Toto vymezení úkolů nesmí ovšem zůstati jen mrtvou literou zákonů, nýbrž se musí také prakticky projevit. Lid bude jistě velmi bedlivě sledovat a svými zástupci kontrolovat, zda jsou tyto úkoly poctivě a svědomitě plněny. Plniti tyto úkoly náleží ovšem stejně členům Sboru, jako odpovědným správním úřadům národní bezpečnosti, tedy bezpečnostním referentům a předsedům okresních a zemských národních výborů. Na nich bude spočívati hlavní tíha odpovědnosti za klid a pořádek v tomto státě a za to, budou-li se občané cítit osobně a majetkově bezpeční. Je nutno ovšem dbáti, aby ti, kteří budou míti vliv na výkon bezpečnostní služby, t. j. referenti a předsedové národních výborů, sami měli čistý štít a čistý trestní rejstřík. Prospělo by to pocitu bezpečnosti v tomto státě, kdyby si ministerstvo vnitra prověřilo minulost a trestní lístek všech členů okresních a zemských národních výborů, v prvé řadě však bezpečnostních referentů a předsedů národních výborů. Jen tak může být zajištěno, že se nebude opakovat případ, jaký se stal v Rýmařově. Osnova zákona na to také i po stránce právní pamatuje tím, že účinnost monokratického rozhodnutí bezpečnostního referenta nebo předsedy národního výboru pomine, když je rada nebo plénum národního výboru do 15 dnů neschválí. Je nutno tímto způsobem zaklausulovati samostatné rozhodování bezpečnostních referentů; vždyť jde o majetkovou a osobní svobodu občanstva. Tu nutno si uvědomit, že každá minuta nevinně zavřeného člověka je pro něho věčností.

Velmi pronikavou a vítanou změnu do Sboru přináší úprava mravně-politické a osvětové výchovy. Aby nebylo špatně rozuměno, předesílám, že nikdo nemůže být proti tomu, aby se členové Sboru nevzdělávali sami jako každý jiný občan prostřednictvím všech kulturních vymožeností a prostředků, které jsou k disposici. Stejně tak nemůže být nikdo proti tomu, aby do vyučovacích předmětů ve škole pro příslušníky Sboru nebyla na zkoušku také zařazena jako vyučovací předmět výchova mravní, politická a osvětová. Ukázalo se však naprosto nevhodným, jak byla dosud tato politická, mravní a osvětová výchova organizována, která - byvší v rukou jedné politické strany - byla prováděna osvětovými důstojníky a instruktory, kteří byli hlídači příslušných velitelů a vnášeli do Sboru jen nejistotu a neklid. Bez těchto tak zv. osvětářů se ve Sboru nic ani nehnulo a velitelé jim museli dávat také veškerou svou korespondenci k nahlédnutí. Nyní tato inspekční služba odpadne a věříme, že to velmi prospěje jednotě Sboru a klidu v něm.

Osnova zákona dělí Sbor na 3 výkonné složky, z nichž jednou je složka státní bezpečnosti. Její existenci doprovází osnova zákona odůvodněním, že pro přechodnou dobu, pokud úkoly této složky to nyní žádají, je nutno ji ponechati a že o jejím zrušení musí rozhodnouti vládá, jakmile nabude přesvědčení, že se úkoly této složky zmenšily. Respektuji toto ustanovení osnovy zákona; jsem však přesvědčen, že úkoly státní bezpečnostní složky jsou už dnes tak zmenšeny, že by se mohlo už nyní uvažovati o sloučení této složky se složkou kriminální.

V každém případě však si musejí členové této složky a zejména její vedoucí činitelé uvědomit, že k úkolům státní bezpečnosti náleží zajištění Československé republiky před útoky na její svrchovanost, celistvost, demokraticko-republikánskou státní formu, bezpečnost a obranu, dále pak zajištění osobní bezpečnosti ústavních činitelů a obrana proti hospodářskému vyzvědačství. Tyto úkoly jsou tedy přesně vymezeny a jsem hluboce přesvědčen, že k žádnému z nich nenáleží vyslýchání členů nekomunistických stran proto, že hlasovali v místních zájmových sdruženích, v JSČZ nebo na valných hromadách družstev, proti osnovám zákonů zemědělských, jak vyšly z ministerstva zemědělství. To by bylo zneužívání státní bezpečnosti k účelům stranickým a v tomto směru je nutno velmi důrazně se ohraditi a velmi bedlivě kontrolovati činnost státně bezpečnostní složky.

