Kdybych věřil kritikům a některým článkům v denních listech, pak bych musel dospět k přesvědčení, že sbor národní bezpečnosti je společností lidí špatných, nehodných a kriminálně založených. Já však vidím sbor národní bezpečnosti jako sbor dobrých a poctivých vlastenců, kteří pro vlast něco udělali a kteří přes všechny těžkosti doby jsou věrnými strážci naší republiky a vybojovaných práv lidu. Někdy se mi zdá - a nechť mi to pan poslanec Hora promine - že mají oni kritikové černé brýle mámení a za nic na světě nechtějí vidět ve sboru národní bezpečnosti to jasné a krásné a zaostřují svou pozornost jen na ony ojedinělé případy, které se v každé době a za každého režimu vyskytují. Je pravda, že se vyskytly případy odsouzeníhodné a sbor národní bezpečnosti podle toho také jednal.

Kolik křiku se nadělalo letošního roku s případem Česká Kamenice. Čtenářům zde byla předkládána na rozrušení nervů věc z roku 1945, která již v roce 1946, kdy ještě já jsem byl u krajského soudu v České Lípě (Hlas: Jako co?) - jako státní zástupce, pane kolego - byla samými orgány min. vnitra likvidována. (Hlas: Cos dělal ve válce?) Vám to, pane kolego, říkat nebudu! (Hlas: Ale měl bys!) Nejdřív vy to musíte říci, co jste dělali. (Hlas: Já jsem seděl.) Hlavní pachatel Adolf Charous byl již v červenci 1946 vyšetřován pobočkou oblastní úřadovny státní bezpečnosti v Děčíně. Bylo proti němu zahájeno řízení, podáno na něho dne 30. června 1946 krajskému soudu v České Lípě trestní oznámení, které vypracovala stanice SNB v České Kamenici. Na druhého pachatele, štábního kapitána Dovaru, bylo předloženo trestní oznámení vojenskému prokurátoru v Litoměřicích. U krajského soudu v České Lípě se vede od té doby trestní řízení a Charous byl dne 20. ledna 1947 na návrh úředního vězeňského lékaře propuštěn na slib na svobodu. Z toho je jasně vidět, že naše orgány se dovedly s podobnými případy vypořádat samy a mnohem dříve, než někteří kritikové a sensacechtivci v novinách počali o případech psát. Ukázalo se, že podobné články, jako uveřejnil o této věci Dnešek, měly rozvířiti kampaň proti komunistické straně, ačkoli ve skutečnosti to byli komunisté, kteří se všemi silami sami vynasnažili o to, aby se lidé nehodní a la Charous dostali tam, kam patří. Podobným způsobem bylo v novinách postupováno i v případě Mostu, Bíliny, Kolína a j., a nakonec se vždy ukázalo, že již dávno před touto novinářskou kampaní byly věci vyřizovány, že se ministerstvo vnitra postaralo, aby byli pachatelé potrestáni, a to bez ohledu na politickou příslušnost. Komunisté a komunistická strana se starala na prvním místě o to, aby lidé nehodní nebyli v jejích řadách, ale jsme svědky toho, že ti druzí velmi ochotně přijímají vyloučené členy z komunistické strany, jako tomu bylo na př. v Rýmařově. (Potlesk. - Posl. Deči: Špatný komunista může být třeba dobrý národní socialista!) My mluvíme o dobrých a špatných lidech a špatný člověk nemá místa v žádné politické straně Národní fronty; to je naše přesvědčení. (Potlesk.)

