Vážení pánovia, uvádzam tieto dáta na začiatku preto, aby sme si uvedomili veľkú rozdrobenosť a maloroľnícky ráz nášho poľnohospodárstva. Keď si pritom uvedomíme veľkú rozdrobenosť parciel jednotlivých poľnohospodárskych podnikov, totižto na Slovensku máme 12 až 14 mil. parciel, takže na jeden poľnohospodársky podnik pripadá priemerne 50-55 parciel rolí, lúk a pastvín, je nám potom veľmi jasné, aký veľký dosah a význam má práve prejednávaný zákon o zamedzení drobenia poľnohospodárskej pôdy. Uvedomíme si tiež pritom, že doteraz existujúca úprava pozemkového vlastníctva bola nespravodlivá a rozdrobenie pôdy tak nezdravé, že zabraňovalo akémukoľvek hospodárskemu pokroku v poľnohospodárskej výrobe a že bránilo nejakému plánovitému zvyšovaniu výnosov a zvyšovaniu životnej úrovne roľníckeho ľudu. A tento smutný stav bol výsledkom nedostatku vhodných zákonných úprav a na druhej strane svedčí aj o nedbalej zemedelskej politike v minulosti. Na odstránenie tohto nezdravého stavu potrebujeme previesť spravodlivú úpravu pozemkového vlastníctva, potrebujeme previesť veľkorysú komasáciu a potrebujeme samozrejme už preventívne zabrániť ďalšiemu drobeniu poľnohospodárskej pôdy už či pri dedení alebo pri odpredaní.

Predložená osnova zákona upravuje, ako som už povedal, dve veci. Jednak drobenie pôdy pri dedení a pri faktickom rozdeľovaní parciel, a jednak pri odpredávaní, pri odcudzovaní pôdy. Praktický dosah tohto zákona na Slovensku bude iste ťažký a súhlasím s tým, že azda vyvolá i určité roztrpčenie a nestretne sa iste všade so súhlasom. Malí a strední roľníci, ktorých na Slovensku máme v tej výmere, ktorú zákon určuje ako minimálnu hranicu pri dedení okolo 60%, to je v oblasti repárskej 5 ha, v oblasti obilnárskej 8 ha, v oblasti krmovinárskej 10 ha a v oblasti pastvinárskej 15 ha, že týchto 60% našich poľnohospodárov bude musieť prakticky odovzdávať svoj poľnohospodársky podnik vždy len jednému dedičovi, a to podľa predloženej osnovy zákona v prvom rade tomu, ktorého si on vyberie, a jedine v tom prípade, keď tento dedič je neschopný prevziať majetok, rozhodne o tom súd podľa zákonitých úprav, uvedených v predloženom návrhu.

Samozrejme stojíme tu pred otázkou, čo bude s ostatnými príslušníkmi rodiny, ktorí nebudú mať nárok na reálny podiel dedičský, na dedenie poľnohospodárskeho podniku alebo jeho časti. No, tu, chvalabohu, nie sme už v tej situácii, že týmto príslušníkom rodiny naskytujú sa vďaka veľkorysej industrializácii Slovenska príležitosti pre zamestnanie, a súčasne i zákon v § 10 dáva týmto príslušníkom rodiny prednostné právo pri prevádzaní pozemkovej reformy. S ohľadom na to, čo už bolo povedané, súhlasili sme s tým, aby táto časť zákona nadobudla na Slovensku účinnosti až od roku 1950. Druhá časť zákona zamedzuje drobenie pôdy pri reálnom delení pozemkov. Keď si dobre uvážime ten veľký počet parciel, ktorý na Slovensku máme, pochopíme dosah a význam tohto opatrenia, ktoré zabraňuje, aby sa parcela už či pri odpredaji alebo delení zmenšila pod výmeru pol hektára. Toto ustanovenie má pre naše slovenské poľnohospodárstvo, vyznačujúce sa veľkou rozdrobenosťou parciel, preto mimoriadne veľký význam.

Najspornejšou časťou pri rokovaní o tomto zákone v zemedelskom výbore bola časť tretia, ktorá upravuje prednostné právo na kúpu poľnohospodárskych pozemkov vtedy, keď ich majitelia chcú odpredať.

Tu najprv by som chcel poznamenať, že s hľadiska záujmov malých slovenských roľníkov nie je najvhodnejšie riešená tá zásada, že pôdu môže kúpiť, len ten, kto vlastní lebo obhospodaruje najmenej 2 ha pôdy. My máme, ako som uviedol, i v štatistických číslach veľké percento poľnohospodárskych podnikov pod dva hektáry. A tento zákon prakticky zabraňuje, aby títo drobní a najdrobnejší poľnohospodári, roľníci, mohli zväčšiť svoje majetky. A preto už teraz upozorňujem na to, že v tomto smere bude treba pravdepodobne urobiť v krátkom čase nápravu pomocou novelizácie.

