Pretože prvá pozemková reforma nebola prevedená dôsledne a vykazuje značné nedostatky, rokujeme v prítomnej osnove o revízii prvej pozemkovej reformy. Smyslom revízie pozemkovej reformy je, aby sa pôvodná myšlienka zákonodarcu dodatočne uskutočnila tam, kde bol nesprávne pochopený smysel zákona o prvej pozemkovej reforme, kde sa porušením alebo zo záboru vypustená pôda odňala svojmu pôvodnému dobrému účelu. Správne bolo takmer vo všetkých výboroch konštatované, že pri úprave pozemkovej výmery zbytkových statkov jedná sa v skutočnosti o novú pozemkovú reformu, ktorá presne stanoví, že majiteľom zbytkových statkov ponecháva sa 50 ha pôdy bez ohľadu na jej bonitu alebo povahu poľnohospodársku či lesnícku. Ale nemalo by sa a nemá sa zabúdať azda aj na dobrých zaslúžilých prídelcov, ktorí dostali väčšie prídely na základe svojej dobrej slovanskej minulosti, osobne na pôde hospodária a dobre hospodária. Vidím tu určitý rozpor. Prvá pozemková reforma ponechala 150 či 250 ha pôdy aj takým majiteľom, ktorí so slovenským národom, s národnou borbou, nemali nič spoločného, ba išli proti národu. Dnes budeme oveľa prísnejší voči ľuďom, ktorí vyšli z nášho slovenského a českého prostredia a mnohí sa v oslobodzovacom boji osvedčili, mnohí z nich boli v ťažkom čase piliermi československého života, a medzi nimi sú i takí, ako napr. národný umelec Botto, osvedčený pracovník v administratíve a bývalý krajinský prezident Országh. Je pravda, že mnohí zo zbytkových statkárov podvodom nadobudli majetok, ba aj mnohí sa ťažko previnili proti národu. A prísnosť voči nim je celkom na mieste. Ale nenechajme zhorieť mokré so suchým. Aj tu pokladám za oprávnené dať ľuďom mravným, vlastencom osvedčeným morálnu satisfakciu.

Celé naše zákonodarné snaženie sleduje cieľ hmotne pozdvihnúť úroveň najširších vrstiev občianstva, čiže pomôcť ľuďom chudobným, aby sa stali bohatšími. Presvedčený som, že nemôže u nás panovať verejná mienka, ako by azda majetnejší občan, Čech alebo Slovák, mal byť pokladaný za človeka mravne menejcenného, menovite keď sa k určitému imaniu dopracoval statočnou prácou oproti občanovi nemajetnému.

Nie je možné nevidieť živelný hlad po pôde medzi našim roľníckym a na pôde námezdne pracujúcim ľudom, ale s hľadiska národohospodárskeho treba mať otvorené oči nad inou skutočnosťou. Z našich dedín roľnícka mládež s pôdy uteká a snaží sa nájsť životnú postať či už v továrni alebo v úrade. To je skutočnosť, ktorá nasvedčuje, že naše poľnohospodárstvo žije v takých ťažkých okolnostiach, ktoré nevábia roľníckeho syna a dcéru pracovať na otcovskej hrude. Sťažnosti českého a slovenského roľníctva sú veľké a oprávnené. Ťažká práca v poľnohospodárstve nie je odmenená primerane. Ak sa nespamätáme v poľnohospodárskej politike včas, pomaly nebude natoľko problémom obstarať roľníkom pôdu, ako skôr obstarať schopných, roľnícku prácu milujúcich pracovníkov, ktorí by s láskou na pôde pracovali. Útek od pôdy je veľkým výkričníkom a káže nám, aby sme sa touto otázkou dôkladne a často zaoberali. Nedostatok pracovných síl v poľnohospodárstve je nielen otázkou nedostatku schopných pracujúcich ľudí, ale vo väčšej miere následkom nerentability v našom poľnohospodárstve.

Revíziou prvej pozemkovej reformy nesporne sa získa značná výmera pôdy pre prídel. Český i slovenský roľník čaká na túto pôdu. Bárs by na nej pracoval zdravý, v pokoji a nielen pracoval, ale aj dosiahol dobrého ovocia svojej namáhavej krvopotnej práce v spravodlivom hodnotení roľníckych produktov a prajeme slovenskému i českému roľníctvu, aby sa dožilo spokojnejších a radostnejších dní. Bohužial, po tohoročnej slabej žatve má trpké výhľady do budúcnosti.

