za spolupráce zaměstnanců a dělníků jako svépomocné podniky, vymaňující řepaře z područí kapitálu vesměs německého a za podmínek někdy velmi těžkých, združstevňují se plným právem. Jest jen litovati, že nebyly určeny k podružstevnění ještě mnohé jiné podniky, které si toho plně zasloužily a které si rolníci vybudovali velikým úsilím, velikou prací a finančními obětmi, a že nebylo k těmto okolnostem za zmíněných poměrů při rozhodování přihlíženo. Mám na mysli hlavně rolnický cukrovar v Drahanovicích na Moravě, kde rolníci jen nedodávkou řepy, dovážením materiálu na stavbu nového cukrovaru v jiné obci a hlavně solidárním závazkem, že zadluží své usedlosti, museli přinutit pověstného germanisátora, kapitálově silného barona Kleina k tomu, aby jim svůj závod prodal. Tak vznikaly rolnické cukrovary a je škoda, že tyto okolnosti zná naše širší veřejnost tak málo.

Další kapitolou je cukrovar v Hejčině, vykoupený všemi moravskými rolnickými cukrovary, který rovněž nebyl združstevněn, a lze jen litovati, že ač původně jej vláda dvakrát určila ke združstevnění, nakonec, aniž přihlédla k zájmům a přáním zemědělců-řepařů, změnila své rozhodnutí na zákrok složek nezemědělských v neprospěch zemědělců-řepařů. Tím vznikla situace, že zemědělci, povětšině podílníci z okolních rolnických cukrovarů, zaujali, zvláště po vydání letáků závodní radou tohoto cukrovaru, nepříznivý postoj k tomuto kroku, a obávám se, že se to projeví nepříznivě nejen pro sám cukrovar, ale i ke škodě řepné produkce, na které nám všem bez rozdílu dnes obzvláště záleží.

Tentýž osud postihl rolnický cukrovar v Uničově, po jehož združstevnění volá celá tamní zemědělská veřejnost. Podobně nebylo združstevněno dalších 7 porolničených závodů v Čechách, kde započatá porolničovací akce nebyla do okupace ukončena. Že se za okupace nemohlo v porolničování pokračovat, když se Němci snažili uchvátit v prvé řadě právě české cukrovary a náš průmysl do své moci, je nám všem dobře známo.

Veliký nápor byl veden z důvodů mně neznámých a patrně často i osobních obzvláště proti podružstevnění hodonínské cukrovarské společnosti na jižní Moravě. Tato společnost vyrostla z obětí a práce drobných jihomoravských zemědělců a plnila do svého vzniku svoje rolnické poslání k úplné spokojenosti svých členů, jimiž jsou vesměs malí a nejdrobnější řepaři. Do 20 ha orné půdy je zde 98,6 % podílníků akcionářů, do 50 ha pouze 0,8 % a nad 50 ha necelých 0,6 % řepařů. Tito drobní řepaři jsou vděční vládě za její někdejší rozhodnutí o podružstevnění Akciové společnosti pro průmysl cukrovarnický a já to zde jako rolník-řepař a zároveň podílník této společnosti veřejně a s povděkem kvituji. Zemědělci na jižní Moravě však litují, že se ustanovením tohoto zákona neřeší věci hodonínské společnosti s konečnou platností a jasně a že o konečném uspořádání této společnosti má ještě dále a znovu rozhodovati vláda. Tato společnost byla a je ucelený, soustavně budovaný organický celek, který musí počítat se speciálními klimatickými poměry na jižní Moravě a v přilehlém západním Slovensku a s tamní opětovnou nepřízní přírody, která zaviňuje nejistotu řepné sklizně a veliké kolísání jejích výnosů v jednotlivých letech. Máme-li zájem na pěstování řepy a výrobě cukru - a jsem pevně přesvědčen, že máme -, na pěstování ječmene a chovu dobytka na jižní Moravě, nemůžeme uvažovati o okamžitém rozdělení nynější Akciové společnosti pro průmysl cukrovarnický, když víme, že program vlády všude jinde náš průmysl soustřeďuje. Zemědělské podniky této společnosti konají největší službu svým členům řepařům dodávkou prvotřídního osiva řepní šlechtitelské stanice, a to osiva klimatickým poměrům dobře přizpůsobeného, jak se ukazuje hlavně v letošním extrémním roce, kdy pšenice šlechtění židlochovického daleko předčí různé druhy oblastním poměrům neodpovídající a nepřizpůsobené. Tohoto osiva vyměňovala společnost svým řepařům každoročně asi 150-160 vagónů za jejich obchodní osivo s nepatrným příplatkem. Byli-li zemědělci s touto činností spokojeni, o tom se lze ještě u nich samých přesvědčit. Tím zvedla tato akce produkci pšenice u drobných zemědělců prokazatelně o plných 5 q na 1 ha. Za nejlepší vysvědčení pro ni pokládám dnes to, že o dodávky těchto osiv se dnes zajímá sám Sovětský svaz. Mlynáři, pivovary a sladovny byli při vykupování s jednotlivými partiemi tohoto kvalitního zboží spokojeni.

Obě podnikatelské skupiny, tedy jak cukrovary znárodněné, tak i cukrovary združstevněné, mají a musejí také pracovati v hlavních zásadách výrobních a odbytových společně, tak jak tomu dosud v našem cukrovarnictví bylo. Proto musím říci, že bylo neuvážené, když všichni chceme, aby oba sektory cukrovarského průmyslu, jak družstevní, tak znárodněný pracovaly společně, že když se jednalo o otázku spolurozhodování ve vrcholné organizaci řešené § 9, byl dán návrh, aby i proti vládnímu návrhu byl poměr zastoupení mezi průmyslem znárodněným a družstevním zhoršen na poměr 2:1 místo 3:2. Byla by to křivda na našem družstevním sektoru, jenž vždy v budoucnosti bude a zůstane významnou a platnou součástí našeho cukerného průmyslu, jenž byl nejlépe organisovaným průmyslem u nás a sloužil za vzor nejen ostatnímu průmyslu domácímu, ale také zahraničnímu. Je si jen přáti, aby to tak zůstalo i v budoucnosti.

Sněmovně předložená osnova zákona o úpravě některých poměrů v průmyslu cukrovarnickém, jez má býti přijata, řeší přeměnu nynějších akciových rolnických cukrovarů na družstva a ve své druhé části upravuje organizaci průmyslu celého. Nutno jen litovati, že zákon nebere plně zřetel na požadavky řepařů družstevníků a na jejich budovatelskou práci již dříve vykonanou, neboť oni to byli, kteří znárodňovali už před 75 lety, vedeni heslem, že bez svobody hospodářské by nebylo ani svobody politické. Bez jejich práce a obětavosti nebyl by počešťovaní proces v cukrovarnictví a tím hospodářské osamostatnění českého národa už za Rakouska tak rychle pokračoval a nebyl by mohl připraviti půdu pro rychlé jeho dokončení hned po první světové válce.