Ďalej sa hovorí o právomoci, poťažne
charaktere sväzov. My sme i tu stáli kategoricky na
stanovisku dať roľníctvu záujmovú
odborovú organizáciu s charakterom korporácie
verejného práva, a to už jednak preto, aby
sme docielili toho, čo bývalá Roľnícka
komora, ktorá mala za úkol prevádzanie zveľaďovacej
činnosti v poľnohospodárskom sektore na Slovensku
a bola tiež inštitúciou verejného práva,
a hlavne preto, aby sme nedali roľníctvu len organizáciu,
ktorej sekretariáty by vybavovaly intervencie roľníkov
a nemaly žiadny vplyv pri výrobe a speňažovaní
roľníckych produktov, poťažne nemohly by
hájiť záujmy roľníctva a usmerňovať
jeho činnosť na poli zveľadenia a povznesenia
úrovne jeho stavu a tým i povznesenie republiky.
Chcem vďačne kvitovať, že v tomto ohľade
zastávali sme shodné stanovisko skoro so všetkými
politickými stranami Národného frontu.
V § 2 tohto zákona vymedzuje sa kompetencia sväzov
a ministerstva, poťažne úradov, kde strana usilovala
o to, aby sa dala čo najväčšia pôsobnosť
sväzom pri zveľaďovacej činnosti a úradom,
poťažne ministerstvu by pripadla viac menej úloha
dozorčia, kontrolná, aby tak organizácia
mohla byť pružná a mohla konať svoje povinnosti
a splniť stanovené úlohy.
Ďalšie paragrafy stanovia, kto má alebo môže
byť členom Sväzu. Tu stanovisko Demokratickej
strany stretlo sa s neporozumením u niektorých politických
strán. Demokratická strana stála od počiatku
na princípe povinného členstva všetkých
roľníkov, ktorých výživa je závislá
od ich hospodárstva, a to bez ohľadu na výmeru.
Treba poznamenať, že niektoré strany s nami súhlasily,
niektoré boly proti, avšak treba kvitovať, že
porozumením všetkých dosiahlo sa dohody, ktorá
je ku spokojnosti všetkých a hlavne i spokojnosti
roľníckeho stavu. Ja ako drobný výkonný
roľník sám by som nemohol dosť dobre súhlasiť
ináč než tak, aby sa v zákone vyslovila
zásada povinného členstva už aj preto,
aby sme v otázkach roľníckych v jednotných
odboroch dali spolu všetkých roľníkov
bez ohľadu na ich politickú príslušnosť
a tak docielili zdravý stav roľníka a podporili
zdravý vývoj vecí v našom hospodárskom
živote, na ktorom je tak veľmi závislý
najmä dnes, ale bude aj v budúcnosti celý národ
a celá republika.
K § 6 tohto zákona, ktorý bol jedným
z najspornejších od začiatku, chcem spomenúť
len toto: Demokratická strana pôvodne hájila
stanovisko úplne nepolitických volieb. Tento fakt
chceme úprimne priznať a nikto nám ho nemôže
poprieť. Chcem konštatovať jedno: Keď sme
vlani jednali na spoločných poradách medzi
Svazem českých zemědělců a
Sväzom slovenských roľníkov v Nových
Zámkoch, ja sám jediný ako zástupca
Demokratickej strany i ako výkonný roľník
zastával som toto stanovisko proti stanovisku všetkých
strán, nakoľko podľa svedomia som ani ináč
nemohol, a Demokratická strana i ja osobne aj dnes sme
presvedčení, že do žiadnej odborovej organizácie,
a preto ani do organizácie roľníckej, strannícka
politika nepatrí. Ustúpili sme však od toho
len preto, aby sme podporili rýchlejšie prejednanie
osnovy a aby sme ani domnele neniesli vinu na jej oneskorení.
Ohradzujem sa preto i s tohto miesta proti útoku, ktorý
bol proti nám neskoršie vznesený, a poznamenávam,
že sme stáli, stojíme a budeme stáť
na stanovisku dobrého svedomia a vôľe 62 % slovenských
občanov a tým valnej väčšiny slovenských
roľníkov, ktorí nám sverili právo
v ich mene hovoriť a ktoré právo si chceme
za každú cenu udržať a aj udržíme.