Osnova zákona podle zprávy výborové obsahuje ustanovení, že členové Sboru nebudou prověřováni hromadně podle zvláštního zákona, nýbrž jen jednotlivě na zvláštní podnět bude zjišťováno, zda všichni členové Sboru mají čs. státní občanství, národní a státní spolehlivost a zda jsou mravně bezúhonní. Tu bych kladl velký důraz na to, aby byla prověřena minulost zejména těch, kteří byli přijatí do Sboru po 5. květnu 1945 a mezi nimi zejména těch, kteří nemají charakter bojovníků za národní osvobození. Máme doklady o tom, že mnozí z nich byli mnohokráte trestáni nejenom pro nějaké přestupky, nýbrž pro zločiny, spáchané z pohnutek nízkých a nečestných. Takovéto osoby porušují charakter Sboru a musejí býti ve smyslu nově přijatého ustanovení § 6 osnovy ze Sboru co nejdříve a nejrychleji propuštěny.

Podle zprávy výborové stanoví osnova zákona, že dnem účinnosti tohoto zákona zrušují se úřady a orgány služeb pořádkové, kriminální a státně bezpečnostní, zřízené do účinnosti tohoto zákona, pokud neodpovídají jeho ustanovením. Je to jistě velmi důležité a vítané ustanovení, neboť mám za to, že dopadá mimo jiné zejména na smutné proslulé tzv. zpravodajské odbory bezpečnosti, ZOBy, které si osvojují rozsáhlou pravomoc ve všech oborech bezpečnostní služby, ba dokonce i v oboru služby zpravodajské. Na jejich způsob vykonávání bezpečnostní služby bylo již v této sněmovně a v bezpečnostním výboru sněmovním mnoho stížností, zejména na protizákonný způsob používání agentů provokatérů. Mám však na mysli ještě jiný kladný výsledek, který přinese zrušení těchto ZOBů. Zaměstnanci ZOBu jsou také zatížením státní pokladny, neboť berou dvojí plat a zvláštní výkonnostní přídavky, a je proto již s hlediska tisku velmi účelné, aby tento nadbytečný bezpečnostní orgán nebo úřad byl co nejrychleji zlikvidován. (Potlesk.)

Velmi vítám dodatek, který byl přijat v § 37 a který se týká finanční stráže. Stanoví se tam totiž, že předpisy o organizaci a úkolech finanční stráže zůstávají nedotčeny. Je to velmi účelné ustanovení, neboť ve veřejnosti a zejména v kruzích finanční stráže kolují pověsti, že po účinnosti tohoto zákona bude finanční stráž zrušena, resp. stažena s hranic a ponechána jí jen funkce proclívací. Aniž bych chtěl předbíhat příští zákonnou úpravu tohoto problému, pokládám za důležité vyzvednouti odůvodněnost a účelnost finanční stráže.

Již plných 105 let plní své úkoly a s nasazením života střeží vzorně naše státní hranice. Sbor finanční stráže tvoří vysloužilí vojáci, vesměs délesloužící poddůstojníci, a je tedy po stránce vojenské na ně plné spolehnutí. Mimoto plní také svěřené úkoly po stránce národohospodářské a finanční a dostalo se jí za to také od pana ministra financí rozkazem ze dne 30. září 1946 plného uznání. V roce 1938 byla finanční stráž spolu s vojenskými jednotkami spolehlivým a obětavým strážcem hranic, o čemž svědčí řada padlých příslušníků finanční stráže. Za okupace byl tento sbor z příkazu okupantů rozpuštěn a jeho příslušníci přikázáni k podřadným pracím. Všechny tyto momenty musí býti brány v úvahu, bude-li uvažováno o tom, zda má být státní hranice střežena jiným způsobem.

Osnova zákona, jak je nyní předkládána ve zprávě příslušnými výbory, byla důkladně zpracována, místy přepracována a doplněna. Jsem přesvědčen, že byla velmi zdokonalena a že bude v daných možnostech hověti jak členům sboru, tak i lidu. Jde ovšem také o to, jak poctivě bude tento zákon zachováván a plněn. Sbor národní bezpečnosti je záštitou klidu a pořádku v tomto státě, jest záštitou bezpečnosti osobní i majetkové. Má důvěru lidu. Je však nutno velmi bedlivě dbáti, aby tuto důvěru neztratil, a to záleží nejen na těch, kdo bezpečnost řídí a o ní rozhodují, nýbrž také, a v prvé řadě na těch, kteří tuto službu vykonávají. Ty smutné zjevy gestapismu, které se projevily i ve sboru, musí být po každé, když se objeví, z minulosti i v budoucností, neúprosně potírány. Nesmíme se nikdy bát tyto věci pranýřovat a postavit před zákon.

