Doplnit pozemkové vlastnictví malých a středních rolníků znamená nejenom dostatek půdy, ale také možnost nových investic. Strana proto předkládá návrh na zemědělskou akci investiční. Na sjezdu zemědělských pracovníků strany ve dnech 14. a 15. května t. r. byla otázce zemědělských investic věnována značná pozornost. Úvěrová služba pro naše zemědělství při normálních podmínkách je neúnosná. Investiční potřeby budou veliké. Bez rozumného plánu financování zemědělských investic bychom byli svědky nového zemědělského předlužení. Žádáme pro úsek bytových investic a zemědělské akce investiční přímo částečné úhrady z veřejných prostředků místo složitých amortisací a zbytečně zatěžujících úvěrových příspěvků.

Zemědělství potřebuje také nově stavět. Jeho stavební program potřebuje moderních stavebních metod, potřebuje využití neodborných pracovních sil, zejména dalekosáhle použití dřeva a nových stavebních hmot jako stavebního materiálu. Žádáme proto řádné vybudování a dotování stavebního zemědělského výzkumu. Čs. sociální demokracie předložila v parlamentě iniciativní návrh také na zvýšení prostředků, které jsou k disposici pro mechanisaci vesnice. Kontrola dvouletého plánu nás přesvědčila, že tvrzení sociálně demokratických zemědělských poslanců, že strojní investice ve dvouletce jsou nedostačující, je pravdivá. Žádáme zemědělské poslance strany Národní fronty, aby se připojili k našemu návrhu na změnu zákona o dvouletém hospodářském plánu v tom smyslu, aby výroba hospodářských strojů byla postupně zvyšována až na 2 miliardy Kčs ročně. Ekonomická hlediska, která odpůrci vesnice uplatňují, jsou jenom do jisté míry oprávněna. Charakter špičkových zemědělských prací a naprostý nedostatek pracovních sil znamená, že nedostatek výroby hospodářských strojů je pro zemědělství otázkou existenční.

Po otázkách úpravy pozemkového vlastnictví a otázkách, které na tuto věc navazují, je druhým nejzávažnějším úkolem zemědělské politiky péče o pracovníka, člověka na půdě pracujících. Nelze zapřít, že sociální a hospodářská disparita se vývojem od 5. května ještě více zhoršila v neprospěch vesnice. Je sice pravdou tvrzení, že jsme šli v zemědělství ku předu mnohem dál, ale tempo socialistických výhod pro pracovníky na druhém břehu bylo ještě prudší. To má přímý důsledek, že disparita ještě zvětšila. Malozemědělská rodina nese dnes těžce, že na př. systém rodinných přídavků nebyl vyřešen také v nějaké formě pro a proto naše strana žádá ministra sociální péče, aby tak v nejbližší době učinil.

Problém pracovních sil je otázkou, která přes všechny dobré snahy není řešena prospěch zemědělství dost radikálně. Předkládáme proto k úvaze našim zemědělským pracovníkům návrh na intervenci ve mzdách zemědělských dělníků, protože jen tak bude moci dát zemědělským dělníkům mzdu dělníka průmyslového. Bez intervencí je zatím zvýšení mezd zemědělských dělníků nedostatečné. Bylo by socialistické, aby ony vrstvy národa, které hledají pohodlnější a výnosnější zaměstnání byly ztíženy ve prospěch těch, kteří nepracují za tak ideálních podmínek na svém pracovišti Zemědělství dnes potřebuje kvalifikovaných spolupracovníků a proto musí mít také prostředky, aby je mohlo zaplatit.

Čs. sociální demokracie dále vyslovuje požadavek, aby byly jasně stanoveny zásady dvouletého zemědělského plánu, do něhož by pak byly vkládány roční plány dílčí, protože jasné dohody o cílech dlouhodobé zemědělské politiky jsou všechna dílčí řešení jen improvisací. Dovolíme si předložit našim odborním kruhům hlavní zásady tohoto dlouholetého plánu. vedle dalších požadavků, které mají stranit risiko zemědělské práce, jako je na zemědělské pojištění samostatně hospodařící dokonalé vybudování našeho družstevnictví, oproštěného od osobních sporů, je to, co jsme řekli malým akčním zemědělským program strany. Je to také odpověď na otázky, co chce a kam směřuje čs. sociální demokracie své zemědělské politice. Chce, aby byla pokrokovou, otevřenou, bez postranních úmyslů, šla nepřetržitou cestou vzhůru k lepší existenci zemědělského lidu. Tak jako v cizině i zde sociální demokracie má dobrou vůli, má také prostředky, má řadu odborníků, ale i programové předpoklady a je stoprocentně připravena k řešení každého zemědělského problému.

