Předpoklady této revise jsou však zcela jiné, než byly předpoklady první pozemkové reformy. Zatím co v první pozemkové reformě šlo o odstranění latifundií, patřících převážně cizácké šlechtě německé a maďarské, která i v tom případě, že nebyla postižena plně první pozemkovou reformou, pro její špatné provedení, byla vyřízena ústavním dekretem z 2. srpna 1945, č. 33 Sb., o zbavení státního občanství osob národnosti německé a maďarské a konfiskačními dekrety z 21. června 1945, č. 12, o konfiskaci zemědělského majetku Němců a Maďarů a z 25. října 1945, č. 108 Sbírky, o konfiskaci nepřátelského majetku, jde v revisi této první pozemkové reformy již jen o nemovitosti Čechů a Slováků, kteří se nejen ničím neprovinili proti českému národu, ale z nichž řada se zasloužila o odboj a trpěla za okupace persekucí, ba i v koncentračních táborech a přinesla nejcennější oběti, život, na oltář vlasti.

Základem každého vyvlastnění podle § 365 obč. zákona je veřejný zájem, který v daném případě se opírá o hlad po půdě. Tento veřejný zájem dostává se však do kolise s jiným veřejným zájmem, s ochranou právního řádu. Je těžko veřejným zájmem zdůrazňovat další vyvlastňování půdy lesní, rybniční a závodů průmyslových, když nespadne do klína lidu, nýbrž státu, který je tímto majetkem již tak přesycen, že vláda byla nucena prohlásiti, že akce znárodňovací je již skončena.

Vyvlastňování půdy nelze považovati za znárodnění, neboť podle znárodňovacích dekretů ze 24. října 1945, čís. 100 a 101 Sb., se poskytuje náhrada ve výši obecné ceny, zatím co při tomto vyvlastňování půdy se poskytuje náhrada ve výši průměrných cen z r. 1913 až 1915, která nebude stačit ani k náhradě majetkových dávek. Účelem revise první pozemkové reformy nebylo tudíž rozdrobení velkých latifundií, ale ukojení veřejného zájmu o půdu. Tomuto účelu předložená vládní osnova nevyhovuje, neboť revise vylučuje státní statky, i když ony dnes tvoří největší latifundie, a snaží se podporovati kolektivisaci, jak jde nepochybně na jevo z ustanovení § 17. Při tom byla česká půda hozena na trh agitační, jako by měla sloužiti ne drobnému přídělci, nýbrž politické straně komunistické za nástroj k získání voličských hlasů a k zabezpečení politické moci.

Vládní osnova o revisi první pozemkové reformy překročuje budovatelský program, když do záboru pojímá pozemky o nižší výměře, než jak bylo stanoveno v zákoně záborovém první republiky, a když vytváří zcela nový pojem zbytkového statku na rozdíl od dosavadních ustanovení §§ 24 a 25 přídělového zákona z 30. ledna 1920, č. 81 Sb. Pouze autentickým výkladem budovatelského programu, jak experti při projednávání osnovy byli nuceni doznati, lze přijíti k závěru, že jde o revisi první pozemkové reformy a nikoliv o novou pozemkovou reformu. Autentický výklad třeba vlády neslouží k upevnění právní jistoty a bezpečnosti a neutužuje právní řád, na jehož udržení musí míti zájem v prvé řadě vláda. Je nutné, aby věci byly nazývány pravým jménem, nenazývati lež pravdou, aby bylo lze mluviti vůbec o právu a spravedlnosti. Této zásadě by odpovídalo, kdyby vládní osnova byla nazvána nejenom zákonem o revisi první pozemkové reformy, ale i zákonem o druhé pozemkové reformě. (Hlas: Na tom nezáleží, jaký to má nadpis!)

Pozemková reforma ve světle národohospodářském a ekonomickém. Od let sedmdesátých minulého století byla prováděna v mnohých státech Evropy vnitřní kolonisace a počíná silné hnutí malorolnické. Po první válce nastávají pohyby půdy ve většině evropských států. V SSSR je památným dnem 19. únor 1918, kdy se odstraňuje vlastnictví půdy včetně selského vlastnictví. Vlastnického držení nelze nabýt žádným způsobem, tedy ani koupí, nájmem, darováním, dědictvím. Nařízením v únoru 1919 chtěl Sovětský svaz převést formy individuální ve formy kolektivní. Víme však, že dnes také v Sovětském svazu jsou poměry od původních cest a záměrů odlišné. Sledujeme-li půdu po stránce hospodářské a hodnotíme-li ethicky, co dává, vidíme, že v různých dobách, podle politického nazírání, byly již v minulosti rozpory v tomto zemědělském stavu mezi formou individuální a socialismem.

