Ale za nejúčinnější bombu v tom ohledu je pokládán útok proti státním statkům. Voláte: "Parcelovat velkostatky? Dobře, ale potom nejdříve ten největší velkostatek! Statky státní!" Myslím, že neprozrazuji asi žádné tajemství, řeknu-li, že tato v potu tváře vyrobená bomba je špatně časovaná, protože dosud ještě nikdo neřekl, že státními statky nemá býti přispěno k úpravě a ozdravění nesprávného rozdělení půdního vlastnictví. Bude však nutno zachovat určité pořadí, a majetku státu, našeho milovaného československého státu, ne snad nějaké nám nepřátelské rakousko-uherské monarchie, toho majetku bude použito až v řadě poslední, až budou vyčerpány všechny možnosti a prostředky jiné. (Potlesk.) Ano, netrpěliví pánové, na všechno dojde. Nejprve revise první pozemkové reformy, samozřejmě i s církevními statky, a potom určení nejvyšší hranice půdního vlastnictví a rozřešení otázky pachtu a půdy spekulační. Stát se svou půdou nám neuteče, jak by se velice snadno mohlo stát v případech právě jmenovaných, a bude-li se po vyčerpání zatímního programu jeviti naléhavá potřeba ukojit ještě další hlad po půdě, nic nám nebude bránit v tom, aby za určitých podmínek bylo použito i části půdy státních statků. V žádném případě však nesmí a nemůže být přikročeno k likvidaci tohoto majetku jako celku, protože jeho význam pro naše zemědělství je už dnes a bude ještě více v budoucnosti toho druhu, že jej nesmíme podceňovat.

Já slyším už předem vaši námitku: "Co je to platné, když se tam špatně hospodaří, když státní statky jsou pasivní a doplácí se na ně." To je pravda, pravda velice stará. Na státní statky se doplácí a doplácelo se už v první Československé republice. Já nevím určitě, zda se nedoplácelo dokonce už v Rakousku. A bude se na ně ještě doplácet. Bude se na ně doplácet tak dlouho, dokud správa těchto statků bude v rukou těch správců, vrchních a ředitelů, kteří tuto pasivitu státních statků pokládají za nezměnitelný přírodní zákon a nejsou schopni tento svůj názor změnit a přizpůsobit novým poměrům. Ale tento stav není od věčnosti a není nezměnitelný. Státní statky musí být a budou rentabilní. Nebudou rozparcelovány. (Potlesk.) Státní statky musí se státi ústředním bodem, směr udávajícím činitelem veškerého našeho zemědělství, vzorem a oporou veškeré zemědělské výroby. Malé zemědělce budou seznamovat s použitím nejnovějších technických vymožeností, budou jim nápomocny radou i skutkem, budou jim opatřovat ušlechtilé osivo a sáď, budou jim pomáhat propůjčováním strojů a vykonáváním práce těmito stroji, na jejichž opatření zemědělci sami finančně a z důvodů hospodárného využití nepostačí.

Toho se však nedosáhne bez zásahů do zpuchřelé správní organisace tohoto půdního bohatství, neobejde se to bez hlubokých změn osobních v této správě. Tyto změny a zásahy bude nutno provést bez sentimentality, bez ohledu na vysezená nebo vyleželá práva jednotlivců, i když se sem tam při tom šlápne na palec několika nehospodářům, sobcům a lenochům, po případě sabotérům, kteří za dosavadní pasivitu hospodaření na státních statcích jsou v první řadě zodpovědni. Já vím, že při tom bude pláč a skřípění zubů, bude mnoho řeči o teroru, o násilí, mnoho pokřiku o domech hrůzy atd. Ale starý pořádek a starý duch načichlý Rakouskem, ba feudalismem musí být odstraněn a bude odstraněn a slavnostně pochován. Já pro svoji osobu mám jenom obavu, že na tomto pohřbu v prvních řadách truchlících pozůstalých uvidíme všechny, kdož dnes roní krokodilí slzy nad neudržitelným stavem a pasivitou státních statků, způsobovanou namnoze, já nechci tvrdit, že úmyslně, jejich politickými přáteli a souvěrci. (Potlesk.)

