A tak, vážení přátelé, vidíme, že politický a hospodářský život se přizpůsobuje nové době. Přetvořujeme-li společenské řády velkými sociálními změnami, provedenými ve všech oborech a třídách obyvatelstva, je samozřejmé, že ani zemědělství nezůstane ušetřeno změn. Konfiskací půdy Němců, Maďarů a zrádců a předáním této půdy do rukou českých a slovenských zemědělců byla nastoupena cesta nejenom politické, ale i hospodářské konsolidace našeho života. Je pochopitelné, že při tomto vývoji je celkové uspořádání držby zemědělské půdy nezbytnou nutností. Některá opatření, která byla provedena v obhospodařování půdy, neměla dosud tak hlubokého zásahu jako zákon o rozdělení pozůstalostí se zemědělskými podniky a zamezení drobení zemědělské půdy.

Opatření tohoto zákona je posuzováno různě. Ve většině území historických zemí, hlavně v Čechách, nebude celkem znamenati valných změn, kdežto v zemi Moravskoslezské, hlavně v její jižní a jihovýchodní části, postihne tvrdě současnou generaci. Rovněž tak veliký zásah do poměrů držebních znamená i na Slovensku.

V zákoně nynějším nutno rozlišovati 3 části, jak jsem již pravil. První z nich jedná o ohraničení výměry, pod kterou nelze dělit zemědělský celek, druhá část pak určuje postup v pozůstalostním řízení při zemědělském majetku a třetí pak zasahuje do práva volného prodeje a koupě pozemku.

Je mým úkolem, abych jako poslanec a rolník k tomuto zákonu řekl několik slov. S objektivního hlediska po stránce národohospodářské klub lidových poslanců zaujal k osnově, hlavně k jejím dvěma prvním částem, kladné stanovisko, v úsilí o zabezpečení zemědělců pracujících na půdě sleduje osnova zákona, aby půda nebyla do nemožnosti rozdělována, ať již dělena mezi sourozence, anebo prodávána. Sám jako příslušník zemědělského stavu prožil jsem ve vlastní rodině ve dvojí generaci rozdělení základní usedlosti na jedenáct stejných dílů. A proto je mou povinností, abych s tohoto místa poukázal nejenom na kladné stránky tohoto zákona, ale i na určité negativní zjevy, které mohou tímto opatřením vzejít.

Hlavním úkolem tohoto zákona má býti posílení a zabezpečení hospodářské základny českých a slovenských zemědělců. Drobení půdy nedávalo vždycky záruku, že zemědělský objekt může plniti zdárně své poslání. Na druhé straně však v této současné době zejména v krajích, kde docházelo k rozdělování zemědělského majetku, bude současná generace dorůstajících mladých lidí těžce postižena. Rodičové nebudou moci dospívající dítky dostatečně zaopatřiti pro jiná povolání, a tudíž tvrdost tohoto zákona se jich jistě velmi těžce dotkne. Přenášíme se však přes toto opatření u vědomí, že jde o věc budoucího vývoje našeho zemědělství.

Ale stojí zato povšimnouti si ještě jedné okolnosti. Podle statistiky je známo, že největší přelidnění a největší populace byla právě v oblastech jihomoravských a slovenských. Nechci tvrdit, že snad okolnost dělení půdy a tím také řádnější zaopatřování dětí umožňovala rodičům zaopatření dětí v zemědělství. Byla to hlavně láska k zemědělskému povolání, jež vyrůstala z opravdové lásky k české půdě, která právě těmto lidem nedala, aby z tohoto kraje odcházeli. S tohoto hlediska můžeme také dnes býti svědky, že tolik těžkých a složitých problémů v této současné době musí zemědělský lid zvládat. Nesčíslné množství důležitých otázek čeká v zemědělství na své spravedlivé řešení. Program vládní i program budovatelský ukládá parlamentu, aby jej vyřešil.

Jestliže jsem se již zmínil, že účelem tohoto zákona je zásadní myšlenka dáti zemědělské usedlosti hospodářskou soběstačnost, tedy k tomu musíme dodat, že tento zákon je jen prvním krokem k uskutečnění této myšlenky, a další kroky bezpodmínečně musí následovat. Půjde především o to, aby zase zabezpečením rentability zemědělského podnikání a zemědělské práce byla opravdu vyřešena otázka kladného poměru zemědělců k půdě. Půda musí být především živitelkou a ne předmětem spekulačním. Úsilí lidové strany směřuje k tomu, aby český a slovenský rolník byl za svoji práci na poli spravedlivě odměněn.

