Když zde byla tolik zdůrazňována ta
dobrá vůle, že všichni chtějí
dobro pro zemědělce a že jim jenom a jenom
to dobro leží na srdci, jsem nucen poukázat
na to, že ty řeči zde jsou trochu v rozporu
s tím, co se mluví a jak se jedná tam, kde
se zákony fakticky dělají, to jest ve výborech.
Chci zde poukázat jenom na jeden z mnoha, ze třiceti,
ze čtyřiceti faktů, s jakými jsme
se shledali, když jsme projednávali osnovu o revisi
prvé pozemkové reformy. Tady se ukáže
hned, jak ta dobrá vůle, pánové a
paní, někdy vypadá v praxi. Každému
je jasné, že jedna rodina nepotřebuje 100,
200, 500 nebo 1000 ha zemědělské lesní
půdy, když na druhé straně zde máme
statisíce rodin zemědělských, které
mají hektar, půldruhého nebo dva, ba také
ještě méně.
Když jsme projednávali zákon o revisi prvé
pozemkové reformy, kde jsme chtěli, aby se šlo
pod 50 ha, aby se nechalo tolik, kolik sami mohou obdělat,
s čím jsme se setkali? S tím, že právě
kolegové ze strany nár. socialistické, ze
strany lidové a z demokratické strany slovenské
proti naší vůli odhlasovali, aby se zbytkovým
statkářům nechalo nejen 50 ha půdy
orné, zemědělské, ale aby se jim vedle
těchto 50 ha nechaly také všecky lesy a rybníky.
To je v mnoha případech až 1000 ha lesů
a rybníků, tolik jste chtěli nechat zbytkovým
statkářům. (Hlas: Zadarmo to nebylo!)
A páni kolegové, takhle vypadá praxe, když
ji srovnáváme s těmi slavnostními
a patetickými řečmi zde u tohoto stolku.
Vidíme, jaká je to propast mezi praxí a řečmi.
Tož toto je třeba, abychom všechno zde uvážili,
abychom konstatovali, že není všecko tak dobré,
jak to zde někteří pánové líčili.
Je nutné, aby toto všecko věděli také
zemědělci, neboť je potřebí zavést
konečně už do našeho veřejného
a národního života takovou morálku,
kdy se bude mluvit stejnou řečí na venkově
zemědělcům a stejnou řečí
také zde v Praze (Potlesk.), neboť zatím
konstatujeme a musíme konstatovat, že opravdu mnozí,
a to velmi mnozí kolegové z tohoto slavného
Národního shromáždění
mluví dvěma jazyky: jedním venku a druhým
zde.
Když jsem konstatoval, že nejsou totožné
zájmy 95 % drobných a středních zemědělců
se zájmy 2 nebo 3 % statkářů a velkostatkářů,
pak je také potřebí, aby teď, po uzákonění
Jednotného svazu českých a slovenských
zemědělců, k němuž dojde v nejbližích
hodinách nebo snad zítra, aby naši čeští
a slovenští zemědělci a my všichni
zde, činitelé politických stran, působili
k tomu, aby se Svazy zemědělců, český
a slovenský, opravdu dostaly do rukou těch drobných
a středních a nestaly se nástrojem v rukou
velkých sedláků a statkářů
proti zájmům středních a těch
drobných. Když již zde bylo proti naší
vůli prosazeno a byli jsme ve výborech přehlasováni,
že musí být všude volby politické,
pak vyzýváme s tohoto místa všechny
zemědělce v českých zemích
i na Slovensku ve všech obcích, aby se tam dole nedali
rozdělit do zahrádek jednotlivých politických
stran, a věříme, že se naši zemědělci
ve všech obcích dohodnou, že nepoužijí
toho, co jim bylo nebo snad bude zákonem naoktrojováno,
t. j. povinné politické volby, že toho nepoužijí,
neboť v obcích toho nemusí použit, a že
opravdu ve všech obcích naší republiky
budou do orgánů místních sdružení
dělat volby tak, jak to za správné uznají,
to znamená fakticky volby odborové, volby nepartajní
a nepolitické. My - a to prohlašuji jménem
celého našeho klubu komunistických poslanců
- o toto faktické sjednocování našich
zemědělců budeme ze všech sil usilovat.
Přejeme si, aby naši zemědělci dali
velmi rychle svoji odborovou organisaci do pořádku,
neboť má před sebou velmi mnoho úkolů
k rozřešení. Naše jednotné svazy
českých zemědělců, český
i slovenský, musí se stát nejenom odbornými
spolupracovníky našich zemědělců,
nýbrž také bojovníky za práva
a za zájmy našich zemědělců.