Pokiaľ ide o finančný dosah vládneho návrhu o revízii prvej pozemkovej reformy s hľadiska štátne-rozpočtového poznamenávam, že prevedením zákona nevzídu štátnej pokladnici nové výdavky. Pozemková reforma už v pôvodných zákonoch bola s finančnej stránky tak vybudovaná, aby bola sebestačnou a nekládla finančné požiadavky na štátnu pokladnicu. Je pravda, že náhradovému fondu bola podľa ustanovenia náhradového zákona daná suma 150 miliónov korún ako záloha, lepšie rečeno pôžička, ktorú tento fond štátnej pokladnici je povinný vrátiť. Táto suma bola fondu poskytnutá účelove, na umožnenie započatia činnosti štátneho pozemkového úradu pri výkone pozemkovej reformy. Podobným spôsobom aj prítomná osnova o revízii prvej pozemkovej reformy v § 10 uzákoňuje, že finančné náklady, spojené s prevádzaním revízie uhrádzajú sa z náhradového fondu, prípadne zo štátneho kolonizačného fondu. Pokladám za potrebné poukázať na § 10 prerokúvanej osnovy, najmä na odseky 2 a 3, v ktorých je stanovené, že 150 miliónov Kčs sa určuje zase na prevádzanie pozemkovej reformy, resp. pri jej revízii.

Treba poznamenať, že štátne lesy a majetky, ako aj iné štátne inštitúcie dostaly prídely veľkých komplexov zabranej pôdy ešte v prvej pozemkovej reforme. Dosiaľ prídelovú cenu náhradovému fondu nezaplatily. V dôsledku tohto náhradový fond má značné pohľadávky voči týmto subjektom. Keďže sú tieto pohľadávky značné, niet dôvodov odoprieť ďalšiu zálohu vo výške 150 miliónov vo smysle ods. 3 § 10 predmetnej osnovy, a to 100 miliónov pre Česko a Moravu a 50 miliónov pre Slovensko.

Napokon sa zmienim o otázke fondov pozemkovej reformy. Tieto fondy, fond náhradový, štátny fond kolonizačný a fond zamestnanecký existujú ako samostatné fondy jednak v Česku a na Morave pri Ministerstve poľnohospodárstva, a jednak na Slovensku pri Povereníctve pôdohospodárstva.

Prítomná osnova s hľadiska slovenského oproti pôvodnému vládnemu návrhu, pokiaľ ide o správu fondov, znamená určité zlepšenie.

Rozpočtový výbor schválil návrh zákona o revízii prvej pozemkovej reformy v takom znení, ako ho upravily výbory zemedelský a právny. Za rozpočtový výbor navrhujem slávnemu ústavodarnému Národnému shromaždeniu osnovu uzákoniť a prijať aj spoločnú rezolúciu zemedelského, právneho a rozpočtového výboru, ktorá je k zákonu pripojená. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: (zvoní): K osnově jsou přihlášeni řečníci. Zahájim proto rozpravu. Jako první řečník je přihlášen p. posl. Sluka. Dávám mu slovo.

Posl. Sluka: Slavná sněmovno, paní a pánové!

V dnešním projednávání zákona o revisi první pozemkové reformy třeba vzpomenout historického vývoje zemědělství v našem státě. Každá revoluce přináší změny i v zemědělství. Už slavný český sedlák a vojevůdce Jan Žižka z Trocnova dobýval českých, moravských a slovenských hradů, pokořoval šlechtu a vypaloval její hnízda. To byla první veliká revoluce česká. Jsme na to hrdi, že jsme byli prvním národem, který ji zažehl. Bohužel, nebyly vyhraženy předpoklady, aby se udržela, protože celý okolní svět byl úplně ve znamení feudalismu. I revoluce z Němec, podnícená o sto roků později Martinem Lutherem, musela v podstatě z téže příčiny zajít. Ale požár jednou zapálený nemohl být do základů udušen. Pod lipanským popelem zůstalo mnoho žhavých jisker, které přeskakovaly tu na různá místa v Čechách, tu na Moravě, a v dějinách čteme o krvavých selských bouřích. Šlechta zneužila a zneužívala svého výjimečného postavení. Místo služby lidu, věci obecné, sloužila jen a jen sobě a svému prospěchu. Propadala pohodlí, rozmařilosti a zahálce, a zeslabovala tak státní organismus.