Nejradikálnější změny byly vždy po válce, kdy snahy revoluční zasáhly do držby pozemkové. V každém díle a v každé době nutno počítat s člověkem, jaký je. Je proto zapotřebí, aby také v otázkách obhospodařování půdy do budoucna byl přesně vytýčen cíl na podkladě zkušeností získaných po dlouhá desítiletí, a aby v názorech uplatňovala se též zemědělská věda. U nás jsme totiž svědky, že po této válce mnozí, kteří nebyli do vypuknutí války spjati s půdou, kteří neměli ani praktické, ani odborné znalosti, chtěli a skutečně také řešili problém na půdě tak, zda má býti soukromý podnik, anebo forma kolektivní. (Hlas: A sekční šéfové, ti byli spjati s půdou?) Tak asi jako ty.

Nutno znovu zdůrazniti, že byly u nás provedeny kolektivní formy tam, kde se našli věřící pro tyto formy, jako na př. v Dolní Chobolici, ale že všechno ztroskotalo. Ti, kteří měli tyto plány, byli přesvědčeni tak jako kdysi Marx a Engels, že až se podaří vytvořit socialistický stát, nebude problémem otázka optimálního zemědělského podniku. Vraceli se zpět k učení různých marxistických politiků, jako byl Kautský, a tvrdili a doposud tvrdí, že nejlepší je forma družstev. Kautský sám tvrdil, že zemědělský podnik v menší míře možno udržeti jen ve třech formách: tam, kde lidé mají zaměstnání v průmyslu a jako vedlejší zaměstnání budou pracovat na doplňovacím hospodářství; kde jest námezdní poměr zemědělského dělníka, u velké formy kolektivní, a jako poslední, kde není ani průmyslu, ani velký zemědělský podnik družstevní, kde prostě nejsou pro to podmínky. Snil o blahobytu na těchto budoucích velkých latifundiích a byl přesvědčen, že ostatní selský stav dobrovolně vstoupí do této kolektivní formy. (Různé výkřiky.) Teď, prosím, dobře poslouchej!

Vzpomínám si, jak mnozí idealisté z řad marxistů viděli po 5. květnu 1945 před očima úžasné lány v Polabí, na kterých měly státi benzinové stanice a brázdy v polích měly být dlouhé desítky kilometrů. Postup ministerstva zemědělství byl po stránce ideologické promyšlený a tomuto přál. Jako doklad zpráva z Tvorby č. 2 z 2. srpna 1945 a referát dr Taubera ze všeslovanského sjezdu zemědělských pracovníků v minulých dnech v Mariánských Lázních. (Hlas: Co čteš v té Tvorbě, to bílé, nebo to černé?) Vy jste to ani nečetli. V Tvorbě z 2. srpna 1945 píše sekční šéf inž. Koťátko v článku: "Vláda Národní fronty dělá pořádek na české půdě" toto:

"Chceme se dnes zabývati jedním z dílčích, avšak nemálo důležitých problémů nové pozemkové reformy, otázkou, jež je předmětem četných diskusí, zvláště v kruzích tak zv. zemědělských odborníků. Proč prý rozbíjíme velké půdní celky, jež je možno s hlediska moderní zemědělské techniky intensivně a racionálně obhospodařovati, proč je rozdělujeme na desítky tisíc namnoze nesoběstačných hospodářství, na místo abychom je zestátnili nebo združstevnili (zkolektivisovali)? Proč prý tato nová etapa první pozemkové reformy staví právo zemědělských dělníků a drobných zemědělců na příděl do soukromého vlastnictví před nároky státu, zemí, okresů, obcí a družstev a před požadavky zemědělské techniky (výzkumných ústavů a pod.)?" Dále píše: "Proto nová pozemková reforma v českých i poněmčených územích zemědělskou půdu nezestátňuje a jen výjimečně združstevňuje, protože ji rozděluje do soukromého vlastnictví zemědělských dělníků, deputátníků a drobných zemědělců. Potřebujeme v českých krajích vesnici, jež se přesvědčila, že vláda Národní fronty plní svůj slib, rozumí potřebám lidu, vyhovuje jeho volání. To je jediné správné řešení současné první etapy vývoje změn v pozemkové držbě, to je základ a předpoklad dalšího chodu vpřed.

