Chci konstatovat druhou záležitost, a to, že všecky tyto deputace, které jsou k nám do parlamentu voděny, jsou také voděny podle plánu. V důvěrném oběžníku se píše: "Pro podporu tohoto zákona musíme vodit do parlamentu delegace z vesnic tak, abychom reakci zastrašili." Tak je tady máme. (Potlesk.) Ke mně dnes taky přišli z našeho okresu a hlásili se mi dva 30hektaroví, a když jsem se jich zeptal, kdo je pozval, tak mně to řekli na plno: "No, Čeňku, my ti to přiznáme, my jsme sem byli delegováni, no tak jsme museli přijít. Děkujeme ti a s pánem bohem." (Hlas: Kdo je delegoval?) Prosím, na pozvání komunistické strany, a chcete-li víc, prosím pěkně, tak vám budu jmenovat jména jejich.

Ale když vidíme, že jedeme ve všem podle plánu, pak se podívejme na druhou stránku věci, o níž mluvil rozhorleným způsobem pan kol. Ledl, kde taky jedeme podle plánu, a to pokud jde o státní statky. Naše stanovisko je jasné a je nekompromisní: Parcelaci státních statků a všech ostatků od 50 ha nahoru! (Potlesk.) Jménem svého poslaneckého klubu a své strany prohlašuji, že jsme podali návrh zákona tisk 717, kterým v této otázce chceme jít napřed a jako prví, poněvadž pociťujeme potřebu rozdělit a generálně upravit pozemkovou držbu. A proto parcelaci těchto statků šmahem! Jestliže podle § 10 záborového zákona z roku 1919 byly státní statky, t. j. statky rodiny Habsbursko-lotrinské, konfiskovány a bez náhrady vyvlastňovány a zaplaceny toliko na účtě reparačním rakouskému státu, pak tím není dána žádná výlučnost těchto statků oproti jiným fideikomisům a velkostatkům.

Jestliže se prokázala škodlivost latifundie soukromé, je tím prokázána škodlivost latifundie státní, a jestliže zde pan kol. Ledl a včera ve výboru pan posl. Smrkovský protestoval, že nemůžeme dopustit parcelaci státních statků za žádných okolností, že by zde byla zemědělská výroba ohrožena ve svém výzkumnictví, šlechtitelství, množitelství, pak se ptám, co je víc, jestli sociální postavení domkářů a chalupníků v obcích, kde jsou státní statky, a v zájmových obcích, anebo otázka množitelská nebo šlechtitelská? Proklamuji, že moje strana vyvine všecko úsilí v obcích, kde jsou státní statky, a v zájmových obcích, které sousedí se státními statky, aby na nich byla provedena pozemková reforma. (Potlesk.) Půdu převezme český chalupník a zemědělec, aby hospodařil na svém a po svém, a stát na něj doplácet nebude. (Hluk. - Posl. Čulen: Pán kolega Torn, tak hovoríte na verejných schôdzach ako včil?) Pane kolego, ne tak, ale musím proklamovat stanovisko strany. Na veřejných schůzích, pane kolego, ve jménu programu své strany mám právo agitovat, ale v poslanecké sněmovně mám povinnost hájit naše programy a naše zásady, a ne agitovat.

Slavná sněmovno, nebylo by to úplné, kdybych v této otázce státních statků zůstal jenom na svém vlastním stanovisku. Chci je konfrontovat se stanoviskem zemědělského odboru KSČ, který říká: "Také do výzkumu budou zapojeny státní statky, musí vykazovati praktické výsledky výzkumu ve vzorných státních odborně vybudovaných. Postavíme čtyři vzorné vesnice, vzorné nejen bydlením, ale celou mechanisací a organisací, kde ukážeme nejvyšší výrobní formy, vytvoříme družstevní prádelny a líhně. Stejně vytvoříme z několika státních statků vzorné velkofarmy podle amerického vzoru, abychom ukázali význam velkovýroby a její výhody." Nová problematika vesnice teprve přichází. Rozumíte jasně? Ano, tady budem trhat, a na druhé straně státní sovchozy udržíme, abychom ukázali, jak se to dělá ve velkém, abychom všecko to malé mohli dát dohromady. A tu stojíme my. (Hluk.) Žádné sovchozy, ale také pani a pánové, žádné kolchozy, svobodného zemědělce na svobodné půdě. (Hlas: Bez deputátníků!)

