Zákon z r. 1946 č. 128 dáva právny nárok návratu poľnohospodárskeho vlastníctva in natura rasove prenasledovaným. Toto ustanovenie je v mnohých prípadoch, ba v absolútnej väčšine prípadov na Slovensku v príkrom rozpore s tendenciou odovzdávania pôdy naším roľníkom, najmä na Slovensku. Podľa štatistických šetrení pôda rasove prenasledovaných, zabraná za doby neslobody, bola rozdelená medzi 12.000 slovenských roľníkov, ktorí dostali drobné prídely, pár hektárov na doplnenie svojho malého hospodárstva a tým na zlepšenie i svojho sociálneho živobytia. Druhá časť pôdy zabranej rasove prenasledovaným bola spravovaná fondom roľníkov, fondom pre správu židovských majetkov a táto preto, že nebola v rukách roľníkov a že nič nestálo v ceste, aby bola in natura vrátená bývalým vlastníkom, sa skutočne i reštituovala. Z toho dôvodu je zrejmé, že reštitučné nároky našich občanov rasove prenasledovaných v dobe neslobody sú uznávané nielen politicky, ale aj sociálne a že všade tam, kde niet medzi reštitučným nárokom rozporu s novou hospodárskou politikou a sociálnou politikou sa toto do dôsledkov uskutoční. Naproti tomu je prevažná väčšina prípadov, kde táto reštitúcia in natura sa dostala, a to som už povedal, do príkreho rozporu so sociálnymi záujmami nášho drobného roľníctva, ktorému nemožno vytýkať s hľadiska politického nijaké obvinenie. Zákon 128 myslel síce i na túto skutočnosť a priniesol ustanovenie v § 6, že reštitúcia sa nemá uskutočniť in natura v prípade zvláštneho verejného záujmu a zreteľahodných. Pýtam sa slávnej snemovne, čo môže byť väčším verejným záujmom ako záujem vyplývajúci zo všeobecnej tendencie našej zemedelskej politiky, totiž aby sa pôda neodoberala tým, ktorí na nej pracujú svojou tvrdou prácou už niekoľko rokov, zveľaďujú ju, vyrábajú hodnoty pre naše národné hospodárstvo a ktorí túto pôdu k svojmu sociálnemu zabezpečeniu nutne potrebujú. Chcem znovu pripomenúť, že ide asi o 12-14 tisíc drobných slovenských roľníkov, ktorí obdržali tejto pôdy po malej výmere a chcem poprosiť slávnu snemovňu, aby záujmy týchto roľníkov ozaj uznala so mnou a taktiež záujmy verejného charakteru, a aby súhlasila, aby pán minister pravosúdia upozornený na tento závažný problém reštitučný s tak ďalekosiahlymi sociálnymi dosahmi, ďalej aby som mohol vysloviť prianie, aby tento problém reštitúcie vyriešil pán minister v duchu našej novej roľníckej politiky, v duchu všetkých tých opatrení, ktoré si už tretia vláda NF dala do svojho programu. Žiadam preto, aby reštitúcia pôdohospodárskeho majetku, pokiaľ sa týka našich drobných a stredných roľníkov, politicky a národne zachovalých, nebola reštituovaná in natura, ale aby spravodlivé nároky rasove prenasledovaných boly vyriešené vo forme náhrady obecnej hodnoty za pôdu, ktorá im bola odňatá. Táto požiadavka je tým oprávnenejšia, keď vidíme, čo sa teraz s pôdou z reštitučného nároku vlastníkom vrátenou robí, keď vidíme, že vlastníci po získaní reštitúcie pôdy ju znovu predávajú, znovu ju dávajú na obchodný trh, rozvíjajú tak nespokojnosť na dedine a robia špekuláciu. Reštitujú svoje nároky proti duchu našej novej roľníckej politiky, pretože sami na nej nepracujú, ale ju predávajú a to nie tým, ktorí by už aj s hľadiska toho, že ju dosiaľ mali, obrábali, majú na ňu prednostný nárok. Volám preto pána ministra pravosúdia s úpenlivou prosbou k tomu, aby dal zastaviť procesy, ktorým sa táto reštitúcia, odporujúca nášmu ľudovodemokratickému zameraniu prevádza a aby vybavoval otázku verejného záujmu tak, ako je to k prospechu tých, čo na pôde pracujú a k sociálnemu posilneniu nášho roľníctva. Už týmto vybavíme rad problémov, ktoré sa v držbe pozemkového vlastníctva vyskytnú a ktoré má práve predložená osnova o zamedzení drobenia pôdy na zreteli.