Poslanec Hora zde volal: Pryč se zbytky nacistického dědictví! Dovolte mi, prosím, abych se zmínil i o tom nacistickém dědictví a gestapismu ve sboru národní bezpečnosti. Již několikrát jsme žádali naše pány kolegy i veřejnost, aby věci nazývali správným jménem a slovo gestapismus aby bylo ponecháno jen pro označení zvěrstev, kterých byli schopni jen Němci. Nechceme přece, abychom u nás i v zahraničí nakonec platili, a to neprávem, jako národ, který od Němců převzal hnusné metody gestapa. My komunisté odsuzujeme a odsuzovali jsme vždycky jednání s člověkem jako s otrokem, a poněvadž členové komunistické strany Československa velmi často přišli do styku s těmito metodami a vyzkoušeli je na svém těle, nenávidí je a bojují proti nim. Jsme pro to, aby všichni ti, kdož jsou schopni nedovolené a protizákonné věci v tomto směru dělati, byli souzeni. Ovšem, řekněme si také, paní a pánové, upřímně: Kdo je asi vinen a kdo ony osoby tomu naučil? Naučila je tomu snad lidově demokratická republika a ministr vnitra? Mnozí to uměli za Rakousko-Uherska, mnozí se to naučili za první republiky a nakonec se zdokonalili za nacistické okupace. Komunisté bojovali proti těmto metodám v dobách, kdy ještě žádné gestapo nebylo, a nemyslete, že gestapo vyrostlo jen tak z ničeho a bez určitých zkušeností z dřívějších režimů! Odsuzujeme však kritiku a štvanice těch, kdož by chtěli z našich bojovníků za svobodu a z těch, kdož vedli a prováděli revoluci v roce 1945, učinit zločince určené pro kriminály. Náš lid se těšil na svobodu a bojoval za ni, a nedivme se, když ve spravedlivém hněvu nad spáchanými zvěrstvy Němců a nad zradou jim přisluhujících kolaborantů se někdy jeho trpělivost naplnila a když nejednal s Němci a se zrádci v rukavičkách.

Z projednávaného zákona, paní a pánové, plynou rovněž našim národním výborům, okresním a zemským, veliké úkoly, hlavně bezpečnostním referentům a předsedům. Mějme, prosím, neustále na zřeteli, že tito lidé jsou volení zástupci lidu, že to nejsou odborníci s odborným školením. Tito volení zástupci lidu mají i za úkol znemožnit, aby se okresní národní výbory a zemské národní výbory nestaly jenom úřady byrokraticky vedenými, a bude záležet na bezpečnostních referentech, aby zabránili tomu, aby se úřady národní bezpečnosti nestaly starými policejními ředitelstvími. Vedle sboru národní bezpečnosti jsou kritizováni rovněž bezpečnostní referenti a naše reakce se snaží spoutati pravomoc bezpečnostních referentů všemožným způsobem. Útočí se na ně hlavně tehdy, když jsou příslušníky komunistické strany Československa. My komunisté ovšem víme, že již z toho důvodu, že jsou komunisty, budou nenáviděni svými reakčními protivníky a jejich přisluhovači a že proto bude na ně útočeno. Dosud vykonaná práce národních výborů v tomto oboru jest prací gigantickou a ten, kdo nevěří, nechť se podívá po světě, hlavně do zemí, kudy prošla válka, kde byli nacisté, a uvidí ten veliký rozdíl.

Jsme ovšem nespokojeni s některými věcmi, které v zájmu státu, jeho jednotnosti a bezpečnosti a v zájmu jednotnosti Sboru by neměly být a proti kterým budeme bojovat. Rozhodně nesouhlasíme s tím, aby ve Sboru národní bezpečnosti byly zakládány organizace politických stran. Stalo se v Hradci Králové dne 23. března 1947, že byla ustavena taková organizace strany národně socialistické za přítomnosti p. posl. Dečiho. Předsedou organizace byl zvolen vrchní strážmistr Těhník, místopředsedy p. Holub a p. Krejča. Všechny politické strany Národní fronty si musí uvědomit, že by podobným postupem byla rozbíjena jednotnost našeho Sboru, což jistě není přáním žádného upřímného lidově demokratického Čechoslováka.

Rovněž nesouhlasíme s tím, aby z nějakých buď stranických anebo jiných důvodů byl vrážen klín mezi Sbor národní bezpečnosti a finační stráž. V zákoně je jasně ustanoveno, že finanční stráž zůstává nedotčena, i když je toto ustanovení naprosto zbytečné, neboť finanční stráž a její organizace se opírá o zákon a jedině zákonem by mohla býti zrušena anebo spojena se složkou jinou. Celá kampaň, vedoucí nakonec k rozjitření sporu mezi finančníky a Sborem národní bezpečnosti na našich hranicích, neslouží naší republice, naopak ji těžce poškozuje. Přál bych si, aby opravdu a do všech důsledků byla také prováděna prohlášení druhých pánů kolegů poslanců, když říkají, že největším a nejsvatějším statkem je jim naše republika a svoboda národa. My komunisté svými činy a svými minulými obětmi jsme dokázali a denně dokazujeme svou lásku k republice a našemu lidu a přejeme si jen, aby naši partneři s námi o štěstí našeho lidu závodili při budování republiky. (Potlesk.) Je k tomu ovšem zapotřebí rychlejšího tempa a nikoliv takového, jakého bylo použito při projednávání tohoto zákona.