Zůstává dosud otevřena a nerozřešena otázka cenového rozpětí mezi zemědělstvím a průmyslem. Nelze přece nadále přihlížeti k tomu, aby uměle vytvořená cenová disparita nadále znemožňovala hospodářský vzestup zemědělců. Má-li býti uskutečněn program nejširšího zmechanisování zemědělské práce, musí to také být umožněno především daleko větším výrobním plánem hospodářských strojů pro soukromé zemědělské podniky a současně také úměrným snížením cen těchto hospodářských strojů. Bylo již s tohoto místa v parlamentě při jiných příležitostech poukazováno na cenový nepoměr mezi výrobky zemědělskými a průmyslovými a toto cenové rozpětí bylo již také často porovnáváno a kritisováno. Chtěl jsem tím jen naznačit, že při našem úsilí o hospodářské zabezpečení zemědělců musí také dojíti k spravedlivému vyřešení všech těchto otázek.

Přílišné omezování svobody zemědělce také žádným způsobem nemůže přispívat k jeho chuti k těžké práci. Je již také čas, aby bylo zrušeno řízené hospodářství a zjednodušena komplikovaná soustava tržních svazů a nepoměrně veliké cenové rozpětí, které vyvstává právě tímto řízeným hospodářstvím, jež jako pozůstatky z doby okupace, z doby nesvobody necháváme si nadále v našem hospodářském životě.

Jsme svědky toho, že zemědělci se domáhají úpravy cen za zemědělské výrobky, ať již to byl požadavek zvýšení cen řepy, brambor, ječmene, anebo všech jiných obilnin. Tento problém se nedá stále odkládati, poněvadž musíme v zemědělské politice sledovat otázku, aby všechny vrstvy v národě skutečně také slušně mohly býti živy a udržely svoji existenci.

Několik desítek let trvající problém útěku obyvatelstva z venkova do měst je také jednou z příčin nejistoty a nerentabilnosti zemědělského podnikání. Jestliže zákon, který dnes projednáváme, sleduje tuto myšlenku, bude naším úkolem zabezpečit existenci zemědělců také i výnosově. Před touto světovou válkou naše československé zemědělství bylo vysoce intensivní. Měli jsme poměry takové, že jsme měli zemědělských produktů nadbytek a zásobování obyvatelstva bylo zabezpečeno. Vinou války se stalo, že v současné době máme značné starosti zásobovací.

Bude bezpodmínečně naší povinností, abychom sledovali příčiny úbytku výnosnosti naší půdy. Příčin je několik a dotknu se jen některých. Jde o to, aby český a slovenský zemědělec měl pevnou záruku, že mu bude zachováno soukromé právo vlastnické. Stálé rozrušování zemědělské veřejnosti a ohrožování soukromého práva vlastnického jistě neprospěje ke klidu a také nebude pobídkou k intensivní práci. Celé území našeho státu a veškerá půda musí být také hospodářsky obdělávána, aby opravdu z ní plynul užitek celému národu. Podle mého názoru budeme muset zkoumat také otázku, zda vyslovená hranice držby půdy 13 ha podle dekretu o osídlení je dostatečnou hospodářskou jednotkou k soběstačnému hospodaření a využívání všech technických vymožeností, zejména, když tato vyslovená hranice nedělá naprosto žádného rozdílu mezi kraji úrodnými, méně úrodnými a po případě horskými s nepříznivými klimatickými podmínkami.

Zemědělský výbor v současné době projednává také osnovu zákona o revisi pozemkové reformy. Bude následovat zákon o scelování pozemků atd. Mám řadu stížností z osidlovaných krajů, kde zejména v polohách vyšších v případech, kdy u zemědělských usedlostí byly vyšší výměry než 13 ha, jsou pozemky nad 13 ha od usedlostí odebírány a pronajímány jako půdní reserva těmto zemědělcům dále. Existenční podmínkou těchto lidí je, jak jsem již uvedl, soběstačnost, a proto považuje lidová strana za svůj požadavek, který bude prosazovat, aby tito osídlenci dostali do vlastnictví zároveň také selské lesy, poněvadž ony tvoří nezbytnou součástku existence zemědělského podniku.

