Původní vládní osnova nejednala o
tom, jak má býti Sbor rozdělen a v které
výkonné složky. Projednávající
výbory včetně výboru právního
však dospěly k přesvědčení,
že bude účelnější, bude-li
již v zákoně přesně stanoveno,
v jaké výkonné složky se Sbor dělí.
Bylo usneseno, že Sbor se skládá ze složky
pořádkové, kriminální a státně
bezpečnostní. Pokud jde o složku státně
bezpečnostní, bylo uvažováno zda její
existence jako samostatné složky jest účelná,
a zvítězilo stanovisko, že dočasně,
vzhledem k zvýšeným úkolům této
složky, je její samostatnost opodstatněna,
avšak že není třeba v zákoně
stanoviti její existenci trvale. Úkoly služby
státně bezpečnostní jsou vlastně
dílčí úkoly všeobecné
služby kriminální a pak-li tyto úkoly
služby státně bezpečnostní se
zmenší, bude stačit k jejich obstarávání
složka kriminální svým případným
zvláštním oddělením. Proto bylo
do zákona pojato ustanovení, že zmenší-li
se rozsah úkolů státně bezpečnostní
složky, má vláda povinnost sloučiti
jí nařízením se složkou kriminální.
V § 10 bylo přijato ustanovení, že ministr
vnitra může podle potřeby zříditi
uvnitř složek Sboru k plnění zvláštních
úkolů útvary se zvláštním
určením. Vzhledem k tomu však, že zde
jde o skutečně mimořádné opatření
a o vytváření zvláště
silných útvarů ve Sboru, bylo doplněno
toto ustanovení v dalších ustanoveních
zákona klausulemi, že vláda určí,
kdo je představeným úřadem útvaru
se zvláštním určením, a že
použití těchto útvarů k plnění
jiných úkolů, než pro které byly
zřízeny, je přípustné jen se
souhlasem vlády. Členům Sboru bylo pak v
§ 18 uloženo mimo jiné povinnosti, že kdyby
jim byl dán příkaz, který by se příčil
ustanovení § 16, odst. 4, to jest kdyby jich mělo
býti použito k jiným úkolům,
než ke kterým jsou určeni, mají povinnost
odepřít vykonat příkaz. Vším
tím má býti zaručeno, že těchto
zvláštních útvarů, které
budou rovny jednotkám vojenským, nebude zneužito
jako politického a mocenského potenciálu.
Při projednávání podmínek o
doplňování Sboru a propouštění
členů, uvedených v § 21 osnovy, bylo
přijato shodně ve všech výborech, aby
ustanovení, že za člena Sboru na zkoušku
může být přijat jen ten, kdo mimo jiné
podmínky splní zejména tu, že je československým
státním občanem české, slovenské
nebo jiné slovanské národnosti, bylo doplněno
ještě další podmínkou, že
toto státní občanství musí
míti alespoň pět roků. Tím
mělo být vyloučeno, aby se nestávali
členy Sboru lidé, kteří k nám
přišli ze zahraničí, nejsou znalí
domácích poměrů a nesrostli dosud
s lidem a jeho prostředím. Tento zvýšený
požadavek pěti let netýká se ovšem
účastníků národního
boje za osvobození.
V § 22, jednajícím o doplňování
důstojnictva Sboru, bylo přijato omezení,
že důstojníci vojska z povolání
mohou přestupovat do Sboru nejvýše jen do hodnosti
kapitána, a to za další podmínky, že
pro uvolněná místa nebude dostatek způsobilých
uchazečů z řad gážistů
Sboru. Tímto ustanovením, které bylo přijato
v zájmu členů Sboru, bylo dosaženo,
aby pro důstojnická místa přicházeli
v úvahu především gážisti
Sboru a mladší důstojníci armády,
jen pokud nebude vhodných uchazečů z řad
Sboru. Úvahy o tomto omezení v neprospěch
důstojníků armády byly různé,
avšak zvítězilo stanovisko, že branná
pohotovost Sboru nebude do té míry ohrožena,
bude-li přestup důstojníků armády
omezen ve prospěch gážistů Sboru. Je
to jistě značná koncese odborovým
zájmům zaměstnanců Sboru. Omezení
toto ovšem neplatí pro hlavního velitele Sboru
národní bezpečnosti a jeho zástupce,
kteréžto hodnosti a funkce jsou začasto významu
i vysoce politického, a není možno omezovat
vládu a presidenta republiky ve výběru pro
tuto důležitou funkci.