Náš právní řád a zejména příslušné předpisy bezpečnostní přísně zakazují prováděti vyšetřování a vyslýchání formou tělesného týrání. Takovéto methody, nehledě k tomu, že jsou zákonem zakázány, příčí se lidské důstojnosti a také přirozené povaze českého a slovenského lidu. (Potlesk.)

Ještě bych se chtěl dotknouti stavovských otázek členů sboru a důrazně prohlásit, že budeme sledovat, jakým způsobem jsou kvalifikováni členové nového Sboru národní bezpečnosti a zejména jmenování a povyšování, zda zde rozhoduje mravní a odborná kvalifikace, či - a převážně - jen politická legitimace. Máme bohužel mnoho dokladů o tom, že do sboru bylo přijato mnoho lidí nemajících odborné a začasto ani mravní kvalifikace, a dělají kariéru jen proto, že jsou příslušníky strany pana ministra vnitra. Také povyšování a jmenování do funkcí se děje převážně s těchto hledisek. Poněvadž nám záleží na tom, aby se Sbor skládal ze všech příslušníků národa, aby patřil všemu lidu a aby tam nevládla politická protekce, budeme tuto politiku ve Sboru velmi bedlivě sledovat a případně jí pranýřovat.

Osnovu zákona vítáme a jsme přesvědčeni, že bude základnou pro mír, bezpečnost, klid a pořádek v tomto státě. (Potlesk.)

Místopředseda Petr (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. dr Kokeš. Dávám mu slovo.

Posl. dr Kokeš: Slavné ústavodárné Národní shromáždění, pane místopředsedo, paní a pánové!

Páni zpravodajové výboru bezpečnostního, branného a právního, jakož i rozpočtového hodnotili zde po odborné stránce projednávaný návrh zákona o národní bezpečnosti a pan ministr vnitra velmi krásným a obsažným exposé o poslání Sboru národní bezpečnosti a o významu projednávaného zákona pro náš stát, jistě dostatečně podtrhl důležitost zákona, o kterém Národní shromáždění jedná. Není mým úmyslem, abych ke všem vývodům pánů zpravodajů a pana ministra vnitra snášel další odborné zdůvodnění zákona o národní bezpečnosti.

Jako poslanec komunistické strany Československa cítím se povinen promluviti o těch otázkách, o kterých nemohli hovořiti páni zpravodajové, ani pan ministr, aby jim nebyla vytýkána stranickost, a zaujmouti k některým závažným prohlášením, která jsou ve spojitosti s tímto zákonem, jasné a všem srozumitelné stanovisko. Nikdo z členů Národního shromáždění jistě nepochybuje o tom, že se přijetím zákona o národní bezpečnosti dostaví velmi významné účinky pro náš stát, pro národ český i slovenský, pro veřejné orgány lidovlády, pro příslušníky SNB a pro veškerý náš lid. Lidově-demokratická republika Československá po uplynutí dvou let od osvobození z nacistického jha klade v novém právním řádu, řádu lidově demokratickém, základní kámen našeho veřejného života. Tímto kamenem je zákon o národní bezpečnosti. Bylo zde již podtrženo, že podle ustanovení tohoto zákona přestávají platit staré, v Rakousko-Uhersku vytvořené zákony, které na sobě nesly pečeť metternichovského a bachovského útisku, a místo nich nastupuje moderní, lidově demokratickým duchem nesený zákon o národní bezpečnosti. Každému občanu republiky Československé, pokud není zrádcem kolaborantem anebo člověkem, který za majetek je ochoten zraditi národ a stát, byl, je a navždy musí zůstati největším statkem Československá republika, a to republika lidově demokratická. S tohoto stanoviska vycházela i komunistická strana Československa, když svými zástupci v bezpečnostním výboru žádala, aby nejvyšším statkem, který musí být chráněn národními výbory i Sborem národní bezpečnosti, byl stát a jeho lidově demokratické zřízení. Litujeme, že do § 1 nebylo pojato ustanovení, které by verbis expressis ustanovovalo, že na prvním místě má býti chráněno lidově demokratické zřízení Československé republiky. Jsme ovšem přesvědčeni, že tato formulace nakonec bude pojata do ústavy a že tím bude vlastně obsažena i v § 1. My komunisté milujeme tento stát a pro tento stát jsme bojovali a obětovali desetitisíce životů. Máme proto nejvyšší zájem na tom, aby existence tohoto státu byla zajištěna navždy. Největším strážcem tohoto státu je náš hrdinný lid, který nepodléhal ani teroru nejhoršího režimu, který zná historie lidstva, a z tohoto lidu a ve spolupráci s ním musí být vybudován Sbor národní bezpečnosti.

