Pan posl. Jura byl tak laskav, že uznal některé moje dobré vývody, které jsem ve své poznámce měl. Přece jenom se však nedá popřít, že definitiva veřejných zaměstnanců byla napadena komunistickou stranou, panem posl. Zápotockým, což bylo dokonce uveřejněno v časopisu Rudé Právo ze dne 16. ledna t. r., kde pan posl. Zápotocký - já to velmi nerad říkám - označil definitivu veřejných zaměstnanců jako copařství, jako starou vymoženost, která už sem nepatří, jako brzdu pokroku a jak se všechna ta kvítka z čertovy zahrádky jmenovala, já už sám nepamatuji. A jestli útoky na definitivu státních zaměstnanců byly hned ze začátku utlumeny, pak to rozhodně není zásluhou komunistické strany. (Posl. Homola: Vaší!) Ano, prosím, naší strany.

Pan posl. Jura docela správně řekl, že je rád, že nikdo z nás nepomlouvá Revoluční odborové hnutí. Já bych si velmi přál, aby nám bylo prokázáno, na které národně socialistické schůzi bylo mluveno proti jednotné odborové organisaci anebo dokonce proti jejímu předsedovi, panu posl. Zápotockému. (Posl. Homola: Svobodné slovo o tom píše a ty o tom nevíš! - Odpor.) Nikdy ne. Ani jednou ne. (Hlas: A co vykřikovaná hesla?) Račte prominout, ale tato hesla byla vyráběna Agitpropem a nikoli vykřikována v průvodu. (Výkřiky.) Rozčilení není program. (Posl. Homola: Lež také ne!) To je svatá pravda, tak mluvte pravdu, pane kolego!

A teď dál. Jestliže máme k odborovému hnutí někdy kritické stanovisko, prosím, to nám nesmí být pokládáno za zlé, poněvadž myslím, že bez kritiky není demokracie. A to si přece snad dokonce Revoluční odborové hnutí nebude zakazovat. Rozhodně však popírám, že by se tu dělala dvojí politika, zejména s naší strany.

A teď něco o těch událostech v Kolíně. Já o nich nehovořil. Pan posl. Jura se hrozně zlobí na to, že opatřování zbraní se vedlo v souvislosti s odborovou organisací. Já za to nemohu, že krajská odborová rada v Kolíně vydala důvěrný oběžník proto, aby se opatřovaly zbraně, zejména pro závodní stráže. My totiž, národní socialisté, říkáme, že zbraně v tomto státě patří do rukou armády a Sboru národní bezpečnosti a pak už nikoho jiného. (Potlesk.) Může ji nosit ten, kdo má zbrojní pas a také ještě čistý trestní rejstřík. A potom máme ještě něco. Návrhy, které byly předloženy komunistickou stranou, jak pan poslanec říká, již pro novou ústavu na reorganisaci a reformu nebo zhospodárnění veřejné správy, jestliže na jejich splnění je závislé zlepšení platů státních a veřejných zaměstnanců, tak je musím bohužel s tohoto místa politovat, poněvadž do té doby pravděpodobně vymřou. Aspoň pravděpodobně pensisté. A teď, prosím, pan poslanec mi dovolí, abych na pravou míru uvedl jeho tvrzení, že bylo po revoluci nutno dokonce nahražovat nejenom to, co se stalo proti veřejným zaměstnancům za okupace, ale dokonce v době předmnichovské. Ano. Já sám přiznávám a vím, že proti veřejným zaměstnancům bylo postupováno často tvrdě a že dokonce bylo velmi málo pro ně vykonáno. Bylo by však bývalo vykonáno rozhodně více, pane poslanče, kdyby vaše strana 20 roků byla spolupracovala se socialisty a nestála za vrbičkami a nepodkopávala kořeny republiky. (Výkřiky.) Ano, prosím, to vás mrzí.

A teď dál. Rozhodně popírám, že by byla strana národně socialistická podporovala kolaboranty ve státních službách. Odmítáme novou retribuci a tak... (Hlasy: Dokažte to!)... no, prosím, dokažte nám, že chráníme kolaboranty! (Výkřiky.) Řekl vám toho pan ministr Drtina tolik, že jste už neměli kuráž ani otevřít pusu na něho. Co chcete ještě dále? (Hlas: To bylo slušné!) Tak prosím! Já už jsem méně slušný. (Různé výkřiky.)