Ano, ano, tak je to správné, pane kolego. Nechceme žádné vzorné farmy podle Západu, ale ani podle Východu. Ani podle Východu, ani podle Západu proto, že na Východě i na Západě jsou docela jiné podmínky nežli u nás. Na Západě mají farmářský liberalistický výrobní systém, mají panenskou půdu, mají mechanisaci, ale mají povinnost živit jenom 16 lidí na čtvereční kilometr. Na Východě mají panenskou půdu, mají kolchozy, mají mechanisaci, ale mají také to štěstí, jenom 16 lidí na čtvereční kilometr. U nás v Československu máme poněkud jiný úkol, máme na čtverečním kilometru povinnost živit 132 lidí, a proto nemůžeme mít žádné vzory Východu, ani Západu, u nás musí hospodařit drobný zemědělský člověk na své svobodné půdě. (Potlesk.)

Naše dnešní předloha, slavná sněmovno, kterou jsme pod číslem 717 předložili, už napomáhá a nabádá ke generální úpravě pozemkového vlastnictví a vyjadřuje oficielně stanovisko strany na půdě parlamentu. Hájíme takovou úpravu zemědělské držby, takovou úpravu a provedení pozemkové reformy, aby to, co z důvodů státoobčanských a sociálních je škodlivé, bylo odbouráváno a aby bylo podporováno to, co je národnímu životu a sociálnímu životu zemědělců prospěšné. Dát půdu lidem, kteří na ní pracují, do soukromého vlastnictví, lidem, kteří ji budou věčně hájit, jako ji budou věčně milovat.