V příštím roce budeme oslavovat sté výročí zrušení roboty. Byl to veliký čin, ale činem nepoměrně hodnotnějším bylo zrušení poddanství selského lidu osvíceným Josefem II. roku 1791, neboť poddanství byl stav daleko tvrdší a nebezpečnější nežli robota. Tento člověka nedůstojný stav odstranil pokrokový Habsburk, který ťal do živého vrchnost světskou i církevní, která stejné zotročovala. Proto o něm říkali, že je blázen. My však v něm vidíme zemědělského spasitele. Robota trvala však dále. Sedlák musil vrchnosti odpracovat určitý počet dní, ale jinak byl volný. Až konečně revoluční rok 1848 sňal poslední pouta s rukou českého zemědělce. Toho roku byl veliký jásot po všech vlastech českých, leč bylo potřeba ještě mnoho zápasů, aby byl člověk roven člověku aspoň v základních právech.

Soc. demokracie stála vždy v čele těchto bojů a v čele každého pokroku. My soc. demokraté jsme na to hrdí, že to byla právě naše strana, která venkovskému člověku - lhostejno, zda zemědělci, dělníku či živnostníku - vybojovala rovné, přímé a tajné právo hlasovací a tím mu vložila do ruky vládu jeho věcí. Toho by neměl drobný pracující lid nikdy zapomínat. Nadcházejí další boje o lidská práva a soc. demokracie bez demagogie je i tu prvním bojovníkem a proto je mnohdy od jiných stran bita a kaceřována. Ano, tak je to, je naší pýchou, že strana je upřímným a poctivým bojovníkem za práva zemědělců. Je nesporné, že záborový zákon ze 16. dubna 1919, i když nedostatečný, byl přece jenom dílem neobyčejně pokrokovým a strana republikánská byla na něj hrda. Tenkrát našla v této práci velikou podporu strany soc. demokratické. A řekněme si upřímně, že bez této podpory by záborový zákon nebyl vůbec realizován. Avšak za technické provedení a chyby, které se staly, nemohla nést odpovědnost při svém vnitrostranickém oslabení.

I první pozemková reforma měla však své zavilé a zarputilé nepřátele. Byla to šlechta domácí i cizí, vrchnosti světské i duchovní, které se samozřejmě jako vždycky stavěly proti tomuto revolučnímu dílu. Jak by ne, šlo o jejich statky, o jejich zboží, ať bylo získáno jakkoliv. Také tenkráte našla pozemková šlechta podporu u magnátů průmyslových a u šlechty kapitálové a také tenkráte pomlouval a špinil toto naše pozemkové pokrokové dílo blízký i vzdálený kapitalistický svět, protože plutokrati i když netvořili internacionály, jako faktické korporace vystupují mnohdy daleko solidárněji nežli pracující lid a jako tenkráte má naše revise pozemkové reformy i dnes své odpůrce. Proč totiž někteří páni, kteří si pochutnávali na ovoci první pozemkové reformy, proč dnes pomlouvají a ostouzejí to, po čem masy drobných zemědělců oprávněně volají? Dokud se řezalo do cizího, jásali, radovali se a brali půdu, když však jde o jejich všelijak získané majetky, slyšíme huronský řev.

Vážená sněmovno, před několika dny jsme odhlasovali zákon o zákazu drobení zemědělské půdy. Tímto zákonem jsme vyjádřili, že nechceme, aby nám vyrůstal zemědělský proletariát. Jisto je, že na světových zemědělských trzích budou brzy Američané stejně jak Rusové bez konkurence. Nikdo nemůže v budoucnu doplácet na naše kolibří farmy. Ani intervenční politika by tu nic nezmohla. Mechanisaci se však daří jen na větších rozlohách. Proto voláme po scelování. K provádění modernisace zemědělství je zapotřebí především dostatku půdy. Tento zákon o revisi první pozemkové reformy je druhou miskou vah zemědělského stavu, má zabránit tvoření a růstu zemědělské šlechty. Říkáme, že jsme národem Husovým. To však neznamená pouze mluvit pravdu; znamená to daleko víc, založit celý náš společenský život na Husových zásadách: "Pravdy každému přejte, násilí a nepoctivost odmítejte," a to musí platit u nás všude.