Nakonec prosím, aby pan posl. Jura přijal můj souhlas a radost nad tím, že komunistická strana se konečně odhodlala k tomu, aby přiznala nutnost prozatímní úpravy platů státních a veřejných zaměstnanců, a já prosím, aby byl ujištěn, že v tomto směru, jako už jsme udělali pro to přípravy, i strana demokratická a lidová budeme jeho snahy co nejvíce podporovat. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná (zvoní): K další poznámce je přihlášen pan posl. Václavů. Dávám mu slovo.

Posl. Václavů: Paní a pánové!

Pan posl. Tichota mluvil tady o tom, že my komunisté jsme před válkou s agrárníky a sjednocenými a spol. nespolupracovali. A já jsem se nepřihlásil ke slovu, abych pověděl jen několik málo slov k tomu, co říkal pan kol. Thorn. Především jsem rád, že právě z toho důvodu, že jsme s těma agrárníky a sjednocenými nespolupracovali, nestojím zde, abych se obhajoval a byl v takové situaci jako pan kol. Torn. Já sám také jsem byl víc než 4 roky v německých kriminálech, ovšem s tím rozdílem, že jsem v 38. roku nehledal platformu, jak se s Němci dohodnout, nýbrž v tom smyslu, že jsem v tom roce vstupoval do illegality a že jsem byl na začátku r. 1939 zatčen. To je jen malý rozdíl, a to mně jistě dává důvod k tomu a také současně zadostiučinění, že se tady nemusím obhajovat podobným způsobem, jak to musí činit někteří jiní páni kolegové. (Výkřiky.)

Já myslím, že pokud jde o otázku dědického zákona, o otázku 18. paragrafu v něm, jasně se ukázalo, že nakonec my komunisté máme pravdu, když říkáme jasně rolníkům, chceme-li jim půdu dát, kde ji vzít? Ovšem, to velmi často schází u našich politických partnerů a samozřejmě ani dnes nám pan kolega Torn neřekl, i když podal, jak on říká, velmi dobrý návrh, kde tu půdu chtějí vzít a komu se má vzít. Tak se mi zdá, přátelé, že nám to někdy dá tolik práce, než z vás dostaneme přiznání k tomu, od koho půdu vezmeme, abychom ji těm, co ji potřebují, dali, jako když chce sedlák z jalové krávy vymámit tele. (Odpor.) A přátelé, pokud jde o otázku státních statků, také se mi zdá, že jste blízko jedné známé mezinárodní a naší domácí společnosti, která kdysi i dnes pod záštitou boje proti komunismu, ničila a chce ničit demokracii a pokrok. A tak vy dneska jednáte podobným způsobem; protože jde o půdu a prostí rolníci se jí domáhají, namísto abyste řekli: u zbytkařů a velkostatkářů, je neprávem získaná, tam se musí vzít! - snažíte se toto volání rolníků svést jiným směrem a domníváte se, že my komunisté k vůli tomu, že vy budete křičet o půdě státních statků, utečeme od revise.

Jste velmi na omylu. Já myslím, že není třeba zdůrazňovat naše stanovisko, pokud jde o státní statky. My nemáme ani trochu podílu na hospodářství státních statků v předmnichovské republice. Já myslím, že pan kol. Torn a jeho druzi měli příležitost v předmnichovské republice podívat se na to hospodářství tak, jako jsem měl já r. 1938. Když jsem odcházel, utíkal před Němci z domova, dostal jsem se na panství konopišťské, kde hospodařil příbuzný pana Berana. Hospodařil tak, že deputátnici měli bídu a on měl všeho dost. Samozřejmě při tom byl dvůr pasivní.

Přátelé, v § 18 šlo o to, kdo půdu dostane při event. prodejích. A o co byl spor při projednávání tohoto paragrafu? Že my jsme jasně říkali, že zbytkaři a velkostatkáři nebudou prodávat půdu drahou a libovolně, komu chtějí, nýbrž že cena půdy bude usměrněna a půda bude prodávána za přístupné ceny především domkářům, chalupníkům a těm, kteří ji potřebují. Naproti tomu pan kolega Torn říká, že oni nemají zájem jen o toho, kdo půdu kupuje, nýbrž také o toho, kdo prodává, protože on má staré selské city k této půdě. Já bych rád znal tu velkou selskou tradici zbytkařů a velkostatkářů, titulovaných doktorů, stavitelů, právníků, lékárníků a této společnosti. Myslím, že bychom tam těžko tu selskou tradici hledali.