Treba ešte poznamenať, že pre tento paragraf bola
osnova zákona vrátená zpät vláde,
poťažne Národnému frontu, aby vyriešil
spornú záležitosť volieb; no zástupcovia
Demokratickej strany v zemedelskom výbore nemohli plne
súhlasiť so stanoviskom vymedzenia v zákone,
aby sa dialy politické voľby a aby bolo prihliadnuté
k sociálnemu rozvrstveniu roľníctva do funkcionárskych
sborov Sväzov. Lebo dnes, keď robíme tak veľké
sociálne reformy a určujeme hranicu súkromného
vlastníctva najviac na 50 ha, t. j. že veľkých
roľníkov nechceme mať, nemôžeme predsa
tých malých, ktorí nam ešte zostávajú,
rozdeľovať, triediť na maličkých
a väčších, lebo tým by sme neposilnili
stav, neprispeli by sme ku spolupráci, ba naopak, rozdelíme
dedinu zase na tábory, roztrieštime roľníkov
na veľkých a menších a tým oslabíme
ich silu a podkopeme ich spoluprácu. Roľníctvo
aj beztoho bude voliť na čelo ľudí nie
podľa veľkosti ich hospodárstiev, ale podľa
toho, kto je ako poctivým a kto je ako schopným,
aby reprezentoval roľnícky stav a bránil statočne
záujmy a požiadavky roľníctva. Nech sme
preto posudzovaní a kritizovaní, my však vďačne
predstupujeme s týmto stanoviskom i pred našu roľnícku
verejnosť, lebo sme presvedčení, že toto
stanovisko je i stanoviskom jej. Veľkostatkárov parcelujeme,
tých už nechceme a nebudeme mať a preto si nevieme
dosť dobre vysvetliť, prečo stále ešte
deliť a drobiť roľníctvo. Kto by si myslel
a chcel takto robiť, nech si je vedomý, že roľnícka
verejnosť vie veľmi dobre, prečo by toto chcel
robiť, a dá mu na to vo vhodnej chvíli svoju
odpoveď.
Musím vysloviť poľutovanie, že obe komunistické
strany, keď nedocielily súhlas ostatných členov
zemedelského výboru, opustily rokovanie, a preto
chcem i s tohto miesta odmietnuť útočné
prehlásenie kol. Smrkovského proti Demokratickej
strane i proti ostatným stranám. Sme presvedčení,
že sme zastávali stanovisko vôle našich
roľníkov a svojho dobrého svedomia. No vyprosujeme
si, aby nás niekto v našich rokovaniach a stanoviskách
chcel i pre budúcnosť týmto alebo podobným
spôsobom nútiť. Parlament predsa nie je jedna
strana, ale my všetci spolu tvoríme parlament.
Záverom chcem poznamenať, že Demokratická
strana víta túto dávno čakanú
osnovu zákona, na ktorú čaká naše
roľníctvo, ktoré bolo na rozdiel od robotníkov
bez organizácie. Chce veriť, že vytvorením
tejto organizácie posilní sa stav roľnícky,
posilní sa konsolidácia jeho stavu, prispeje sa
na pomoc pri riešení ťažkých a zodpovedných
úloh nášho roľníctva v štáte
a k jeho zdarnému rozvoju na poli hospodárskom,
sociálnom, kultúrnom a inom. Na mnohých miestach
z tohto Sväzu možno majú strach. Tento strach
akiste je jedným z momentov, prečo táto osnova
zostávala tak dlho v závoze.
Táto jednotná odborová organizácia
roľnícka bude reprezentovať všetko roľníctvo
tejto republiky, ale bude mať o jednu úlohu menej
ako ostatné odborové organizácie. Nebude
sa musieť totiž starať o pracovný výkon
svojich členov - roľníkov. Pracovný
výkon človeka sviazaného s pôdou, ktorý
sa odjakživa riadil predovšetkým božími
zákonmi, ktorý tu bol dávno predtým,
keď ešte nebolo iných vrstiev, keď sa ešte
ľudstvo nelišilo na triedy, keď nebolo triedneho
boja, bol vždy na svojom mieste. (Predsedníctvo
prevzal podpredseda dr Ševčík.)