Je toho mnoho, co musíme ještě v zemědělství
rozřešit. Je to v prvé řadě,
jako jedna z nejdůležitějších otázek,
revise prvé pozemkové reformy, kde bude třeba,
aby všude, ve všech místech Jednotný svaz
českých i slovenských zemědělců
aktivně zasáhl do tohoto díla, které
má pomoci našim drobným zemědělcům,
a aby se zasloužil o dobré provedení toho,
co bude zákonem umožněno. Jsou zde věci
další, celý hradecký program našeho
zemědělství, jako je scelování
půdy, zlidovění myslivosti, jednotná
daň pro naše zemědělce, úvěrový
zákon, národní pojištění
pro zemědělce a řada věcí dalších.
Věříme, že Jednotné svazy českých
a slovenských zemědělců opravdu aktivně
zasáhnou do rozřešení těchto
problémů, že naši zemědělci
učiní ze svých odborových svazů
svoje zemědělské ÚRO, které
bude řešit jejich zemědělské
zájmy právě tak dobře, jako ÚRO
dělnické a zaměstnanecké řeší
zájmy našich dělníků a zaměstnanců.
(Potlesk.)
Podpredseda dr Ševčík: Ďalším
rečníkom je pán posl. dr Falťan.
Dávam mu slovo.
Posl. dr Falťan: Slávna snemovňa!
Bol som síce zpravodajcom za výbor rozpočtový
k tomuto zákonu, no napriek tomu dovolím si za Klub
komunistických poslancov Slovenska urobiť niekoľko
poznámok k tomuto zákonu.
Nám bolo jasné hneď po oslobodení, že
ľudovodemokratické zásady pravej a skutočnej
slobody a demokracie bude nám treba preniesť aj na
pole roľníckych záujmových organizácií.
Dnes môžeme tu smelo vyhlásiť, že
to bola naša strana, ktorá prvá presadzovala
myšlienku demokratizácie roľnickej odborovej
samosprávy, myšlienku Jednotného sväzu
slovenských roľníkov. Ľutujeme len, že
tieto naše snahy neboly pochopené na všetkých
stranách včas a že sme museli viesť veľký
boj o uplatnenie týchto zásad, ktoré dnes
sú vyjadrené v hrubých rysoch v zákone
o organizácii roľníkov republiky Československej.
Je každému roľníkovi na Slovensku dobre
známe, že ešte do nedávna ozývaly
sa na Slovensku z oficiálnych miest hlasy proti myšlienke
Jednotného sväzu slovenských roľníkov,
hlasy za zachovanie Roľníckej komory, teda organizácie
nedemokratickej, organizácie v podstate byrokratickej,
úradníckej, organizácie bez roľníkov.
A aký ťažký zápas sme svádzali
o túto myšlienku, dôkazom toho je aj tá
skutočnost, že hoci v zemiach českých
minister zemedelstva rozpustil fašistickú organizáciu,
Svaz zemědělství a lesnictví, na Slovensku,
žiaľbohu, nebola rozpustená stará tisovská
Roľnícka komora, takže Jednotný sväz
bol postavený pred veľmi ťažkú situáciu
a nemohol plniť tie úlohy, ktoré od neho roľníci
právom očakávali. Nemohol ich plniť
preto, že odborný aparát bol stále k
dispozícii Roľníckej komore, a nemohol ich
plniť preto, že finančné prostriedky,
ktoré ináč zákonom boly zabezpečené
pre Jednotný sväz, odopieraly na Slovensku príslušné
rezortné povereníctva Jednotnému sväzu
vyplatiť aj vtedy, keď sa jednalo o úlohy, uložené
v rôznych zákonoch Jednotnému sväzu slovenských
roľníkov. Proti tomuto sa nestavali, ale stavali sa
proti tomu, aby Jednotný sväz, resp. prípravný
výbor tohto Sväzu, mohol tieto úkoly vykonávať
k spokojnosti roľníkov.
Bola tu postavená otázka, prečo až teraz,
až po dvoch rokoch, prichádzame k prejednávaniu
zákona o organizácii roľníkov. A ja
by som tu veľmi rád pripomenul tým pánom,
ktorí túto otázku kládli, aby si spomenuli,
aké veľké prekážky robili pri prejednávaní
tohto zákona už v dočasnom Národnom
shromaždení, ako ich úsilie smerovalo jedine
a jedine k tomu, aby znemožnili vynesenie zákona už
v dočasnom Národnom shromaždení, a aké
veľké prekážky kládli tomu, aby
došlo k dohode pri prejednávaní tohto zákona
v ústavodarnom Národnom shromaždení.