Snad přechodným zatlačením do pozadí momentů hospodářsko-technických vzniknou hospodářské krise a škody, snad úbytky, vyjádřené v penězích, půjdou do stamilionů. Máme na mysli zvláště krisi na trhu pracovních sil, odsátých z českých krajů do pohraničí; v českých krajích je jich málo už dnes; i v pohraničí je jich málo a možná, že se nebudou dostávat. Něco přechodně doplatíme, avšak zabezpečíme státní hranice.

V Sovětském svazu bolševici po Říjnové revoluci půdu nekolektivisovali, nýbrž rozdělili na 25 milionů drobných usedlostí. Proto vesnice držela sovětskou vládu a dobytou půdu proti kontrarevoluci a interventům zatím co v opačném případě by možná smetla s cizí pomocí dělnické tvrze a moc sovětů. A přece právě přes toto rozdělení půdy dostala se sovětská moc v kratičké periodě dialektického vývoje k zespolečenštění půdy, k vítězství kolchozního systému. Bez rozdělení půdy v říjnu 1917 nebylo by kolektivisace v roce 1929, protože by snad nebylo moci sovětů vůbec.

Také my, a to již v tomto prvním období nové pozemkové reformy, všemožně podporujeme vznik zemědělských výrobních družstev všude tam, kde oprávněné nároky na příděl do soukromého vlastnictví nejsou tím dotčeny a kde dobrovolně dochází ke vzniku družstva složeného z oprávněných uchazečů zemědělského povolání. (Výkřiky.) V blízké budoucnosti nezůstaneme jistě při pouhé propagaci družstevní půdy a poskytneme účinnou hmotnou pomoc zemědělským dělníkům i rolníkům, kteří se rozhodnou hospodařit společně na své půdě, dáme jim traktory i stroje všeho druhu, hnojiva, vzorné osivo i dobytek, levný a dlouhodobý úvěr k výstavbě budov i všestranného zlepšení hospodářství, zkušené agronomy a techniky k vedení výroby. Věříme, že pokrokový a inteligentní dělník, pracující na osvobozené půdě, milující svůj národ, pochopí výhody. To je však proces vývoje probíhající na základě naprosté dobrovolnosti.

Víme, kam jdeme, a vidíme jasně svůj cíl. Před naléhavými životními požadavky státu a národa mlčí snad na chvíli naše duše hospodářů a techniků v pevně víře, že právě toto je jedině správná cesta k pozdějšímu triumfu nejmodernějších forem organisace zemědělství i u nás. Neztratili jsme s očí nepřehledné lány, hřmící stroje" - to je prosím to, co tvrdím o tomto Polabí - "stáda dobytka bez konce, mechanisaci, zlučebnění i rayonování zemědělské výroby, vesnici, zdviženou na úroveň měst a osvobozenou nejen od cizáků, nýbrž i od nadlidské dřiny vyčerpávajícího živoření. Nejdeme zpět! Učinili jsme naopak veliký krok vpřed na cestě do světa socialismu!"

Zde jsem prosím dokumentoval, že se mnozí příslušníci ministerstva zemědělství zabývali a doposud se zabývají tímto problémem, jak jsem řekl o té konferenci v Mariánských Lázních.

Po první světové válce bylo to hlavně Československo a Rumunsko, které provedly největší zásah z evropských států v rozdělení půdy. Není sporu o tom, že země Československé republiky byly v minulosti klasickým příkladem velkostatkářské držby. Jen v Čechách činily majetky přes 100 ha přes 37 % veškeré půdy a 245 statků s více než 2000 ha zabíraly přes 28 %. 150 rodin mělo ve vlastnictví téměř třetinu kulturní půdy. Pokud jde o Moravu a Slovensko, ale též o bývalou Podkarpatskou Rus, ani tam nebyly poměry o mnoho lepší.

Nelze tvrditi, že by na všech velkostatcích bylo hospodařeno špatně. Je pravda, že mnohé velkostatky podmiňovaly produktivitu státu. To ovšem nemohlo v žádném případě vyvážit touhu po půdě, která v té době byla vyvolána ve všech slovanských státech. Úvěrový zákon umožnil získání půdy i nemajetným, a pokud šlo o legionáře a invalidy, zvláštním nařízením. K 30. červnu 1929 bylo zabráno zemědělské půdy 1,270.549 ha, ostatní půdy 2,741.620 ha, celkem tedy 4,020.169 ha. Soukromé půdy, nabyté směnou, bylo 8,132 ha zemědělské, 230 ha ostatní, celkem tedy 8.362 ha. Státní půdy nabyté směnou bylo 14.439 ha, ostatní půdy 5.415 ha, celkem 19.845 ha. Bylo tedy dáno k disposici 1,301.120 ha zemědělské půdy, 2,747.265 ha ostatní půdy, celkem 4,048.385 ha. Z toho dostali noví nabyvatelé 812.405 ha zemědělské půdy, 554.430 ha půdy ostatní, celkem tedy 1,366.835 ha. Do roku 1929 bylo zpracováno 1,165.779 ha zemědělské půdy a 1,284.138 ha ostatní půdy, celkem 2,449.915 ha. Podle důvodové zprávy má být v zemích českých po provedené konfiskaci podrobeno revisi 450.479 ha veškeré půdy a z toho 62.300 ha zemědělské půdy. Z majetku zabraného za první pozemkové reformy jest dosud nepřiděleno 87.527 ha veškeré půdy, z toho 6.056 ha zemědělské půdy.

Po prvé se objevuje v zákoně maximální výměra zemědělského podniku, která jest označena číslem 50 ha. Na zemědělský podnik nutno se však dívat s hlediska individuálního, máme-li na mysli pohled zemědělského ekonoma. Nutno používat methody deduktivní, ale též induktivní a statisticko-srovnávací. Studujeme-li bedlivě účetní výsledky zemědělských závodů různých velikostních skupin a výrobních oblastí, a to nejenom u nás, ale i v cizině, a hodnotíme-li stanoviska soukromé držby i sociální ekonomiky, dospějeme k zajímavým vědeckým, ale též i pratickým závěrům. Již dnes můžeme zcela určitě tvrdit, že velikostní skupina 13 ha, tak jak ji provádělo ministerstvo zemědělství v našem osídlení, nemá ani vědeckého, ani praktického opodstatnění. Číslo 13 bylo vymyšleno a již dnes vidíme, že hlavně v oblastech pícninářských nestačí k obživě rodiny. Čs. strana lidová podala již svého času iniciativní návrh, ve kterém řeší tento problém, a s lítostí konstatuji, že předseda osidlovacího výboru, příslušník komunistické strany Československa, doposud nedal návrh na pořad, ač naším jediným úmyslem bylo vytvořit soběstačnou zemědělskou jednotku s příslušnou souhrou zemědělských kultur, hlavně lesů.

Velikost zemědělského závodu a jeho hospodářský potenciál nelze vyměřit v rozloze hektarové. Tatáž výměra může mít a také má mnohdy zcela jiný charakter a hospodářskosociální funkci podle toho, zda jde o podnik v příznivých výrobních poměrech a zda jest schopný podnikatel. Zcela odlišné je to ve špatných výrobních poměrech, kde podnikatel má nedostatečné odborné znalosti. S hlediska spravovědy jest opět známo, že ani plošná výměra, naturální výnos, důchod, investice, ale ani počet pracujících nejsou jedinou správnou mírou velikosti podniku. (Výkřiky.) Zemědělský podnik jest organismus, který vyplynul z mnohaletého vývoje a podmínek, ať jde o poměr orné půdy k lukám, pastvinám a lesům, nebo o poměr půdy ke stavbám i ostatním kapitáliím s hlediska racionelního provozu. Ba právě vzhledem k organisaci mají být velikostní skupiny závodů diferencovány, a to povahou práce, vztahem rodiny k závodu, a to zase jedině na základě přírodních a hospodářských podmínek.