O politice a politickém umění říkávají lidé, že prý je to svinstvo, že prý je to vlastně umění jinak mluvit a jinak myslit a také jinak jednat. Kdyby tato definice byla správná, potom by byl naším nejlepším politikem našeho zemědělského výboru, politikem, kterému by sám pan posl. Kameníček dosahoval sotva po kotníky, pan posl. Zibrín. (Veselost.) Jeho frajkumšty, které robil, jsou prostě nepřekonatelné. Jemu byste velice hrozně křivdili, kdybyste chtěli o něm tvrdit, že byl proti projednávanému zákonu. A on by se nad touto pomluvou opravdu pohoršil. On byl sice také pro návrh p. posl. Nermutě, aby se ta nešťastná osmnáctka vyhodila z toho zákona, ale on pro to byl jenom proto, aby se mohla lépe připravit ve formě samostatného budoucího zákona, a nebem i peklem se neváhal zapřisáhnout, že je za nějaký ten měsíc ochoten oběma rukama hlasovat nejenom pro tento, ale pro všechny zákony o pozemkové reformě. Záleželo mu jenom na té krátké lhůtě těch několika měsíců, v kteréžto lhůtě by mu šikovní advokáti s břehů Vltavy, Svratky i Dunaje ukázali, že jsou hodni své pověsti a že dá-li se jim možnost a příležitost, dovedou úpravu pozemkového vlastnictví k prospěchu svých mandantů provádět rychleji nežli někteří svobodnou volbou zvolení členové lidově-demokratického parlamentu. (Potlesk.)

Promiňte mi, jestliže jsem o některých zjevech a názorech, pronesených během jednání o předložené osnově v zemědělském výboru, mluvil podrobněji než tyto názory zasluhovaly. Ovzduší, které tím bylo v zemědělském výboru vyvoláno, nepřispělo ani ke zvýšení prestiže tohoto sboru, ale ani k jakosti projednávaného zákona. V zákoně zůstaly mnohé nedokonalosti, které by bylo bývalo možno při troše dobré vůle odstraniti. Přes to i v této podobě, v jaké máme zákon před sebou, znamená zlepšení dosavadního stavu a přináší zemědělcům výhody, které před tím neměli. Pokládám za svoji povinnost při této příležitosti kvitovat účinnou pomoc a velkou práci, kterou vykonali zástupci strany sociálně demokratické, aby zamezili a znemožnili ještě další zhoršení tohoto zákona.

My komunisté budeme pro přijetí tohoto zákona hlasovat v přesvědčení, že tím pomáháme uskutečňovat věc dobrou a že tato naše práce nalezne pochopení u pracujících zemědělců, protože je v souhlase a souladu s jejich zájmy a přáními. (Potlesk.)

Místopředseda Petr (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Soukup, kterému uděluji slovo.

Posl. Soukup: Slavná sněmovno, paní a pánové!

Když jsme v zemědělském výboru přistupovali k projednáváni návrhu zákona, týkajícího se rozdělení pozůstalosti se zemědělskými podniky, s dvěma přívěsnými díly, jež jednaly o zametení drobení zemědělské půdy a o přednostním právu na koupi zemědělské půdy, vybavoval se mi v mysli obraz Baarova románu "Poslední soud". V paměti vyvstalo mi ono úsilí chodského sedláka, podělit své syny tak, aby jeho grunt byl rozdělen každému z nich rovným dílem a aby nemohly povstati sváry. Leč jdeme-li po stopách celého pestrého a napínavého děje, zachycujícího způsob myšlení života na vsi, setkáváme se se skutečností, že toto poctivé úsilí se nesetkalo se zdarem. Ano, celý konflikt mezi bratry končí nadmíru dramaticky zabitím bratra v hádce. Tento případ upoutal mou pozornost nejen pro svůj vzrušující děj, ale také proto, a to budiž po pravdě řečeno, že látka, z niž děj vycházel, ono dělení selských usedlostí, byla v českých zemích případem jistě ojedinělým, ano neznámým. - Musíme tu opravdu doznat, že ono rámcové zákonodárství z roku 1889, na něž byl naroubován onen zemský zákon č. 68 z roku 1908, bylo zákonodárstvím opravdu pokrokovým, a je pravdě nepodobno, že kdyby nebylo odlišných právních poměrů v tomto směru v zemi Moravskoslezské a na Slovensku, že bychom těžce novelisovali tento starý vžitý zemský zákon. Vzácným rysem jeho je vedoucí myšlenka zachovati v celku svébytné zemědělské usedlosti jako záruku zdárného vývoje rodu jej obhospodařujícího.