A, vážené paní a pánové, prosím dovolte mi, abych k řeči p. posl. Hory a p. posl. dr Veverky se ještě zmínil o některých jejich vývodech. Pan posl. Hora zde prohlásil, že se postupuje stranicky a že rozhoduje legitimace komunistické strany Československa. Myslím, že toto tvrzení by se spíše hodilo na ministerstvo školství a osvěty a že jestliže se někde stranicky postupuje, pak to není u komunistické strany, ale naopak u strany pana posl. Hory.

Pan posl. Hora se zde dále zmínil o těch velitelích a tvrdí, že jsou neschopní. Pánové, Sbor národní bezpečnosti udělal veliké dílo a každý musí přiznat, že jistě ti nižší velitelé a příslušníci sboru to neudělali bez svých velitelů. Iniciativa a rozkazy šly shora, to znamená, že tito lidé byli schopní a vykonali to dílo. (Potlesk.) Musím zde vzít v ochranu ty, kdož se na tomto místě nemohou bránit, t. j. našeho vrchního velitele pana Kryštofa a zemské velitele, českého i slovenského. Je jistě nedůstojné, aby s této tribuny byli tito lidé napadáni jenom proto, že snad jsou příslušníky komunistické strany. V Brně nastala výměna a je vidět, že kdyby do Brna přišel pán Bůh sám, tak se nebude panu posl. Horovi líbit.

Bylo zde tvrzeno p. posl. Horou, že SNB nemá sloužit jedné straně a že si nepřeje, aby příslušníci Sboru byli oddáni jen jedné straně. Má podle mého přesvědčení na zřeteli komunistickou stranu Československa. Já prohlašuji: kéž by to bylo, kéž by tito lidé byli oddáni komunistické straně! Bylo by to opravdu k prospěchu Československé republiky a my věříme, že jednou tito lidé opravdu dojdou tak daleko, že členy naší strany budou. (Potlesk.)

Varnsdorf patří do mého volebního kraje a pan kol. dr Veverka se zde dotkl Varnsdorfu a v souvislosti s ním i Nechanic. Chci prohlásit: v Nechanicích, paní a pánové, šlo o provokaci agrární reakce, ve Varnsdorfu o stávku (Výkřiky.) pracujícího lidu za vydobytá práva v naší revoluci a za odstranění továrníka. My komunisté plně schvalujeme postup ministra vnitra v případě nechanickém a rovněž plně schvalujeme postup SNB v případě varnsdorfském. (Potlesk.)

Podpredseda dr Ševčík: Ku slovu nie je už nikto prihlásený, rozprava je skončená.

K vecnej poznámke sa prihlásili p. posl. dr Linczényi a Hora.

Dávam slovo prvému rečníkovi p. posl. dr Linczényimu.

Posl. dr Linczényi: Slávna snemovňa, pani a páni!

Pokiaľ viem, kluby sa dohodli, že pri debate o Národnej bezpečnosti nebudeme sa zaoberať konkrétnymi prípadmi. Túto dohodu, bohužiaľ, porušil pán posl. Bacílek a teraz mi dovoľte, aby som menom členov Klubu poslancov Demokratickej strany sa takto osvedčil:

Tvrdenie pána posl. Bacílka o Demokratickej strane, o jej politike, vedení a časopisoch, sú objektívne nepravdivé, tendenčné a demagogické. Preto čo najrozhodnejšie odmietam a ohradzujem sa proti nehoráznosti, s akou boli v tomto slávnom zbore nastolené. Ani posl. Bacílek, ani strana, za ktorú hovoril, nemá mravné oprávnenie ani legitimáciu útočiť na Demokratickú stranu, ktorá bola od prvej chvíle obnovenia československej štátnej samostatnosti na Slovensku nositeľkou úsilia po konsolidácii pomerov dobrého bratského spolunažívania dvoch národov, proti politike rozvratu, zmätkov a demoralizácii, spôsobených práve príslušníkmi KSS na každom úseku verejného života. Úroveň prejavu pána posl. Bacílka a tón, s akým ho predniesol, zbavuje ma i mojich kolegov povinnosti zaoberať sa meritórne jeho vývodmi na tomto fóre. Ani pána posl. Kokeš a nech nebolí hlava zo strašidla novoľudáctva. Pred voľbami bola to práve filiálna strana pána posl. Kokeša, ktorá koketovala a vábila do svojich radov bývalých členov Hlinkovej slovenskej ľudovej strany a Hlinkovej gardy. Dnes, pravda, pochopiteľne je oheň na streche. Opakujem, pani a páni, nebojte sa, kým na Slovensku vedúcou stranou bude Demokratická strana, bude kľud, bude pokoj, ale i hrádza proti akémukoľvek teroru. Lebo v našich rukách tak ako za slovenského národného povstania i teraz pyšne vlaje československý prápor masarykovskej demokracie: (Potlesk.) Preto, slávna snemovňa, pani a páni, raz navždy odkazujem ako p. posl. Bacílkovi, p. posl. dr Kokešovi, a i Komunistickej strane: Nehľadajte triesku v jasných očiach Demokratickej strany, zatiaľ čo nevidíte brvno v zamútenom, hnevom a nenávisťou sršiacom pohľade dvoch komunistických strán. (Potlesk.)