Existenci národa českého a slovenského může zaručiti jedině nedílný stát Čechů a Slováků, lidově demokratická republika Československá, a štěstí obou národů může vyrůsti jedině na základě tohoto státu. Bezpečnost našeho státu může být ohrožena nepřítelem vnějším, ale - jak nám ukázal Mnichov a činnost páté kolony v první republice - vnitřní nepřítel může se státi nepřítelem číslo 1, neboť je záludnější a hůře postižitelný.

Boj proti vnitřnímu nepříteli, to jest proti těm, kteří si přejí rozbití Československé republiky a změnu lidově demokratického zřízení na zřízení sloužící továrníkům, agrárním velmožům a fašistům, musí být veden nesmiřitelně a do všech důsledků. Tomuto boji musí sloužiti - a jsme přesvědčeni, že bude sloužiti - věrně Sbor národní bezpečnosti. Komunistická strana Československa proto vynaloží všechny síly a dá k disposici vše, co má, aby naše orgány, bojující proti nepříteli naší bezpečnosti, mohli vésti boj s úspěchem.

Naše národy, český i slovenský, nesmějí nikdy zapomínati na nebezpečí, které nám hrozilo se strany německých okupantů; musíme se proto vyvarovati všeho, co by nás v budoucnosti mohlo dostati do situace, ve které jsme se ocitli v r. 1938. Pro každého Čecha a Slováka musí býti při posuzování věci veřejných v každém okamžiku rozhodující skutečnost, že v našem sousedství žije 60 milionů Němců, našich odvěkých nepřátel.

Když bylo fašistické Německo poraženo a jeho vojenská moc byla zlikvidována, nebylo úplně zlikvidováno nebezpečí se strany německého fašismu. Jsme si stále vědomi, že je mnoho těch, kteří zůstali Hitlerovi věrni, že je mnoho těch, kteří budou vzpomínati na dobu nacistického režimu, kdy příslušníci národa nadlidí vraždili a loupili v celé Evropě a žili z potu a krve milionů otroků, a že všichni tito příslušníci německého fašismu nás nenávidí a touží po odvetě.

Není tomu dávno, co v ústavodárném Národním shromáždění prohlásil pan ministr spravedlnosti dr Drtina, že se postará o to, aby každý náš občan a všechny budoucí generace byly dopodrobna obeznámeny s tím, co nám Němci chystali. Učme se z chyb, a myslím, že chyby byly v r. 1938 a během světové války každému zjevné. V naší lidově demokratické republice nesmíme dovolit, aby nám vyrostli noví Tukové, Gajdové a fašističtí diktátoři. Nesmíme dovolit, aby nám na Slovensku vyrůstal vnitřní nepřítel ve formě novoluďáctví, aby se pod rouškou demokracie, svobody shromažďování, svobody slova a tisku skrývali nepřátelé této demokracie a kuli pikle proti republice. Nezapomeňme, že na ochranu Henleina byly vysílány celé eskorty příslušníků bývalého četnictva a policie jenom proto, aby tento velezrádce a osnovatel nové světové války a připravovatel Kalvárie našeho národa byl uchráněn před spravedlivým hněvem našeho národa.

Někteří tehdejší příslušníci bezpečnosti museli proti svému přesvědčení konat službu, o níž většina byla přesvědčena, že neslouží našemu státu, ale že naopak slouží nepříteli, který je ochoten zničiti náš národ. Naproti tomu jsou dnes příslušníci Sboru národní bezpečnosti ve své většině opravdovými obránci národa českého i slovenského, konají službu ve prospěch lidu, když brání náš stát a naši vnitřní bezpečnost.