A nyní bych měl ještě jednu povinnost, slavná sněmovno, chci se s této tribuny vypořádat s povinností nad jiné tklivou - to právo mám, pravím-li nad jiné tklivou. Při poslední a předposlední plenární schůzi s této tribuny padlo také moje jméno. Jednak je vyslovil kol. Smrkovský, odpovídaje br. Novákovi, ve větě, že Fric Hemelka byl jiným vlastencem a hájil zájmy národa lépe nežli Torn, který se na zájmech národa prohřešil. Pan kol. Kokeš se vyjádřil v debatě o retribučním dekretu ve svém zápalu podobným způsobem. Chci jen malou rekapitulaci této věci. Vzpomínám s úctou všech kamarádů, kteří se mnou pracovali pro zájmy národa a už se nevrátili. (Výkřiky posl. Trojanové-Genykové.) Ano, hned, milá kolegyně, přijdu k tomu a ukážu ti fotografie druhých, abych poukázal v tomto parlamentu na mravní zvlčilost lidí, kteří nemají ani tolik taktu a uznání, aby si před tím nejvyšším, co se dělo, brali kousek servítku. A já se skláním v pokorném pohnutí před těmi, kteří spolu padli, před bratrem tajemníkem Havelkou, tehdy sociálním demokratem, který dělal špionáž železniční a byl zastřelen, bratrem Petrem i dr. Svěrákem. A vzpomínám neméně vzácného člověka dr. Červinky, velkého Sokola, přísedícího Drobného, dr. Skály, tajemníka Piťhy a tajemníka Trnky a nakonec také bývalého ministerského předsedy Eliáše. S těmi všemi a s těmi ostatními, jež budu dál jmenovat, jsem tehdy podobným způsobem zrazoval národ. Kdyby zde byla plná sněmovna, díval bych se do očí jen těm, kteří byli se mnou na jedné lodi, té, která "zrazovala" národ. A viděl bych v první lavici kol. ministra Majera, který stejně se mnou sloužil, viděl bych pana ministra Hálu, viděl bych místopředsedu Tymeše, taky je fotografován, kolegu Hladkého, kolegu Holuba, viděl bych Kaplana jako Štambachra i Sochorce, jako Slívu i Mikuláše, jak si tak vzpomínám, kteří byli stejní se mnou a také fotografováni. Dále pan tajemník Volavka, pan Falta, jako pan generál Drgač, který je místonáčelníkem generálního štábu a byl prvním generálním tajemníkem Národního souručenství. Všichni tři jsou komunisté! Další gen. taj. dr. Mrazík, můj zástupce Ing. Rákos, dr. Hruška, tajemník Švihlík, moje sekretářka Sůsová. Bylo nás sedm v generálním sekretariátu, dva zastřeleni, jeden zůstal v kriminále, my ostatní čtyři až pět let v koncentračních táborech, a já, jako velezrádce a spolutvůrce české illegální organisace "Národní odboj", vsazen do koncentračního tábora třetí třídy v Mauthausenu. Jaroslav Süssmilich je tu, byli jsme spolu v Terezíně, je-li potřebí se dovolávat ještě dalších, se kterými jsem prošel Mauthausen a tam byl v trestné koloně, milerád vyhovím. Svoji pouť jsem zakončil v Neugamme a konec prožil na strašidelné a hořící bombardované lodi Cap Ancona, kde jsem se s dr. Kaldou, nynějším presidentem notářské komory, pak s E. F. Burianem nakonec zachránil. Taková byla moje práce proti zájmům národa. Vzpomínám na zastřelené studenty Šafránka, Skorkovského, Weinerta a ostatní, s kterými jsem pracoval a organisoval studentský Svaz mládeže, kde jsou všichni ti, kteří dělali s sebou odbojnou činnost? Prosím pěkně, po jejich památce není třeba házet. Kde jsou ty studentské akce, těch zavřených ze 17. listopadu 1939, které jsme vyživovali? Já svým oběžníkem nařídil tajemníkům sbírky po okresech a posílat jim. Ten osudný dopis byl zachycen. Kde jsou organisace pořádkových ozbrojených sborů, připravených k ilegální službě, kde jich veliká řada zůstala za organisování těchto sborů? V kriminálech, v koncentračních táborech.

Já měl jedno štěstí, které se vám nelibí, že jsem se vrátil. Kde jsou ty práce ve prospěch zásobování dělnictva! Mohu posloužit potvrzením závodních rad, že jsme zásobovali celé továrny z družstva, jehož jsem předsedou. Jestliže se pak i v době mé nepřítomnosti pokračovalo v tomto zásobování obyvatelstva, ušlo v tomto jediném našem družstvu 1.087 vagonů veřejné německé distribuci. Šlo o uhlí, palivo, mouku a obilí, které se prodávalo všem. A kdyby tu byl kol. Hladký, mohl by prokázat této sněmovně, kolik on posílal lístků s textem "Doručitelka hledá zaměstnání", to znamenalo "Podporu pro rodinu pol. vězně z Kladna". U nás se napakovala nůše potravinami a dalo se ještě peněz na cestu. A prosím, slavná sněmovno, mám se toho dovolávat s tribuny proti těm, kteří neměli tolik mravnosti, aby si to přezkoumali, a uveřejnili fotografii pro lehký hec.

Musím se toho dovolávat, ne vůči vám, kteří jste uráželi, ale vůči klubovním kolegům, vůči této sněmovně, aby věděla, je-li mezi nimi muž, člověk a poslanec, který by tady zastupoval zájmy svých voličů a sám nebyl na svém místě. (Posl. Čulen: Pán kolega Torn, keby ste mal toľko charakteru, tak by ste nepoužíval k takým veciam našich mučedníkov a nehájil by ste sa nimi.) Pane kolego, a nechal bych slimáky slimačit, aby házeli jedovatou slinou po čestné práci, o niž jsem ještě nikde nepsal, ani nemluvil.

