V otázce doplňování sboru důstojnictvem hájili jsme pevně názor, že důstojnictvo sboru musí býti doplňováno především z řad gážistů sboru a jen výjimečně přestupem důstojníků vojska z povolání v hodnosti nejvýše kapitána, pokud pro uvolněná místa nebude dostatek způsobilých uchazečů z řad gážistů sboru.

Bylo-li toto ustanovení námi hájeno a přijato, je nutné, aby důstojnický dorost SNB byl včas pro sbor zabezpečen a vychováván. Proto musím tu protestovat proti všem opatřením, která sledují odstranění všech mladých středoškoláků z SNB, jichž je asi 80, po původním počtu 350, jen proto, že byli přijati v době okupace. Tito středoškoláci, příslušníci SNB jsou totiž vzdělaní, zkušení, národně a státně spolehliví a skoro do jednoho se zúčastnili květnové revoluce, a proto nesouhlasíme s tím, aby byli ze sboru odstraňováni, naopak trváme na tom, aby byli ustanoveni definitivními, jak se to stalo u služebně mnohem mladších členů sboru přijatých po 5. květnu 1945 a bez vojenského výcviku a bez zásluh, a konečně aby byli povýšeni do hodností důstojnických a tím zabezpečena úroveň budoucího důstojnického sboru.

Vládní návrh počítal s vydáním zvláštního zákona, který by stanovil způsob, jak přezkoumat osoby, které se stávají převzetím členy sboru. Proti tomuto návrhu jsme se ostře vyslovili, protože za dobu 2 let bylo dosti času k přezkoumání národní a státní spolehlivosti příslušníků sboru. Takového zákona by mohlo býti snadno zneužito pro politickou persekuci příslušníků sboru a vnesl by ještě větší neklid do sboru a tím i zhoršení výkonu bezpečnostní služby, což zejména v době budování dvouletého plánu by bylo nežádoucí.

Zajisté nám nemůže být lhostejné, kdo se může státi příslušníkem tak významného sboru národní bezpečnosti. Proto byl přijat náš návrh, aby za člena sboru na zkoušku byl přijat m. j. i občan, který je aspoň 5 let československým státním občanem české, slovenské nebo jiné slovanské národnosti a je státně a národně spolehlivý. Bez této pětileté lhůty by se totiž mohlo státi, a stalo se, že někteří příslušníci sboru byli na př. před pěti lety státními příslušníky maďarskými, maďarské národnosti, a dnes jsou už československými státními občany české nebo slovenské národnosti.

Po národní revoluci byly vytvořeny různé orgány zpravodajské služby, s jejichž činností jsme nemohli souhlasit pro stranické a neodborné zaměření. Proto jsme doporučili, aby se zrušily orgány a úřady pořádkové, kriminální, státně-bezpečnostní a zpravodajské služby, zřízené do účinnosti tohoto zákona, pokud neodpovídají jeho ustanovením.

Pokud jde o zpravodajskou službu, byl náš návrh pozměněn v tom smyslu, že dosavadní služba zpravodajská zůstává v platnosti do usnesení vlády podle § 34 osnovy, nejpozději však do 31. prosince 1947. Ze zpravodajské služby musíme vymýtit všechny zbytky nacistického dědictví, jež stále způsobovalo hrůzu a šířilo strach u našich občanů. Bděme a dejme pozor, aby zpravodajské služby nebylo zneužito a aby nerazila cestu k nějaké nové totalitě, již náš národ vždycky nenáviděl.

Mnoho neklidu způsobila ve sboru národní bezpečnosti osvětová služba. Několikráte jsme jasně formulovali své stanovisko k ni a žádali její zrušení, protože praxe ukázala, že tu nejde o osvětovou službu konanou v zájmu národa a státu, nýbrž o její zneužití k cílům jedné strany. Také dvojí kolej velitelů působila spíše anarchii nežli pořádek a klid ve sboru. Podávání zpráv o chování jednotlivých členů sborů i velitele, obyvatelstva atd., zasahování osvětových referentů do povyšování, přemisťování a j., působilo neklid ve sboru, a myslím, že je krokem vpřed, když tzv. osvětová služba, vykonávaná často nekvalifikovanými příslušníky, byla odstraněna s výjimkou základních výcvikových středisek, ač i z těchto středisek jsme vzhledem k dnešnímu stavu osvětové služby žádali její odstranění tím spíše, že každý zkušený velitel, učitel sboru, může nejlépe i při jiných předmětech věnovati pozornost skutečné osvětové a mravní výchově bez jednostranného ideologického zaměření.