Som presvedčený, že tohto človeka, tohto
roľníka nikdy sa netreba báť. Nikdy nežiadal
to, čo patrilo iným, nikdy nežiadal to, čo
patrilo menovite vrstvám mestským. Ale nezapierajme
si, že viac ako bolo zdravé pociťoval tento stav,
tento človek pracujúci na pôde, na svojej
pôde, ústrky a ponižovanie. Vidíme preto
v Jednotnom sväze jeden z tých inštrumentov,
ktorý organizačne stavia roľníkovu prácu
a tým aj roľníctvo ako také na roveň
s ostatnými.
My sme si toho vedomí a ja vám to hovorím
osobne ako výkonný roľník. Nikdy nebolo
v dejinách chvíľ, že by bol roľník
zakolísal. Ale práve preto nechce byť v národe
a v štáte o nič menej ako tí ostatní
a nárokuje si, aby toto bolo uznané, aby toto bolo
rešpektované vo všetkom počínaní
verejných činiteľov v zákonodarstve,
v štátnej správe a jedným slovom všade.
Lebo jedno ostáva isté a nikdy nebude popierané,
že roľníctvo bolo, je a bude základom
nášho národa a nášho štátu.
(Potlesk.)
V tomto duchu Demokratická strana víta túto
osnovu a bude za ňu hlasovať. (Potlesk.)
Podpredseda dr Ševčík (zvoní):
Ďalej je k slovu prihlásený pán posl.
Deči. Udeľujem mu slovo. (Nebyl přítomen.)
Ďalším prihláseným rečníkom
je pán posl. Smrkovský. Udeľujem mu
slovo.
Posl. Smrkovský: Pane předsedo, paní
a pánové!
Našemu ústavodárnému Národnímu
shromáždění a všem současným
zákonodárným činitelům připadl
velmi odpovědný a i velmi těžký
úkol, rozřešit celou řadu závažných
a dokonce životních otázek a potřeb
našeho zemědělství, problémů
a otázek, které se během dlouhých
let a desetiletí nahromadily a které musely čekat,
aby teprve v naší době, v nové lidově
demokratické republice, dospěly k svému řešení.
Budiž zde konstatováno, že vymoženost naší
revoluce, nový lidově demokratický řád
Československé republiky, tak jako jiným
vrstvám pracujícího lidu, tak i našemu
lidu zemědělskému přináší
a přinese to, na co náš zemědělský
lid má plné právo, to je rozřešení
jeho životních problémů.
Jak tyto problémy jsou těžké, ukazuje
to, jak jsou řešeny, jak dlouho to trvá, než
se dostanou k svému odhlasování jako zákon
do tohoto ústavodárného Národního
shromáždění. Mohli bychom zde vzpomenout
celé řady takovýchto závažných
problémů, ať je to problém revise pozemkové
reformy, který se dostává k svému
vyvrcholení, problém scelování, problém
zlidovění myslivosti a řada dalších.
Jedním z nich je otázka uzákonění
jednotné odborové organisace našich českých
a slovenských zemědělců.
Jestliže zde zdůrazňuji, jak těžké
je to někdy i v tomto slavném shromáždění
a v jeho výborech přivést jednání
k úspěšnému konci, příčinou
toho jest ne vždy dobrá vůle u všech činitelů,
kteří jsou povoláni k tomu, aby tyto problémy
vyřešili. Důkazem ne právě nejlepšího
poměru k těmto problémům je fakt,
který právě vidíme v této chvíli
v našem ústavodárném Národním
shromáždění, kde se projednává
tak závažná věc, jako je uzákonění
jednotné odborové organisace českých
a slovenských zemědělců. Vidíme,
že celé řady lavic jsou prázdné,
že tady není přítomen ani jeden poslanec
strany lidové a že je zde přítomen v
českých lavicích ze strany nár. socialistické
jediný starý bojovník za práva zemědělců,
posl. Mikuláš. (Potlesk.) Zdůrazňuji
to proto, že ne podle slov, ale podle činů
projevuje se vždycky a všude poměr k věci,
tedy v tomto případě poměr k jednotné
odborové organisaci českých a slovenských
zemědělců.
