V každém boji nakonec rozhodují duch a myšlenka a vůle určitou myšlenku bránit, jak nám to ukázal mnohokráte člen našeho národa v minulosti. Stáli jsme proto na tom, aby všichni příslušníci Sboru národní bezpečnosti byli osvětovou výchovou udržováni opravdu na výši i v otázkách státně-politických. Odmítáme tvrzení, že bychom si přáli osvětu již proto, abychom jí mohli zneužívati pro stranickou agitaci komunistické strany. Přáli jsme si a přejeme si, aby i osvěta bylo prováděna v duchu národním a státním a v duchu lidově demokratickém. Důsledkem lidové demokracie však je, že i příslušníci Sboru národní bezpečnosti mají míti dostatečně ujasněny pojmy moderního nazírání na lidskou společnost a musejí se vyznati v otázkách jako je socialismus, lidové zřízení, národní výbory, znárodnění průmyslu, pozemková reforma a pod.

Je samozřejmé, že do rámce lidové demokracie patří i komunistická strana Československa, která za tuto lidovou demokracii tak dlouho bojovala a přinesla tolik obětí. Tuto skutečnost musejí vzíti na vědomí všichni, ať už se jim to líbí anebo nelíbí. A musejí vzíti na vědomí tu skutečnost, že komunista je ministerským předsedou a že ministrem vnitra je rovněž komunista a nikoliv agrární velmož. Jestliže se v osvětě Sboru národní bezpečnosti o těchto věcech hovoří a příslušníci SNB jsou o těchto věcech ponaučováni, je to důsledek změněných poměrů. Odpovídá to přání lidu a prospívá to státu. Litujeme, že mravně politická osvětová služba byla ustanovením § 7 proti vládnímu návrhu omezena. Budoucnost nám ukáže, že naši partneři stáli na nesprávném stanovisku, když proti vůli poslanců komunistické strany prosadili, že osvěta bude prováděna jen ve výcvikových střediscích. Podle mého názoru není možné oddělovati ducha lidové demokracie od zákonů, které byly vydány v osvobozené republice. Výklad těchto zákonů a pokyny k jejich provádění musejí býti neseny tím duchem lidové demokracie, který je vyvolal. Očekáváme proto, že všechny příslušné orgány, velitelství i ministerstvo vnitra se postarají o to, aby příslušníci Sboru národní bezpečnosti byli s těmito zákony a jejím duchem podrobně obeznámeni, aby tak mohli splnit úkoly, které od nich očekává lid, jeho vláda i parlament. Očekáváme, že příslušníci Sboru národní bezpečnosti budou chránit uskutečňování dvouletky, povedou nesmiřitelný boj proti sabotážníkům, šmelinářům a lidem, kteří se snaží brzdit a znemožnit naše budovatelské dílo. Budou bojovati proti rozvratníkům a šiřitelům nepravdivých zpráv, hlavně používáním zákona na ochranu republiky, na ochranu republiky lidově demokratické, to jest republiky národních výborů, zestátněného průmyslu a všech vymožeností naší revoluce. Přejeme si, aby opravdu všech zákonů, chránících naši lidově demokratickou republiku, bylo v plné míře používáno a aby Sbor národní bezpečnosti, hlavně jeho státně bezpečnostní složka a složka kriminální, stavěly před soud všechny, kdož by chtěli býti pátou kolonou ve prospěch našich nepřátel.

Věříme dále, že příslušníci Sboru národní bezpečnosti budou za věrné plnění úkolů, daných jim lidově demokratickou republikou, i touto republikou podle zásluhy odměňováni a bude dostatečně postaráno o jejich hmotné zajištění. Musí si však býti vědomi toho, že si přejeme, aby celý národ dospěl k vysoké životní úrovni, a že tohoto cíle můžeme dosáhnout jen prací, a to poctivou a dobrou prací všech nás. Nechť si příslušníci Sboru národní bezpečnosti uvědomí při všech těch licitacích, které se v novinách a na veřejných schůzích všemi možnými sliby o zvýšení platů vedou, že těmito demagogickými sliby jim pomoženo nebude, že opravdové zlepšení nastane splněním dvouletého hospodářského plánu a vybudováním naší republiky, hlavně znárodněného průmyslu a zemědělství.