Chci také upozorniti na to, že zaměstnanci správních úřadů národní bezpečnosti neměli požívati stejných platových a služebních výhod jako členové SNB. Proto jsme ve všech výborech, bezpečnostním, právním i branném, upozornili na tuto složku národní bezpečnosti a v branném výboru bylo na náš návrh doporučeno rozpočtovému výboru odstraniti tuto disparitu, ježto šlo o otázku finanční. Člen našeho klubu posl. dr Neuman navrhl v rozpočtovém výboru resoluci jednomyslně přijatou, jíž se ukládá vládě, aby tuto disparitu odstranila. Jsem rád, že se nakonec všechny strany Národní fronty shodly na tom, vyhověti plně anebo alespoň zčásti zaměstnancům správních úřadů národní bezpečnosti, respektovati resoluci ROH a navrhnouti dnes v plenu změnu v § 29 zákona, jímž se jim zajišťují téměř stejná práva jako příslušníkům SNB.

Paní a pánové, důkazem toho, že naše věcná kritika nebyla zcela bez účinku a že byla konstruktivní, jsou tato fakta: 1. Již v listopadu jsme žádali vydání zákona o organizaci národní bezpečnosti, což se nyní splňuje. 2. Trvali jsme na vytvoření jednotného sboru. Stalo se tak, i když navrhovaná organizace sboru této zásadě ve všem a cele neodpovídá. 3. Sbor je vytvořen také ze zkušených a republice oddaných příslušníků bývalého četnictva a policie. 4. Mravní a národní bezúhonnost příslušníků sboru byla natolik přezkoušena, že podle prohlášení p. ministra vnitra Václava Noska v bezpečnostním výboru 19. září 1946 bylo ze sboru propuštěno kolem 4.000 osob jen v Čechách a na Moravě, které se z různých příčin do sboru nehodily.

Ovšem i dnes tam jsou ještě lidé, kteří mají trestní řízení před soudem vojenským a jsou povyšováni. Ale i ty věci odstraníme a doufám, že i po této stránce bude sbor brzo čistý. Je to nesporný krok kupředu proti stavu z r. 1945. Rádi to kvitujeme, ale zdaleka nejsme se vším spokojeni. Mnoho práce nás čeká, protože se ve sboru stále rozhoduje příliš jednostranně a stranicky. Upozornil jsem na velký počet osob, který dnešní sbor má. Toho si jsou vědomi velitelé SNB, pan ministr vnitra především, a také parlamentní úsporná komise i rozpočtový výbor. Nemůžeme však souhlasit a protestuji znovu jménem klubu co nejostřeji proti tomu, aby ze služeb SNB byli odstraňováni předčasným pensionováním zkušení příslušníci sboru s velikými odbornými znalostmi, zejména legionáři a všichni, kdož dále sloužit chtějí), protože jsou zdraví, ale kteří zřejmě z důvodů politických či osobních jsou nepohodlní. Buďtež voláni k zodpovědnosti všichni, kdož takové příkazy vydávají a způsobují jednak snížení úrovně sboru, jednak nemají smysl pro skutečné úspory státní pokladny. To se děje v době dvouletky, kdy máme nedostatek pracovních sil, a na tomto úseku se pracovní síly odbírají pensionováním nikoli pro práci, ale pro odpočinek.

Ve velkém rozsahu se provádí - a podle jakého výnosu? - překládání členů sboru do jiných státních úřadů, jako Fondu národní obnovy, úřadu ochrany práce a pod. Mýlil by se, kdo by soudil, že jsou překládáni příslušníci sboru s nejmenšími zkušenostmi, krátkou služební dobou a malými odbornými znalostmi. Často jsou překládáni nejlepší důstojníci sboru, často jediní odborníci na určitém úseku, takže je tu nebezpečí, že dojde k podstatnému snížení odborné úrovně sboru.

Prosíme proto p. ministra vnitra, aby učinil rázně taková opatření, která tomuto nehospodárnému a stranickému postupu učiní přítrž, a aby všichni, kterým bylo takto ukřivděno, byli povoláni zpět k výkonu služby v SNB.