Musím konštatovať, že po rôznych poradách,
na ktorých boly docielené dohody o hlavných
zásadách tohto zákona, boly tieto dohody
znovu a znovu pri každej príležitosti porušované.
Najspornejšou otázkou, ktorá značne
oddialila uzákonenie Jednotného sväzu, bola
otázka volieb orgánov Jednotného sväzu
českých a slovenských roľníkov.
Naša strana zastávala tu od začiatku stanovisko
volieb nepolitických, volieb takých, aké
si prajú roľníci. Žiaľbohu, boli
sme svedkami toho, ako rôzne strany menily tieto svoje stanoviská.
Boli sme svedkami toho, ako na jednej strane pred roľníkmi
hlásaly zásadu nepolitických volieb, a na
druhej strane pri rokovaní v Národnom fronte i v
ústavodarnom Národnom shromaždení stavaly
sa za politické voľby, teda proti voľbám
odborovým a nepolitickým. Toto stanovisko je nečestné,
toto stanovisko rozhodne podceňuje mienku roľníkov,
súdnosť roľníkov, o ktorých si
títo páni myslia, že azda veria všetkému,
čo sa napíše, a že nevidia, aké
rozdiely sú často u mnohých ľudí
medzi rečami a medzi skutkami. Stanovisko našej strany
k voľbám bolo aj to, že sa má pri voľbách
vyjadriť sociálne rozvrstvenie roľníkov.
A nie je pravda, že my by sme týmto chceli deliť
dedinu alebo rozdeľovať roľníkov. Roľníci
tak rozdelení sú a my sme chceli len túto
skutočnosť vyjadriť demokratickým spôsobom,
a to i z dôvodov sociálne-politických, i z
dôvodov hospodárskych, výrobných a
technických. My vieme, že za roľníkov
v minulosti a do nedávna často i dnes nehovoria
práve tí pracujúci roľníci dole,
ale hovorí niekoľko dobre situovaných statkárov,
niekoľko jednotlivcov. Nám išlo o to, aby sme
už zákonom zaručili to, aby v orgánoch
Jednotného sväzu riadne volených mali malí
a strední rolníci to zastúpenie, ktoré
im patrí, nič viac a nič menej. (Potlesk.)
A chceli sme, aby týmto boly vyjadrené i zvláštne
záujmy malých a stredných roľníkov,
lebo my dobre vieme, že malý roľník má
častokrát iné záujmy výrobné,
iné záujmy cenové, iné záujmy
sociálne, iné záujmy tržné, než
ich má statkár alebo veľkostatkár.
Teda i s hľadiska odborného, i s hľadiska národohospodárskeho
naše stanovisko, ktorým sme chceli vyjadriť socialne
rozvrstvenie pri voľbách do orgánov Sväzu,
bolo plne odôvodnené a oprávnené.
My vieme veľmi dobre, že práve tí páni
a tie politické strany, ktoré sa doteraz usilovaly
oddialiť, prípadne znemožniť uzákonenie
Jednotného sväzu českých a slovenských
roľníkov, robili to preto, že práve oni
majú strach z tejto organizácie, že oni majú
strach z toho hlasu, z toho rozdelenia a z tej vôle drobných
a stredných roľníkov, ktorým tento zákon
umožňuje plné uplatnenie, najmä vtedy,
až budú skutočne dodržané zásady,
ktoré sice do zákona vtelené neboly, zásady
sociálneho rozvrstvenia, ale o ktorých sa všetky
strany zaviazaly slávnostnými prehláseniami,
že budú na svojich kandidátkach túto
zásadu plne podporovať.
Náš klub bude hlasovať za tento zákon,
hoci má výhradu k § 6 v otázkach volieb,
bude hlasovať za tento zákon preto, že vie, že
je potrebný, že roľníci po ňom
volajú a naň čakajú, a preto, že
tento zákon vyšiel z iniciatívy a myšlienok
našej strany. (Potlesk.)
Podpredseda dr Ševčík: Ďalším
rečníkom je pán posl. St. Novák.
Dávam mu slovo.
Posl. St. Novák: Slavná sněmovno,
dámy a pánové!
Dovolte, abych v úvodu svého projevu stručně
reagoval na slova, která zde pronesl pan kol. Smrkovský.