V loňské debatě o rozpočtu na r. 1947 jsem se ve své řeči dožadoval, aby co nejdříve byl zde v parlamentě předložen vládní návrh zákona o Národní bezpečnosti, neboť my komunisté jsme znali přání příslušníků sboru národní bezpečnosti, kteří chtěli mít již jasno a čekali na tento zákon, aby mohli na podkladě tohoto zákona vybudovati sbor národní bezpečnosti opravdu tak, jak to vyžaduje náš stát. Proto zákon o národní bezpečnosti bude míti jistě největší odezvu u příslušníků sboru národní bezpečnosti, kteří konečně budou míti nový, moderní a lidově demokratickou republikou odhlasovaný zákon. Rovněž uvítají, že tento zákon bude naplněn duchem lidové demokracie a že konečně zmizí předpisy z doby Rakousko-Uherska, napájené duchem feudalismu. Pro každého člena sboru národní bezpečnosti nastane jistota, že jeho existence a výživa jeho rodiny stojí na pevné základně, a každý pochopí, jak nepravdivé a nesprávné byly pověsti, roztrušované mezi příslušníky sboru o tom, že sbor je nelegální a že se všechno vrátí do starých kolejí. Tento zákon bude posilou pro každého člena sboru. A bude tím vlastně velikou posilou pro stát, neboť klid a jistota příslušníků sboru národní bezpečnosti je nejdůležitějším předpokladem zdárného vývoje naší vnitřní bezpečnosti. Organizace služby a služba sama bude taková, jakou potřebujeme, a zmizí všechny ty kompetenční konflikty ve sboru, všechno to tahání starých předpisů a hledání kliček a paragrafů, pomocí kterých by se dal vývoj zastavit.

Paní a pánové, bylo zde již hovořeno o úkolech sboru národní bezpečnosti, které vyplývají z tohoto zákona. Na sbor národní bezpečnosti byla pronesena slova chvály i slova kritiky. Dovolte mi, prosím, abych se i já mohl dotknouti toho, co bylo vykonáno, a uvésti po případě na pravou míru to, v čem bylo sboru národní bezpečnosti křivděno.

Členové sboru národní bezpečnosti konají bezpečnostní službu již mnoho let, a chceme-li hodnotit jejich vykonanou práci, nesmíme oddělovat práci vykonanou v lidově demokratické republice od toho, co dělali před tím. My komunisté víme, že i příslušníci bývalého četnictva a policie milovali svůj národ a pro něj byli ochotni přinést i nejtěžší oběti. Vzpomínám těch, kteří v roce 1938 stáli jako první obránci republiky na našich hranicích, v zákopech, bunkrech a pevnostech, konali do poslední chvíle službu a věřili, že náš národ a jeho vláda se nikdy nevzdají německému útočníku. Byl jsem svědkem jejich zklamání, a již tehdy tito obránci republiky chápali, že byli zrazeni a že se hazarduje s osudem českého i slovenského národa. Český lid v pohraničí stál v r. 1938 pevně za naší armádou a bezpečnostními orgány, a tehdy došlo k onomu spontánnímu spojení všech obránců republiky proti nepříteli. Byla však marná práce a marné oběti příslušníků tehdejší bezpečnosti, když nakonec dostávali rozkazy, že nesmějí používati zbraní proti nepřátelům republiky, a dokonce ti nejspolehlivější nesměli konati službu. V r. 1938 zachránili příslušníci bývalého četnictva a policie vše, co se zachránit dalo. Přes všechny zákazy a přes všechna nařízení se fašistické reakci nepodařilo zabránit tomu, aby příslušníci četnictva a policie nestáli na straně lidu a nechránili zájem národa. Bylo mnoho těch, kteří museli opustiti své domovy v pohraničí a odejít beze všeho, jen ve svém služebním oděvu, do vnitrozemí. Byli i mrtví a mnoho příslušníků jednotek SOS bylo odvlečeno při puči Henleinovců ve dnech 21. a 22. září 1938 do koncentračních táborů v Německu, odkud se nevrátili. My komunisté rovněž víme, že příslušníci četnictva i policie vykonali za okupace hodně služeb pro členy našeho národa a že byli neohroženými bojovníky proti okupantům. Vzpomeňme jen střílení četníků v Kobylisích, jejich zatýkání a posílání do koncentračních táborů a pracovních táborů jenom proto, že se tito lidé nechtěli zpronevěřit svému národu a zůstali věrni. Rovněž víme, kolik bylo příslušníků četnictva i policie, kteří i s nasazením vlastního života zachraňovali české lidi před gestapem. Z novinových zpráv jsou každému známy desítky vyznamenaných za ilegální a bojovou činnost proti německým okupantům. A tehdy se příslušníci bývalého četnictva a policie seznamovali s bojovníky za svobodu národa z řad komunistické strany a poznávali jejich učení.

