Podpredseda Komzala: Ďalším rečníkom
je p. posl. inž. Sochorec, udeľujem mu slovo.
Posl. inž. Sochorec: Slavná sněmovno,
dámy a pánové!
Dnes prožívá naše československé
zemědělství historický den. Dnes po
staletích dostává se našemu zemědělskému
lidu vytoužené zemědělské samosprávy.
Pan předseda přípravného výboru
kol. Mikuláš v historickém přehledu
načrtl celý ten usilovný boj československého
zemědělce za jeho zemědělskou samosprávu.
A dnes tento boj vítězně končíme
tím, že dáme našemu zemědělskému
lidu jeho odborovou zemědělskou organisaci. Při
této příležitosti vzpomeňme všech
těch snah od Vlastenecko-hospodářské
společnosti přes zemědělské
rady až k nynějším usilovným snahám
o vytvoření jednotné odborové zemědělské
organisace, veškeré té velké a neúmorné
práce našeho zemědělského lidu.
Budiž mi dovoleno, abych s tohoto místa zdůraznil,
že čs. strana lidová už v roce 1930 návrhem
zákona poslanců Knotka a Šamalíka
dne 23. září 1930 předložila
sněmovně návrh, ve kterém žádá
pro náš zemědělský lid zřízení
zemědělských komor za účelem
soustavné péče o zemědělství
a hmotné potřeby příslušníků
zemědělské výroby. Tehdy po prvé
jsme s tímto jasným a konkretním návrhem
na zemědělskou samosprávu přišli,
abychom v tomto usilování vytrvali až do dnešního
dne, kdy slavná sněmovna odhlasuje zemědělskou
ústavu našemu zemědělskému lidu
v Jednotném svazu českých zemědělců.
Není bez zajímavosti, že už také
dávno v druhé a třetí dekádě
dvacátého století ve všech evropských
státech byla tato demokratisace provedena. Ve Švédsku,
v Norsku a v Anglii dokonce již v roce 1920, v Polsku byly
zřízeny zemědělské komory už
v roce 1928, ve Francii v roce 1934, v Rakousku rovněž
dokonce již v roce 1920. A my v první Československé
republice marně jsme bojovali za demokratisaci zemědělské
samosprávy, marně jsme se snažili s tribuny
poslanecké sněmovny žádat pro náš
zemědělský lid zemědělskou
samosprávu. A já mám tu čest, že
vám dnes mohu přečíst pasáž,
kterou jsem 21. března 1936 přednesl na schůzi
Československé akademie zemědělské,
která tehdy po dlouhém usilování svolala
poradu za účelem přípravy zřízení
zemědělských komor. A já jsem tehdy
jménem naší strany na této anketě
pronesl a zdůraznil toto naše stanovisko:
Vítáme radostně anketu Československé
akademie zemědělské o zemědělské
samosprávě. Nebude mezi námi sporu o poslání
zemědělských komor. Všichni referenti
vzali za podklad svých referátů návrh
pana sekčního šéfa dr Lenfelda. Mám
za to, že návrh Československé akademie
zemědělské je daleko dokonalejší,
neboť přihlíží k novým úkolům
zemědělské politiky, a to jak s hlediska
sociologického, tak zejména sleduje i úkoly
geonomické, které v regulovaném hospodářství
mají eminentní význam.
Není jistě naší chloubou, že poslední
v Evropě přikročujeme k realisaci tohoto
základního pilíře naší
moderní zemědělské politiky. Naše
zemědělská politika byla dosud mocenská
a to je její základní nedostatek. Ze všeho,
co tu bylo jen v torsu předneseno, zůstává
spornou jen otázka oblastí, financování
a volebního řádu. V otázce oblastí
mám za to, že od obcí bude nutno jíti
k řádně vybudované organisaci okresní,
přes organisaci zemskou k ústřední
komoře, jak to navrhoval náš poslanec Josef
Šamalík. O finančním problému
hovořil sekční šéf dr Reich a
inž. Jeřábek. Je vidět, že i to
byl strašák. Mám za to, že tato investice
se bude zemědělství nejlépe rentovati.
Nejdůležitější však zůstává
problém volebního řádu. Snad všichni
referenti tehdy na této anketě v roce 1936 mluvili
o kuriích. Kdyby anketa trvala dva dny, pak budeme mít
aspoň deset kurií. Zatím jsou navrhovány
jen čtyři. Promiňte, pánové,
abych upřímně řekl, že je to
opravdu paradox, že v době, kdy se všech stran
hovoříme o demokracii, o zemědělské
demokracii, přicházíme s kuriemi. Je-li rozdíl
mezi jednotlivými velikostními skupinami, pak v
duchu zemědělské solidarity pečujme
o harmonickou souhru.
Pan sekční šéf dr Reich zahájil
své spravovědné přednášky
na vysoké škole zemědělské v
Brně zdůrazněním selské spravovědy
před statkářskou. Či chcete vrhnout
venkov zpět o padesát let, kdy za jedním
stolem seděli domkáři a za druhým
sedláci? Konečně ani politické strany
na toto řešení nepřistoupily. Jen se
těch socialistů nebojte! Oni aspoň s námi
budou pracovat věrně v zemědělské
politice. Tam v zemědělských komorách
se ukáže, kdo zemědělství miluje
jen ústy a kdo srdcem. Jsem stoupencem strany, která
hlásá solidarismus, a proto rozhodně prohlašuji,
že se zásadně stavíme proti kuriím,
aby nám snad nebylo vytýkáno, že jsme
veřejně své stanovisko neprecisovali. To
jsem považoval za povinnost říci veřejně,
upřímně a nekompromisně.
Je nutno zvláště jednu věc zdůraznit:
Naše hospodářství jde do řízeného
hospodářství. A dovolte, abych zdůraznil,
že si nedovedu představit regulované hospodářství
a úspěch tohoto regulovaného hospodářství
bez řádného pořádku v zemědělské
výrobě, která by byla závislá
na řádně vybudovaných zemědělských
komorách. Nuže, od slov k činům!
Vážení přátelé, po jedenácti
letech splňují se všechny tyto předpoklady
a všechny tyto zásady, které jsem tehdy proklamoval
jménem čs. strany lidové v Československé
akademii zemědělské v roce 1936. A málokomu
je známo, že v roce 1937, dne 21. května tehdejší
ministr zemědělství na valné hromadě
delegátů českého odboru zemědělské
rady v Praze prohlásil tato slova úvodem: "Ve
vládě bylo rozhodnuto, aby do konce roku 1937 byly
provedeny volby do všech zájmových korporací
hospodářských. V rámci tohoto opatření
bude pak provedena reorganisace zemědělských
rad a jejich přeměna na zemědělské
komory, resp. zájmová zemědělská
společenstva. Otázka zemědělských
komor - řekl tehdejší ministr zemědělství
- není nová. Již před válkou
studoval tuto otázku dr Vyškovský a
po válce Prokůpek a Lenfeld". Na návrhy
posl. Šamalíka, bohužel, tehdejší
pan ministr zapomněl. A tak v tomto svém výkladu
nakonec zdůrazňuje, že do konce r. 1937 bude
zemědělská samospráva ukončena.
A dnes, bohužel, musíme říci, že
teprve za 10 let, tedy v roce 1947, bude v lidově demokratické
republice uzákoněna jednotná odborová
zemědělská organisace, ta zemědělská
organisace, která musí být strážcem,
obhájcem, mluvčím a prokurátorem zemědělského
lidu v Československé republice.
28. května 1945 povolal mimo jiné pan ministr zemědělství
také mne do přípravného výboru
Jednotného svazu českých zemědělců.
A jestliže dnes zde veřejně konstatuji, že
od tohoto dne čs. strana lidová svého zásadního
stanoviska k základnímu problému organisace
Jednotného svazu českých zemědělců
neměnila, tak to činím jen z toho důvodu,
abych v zájmu pravdy konstatoval, že jsme nemuseli
svého stanoviska k zásadnímu problému
členství a zásadnímu problému
volebního řádu od 28. května 1945
měniti.
Zásady košického programu o svobodě
tvoření zájmových organisací
zemědělských byly tímto rozhodnutím
pana ministra zemědělství uskutečněny.
Každý má právo svobodně se sdružovat
a zemědělci tohoto práva usilovně,
upřímně a poctivě užili. My jsme
nemuseli v roce 1945 svého stanoviska měniti, protože
jsme také už před 9. květnem organisovali
zemědělce na zásadách křesťanské
solidarity a podle těchto zásad jsme především
proti třídnímu stanovisku "venkov jedna
rodina" zdůrazňovali v minulosti, přítomnosti
i pro budoucnost jedině správné heslo "národ
jedna rodina".
My jsme už tehdy žádali jasně, aby tento
Svaz byl všeobecný, aby měl veřejnou
funkci, aby členství v tomto Svazu bylo povinné,
aby volby do těchto orgánů byly tajné,
s poměrným zastoupením. Žádali
jsme zemské úřadovny pro speciální,
odbornou zemědělskou práci pro jednotlivé
země. Žádali jsme, aby tato organisace měla
všeobecnou péči o zemědělce a
provádění úkolů zvelebovacích
a úkolů spojených se subvenční
politikou. Krátce, žádali jsme, aby tato organisace
byla zemědělskou samosprávou. A mohu s potěšením
říci, že za celou tu dobu dvou let v přípravném
výboru Jednotného svazu českých zemědělců
přes rozdílné politické názory
nakonec jsme vždycky chtěli sloužiti a sloužili
jsme oddaně a věrně našemu zemědělskému
lidu. Byli jsme často za toto stanovisko posmíváni
i napadáni, ale já rád s tohoto místa
konstatuji, že všichni členové přípravného
výboru přátelsky, a řekl bych, bratrsky
pracovali, aby sloužili především zemědělskému
lidu tak, abychom dnes před vás mohli předstoupit
s tím, že vám předkládáme
k uzákonění osnovu o Jednotném svazu
českých zemědělců.
Můžeme mít rozdílné politické
názory, můžeme mít rozdílné
světové názory, ale jsem přesvědčen,
když v přítomnosti a zejména v budoucnosti
si vytyčíme, že budeme především
sloužit zemědělskému lidu a Československé
republice, že tím také nejlépe vybudujeme
jednotnou odborovou zemědělskou samosprávu,
Jednotný svaz českých zemědělců.
Jsem rád, že konečně došlo k dohodě
o zákoně o Jednotném svazu českých
zemědělců. Rád zde konstatuji, že
také všechny strany přinesly určité
oběti tomu, aby tento Jednotný svaz českých
zemědělců byl uzákoněn. Já
bych při této příležitosti jménem
své strany chtěl zdůraznit, že veřejně
a slavnostně prohlašujeme, že se vynasnažíme,
aby na volitelných místech Jednotného svazu
českých zemědělců byl zastoupen
malý a střední zemědělec, poněvadž
je to jeho plné právo a jeho svatá povinnost.
(Potlesk.)
Slavná sněmovno! Hospodářský
a sociální vývoj vede nás neúprosně
k malému a střednímu zemědělskému
podniku, a kdo by se proti těmto snahám stavěl,
ten nechápe a nepochopí sociální vývoj
našeho československého venkova; a my, protože
upřímně tento vývoj chápeme,
chceme dát tomuto svému hlubokému přesvědčení
výraz tím, že na zvolitelná místa
dáme těmto skupinám především
největší, a řekl bych majoritní
zastoupení.
Jednotný svaz českých zemědělců
musí být v prvé řadě odborovou
organisací, která bude mluvčím, strážcem,
obhájcem a prokurátorem zemědělského
lidu.
Jsem si při té příležitosti vědom,
že nás čekají těžké
a zodpovědné úkoly. Jeden z hlavních
úkolů je nutno zdůraznit v tom, že naše
zemědělská politika musí být
postavena na objektivní základnu ekonomických
zásad. Dámy a pánové, to je jediná
správná cesta, která nakonec vytvoří
nám i jednotnou zemědělskou frontu na tomto
úseku. A o nic jiného jsme my, zástupci lidové
strany, v přípravném výboru Jednotného
svazu českých zemědělců neusilovali.
Jednotný svaz českých zemědělců
musí být organisací, která se bude
v prvé řadě starat o zemědělce
samého, protože on je tím největším
a nejdůležitějším činitelem
v zemědělském podnikání a v
zemědělském vědění.
Je nutno zdůraznit, že Jednotný svaz českých
zemědělců musí být jediným
představitelem zemědělců i v cizině.
Přes organisaci Jednotného svazu českých
zemědělců v zemích historických
a Jednotného sväzu slovenských roľníkov
na Slovensku musíme se dostati k ustavení Ústřední
rady českých zemědělců, která
bude soustřeďovat společné snažení
Čechů a Slováků. A tato organisace
musí nakonec být jediným společným
představitelem zemědělců doma i v
cizině. My chceme, a já to s tohoto místa
slavnostně prohlašuji, vybudovat z Jednotného
svazu českých zemědělců vzornou
odborovou organisaci, ve které by si zemědělci
sami o svých věcech rozhodovali, jež by pro
zemědělce byla jejich záštitou a ochranou.
Jsem přesvědčen, že tento úkol
bude do všech důsledků splněn. Tato
organisace musí být nezaujatým mluvčím
zemědělského lidu, musí být
jeho obhájcem před škůdci a byrokraty.
Tato organisace musí mít v čele z nejlepších
rolníků ty nejlepší. Bez řádné
zemědělské organisace nebude řádného
plánu, nebude řádného plánování
v našem zemědělském podnikání.
Ekonomické otázky, které bude nutno velmi
usilovně řešit, to jsou ony otázky,
které nám nakonec ukáží celou
tu jednotnou linii zemědělské politiky Národní
fronty. A Jednotný svaz českých zemědělců
bude, jak věřím, upřímným
a oddaným mluvčím této jednotné
národní fronty zemědělské v
Jednotném svazu českých zemědělců.
Jestliže dnes sněmovna schválí tento
základní zákon našeho zemědělského
lidu o Jednotném svazu českých zemědělců,
splní staletá přání našeho
zemědělského lidu, splní tím
přání a touhu tohoto lidu po zemědělské
demokracii, vyjádřené v zemědělské
samosprávě. To, co dosud bylo vykonáno, není
snad dílem dokonalým, ale za ta dvě léta,
co přípravný výbor Jednotného
svazu českých zemědělců vedl
věci zemědělské v Československé
republice, může s důvěrou, s poctivostí
a s otevřeným hledím složit účty
z vykonané práce. A dnes jménem tohoto přípravného
výboru Jednotného svazu českých zemědělců
slibuji, že v této práci budeme v Národní
frontě usilovně, upřímně a
oddaně pokračovat. Dnes tedy tento slib jednoty,
svornosti a upřímné spolupráce je
závazkem do příštích krásnějších
a radostnějších dnů československého
zemědělství.
Naše československé zemědělství
stojí a bude stát v nejbližších
dnech před těžkými a bolestnými
úkoly. Ono musí mít program nejen krátkodobý,
nýbrž také dlouhodobý. Brzy na nás
dolehne konkurence, snad z bratrského Polska, ze sousedního
Maďarska a z bratrské Jugoslavie. Snad málokdo
dnes znáte a málokdo si uvědomuje, že
zejména z Maďarska se k naší republice
blíží tlak, zvýšený tlak
ve výrobě živočišné, protože
rozdělením a rozparcelováním latifundií
maďarských přeměňuje se výroba
zemědělská od výroby rostlinné
k výrobě živočišné. Také
my v Československé republice chceme a budeme této
výrobě živočišné věnovat
zvýšenou pozornost. Ale my máme jeden veliký
a vznešený úkol. Naše republika, naše
československé zemědělství
může se státi zahradou semenářskou,
zahradou ve výrobě rostlinné a plemenářskou
stanicí ve výrobě živočišné.
A to je ten veliký odborový úkol, který
má Jednotný svaz českých zemědělců,
to je ten úkol, který nás také v příštích
dnech čeká. Já věřím,
že Národní fronta všech čtyř
stran tento velký úkol splní upřímně
a poctivě, jak jej plnila po celou dobu dvou let přípravného
výboru Jednotného svazu českých zemědělců.
A jestliže při této příležitosti
před vámi zde skládáme své
účty, tož je skládáme s vědomím,
že jsme vykonali dobré a poctivé dílo.
A já věřím, že uzákoněním
Jednotného svazu českých zemědělců
vcházíme v onen den, kdy znovu se nad naší
vlastí sklene duha míru, bratrství a upřímné,
oddané a poctivé lásky k zemědělskému
lidu a k Československé republice. Kdo slouží
našemu zemědělskému lidu v zásadách
demokratických, ten slouží i oddaně
naší lidově demokratické, ale především
nezávislé Československé republice.
(Potlesk.)
Podpredseda Komzala: Ďalej je k slovu prihlásený
posl. Haško. Udeľujem mu slovo.
Posl. Haško: Slávna snemovňa!
Po obnovení republiky, keď sme začali obnovovať
nový život politický a hospodársky na
nových základoch - a nebola to ľahká
práca po tak veľkej víchrici svetových
dejín, veď sme sa ocitli v ťažko zruinovanom
stave nielen po stránke hospodárskej, ale i v morálnom
úpadku - bolo treba rýchle organizovať jednotlivé
složky nášho národa, dať im nové
demokratické organizácie, ktoré by hájily
záujmy týchto složiek národa. Niektoré
složky nášho národa maly šťastie,
maly i výhody a ich nové organizácie fungujú
už vyše roka, niektoré už vyše dvoch
rokov, a s roľníckou organizáciou prichádzame
dnes.
Roľníctvo, najpočetnejšia to složka
nášho národa, sa po hroznej vojne ocitlo v
najviac zničenom stave: vypálené domy, rozkradnutý
živý i mŕtvy inventár, a to v zemiach
českých, ale hlavne na Slovensku, a najviac ešte
na východnom Slovensku. Ukázalo sa, že je potrebné
nielen budovať a stavať zničené stavby,
ale často je potrebné zasahovať spoločnými
silami pre zvláštnu pomoc tomuto stavu. Stav roľnícky
bol pritom, čo nám zanechala vojna, postavený
v povinnostiach síce na prvé miesto, avšak
v právach často bol zaznávaný. Tento
stav potreboval a potrebuje silnej, zákonom riadne podloženej
organizácie, ktorá by celou svojou váhou
nielen prevádzala činnosť zveľaďovaciu
na poli hospodárskom, ale ktorá by ho aj dokonale
reprezentovala, ktorá by sa zastávala jeho práv
a požiadaviek a pri tom podľa jeho vôle usmerňovala
jeho činnosť vo výrobe a pri speňažení
jeho výrobkov po spôsobe organizácií
robotníckych.
Za okupácie bol v Čechách a na Morave vybudovaný
Svaz zemědělství a lesnictví pro Čechy
a Moravu a na Slovensku Roľnícka komora. I keď
sa vláda a tento slávny parlament pokúsil
niekoľkoráz dať zákonný podklad
pre organizáciu roľníctva našej republiky,
bohužiaľ veľmi dlho nebolo možné docieliť
dohody v niektorých zásadných otázkach
tohto zákona, ktorý by podložil organizáciu
všetkých roľníkov republiky, a to bez
ohľadu na ich politické rozvrstvenie.
Dnes, keď viac ako po roku hádok a škriepok,
ktoré úzkostlive sledovala a často i právom
kritizovala naša roľnícka verejnosť, podarilo
sa nám dostať k definitívnemu prejednaniu zákona
o organizácii roľníkov republiky, ktorý
práve pred nami leží, chcem uviesť niekoľko
poznámok menom môjho klubu, aby som osvetlil stanovisko,
ktoré Demokratická strana pri tomto zákone
od prvopočiatku hájila a ktoré zastávala
na poradách medzi Jednotnými sväzmi českým
i slovenským, ktoré zastávala vo vláde
a tiež v zemedelskom i právnom výbore tohto
ústavodarného Národného shromaždenia.
Predložená osnova zákona vo svojom prvom paragrafe
hovorí, že za účelom výstavby
a povznesenia roľníctva a lesníctva a ku podpore
a hájeniu záujmov roľníctva a lesníctva
zriaďujú sa Jednotný svaz českých
zemědělců pro Čechy a Moravu a Jednotný
sväz slovenských roľníkov pre Slovensko.
Demokratická strana stála od počiatku na
tomto stanovisku, aby sa organizácia roľníkov
skladala z dvoch sväzov, nad ktorými bude stáť
Ústredná rada roľníkov republiky so
sídlom v Prahe, složená z dvoch sväzov,
pre činnosť koordinačnú a plánovaciu,
nakoľko roľnícka problematika na Slovensku ako
v sektore rastlinnej výroby, tak aj vo výrobe živočišnej
je úplne odlišná od problematiky v Čechách.
Bolo treba utvoriť dva sväzy aj preto, nakoľko
niektoré záležitosti v roľníckom
podnikaní a v roľníckej politike musíme
riešiť vzhľadom na rozdielne podmienky ako rázu
výrobne-technického, tak aj po stránke politicko-hospodárskej,
špeciálne, regionálne. Pritom sme však
zastávali stanovisko spoločnej Ústrednej
rady roľníkov, aby táto jednotne koordinovala
činnosť oboch sväzov a cez ktorú by bol
umožnený kontakt sväzov s vládou, ministerstvami,
poťažne centrálnymi úradmi. Na Slovensku
bola to inštitúcia predloženej osnovy zákona.