K zemědělské politice našeho státu přinášíme svůj hodnotný podíl vědeckých i praktických spolupracovníků a prosím, aby byl náležitě respektován. Dobře vedená zemědělská politika našeho státu bude čím dál tím více přebírat valnou část poctivě vypracovaného a domyšleného našeho zemědělského programu.

Chceme zde vlastní cestou vesnici prospět a tím chceme přispět jako jedna ze stran Národní fronty k řešení současných zemědělských z problémů, poněvadž bez dobře prosperujícího zemědělství nebylo by ani silné a dobře prosperující republiky. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Vážená sněmovno, paní a pánové!

Dnes dopoledne navštívil mne předseda vlády republiky Polské a další členové vlády v budově naší sněmovny. Předseda vlády pan Cyrankiewicz tlumočil mně jako předsedovi ústavodárného Národního shromáždění pozdravy vlády republiky Polské a zároveň též nejsrdečnější pozdravy polského parlamentu. (Potlesk.) Žádal mne, abych tento projev přátelství a bratrství tlumočil vám, paní a pánové, členové ústavodárného Národního shromáždění.

Činím tak nejen z povinnosti předsedy tohoto sboru, ale s opravdovou radostí. Věřím, že tato návštěva politických představitelů našeho spojeneckého Polska, jež v poslední zničující válce proti nacismu osvědčilo tolik národního heroismu, povede k společnému našemu cíli, k společné obraně proti možnému budoucímu nebezpečí. (Potlesk.)

Prosím vás proto, abyste tuto mou zprávu vzali na vědomí ve stejném přesvědčení jako já a se stejným přáním zdaru společným přátelským stykům mezi oběma našimi slovanskými národy. (Potlesk.)

Uděluji slovo panu posl. Ledlovi.

Posl. Ledl: Vážená sněmovno!

Rozdělení našeho půdního vlastnictví není pro zemědělskou výrobu zrovna nejvýhodnější. Zatím co máme ještě mnoho zemědělských podniků, které mají tolik pozemků, že je jejich majitelé nemohou obdělat bez pomoci většího počtu námezdních dělníků, dnes tak obtížně nalézaných a získávaných, na druhé straně nemá ohromná většina zemědělců ani tolik půdy, aby práce v jejich vlastních hospodářstvích je stačila zaměstnat a hlavně aby je stačila uživit.

Tento stav není ničím novým, tímto nerovnoměrným rozdělením trpí naše zemědělství už hezkou řadu desetiletí. Samočinným vývojem a převodem půdy z rukou jedněch vlastníků do rukou vlastníků jiných není tento stav zlepšován a odstraňován, ale spíše zhoršován. Stejně neutěšený pohled poskytuje naše zemědělská výroba, všimneme-li si jednotlivých pozemků, na kterých se hospodaří. Jak svým tvarem, tak svou velikostí zdaleka neodpovídají podmínkám požadovaným zásadami účelného a hospodárného využití půdy. Jsou příliš drobné, příliš úzké, jejich obdělávání je obtížné, spojené se zbytečným plýtváním časem, energií i provozními prostředky, činí zvýšené nároky na ruční práci a znemožňuji používáni strojů.