Tato myšlenka je nesporně cenná a nelze ji oddisputovati ani v naší době. Této základní myšlenky bude třeba se přidržet při všech zákonech, týkajících se držby půdy. Mám za to, že každé pozůstalostní řízení je potud usnadňováno, pokud vedle dobrých právních předpisů a pečlivých pozůstalost provádějících soudních orgánů existuje také mezi sourozenci pouto lásky a láska k rodné usedlosti, zušlechtěná prvky křesťanské kultury. V těch případech i soudy snadno řeší své úkoly. Ovšem zákon se musí opírat o skutečnosti a dát jasné směrnice.

Při projednávání tohoto vládního návrhu zákona v zemědělském výboru došel jsem k závěru, že naše veřejnost je mylně informována, že tento zákon ať již v dílu prvém, či případně třetím, způsobí radikální převrat v držbě půdy a že je jakousi vedlejší pozemkovou reformou. Tuto povahu hlavně prvý díl tohoto zákona rozhodně nemá. Máme-li na mysli zachování svébytných zemědělských usedlostí, mohlo by se státi, že právě použitím nebo častým používáním tohoto zákona při pozůstalostním jednání by vznikaly zemědělské usedlosti ne již dosti rentabilní. Pokud se týká dílu třetího tohoto zákona, mohu podle zkušeností získaných v okruhu svého působení říci, že změny v držbě jsou v kraji, v němž žiji, velmi řídkým zjevem. Mám za to, že zemědělský výbor tím, že proti původnímu návrhu ministerstva zemědělství změnil a zvýšil hranice, pod něž nesmí klesnouti výměry dílů vzniklé dělením, zákon podstatně zlepšuje.

Je naší povinnosti přispívat k tomu, aby vznikaly jen takové usedlosti, které nejen dají zemědělci dostatek práce, ale i důchod, zajišťující dostatečný životní standard. Musíme bránit tomu, aby nově vznikaly takové zemědělské jednotky, které vytvoří třídu ne dosti zaměstnaných, chcete-li říci polozaměstnaných zemědělců s nutným důsledkem, t. j. s nedostatečným důchodem a s věčnou nespokojeností v srdci. Tyto stíny měla první pozemková reforma. Nemohu se zhostit přesvědčení, že ani parcelace ve vnitrozemí z půdy Němců a kolaborantů tyto obtíže nezmenšila, spíše mám dojem, že řady nesoběstačných byly rozšířeny. Chceme-li, aby ony přesuny v pozemkové držbě v řízení o revisi pozemkové reformy měly zdárný výsledek, musejí býti neseny snahou po doplnění dnešních drobných usedlostí, a to hlavně oněch, jejichž vlastníci jsou zemědělci nebo z nichž možno svébytně zemědělce vytvořit. Neopíjejme se frází, že máme půdy ve vnitrozemí tolik, že budou mít všichni dost. Lituji jen, že naše státní statistické úřady nepodaly nám podnes přehled o tom, jaké je složení držitelů zemědělské půdy, a že veškeré přípravy, které státní úřady i samotné ministerstvo konají, musí se opírat o stará data, ať již z doby protektorátní anebo ještě starší. Jsem toho názoru, kdybychom měli již dnes jasný přehled o tom, kolik je držitelů půdy v kategorii na př. do 2 ha, do 5 ha, do 10 ha atd., že bychom si mohli učinit jasnou představu o tom, jakým způsobem použijeme oné půdy, kterou budeme moci v revisi pozemkové reformy znovu umístit. Mám za to, že tato data jsou nanejvýš potřebná, aby v době, kdy hovoříme o všestranném plánu, nevznikl nám v jedné oblasti chaos. Mám za to, že i data, pokud se týče půdy v rukou statkářů a velkostatkářů, a to hlavně pokud se týče půdy zemědělské, jsou nepřesná, a to proto, že jsme byli svědky velkých přesunů právě z rukou Němců a jiných zpronevěřilců do rukou drobných obyvatelů. Je proto nanejvýš nutné, aby každému plánu, který má zlepšiti poměry, předcházel jasný přehled o dané situaci.