Konstatuji v závěru své řeči, že strana, jejímž jsem příslušníkem, v projednávaném zákoně hájí tyto generální zásady: Půdu pracujícím, kteří na ní pracují, tvořit soběstačné podniky, soběstačné celky, dát tuto půdu do soukromého vlastnictví a provádět šmahem parcelaci i státních a církevních statků, revisi pozemkové reformy. (Hlasy: A co zbyťáky?) Když státní statky, tak všechny statky - jak jsme se dohodli ve vládním návrhu, a ne sovchozy, ani kolchozy. Nechceme agitaci, ale práci pro svobodného zemědělce na svobodné půdě. Naše stanovisko k tomuto zákonu je kladné a my pro tento zákon budeme hlasovat. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Žiak.

Posl. Žiak: Slávna snemovňa!

Dalo sa očakávať, že prejednávanie poľnohospodárskych osnov ako veľmi dôležitých a závažných vyvolá tento rušný rozhovor v našom ústavodarnom shromaždení. Čosi neštimuje. Nevie sa sladiť vec, ktorá je pre naše roľníctvo veľmi závažná. A tak mi pripadá, že mnohé veci nie sú nám azda dobre ujasnené alebo ich všetci nechceme dobre pochopiť. Máme záujem na tom, aby naša dedina pokračovala na línii zdravého pokroku hospodárskeho, kultúrneho a sociálneho, a máme záujem na tom, aby spokojnosť na tej dedine nebola rozrušovaná. A skutočnosti, ako sa nám predstierajú, mnohé veľmi radikálne zásahy osnovy, zákony, ktoré azda časom, keby prišly v náležitej dobe boly by vhodné, všetko toto našu dedinu rozrušuje a v skutočnosti nastáva boj o sedliaka, o roľníka. A ktokoľvek chce stavať roľníctvo proti ostatným vrstvám, či už bohatšie alebo chudobnejšie - koniec koncov to naše české alebo slovenské roľníctvo dnes je vo veľmi úbohom hospodárskom a sociálnom stave - kto chce rozrážať dedinu na robotníkov, na remeselníkov a roľníkov, neprispeje ku konsolidačnému procesu v našom štáte.

Ja, keď som sa prihlásil ku slovu, urobil som tak len preto, že chcem vyzdvihnúť v krátkosti niektoré momenty, ktoré tu ešte zdôraznené neboly a ktoré pokladám za veľmi závažné. Ide o sociálnu štruktúru našej dediny, ide o súlad medzi roľníkom a remeselníkom, už či je on kolár, kováč, obuvník, hrnčiar, krajčír, alebo prípadne aj medzi drobným robotníkom, ktorý na dedine žije, pracuje niekde vo vidieckej fabrike, prípadne i malým úradníkom. Doteraz - a mám právo o tom hovoriť ako syn remeselníka-kolára i maloroľníka - na dedine nebol život nijako závideniahodný. Žiadnym radikálnym zákonom nespravíme hneď podmienky, aby sa život na dedine už zlepšil, ale dedina vyrástala z daného stavu podľa určitého zákona, podľa určitej zákonitosti a dodnes vec vyzerala tak, že vedľa toho roľníka pracoval na dedine dajme tomu kováč lebo kolár. Zostaňme pri kolárovi, nakoľko to najlepšie poznám, keď som z takej rodiny. Boly 4 jutrá poľa na vŕšku a bolo remeslo. Pracovalo sa tam i tam. Pomáhalo sa i v remesle a celá rodina bola zamestnaná aj na poli. Navzájom sa tieto dve zamestnania alebo povolania doplňovaly, lebo ani jedno ani druhé ako samostatné povolanie nebolo by dalo základ dostatočnej existencie a obživy pre našu 10člennú rodinu.

