Netvrdím, že ve všech rolnických cukrovarech anebo porolničených způsobem, jak jsem vpředu uvedl, byly nejideálnější poměry, ale cukrovary samy, pokud je znám, nejlépe jsou dokladem toho, jak který majitel se o ně stará, a říkám to hlavně s hlediska moravského, kde to nejlépe vyniká. Zápasy rolníků byly v té době vedeny proti kapitalistům za uvolnění z jařma a tento často a často nerovný zápas v mnohém případě ohrozil nebo podlomil existenci poctivé české rodiny. Nutno si uvědomit, že v mnohém případě byl rolnický cukrovar jediným silnějším opěrným hospodářským bodem v českém kraji, a nejsou řídké případy, kdy vybudování rolnického cukrovaru znamenalo vedle boje s kapitálem také velký boj národní. Jsou venkovská města, kde rolnický cukrovar byl jedinou baštou českého živlu. Na tyto všechny okolnosti nemůže býti zapomenuto.

Nestačí ovšem uvědomovati si pouze minulost, ale je třeba, a to hlavně do budoucnosti, věnovati cukrovarskému průmyslu zvýšenou pozornost. Tato nesmí být menší tam, kde jde o nutné záležitosti tohoto průmyslu. Budoucnost cukrovarského průmyslu podle mého názoru nebude u nás patrně dlouho příznivá, a proto je třeba učiniti vše, aby náš cukrovarský průmysl byl na to připraven.

Je třeba projednávanou osnovu podrobně posuzovati, aby jí nezahynulo to, co znamená zdravou část cukrovarské historie co pochází ze zdravých hlav našich českých lidí, aby bylo odstraněno vše, co zanášelo do tohoto průmyslu soukromé spekulantství, nepoctivost a škodu.

První část projednávané osnovy řeší převod rolnických cukrovarů na družstva, jejich tvorbu a složení. Druhá část určuje organizaci společných ústředních orgánů, jejich kompetenci, určuje poměr sektorů družstevních cukrovarů k cukrovarům národním, určuje, jak bude likvidován poměr cukrovarů k dosavadním centrálám, svazům a pod.

Revoluční opatření a tato projednávaná osnova mají společně vyřešiti celý tento problém a dáti především kapitalistické cukrovary národu, nepřátelské do správy rolníků a zaměstnanců a v rolnických cukrovarech podružstevněním zabrániti, aby vliv kapitálově silných jedinců nemohl využíti dobrodiní těchto zařízení.

Význam, který je třeba cukrovarskému průmyslu ještě dále přikládati, si vyžaduje naprosté spolupráce těch, kdož v budoucnosti budou míti s tímto sektorem družstevním co činit. Ve smyslu osnovy vejde asi 150.000 řepařících rolníků v účinnou spolupráci přibližně s 10.000 stálých zaměstnanců cukrovarského průmyslu. Nebude to věc vždy jednoduchá, ale je naprosto nutná, máme-li poměry v cukrovarnictví přivést k lepší budoucnosti, a je také třeba, aby každý, kdo bude účasten, se upřímně a dobře o tuto práci staral. Bude třeba nesporně hodně dobré vůle na obou stranách, poněvadž právě cukrovarnictví je té povahy, že obě strany jsou na sobě plně závislé. Bez řepaře není řepy. Cukrovar bez řepy je cukrovarem bez cukru. Bez cukrovarů není pak opět řepařství. Aby všechny tyto zájmy byly tak spojeny, jest nevyhnutelně nutná jednotná řepařská a cukerní politika, aby bylo možno vyráběti v dostatečné míře, ale také dobře a levně. Je třeba z tohoto podnikání vyřaditi veškerou spekulaci nejenom po stránce osobních ambici, ale také obchodní, poněvadž jedině tak je možno dojíti k tomu, aby se za nejmenší režie dosahovalo nejlepších výsledků, které se potom projeví ve prospěch rolníků, dělníků a státu.

Posuzuji-li projednávanou osnovu jako zpravodaj zemědělského výboru tohoto slavného shromáždění, věřím, že osnova pamatuje na všechny tyto problémy, a nalezne-li poctivé pracovníky k provádění uložených úkolů v praxi, bude to pro cukrovarský průmysl znamenati velmi mnoho. Jsem přesvědčen, že těmito poctivými a dole dobře pracujícími budou v první řadě naši zemědělci v řepařských krajích, kteří sami nejlépe poznali, kolik tvrdé práce je třeba k pěstování cukrovky. Okolnost, že i přes katastrofální nedostatek pracovních sil právě v těchto zemědělských krajích je osev cukrovky i sklizeň vždycky v pořádku, je mi toho zárukou a nemohu jinak, než alespoň vzpomínkou projeviti jim svoje uznání.

Doufám, že přijetí této osnovy zákona bude základem ke konečné konsolidaci cukrovarských otázek jako celku.