Přiznávám se, že změna, kterou jsme se v § 11 zřekli přednostního postavení mužských potomků při nabývání pořadí pro uplatňování dědických nároků na usedlost, působila mi pocit smutku. Tímto rozhodnutím ocitáme se v rozporu s duchem venkovských tradic, který v minulosti zvláštním způsobem ctil staletou přítomnost venkovského rodu na jeho gruntě. Přiznávám se ovšem také, že přečasto asi narazíme na skutečnost, že budeme muset v pravém slova smyslu hledat dědice, protože jsme svědky nezdravého odumírání venkova nedostačující populaci. Tato skutečnost, která také pramení v oblasti mravní, je vážným, ano hrozivým nebezpečím pro celý národ.

Nejpodstatnější zlepšení návrhu ministerstva zemědělství je po mém soudu právě v § 18 a 19, tedy v onom dílu, který se nejobtížněji rodil. Dospěli-li jsme k závěru, že přece jen nemůžeme zavádět v pravém slova smyslu přidělovací řízení na každou prodávanou parcelu se všemi dobrými, ale hlavně nedobrými důsledky pro život na vsi, mám za to, že jsme tím vyhověli a vyhovujeme zdravému vývoji zemědělce. Stanovili jsme zde plán a v jeho mezích dali jsme svobodu. Tak jako v přírodě jedna rostlina je nadána menší, jiná opět větší životaschopností, tak i mezi zemědělskými rody na vsi máme rody zdatné, ale máme také jiné rody hospodářsky odumírající. Kdybychom se snažili tento přirozený, možno říci výměnný vývoj regulovat, nedocílili bychom positivních výsledků. Přidělovací řízení není zvláštním nebo universálním prostředkem k odstranění obtíží, které tu máme. Vzpomeňme na př. na příděly cigaret. Zde často nejhorlivějšími odběrateli byli právě nekuřáci. A také v přídělových řízeních s půdou v minulém parcelačním řízení byli často nejnaléhavějšími žadateli lidé, kteří s ní často vůbec nesrostli a pro něž se tato půda stala předmětem spekulace a, chcete-li, třeba předmětem určité šmeliny. Vzpomeňme, kolik změn bylo do dnešní doby provedeno. Ten svobodnější styl, tak jak jsme jej v tomto díle vytvořili, odlišný proti původní osnově, umožní, že bude zemědělská půda přecházet do rukou zemědělských lidí, kteří ji plně využijí k splnění úkolů, kladených z důvodů veřejného zájmu, ale hlavně k uspokojení vlastnímu.

Zákon, jak jej projednáváme, i když jsme jej podstatně zlepšili, má své nedostatky, jež vznikly také z oné téměř předvolební nervosity. Velmi pochybuji, že by se za takové nálady podařilo vytvořit zákony takové, jaké chceme míti, totiž jasné, pevné, neměnné po celá desetiletí.

Pro mne zůstává nepochopitelnou snaha přimět každého, aby se ztotožnil ve všem s názory a programovými hledisky pana ministra zemědělství, případně jeho politické strany. Můžeme míti k určitým věcem případně i stejný poměr, ano i snahu řešit některé problémy stejným způsobem, ale nakonec musíme si všichni uvědomit, že přece jen jsme voleni každý na jiný program a za jinou stranu.

Vážení pánové, před chvíli tu hovořil kolega posl. Ledl a já byl velmi překvapen tím, že tu v pravém slova smyslu pěl velikou apologii na státní kapitalismus v podobě státních lesů a statků. Jestli nejsme a nebyli jsme ctiteli kapitalismu soukromého, proti kterému měl nakonec stát v rukou dostatek moci k zákroku, nejsme a nebudeme ctiteli také kapitalismu státního. (Potlesk.) Jestliže tento kapitalismus v tomto socialistickém státě nadměrně narůstá, máme obavy, splní-li tyto reformy tak, jak je děláme, svůj úkol. Mám o tom vážné pochybnosti. Kol. Lédl tu pěl chválu na státní lesy a statky, že jsou něčím, bez čeho nezbytně stát nemůže existovat, a nakonec se téměř snažil dokazovat, že stát nemůže existovat bez státních lesů a statků. Vážení pánové, jsem na pochybách, posloužíme-li takto dnešní situaci. Kdybychom měli mít takový stát, jako jsou státní lesy a statky, nedopracovali bychom to daleko. (Potlesk.)