Poněvadž členové Sboru jsou vlastně
výkonnými orgány správních
úřadů národní bezpečnosti,
které jsou v rukou lidu, chtěly projednávající
výbory uplatnit přímo v zákoně,
aby tyto správní úřady měly
také určitý vliv v osobních záležitostech
členů Sboru. Proto bylo ustanovení §
26, jednající o přemisťování
členů Sboru, doplněno ustanovením,
že členové Sboru mohou býti přemisťováni
vždy po slyšení zemského národního
výboru, na Slovensku pověřenectva vnitra,
a zaměstnanecké rady jakožto zájmového
činitele v sociálních a personálních
věcech členů Sboru. Rovněž povýšen,
jmenován a propuštěn nebo přeložen
do výslužby může býti člen
Sboru jen po předchozím slyšení příslušného
zemského národního výboru, na Slovensku
po vyjádření pověřenectva vnitra,
a po slyšení zaměstnanecké rady.
Vzhledem k tomu, že v § 8 přijaly výbory
včetně výboru právního zásadu,
že Sbor se člení na výkonnou složku
pořádkovou, kriminální a státně-bezpečnostní,
doplnil bezpečnostní výbor a v souhlasu s
nim i výbor právní osnovu zákona novým
oddílem pátým, v němž podrobněji
stanoví zvláštní úkoly služby
kriminální a státně-bezpečnostní.
Novum je ustanovení § 34 o službě zpravodajské,
kde se ukládá vládě, aby organizaci
a výkon služby zpravodajské upravila zvláštním
usnesením. Ustanovení § 34 vyplynulo z rozhodnutí
výboru bezpečnostního a jeho podkladem byla
již dříve tímto výborem přijatá
resoluce, v níž vláda byla žádána,
aby veškerou organizaci zpravodajské služby provedla
sama a k tomu účelu aby zřídila zvláštní
koordinační úřad u předsednictva
vlády. Poněvadž se tak dosud nestalo, byla
tato povinnost vládě uložena znovu v §
34. Tendencí tohoto ustanovení je, aby organizaci
a výkon služby zpravodajské, která nemůže
býti veřejně publikována, vláda
v dohledné době upravila a sjednotila, aby bylo
jasno, kdo je oprávněn prováděti zpravodajskou
službu a kdo ne. Pokud se týká vojenského
zpravodajství, je jasně, že se jím může
vláda zabývati, jen pokud zasahuje do politického
zpravodajství; jinak nemůže zasahovat a rušit
organizaci a výkon této služby, pokud je upravena
zvláštními dosavadními předpisy.
Za důležité je nutno pokládat ustanovení
§ 35, že totiž se ruší nejen státní
policejní úřady, nýbrž všechny
jiné úřady a orgány služby pořádkové,
kriminální a státně-bezpečnostní,
zřízené do účinnosti tohoto
zákona, pokud neodpovídají jeho ustanovením.
Tím je zabezpečeno, že všechny nadbytečné
úřady vytvořené zejména u některých
samosprávných úřadů, musejí
být zrušeny. Jen zpravodajská služba v
zájmu nerušeného chodu zůstane až
do usnesení vlády podle § 34, nejpozději
však do konce roku 1947. Do té doby musí vláda
upraviti zpravodajskou službu svým usnesením.
Do přechodných ustanovení bylo pojato navíc
ustanovení o tom, že zákonem nejsou dotčeny
předpisy o organizaci a úkolech finanční
stráže. Tento doplněk byl vyvolán obavami,
které byly tlumočeny ve veřejnosti, že
Sbor národní bezpečnosti převezme
veškerou službu na hranicích, kterou dosud vykonávala
finanční stráž, vyjma ovšem celní
úkoly. K tomuto závěru vedlo ustanovení
§ 5 osnovy, kde se určují úkoly Sboru,
a mezi jiným je tam také ustanovení, že
Sboru náleží střežení státních
hranic. Podle důvodové zprávy a úmyslu
zákona nemá se však tento zákon dotýkati
finanční stráže, její organizace
ani úkolů finanční stráže,
které dosud řádně plní.