Nedivte se proto, paní a pánové, že tito bojovníci za svobodu našeho národa, ponaučeni chybami z minulosti pochopili, že prvními opravdovými a do všech důsledků bojujícími členy národa za jeho svobodu a lepší budoucnost jsou komunisté. (Potlesk.) To se ovšem nelíbí některým pánům kritikům dnešního našeho lidově demokratického zřízení a napadají příslušníky komunistické strany Československa, po případě veřejné funkcionáře, pocházející z řad příslušníků SNB. Uvedu zde případ p. štábního strážmistra Novotného z Rokycan, který se stal předmětem neodůvodněných novinářských útoků a četných intervencí, v nichž bylo zdůrazňováno, že prý "pobuřuje veřejné mínění."

Štábní strážmistr Novotný byl v době okupace přidělen na stanici ve Zbiroze, kde se všemožně snažil pomoci osobám české národnosti, stíhaným německými úřady. Svou neohrožeností zachránil 27 životů českých lidí z Drahoňova Újezda. Sabotoval nařízení a rozkazy německých úřadů, takže byl pokládán za nespolehlivého a dvakráte stíhán trestním soudem, a to v Plzni a v Písku. Po osvobození dostal štábní strážmistr Novotný za svou činnost četná poděkování a případ z Drahoňova Újezda byl veřejně zhodnocen v denním tisku, na př. V "Práci". Po osvobození se štábní strážmistr Novotný stal bezpečnostním referentem Okresního národního výboru v Rokycanech. Tím, že uvedl v činnost vyšetřující komisi, upadl v nemilost zrádců a kolaborantů a počala proti němu kampaň. Teprve 6. března 1946 bylo předloženo proti němu zemědělským referentem okresního národního výboru v Rokycanech p. Brojem, takto přítelem vrch. strážmistra Vlacha, a p. předsedou téhož okresního národního výboru Procházkou trestní oznámení. Toto oznámení skončilo tak, jak jedině skončiti mohlo, totiž zastavením trestního řízení, neboť se ukázalo, že jde o politickou mstu.

Je pravda, že i v četnictvu i policii byli lidé bezcharakterní, zrádci a kolaboranti. Komunisté trvali a trvají na tom, aby se proti zrádcům postupovalo přísně, i když spravedlivě, a žádali, aby ve sboru byla provedena řádná očista. To jsme žádali v novinách, na veřejnosti i v parlamentě, a to při všech příležitostech, kdy se o těchto otázkách jednalo. Ovšem jsou kritikové sboru národní bezpečnosti, kteří docela jinak mluví na veřejných schůzích, jinak píší v novinách, jinak mluví v parlamentě a jinak na úřadech, kde dělají intervence za kolaboranty, zrádce a ty, kdož dostávali za protektorátu orlice. Tak na př. 5. července 1947 ve "Svobodném slově" je uváděno, že pan posl. Hora připomněl v bezpečnostním výboru, že ve sboru jsou ještě lidé, kteří dostali "orlici" a jsou povyšováni, protože jsou příslušníky komunistické strany Československa. My komunisté zastáváme nesmlouvavě stanovisko, aby lidé, odměnění za své služby okupantům, ve sboru národní bezpečnosti nebyli, ale přejeme si, aby páni poslanci Hora i ostatní nekonali intervence ve prospěch lidí, kteří do sboru nepatří anebo kteří z důvodů své národní a státní nespolehlivosti nemohou být povyšováni. Uvedu zde jen jeden z mnoha případů, a bude-li si pan posl. Hora přát, dám mu k disposici s této tribuny všechny případy, ve kterých prováděl intervence, t. j. kde se stavěl za určité osoby, a také mu přednesu, o jaké lidi jde.