Trvalou bolestí je otázka nespravedlivého, stranického povyšování ve sboru, kdy často příslušníci málo kvalifikovaní jsou povyšováni i několikrát jen proto, že jsou majiteli politické legitimace nejvlivnější strany. O tom jasně mluví i usnesení ROH - sboru národní bezpečnosti. Upozorňujeme na to pana ministra v zájmu klidu ve sboru a v zájmu dobré úrovně, která těmito zásahy nesmírně trpí a klesá.

Pan ministr vnitra má naši důvěru a víme o něm, že by si upřímně přál ve všem co nejdokonalejší nápravu. Řekli jsme však již jednou, že i když pan ministr vnitra nese odpovědnost za vše, přece jenom skutečné viníky vidíme ve velitelském sboru, který na svých nejvyšších místech není vytvořen z důstojníků, kteří mají dlouhá léta zkušeností v bezpečnostní službě, nýbrž z důstojníků vojáků, bez předchozí nutné průpravy v bezpečnostní službě. Ale i někteří byrokraté, jak jsme se přesvědčili ve výboru bezpečnostním, často pana ministra vnitra chybně a nesprávně informují. Tož na to musíme dát pozor, na velitele sboru a na některé byrokraty. Na místa těchto lidi, osvědčujících svou schopnost často jen politickou legitimací, musejí bezpodmínečně nastoupit odborníci s bohatými zkušenostmi, národně a státně spolehliví a sloužící národu a státu, a nikoliv jen jediné politické straně. (Výkřiky.)

Nemůžeme býti s pokojeni s jednáním a rozhodováním na př. hlavního velitele SNB, pana podplukovníka Kryštofa, jemuž jsme již jednou vyslovili nedůvěru. Nemůžeme býti spokojeni s jednáním zemského velitele na Moravě, protože podle dosavadních zkušeností jedná nadále v duchu bývalého zemského velitele majora Sedláka. Nemůžeme souhlasiti s tím, aby zemský velitel v Čechách vydal rozkaz, č. j. IV A 5.476/1947, jímž zakazuje intervence u poslanců a jiných příslušníků sboru. Souhlasili bychom s tím teprve tehdy, až bude všem příslušníkům sboru zaručeno nestranické, objektivní velitelské posuzování při povyšování, překládání a pensionování. Protože tomu tak není, mají právo i příslušníci sboru hledati ochranu u zástupců lidu, volených jimi, proti bezpráví a stranictví, když takové opory nemají u mnohých dnešních velitelů. (Potlesk. - Předsednictví převzal místopředseda Komzala.)

Kolik příslušníků sboru je ještě dnes persekvováno, a marně zasahujeme, aby křivdy byly odčiněny! Velitelé zřejmě nemají dostatek smyslu pro spravedlnost a pro lidskost, nemají smysl pro napravení chyby tam, kde se stala, a často tvrdošíjně setrvávají na své domnělé pravdě. Věříme, že pan ministr vnitra učiní vše, aby i na tomto úseku nastal opět slunný den pro poctivé a věrné příslušníky sboru.

Při této příležitosti, slavná sněmovno, vzdávám dík všem příslušníkům sboru bez rozdílu politického přesvědčení, kteří - i když mnozí z nich persekvováni a šikanováni - věrně a poctivě konali svou službu ve sboru jen v zájmu národa a státu. (Potlesk.)

Uzavírám: Vládní návrh zákona ani po změnách provedených ve výborech není dílo zdaleka dokonalé. Je dílem kompromisu, je však nesporným pokrokem proti dosavadnímu stavu. Věříme, že pan ministr vnitra a vláda, jíž se ukládá povinnost provést mnohá opatření vládním nařízením nebo usnesením, učiní tak vždycky a za jakýchkoliv okolností v duchu tradic našeho dobrého lidu, který nikdy nesnese slepě převzatou kopii vzorů cizích a který může být a bude šťasten jen tehdy, když bezpečnostní sbor bude přísně nestranný, odborně vedený, mravně silný a vždycky jen národu, republice a nikoliv jediné politické straně věrně oddaný. (Potlesk.)