Zemědělský výbor ústavodárného Národního shromáždění, jsa si vědom významu této osnovy, projednával ji opravdu, a to rád konstatuji, velmi podrobně a hlavně se zaměřením k jejímu věcnému obsahu. Je to nejlepší vysvědčení o tom, že nešlo o nic jiného než o to, abychom tuto osnovu udělali opravdu dobře.

Proto doporučuji slavnému Národnímu shromáždění, aby předloženou osnovu přijalo tak, jak ji přijal výbor zemědělský. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná (zvoní): Zpravodajem za výbor zásobovací je p. posl. Josef Ševčík. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Jos. Ševčík: Paní místopředsedkyně, paní a pánové!

K řadě osnov, řešících těžké poměry naší vesnice, přibyla dnes na naše stoly osnova číslo 725 o úpravě některých poměrů v průmyslu cukrovarském. Týká se cukrovarů vyňatých z dosahu znárodňovacího dekretu č. 101/45, to jest tzv. rolnických akciových cukrovarů. Původně se osnova měla zabývat pouze přeměnou akciových společností na družstva. Ukázalo se však, že je nutno zabránit při této přeměně hospodářským otřesům, jmenovitě u cukrovarů s menší kapitálovou účastí zemědělců, a proto byl návrh rozšířen i na toto řešení. Současně s tím se upravují některé organisační otázky cukrovarnického průmyslu v II. oddílu této osnovy a tak se tato osnova stává významnou při řešení poměru mezi znárodněnými a rolnickými cukrovary.

Rolnické cukrovary zakládány byly jako svépomocné podniky proti hospodářskému, ale hlavně národnímu útisku zemědělců i zaměstnaných dělníků. Bylo proto jejich tvoření první větší sociální akcí na venkově. To vyžadovalo při dravosti kapitalismu velkého nadšení pro vzájemnou spolupráci a podporu, ke které bylo třeba také mimořádně velikých finančních obětí. Často zakladatelé podepsáním záručních směnek prodlužili poslední tašku na střeše své chalupy. Úspěch byl vykupován i řadou životů, které obětovali ti, kdož si po hospodářském ztroskotání podniků sáhli na vlastní život. Tak těžce začínali zakladatelé před 80 léty. Nad naším územím se od té doby přehnalo mnoho bouří. Trouchniví již říše rakouská, za jejíž existence byly cukrovary zakládány, přerušena byla samostatnost našeho státu, neslavně museli opustiti naše území ti, kdož je násilně okupovali, a rolnické cukrovary, jako dílo řádně a dobře promyšlené, zde jako pomníky dále stojí. Po vídeňském finančním krachu mnohé z nich byly vykoupeny bankovními ústavy.

Lze právem tvrdit, že převážná část cukrovarů, t. j. i cukrovarů dnes znárodněných, vznikla ze svépomocné snahy pěstitelů řepy a ze snahy uskutečniti heslo: co. jednomu nemožno, všem dohromady snadno. Boj o cukrovary a tím i o lepší sociální řád na vesnici se vyznačoval často i dramatickými okamžiky, jako řepařskou stávkou prvou tohoto druhu na světě, jež vznikla v roce 1908. Ani nebezpečí trestů tehdejší monarchie neodradilo představitele těchto snah od úkolu, vymaniti řepaře z područí kapitálu často cizími, nečeskými lidmi ovládaného a zajistiti tak nejen snesitelný život řepařů, ale i českých dělníků trvale v těchto cukrovarech zaměstnaných. Největší počet cukrovarů byl převeden zpět do rukou řepařů v prvé republice při a po provedení pozemkové reformy.

Je proto aktem pouhé spravedlnosti vůči řepařícím zemědělcům, jestliže dnes přeměňujeme akciové rolnické společnosti, jakožto formu v této době nevyhovující, na družstevní podniky. S držením akcií byla pravidlem spojena i povinnost dodávky řepy. Nebyli proto tito akcionáři držiteli těchto cenných papírů ve špatném slova smyslu, nýbrž spoluúčastníky a dodavateli. Forma družstevní touto předlohou navrhovaná je lepší formou, jíž bude zaručena úzká, a věřím, jistě i účinná spolupráce zemědělců-pěstitelů řepy, jakož i stálých dělníků, a účast státu, zaručená v druhém odstavci § 3, je jistě vítaná.

Tato spolupráce skýtá záruku, že cukrovary združstevněné budou zdravě zápoliti s cukrovary znárodněnými, s nimiž se budou dohodovati o společných věcech, jak správně stanoví v druhém odstavci §§ 9 a 10.

Široká veřejnost s díky uvítá doplnění osnovy v tom směru, aby nemohlo docházeti k přehlasování jedné skupiny druhou, aby tak byly nuceny se o společných věcech společně dohodnout k prospěchu obou, aby se zabránilo zatrpklosti na kterékoliv straně.