Vím také, že v osidlování budeme ještě řešit otázku, zda všichni ti, kteří půdu obdrželi, budou ji také řádně obdělávat a svědomitě na ní pracovat, poněvadž nelze přehlížet skutečnost, že mnozí, kteří půdu osídlili, poznávají po určité době, že zemědělství není tak jednoduchý problém a že je to opravdová starost a těžká práce o živobytí a kus chleba. Jsou-li pronášeny kritiky, že není veškerá půda v pohraničí obdělána anebo že není dostatečně osídlena, nebudu tuto otázku rozebírat. Vím však, že i dnes, kdy už na všechny osidlovací otázky máme čas a kdy máme možnost žadatele o půdu posuzovati podle jejich povolání, přece dějí se u nás stále případy, že dostávají půdu nezemědělci před skutečnými zemědělci. Zdá se mně, že přece jenom v této době bychom už měli dbáti těch, kteří na půdě hodlají pracovat, a jim opravdu bychom měli půdu přidělovat, aby se mohli poctivě živit. Až provedeme revisi pozemkové reformy a dokončíme zemědělské plány, které sledujeme k posílení malé zemědělské usedlosti, přirozeně že pozemkovou reformou, kterou budeme sledovat vlastně rozdělení půdy z první pozemkové reformy, uspokojíme jenom část žadatelů, poněvadž je to jen nepatrný zlomek naší potřeby. A proto lidová strana považuje také za svoji povinnost, jako programovou součástku k posílení malého zemědělství hájit tu zásadu, aby i státní statky sloužily tomu, aby byly posilovány malé zemědělské usedlosti, aby tedy i tyto státní statky byly rozparcelovány.

Abychom si udrželi vzestupnou linii naší zemědělské výroby a abychom zabezpečili výživu našeho národa z vlastního zemědělství, je nezbytně potřebí si uvědomiti, že stojíme před úkoly, jichž se musíme nutně zhostit. Svého času určili naši národohospodáři při posuzování poměrů v zemědělství v nově se vytvářející Evropě našemu zemědělství veliké úkoly. Chceme a musíme se vlastně státi šlechtitelskou a chovatelskou stanicí zemědělskou pro celou Evropu. Úkol tento můžeme splniti jen tehdy, když český a slovenský rolník bude opravdu vlastníkem půdy, kterou obdělává a která mu zabezpečuje klidný život. Inteligentní rolník a vysoká pracovitost našich zemědělců opravňují veškeré naděje, že tyto úkoly, které jsou novými poměry u nás určovány, budou také splněny.

Lidová strana a její parlamentní delegace bude usilovat, aby stát zabezpečil zemědělskému obyvatelstvu za jeho práci při budování naší osvobozené republiky, při němž zemědělství přineslo a nadále přináší tolik obětí, spravedlivě jeho existenci a také mu dal právní jistotu.

Proto také u vědomí této odpovědnosti bude lidová strana hlasovat pro projednávaný zákon. (Potlesk.)

Podpredseda Komzala: Ďalším prihláseným rečníkom je p. posl. Haško. Udeľujem mu slovo.

Posl. Haško: Slávna snemovňa!

Keď prejednávame návrh zákona o zamedzení drobenia poľnohospodárskej pôdy, ktorý svojou tendenciou chce zamedziť ďalšie drobenie pôdy a má iste ďalekosiahly význam pre posilnenie pôdohospodárskeho stavu najmä na Slovensku, nakoľko v českých zemiach platí podobný zákon už niekoľko desaťročí, a keď chcem kvitovať niektoré veľké klady tohto zákona ako zveľaďovací prínos našej parlamentnej práce a roľníckej politiky do nášho roľníckeho života, nemôžem sa, ako výkonný drobný roľník obísť bez toho, aby som neupozornil slávnu snemovňu aj na reflex a dôsledky, ktoré tento zákon hodí na našu, najmä drobnú a strednú roľnícku verejnosť na Slovensku.