Osnova zákona, která je předkládána
parlamentu v úpravě provedené zúčastněnými
výbory, je výslednicí úvah politických
a odborných a představuje jakési kompromisní
řešení, které pokládá
výbor právní a zajisté i ostatní
za nejvhodnější ke splnění účelu,
který osnova sleduje. Jest si jen přáti,
aby Sbor národní bezpečnosti i správní
úřady národní bezpečnosti splnily
očekávání, které v ně
zákonodárce klade. Lid chce a také má
nárok na to, aby jeho ústavní práva
a svobody, jeho osobní bezpečnost, bezpečnost
jeho majetku a majetku státního, jakož i veřejný
pořádek a veřejná mravnost byly dokonale
zajištěny, aby mohl - jak to zákon slavnostně
prohlašuje - skutečně každý občan
žíti v klidu a bez obav. Zdůrazňuji
znovu, že v demokratickém státě, jak
si jej náš lid představuje, nemůže
býti režim policejní, nýbrž jedině
systém demokratického výkonu bezpečnostní
služby lidem kontrolované.
Proto musí dbáti odpovědné lidové
orgány a v prvé řadě ministr vnitra,
aby Sbor národní bezpečnosti byl veden úzkostlivě
odborně a nadstranicky, aby žádný občan
v tomto státě neměl pocit, že za ním
stojí bezpečnostní orgán a hlídá
ho proto, že je jiného politického přesvědčení
než veřejní činitelé, kteří
řídí výkon bezpečnostní
služby.
Pokud se týká členů Sboru, zákon
jim jasně a podle přesvědčení
zákonodárce dostatečně definuje nejen
jejich povinnosti, ale též zajišťuje jejich
práva. Ježto povinnosti členů Sboru
jsou rozsáhlé, důležité, těžké
a často i nebezpečné, je nutno také
postupovat vůči členům Sboru naprosto
spravedlivě a při jejich hodnocení míti
zřetel jen na jejich mravní kvalifikaci a odbornou
schopnost; žádné jiné momenty nesmějí
anebo alespoň nemají hráti roli při
přijímání, jmenování,
povyšování, překládání
do výslužby a propouštění členů
Sboru.
Bude-li těchto zásad dbáno a bude-li plněn
zákon přesně tak, jak to žádá
zájem lidu a zájem členů Sboru, lze
se nadíti, že bude splněn hlavní úkol,
který národní bezpečnost má,
to jest, aby každý občan v tomto státě,
má-li čistý trestní lístek,
mohl žíti v klidu a bez obav.
Právní výbor doporučuje slavné
sněmovně osnovu zákona v připojeném
znění ke schválení. (Potlesk.)
Místopředsedkyně Hodinová-Spurná
(zvoní): Zpravodajem za výbor rozpočtový
je pan posl. Vičánek. Prosím, aby
se ujal slova.
Zpravodaj posl. Vičánek: Slavná sněmovno,
paní a pánové!
Byl jsem pověřen úkolem podati jménem
rozpočtového výboru zprávu o vládním
návrhu zákona o národní bezpečnosti.
Rozpočtový výbor nemá smyslu ani pro
rozvleklou etiku, ani pro nějaké lyrické
pasáže, jak se to projevilo u zpravodajů, kteří
mne předcházeli. Rozpočtový výbor,
jak to už z povahy věci plyne, zabývá
se vždycky každým vládním anebo
jiným návrhem zákona po té realističtější
stránce: co to bude stát anebo co to vynese.
Předložený vládní návrh
zákona mohl jsem doprovodit jménem rozpočtového
výboru stručnou zprávou, že přijetím
tohoto vládního návrhu nevzniknou celkem
žádné nové výdaje státní
pokladně a proto že je možné jménem
rozpočtového výboru doporučit slavné
sněmovně, aby jej přijala. Přes toto
stručné odůvodnění se však
rozpočtový výbor přece jenom mimořádně
zabýval po celé dopoledne projednáváním
tohoto návrhu zákona, což svědčí
o tom, že i rozpočtový výbor byl a je
toho názoru, že zákon právě projednávaný
má opravdu pro celý stát a jeho život
velký, nesmírný význam.