Pri prejednávaní tejto časti boly namietané formálne-právne nedostatky tejto časti, že sice je treba upraviť otázku odpredaja poľnohospodárskej pôdy v tom smysle, aby sa doplňovaly nesebestačné poľnohospodárske podniky, aby skrátka pôda prechádzala len do rúk roľníkov, ale že vraj toto treba riešiť samostatným zákonom.

No, § 18, ktorý sa stal tak slávnym pri rokovaní, myslím, že tak, ako je prijatý, predsa len zabráni čiastočne špekulácii s veľkostatkárskou pôdou. Lebo išlo nám len o to, aby pri odpredaji podnikov s výmerou nad 50 hektárov nemohly sa odpredaje uskutočniť neroľníkom. Je samozrejmé, keď všetci tvrdíme, i pán posl. dr. Zibrín, že je za to, aby pôda patrila len roľníkom, že tu sme na jednej bázi, ale rozchádzame sa žiaľbohu už potom v tom praktickom prevádzaní, keď my hovoríme: Ale kde tu pôdu zobrať, aby sa doplnily tie trpasličie poľnohospodárske podniky? A tu sme samozrejme už úplne na opačných stanoviskách. Veľmi ľutujem, že niektorí páni tak vehementne zastávali zásadu, že veľkostatkári môžu predávať svoje pozemky i neroľníkom. To je praktický dôkaz toho, že je veľký rozdiel medzi rečou a potom medzi praktickým prevádzaním a uskutočňovaním maloroľníckej politiky.

Prejednávaný zákon zapadá do celého súboru zákonov, ktoré chcú upraviť otázku pôdy a pozemkového vlastníctva. Je len nutným, ale istým doplnkom už všetkých buď prerokovaných alebo prerokovávaných osnov, je logickým doplnkom prevádzania pozemkovej reformy, chystaného zákona o revízii starej pozemkovej reformy, chystaného zákona o komasácii, chystaného zákona o celkovej a konečnej úprave pozemkového vlastníctva. A pri tejto príležitosti dovoľte mi, aby som zdôraznil znovu, že skutočne koreňom všetkých roľníckych problémov je a zostane ešte dlhší čas problém pôdy, otázka držby pôdy a pozemkového vlastníctva. Bez vyriešenia týchto problémov nie je možné zabezpečiť zdravý rozvoj nášho poľnohospodárstva a zlepšiť hmotné a kultúrne položenie nášho roľníctva. Som tiež toho názoru, že po schválení všetkých týchto osnov, ktoré sa snažia upraviť držbu pôdy a pozemkové vlastníctvo vôbec, bude treba prikročiť ku kodifikácii všetkých týchto poľnohospodárskych zákonov.

Dovoľte mi však, aby som poznamenal, že ten, kto bagatelizuje a znemožňuje osnovy ministra zemedelstva, ten, kto vidí len formálne-právne chyby a chybičky, je s odpustením buď neznalý poľnohospodárskych problémov a problémov držby pôdy, alebo je to zlomyseľník, ktorý nechce úmyselne a vedome pomôcť drobnému roľníckemu ľudu. Postoj k roľníctvu môže byť rôzny. A často sme svedkami toho, že určití poslanci i verejní činitelia nevedia sa odpútať od toho starého folkloristického postoja k roľníkom, keď v roľníctve a v roľníckych problémoch chcú vidieť stále len problém folkloru, halien, spevu, krbcov atď.

Myslím, že na roľnícky problém sa dnes musíme pozerať ako na veľmi vážny hospodársky a sociálny problém a že si musíme pritom uvedomiť, že základom našej roľníckej politiky musí byť malý roľník, pretože držba nášho poľnohospodárstva je maloroľnícka. A tu sa mnohí rečníci dopúšťajú demagogie, častokrát sa dovolávali, počuli sme to už dnes na tejto pôde, že 60% alebo 56% je roľníckeho ľudu na Slovensku. Áno, je to pravda, podľa sčítania z r. 1930 máme 56 %, podľa najnovšieho sčítania 49,1%, ale to nie podstatné, ale to, že keď sa oháňajú týmito číslami, na druhej strane chcú vylúčiť z tejto kategórie roľníckeho obyvateľstva tých najbiednejších a najdrobnejších, a keď rátame len s výmerou do 2 ha, už je to celých 40% z tohto počtu 56 či 60 alebo 49,1, čiže to znamená, že niektorí páni nie sú si vedomí skutkového stavu, skutkového rozpoloženia našej držby pôdy, alebo že vedome a zlomyseľne operujú s týmito 60%, ale keď ide o práva, práve tých najdrobnejších chcú z tohto počtu vylúčiť.