Týmto riešením nielen, že podporíme sociálne záujmy nášho roľníctva, ale aj posilníme jeho puto k tomuto štátu, jeho ľudovodemokratickému zriadeniu, pretože roľníctvo bude vedieť a vidieť, že ľudovodemokratické zriadenie Československej republiky napomáha aj jeho sociálnemu vzrastu.

Demokratická strana dlho a vážne uvažovala o tom, či má dať k tomuto zákonu svoj súhlas. Po zrelých a bedlivých úvahách uznávajúc mnohé klady, ktoré v tomto zákone sú obsažené, rozhodla sa pre tento zákon hlasovať. Mám ale česť, slávna snemovňa, pri tejto príležitosti výslovne zdôrazniť, že nejde o súhlas bez výhrad, že v tomto prípade, keby sme videli, že vykonanie tohto zákona škodlive zasahuje do sociálnej štruktúry našej dediny, nášho pôdohospodárstva, a že miesto osohu a požehnania, ktorý má každý zákon priniesť, prináša neshodu alebo nešťastie, alebo vyvolá tragédie, nemohli by sme ani na chvíľu svoje kritické stanovisko premeniť na rozhodnú zmenu stanoviska tohto zákona a hlavne navrhnúť zmenu určitých nevýhodných ustanovení. Pánu kol. dr. Falťanovi chcem povedať, keď sa spytuje, čo máme proti novej roľníckej politike pána ministra Ďuriša, nech sa ide spýtať slovenských roľníkov a oni mu povedia; nech si položí ruku na srdce a potom prizná, že to nie je politická demagogia, ani politický strach. V tomto smysle teda zákon prijímame a budeme zaň hlasovať. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Torn.

Posl. Torn: Slavná sněmovno!

Sedmnáctkrát poražený a sedmnáctkrát vítězící tygr Francie Clemenceau řekl, že politika je věda i umění: vědět, čeho je třeba, a umění udělat to. Jiný z velikých politiků světového jména řekl, že politika je nejposvátnější a nejvyšší lidská činnost, protože politickou činností dá se příliš mnoho zkazit a zabíjet, kdežto kterýmkoli jiným uměním, na př. výtvarným, může se zkazit plátno, dláto nebo mramor, ale nemůže se nikdy udělat tolik škod jako v politice. Kdyby si na to býval kol. Ledl ve svém projevu vzpomenul, neužíval by v tomto slavném sboru lidového rčení, že politika je svinstvo. Pak by takováto činnost náležela do jiné říše a do jiné místnosti, nežli je náš parlament, a my musíme - a to je ta veliká mravní odpovědnost, pánové - ukazovat. V lidové demokracii našemu lidu, že politika je vyšší činnost (Hlas: Poctivá politika!) Ano, poctivá politika, a bylo by záslužným úkolem parlamentu, aby, vykonávaje tuto politickou činnost, ukázal svou velkou a náležitou přítomnost, když se projednávají v parlamentě takové veliké zákony jako dnešní zákon, a svou živou účast na takovéto mimořádné věci. Je to jeden z prvých velkých, významných zákonů, kterým zasahujeme do struktury soukromého vlastnictví, a jestliže tento významný zákon zde děláme, jestliže upravujeme pro budoucnost pozemkovou držbu, tu jsem si představoval, že v této síni slavného československého parlamentu bude projeven velmi vysoký a živý zájem o tyto veliké věci. A mám dojem jako zemědělec, že členové této sněmovny neprojevili velikého zájmu, ale že ho projevují jenom, když jde o zemědělské hlasy, a nikoliv když jde o poctivou a dobrou práci ve prospěch československého zemědělství.

Je to jedna z nejzávažnějších agrárních reforem od doby revoluce, neboť touto agrární reformou končíme éru starého společenského selského zřízení, které do nemožností drobilo zemědělskou držbu. Chceme, aby tento zákon, i když je velmi tvrdý, byl spravedlivý ve všech svých důsledcích, ale také ve všech hlediskách. Tímto celostátním zákonem, kterým uvádíme a usměrňujeme zemědělskou držbu při převodech dědických, ale také při prodeji v drobném u zemědělců, budujeme v podstatě jednu základnu, abych tak řekl, v pravém slova smyslu základnu pevného agrárního kmene, takového zemědělského kmene, kterým zvyšujeme výměru malých, trpasličích zemědělských usedlostí a snižujeme přemíru velikosti statků. A to je právě ona závažnost, která nám má odstranit v hospodářském životě skutečnost, že drobný zemědělec po provedení pozemkové reformy, po provedené revisi pozemkové reformy nebude už pro budoucnost konkurentem průmyslovému dělníku, nýbrž bude se živiti s celou svou rodinou na své půdě, aby tím umožnil průmyslovému dělníku, aby také mohl v každé době hájiti své existenční a životní potřeby. A protože to byl tak vážný a také delikátní problém, uvažovali jsme tak dlouho v zemědělském výboru ve velké starosti o to, aby tento zákon byl dobrý, a tak dlouho jsme se jím zabývali. Vždyť jsme měli na zřeteli, že je tady nedořešený problém dekretu číslo 12 o osídlení pohraničí a že nemůžeme dovolit v tomto jako v žádném budoucím zákonu, aby ti, kteří již jednou přijali své usedlosti v pohraničí, se nám vraceli zpět. Ale ta delikátnost spočívala také ještě v tom, abychom nedovolili zbytečný a nezdravý pohyb půdy, který by mohl způsobit omezení výrobnosti v zemědělském podnikání a zavinit situaci, že by byl náš národ, občanstvo našeho státu ohroženo ve výživě. (Posl. Václavů: Už v předmnichovské republice nechávali z titulu zajištění výživy obyvatelstva při pozemkové reformě pánům velkostatkářům přes 200 ha a lidé aby měli hlad. To jste měli mít na mysli!) Mám pane kolego, všechno na mysli a i k tomu se dostanu, abychom si o této otázce pohovořili.

A když jsme uvažovali o řešení této delikátní otázky, pak se z našich lavic ozývalo, abychom tu měli generální zákon, kterým bychom vyřešili všechny otázky dotýkající se vlastnictví a držby zemědělské půdy. A jestliže se ozývá, nebo by se chtělo ozývat, že toto by bylo brzděním, pak konstatuji: V košickém programu byla vyslovena všemi stranami tvořícími Národní frontu jedna zásada: revise pozemkové reformy; druhá zásada: pozemková reforma sama. Jestliže byly tyto zásady vysloveny již v košickém programu, od kteréžto doby uplynuly víc než dva roky, domnívám se, že mělo ministerstvo zemědělství náležitou míru času k tomu, aby takto v jednom zákoně kodifikované a unifikované zemědělské zákonodárství nám předložilo už před půl rokem k projednání, aby zde čas nebyl pro nás "stop" a abychom nestáli před problémy, že musíme celé noci projednávat tyto zemědělské zákony, aby ještě před prázdninami byly hotovy. Tedy dva roky času, a chcete-li, abych mluvil o zákonu právě projednávaném, paní a pánové, konstatuji, že už od podzimu se s tímto zákonem dělala agitace, a kdyby byl býval včas předložen, nemuseli jsme mít také "stop" tento čas.

Řekl jsem, že je tento zákon zákonem tvrdým, ale my chceme, aby byl spravedlivý, a musí v něm být zhodnocena všechna hlediska, ať jsou povahy sociální, sociologické, kulturní, ať se v nich vyjádří také ono pouto zemědělcovy lásky k půdě, která je nepsaným zákonem, která je hypotékou nevypověditelnou, hypotékou lásky k zděděné a rodné půdě, aby zde bylo zachováno všechno to, co cítí zemědělec celou svou duší a v celém svém nitru. (Hlas: To vám stačilo před válkou k vaší zemědělské politice!) Nestačily jenom tyto vztahy citové, ale nás zajímaly i otázky výrobní. A já se dostanu i k těmto otázkám výrobním, pane kolego Václavů, až budu odpovídat kol. Falťanovi na tu moderní, novodobou zemědělskou politiku.

A jestliže se dnes zabýváme tímto zákonem o zamezení drobení zemědělské půdy, pak nás k tomu vedlo jedno hledisko, které nalezlo ohlas v řadách mých klubových kolegů a u strany, jejímž jménem mám čest mluvit, to hledisko, že jsou to nové výrobní methody, nové výrobní směry, které nám určují, abychom se tak spontánně, samozřejmě, jasnozřivě stavěli k těmto novým proudům, novým vyrobním methodám a prostředkům a abychom tak spontánně tento zákon přijímali a podporovali. My vidíme, že v otázce pracovních sil se nestalo nic, že otázka mechanisace úžasně kulhá, poněvadž je nedostupná. Ale počítáme, že bude dostupná a že ji musíme řešit právě v důsledku nedostatku pracovních sil tím, že budeme rozdělovat půdu a doplňovat tam, kde jsou ony pracovní reservy, reservy budov, reservy strojů, a že také budeme upravovat podmínky a základy k tomu, abychom v budoucí mechanisaci náležitou racionalisací obdělávali zemědělskou půdu. A to nás vedlo k našemu spontánnímu stanovisku k tomuto zákonu. Tento zákon má dvě hlediska: jedno hledisko, které vyjadřujeme ryze socialistickou thesí: dát půdu lidem, kteří na ní pracují. A ptám se, když jsme tady stáli jako obhajovatelé nějakých zbytkařů a velkostatkářů, ptám se této sněmovny, kdo byl vyšším socialistou v tomto státě nežli stav zemědělský, nežli sedlák, který neznal žádný bezpracný důchod, který neznal rentu, ale který jako stroj byl zařazen v práci a vyráběl chléb. (Potlesk.) To bylo to vyznání socialismu, to je ona myšlenka, a proto jsme ji v podstatě přijali.

Teď chci vyjádřit to druhé hledisko, a to je ono, kterému říkáme: postavit soběstačné hospodářské celky, aby zemědělec nikdy nemusel hledat svoje povolání někde jinde, v průmyslu, a tak konkurovat práci dělníka průmyslového. A úkol všech dohromady v těchto reformních snahách, v těchto reformách agrárních, je jeden, který musejí národohospodáři, theoretikové náležitým způsobem zkoumat, a to je, abychom dovedli hledat typ nejideálnějšího zemědělského podniku pro budoucnost výroby a zabezpečení dostatku chleba pro výživu našeho obyvatelstva. (Potlesk.) Kdybychom tuto otázku, slavná sněmovno, řešili jenom s hlediska matematického, pak bychom se dostali k počtu, že můžeme mít každou zemědělskou usedlost 8 ha velikou, ale to byl počet matematický, to by byl někde jenom počet a výsledek sociální, ale nebyl by to nejideálnější typ. Nám nepostačí jenom sociálně zabezpečit 38% zemědělského obyvatelstva; my se musíme starat o to, abychom uživili celých 100% národa. (Potlesk. - Výkřiky.) Proto jsme přijali zákon, abychom navždy jako socialisté zabránili spekulaci s půdou, která právě způsobovala ony velké závady a krise v našem vývoji sociálním a - chcete-li - především v sociální zemědělské politice. A sedlák? Zemědělec? Ten nebyl nikdy spekulantem. A proto ani takoví sedláci, jako je náš Novák, jako jsou Horákové, Dvořákové, ti, kteří nesou ta česká jména, nebyli spekulanti a není potřebí, pane kol. Ledle, abychom jim vyprávěli o novákovské logice. Novák? Ten nereaguje na slova a věty, je-li v nich vyjádřeno přání či jméno pana ministra Ďuriše; ale reaguje velmi živě selským instinktem novákovským - selským, pravím - na všecko, co je zdravé a co je poctivé. (Různé výkřiky.) A proto se nemusí pan kol. Ledl trápit s touto novákovskou logikou a s myšlenkou, jestli Novák zkoumá, zdali je zákon dobrý či ne. Rozhodně nikdy není veden nenávistí. On má jednu nenávist - k nenávisti, to je pravda. Ta slova tady řekl již jednou senior naší sněmovny, posl. Vojta Beneš.

Tedy ne proti všemu ďurišovskému, ale proti všemu nesprávnému a pro všecko dobré. Říkáte, že Novák je pyšný na svoje jméno, pane kolego, na svoje slovanské jméno, ke kterému přišel bez vlastní zásluhy, a zapomíná, že jméno ani původ cti nepřidá. Pane kolego Ledle, slučovat jméno Novákovo s gaunery a ničemy je poněkud silná argumentace. Pan kolega Ledl jedno chtěl zaměnit, a to neslovanský původ Frice Hemelky, o němž Novák v předposlední schůzi tohoto parlamentu mluvil, se slovanským jménem Nováka. A já ho ujišťuji, že Novák Slovanem i také Čechem je. A nemá-li Feierabend české jméno, pak je velkým věrným Čechem. (Výkřiky.) Ano, je velkým a věrným Čechem. A on vám dá, velectění pánové, ještě příležitost. (Výkřiky.) Konstatuji, že Feierabend je dobrým Čechem a sloužil poctivě svému národu a za svoji poctivou službu byl jmenován ministrem. Až budete srovnávat své soudruhy s postavou bratra Feierabenda, seznáte, že mnohý z těch vašich na svých sinekurách pobírá víc než co obdržel on. (Hlas: Jmenovat!) Nebudu je jmenovat, ale až bude potřeba, napíšu. (Výkřiky.) Já vám to, páni a paní kolegyně v tisku napíšu. Mě neuvedete v omyl, abych vám je jmenoval. Já vás nechám chvíli v napětí, jen si popřejte. (Výkřiky.) On už to také v tisku napsal někdo a doložil to někdo. Pan kolega Ledl se posmíval i lásce k půdě, kterou jsem tady svým způsobem vyjádřil. Chtěl bych říci, pane kolego, že ne v každém případě, kde se prodává půda, je to půda spekulantů, je to půda Quislingů. Půdu prodávají také naši drobní, malí lidé, kteří upadli do neštěstí, ať živelní katastrofou nebo pádem dobytka či nemocí v rodině. V takovém případě, kdy náš nejdrobnější zemědělec musí prodat půdu, ačkoliv ji miluje a potřebuje, bych se nesmál. Ta půda domkářská a chalupnická je tolikrát nejen potem, ale také slzami skropená, a Dostojevský, ten nejlepší ruský filosof, o tom napsal: "Skrop zemi slzami svými a tyto slzy své miluj." Ten domkář, chalupník, ten sedlák ji skropil tolikrát a on miluje tyto své slzy, a proto nelze v každém případě tyto lidi zesměšňovat.

I když je nám bližší ten, kdo půdu kupuje, nežli ten, kdo půdu prodává, přece se musíme podívat, kdo ji prodává a jaké toho byly důvody. A tato lidská hlediska chtěli jsme ve své stipulaci zákona vyjádřit. Ale u vás bylo, kolegové z KSČ, když už jste si o to řekli, jedno hledisko, hledisko agitační. Ano, hledisko agitační už z doby Ďurišových šesti zákonů. A i když tento zákon ve své struktuře je podstatně změněn a když zanechal v sobě stopy mohutné právní konstrukce ministerstva spravedlnosti, přece přesto chcete agitovat. A k projevům hradeckým a k agitacím s těmito šesti zákony se tady musím jednoho dovolávat, a to takové nějaké důvěrné věci; člověk i důvěrnou věc dostane. (Slyšte!) "vyhráli jsme šest zákonů. Vyhrajeme další. V Hradci byly vyhlášeny další zásady. Někteří soudruzi byli nedočkaví. Musíme však vyčkati, až pro věc dozrají předpoklady. Nejdříve jsme museli odděliti statkáře revisí pozemkové reformy a pak můžeme přijít s požadavkem parcelace všech přes 50 ha. Jen tak přesvědčíme zemědělce, že nejde o soukromé vlastnictví, ale o odstraňování nespravedlnosti. Naše akce musí končit vítězstvím. Nemůžem si dovolit prohru, proto musíme akce dobře vypočítati. Program má váhu, když je akčním programem a proto jsme do souhrnu hradeckého programu zapojili i věci, které bude možno provésti až později. Boj o vesnici musíme vést konkrétně, akčně. Ať se na příklad někdo pokusí dohodnout se s malými v otázce zemědělské daně proti nám. Vesnici musíme ihned trvale rozdělit na reakci a pokrokové živly. V otázce taktiky boj musí býti veden jako boj za malého a středního rolníka. Ti dva musí býti spolu. Středních je sice jen asi 13%, ale mají velkou váhu na vesnici. Musíme je držeti v jedné frontě s malými. Nejvíce záleží na boji o středního rolníka. Střední rolník půdu nedostane. Bojí se o soukromé vlastnictví. Cestou k němu je zlepšiti jeho úroveň, to je jediné, co ho zajímá. Když zneklidňujeme velké, musíme uklidniti malé do 20 ha. Musíme jim dát klid a právní jistotu. Proto je nezbytné všechny problémy půdy ihned vyřešit, ústavně zabezpečit soukromé vlastnictví do 50 ha a tím dát středním zemědělcům jistotu. I budou-li zemědělci v budoucnosti žádat nové výrobní formy, tak to bude jejich věcí. A vývoj bude mít možnost měnit ústavu, neboť stále bude vznikati nová problematika, jak dál."

Tady vidíme, jak se jede podle plánu. Podle plánu od začátku až do konce. A to je to agitační hledisko, které my nesledujeme. My sledujeme to druhé hledisko, jak nejpoctivěji sloužit zemědělskému lidu a zemědělské výrobě. (Potlesk.)

Teď tu máme další problém. Kdo zdržuje projednávání těchto výsostných zemědělských zákonů? Viděli jsme tu vaši neúčast, ale prosím, vidíme i vaši spolupráci a práci ve výborech. To, co se stalo v poslední plenární schůzi, páni kolegové ze strany komunistické, nebylo důstojno tak velkého klubu, jakým je klub váš. A jestliže píšete ve svých žurnálech, kdo brzdí projednávání zemědělských zákonů, tak konstatuji jednu skutečnost s této tribuny: Třikrát vámi znemožněné projednávání zákonů pozvanými deputacemi způsobilo, že stojíme a neprojednali jsme to. Deputacemi, prosím, které přivádíte do parlamentu, působíte na parlament, a nesprávně je informujete, že jsou strany, počínaje od pravice a sociálními demokraty konče, jež zdržují projednáváni zákonů v zemědělském výboru. A předseda zemědělského výboru s této tribuny jako již několikrát ve výborových schůzích konstatoval, jaká je skutečnost. Při té příležitosti, když se píše, kdo brzdí projednávání těchto zemědělských zákonů, a jmenovitě jsou tu jmenováni poslanci z mé strany a ze strany slovenských demokratů, prohlašuji, že včerejší neprojednání zákona o Jednotném svazu českých zemědělců způsobil klub komunistických poslanců. (Potlesk.)