Odborová organisace našich zemědělců
je jednou z těch velkých a podstatných otázek,
které řešíme. Rád bych zdůraznil,
že jsme od začátku, od prvých týdnů,
kdy byla naše vlast osvobozena od okupantů, usilovali
o to, aby Jednotný svaz českých zemědělců
vešel v život a stal se instrumentem našich pracujících
zemědělců v hájení a řešení
jejich zájmů. Příslušník
komunistické strany, náš soudruh ministr Ďuriš,
který de facto v prvých týdnech po osvobození
naší vlasti založil Jednotný svaz českých
zemědělců a jako resortní ministr
uvedl ho v život, povolal zemědělské
representanty nynějších politických
stran do vedoucích orgánů a od té
doby, aniž byl již zákon o Jednotném svazu
přijat, byla zákonná funkce Jednotného
svazu českých zemědělců uvedena
v zákonné právo ve více než padesáti
zákonech, které byly již přijaty.
Byli bychom rádi, kdyby Jednotný svaz českých
zemědělců a obdobná organisace slovenských
rolníků v našem národním a veřejném
životě, na našem úseku zemědělském,
hrála takovou úlohu, jakou od revoluce hraje odborová
organisace našich dělníků a zaměstnanců,
t. j. ÚRO. Je faktem, že odborová organisace
dělnická je jedním z nejmocnějších
pilířů naší republiky, která
na jedné straně z velké míry již
rozřešila a řeší sociální
i jiné problémy svých členů,
které zastupuje, a na druhé straně je strážcem
toho, aby vymoženosti revoluce, lidově demokratický
řád v naší republice, nebyly nikým
a ničím ohroženy. Takovou úlohu v našem
životě hraje odborové hnutí dělnické
v čele se svou ÚRO a my budeme usilovat o to, aby
dělnická a zaměstnanecká ÚRO
dostala svého důstojného partnera v Jednotném
svazu českých a slovenských zemědělců.
(Potlesk.) My budeme usilovat o to, aby zde vyrostly 2
mocnosti našeho pracujícího lidu: jedna dělnická
a zaměstnanecká a druhá zemědělská,
které ruku v ruce budou pracovat pro vyřešení
spravedlivých požadavků a práv všeho
pracujícího lidu, a na druhé straně
tyto dvě mocnosti všeho pracujícího
lidu zabezpečí zároveň pro budoucnost
náš stát a lidově demokratický
režim před veškerým nebezpečenstvím.
Naše zemědělství velmi nutně
potřebuje svoji dobrou odborovou organisaci, neboť
je ještě velmi mnoho špatného, nedokonalého
a nerozřešeného, co jsme zdědili na
našem zemědělském úseku z dřívějších
časů. Zemědělské problémy
budou rychle a dobře rozřešeny, jestliže
bude dobrá odborová organisace našich zemědělců.
Bojovali jsme o Jednotný svaz, o jeho uzákonění
2 roky, a budiž zde konstatováno, že osnova zákona
byla už jednou v Národním shromáždění,
ještě v Prozatímním Národním
shromáždění, kde však nenašla
pochopení u představitelů mnohých
politických stran, takže zatím co mohl Jednotný
svaz býti uzákoněn více než před
půl druhým rokem, nestalo se tak právě
proto, že nebyla vždycky a všude dobrá vůle
jej uzákonit. My víme, jak s počátku
faktickými budovateli Jednotného svazu českých
zemědělců byli ti nejdrobnější,
ti malí a střední zemědělci,
kteří usilovali o to, aby jejich odborová
organisace vešla v život, naproti tomu jaký byl
odpor u některých částí našeho
venkovského lidu, u té malé části,
u těch, kteří v prvé republice byli
faktickými spoluvládci naší republiky.
Abych nechodil okolo, lépe je říci to přímo:
Jednotný svaz českých zemědělců
nenašel dost pochopení v počátečním
svém zrodu u velkých majetkových vrstev zemědělských,
u statkářů a velkostatkářů.
My jsme ještě nezapomněli na ty akce, které
byly organisovány a vedeny na našem venkově
proti Jednotnému svazu českých zemědělců.
Po druhé se dostala osnova o Jednotném svazu českých
zemědělců již do ústavodárného
Národního shromáždění
a zase šla odsud zpět. Zase proto, že ne všude
bylo tolik dobré vůle, jak zde dneska s tohoto místa
bylo již tak pateticky proklamováno. Já bych
byl velmi rád, kdyby bylo zde méně těch
patetických a slavnostních prohlášení
a kdyby bylo více dobré vůle pro uskutečnění
takovýchto věcí v těch výborech,
kde se zákony rodí (Potlesk.), ale žel
bohu, musíme konstatovat, že je veliká propast
mezi tím, co se tak často a tak slavnostně
od tohoto stolu zde proklamuje, a mezi tím, jak vypadají
řeči tam, kde se zákony tvoří,
t. j. v příslušných výborech
Národního shromáždění.
Dnes zde máme po třetí a věřím,
že naposledy osnovu, kterou máme uzákonit.
Historie jejího zrodu je velmi pestrá a kdybychom
ji chtěli vylíčit, byla by i tragikomická,
neboť velmi často byla přijata usnesení
jak v Národní frontě, tak v různých
poradách, tak i zde ve výborech Národního
shromáždění, od kterých se potom
velmi rychle uteklo, usnesení se zvrátila, až
konečně dnes dostáváme osnovu sem,
do tohoto našeho slavného sboru, abychom ji proměnili
v zákon.
V prvé řadě byl velký boj o to, zda
má být členství v odborové
organisaci dobrovolné či povinné. Vážení
pánové a paní, neshoduje se to tak zcela
s myšlenkou demokracie i s tradicí všech odborových
hnutí, jaké známe, jestliže členství
v odborové organisaci nařizujeme povinné,
a to zákonem. To není zcela v souladu s demokratickými
principy. Komunistická strana byla proti této zásadě
povinného členství, neboť to také
byla vůle našich zemědělců. Na
nich závisí, zda chtějí či
nechtějí být členy organisace, a právě
na tom, aby ta odborová organisace byla dobrá, aby
se opravdu starala o všechny ty potřeby a zájmy
zemědělců, aby ji zemědělci
milovali, aby ji považovali opravdu za svoji organisaci,
a pak by do té organisace šli a nemuseli by býti
nuceni k tomu zákonem. V zájmu toho, aby se jednání
o Jednotném svazu dostalo dopředu, ustoupili jsme
od své správné zásady a přistoupili
jsme na zásadu povinného členství.
Druhou otázkou, o kterou byl boj v jednáních
mezi politickými stranami ve vládě i zde
ve výborech ústavodárného Národního
shromáždění, byla otázka, jak
se má volit do orgánů těchto odborových
svazů našich zemědělců. Zase,
odvoláváme-li se na tradice všech odborových
hnutí, jaká známe, a máme-li na paměti
zásady opravdové demokracie, musíme z toho
vyvodit, že je a mělo by být pro každého
samozřejmostí, že si členové
těchto zemědělských svazů mají
zvolit do svých funkcionářských orgánů
takové své representanty, pro které se sami
rozhodnou. To znamená nejlepší lidi ze svých
řad, nejlepší odborníky, nejlepší
bojovníky za své zájmy bez ohledu na to,
k jaké politické straně se tento jejich representant
hlásí. My však jsme se shledali s tím,
že některé politické strany prosazovaly
zásadu, že volby do odborové zájmové
organisace zemědělců musí být
prováděny podle kandidátek politických
stran. Tedy z odborových voleb se dělají
partajní politické volby. Odporovali jsme tomuto
nedemokratickému a neodborovému stanovisku některých
našich partnerů v Národní frontě.
V zájmu toho, aby konečně už byl zákon
o jednotných svazech českých a slovenských
zemědělců přijat, byli jsme nakonec
nuceni proti svému lepšímu přesvědčení
dát souhlas k tomu, aby se volby do odborových zemědělských
svazů konaly na principech voleb politických podle
politických stran. Máme obavy z toho, které
zde vyjadřujeme, že tato zásada, neodborová
a nedemokratická, prosazená proti naší
vůli, nepřispěje k tomu, aby byl upevňován
mír a klid a spolupráce na naší vesnici,
a vyslovujeme veliké obavy z toho, že ty politické
strany, které proti vůli naší a ještě
některých jiných činitelů prosadily
volby politické, zanesou na naše vesnice místo
vůle k spolupráci a budování státu
politický boj, politické šarvátky, že
budou zdržovat naše zemědělce od jejich
budovatelské práce a že špatně
poslouží zájmům naší republiky.
Když byla již nedemokratická zásada prosazena,
kladli jsme požadavek, když takto mají být
voleny orgány jednotných svazů zemědělců,
aby bylo zajištěno i poměrně sociální
zastoupení jednotlivých majetkových vrstev
našich zemědělců. Pan kol. posl. Sochorec
ze strany lidové mluvil o tom, že v dnešní
době je paradox, aby se náš zemědělský
lid rozděloval do majetkových skupin. Prohlašoval
to za nedemokratické a podobně.
Oč tady jde? Když jsme prosazovali zásadu poměrného
zastoupení jednotlivých majetkových skupin
zemědělců ve funkcionářských
sborech, šlo nám o toto: U nás v Československu
máme z celkového počtu 95 % zemědělců
s výměrou polí do 20 ha. Proto bylo pro nás
samozřejmé, že 95 % zemědělců
s výměrou do 20 ha bude mít také 95
% veškeré moci ve své odborové organisaci
(Potlesk.), neboť máme zkušenosti, smutné
zkušenosti, že tato zdrcující většina
drobných, malých a středních zemědělců
byla a ještě je v mnoha místech a v mnoha případech
ovládána proti svým vlastním zájmům
nepatrnou skupinkou statkářů a velkostatkářů.
Někdo řekne, že to není pravda. A tož
já bych na dva takové případy poukázal.
Mám zde příklad sociálního
rozvrstvení našich zemědělců
na okrese jičínském. Tam je přes 7.000
zemědělců s výměrou do 5 ha,
něco přes 2.000 zemědělců od
5 do 20 ha a 42 velkostatkářů, většinou
zbytkářů: čtyřicet dva! A právě
kde je taková nepatrná menšina statkářů
a velkostatkářů, na okrese jičínském,
je odborová organisace našich zemědělců,
Jednotný svaz, v rukou právě toho zbytkaře,
toho, který má hodně, hodně přes
50 hektarů a který má zcela jiné zájmy,
než mají zemědělci, zvláště
ti malí. Těch 7.000 zemědělců
do 5 ha v tom okresu chce dnes a už dávno půdu,
chce půdu, která jim byla upřena v prvé
pozemkové reformě, a ta půda zákonem
jim určená byla dána právě
zbytkovým statkářům. Těchto
7.000 zemědělců má zcela jiné
zájmy než právě těch 42 zbytkařů
a velkostatkářů, jejichž zájmem
je, aby jim zbytkové statky a velkostatky zůstaly.
A tady máme důkaz o tom, nakolik jsou svým
obsahem pravdivá slova kol. Sochorce, když
tvrdí, že všichni zemědělci jsou
jedna rodina, která má stejné zájmy.
Není tomu tak. Zdrcující většina
95 % zemědělců malých a středních
má zcela jiné zájmy než ta nepatrná
menšina 4 nebo 3 % zbytkařů a velkostatkářů.
A když tak kol. Sochorec zde hovořil o paradoxu,
že by bylo nesmyslné, aby se zde dělili naši
zemědělci do majetkových skupin, já
se ho ptám, proč pro něho není paradoxem
takový fakt, jaký zjišťujeme v zemědělských
hospodářských družstvech, kde máme
případy, a ne málo, naopak velmi mnoho, že
jeden zbytkař nebo velkostatkář má
deset hlasů? On je člověk, jedinec jako každý
jiný, ale na valných hromadách, při
volbách do orgánů družstev má,
prosím, deset hlasů. A to kol. Sochorcovi
a všem jeho kolegům, kteří hlasovali
a jsou proti sociálnímu poměrnému
zastoupení v Jednotném svazu, vůbec nevadí,
aby domkář a střední zemědělec
v družstvu měl jeden hlas a velkostatkář
aby měl hlasů deset. To panu kol. Sochorcovi
nevadí, to je podle něho demokratické!