A ešte nakoniec, vážení páni poslanci, dovoľte mi, aby som zdôraznil to, že úprava pomerov držby pôdy a pozemkového vlastníctva nedá sa samozrejme previesť naraz a jedným zákonom a že práve preto minister Ďuriš vyšiel s tými zákonmi postupne, pri čom, ako som už spomenul, pamätá sa na kodifikáciu týchto zákonných úprav, ktoré smerujú k úprave pozemkového vlastníctva. Sme svedkami v zemedelskom výbore, na verejných schôdzach a i tu v pléne často nepekných a neslušných útokov na novú zemedelskú politiku, reprezentovanú ministrom Ďurišom. Ja by som sa veľmi rád úprimne spýtal tých odporcov novej poľnohospodárskej politiky ministra Ďuriša, aby boli tak láskaví a povedali konkrétne a otvorene, čo na tejto politike je závadné, prečo táto politika je protiroľnícka, ako oni často tvrdia, či preto, že rozšírila súkromné vlastníctvo drobných a stredných roľníkov, preto, že sobrala pôdu Nemcom, Maďarom a domácim zradcovským veľkostatkárom, či preto, že chystá veľkorysú komasáciu, či preto, že chce mechanizovať poľnohospodársku výrobu a snížiť takto pracovné bremeno, či preto, že snižuje plánovite a podľa daných možnosti cenovú disparitu, či preto, že dáva slovo a prednosť drobnému a strednému roľníkovi pred statkárom a špekulantom na pôde, či preto, že sa skutočne stará v rámci daných možností a časového rozpätia o to, aby sa šíril pôdohospodársky pokrok, aby drobný roľník, malý roľník, pracujúci na pôde, bol sociálne zaopatrený? Či azda preto, že skutočne táto politika má ráz vyslovene maloroľníckej politiky, a to preto, že vychádza z tých skutočností, že ráz nášho poľnohospodárstva je maloroľnícky?

A čo staviate, páni, proti tejto politike, čo staviate okrem toho, že sa snažíte šíriť falošné zprávy o údajných kolchozoch, že chcete naháňať strach a pôsobiť rozvrat na českých a slovenských dedinách? Či to je program, ktorý môže vyvážiť tento konkrétny a maloroľníkom prospešný program Ďurišovej politiky? Alebo je to, vážení páni, strach o svoje partajné mocenské pozície? No, v tom prípade by som mal takú skromnú radu: Poďte s nami v tomto boji za práva malých roľníkov a za krajšiu budúcnosť maloroľníckeho ľudu a nemusíte mať ten strach, že maloroľnícky ľud sa od vás odkloní. (Potlesk.) Bojujete proti spravodlivej veci, a práve preto váš boj, váš zápas je vopred prehraný, práve preto sme svedkami toho, že minister Ďuriš so svojou maloroľníckou politikou víťazí. (Potlesk.)

Podpredseda Komzala (zvoní): Ďalším prihláseným rečníkom je p. posl. Kovář. Udeľujem mu slovo.

Posl. Kovář: Pane předsedo, slavné ústavodárné Národní shromáždění!