Jen proto, abych slavnou sněmovnu nezdržoval, uvedu zde případ p. Františka Tatera, nadporučíka v Kutné Hoře. Tento pán byl nadporučíkem do 31. března 1940, kdy jako legionář byl převeden do osobního stavu zaměstnanců politické správy a stal se velmi pilným a spolehlivým kontrolorem u okresního úřadu v Kutné Hoře, čili lidově řečeno, byl ve službě ve prospěch okupantů velmi pilný, když odebíral českým lidem jídlo, které si opatřovali proti zákazu okupantů. Když pak měl býti propuštěn ze služby, jako bylo propuštěno tisíce jiných legionářů, psal tento pan Tater německý dopis na zemský úřad, k němuž bylo připojeno velmi krásné doporučení, ve kterém se uvádí: "Ve službě je iniciativní, snaživý, přesný a přísný. Jmenovaný je výborně schopen k výkonu kontrolní služby, z politických důvodů nejsou proti němu pochybnosti." Tento pán byl ponechán v úřadě, a když byl po revoluci opět převzat do SNB, ale nebyl navržen na povýšení, provádí se v jeho prospěch intervence p. posl. Horou i kabinetem p. ministra techniky. Podle mého názoru - a to je i názor příslušných úřadů, které o věci jednaly - by vlastně tento pán neměl být členem SNB. Nám jde opravdově o to, aby sbor byl opravdu čistý, složený z lidí státně a národně spolehlivých, charakterově pevných, kdežto druzí o tom jen mluví a v praxi chrání dokonce i zrádce a kolaboranty, jen když mají jejich politickou legitimaci.

V některém tisku čteme o SNB takové věci, že kdybychom tomu věřili, dospěli bychom k přesvědčení, že SNB není k ničemu, že jeho členové jsou darmošlapové a vyžírači republiky, že jsou úplně zbyteční a dokonce že jsou to lidé kriminálně založení, kteří žijí jenom prováděním gestapismu. A jak to vypadá ve skutečnosti s SNB a s jeho prací pro výstavbu republiky? Položili si páni kritikové již někdy otázku, co a jak vykonal SNB v osvobozené vlasti? Odpověděli si také na tuto otázku? Zcela určitě nikoli, protože pak by se nemohlo psát a mluvit o příslušnících sboru národní bezpečnosti, jak to činí někteří známí kritikové.

Nebudu uvádět žádné cifry ani úřední zprávy, ale promluvím zde o díle, které vykonal SNB od května 1945 podle mého pozorování. V květnu 1945 stál příslušník policie i četnictva vedle rolníka a dělníka i ostatních pracujících lidí na barikádách a v mnohých případech byli to nynější příslušníci SNB, kteří byli veliteli této lidové armády. Dnes se leckdo usmívá nad těmito bojovníky, s despektem vyslovuje slovo partyzán a barikádník a vyvozuje, že tito lidé nejsou dost schopni státi se členy SNB, a po příp. by si přál, aby tito lidé ze sboru zmizeli. Podle našeho soudu má býti každý občan hodnocen podle toho, co vykonal pro svůj národ a jak se zachoval v dobách nejtěžších. Tito bojovníci se zachovali jako hrdinové, riskovali život a nerozpakovali se, když odcházeli s automaty bojovat s nepřítelem na Trojský most, k rozhlasu anebo na Pankrác, že zde zanechají členy rodiny, ženy i děti.

Je povinností každého veřejného pracovníka, aby o těchto lidech mluvil s úctou a aby paušalizováním a generalizováním neurážel členy SNB. Skončily se boje v květnu 1945 a první, kdo nastupoval do služby ve prospěch národa a republiky, byli z úředních orgánů četníci a příslušníci policie. První odjížděli s našimi dělníky do pohraničí, aby zajistili bezpečnost našich lidí, aby zabránili ničení majetku německými jednotkami i civilním obyvatelstvem, aby se na pohraničním území projevila československá vládní moc.

Paní a pánové, v květnu a červnu 1945 se v pohraničí střílelo a podle mého osobního přesvědčení mnozí kritikové tehdejších poměrů v pohraničí byli rádi, že sedí v Praze a neměli vůbec chuti jít nasazovat do pohraničí život. Příslušníci SNB zabezpečili společně s národními výbory, a z počátku i bez nich, poněvadž v německých místech nebyly, převzetí moci do rukou českého národa. Odcházeli na území, kde se muselo bojovat proti zbytkům SS, ukrytým v lesích a skalách, po případě skrývajících se v civilním šatě s německým obyvatelstvem, i proti vlkodlakům. Bylo nutné zajišťovati všechny příslušníky SS, SA a ostatní funkcionáře německé národně socialistické strany, a při tom nebyl dostatek úředníků, ba dokonce ani ne českého obyvatelstva, které by pomohlo. Nebyly to desítky, ale tisíce nepřátel republiky, kteří museli být zajištěni v táborech, neboť věznice okresních a krajských soudů nestačily.