Organizování národní bezpečnosti
v demokracii znamená vždycky velký a odpovědný
úkol, a je povinností všech, v tomto případě
i rozpočtářů, aby se zajímali
o každý detail, o každý paragraf, o každé
ustanovení, o každé právo a povinnost
nejenom občana, nýbrž také příslušníka
Sboru národní bezpečnosti. A v tomto případě
možno říci, že dílo, které
se vleklo, hodně dlouho vleklo a nakonec bylo opravdu přátelsky
dojednáno nejenom ve výboru bezpečnostním,
nýbrž i v ostatních třech výborech,
je dílem celkem dobrým. Říkám
celkem, poněvadž sám jsem měl ve dvou
výborech, i v branném výboru, kde jsem jednání
o osnově řídil, i v rozpočtovém
výboru jako zpravodaj, určité půtky,
které vyplývaly rovněž ze stanoviska
spíš finančního než z jakéhokoliv
jiného. Šlo o § 6, kde zástupce ministerstva
vnitra se v každém výboru houževnatě
domáhal, aby byl přidán odstavec č.
3, který se týká zabezpečení
přijetí všem, kteří byli přijati
za členy národní bezpečnosti, aniž
měli přijímací podmínky splněny,
aniž byli před tím vojáky, neodbyli
si presenční službu vojenskou, která
podle přijímacích předpisů
má být naprosto nezkrácena, a kteří
nebyli ani účastníky národního
boje za osvobození. Bylo řečeno, že
jde o několik tisíc osob. Mně a ani výborům,
ve kterých se to projednávalo a které jeden
po druhém odmítaly tento požadavek, nešlo
nikterak o to, abychom zbavili existence několik tisíc
mladých mužů, nýbrž šlo tu
o zásadu. Rozpočtový výbor při
projednávání státního rozpočtu
po dvakrát se zabýval otázkou značného
a řekl bych neúměrného rozmnožení
stavu národní bezpečnosti. A slavná
sněmovna mně dovolí, abych upozornil na staré
rčení, že stupeň demokracie se řídi
obyčejně početním stavem stráže
bezpečnosti. Jestliže jsme proti letům předválečným
rozmnožili počet příslušníků
stráže bezpečnosti skoro na dvojnásobek,
znamenalo by to, je-li to možno tak chápat, velmi
pochybný krok ke zmenšení vyspělé
demokracie, k omezení demokracie. To by ovšem bylo
závažné, nehledě ani k tomu, že
v našem státním rozpočtu, který
je velmi značně přetížen různými
nutnými výdaji a také často méně
nutnými, dělá taková velká
položka na udržování národní
bezpečnosti opravdu značné potíže.
Lituji pouze, že po projednání a odmítnutí
tohoto požadavku ve všech čtyřech výborech
se přece jenom zástupci ministerstva vnitra podařilo
jakousi vedlejší cestou vniknout do zákona
a že toto ustanovení, které není ani
správné, ani spravedlivé, zákon přesto
obsahuje.
Bylo namítáno, že bezpečnostní
výbor připojil k § 36 klausuli, kterou vynucovala
i vojenská správa, že totiž každý
z těchto mužů, který nemá vůbec
odbytou vojenskou službu, bude podroben jakémus takému
vojenskému výcviku. To je ovšem bídná
náhražka, která neodčiní, skoro
bych řekl, ani tu křivdu, která je páchána
na ročníku 1923, 1924 a dalších, které
si musí odsloužit svou 21měsíční
presenční službu a potom teprve se mohou dáti
do jakéhokoli povolání nebo nacházet
své životní umístění.
Slavná sněmovno, nakonec jsme se i na tomto shodli.
Bylo nutno zákon opravdu dojednat a dojednali jsme ho ve
shodě.
Že jsem si jménem výboru rozpočtového
postěžoval, to proto, že jsem se stejně
jako všichni členové rozpočtového
výboru těšil, že propuštěním
neprávem přijatých členů SNB
získáme určité úspory v rozpočtu
pro příští rok, kterých jsme
nezbytně potřebovali. Nestalo se to, a proto doporučuji
slavné sněmovně, aby návrh zákona
přijala v tom znění, jak byl společně
všemi čtyřmi výbory předložen.
(Potlesk.)
Místopředsedkyně Hodinová-Spurná:
Před zahájením rozpravy vyžádal
si slovo p. ministr vnitra, kterému je uděluji.