A jako v předchozím případě, ani zde nic nenasvědčuje tomu, že by samočinný a nerušený vývoj mohl přinésti v budoucnosti nápravu této skutečnosti. Spíše opak se dá předpokládat. Jsme svědky toho, že převodem pozemkového vlastnictví, zejména převodem pozůstalostí se zemědělskými podniky, se tento stav ustavičně zhoršuje. Střední, do nedávna ještě soběstačné rolnické usedlosti bývají často děleny na menší nesoběstačné díly a v mnohých případech přichází při tom k dělení jednotlivých parcel, z nichž vznikají úzké a uzounké pásečky, často o šířce 5 i méně metrů. Majitelé těchto trpasličích hospodářství a parcel nemají mnoho na vybranou. Buďto jsou nuceni opouštět zemědělství jako své hlavní povolání a hledat zaměstnání v jiných oborech výrobních, anebo jsou nuceni nabídnout svoje pracovní síly, vlastním hospodářstvím nedostatečně využité, šťastnějším, zámožnějším spoluobčanům, pravidelně velkým rolníkům a statkářům. Poslední možnost, která se jim naskýtá, je ta, že rozšiřují svá hospodářstvíčka pachtem pozemků, na kterých jejich vlastníci nemohou nebo nechtějí hospodařit. Je až překvapující, kolik je dnes takové půdy na venkově. Znám obce, kde až jedna třetina obecního katastru není obdělávána majiteli, nýbrž pachtýři. A jsou dokonce i takové obce, kde je této půdy až 70%. Bylo by nesmírně zajímavé zjistit, jaké ohromné sumy odvádějí naši zemědělci z výsledku svého podnikání ve formě pachtovného do rukou lidí, pro které jejich pozemkový majetek neznamená nic jiného než vhodné a bezpečné uložení přebytečného kapitálu. Jeho výnosu bývá používáno na zlepšení existence zpravidla v dostatečné míře jiným způsobem zabezpečené. A ani v tomto případě nesměřuje volný vývoj k zmenšení výměry této tak zvané spekulativní půdy, ale k jejímu rozmnožení.

Aby tento ve všech směrech zemědělské výroby a podnikání nepříznivý vývoj byl zastaven nebo alespoň zabržděn, jest smyslem návrhu zákona, který máme dnes před sebou. Tento zákon má býti zásahem do zvyklostí a práv, která snad byla kdysi prospěšná, ale která se dnes ukazují škodlivými. Tímto zákonem má býti dosaženo trojího výsledku:

1. Má se zabránit tvoření trpasličích hospodářstvíček, která vznikají dělením hospodářských usedlostí při pozůstalostním řízení pod hranici soběstačnosti. Tato hranice jest určena podle různých výrobních oblastí výměrou 5 - 8 - 10, po případě 15 ha.

2. Má býti zamezeno drobení jednotlivých parcel pod výměru ¹/₂ ha a šířku 15 m.

3. Má se znemožnit převod půdy do rukou nezemědělců, vyjímajíc snad nejbližší příbuzné vlastníků, kteří mají méně než 50 ha půdy. (Předsednictví převzal místopředseda Petr.)

Zatím co prvá dvě opatření nenarazila na vážný odpor a byla přijata s poměrným pochopením, opatření třetí stalo se předmětem prudkých útoků zejména v zemědělském výboru nebo bylo vynaloženo mnoho úsilí lepší věci hodného na jeho zmaření. A přece se opovažuji tvrdit, že právě popíraná třetí část navrženého zákona nezůstává svým významem nikterak pozadu za oběma částmi předcházejícími, ba že je v tom směru dokonce ještě předčí. Její aktuálnost je ještě zvyšována některými průvodními zjevy našeho hospodářského života, jichž můžeme býti v současné době svědky.

Není tajemstvím, že z několika stran připravují se kroky ke konečné a důsledné úpravě pozemkového vlastnictví. Mluví o této úpravě nejenom hradecký program ministr zemědělství soudr. Ďuriše, ale prohlašují její nutnost více nebo méně upřímně dokonce čtyři politické strany československé ve svých programech. I když celkový rozsah plánované úpravy není do dnešního dne úplně jistý zmocňuje se přece vlastníků půdy, která by úpravou mohla býti dotčena, horečná nervosita. V poslední chvíli snaží se zachránit, co se zachránit dá, hledají kupce a půdu prodávají. Prodávají ji hromadným způsobem. Samozřejmě, že nehledí na to, komu ji prodávají. Nedostává se této půdy v prvé řadě zemědělcům, kteří ji nejvíce potřebují. S půdou se spekuluje, požadují se za ni přehnané ceny půda se převádí rozmanitým způsobem na nejbližší a po případě i vzdálenější příbuzné a vyvolává se tím nebezpečí, že chystaná úprava pozemkového vlastnictví bude jedenkrát pouhým plácnutím do vody, ranou do prázdna, protože možná, že co nevidět nebude dohromady co upravovat. Úprava byla by už provedena, ovšem ne v takovém směru, aby to prospělo opravdovým zemědělcům, ale tak, aby to vyhovělo dosavadním vlastníkům, po případě nabyvatelům méně potřebným a finančně zabezpečeným. Při tom se nezapomíná na nic, čím by takoví spekulanti mohli své hospodářské výhody a výsady zachránit. Ve své snaze oddálit a zeslabit účinky chystaných opatření nacházejí totiž dosti placených i neplacených advokátů, nacházejí je i tam, kde by jich nemělo být, nacházejí je mezi politickými činiteli v jednotlivých politických stranách, dokonce mezi členy tohoto zákonodárného sboru.