Přátelé, ještě k té tradici selství. Mně nikdo dosud nevyčítal a nebude ani v budoucnosti, že bych hájil zbytkaře a velkostatkáře, i když můj táta má větší statek než pan posl. Torn, protože ani můj táta, ani já jsme nikdy v žádné partaji, která by měla domkáře, zbytkaře a velkostatkáře pohromadě, nebyli. Tak je to. A to je ovšem velký rozdíl, přátelé! Mně nemůže nikdo obviňovat, že bych byl dělal velkostatkářskou politiku, protože já jsem vždycky byl a zůstal věrný, tak jako můj táta, pracujícím rolníkům, sedlákům a domkářům.

Pak se nedivte, přátelé, že takový příkaz Kooperativy vzbuzuje pohoršení u rolníkům když vidí, že 400 ha, když se dají na váhu, váží víc než 5 ha. Ale ono platí jedno staré známé přísloví: Čí chleba jíš, toho píseň zpívej! - A když rolníci si to uvědomují, nedivte se, pane kolego, že si myslí, že jeden krajíc chleba od velkostatkářů a zbytkařů bývá větší než od chudého domkáře anebo sedláka.

Jsem rád, že se pan kol. Torn při čtení oběžníků - jak on udává: z našeho ústředí - poučil o tom, že naše politika vůči rolníkům je otevřená a nemá před nimi co schovávat. Já bych jenom ke konci chtěl přečíst, co pan kol. Torn zapomněl přečíst, a to dopis, který je adresován předsednictvu strany národně socialistické z místní organisace strany národně socialistické v Pálči u Slaného, kde žádají jménem organisovaných rolníků, jakož i jménem všech neorganisovaných rolníků našeho zástupce v parlamentě, jmenovitě našeho přítele posl. bratra Čeňka Torna, "aby v nastávající kritické době, kdy se rozhoduje o našem byti či nebytí, uvážil a prosadil následující naše a jistě všeobecné požadavky: Žádáme revisi zbytkových statků, a to tak, aby byla ukojena na 100% potřeba půdy u řádných a schopných žadatelů v místě. Příklad: U nás v obci je zbytkový statek o výměře 100 ha orné půdy; majitel vlastní svůj statek u Jindřichova Hradce, cca 100 ha půdy. Zdejší zbytkový statek pronajal po převratu. V obci je celkem 470 ha orné půdy, z toho je kolem 250 ha propachtováno, takže je ročně kolem 250.000 korun placeno pachtovného, většinou z obce pryč. Při soupisu oprávněných žadatelů je zde požadavek 135 ha, aby byli rolníci soběstační. Jestliže bude revise provedena podle návrhu vlády, tedy by přišlo do parcelace jen 50 ha. To by byl boj na život a na smrt. Žádáme proto, aby v takovémto případě, kdy majitel, který osobně nehospodaří, není existenčně na výnosu zbytkového statku závislý, byla provedena parcelace na plných 100 % a ukojena tak spravedlivá potřeba půdy našich zemědělců. Žádáme dále, aby byla upravena nejvyšší cena za pozemky při event. koupi, jelikož u nás na příklad vinou jistě neuváženou, je cena pozemků, odhadnutá v roce 1939, neúměrně vysoká. Tato cena se vinou nerovnosti držby půdy požaduje, což je nůž na krk našim zemědělcům. Žádáme proto ještě jednou, aby naše strana dobře uvážila potřebu nás drobných zemědělců, dostála plně slibům ve volebním programu a předešla v tomto ohledu strany druhé, jmenovitě komunisty. Děkujeme předem jmenovitě bratru posl. Čeňkovi Tornovi a prosíme, aby naše delegáty přijal a věc jim řádně vysvětlil a nás zbavil starosti o budoucnost a budeme si to pamatovati."

To je také jeden z dopisů. Jsem rád, přátelé, že my a moje strana s takovýmito požadavky rolníků veřejně a vždycky souhlasíme, a čekáme, že tomu tak bude také u vás, vážení přátelé, a že se shodneme na tom, aby zákon o revisi pozemkové reformy, který následuje po zákonu o drobení půdy, dopadl pro rolníky tak, jak si přejí, což znamená, aby především zbytkové statky a velkostatky byly rozparcelovány tak, aby byla uspokojena potřeba půdy, a pak jsme ochotni jednat o dalším, třeba i tam, kde toho bude vyžadovat nutná potřeba, o státních statcích. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná (zvoní): K další poznámce se přihlásil pan posl. Torn.

Posl. Torn: Slavná sněmovno!

K řeči kolegy Pešáka konstatuji, že výzkumnictví, šlechtitelství a množitelství nemůže zachránit státní statky - pro to máme výzkumné statky. Státní půdu ze státních statků chceme pro zemědělský lid. Ohražuji se proti výtce agrárníka kol. dr. Falťana, on není přítomen. (Hlasy: Je!) Je? To jsem velmi rád! Tak, milý kolego z minulosti, odmítám tuto tvoji výtku. Odmítám ji proto, poněvadž jsem to takto pravil - tak je to také doslovně napsáno, vypsal jsem si to ze stenografického protokolu řeči pana Ledla (čte): "Novák a společníci se netrápí myšlenkou a rozborem, zda je zákon dobrý či ne, ale nenávistí proti všemu ďurišovskému. Pan Novák je pyšný na své slovanské jméno, ke kterému přišel bez vlastní zásluhy, a zapomíná, že jméno, ani původ cti nepřidá". - "Slučovat jméno Novákovo s gaunery a ničemy, je poněkud silné", - jsem řekl, a řekl jsem dále : ,,Pan Ledl chce jedno zaměnit, a to neslovanský původ Frice Hemelky, o němž Novák v předposlední schůzi tohoto parlamentu mluvil, se slovanským jménem Nováka". A řekl jsem dále: ,,Je-li přesvědčen pan Ledl, že Feierabend není české jméno, tedy neupře, že Feierabend je Čech." Vypsal jsem toto ze stenografického protokolu pana Ledla a napsal jsem k tomu odpověď, kterou jsem přečetl, a proto odmítám onen projev o neslušnosti a nevím jakým způsobem ještě vyjádřený, který zde učinil právě kol. Falťan.

Protože jsem se přihlásil jenom k poznámce, nezmiňuji se o otázkách, které mi dal, jež jsem ve svém prvním projevu ponechal stranou.

K otázce kol. Václavů konstatuji, jestli on nehledal spolupráci v roce 1938 s Němci, já ji také nehledal. Konstatoval jsem v této slavné sněmovně, že všichni tajemníci všech politických stran byli převzati do Národního souručenství. A národní soud, který soudil Národní souručenství, prokázal a deklaroval, že Národní souručenství prvé dva roky bylo organisací pro národ nezbytnou, že to byla první illegální organisace (Posměsné výkřiky. - Hluk.) a já tam 2 roky nebyl. Toto konstatoval president Národního soudu, který není příslušníkem naší strany; byl to generál. Prosím tedy, jestliže toto konstatoval, chci k tomu dodat, že jsem tam nebyl ani dva roky a byl jsem tam za tu činnost, kterou jsem vám tady předestřel; a kdybych neměl slovo jenom k faktické poznámce, dal bych odpověď a vzal bych k tomu doklady, jaká to byla činnost. Tedy nehledal jsem spolupráci u Němců, ale byl potom ve spolupráci s Němci, t. j. v kriminále s gestapáky.

Pan Kolínský, který byl mým zprostředkovatelem mezi panem předsedou vlády Eliášem, o němž píše Fučík v "Reportáži na oprátce," je svědkem a může vám o tom podat náležité zprávy. (Hlas: Ale odsoudili bychom Háchu, nebo neodsoudili ?) To patří Národnímu soudu, pane kolego! Já tady nejsem žádným soudním ani národním tribunálem.

Teď tady byla otázka pana kol. Václavů, že my jako strana jsme stipulovali svoje stanovisko, že máme zájem na tom, kdo půdu kupuje. Ano, já jsem tu jasně prohlásil, že celou základní linii všech členů zemědělského výboru formuloval předseda zemědělského výboru - že je naším zájmem pečovati o zemědělce, který půdu kupuje, tudíž nabývá, a ne o zemědělce, který půdu prodává. A já jsem k tomu dodal, že není každý prodej půdy jenom spekulace, že si musíme všímat také těch drobných malých lidí a ne říci jen, že jsou všichni vydřiduchy, a proto jsem žádal, že musíme býti spravedliví.

Ale jednomu nerozumím: co chtěl říci pan kol. Václavů se statkem svého otce. Já nedostal za celou svoji 25letou činnost veřejnou a politickou ani jeden metr a musím konstatovat, že moji příbuzní také ne. Tedy jestliže srovnával svého otce se mnou, musím konstatovat, že já jsem vlastníkem pouze 13 ha 80 arů zemědělské půdy. Vím jenom, že panská láska po zajících skáče, to vím velmi dobře a nemusí mne pan kol. Václavů k tomu nutit.

K podvrženému dopisu, který je adresován mně, či našemu klubu místní organisaci v Pálči, nemám poznámek. Když je ten stav takovýto, prosím, revisi, když toho vyžadují zájmy našich zemědělců, když toho vyžadují zájmy veřejné. Jsem plně pro toto stanovisko, pokud jde o Páleč. (Různé výkřiky. - Potlesk. - Hluk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná (zvoní): Rozprava je skončena. - Dávám slovo k doslovu zpravodaji za výbor zemědělský, panu posl. dr Novotnému.

Zpravodaj posl. dr Novotný: Paní a pánové!

Plenum našeho parlamentu projednávalo tuto osnovu skoro celých pět hodin. Za těchto pět hodin promluvila celá řada řečníků. Já jako zpravodaj musím konstatovat, že velká většina těchto řečníků nemluvila k věci a někteří vůbec nemluvili ani slovo k věci. Někteří se k tomu dokonce i přiznávají. Myslím, že by tento způsob jednání nemohl přispívat k zvýšení vážnosti našeho parlamentu, tolik zatíženého spěšnými a hospodářsky důležitými i sociálně významnými zákonnými osnovami. Mám dojem, že se tu častěji mluví pro noviny a ke vzdáleným voličům, než k věci, a že to nemůže přidat cti ani jednotlivým poslancům, ani celému našemu zákonodárnému sboru.

Někteří páni kolegové vznesli věcné připomínky. Byl to především kol. dr Zibrín, který vyslovil svůj podiv nad tím, že v § 18, tak jak je ve společné zprávě výborů zemědělského, právního a rozpočtového, zmizel původní odstavec 8 a 9, který zemědělský výbor přičinil. Upozorňuji kol. dr Zibrína, že obsah tohoto osmého odstavce je vsunut do odstavce prvního a obsah onoho odstavce devátého je vsunut do odstavce druhého. Šlo jenom o změnu textace, kterou provedl právní výbor, a zemědělský výbor ve své poslední schůzi prohlásil, že nemá námitek, aby právní výbor příslušnou právní formulaci provedl.

Pokud pan kol. dr. Zibrín a stejně tak kol. Štambachr se zmiňoval o tom, že by snad bylo záhodno, aby tento zákon vyšel jako tři zákony, z nichž každý by byl samostatný, zdůrazňuji, že toto bylo také vícekráte konstatováno na schůzích jednotlivých výborů, a domnívám se, že to prozatím nebude na závadu, protože celá řada nových osnov nasvědčuje, že jsme před pokračující úpravou agrárního práva a leckterá ustanovení v tomto zákoně obsažená, budou pravděpodobně brzy nahrazena ustanoveními jinými.

Pokud pan kol. dr. Zibrín se dotazoval, zda tím neomezujeme ústavní listinou zaručené občanské svobody, zdůrazňuji, že § 108 ústavní listiny říká, že každý státní občan republiky Československé se může usazovati na kterémkoliv místě Československé republiky, nabývati tam nemovitostí a vykonávati výdělečnou činnost v mezích všeobecných právních ustanovení. Omezení tohoto práva jest možné jenom v zájmu veřejném a na základě zákona.