Společnému úsilí obou těchto výrobních složek se jistě podaří zásobiti naše spotřebitele jakostním cukrem v dostatečném množství, a co více, přispěti vývozem bílého zlata k aktivní bilanci vývozní a tím dovozu surovin a zaměstnanosti ostatních sektorů našeho průmyslu.

Z uvedeného je patrno, že předkládaná osnova, bude-li schválena, přispěje ke zlepšení poměrů v našem cukrovarství a řepařství. Nynější nevyjasněný stav nepřispívá ke klidu na vesnici tak často rozjitřované. Bez klidu není dobré práce, bez dobré práce není uspokojení z ní, a bez spokojenosti a radosti z práce není hodnotných výrobků, těch zemědělských výrobků, jichž jmenovitě v tomto roce, v roce všeobecného neklidu v celém světě, kdy nelze spoléhati na dovoz, tolik budeme potřebovat. Již z tohoto důvodu doporučuje zásobovací výbor tuto osnovu k urychlenému schválení.

Zásobovací výbor se osnovou velmi podrobně zabýval a u většiny paragrafů dospěl k jednomyslnému usnesení v duchu přátelské spolupráce a klidného ovzduší, za což všem členům tohoto váženého sboru pěkně děkuji. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná (zvoní): Zpravodajem za výbor právní je p. posl. dr Falťan. Dávám mu slovo.

Spravodajca posl. dr Falťan: Slávna snemovňa!

Znárodňovací dekrét vyňal zo znárodnenia tie cukrovary, ktorých väčšina akcií 1. I. 1945 patrila roľníkom, a to roľníkom s výmerou do 50 ha. Súčasne tieto cukrovary majú byť združstevnené. Predložená osnova zákona upravuje právne i družstevné pomery týchto cukrovarov. Upravuje nielen pomery družstevné, ale vytvára akési zvláštne družstvo. Chcel by som poznamenať úvodom, že na Slovensku otázka cukrovarov nebola doteraz vyriešená, pretože v zmysle dekrétu čís. 101 nebolo na Slovensku 1. januára 1945 cukrovarov s priamou a bezprostrednou účasťou roľníkov. Až budú na Slovensku vyriešené reštitučné a iné problémy okolo neznárodneného cukrovarského priemyslu, až budú vyriešené problémy koncernu Sedliackej banky, bude treba i na Slovensku vytvoriť z niekoľko týchto cukrovarov družstevné podniky, a to v zmysle tohto zákona ako samostatné družstvá so zásadami uvedenými v tomto zákone, a najmä by sme vítali, keby bola uplatnená všade dôsledne zásada: 1 člen, 1 hlas.

Výbor právny prerokoval na svojom včerajšom zasadnutí osnovu tohto zákona, stotožnil sa v zásade so všetkými zmenami, ktoré urobil výbor zásobovací. Výbor zásobovací previedol okrem toho niekoľko formálnych zmien a s týmito potom sa stotožnil výbor zemedelský a zásobovací.

Ako spravodajca za výbor právny doporučujem, aby táto osnova zákona bola prijatá. (Súhlas.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná (zvoní): Za výbor rozpočtový uděluji slovo zpravodaji panu posl. dr Novákovi.

Zpravodaj posl. dr Novák: Slavné Národní shromáždění!

Výbor rozpočtový dostal k projednání osnovu zákona o úpravě některých poměrů v průmyslu cukrovarském jakožto poslední ze čtyř výborů, jimž byla tato osnova k projednání přikázána. Ve věci odborné, organisační, připojil se výbor rozpočtový ke změnám, které provedly a na nichž se dohodly zmíněné tři výbory, které projednávaly tento zákon po stránce organisační, po případě odborné. V rámci své vlastní kompetence jakožto výbor rozpočtový věnoval svou pozornost doplnění § 6, kde určil změněný způsob oceňování podílů nebo akcií těch cukrovarů, které mají převážně na Slovensku přejíti do sféry cukrovarů tak zv. družstevních.

Tento návrh byl přijat s předběžným souhlasem výborů zemědělského, právního a zásobovacího, které se usnesly, že formulace provedená výborem rozpočtovým se přijímá také ostatními výbory.

Referuje o tom doporučuji, aby návrh zákona tak, jak byl usnesen ve třech výborech, s doplňkem, jak jej provedl výbor rozpočtový, byl schválen v plenární schůzi Národního shromáždění. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná (zvoní): Ke slovu jsou přihlášeni řečníci, zahajuji proto rozpravu.

Jako první řečník se přihlásil pan posl. Zvěřina, kterému dávám slovo.

Posl. Zvěřina: Paní předsedkyně, paní a pánové, slavná sněmovno!