Keď sa dívame na vec s hľadiska nového zákona, ktorý odhlasúvame, v budúcnosti vidíme, že tento súlad, alebo tieto podmienky, aby ten drobný remeselník, bez ktorého sa naša slovenská a, myslím, ani česká dedina nezaobíde, budú zákonom v značnej miere porušené, pretože remeselník ako nie výkonný roľník, i keď by to veľmi potreboval, aby si sociálne a azda zdravotne zlepšil, nebude môcť na pôde pracovať, lebo mu to zákon fakticky zamedzuje. Ale vezmeme si aj nášho vidieckeho robotníka, ktorý pracuje v továrni. Príde z továrne domov a ide do záhrady, prípadne so ženou na pole, kde si obrába trochu kapusty, trochu zemiakov, kde si privyrába k tomu, čo potrebuje na živobytie, lebo azda i v tej továrni nezarobí dosť. Teraz túto jeho možnosť zárobku, a nielen zárobku, ale i rekreácie zdravotnej a morálnej, mu znemožníme a nedoprajeme a miesto toho - ja sa obávam - miesto toho, aby išiel náš robotník si popracovať na pole, do záhrady, prípadne do vinice, pôjde voľný čas, pri ktorom by sa mohol rekreovať zdravotne, zmárniť do krčmy. Podobný stav je i s malými úradníkmi. Práve tak po svojej ťažkej práci potrebuje osvieženie, potrebuje rekreáciu a kus toho poľa, kúsok záhrady, proste kus pôdy, ktorú doteraz mohol mať, mať viacej nebude, lebo mu to zákon nepripúšťa.

Týmto, vážená snemovňa, nechcem povedať, že by sme zásadne tento zákon, ktorý odhlasujeme - ako to už jeden z rečníkov z našej strany prehlásil - zásadne zamietali. Ale chcem povedať, že budeme mať, a myslím, že každý, kto sociálnu štruktúru dediny slovenskej i českej dobre pozná, musí mať otvorené uši pre prípadné hlasy, ktoré sa ozvú v záujme novelizácie tohto zákona.

Poukážem len v krátkosti ešte na niektoré momenty. Bolí ma, že pri vážnych otázkach, pri ktorých riešime budúcnosť existencie nášho roľníctva, zachádza sa tak ďaleko k osobným útokom, zachádza sa tak ďaleko k nepekným spôsobom, ktoré sú azda nie dosť dôstojné. O koľko by bolo potrebnejšie, aby sme si všimli i tu na tomto mieste v snemovni, a porozprávali, aká úroda čaká nášho roľníka. Suchota na Slovensku je taká, že výnosy v najúrodnejších krajoch, ako je Trnava, Nové Zámky i slovenský východ, bude podpriemerná, a o tom, aby sme uvažovali, ako pomôcť roľníctvu, lebo nebude mať ani dosť chleba a nebude môcť dať ani toľko, koľko potrebuje naše verejné zásobovanie, nebude môcť produkovať mäso, mlieko, maslo, proste to, z čoho žijeme, na čo každý deň čakáme, o týchto veciach nezmienili sme sa tu podrobnejšie a nepovedali, ako donášať do tej našej dediny spokojnosť, aby ten roľník videl, že máme oň záujem, aby sme uvažovali o tom, ako nahrádzovať straty, kde bude úroda až katastrofálna, ako sa postarať o presun krmiva, o presun prípadne obilia atď. Toto všetko je potrebné a mohlo by byť iste i menej hnevom naladených rečí, ako ich je, keby sme sa takto úprimne o veci starali.