Bezpečnostní orgány a jejich velitelé musejí býti pamětliví toho, že tu nejsou proto, aby působili na občany moci a hrozbou zbraní, tvrdostí a bezohledností a strašením, nýbrž těmi vlastnostmi, kterými náš národ žije po staletí, t. j. silou duchovní a mravní, silou demokracie, svobody, práva a spravedlnosti, lásky člověka k člověku a lidství. Příslušník sboru musí být lidu rádcem, pomocníkem, služebníkem a oporou i ochráncem svobody proti násilí.

Jménem klubu poslanců čs. strany národně socialistické prohlašuji, že pro vládní návrh zákona o národní bezpečnosti se změnami, jak je provedly příslušné výbory, budeme hlasovat. Zdůrazňujeme při tom znovu, co jsem prohlásil již v první své listopadové řeči v roce 1945: Bezpečnost je základem pořádku, svobody a spravedlnosti ve státě.

Slavná sněmovno, v tomto duchu působme všichni na tomto důležitém úseku v opravdové spolupráci a snášenlivosti všech k tomu, aby bezpečnost byla vpravdě národní, nikoliv třídní a stranická. Splníme-li to, vykonali jsme velké dílo pro zabezpečení svobody a nezávislosti českého i slovenského národa. (Potlesk.)

Podpredseda Komzala: Ďalším rečníkom je p. posl. Polák.

Posl. Polák: Slávna snemovňa, pani a páni!

Po dvoch rokoch pristupujeme k zjednoteniu bezpečnostnej služby pre územie celej republiky a odstraňujeme rozdielnosť, ktorú do českých zemí i na Slovensko priniesli násilné štátoprávne zmeny v rokoch 1939-1945. Bolo prirodzené, že bývalí násilnícki uzurpátori moci u nás za celú dobu neslobody práve tejto službe venovali najviac pozornosti, aby si ju prispôsobili a urobili nástrojom svojej moci najmä v zemiach českých, ktoré si chceli v dobe čo najkratšej podrobiť a zaistiť, ako oni hovorili, na večné časy.

Z pamäti českého, ale i slovenského národa nevymiznú časy hrôzovlády nemeckého režimu, najmä však rôznych nacistických policajných zborov, ktorých cesty po českých mestách a dedinách poznamenané boli po každom žalármi, koncentračnými tábormi a smrťou našich vlastencov. Koľkí takíto vlastenci zradou čs. četnictva a čs. policajného zboru padli v obeť nacistickému bačovaniu, neviem. Nie je mi známy ani počet tých, ktorí dali prednosť prisluhovaniu a spolupráci s nemeckým panstvom. Je však isté, že prevažná väčšina príslušníkov bývalých četnických a policajných zborov ostala verná republike a že tí, ktorí museli túto službu vykonávať za nemeckého režimu, konali ju s najväčším sebazaprením, pomáhajúc perzekvovaným, kde sa pomáhať dalo.

Dovoľte mi, pani a páni, aby som na tomto fóre so zadosťučinením konštatoval, že bývalé četnictvo a štátna polícia na Slovensku, vychovaná republikou Československou a čs. demokraciou, vo veľkej väčšine ostala republike verná práve tak ako v zemiach českých, napriek usilovným snahám pána Macha a jeho kompánov o zmenu ich ducha a zmýšľania. Napriek rôznym kurzom a školám v duchu nacizmu i nátlaku, prevažná väčšina príslušníkov týchto zborov nepodľahla a v rozhodujúcich chvíľach konala, ako to ich národná česť a zložená prísaha republike Československej kázala. (Potlesk.) S uspokojením môžem prehlásiť, že naše staré četnictvo a naši policajní strážnici sa vo veľkej miere zaslúžili o to, aby sa slovenský národ mohol pripraviť na svoje augustové povstanie v roku 1944. S pochvalou sa musím zmieniť aj o účasti týchto príslušníkov v samotnom národnom povstaní, ktorého sa zúčastnilo nielen celé veliteľstvo četníctva, sídliace vtedy už zámerne v Štubnianskych Tepliciach, ale aj premnohé četnícke oddiely, ktoré sa v bojovej činnosti vyrovnali vojenským jednotkám s najťažšími bojovými úlohami.

Považujem za svoju povinnosť túto činnosť, vyvíjanú v záujme slobody republiky Československej, zhodnotiť tu na najzodpovednejšom verejnom fóre oslobodenej vlasti, v slobodnom čs. parlamente, a je našou povinnosťou dnes pri kladení základov novej organizácie našej národnej bezpečnosti vzdať úctu všetkým príslušníkom bývalého četníctva a bývalej štátnej polície, ktorí položili svoje životy v tomto boji za slobodu tak zo strany českej, ako zo strany slovenskej.