Vládní návrh zákona tisk č. 542 o rozdělení pozůstalostí a zamezení drobení zemědělské půdy bude míti dalekosáhlý a důležitý význam pro naše zemědělství. Stanovení hranice v oblasti řepařské 5 ha, obilnářské 8 ha, bramborářské 10 ha, pastvinářské a pícninářské 15 ha při rozdělení pozůstalostí zabráni kouskování zemědělské půdy a jest jedinou a správnou cestou k tvoření zemědělských celků a současně dobrým předpokladem mechanisace v zemědělství. Zákonné ustanovení, že přejimatel musí býti výkonným zemědělcem, zaručuje, že půdu dostanou pouze ti, kdož na ní pracují, a zamezí jakékoliv spekulaci peněžních ústavů, různých advokátů, doktorů, rentistů a jiných povolání s touto půdou. S povděkem nutno přijmout ustanovení, že v prvé řadě mají nárok na půdu nejbližší příbuzní, což je zárukou, že zděděná půda zůstane v rukou rodu, a tímto zákonným ustanovením se zachovává stará rodová tradice, která se uplatněním předkupního práva ještě více utužuje. Nařízení zákonné, že v pozůstalostním řízení soudy budou respektovati poslední vůli zůstavitelovu, jde-li o osoby schopné. t. j. výkonné zemědělce, nutno s povděkem vítati neb tímto ustanovením jest tvrdost tohoto zákona značně zmírněna a nechává na vůli zůstavitelově svobodnou volbu předání majetku zemědělského schopným osobám, nejbližším příbuzným. Vyjmutí půdy, na niž se pěstuje zahradnictví, vinařství a chmelařství, pod stanovené hranice umožní skupinám lidí pracujících v těchto oborech existenci, neb tyto druhy zemědělské výroby je možno prováděti na menších výměrách rentabilně. Ustanovení, že spoludědicové mohou se o rozdělení majetku dohodnouti, a o vyplacení dědických podílů nechává plné právo této dohodě, ovšem není-li dobré vůle k dohodě, rozhodne s konečnou platností příslušný soud, který ve zvláštního zřetele hodných případech za součinnosti Jednotného svazu českých zemědělců může připustiti dělení na menší celky, než jsou v tomto zákoně stanoveny. § 18 tohoto zákona, o který byl sveden nekonečný zápas, je sice tvrdým zásahem do rozhodování o vlastnictví půdy při prodeji, rovněž ustanovení o minimální hranici k nabytí další půdy je tvrdé. Chceme-li však dělati soběstačné zemědělské celky, musíme si říci, jak je budeme dělat a proto jsme museli ustanovení zákona přijmout a určit, aby v budoucnu nebylo s půdou spekulováno. Tímto opatřením dostane se v budoucnu půdy jen těm, kteří podle tohoto zákona jsou schopni a vyhovují stanoveným podmínkám.

Velikým, ba přímo historickým kladem tohoto zákona je přiznání přednostního práva pachtýřům hned za členy rodiny, které těmto zaručuje zákonné přednostní právo na tuto půdu před jinými uchazeči, a tím se dostává celá otázka pachtované půdy ke konečnému spravedlivému řešení a ti, kdož na pachtované půdě jen dřeli, mohou se státi postupně jejími majiteli.

Dámy a pánové, atmosféra v zemědělském výboru je nabita politickou elektřinou a jeho jednání mnohdy ke škodě věcí jest zdlouhavé a svízelné. Zdržovací taktika osnov, jak jsme v tomto zákoně v § 18 byli svědky, neslouží nám ke cti a rovněž osobní útoky kolegů poslanců nejsou místné. Chceme-li dělat rozumnou zemědělskou politiku, nutno se podívati na věci od základu a vážně přikročiti k jejich řešení. Zásada, že půda patří těm, kdož na ní pracují, musí být společně dodržována a tuto půdu musí dostati skutečně ti, kdož na ní pracuji a jí ke své obživě potřebují, a je absolutně nesmyslné, hájiti několik jedinců, kterým je problém půdy cizí a slouží pouze jako prostředek k obohacení a pohodlnému životu.

Čs. sociální demokracie hájí zásadu soukromého vlastnictví půdy do 50 ha. Když jsme před půl druhým rokem na svém sjezdu tuto hranici stanovili, byl veliký poplach. Soudruzi z levice křičeli, že hájíme velkostatkáře, ostatní, že je to zásah do soukromého vlastnictví a že je to málo.

Teď kol. Smrkovský se k této hranici veřejně hlásí a kol. Novák dokonce řekl, že to byl jejich program, ovšem zapoměl uvésti původního autora. S tohoto místa oběma děkuji za tato slova, která dokazují, že sociální demokracie i v tomto případě ukázala a našla cestu, na které se můžeme společně shodnout, a jsem si jist, že vyřešíme společně další problémy, které musí být v zájmu zemědělství rychle řešeny. Ovšem nesmíme dělati pštrosí politiku, strkati hlavu do písku, ale podívat se na věc zpříma, zcela vážně a otevřeně ji řešiti. Heslo "můj táta ani děd to nedělal a nepotřeboval" dnes neplatí. Musíme se stále učit a zdokonalovat, a proto nebojme se vzíti operační nůž a rázným řezem upraviti držbu půdy volně a svobodně, aby to vyhovovalo našim změněným poměrům, ovšem bez kopírování nějakých cizích vzorů.