Zmínil jsem se, že první pozemková reforma měla své veliké chyby, ale při přidělování pozemkového konfiskovaného majetku podle dekretu čís. 12 také byly chyby. Řekněme si pravdu, že to tak vypadá vždy a všude, kde působí jednostranná politická ingerence. Proto složení rolnických komisí podle citace zákona zabrání onomu nezdravému způsobu. Půda musí být přidělována těm, kdož na ni pracují. Jsou to především výkonní zemědělci s nedostačující výměrou, kteří nejsou vyučeni řemeslu a nemají možnost žádného jiného výdělku, proto musí mít především dostatek půdy.

Čs. soc. demokracie přispěla svými připomínkami a řadou pozměňovacích návrhů k původní osnově ministerstva zemědělství a má podíl na tom, že revise se netýká i všech drobných přídělů pozemkové reformy, i výkupů z volné ruky, ať jde o jakoukoliv výměru. Strana bude hájit soukromé vlastnictví zemědělské držby do 50 ha výměry, o čemž svědčí program strany. Nemohli jsme proto vystaviti drobné přídělce půdy z první pozemkové reformy nejistotě. Revisi pozemkové reformy, pokud se týče drobných přídělců, jsme odmítali a pro revisi zbytkových statků do 50 ha výměry jsme byli jen v případech, kde jde o skutečně vážně porušení podmínek přídělu; ale s revisi pozemkové reformy nad 50 ha výměry jsme souhlasili a souhlasíme. Připomínám jen, že to byla čs. soc. demokracie, která již loni připravila zákon o výstavbě zemědělství, podle kterého měla být všechna půda nad 50 ha až na výjimky zákonem stanovené zahrnuta do půdní reservy pro zvětšení nesoběstačných usedlostí.

Slavná sněmovno, vím, že se zákonem o revisi první pozemkové reformy žádná strana není a nebude úplně spokojena, poněvadž podle jejich představ nejsou všechna jejich přání splněna. My též litujeme, že naším návrhem k § 1, odst. 1, písm. d), kterým by se dostalo na drobné přídělce, aniž by se sáhlo na svobodnou půdu několika tisíc ha, neukojíme u nedostatku půdy malozemědělce ani z revise první pozemkové reformy a jsem přesvědčen, že přijde doba, kdy budeme muset ohlédnout se i po těch velkostatcích, ať jsou v jakýchkoliv rukou. Přejeme si však, aby bylo postupováno spravedlivě při přidělování této půdy. Slavná sněmovno, podpora zemědělství je u nás nutná v každém směru. Aby nám lidé od zemědělství neutíkali, musíme především zemědělství podporovat na každém místě. Musíme rychle jednat. Modernisací a pokrokem musíme se vyrovnat ostatním sektorům státního hospodářství a co víc, ostatním pokrokovým státům světa. K tomu je zapotřebí součinnosti vládních a zákonodárných činitelů, a tato součinnost není myslitelna bez podpory zdola, od pokrokových selských mas. Vážení, co to bylo křiku kolem 6 osnov zemědělských zákonů a já lituji, že právě při projednávání jedné z nejdůležitějších není přítomen resortní pan ministr. Čs. soc. demokracie s žádného místa nemluví demagogickou hurá-řečí, není jí toho zapotřebí, neboť je si vědoma, že jednotu národa, kterou tolik potřebujeme, udržíme jen spoluprací Národní fronty politických stran. Také tento zákon o revisi první pozemkové reformy je společným dílem celé Národní fronty, a poněvadž slouží zemědělskému lidu, budeme pro něj hlasovat. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Dalším řečníkem je pan posl. inž. dr Benda. Prosím, aby se ujal slova.

Posl. inž. dr Benda: Paní předsedkyně, slavná sněmovno!

Již staří Římané tvrdili, že na půdu se nutno dívat jako na život. Vlastnictví půdy nutno posuzovat s několika hledisk. Jde zde o otázku právní, sociálně-mravní, demokraticko-populační, o problém národohospodářský, ale též o smysl národní tradice v intencích křesťanských zásad. Mravní důvod zemědělské reformy spočívá v obecném dobru, které je důvodem zákona, ratio legis, a které jest nutnou podmínkou k pojmu vyvlastnění. Není-li důvodem k odnětí vlastnictví veřejné dobro, nejde již o vyvlastnění ve smyslu právního řádu, nýbrž o opatření konfiskační nebo trestní, jež v duchu platných právních řádů může následovati pouze jako trestní následek za trestné činy. Největší právníci a státníci všech dob, staří Římané, měli vždy smysl pro to, co svědčí pro upevnění státu, pro nějž dovedli přinésti největší oběti.