Časy boja za slobodu vytvorili u nás novú predstavu budúceho usporiadania vnútorného života v republike Čechov a Slovákov. Mnohé veci už počiatkom sme ináč riešili, než bolo v republike pred Mníchovom. Nielen my doma, ale aj naši v zahraničnom odboji hovorili súhlasne, že budúci život republiky musí byť lepší, oprostenejší od chýb minulosti a bližší širokým vrstvám národa, než tomu bolo predtým.

Takto sme ponímali výstavbu novej slobody, budovanie novej našej armády a tak sme nazerali aj na nové budúce orgány národnej bezpečnosti. Preto na Slovensku už počiatkom roku 1945 nariadením Slovenskej národnej rady č. 6 a č. 7 sme prikročili k reorganizácii bezpečnostnej služby a už vtedy sme zrušili bývalé četnícke a policajné zbory a vo zmysle nového ponímania vnútorného režimu vytvorili z nich Zbor národnej bezpečnosti. Priznávam, že budovanie tohto nového zboru prevádzalo sa na Slovensku za najťažších možných podmienok, za prechodu frontov, za všeobecného chaosu v dobe, keď život bol hlboko otrasený predtým nikdy nezažitými udalosťami a keď sa viedenskou arbitrážou odtrhnuté, Maďarmi a maďarskými nylašmi obývané južné Slovensko vrátilo k republike. Príslušníci Zboru národnej bezpečnosti vtedy na Slovensku vykonali kus neoceniteľnej konsolidačnej práce. Pritom musel byť Zbor v každom jednotlivcovi dôkladne preverovaný, aby sa zbavil živlov národne a mravne závadných. Žiaľ, že sa to podarilo tomuto Zboru len čiastočne. Azda to bola príliš rušná doba, azda to boli príliš politicky rozhorúčené hlavy. Azda to bola doba sama, ktorá prijala povahové a mravne vyšinutých jednotlivcov, aby sa bez škrupulí vyzbrojili politickou legitimáciou a zmocnili mnohých zodpovedných pozícii v tomto novoorganizovanom tak dôležitom zbore, v ktorom potom funkcie a službu využívali len k osobnému obohateniu. Títo stali sa nie bezpečnosťou, ale nebezpečenstvom a postrachom občianstva. Jedinou kvalifikáciou týchto ľudí bola politická legitimácia. Zdiskreditovali novú organizáciu v prvých počiatkoch viac, než to bolo zdravé.

No vtedy sme verili, že je to stav prechodný a konsolidáciou pomerov sa všetko napraví. Po dvoch rokoch sme, rád priznávam, mnoho napravili, no nevedeli sme sa vyrovnať ani podnes s názorom na národnú bezpečnosť najmä v tom, že národná bezpečnosť musí byť zborom, ktorý má a musí požívať dôveru celého, štátu poctivo oddaného občianstva, že nemôže a nikdy nesmie byť doménou jednej politickej strany, i vtedy, keď sme vyslovili političnosť aj v takom zbore, ako je armáda. Političnosť aj tu by sme chceli ponímať vo vyššom, ideálnejšom zmysle a nie prepolitizovanosťou. Nemienim sa dotýkať v žiadnom smere cennej a nami všetkými skutočne uznávanej dobrej práce terajšieho správcu Povereníctva vnútra, jeho poctivej snahy v každom oddelení jeho rezortu, hoci najvýznamnejšie oddelenie tohto povereníctva, tak zv. VII. oddelenie ani dnes nie je na žiadúcej výške. Nie azda preto, že nemá jednotlivcov s ambíciou a dobrou snahou, ale azda preto, že asi z 380 zamestnancov, ak som dobre informovaný, nemá ani jedného konceptného úradníka. Pri najlepšej vôli, pri dobrej snahe, je ťažko čakať, aby takýto aparát nemal vo svojej práci určité medzery, určité nedostatky. Bezpečnostné pomery na Slovensku boli už často v reči, nielen v časopisoch, ale aj v Národnom fronte a aj v tomto zákonodarnom zbore, a to často v súvise s podzemnou činnosťou ľudáctva.