Jsem také na pochybách, je-li správné ono konstatování pana kol. Lédla, že to budou státní lesy a statky, které při své rozloze budou radit všem ostatním zemědělcům! Latifundisté budou radit chalupníkům! Není to nesmysl? Poradcem může býti jen ten, kdo ovládá příslušnou materii, v tomto případě malozemědělci dokáže poradit jen člověk, který v této jednotce hospodaří. Nebudu plakat, budu-li nucen jíti na pohřeb těmto státním lesům a statkům, poněvadž věřím, že tím nepohřbívám stát, ale že pomáhám nepohřbívat státní pokladnu. (Potlesk.)

K projednávanému návrhu zákona mohu říci, že jen vzhledem k stávajícím poměrům v Čechách nebyla naléhavost tohoto zákona pociťována. Je-li však tento zákon veden snahou unifikovati poměry v tomto směru v celém státě, jsme ochotni přiznat jeho účelnost, a proto bude poslanecký klub lidové strany pro osnovu hlasovat. (Potlesk.)

Místopředseda Petr: Uděluji slovo p. posl. Hyklovi.

Posl. Hykl: Vážená sněmovno, paní a pánové! Dnešního dne máme uskutečniti zákon dalekosáhlého významu. Jde o zákon, jímž se má zameziti nežádoucímu a stálému drobení zemědělské půdy v pozůstalostním řízení. Na tento zákon čekala naše vesnice velmi dlouho, neboť v něm spatřovala nejen zabránění stálému přírůstku tisíců a tisíců dalších chudých a chudších zemědělců, ale byla také přesvědčena, že vydáním zákona o zamezení drobení zemědělské půdy přestane konečně stálý útěk k jinému zaměstnání, a to právě v důsledku malé a k obživě nepostačující výměry. Do jakých extrémů se zašlo ve volném dělení půdy v pozůstalostním řízení, při čemž pravidelně všichni dědici reklamovali příděl půdy pro sebe, je vidět nejlépe při pohledu na políčka severního a středního Slovenska, jižní Moravy a některých částí Čech. Jsou to často půl druhého metru široká a několik desítek nebo set metrů dlouhá políčka, takže sklizeň a jejich obdělávání jsou vždycky pro majitele nejen problémem, nýbrž i velikou ztrátou času a plýtváním pracovními silami. Při tom nemluvím ani o tom, že použití strojů na tak malé ploše je skoro nemožné. S potěšením můžeme konstatovat, že v zemích českých už ve většině případů - za to vyslovuji dík našim uvědomnělým zemědělcům - dochází u příslušných soudů, projednávajících pozůstalostní řízení, ve velké většině případů k dohodě mezi dědici a hospodářství pravidelně obdrží nejstarší mužský potomek, v němž ostatní sourozenci nebo příbuzní spatřují záruku řádného obhospodařování statku.

K řešení tak významného zákona, který bude protivahou komasace, můžeme přistoupiti také proto, že jsme dekretem č. 12 z r. 1945 a pak již připravovaným zákonem o revisi první pozemkové reformy a ještě jinými připravovanými zákony, jež mají řešiti otázku pachtované půdy, opatřili dostatečné množství půdy, kterou zajistíme existenci dětí těch zemědělců, na něž se z rodného statku nic nedostalo v důsledku malé výměry.

Důsledky tohoto zákona projeví se také v osídlení našeho pohraničí v oněch oblastech, kde méně výnosné a vyšší půdní polohy měly za následek menší příliv osídlenců. Není také náhodou, že v tomto zákoně je také pamatováno v mnoha paragrafech na spoluúčast Okresního sdružení Jednotného svazu českých zemědělců, který má při jednání o pozůstalostním řízení dáti jednak své dobrozdání, jde-li o osobu nebo zaujetí stanoviska, případně odborný posudek, jde-li o věci hospodářské nebo technické.

První pozemková reforma snažila se také v praxi řešiti zabránění drobení zemědělských drobných a středních statků tím, že zápisem v pozemkových knihách u okresních soudu bylo poznamenáno v knihovní vložce "hospodářský nedíl", k jehož dělení mohl dáti souhlas pouze Státní úřad pozemkový resp. ministerstvo zemědělství. Právo nedílu se pohybovalo mezi 3-12 ha a bylo děláno z těchto příčin: