Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: K poznámce se přihlásil p. posl. Navračič. (Nebyl přítomen.)

K další poznámce se přihlásil p. posl. Jura. Dávám mu slovo.

Posl. Jura: Paní a pánové, přihlásil jsem se k poznámce, abych reagoval na některé vývody p. posl. Tichoty. Odpovídal na můj odpolední projev a mimo jiné uvedl, že statistika, kterou jsem dokazoval práci pro zaměstnance vykonanou je učesaná. Pan kol. Tichota nemůže jistě popřít, že se od našeho osvobození pro veřejné a státní zaměstnance opravdu velmi mnoho vykonalo. Dokazoval jsem to na příkladu definitivního jmenování zaměstnanců. Zatím co ve čtyřech letech předválečných, od roku 1934 až do roku 1938, bylo definitivně ustanoveno 26.000 zaměstnanců, byla za pouhá dvě léta po našem osvobození poskytnuta definitiva 81.000 zaměstnanců. Myslím, že tato statistika není naprosto nijak učesaná, ale že je nejlepším důkazem a také odpovědí na pomluvy šířené proti Revolučnímu odborovému hnutí a jeho předsedovi, jako by se chtěla odbourat definitiva veřejných zaměstnanců. Tato statistika je nejlepším důkazem, že v lidově-demokratickém režimu se definitiva nikoliv odbourává, nýbrž naopak se uděluje v daleko větším množství než kdykoliv před tím.

Jestliže pan kol. Tichota mluvil o politickém povyšování, chtěl bych poukázat jenom na to, že toto politické povyšování by mohlo vycházet jedině ze řad příslušníků národně socialistických (Výkřiky.), a to proto, že na velké většině ministerstev, i na ministerstvu vnitra, i na ministerstvu financí, příslušní referenti, kteří předkládají návrhy na povyšování, jsou příslušníci národně socialistické strany. (Výkřiky.) Ale potěšilo mne, že pan kol. Tichota přece jenom přiznal, že od našeho osvobození se pro státní zaměstnance, jak on sám výslovně prohlásil, něco udělalo. Dále mne velmi potěšilo, že prohlásil, že je dalek toho, aby nějak pomlouval jednotu Revolučního odborového hnutí. To je skutečně velmi potěšitelný úkaz, který se v této sněmovně projevil. Bylo by si jenom přát, aby pan kol. Tichota i jeho klubovní příslušníci postupovali takto nejen ve sněmovně, nýbrž také všude jinde a zvláště na veřejných schůzích. (Potlesk.) Mohli bychom na celé řadě příkladů ukázat, že v této straně se dělá dvojí politika, jiná na místech vládních, jiná na místech parlamentních a jiná, když se jde dolů k lidu. Mohl bych na celé řadě příkladů poukázat, jak se nejenom pomlouvá, ale přímo špiní jednotné odborové hnutí.

Nedávno byla předložena interpelace klubu nár. socialistických poslanců o případu v Kolíně. V interpelaci se hauzírovalo se zbraněmi. Myslím, že by bylo úplně stačilo, kdyby místo této interpelace se byl klub nár. socialistických poslanců obrátil na kterýkoli sekretariát odborového hnutí a ten by mu odpověděl, že se zbraněmi se nic převratného nedálo, že se pouze opatřovaly a vyměňovaly zbraně pro závodní stráže se souhlasem ministerstva národní obrany i ostatních úředních činitelů. Zajímavá je však okolnost, že tato interpelace, sotva že byla předložena parlamentu, se za několik dní objevila v cizině a zahraničí. (Výkřiky posl. Horu.) Myslím, že to je příznačné, jak se u nás ty věci spojují dohromady. (Výkřiky.)

Na otázku, co už podnikla komunistická strana pro zhospodárnění jakožto předpoklad zlepšení situace státních a veřejných zaměstnanců, myslím, že by stačilo poukázat na naše návrhy, které jsme předložili pro vypracování naší nové ústavy, a na návrhy na decentralisaci, zjednodušení a zhospodárnění státní a veřejné správy. Mohu pana kol. Tichotu i jeho klubovní kolegy ujistit, že tak jako komunistická strana přišla jako první s návrhem na dvouletku, tak se také stejně postará o zhospodárnění, zjednodušení a lepší organisaci a o reformu naší státní a veřejné správy.

A nyní je potřeba položit otázku, jak pomoci státním a veřejným zaměstnancům. Skutečnost je taková, že nežijí v takových poměrech jako žili před válkou. Ale tak nežijí jenom státní a veřejní zaměstnanci, tak žije ještě velká většina našeho pracujícího lidu. Hospodářskou konsolidaci, která u nás byla provedena, se poměry u nás značně zlepšily a zlepšily se také pro státní a veřejné zaměstnance. Za tu krátkou dobu nemohly se zlepšit natolik, abychom odčinili nejenom dobu okupace, ale abychom odčinili také bezpráví a křivdy, které státním a veřejným zaměstnancům byly způsobeny i v době předmnichovské. Mohli jsme být mnohem dále, kdyby nebylo mnohých překážek, mohli jsme být s úpravou státně-zaměstnaneckých otázek mnohem dále, kdyby právě strana nár. socialistická tak, jak to činila při jednání o restrikci státních a veřejných zaměstnanců, nestavěla se za kolaboranty, nestavěla se za ty, kteří sloužili Němcům, kteří zrazovali náš národ v době okupace. (Hlas: Dokázat!) Beze všeho. Stáli na stanovisku propouštět všechny mladé, (Hlas: To nemá co dělat s kolaboranty!) všechny ty po osvobození přijaté, ale zuby nehty se bránili proti propuštění těch, kteří v těžkých dobách se jako státní zaměstnanci špatně zachovali vůči našemu národu. (Výkřiky.)

Je možno státním a veřejným zaměstnancům pomoci. Jsou k tomu dvě cesty. My jsme se o to přičinili o pomoc po cestě všeobecného zlepšení. Tak jako bylo pomoženo ve značné míře všem pracujícím, tak se přispělo ke zlepšení situace i státních a veřejných zaměstnanců. Je ještě druhé cesta, cesta speciální, cesta nového platového zákona. K dotazu mohu p. kol. Tichotu ujistit, že komunistická strana Československa se přičiní o to, aby nový platový zákon, opravdu jednoduchý, dobrý, sociálně spravedlivý, byl uzákoněn ještě v tomto ústavodárném Národním shromáždění, aby situace státních a veřejných zaměstnanců byla ještě během dvouletky podstatně zlepšena.

Nejde jenom o definitivní úpravu. My máme také všechny předpoklady, abychom tu těžkou situaci, ve které dnes státní a veřejní zaměstnanci žijí, mohli zlepšit ještě před definitivní úpravou. Bude-li se jinak postupovat v otázce snižování přebytečného počtu zaměstnanců ve veřejných a státních službách, bude-li se rychleji pracovat k provedení reformy a k zhospodárnění státní správy, pak jsem přesvědčen, že budeme moci jejich situaci zlepšit, jak to státní zaměstnanci opravdu potřebují.

A ke konci bych chtěl říci: státně-zaměstnanecký problém je opravdu těžký, poněvadž nejde jenom o dědictví po okupantech, jde také o dědictví z doby předválečné, jde o to, aby byly odčiněny křivdy. Vyřešili jsme jiné problémy a proto jsem přesvědčen, že vyřešíme se zdarem a úspěchem i tento těžký problém, že se pomůže a že se zlepší situace státních a veřejných zaměstnanců. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná (zvoní): K další věcné poznámce je přihlášen pan posl. Pešák. Uděluji mu slovo.

Posl. Pešák: Paní předsedkyně, paní a pánové!

Při projednávání prvního zemědělského zákona vidíme, že nejen ve sněmovně, ale také venku zajímá se o to celá zemědělská veřejnost. To dokazuje skutečnost, že 1. července dostavila se delegace rolníků všech politických stran v počtu 346 delegátů. Tato početná delegace zahrnovala 21 okresů se 117 obcemi a byla zastoupena straníky celé Národní fronty. To dokazuje, že zde bylo zúčastněno 35 straníků lidově strany, 57 straníků českých socialistů, 38 straníků sociálních demokratů, 153 straníků komunistické strany, 15 účastníků bez příslušnosti a 48, kteří neudali žádnou politickou stranu. Tito pracující rolníci dokazovali v klubech, že jsou rolníky upracovaných rukou, ne jako když přišla první delegace t. zv. stávkových výborů. Delegace si zvolila ze svého středu desetičlennou delegaci, která žádala o přijetí v zemědělském výboru. Po dlouhém jednání, přes návrh našich komunistických poslanců, aby byla přijata jen čtyřmi poslanci zemědělského výboru, z každé strany jedním, byl zemědělský výbor přerušen a delegace byla přijata předsedou zemědělského výboru kolegou posl. Smejkalem. Delegace navštívily všechny politické kluby a také Jednotný svaz českých zemědělců, ministerstvo zemědělství a byly přijaty ministrem Ďurišem. Vznesly své požadavky, informovaly se o tom, jak pokračují práce na zemědělských zákonech, připojily své poznatky a důrazně žádaly, aby zákon o revisi prvé pozemkové reformy nebyl uzákoněn tak, jak vyšel z vlády okleštěn, nýbrž aby přídělová půda prvé pozemkové reformy šla pod 50 ha, a kde je neprávem nabytá, aby šla i od podstaty, protože patří pracujícímu lidu. Proto se usnesly také na resoluci, kterou slavnému ústavodárnému Národnímu shromáždění zde přečtu: "My delegáti z okresu Čáslav, Chrudim, Pardubice, Kutná Hora, Hořovice, Moravský Krumlov, Ledeč nad Sázavou, Beroun, Brandýs nad Labem, Kolín, Říčany, Mladá Boleslav, Jílové, Dobříš, Kralupy, Jičín, Mělník, Vysoké Mýto a Příbram, příslušníci všech stran Národní fronty, zastupující také všechny rolníky, uchazeče o půdu, obracíme se na volené poslance ze všech stran Národní fronty s naléhavou žádostí, aby v zájmu pracujících zemědělců rychle přijaly osnovu zákona o revisi prvé pozemkové reformy.

Prohlašujeme však, že nemůžeme souhlasit se zhoršením původní osnovy ministerstva zemědělství, s kterou jsme se loňského roku seznámili, s níž jsme souhlasili a která plně vyhovovala našim potřebám. Zejména trváme na tom, aby ústavodárné Národní shromáždění zrušilo omezení vládního návrhu, podle kterého by revisi podléhala jenom půda zbytkových statků, přesahující výměru 50 ha. My, kteří jsme byli v prvé pozemkové reformě ve svých nárocích nespravedlivě zkráceni ve prospěch zbytkových přídělců, žádáme, aby stará křivda byla napravena a všechny zbytkové statky rozděleny. Zároveň žádáme, aby hlavní směrnicí při uskutečňování zákona o revisi pozemkové reformy i jeho praktického provádění byl § 14 záborového zákona č. 215 ze dne 16. dubna 1919, v němž se výslovně praví, že tam, kde toho žádá obecné blaho a kde je místní potřeba velmi naléhavá, má býti těmto potřebám vyhověno rozparcelováním zabrané půdy a přidělením těm, kdož na půdě pracují.

Žádáme, aby cena za půdu, která má býti přidělena podle této revise, nepřesahovala cenu, kterou platili zbytkoví statkáři v prvé pozemkové reformě.

Právě tak nemůžeme souhlasit s tím, aby o tom, může-li být revisi podléhající půda rozdělena, rozhodovala zvláštní komise politických stran, protože naše zkušenosti s obdobným nařízením při provádění prvé pozemkové reformy byly nejhorší. Přesvědčili jsme se již, že ministerstvo zemědělství nám skýtá nejjistější záruky, že revise bude prováděna s největší rychlostí a jen ve prospěch nás, drobných uchazečů. Proto důrazně žádáme, aby toto zhoršení původního návrhu naši poslanci při projednávání napravili tak, jak to vyhovuje všem uchazečům o půdu.

Zvláště žádáme, aby prováděním revise byly pověřeny místní a okresní rolnické komise, k nimž máme plnou důvěru, protože to jsou naše vlastní orgány. Protože půdu naléhavě potřebujeme, žádáme, aby zákon stanovil, že revise musí být provedena již po letošních žních a ne déle než do dvou měsíců. Chceme, aby revise byla prováděna jen s ohledem k potřebám drobných uchazečů o půdu a ne s ohledem na zájmy zbytkových statkářů, a proto ještě jednou vyzýváme své poslance, aby všechna zhoršení z původní osnovy ministerstva zemědělství odstranili a dali nám zákon, který nás uspokojí a staré křivdy napraví. Nechceme věřit, že by našeho hlasu neznali ti, které jsme do ústavodárného Národního shromáždění vyslali proto, aby naše zájmy prosazovali a hájili.

"Paní a pánové! Tato resoluce odpovídá přání všech pracujících zemědělců a doporučuji proto slavnému ústavodárnému Národnímu shromáždění a zejména pánům poslancům - členům zemědělského výboru, aby jej i obsah uskutečnili při projednávání osnovy zákona o revisi pozemkové reformy.

My všichni dobře víme, že první pozemková reforma neuspokojila zemědělský lid. To bylo dokázáno tím, že v letech 1930-36, když nastala krise a nezaměstnanost, volalo se po revisi prvé pozemkové reformy a byly donuceny o tom psát i t. zv. agrární listy Venkov i Domovina. Tam jsme viděli, že právě v době krise pociťoval zemědělec, jak byl touto pozemkovou reformou ošizen proto, že se zde nechaly velké latifundie půdy šlechticům, Schwarzenbergům, které jsme museli zákonem teprve teď v tomto ústavodárném Národním shromáždění vyvlastňovat. Na úkor malých se vytvořila velkostatkářská šlechta, o které správně říkají rolníci i delegace, které zde byly přítomny, že už nejsou ochotny stále a stále čistit na poli jejich býlí a pýr, sklízet za ně a oni aby si ani nezamazali, jak správně řekli, podpatek o tuto půdu. Je právě na nás, na tomto slavném ústavodárném Národním shromáždění, abychom řešili tuto otázku do důsledků, abychom dali půdu opravdu pracujícím rolníkům, jak se toho všichni dovolávali. Je však vidět, že to pravda není, že tu jsou také páni kolegové poslanci, kteří hájí něco jiného, hájí důsledně 50 ha i velkostatkářům z prvé pozemkové reformy, i těm, kteří jakživi na ní nepracují. To není demokratické, to není lidové, to nevyvěrá z košického vládního programu, páni poslanci! A jestliže se útočí na ministra zemědělství Ďuriše proto, že je to resortní ministr a je komunista, tak si uvědomte, pánové, že rolníci na vesnicích, zemědělci, už dnes ví, že tento útok je veden na ně, že pan ministr Ďuriš nepotřebuje žádnou revisi pozemkové reformy pro sebe, že nepotřebuje snížit zemědělskou daň, že nepotřebuje pro sebe levný úvěr pro zemědělce, že nepotřebuje celou řadu věcí, které zde on navrhuje; oni si dobře uvědomují a také to prohlásili, že je to útok na ně a že oni mají dost rozumu, aby se nedali okašírovat, jak to bylo po první světové válce s pozemkovou reformou. (Potlesk.)

A jestliže zde, pánové, stavíte demagogická hesla, že budete také parcelovat státní statky, pak jste s tím přišli pozdě, poněvadž náš zemědělec si dobře uvědomuje, že státní statky potřebuje ke svým úkolům, a tam, kde toho bude třeba a půda bude neobdělána, jsme proto, že tuto půdu také přidělíme zemědělcům. (Potlesk.)

Pan kol. Torn tady prohlásil, že děláme těmito zákony agitaci. Neděláme. Vy nám děláte agitaci vaším Feierabendem a Klinderou, které chcete dostat zpátky na místa, kam nepatří. I vaši příslušníci jsou v těchto delegacích a hájí zájmy zemědělců. To je pravda a je na nás, abychom se soustředili a vyřešili správně pozemkovou reformu jenom ve prospěch pracujicích rolníků. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: K další poznámce se hlásí pan posl. dr. Falťan.