K projednávané osnově zákona o úpravě některých poměrů v průmyslu cukrovarském chtěl bych se krátce zmíniti o některých zásadních hlediscích, se kterých lidová strana posuzuje celý náš cukrovarnický průmysl i všechny složky při něm zúčastněné a kterých bude dbát i v budoucnosti.

Je to především nutnost zachovati rovnováhu mezi sektorem znárodněným a združstevněným. Když se vláda při sdělávání dekretu čís. 101/45 Sb. po zralé úvaze rozhodla kromě znárodnění cukrovarů též pro združstevnění rolnických akciových společností cukrovarských, rozhodně tím nemínila vytvořiti dva průmyslové sektory, které by se navzájem potíraly. Je nesporné, že obě tyto složky musejí spolupracovat tak, aby z toho plynul trvalý zisk pro cukrovarský průmysl, zemědělce a zaměstnance a pro naše státní hospodářství. Znamená to, že znárodněný cukrovarský průmysl nesmí majorizovati družstevní cukrovary, nesmí v nich buditi nedůvěru, nýbrž musí stále hledati schůdnější cesty pro vzájemnou spolupráci, která zajistí prosperitu celé výrobě cukrovarnické.

Československá strana lidová uznává ovšem nutnost jednotného rozhodování v otázkách, které jsou společné celému průmyslu cukrovarnickému, ať jde o podniku národní nebo družstevní. Doufá proto, že v nové vrcholné organizaci, která byla v navrženém zákoně vytvořena, byla nalezena šťastná forma pro vyřešení této choulostivé otázky, jež způsobila tolik zlé krve a která musela být řešena, zejména po zkušenostech, získaných po vydání znárodňovacího dekretu.

Pokládáme proto za spravedlivé, že byl stanoven poměr mezi znárodněným a družstevním oborem pevně 3: 2, a doufáme, že tím budou nároky našich družstevníků plně uspokojeny. Chtěl bych však zároveň podotknouti, že žádný sebepevněji stanovený poměr podílů moci té neb oné složky nebude mít plný význam, nebude-li zároveň na obou stranách pevná vůle pro rozumné, smířlivé a ukázněné jednání o všech záležitostech, které se dotýkají životního nervu národních podniků i družstevních cukrovarů.

Kromě zásady spolupráce obou těchto složek průmyslu cukrovarského chtěl bych se zmíniti o další podobné otázce, t. j. dobrém poměru součinnosti mezi zemědělci a zaměstnanci cukrovarů. Bylo by nesmyslem snažit se vypočítávat, která složka je důležitější a má nárok na více práv v cukrovarském podniku, neboť ani bez jedné ani bez druhé se cukrovar neobejde. Je však třeba uvědomit si skutečnost, kolik desetitisíců zemědělců je existenčně spojeno s cukrovarským podnikem, a má-li cukerní průmysl prosperovati, je nutné, aby zemědělci-řepaři dostali to, co jim náleží a co je únosné pro tento průmysl. V budoucnosti je nutné vystříhati se všeho, co zbytečně omezuje práva zemědělců a neuzná dobrou vůli, kterou znovu a znovu osvědčují.

Chtěl bych pak zdůrazniti další důležitou skutečnost, zdánlivě samozřejmou, ale stále a zejména v dnešní době porušovanou, totiž nutnost řešiti hospodářské otázky způsobem hospodářským a nikoli politickým. Lidová strana bude stále hájiti tuto zásadu, i když v tomto boji zůstává někdy prakticky osamocena. Bude ji hájiti též v cukrovarnickém průmyslu. Nedopustí, aby při nastávajícím provádění tohoto zákona došlo k politickým štvanicím v řadách zemědělců a zaměstnanců.

V těsné souvislosti s touto zásadou je i další naše vůdčí myšlenka, že na vedoucí místa hospodářská patří pouze odborníci, kteří svoji funkci dokonale ovládají po všech stránkách, a ne různí samozvanci, kteří se vhodnou politickou konstelací a za pomoci svých průbojných loktů dostali na místa, kde bez odborných vědomostí a schopností působí stamilionové škody nejen průmyslu, ale i státu. Lidová strana bude neúprosně hájiti prosazení této zásady a vracím se znovu k slovům našeho pana ministra Hály, že lidová strana bude prosazovati revisi personálního obsazení vedoucích míst znárodněného průmyslu. Je tudíž pro nás vítána okolnost, že nový zákon dává vládě možnost jmenovati na vedoucí místa v cukrovarnickém průmyslu osoby po zralé úvaze a nikoli pod jakýmkoliv tlakem. Je samozřejmé, že jen tehdy, bude-li cukrovarnický průmysl míti obsazena všecka tato místa skutečnými odborníky, mohou býti uspokojivě vyřešeny všechny bolestivé otázky, kterými tento průmyslový obor oplývá, jak jsme se právě při jednání ve výborech všichni mohli přesvědčit.