Slávna snemovňa! Slovenský roľník už podľa dávnej a pradávnej zvyklosti usiloval o to, aby svojou tvrdou mozoľnatou prácou a prácou svojej rodiny svoj zdedený, poťažne nadobudnutý majetok nielen udržal, ale ešte i zveľadil a aby ho potom zveľadený mohol nechať v rovnomerných podieloch svojim potomkom, svojim deťom, ktorí tak iste ako on srástli s touto pôdou, na ktorej s ním žili i mreli a tvorili spoločne čestnou prácou hodnoty nielen pre seba, ale i pre národ a štát. Toto bolo a je vžitou patriarchálnou zvyklosťou nášho roľníctva. I keď chcem konštatovať, že práve prejednávaný zákon má na mysli na jednej strane tvorenie slabých nesebastačných roľníkov a chce posilniť roľnícky stav, predsa naša roľnícka verejnosť, až si osvojí dokonale dôsledky tohto zákona, a ja neváham tvrdiť, že to bude veľká väčšina našej roľníckej verejnosti na Slovensku, bude brať tento zákon ako zásah do jeho súkromného vlastníctva, ako zásah do jeho slobody a vôle.

Slávna snemovňa, vžijme sa do tohto: Keď roľník, ktorý má stredné, povedzme 10-12 ha veľké hospodárstvo a má troch synov a jednu alebo dve dcéry a mal by zdediť tento majetok len jeden syn, prípadne dcéra, ostatní súrodenci budú nútení ísť za prácou a chlebom do sveta, čím na jednej strane hlboko zasiahneme do ich rodinného života, do ich lásky, súdržnosti, ktorú oni v rodine pestovali, lebo nie je záruky, aby ten, ktorý bude dediť tento majetok, mohol všetkých svojich súrodencov finančne uspokojiť, vyrovnať s podielom im patriacim. V dôsledku toho vzniknú spory, nenávisť a rozbitie rodiny. Uvažujme, či v takomto prípade nebolo možné aspoň riešenie také, aby ak už nebudú spoločne dediť dvaja alebo traja, či by sa nemala dať možnosť zákonom, aby títo súrodenci, ktorí na pôde vyrástli, na nej pracovali a majú k nej tie najbližšie vzťahy, chcú tvoriť a pracovať, aby si mohli prípadne, ak nie spoločne dediť, ale iný majetok nadobudnúť alebo kúpiť.

Viem, že i na Slovensku, ktoré je polohove a hospodársky veľmi rozdielne, budú kraje, ktoré azda s menším odporom uvítajú tento zákon. Avšak budú kraje, najmä na východnom Slovensku, kde ani priemysel do tohto času nie je ešte dostatočne rozvinutý, ani dopravné prostriedky a komunikácie pre dochádzku do školy, prípadne na remeslo nie sú dostatočne zaistené, ktoré budú trpko pociťovať a snášať následky, ktoré práve uvádzam. (Předsednictví převzala místopředsedkyně Hodinová-Spurná.)

Slávna snemovňa, ale nejde len o tieto argumenty, ktoré som spomenul. Nejde len o roľníka. Ide o každého, kto by si v budúcnosti chcel nadobudnúť sebamenší kúsok zeme, kto by si chcel kúpiť alebo založiť záhradníctvo, malý vinohrad a chcel by na tejto pôde i pracovať. Ide o tých mnohých drobných ľudí, ktorí vedľa svojho hlavného zamestnania a vo svojom voľnom čase hľadajú prírodu, hľadajú i to, aby si týmto spôsobom sociálne pomohli. Poukazujem tu na to, že týmto zákonom budú dotknutí mnohí a veľmi mnohí i štátni a súkromní malí úradníci. Poukazujem na to výslovne, lebo ani v tomto smere prejednávaný zákon nemôže uspokojiť a domnievam sa, že za nejaký čas budeme sa musieť pozrieť na to, či sa tento zákon osvedčil, v ktorom smere sa neosvedčil a v ktorom smere bude treba zákon opraviť.

Ale, slávna snemovňa, budú ešte mnohé ďalšie ťažkosti. Bude treba organizovať úver, aby sa v tom prípade, keď nemôže dôjsť k deľbe medzi dedičmi, hladko, bez sporu a bez svárov usporiadaly ich pomery. Skúsenosti v Čechách nám môžu byť v tomto smere vodítkom.