Podpredseda dr Ševčík: Dávam slovo p. posl. Horovi.

Posl. Hora: Slavná sněmovno, paní a pánové!

Přihlásil jsem se k věcné poznámce k řeči p. dr Kokeše a budu velmi stručný. Uvádím toto:

Za prvé, pan strážmistr Novotný ze Zbiroha. Podivuji se, že tento pán vůbec ještě slouží. Pokud vím, vedli jsme akci, aby jeho věc byla vyšetřena, a po mnoha měsících byl ze služby v SNB odvolán. Divím se, že byl ke službě znovu povolán. Totiž jen co vím zpaměti, p. strážmistr Novotný ve Zbirohu za okupace vykonal tento vynikající čin: Když byla bombardována káznice v Drážďanech, odplížil se do domu, tuším ve Zbirohu, rolník - jméno nepamatuji, snad Chyský - odplížil se ke svým dveřím a už neměl tolik sil, aby se dostal do svého domova, ke svým dětem. Strážmistr Novotný, horlivý služebník, když při přehlídce ve Zbirohu uviděl tohoto chudáka u dveří, neučinil lidský, vlastenecký čin, aby tohoto otce aspoň na několik minut ukázal rodině, nýbrž ho zatkl. Potom byl uvězněn a předán německým úřadům. Nuže, tímto činem se pan štábní strážmistr nemůže chlubit. A co dělal, o tom mluví jeho kolegové četníci, kteří se ho za okupace báli, a je podivné, jakou legendu si vytvořil pan strážmistr Novotný o své službě, jaké vlastenecké činy udělal. Že se ho lidé báli, to je přirozené. Bylo totiž po květnu 1945 samozřejmým zjevem, že někteří bezpečnostní referenti v okresích měli takovou moc, že se jich lidé báli. A mezi nimi je také pan strážmistr Novotný. Četl jsem na vlastní oči protokol, v němž vypovídají lidé o p. strážmistru Novotném, a doporučuji p. dr Kokešovi, aby si jej dal předložit, tuším, na zemském velitelství SNB v Praze. Ale když p. strážmistr Novotný viděl, že v parlamentě děláme proti němu akci za účelem očisty, zajišťoval si věci podpisy. Tož tedy dnes asi slouží. Buďte ujištěni, že znovu po případu půjdeme a postaráme se, aby lidé, kteří udělali jen takový čin, o kterém jsem zde hovořil, byli ze sboru jako národně a státně nespolehliví propuštěni.

Za druhé: Případ kapitána Tatera z Čáslavě. Chci říci jen stručně, že kpt. Tater je legionář od Zborova, vyznamenaný, který nadále slouží v SNB, který nikým, žádnou očistnou komisí nebyl odsouzen, který bojoval za okupace, pomáhal hodně na Čáslavsku partyzánům. Nuže tento kpt. Tater, prosím, nebyl povýšen na štábního kapitána. On totiž není komunista, ale je to čestný, poctivý člověk. A k té německé žádosti chci říci toto: Ano, byla podána žádost, aby zůstal ve službách. Bylo mu to poraděno. Jak víte, legionáři se mezi sebou radili a uznali, jako v případě podplukovníka Rába v Kutné Hoře, aby zůstal ve sboru, protože tam mohl víc vykonat pro národ než jako dělník v továrně v říši. Kpt. Tater měl matku, která jako hornická vdova pobírala 185 K měsíčně, měl děti, ženu nemocnou na plíce. Nuže, nic se nestalo. Tento muž se ničím neprovinil, tento muž splnil svou povinnost skvělým způsobem v době první světové války jako legionář v bitvě u Zborova a nyní, prosím, v době druhé války splnil svou povinnost také jako legionář a jako účastník národního odboje. Nuže, tady máte další důkaz, že hlavní velitelství SNB a vůbec ti páni velitelé nemají pro to pochopení, když to není právě příslušník KSČ.