Ministr vnitra Nosek (uvítán potleskem):
Paní a pánové!
Jedna z nejdůležitějších osnov
porevolučního života naší republiky,
kterou je nesporně nový návrh zákona
o národní bezpečnosti, vstupuje nyní
do závěrečného ústavního
projednání. Při té příležitosti
dovolte mi, paní a pánové, abych v první
řadě jménem vlády poděkoval
všem výborům této sněmovny, které
hlavně v posledních dnech s neumdlévajícím
úsilím pečlivě a velmi podrobně
tuto osnovu projednávaly - a připravily pro dnešní
závěrečné řízení.
Zvláštní dík patří zejména
pánům členům výboru bezpečnostního,
kteří této osnově věnovali
nejvíce hodin denních i nočních schůzí
a zvlášť svědomitě a velmi podrobně
uvážili každé jednotlivé ustanovení.
To je nutno vyzdvihnout, neboť nový zákon významně
zasahuje do důležitých úseků
veřejné správy, protože mu náleží
chrániti významně životní zájmy
státu, ústavu republiky, její celistvost
a bezpečnost a zajistiti její lidově demokratický
ráz, vybojovaný národní revolucí
s tolika obětmi. Osnova ovšem má svůj
značný význam i pro život a potřeby
každého jednotlivého občana našeho
státu, pro bezpečnost jeho osoby, jeho soukromého
majetku, aby, jak říká zákon, každý
občan mohl žíti v klidu a bez obav.
Jaká důležitost je v interesované veřejnosti
přikládána této osnově, je
konečně nejlépe patrno z toho, že tato
osnova byla vypracována mým resortem již v
květnu 1945 a má bezkonkurenční rekord
v počtu redakcí, které jakákoliv osnova
v naší porevoluční legislativě
prodělala. Je možno říci, že se
stala skutečným brusem názorů, neboť
všechny strany Národní fronty, a všechny
ústřední úřady, všechny
příslušné odborové organizace,
zkrátka všichni, kdo jsou jakkoliv tangováni,
tu svoje názory uplatňovali. Jednou bude poučné
právě na této osnově zjistiti, jak
se názory vyvíjely a měnily a jak to, co
třeba bylo v původní osnově považováno
za nedemokratické, nakonec přece jen bylo v osnově
zakotveno a uznáno, že právě zájmy
naší demokracie takové opatření
vyžadují.
Nakonec se přes rozdílnost názorů,
přes všechny výtky a neshody přece jen
dobrá věc podařila.
Podařilo se vyřešit tři důležité
úkoly zásadní povahy novodobé organizace
bezpečnostní služby.
1. Ruší se dřívější
monokratické policejní úřady a úkoly
národně-bezpečnostní služby se
svěřují sborovým orgánům
lidové správy.
2. Pro výkonnou službu těchto orgánů
se vytváří jednotný sbor státní
bezpečnosti, který je složen v první
řadě ze zasloužilých účastníků
národního boje za osvobození, dále
z oněch příslušníků býv.
bezpečnostních sborů, kteří
v dobách pro národ nejtěžších
nezklamali a zůstali věrni svým národním
povinnostem. Dřívější bezpečnostní
sbory, četnictvo, uniformovaný policejní
sbor, neuniformovaný policejní sbor a výkonná
obecní policie se ruší, čímž
také mizí dosavadní disparita a všechny
důvody nežádoucí vzájemné
disharmonie dřívějších příslušníků
těchto sborů.
3. Sjednocuje se bezpečnostní správa na celém
státním území. Jako je pro bezpečnost
vnější jednotná armáda, tak je
v zájmu republiky a jejího lidu, pro národ
český i slovenský, jednotná bezpečnost
vnitřní.
Tak bude konečně také právně
zakotven stav, který v naší bezpečnosti
byl vytvořen po převratu jako jeden z nejnaléhavějších
postulátů nové organizace našeho veřejného
života. Tím se dostane také nejlepšího
zadostiučinění a uznání práce
těmto našim bezpečnostním složkám
a jejich příslušníkům.
Při této příležitosti chtěl
bych znovu ocenit dosavadní práci obětavých
příslušníků všech složek
bezpečnostní služby, kterou až do této
doby zaměstnanci vykonali pro stát a náš
lid za poměrů svrchovaně obtížných.