Práci v zemědělském výboru ztěžují zemědělské deputace. Zde se uplatnilo pořekadlo: Každá hůl má dva konce. Když jsme přijali t. zv. stávkující zemědělce, museli jsme pak pochopitelně přijmouti i další deputace proti jednacímu řádu sněmovny. S tohoto místa žádám, aby se již přestalo s organisováním deputací. Pojďme každý z nás na vesnici a složme přímo tam účty ze své parlamentní práce, ať nás lid na vesnici posoudí. Naši práci v zemědělském výboru i v parlamentě to jenom prospěje. Napjatý poměr mezi panem ministrem a zemědělským výborem musí býti nějak zlikvidován a konečně odstraněn. Nepřispějí však k tomu zlobná slova pana ministra pronesená v Tutlekách a rozhodně nepřispějí k tomu ani útočné projevy deputací.

My sociální demokraté přes to, že nás strkáte jednou nalevo, po druhé napravo, jdeme svou vlastní cestou, rovně a jasně, podle svého programu a zásad, a v zemědělské politice pro nás platí heslo: "Půda patří těm, kdo na ní pracují! Svobodný sedlák a svobodný chalupník na svobodné půdě je nejlepší záruka našeho zemědělství!

Proto čs. sociální demokracie chce a má dobrou vůli a poctivou snahu řešiti problém půdy celkově a tento zákon jest jenom dílčím řešením. Máme-li míti v držbě půdy pořádek, nutno soustřediti právo rozhodovací do jednoho místa, a zameziti několika orgánům mnohdy protichůdná rozhodnutí, a proto jsme podali iniciativní návrh zákona na zřízení Národního pozemkového úřadu, který má býti vrcholnou, rozhodující instancí v držbě přidělené půdy. Otázka rolnických komisí rovněž vyžaduje bezpodmínečně okamžitého řešení a reorganisace. Není dále možno klidně přihlížeti k tomu, co se v různých místech stalo a ještě dnes se děje, kde rolnické komise rozhodují čistě politicky, a proto je nanejvýš nutné provésti změny v rolnických komisích a dáti v nich zastoupení všem politickým stranám.

Klub poslanců čs. sociální demokracie prohlašuje, že je ochoten pokud možno urychleně projednati všechny předložené osnovy zemědělských zákonů o revisi pozemkové reformy, scelování půdy, o myslivosti a cukrovarech, ale přednostně žádáme předložení zákona o organisaci Jednotného svazu českých zemědělců a učiníme všechno, aby tento zákon ještě v tomto zasedání byl přijat parlamentem a aby tak naši zemědělci dostali před žňovými pracemi zákon o své odborné a odborové organisaci, který přinese našim zemědělcům právní jistotu a klid.

Jménem klubu poslanců čs. sociální demokracie prohlašuji, že budeme pro tento předložený a projednávaný zákon hlasovat. (Potlesk.)

Podpredseda Komzala (zvoní): Ďalej je k slovu prihlásený p. posl. Štambachr, ktorému dávam slovo.

Posl. Štambachr: Vážení pánové. Slavná sněmovno!

Probíráme-li celý problém hospodářské a sociální otázky v Československé republice, musíme si přiznat, že zemědělství je jeho podstatnou složkou ke všeobecnému blahobytu. Jde-li o soběstačnost a vzestup k blahobytu, je celý tento problém závislý také na zemědělství. A snad také to byla jedna z příčin, která vedla k tomu, že jedna strana hned při začátku projednávání tohoto zákona v zemědělském výboru se snažila, aby určitým způsobem působila na veřejné mínění, aby zejména delegace objednávané z různých míst naší republiky zde snad měly posuzovat nebo ovlivňovat rozhodování zemědělského výboru. Vážení, jestliže také v plenu sněmovny při jedné příležitosti bylo hovořeno o problému, jakoby snad někteří poslanci anebo některé strany zúmyslně prodlužovali jednání zemědělského výboru, musím tyto výtky odmítnout, poněvadž jako člen zemědělského výboru parlamentního jsem si velmi dobře vědom, jak už zde bylo některými pány řečníky zdůrazněno, že tato osnova zákona dala by se rozlišit na tři samostatné díly. A pakliže se na to poukazovalo, bylo to věcné, kritické hledisko, které nesledovalo nic jiného, nežli abychom jako zákonodárci upozornili na všecky nedostatky, které po případě mohou vzejít, když by zákon byl nedomyšlen. A už všeobecná rozprava o zákoně o revisi pozemkové reformy mnohé tak nadpověděla, že skoro poznáváme souvislost zejména třetího dílu tohoto zákona, který dnes projednáváme, s dalšími zákony, které budou následovat a které zemědělský výbor bude projednávat.