A za jakých okolností se toto vše dělo? Území je obsazeno Rudou armádou a tímto územím procházejí i polské jednotky. Byl konec války, ale jen na papíře. Přes pohraniční území procházejí dále tisícové zástupy těch, kdož se vracejí z německého otroctví do vlasti. Jedni putují ze západu na východ, druzí z východu na západ. Otevřely se brány koncentračních táborů i táborů pracovních, a poněvadž není dopravních prostředků, tito lidé pochodují dny i noci přes naše území, aby se dostali do svých domovů. Nezapomínejte, paní a pánové, že v červenci 1945 se sbíral i v Praze benzin po litrech, abychom mohli z koncentračních táborů přivézti příslušníky našeho národa. Zničená Evropa dávala tehdy osvobozeným otrokům svobodu. Nemohla jim dát ani vlaky, ani dopravní prostředky, aby se dostali domů. V létě 1945 projíždějí přes naše pohraniční území benderovské tlupy a tlupy Vlasovců, kteří pospíchají do zajetí americké armády. Ještě dnes sedí u krajského soudu v České Lípě jedna taková tlupa, která ve spojení s německými SS zavraždila poručíka Šindeláře a jeho šoféra u Šluknova, jak je vám z novin známo. (Předsednictví převzal místopředseda dr Ševčík.)

Myslím, že každý, kdo byl již v r. 1945 v pohraničí a kdo prodělával těžké začátky naší vlády na tomto území, musí odsoudit všechny útoky, které dnes, po dvou letech, jsou vedeny proti příslušníkům SNB a vojska pro jejich činnost v tehdejší době. Prohlašuji otevřeně, že nebýti naší rychlosti, se kterou jsme prováděli odsun Němců a všechna ostatní opatření, sloužící k zajištění naší české a slovenské státní moci na tomto uzemí, neměli bychom dnes situaci takovou, jak o ní zde mluvil p. ministr vnitra.

Uvažujte, paní a pánové, nad tím, kolik členů SNB bylo zapotřebí na zajištění státních hranic, na zajištění internovaných v táborech, na pátrání po SS, SA, funkcionářích fašistických stran a při tom k zabránění vzrůstu zločinnosti, která se za války rozrostla do hrozných rozměrů. Byl jsem tehdy v neustálém spojení s členy SNB a prohlašuji, že jsem obdivoval, s jakou obětavostí, láskou a ochotou tito lidé, a to velmi často s nasazením života, konali svoji službu. Vezměte, paní a pánové, jen čísla, která zde uváděl pan ministr spravedlnosti při posledním svém exposé, a zjistíte, jak velká práce byla vykonána, když všechny osoby zajištěné pro mimořádné lidové soudy musely být vyslechnuty a jejich tvrzení osobami přezvědnými přešetřena. To jsou desetitisíce lidí, o nichž měl rozhodnout mimořádný lidový soud anebo nalézací komise okresního národního výboru, a s tím spojený výslech desetitisíců svědků.

Při tom se žádalo od příslušníků SNB, aby chránili továrny, přejezdy, mosty, železnice a veřejné budovy proti útokům Němců, kteří ještě na našem území byli. A do toho přicházejí zločinci, kteří jdou za kořistí, kteří jdou krást, po případě loupit. Kdo chce činit odpovědnými příslušníky SNB, po případě celý sbor a národní výbory za to, že nemohli zabrániti některým výstřelkům, krádežím a násilnostem, které se tehdy odehrály? Když tomu chtěl někdo zabránit, měl přijít sám a pomoci. Když se žádalo rozhodnutí na vyšších byrokratických místech, nikde nebylo učiněno nic, naopak se jen krčilo rameny a vše leželo na těch, kdož zodpovídali tehdy za klid a pořádek. A zde se odvolávám na poslední řeč. p. dr Jelínka, který o případě kolínském potvrdil, jakým způsobem se tito pánové na ministerstvech, ti věhlasní odborníci-byrokraté, chovali k lidovým orgánům, když jim měli pomoci a dáti radu.

Ještě dnes jsou v pohraničních lesích zbraně a jsou lidské oběti výbuchů skrytých německých zbraní. Při tom se zapomíná, že největší část těchto zbraní a min odklidili příslušníci SNB a armády. Z denního tisku je nám známo, kolik příslušníků SNB bylo vyznamenáno i za vzorný výkon své služby a za příkladné budování republiky. Při výkonu služby padlo podle mých informací 23 příslušníků SNB a 4 byli těžce zraněni. Tito lidé padli v boji za to, abychom my v klidu mohli žít. Celkem 17 pochvalných uznání je v roce 1946 za vypátrání zašantročeného majetku v celkové hodnotě 8 a půl milionu Kčs, a v roce 1947 již 68 pochvalných uznání. To nám jasně ukazuje, jak vysokou morálku má náš sbor národní bezpečnosti.