Agrární otázka, jediná jejich otázka sociální, byla ve starém Římě po více než 700 let akutní a předmětem nekonečných bojů. Plebejové dožadovali se častějších a hojnějších přídělů, šlechta, patricijové, která půdu státní rozchvátila, tomu odpírala, až roku 386 ab urbe condita byl přijat zákon "ne quis plus quinque centa jugera agri possideat", aby nikdo nedržel ve vlastnictví více než 500 jiter půdy. V důvodové zprávě se pravilo: Jaká to spravedlnost, aby každému patriciovi bylo dovoleno držeti jakoukoliv výměru, člověk plebejský však nemá půdy, leda pro střechu nad hlavou anebo pro hrob. Šlo tedy vlastně o uvolnění půdy pro drobný lid jako u nás. Ale plutokracie dovedla zákon obcházeti a prolamovati a tak rostly velkostatky, takže již za časů Ciceronových vešlo v přísloví centum domini, to jest sto vlastníků půdy, a netrvalo to ani sto let a Plinius píše svůj náhrobní nápis Italii, největší velmoci světa, jaká kdy byla, Římské říši: Latifundia Italiam perdidere - velkostatky zahubily Italii.

Hospodářsky i politicky nejzdravější je stát, který má mohutnou a početnou střední vrstvu. Velké rozdíly v distribuci majetku, soustředění hodnot v rukou poměrně nečetných nahoře a zející chudoba dole jsou zjevy chorobné a záhubné. O co šlo v zákoně Litiniově z roku 386 ab urbe condita, o to šlo u československé agrární reformy. Praví-li zákon římský, že nikdo nesmí držeti více než 500 jiter půdy, čehož rub byl, že každá vyšší míra spadala zpět do rukou státu za účelem přídělu drobnému lidu, pravil československý zákon záborový z 16. dubna 1919, č. 215 Sb., že nikdo nemá nárok, aby mu bylo ponecháno více než 150 hektarů půdy zemědělské, případně 250 hektarů vůbec. Každou nadvýměru že může stát vykoupiti za určitou cenu za účelem přídělu drobnému a střednímu lidu zemědělskému. Bylo třeba korigovati výsledky historického vývoje, zbytky středověké feudality, upraviti přiměřenější distribuci pozemkového majetku, především tedy uspokojiti drobný zemědělský lid a z bezzemků učiniti držitele půdy. Toto vyžadoval pokojný vnitřní vývoj a konsolidace státu, od které závisí i jeho zevní bezpečnost. Bylo třeba také čeliti ještě jiné bolesti národní: vystěhovalectví. Šlo o největší statky státu i národa, o samé základy jeho bezpečné vnitřní i zevní existence. Šlo o nápravu křivd, jež s sebou přinesl nezřízený a sobě samému ponechaný historický vývoj. Šlo o sociální reformu, ve které nesmí býti státu bráněno a ke které musel stát přihlížeti s blahovůlí, ježto reforma značí sociální pokrok, jehož nutně třeba, má-li být lidstvo uchráněno překotných převratů. (Předsednictví převzal místopředseda Petr.)

Zákonodárné dílo první pozemkové reformy bylo dílo dobré, jak potvrzují výroky našich nejlepších lidí, mezi nimiž v prvé řadě nutno uvésti presidenta-Osvoboditele, který se o tomto díle vyjadřoval pochvalně a jeho provádění sledoval s nevšedním zájmem. Vždyť ve své kabinetní kanceláři dal zříditi samostatný odbor pro pozemkovou reformu v čele s ministerským radou dr Křovákem. Paušální odsuzování tohoto díla je proto tím povážlivější, že se týká mužů, kteří se těší v národě největší úctě a vážnosti. Provádění tohoto zákonodárného díla první pozemkové reformy mělo však své vady, které neplynuly ani tak z věci samé, jako spíše z osob, které toto dílo prováděly.

Čs. strana lidová dala souhlas k tomu, aby podle budovatelského programu této vlády z 8. července 1946, schváleného jednomyslným usnesením celého parlamentu z 16. července 1946, byla provedena revise zabrané půdy, která byla propuštěna ze záboru, ač podle zákona do něho patřila, a revise přídělového řízení tak zvaných zbytkových statků.