Ve zdravém vývoji československého zemědělství v dané situaci mělo jít ministerstvu zemědělství o to, aby dřívější velkopodniky byly ekonomicky využity a aby nebyly sledovány zájmy politicko-stranické. Mělo se zabývat větší péčí o státní statky, protože je známo, že jsou pasivní. Moje strana podá iniciativní návrh, aby státní statky byly rozparcelovány a přiděleny drobným zemědělcům. Prohlašuji s tohoto místa, že této sociální reformě se nejvíce brání na půdě parlamentu zástupci komunistické strany Československa. (Potlesk. Výkřiky.)

V otázce národohospodářského důchodu z jednotky plochy v malých závodech platí, že přechází důchod pracovní z malého podniku u velkých na důchod kapitálový. To platí stejně i pro státní statky.

Jsme si dobře vědomi, že malé podniky plní často poslání populační a vyrovnávají poměr mezi průmyslem a zemědělstvím.

Sledujeme-li takto zemědělské podniky, pak vidíme, že pro ministerstvo zemědělství mělo být nejdůležitější vyřešiti vzájemný poměr podle hospodářských a sociálních potřeb toho kterého kraje a podle potřeb sociální politiky. Je to tím důležitější dnes, kdy po odsunu Němců leží v našem pohraničí nečinně tisíce hektarů půdy, které v minulosti tvořily soběstačné jednotky s inventářem, a ministerstvo zemědělství převedlo tyto podniky osidlovací politikou na formu extensivní.

Díváme-li se tedy očima národohospodáře na vymezenou výměru 50 ha, vidíme, že není opodstatněna a nemělo prakticky dojít k paušální hranici typu dolního, ale také ne typu horního.

Čs. strana lidová hlásala, že není zemědělský problém vyřešen tím, že se vytvoří národohospodářské podmínky pro optimální tvorbu zemědělského statku, protože i tato tvorba a tento podnik může být někdy nejistý, ovlivněn činiteli nevypočitatelnými, jako je počasí, požadavky konsumu a pod. Posláním zemědělské politiky, která sleduje též cíl sociální, musí být, aby na půdě žilo pokud možno nejvíce lidí za předpokladu úměrné úrovně životní. Vždyť zemědělství má být také usměrňováno tak, aby bylo reservoirem četné rodiny pro města, kde se prakticky lidský materiál stravuje. Jen takováto politika zaručuje stabilitu národa a státu a odolnost proti krisím. Má být proto cílem, aby ve skupině zemědělských podniků bylo pokud možno nejvíce podniků pro optimální držbu rodinného hospodářství.

Nutno proto zamítnout každou cizí formu, která nemá v našem národě opodstatnění hospodářské, ale také ne sociologické. Reforma pozemková nesmí se tvořit pro náladu té které doby, nýbrž pro skutečné blaho zemědělského stavu a budoucnost Československé republiky.

Také s tohoto místa kvituji, slavná sněmovno, že čs. straně lidové se nepodařilo přesvědčiti ostatní politické strany, aby z přídělu lesního majetku, získaného revisí, byl vyloučen stát jako špatný lesní hospodář na majetku, který doposud má, aby tyto lesy z revise první pozemkové reformy byly zásadně přiděleny obcím, okresům, zemím, lesním družstvům a zemědělcům. Ostatní strany nepřijaly ani návrh našeho poslance dr Rozehnala, aby také na půdě bylo respektováno přednostní právo účastníků domácího a zahraničního odboje a aby pro ně byla zvýšena výměra pro ponechání do vlastnictví. Všemi pozměňovacími návrhy jsme sledovali ten cíl, abychom posloužili československým zemědělcům a tím Československé republice. (Potlesk.)

Místopředseda Petr: Dříve než udělím slovo dalšímu řečníku, sděluji, že výbor bezpečnostní ve shodě s výborem branným se usnesl zříditi vyšetřovací komisi, v níž jsou za výbor bezpečnostní pp. posl.: dr Kokeš, dr Kácl, dr Bunža, Horváth, dr Veverka a Bacílek. Náhradníky jsou pp. posl.: Hložek, Bartoš, Matýsek, Rožnay, Holub a Holdoš.

Kdo s tímto opatřením souhlasí, nechť pozvedne ruku! (Děje se.)

Opatření je schváleno.

Dalším řečníkem je pan posl. inž. dr Kameníček. Dávám mu slovo.