Po dvou letech práce orgánů Národní bezpečnosti s orgány lidu můžeme říci, že toho bylo vykonáno opravdu hodně. Příslušníci Sboru národní bezpečnosti jsou zajedno s námi v tom, že rozhodující silou v tomto státě musí zůstati lid, že je opravdu zdrojem vší moci v tomto státě, že projevem vůle tohoto lidu jsou národní výbory. Takto chápe velikou vymoženost naší národní revoluce většina příslušníků SNB a podle toho se příslušníci SNB také chovají. Jsou ovšem jedinci, kteří ještě dnes touží po návratu pánů hejtmanů a zemských presidentů, ale tito lidé buď se po čase vpraví do nových poměrů, anebo zůstanou jenom ukázkami z doby policejních presidentů a hejtmanů. Jsme přesvědčeni o tom, že národ plně pochopí onu velikou změnu, která již nastala a které se tímto zákonem dostává právní základny, totiž že policejní orgány vyšlé z národa a pracujícího lidu již nikdy nebudou stát proti tomuto lidu, nýbrž s ním a pod vedením lidových zástupců v národních výborech budou brániti naši republiku, zajišťovati klid, pořádek a budovati štěstí našeho lidu. Už nikdy nebude Sbor národní bezpečnosti nástrojem byrokracie anebo monokratického vládce proti lidu a jeho zástupcům. V nenávratnou minulost zapadly doby, kdy komunističtí poslanci byli za hlásání pravdy zatýkáni, insultováni a po případě i týráni. Zmizely i doby, kdy stávkující dělník se musel obávat zakročení bezpečnostních orgánů, zatčení a po případě ztráty existence. Zmizely rovněž doby, kdy příslušník četnictva nebo policie se nesměl věnovati politické práci, nesměl vykonávati svou funkci jako občan republiky a kdy se příslušníci komunistické strany nebo s ní sympatizující museli obávat represálii pro své přesvědčení. Tento zákon, který dnes projednáváme, ani v jediném paragrafu nestanoví nějaké omezení pro příslušníky Sboru národní bezpečnosti, pokud jde o jejich účast na politickém a veřejném životě.

Při tom nechť porovnávají příslušníci Sboru národní bezpečnosti, jak po této stránce s nimi bylo jednáno v dřívějších dobách, a nechť se ptají sami sebe, kdo se přičinil nejvíce o to, aby byli opravdu plnoprávnými občany republiky. Komunisté mají velmi mnoho nepěkných vzpomínek na to, jakým nepěkným způsobem bylo dříve proti nim postupováno se strany bezpečnostních orgánů, a nechť, prosím, si všichni ti staří příslušníci bývalého četnictva i policie uvědomí, že za všechna ta příkoří páchaná na komunistech se jim nikdo nemstí. Naopak jsou to komunisté, kteří na vše zlé, co jim bylo způsobeno, chtějí zapomenout. Jde jim totiž o blaho státu a národa a podávají ruku k spolupráci všem, kdož to myslí s republikou upřímně, dokonce i těm, kdož komunistům dříve ubližovali.

Ve Sboru národní bezpečnosti máme však také lidi úplně nové, kteří byli přijati teprve po květnu 1945. Proti těmto lidem se velmi často útočí a i zde se proti nim mluvilo; dokonce byla snaha, aby tito lidé byli ze Sboru úplně odstraněni. My komunisté se za tyto lidi stavíme, poněvadž víme, že jsou to opravdoví a do všech důsledků jdoucí bojovníci za svobodu národa a upřímní stoupenci lidově demokratického zřízení. Tito lidé bojovali v partyzánských jednotkách. Ke zbrani se dostávali nejrůznějším způsobem a svůj vojenský výcvik, o kterém zde hovořil pan posl. Hora, prodělali v bojích proti našemu nepříteli. Nemůžeme souhlasit s těmi, kteří by chtěli nyní tyto lidi odstraňovat ze Sboru jenom proto, že nemají několikaletou vojenskou presenční službu. Nám jde o to, aby Sbor národní bezpečnosti byl nejen dobře vycvičen a měl nejen dobrý odborný výcvik, nýbrž, a to v první řadě, aby všichni členové tohoto Sboru byli naplnění duchem lidové demokracie a byli ochotni sloužit jen lidově demokratickému režimu. Proto jsme žádali, aby v zákoně bylo ponecháno ustanovení o mravně-politické a osvětové výchově pro všechny příslušníky Sboru, neboť stojíme na stanovisku, že lidově demokratické zřízení může bránit jen lidově demokraticky vyspělý příslušník Sboru národní bezpečnosti.