Ale tento zákon bude znamenať i to, že mnohé osoby týmto zákonom dotknuté budú sa musieť obracať k iným povolaniam. Pôjde o to, aby sa dedinskému človeku vo zvýšenej miere poskytly možnosti k remeselnému školeniu a aby sa prebytky takto vznikajúce zámerne a plánovite privádzaly predovšetkým do remesiel a do živností. A pokiaľ Slovensko v dnešnom jeho stave nemohlo všetky tieto prebytky prijať, ľudia by si museli vyhľadávať zamestnanie vo fabrikách, treba dať Slovensku po tejto stránke všetky možnosti. Preto tento zákon bude spravodlivý len vtedy, keď nebude znamenať len obmedzovanie práv a slobôd, ale keď na druhej strane bude tento zákon znamenať i zvýšenú povinnosť pre vládu a pre všetkých verejných činiteľov, ktorí sú za to zodpovední, aby sa industrializácia Slovenska diala aj s tohto hľadiska.

Ťažko by bylo dnes podrobne odhadovať dôsledky tohto zákona, ktorý môže veľmi značne zmeniť sociálny obraz menovite na Slovensku. Uvedomme si medziiným i dôsledky, ktoré sú možné v smere populačnom. Spomíname si pritom na vianočný prejav prezidenta našej republiky, ktorý nás núti k bedlivej úvahe všade tam, kde prinášame nové zákonné opatrenia.

Nech je mi dovolené ešte, slávna snemovňa, dotknúť sa v krátkosti jednej záležitosti. Keď prejednávame zákon o zamedzení drobenia pôdy, ktorým sa má podporiť sociálne postavenie na pôde pracujúcich a ktorým sa sleduje vytvorenie sebastačných poľnohospodárstiev, nemôžem sa nezmieniť aj o iných zákonných opatreniach, ktoré sa poľnohospodárskeho vlastníctva pôdy dotýkajú a tým upravujú štrukturálnu stavbu nášho roľníctva. Je treba v tejto súvislosti vyporiadať sa aj s takýmito zákonnými opatreniami, ktoré riešily problém vlastníctva pôdy i v dobe okupácie, to je aj za tzv. Slovenského štátu. Medzi týmito zákonmi na prvom mieste stojí zákon 128/46 o reštitúcii majetku rasove prenasledovaných za doby neslobody. Je nám všetkým ešte príliš pred očami a v mysli to rasistické a neľudské zachádzanie s občanmi židovského náboženstva a odsudzujeme ho dnes, kedy prehlbujeme demokraciu a slobodu na poli hospodárskom a sociálnom, viac ako kedy predtým. Nikto z nás ako zástupca ľudu a demokracie nemôže nájsť než odsudzujúce slová k tomuto všetkému, čo sa s touto kategóriu československých štátnych občanov za doby neslobody robilo a stalo. Sú to problémy politické i sociálne, ktoré musíme mať vždycky na mysli pri reštitúcii práv týchto občanov, aby sa stali znovu skutočne rovnoprávnymi občanmi nášho štátu.

Keď si však toto všetko uvedomujeme, musíme celú problematiku s hľadiska majetku týchto občanov premietnuť do tých nových hospodárskych a sociálnych tendencií, ktoré naša ľudovo-demokratická republika sleduje, a ktoré žiada, aby aj s problémom reštitúcie majetku rasove prenasledovaných sme sa vyporiadali dľa týchto nových hospodárskych a sociálnych základní, o ktoré usilujeme. Nebude preto v rozpore s našou politickou a ideologickou základňou k tomuto problému, keď posvietim na otázku prevádzania reštitúcie majetku rasove prenasledovaných hlavne vo vzťahu k poľnohospodárskemu majetku. Ako je známe, naša roľnícka politika v ľudovo-demokratickom zameraní vytýčila si heslo, že pôda patrí predovšetkým tým, ktorí na nej pracujú a že dľa tohto hesla treba urobiť všetky tie legislatívne a organizačné opatrenia, aby sa toto heslo prevádzalo, aby sa stalo skutočnosťou a hlavne, aby toto heslo bolo i právnymi zásahmi, a to aj pokiaľ sa týkajú dosahu minulosti, prevedené v život.