Naši nepřítomnost na počátku
projednávání tohoto významného
zákona odůvodňuji tím, že klub
čs. strany nár. socialistické měl
vážnou interní poradu. Svůj zájem
o organisaci zemědělců prokázali jsme
dostatečně při jednání v zemědělském
výboru ústavodárného Národního
shromáždění.
Dámy a pánové, k zemědělskému
výboru upírá se pozornost československé
veřejnosti. Jsou chvíle, kdy v tomto výboru
ozvou se bouřlivé hlasy, jindy dokonce tóny
disharmonické. Jest ovšem také mnoho okamžiků,
kdy se nad tímto výborem klene duha míru,
k dobru našich prostých zemědělců.
(Veselost.) Pan kol. Smrkovský hovořil
zde o tom, že jsme zastávali zájmy statkářů
a zbytkařů. Já bych jej chtěl poopravit.
Jest pravda, že při projednávání
zákona o revisi pozemkové reformy jsme se dostali
do rozporů, ale situace se vyvinula tak, že naši
kolegové z řad komunistických odešli
z výboru a my ostatní jsme byli nuceni zvolit nového
zpravodaje v osobě předsedy zemědělského
výboru, kol. Smejkala a odhlasovali jsme nejvyšší
hranici držby půdy i pro revisi pozemkové reformy
ve výši 50 ha půdy veškeré v tom
smyslu (Hluk.), jak to předložila vláda
republiky v návrhu zákona, který nese podpis
Klementa Gottwalda a Julia Ďuriše.
Vážení pánové a dámy,
nemusím vám dokazovat, že jsme drobní
zemědělci (Hluk. - Různé výkřiky.)
a že láska a úcta k drobnému zemědělci
pronikla nám do krve a pronikla nám i do morku kostí.
(Posměšné výkřiky komunistických
poslanců.)
Dámy a pánové! Naši otcové dostávali
lískovkou na lavici od panských drábů;
naši otcové vozili kamení na bašty zámků.
Jestli to někdo nechápe z řad vážených
kolegů naší politické levice, tedy mu
doporučuji, aby na chvíli odložil stranickou
literaturu a sáhl k Holečkovi, Baarovi, Jiráskovi
a Třebízskému (Potlesk.), kteří
tak krásně mluví o minulosti našeho
zemědělského lidu.
Vážení pánové a dámy,
musím jen krátce reagovat na obvinění,
že na valných hromadách hospodářských
družstev statkář hlasuje desíti hlasy
a malý rolník jedním hlasem. Nebyla to naše
strana, ani naši zástupci, kteří na
valné hromadě Kooperativy hodili balík 20.000
akcií proti zemědělcům. (Výkřiky.)
Takto si nepředstavujeme družstevní zásadu:
Co člen, to hlas.
Dovolte, dámy a pánové, abych po těchto
několika stručných odpovědích
pokračoval v referátu.
Zemědělci jsou význačnou složkou
národa. Bez jejich aktivní účasti
nebyla by možná výstavba republiky. Nadstranická
odborová organisace zemědělců je ideálem
zemědělské politiky všech dob. V první
republice byla představována jednak organisací
odborovou, Zemědělskou jednotou republiky Československé,
jednak zemědělskými radami, organisacemi
veřejnoprávního rázu, které
byly voleny delegáty okresních spolků pro
lesní a polní hospodářství.
Tyto organisace, i když úplně nevyhovovaly,
vykonaly významnou zvelebovací práci, nebyly
však jednotnou a masovou odborovou organisací.
Za protektorátu byl zemědělcům nadiktován
Svaz pro zemědělství a lesnictví,
který užíval systému vůdcovského
a jmenovacího a byl příčinou germanisace,
zejména ve vyšších úřednických
složkách.
Na Slovensku byly Rolnické komory. Ve smyslu košického
programu máme uzákonit organisaci zemědělců
republiky Československé. V navržené
osnově vidíme nejen právní základ
k organisaci československé zemědělské
samosprávy, ale i základní basi k rozumné
a poctivé zemědělské politice. Organisaci
zemědělců bude příslušet
všestranná péče o zemědělskou
výrobu jako základ národohoshodářského
života, ale především všestranná
péče o člověka pracujícího
v zemědělství. Otázka zemědělská
je otázkou sociální. Je sice důležité,
co člověk v zemědělství vlastní,
ale hlavní je, jak žije. Proto úkolem organisace
zemědělců bude péče o člověka,
kterou je nutno zaměřit nejen ve směru odborně
zemědělském, ale i sociálním
a kulturním. Jde o veliké dílo. Proto se
tento zákon, zemědělská ústava
republiky Československé, rozvíjí
tak pomalu. Očekáváme od zákona, že
nám vytvoří organisaci, kde budou soustředěny
všechny zemědělské organisace, spolky
a instituce a kde nastane určité zjednodušení.
Je důležité, aby Jednotný svaz českých
zemědělců a Jednotný sväz slovenských
roľníkov organisovaly co největší
počet členů. Proto jsme nemohli souhlasit
s návrhem zákona, který byl předložen
Prozatímnímu Národnímu shromáždění
a kde se trvalo na zásadě dobrovolného členství.
Víme, že organisovat zemědělce je nejtvrdším
oříškem. Obávali jsme se, že naše
děti byly by již šedivé a že na zásadě
dobrovolnosti nedostali bychom ještě všechny
zemědělce do organisace. Proto jsme hájili
povinné členství od výměry
jednoho hektaru nahoru. Osnova, předložená
Prozatímnímu Národnímu shromáždění,
stavěla na zásadě, že členem
může býti každý, kdo hospodaří
na půdě, z které se platí pozemková
daň. Obávali jsme se, že na základě
této zásady byly by členy zemědělské
organisace živly nezemědělské, které
by ovlivňovaly zemědělskou politiku v tomto
státě.
Organisace zemědělců pokračuje účinně
přesto, že dosud nebyl zákon schválen.
V zemi Moravskoslezské na příklad máme
v 99 % obcí ustaveny místní organisace JSČZ.
Struktura Jednotného svazu musí odpovídat
zásadám účelné, odborně
i organisačně zaměřené práce.
Z místních sdružení přes okresní
sdružení a oblastní pobočky a přes
exposituru v zemi Moravsko-slezské se sídlem v Brně
soustředí se tato činnost v Ústředí,
kde bude řízena veškerá odborná
i organisační práce.
Důležitým problémem jsou volby do organisace
zemědělců. Dámy a pánové,
mám obavu, že my zemědělci nemůžeme
si dovolit, abychom byli tříštěni. Nejsme
na tom ještě tak dobře. Proto jsme se postavili
instinktivně proti tak zvanému kuriovému
systému. Známé zařízení,
kontribučenské fondy, které vzniklo v dobách
Josefa II. a Marie Terezie, velmi prospívalo našim
otcům. Také v tomto zařízení,
stejně jako při volbách do zemských
sněmů a na říšskou radu vídeňskou,
volilo se podle systému tří kurií.
I když máme úctu ke způsobům
našich otců, nemohli jsme souhlasit s rozdělováním
zemědělců do tří velikostních
skupin, protože jsme v tom viděli tříštění
zemědělské vesnice. Tato zásada voleb
podle kurií odporuje také ústavním
zásadám republiky. Byli to dělníci,
kteří na začátku tohoto století
bojovali za přímé, tajné, ale také
rovné právo hlasovací. Nemůžeme
tedy tuto zásadu rovnosti porušit. Není možno,
aby zemědělci byli rozdělováni podle
kabátu.
Dámy a pánové, další důležitou
zásadou je, aby zemědělci zdola, z obcí
přišli do okresů i do ústředí,
aby sami rozhodovali o svých věcech. Není
možno, aby o zemědělcích rozhodovali
nezemědělci. Existuje diskriminace rolníka
ve veřejném, hospodářském a
politickém životě. Přes to, že
rolník již v dobách revolučních
dokázal, že za všech okolností v dobách
zlých i v dobách klidných vždycky chápe
se své práce, oře, vláčí,
seje, sklízí, aby zajistil výživu národa,
přes to se vesnice podobala v dobách poválečných
člověku, který stojí u cesty a se
zatajeným dechem sleduje překotný vývoj
událostí. Snad z těchto dob datuje se diskriminace
rolníka ve veřejném životě. A
my bychom rádi zvedli hlavu roľníkovi, my bychom
mu rádi řekli, že je stejně cenným
činitelem v tomto státě jako každý
jiný občan. Doposud však, bohužel, tomu
tak není. Včera jsme projednávali na příklad
zákon o organisaci cukrovarů. V zákoně
platí zajímavé ustanovení. Průměrný
cukrovar zaměstnává 60 až 100 zaměstnanců,
kdežto řepu pro takový cukrovar pěstuje
asi 2000 zemědělců. Jest to tedy poměr
1:20. Ve správních sborech jest však poměr
zaměstnanců k zemědělcům vyjádřen
číslicí 1:2. Také zde dosud je diskriminace
člověka v zemědělství.