K samému zákonu ešte toto: Dal otázku pán kol. dr. Falťan, že prečo je Ďurišova roľnícka politika zlá. Len v krátkosti by som odpovedal preto, lebo roľníctvo táto politika neuspokojuje a neraz v pravom slova smysle ohrožuje v existencii. Konkrétne povedzme si i dôsledky tohto zákona. Keby tento zákon prišiel k svojmu uzákoneniu, uplatneniu po dôkladnej industrializácii Slovenska, keby sa všetky prebytky z tej slovenskej dediny, pokiaľ sa tam nebudú môcť v poľnohospodárstve uplatniť, keby sa tie prebytky ľudí mohly umiestiť v našich továrňach, bol by problém veľmi jednoduchý. My by sme to nedelenie pôdy mohli len vítať, ako ho v podstate vítame. Ale sú tu práve tieto prekážky. Čo s tými ľuďmi, ktorých od pôdy odtrhneme a ktorým v iných sektoroch nemáme dosť možností dať obživu a zamestnanie? Chcem tým povedať, že tieto radikálne osnovy, ktoré v podstate majú mnoho dobrých kladov a ktoré v podstate schvaľujeme, prichádzajú naraz nie vo vhodnej dobe a preto znervózňujú nášho roľníka. Aj tu je jedna príčina, prečo roľníctvo - a to je fakt - s politikou Ministerstva zemedelstva nesúhlasí.

Sú tu ešte iné okolnosti. Je tu práca roľníkova a odmena roľníkovej práce. O disparite cien tu už bolo mnoho povedané. Dúfam, všetkým nám je jasné, že tú disparitu nezavinil ani povereník dr. Kvetko, a v širokom základe ju azda nezavinil ani Ďuriš, ale možno povedať, že práve Ministerstvo zemedelstva je najpovolanejší orgán a činiteľ, ktorý tu disparitu cien musí odstraňovať a vynaložiť všetky snahy, aby tej disparity bolo čo najmenej, aby sa naše roľníctvo nedostávalo, ako hovoríme po slovensky, do závozu, do stavu, keď nielenže nestačí svoje životné náklady platiť z dôchodkov svojho roľníckeho podnikania, keď cudzie pracovné sily nie je vstave zaplatiť výťažkom z ich práce na jeho roľníckom podniku, ale siaha až k svojej majetkovej podstate, zadlžuje sa, lebo proste v tom živote hospodárskom pri tej nerovnomernosti cien, pri vysokých nákladoch výrobných, pri dražobe denných potrieb, ktoré z priemyslu a iných sektorov potrebuje, nie je vstave zo svojho podnikania získať na všetky tieto veci dostatok dôchodku.

Tu je zase druhá veľmi dôležitá vec, ktorú je treba vážne a s dobrým svedomím robiť, aby ten slovenský roľník i český roľník mal trošku z toho života aj radosť, aby sa neobával, ako vyplatí dane, aby sa neobával, či bude mať ozaj dosť len sám pre svoju rodinu chleba, aby se neobával, že absolútny jeho dôchodok je taký malý, že mu nestačí na živobytie. Toto je to dôležité, aby sme toho človeka pri tej pôde upútali. My vidíme útek od pôdy. Mám obavu, a mnohí iní tiež, že za chvíľu na tom Slovensku a verím i v Čechách ostanú nám veľké plochy poľa. Keď na jednej strane ho je nedostatok, na druhej strane nám zase ľudia pre tieto ťažké hospodárske okolnosti budú pôdu opúšťať. Ani v meste sa neuchytia a ja sa bojím o ich existenciu a o morálne dôsledky, ktoré z tohto všetkého môžu nastať.

Záujmom štátu musí byť konsolidovaný, spokojný, na svojej pôde pevne stojaci a ochotne pracujúci roľník ako pilier toho štátu. No vynasnažujme sa všetkými silami, i týmito zákonami, ktoré teraz budeme prejednávať a o nich rokovať, aby roľník mal všetky podmienky pre svoju spokojnosť, pre istotu v svojom podnikání a aby si pôdu, na ktorej pracuje, zamiloval a aby cez túto pôdu miloval aj svoj štát, Československú republiku. (Potlesk.)