Posl. dr. Falťan: Panie a páni!

Ja som vo svojej reči postavil jasne otázku, aby nám odporcovia novej zemedelskej politiky, reprezentovanej ministrom Ďurišom, jasne povedali, čo je na nej zlé. A to konkrétne. Tejto úlohy podujal sa pán posl. Žiak. No, ja neviem, či on hovoril o pomeroch v Čechách alebo na Slovensku. Áno, na Slovensku je nespokojnosť s roľníckou politikou. Ale ja sa opovážim tvrdiť, že práve preto, že sa tam neuskutočňuje Ďurišova zemedelská politika. (Potlesk. Veselosť.)

Konkrétne by som poukázal na cenovú disparitu. Áno, i táto na Slovensku je vyššia ako v zemiach českých, žiaľbohu. Nechcem tu uvádzať veľa dát, ale oficiálne dáta ústrednej peňažnej organizácie Slodok i Štatistického úradu jasne hovoria, že na Slovensku bolo vykúpených polovička jatočného dobytka na čierno a podľa výskumov o 2-3 koruny pod úradnú cenu. To znamená, že na Slovensku o celé desiatky miliónov korún bol roľník ukrátený. A ja sa pýtam pána posl. Žiaka: Je to príčina Ďurišova alebo je to zavinené niekým iným, nechcem povedať ani povereníkom výživy alebo pôdohospodárstva? (Potlesk.)

A ďalej, pán posl. Žiak vie dobre, že na Slovensku boly nižšie ceny zeleniny len preto, že sa naša zásobovacia správa na Slovensku, ktorá nie je v rukách Ďurišových, ale v rukách príslušníka Demokratickej strany, nevedela včas postarať o odbyt tejto zeleniny za úradné ceny. Neporiadok je tiež v predaji vajec, lebo ceny vajec sú v dobách, kedy roľníci najviac potrebujú, nižšie, než boly úradné ceny.

Teda, vážení páni, toto je tá skutočnosť, ktorá zvyšuje cenovú disparitu na Slovensku a za ktorú iste minister Ďuriš nemôže.

A ďalej: neviem, pokiaľ ide o zásady prídelu pôdy, či je tam nespokojnosť s tým, že bol vynesený zákon alebo nariadenie o konfiškácii nepriateľskej pôdy a jej parcelácii, alebo či je nesúhlas so zákazom drobenia pôdy, s komasáciou, mechanizáciou atď. No, pán posl. Žiak nám tu pekne povedal všeobecne, že ide o to, aby roľník stál pevne na svojej pôde. No áno, za to sme. Ale či stál pevne slovenský roľník na pôde Esterházyho, Pálffyho, na pôde toho Papánka a tých zbytkových statkárov? A keď to prakticky chceme previesť, či ho nechceme práve postaviť pevne, aby stál na svojom a pracoval na svojom a pre seba? To znamená, že nič konkrétneho pán posl. Žiak nevedel na túto moju otázku doniesť.

Vážení páni, nakoniec ešte jednu poznámku: pán posl. Torn zaútočil tu veľmi neslušným spôsobom proti môjmu priateľovi, môjmu dobrému známemu Slovákovi, pochádzajúcemu z matky Slovenky a z otca Čecha, doktorovi Fridrichovi Hemelkovi, ktorý bol za Slovenského štátu perzekvovaný a väznený. Veľmi sa divím pánu posl. Tornovi, že sa snížil k takýmto nečestným útokom na takéhoto zaslúžilého človeka, ako je dr. Hemelka. Len skutočne s hnusom a s veľkým odporom môžem odmietnuť takéto nečestné a podlé útoky. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: K další poznámce se přihlásil pan posl. Tichota. Prosím, aby se ujal slova.

Posl. Tichota: Paní předsedkyně, vážené dámy a pánové!

Omlouvám se, že odpovídám při projednávání zemědělského zákona na poznámku pana kol. Jury o věcech státních zaměstnanců. Já vím, že to sem nepatří, ale já to sem do této rozpravy nepřinesl.