Dále se nám vytýká, že prý hájíme kolaboranty a lidi, kteří byli odměněni svatováclavskou orlicí. Bohužel musím s této tribuny říci, že to nejsme my, nýbrž právě komunistická strana, která má četné členy SNB, vyznamenané svatováclavskou orlicí. Uvádím zpaměti jen některé případy, protože jsem nebyl připraven na velkou debatu:

Vrchní strážmistr Cundrla od štábu SNB v Brně, povýšený za nesvobody na poručíka, obdržel tzv. svatováclavskou orlici za zásluhy v době nesvobody. Jeho jmenování poručíkem v době nesvobody bylo sice na čas zrušeno, avšak v dubnu roku 1947 byl nejen rehabilitován tím, že slouží dále, nýbrž byl se zpětnou platností povýšen na kapitána. Samozřejmě, že dávno před tím se stal příslušníkem KSČ. (výkřiky komunistických poslanců.)

Dále - jen slyšte pravdu, ta vám dobře poslouží - strážmistr Jaromír Pelikán, stanice SNB Třebíč, zatkl z vlastního podnětu za nesvobody dva uprchnuvší ruské zajatce, kteří byli předáni gestapu v Jihlavě. Přestože očistné řízení ještě nebylo ukončeno, byl povolán do aktivní služby v SNB a nyní dokonce také povýšen na štábního strážmistra. Nyní slouží jako řidič služebního vozidla v Jihlavě u okresního velitelství SNB a samozřejmě je příslušníkem komunistické strany.

Třetí případ: Štábní strážmistr Josef Šlapanský, stanice Třebíč, t. č. u pohraničního oddílu SNB, zatkl z vlastního popudu v době nesvobody dva ruské zajatce a obdržel za to dokonce v denním rozkaze býv. zemského četnického velitelství od protektorátní správy pochvalu. Nyní byl povýšen na důstojníka a slouží v Břeclavi.

Mohl bych uvádět další případy, ale vezměme si jen jako poslední případ pražský: Pan, myslím že už je majorem nebo podplukovníkem, Marek, policejní ředitel v Praze. Jak víte, po revoluci byl velitelem policie pražské p. Marek, tehdy tuším kapitán a potom byl odstraněn, nebyl tuším asi 7 měsíců ve službě. Službu vykonával vládní rada Heer, vynikající odborník, který skutečně v době revoluce policii pražskou vedl. Tento p. Marek se vrátil. Celá zaměstnanecká rada se postavila proti němu. Nechtějí p. Marka a chtějí, aby tam zůstal odborník a dobrý člověk Heer. Ale vládní rada Heer byl odvolán a půjde na dovolenou. Samozřejmě se z ní už nevrátí, ale p. major Marek bude sloužit dál, ačkoliv měl očistné řízení, o jehož výsledku nebyla dodnes zpravena zaměstnanecká rada. P. major Marek, prosím, dostal svatováclavskou orlici. Jak vidíte, máte smůlu na nás. (Hlas: To je lež!) To je fakt. Zatím tyto skvělé zjevy máte u vaší strany, a ne u nás.

A teď, prosím, mi dovolte ještě velmi stručné poznámky. Pan Kováč, osvětový referent z Brna, jak jsme četli v novinách, byl tak vynikající a horlivý ve službě v SNB, že si zajistil piano a jiné věci, zneužil úřední moci, a vidíte, nadále zůstal ve sboru národní bezpečnosti. A je to náhodou zase příslušník KSČ. To jsem četl v brněnských novinách.

Nebo pan Čálek, osvětový důstojník, také teď dostal příkaz, aby se dobrovolně hlásil do pense, neboť se zjistilo, že byl vlajkařem. Ale, prosím, byl nebo je členem komunistické strany.

Nuže, to je asi tak jen stručná odpověď na ty vaše útoky, že hájíme kolaboranty.

A znovu tady ještě uvádím hlavního velitele Kryštofa. Kým byl jmenován? Podle zákonů, které platily a platí dodnes, velitele četnictva jmenoval vždycky president republiky. A pan ministr vnitra na naši odpověď jenom oznámil, že podplukovník Kryštof není ani velitelem, nýbrž je přednostou kanceláře hlavního velitelství. Ale říká se "hlavní velitel". Kdo ho jmenoval?