Tak jsme se stali v zemědělském výboru svědky značného odporu, který byl zejména proti § 18 projednávané osnovy. Čím byl a je odůvodňován tento odpor? Musím podle a pravdy přiznat, že námitky jsou motivovány pohnutkami nejušlechtilejšími. Zatím co proti části prvé se namítalo, že nešetří posvátností poslední vůle, viděl pan Zibrín v § 18 nedbání vrozené a zakořeněné lásky k rodné hroudě, k zděděnému, potem předků skropenému majetku.

Známe velice dobře tu lásku velkostatkářů a majitelů velké většiny pachtované, spekulativní půdy. Jaká láska k půdě, kterou majitel prodává, které se chce zbavit? Je to láska Shylockova, je to do krajnosti vyhraněné sobectví, láska k nadpráví a výsadám, láska k pohodlnému a bezstarostnému životu. Je to táž láska, která vedla kdysi ruské kulaky a v době kolektivisace k vybíjení dobytka, k ničení hodnot, láska, která nezná nic než sama sebe a která nemá s opravdovým a vřelým poměrem pracujícího zemědělce k půdě naprosto nic společného. Dokladem tohoto mého tvrzení je nejenom fakt, že tito lidé se vlastní práci na svém majetku úzkostlivě vyhýbají, ale že ani své děti k ní nevedou. Dovolují, ba snaží se o to, umístit je v zaměstnání jiném a ne v zaměstnání, které je podle jejich mínění tak málo důstojné, jako je zemědělství.

Stejně dojemná, jako ta láska, je péče a starost o formu a jednotný ráz celého zákona a mínění, že z navržené předlohy by měly býti udělány zákony tři. Jsem jist, že pracujícímu zemědělci bude srdečně jedno, bude-li jeho oprávněný nárok zaručen v zákoně jednom anebo ve třech. Jiného pana poslance vedla k pochybnostem o potřebě § 18 obava, že by pak mezi oprávněnými uchazeči mohly vznikat spory, závist, nevraživost, a proto chtěl by tomu předejíti tím, že by půdu ponechal v nepovolaných rukou dosavadního vlastníka. Věru, s divně vonícími květy logiky se setkáváme v uváděné argumentaci. A to ponechávám ještě úplně stranou námitky téměř při každém zákoně do omrzení opakované o omezování svobody, o omezování staletími posvěceného a vydrženého práva disponovati soukromým vlastnictvím a předstíranou péči o zájem na řádném obdělávání a hospodaření na půdě.

Já se odpůrcům navrhované osnovy nedivím a chápu velice dobře obtížnost jejich postavení. Vím, že jim musí být vhod každý prostředek, který pomůže zastřít jejich skutečné úmysly a přesto mohl by je přivésti k cíli. Oni vědí, že přímý útok, vedený proti zákonu, má nejméně vyhlídek na úspěch, a proto se shovívavým úsměvem přenechávají podobnou práci, přímý útok, svým nejnaivnějším a nejméně taktickým klubovním kolegům druhu pana posl. Nermutě. Tento pán si totiž nedělá velkých starostí s tím, kdo by měl býti nabyvatelem půdy. Jaké velké spekulování? Podle jeho mínění nepatří půda těm, kdo jí mají málo. Ti by si jí bez toho nedovedli vážit, nedovedli by ji využitkovat. Podle něho ať kupuje půdu ten, kdo na to má, ten, kdo má stroje, dobytek, kdo je řádně hospodářsky vybaven, kdo si už dovedl na půdě pomoci a zbohatnout, v první řadě ovšem ten, kdo za ni může nejvíc zaplatit. Stejně netaktickým a málo nebezpečným způsobem počínají si také ti, kteří tvrdí, že rolníci o půdu vlastně nestojí, že půdy je dost, vlastně prý nadbytek, a že rolníci mají nemalý zájem na tom, aby mohli svými pozemky vyrovnávat povinnosti, které jsou jim na dávkách z majetku a z přírůstku na majetku ukládány. My jsme totiž i tento argument během debaty o § 18 předložené osnovy slyšeli uplatňovat.

Ale ne všichni obhájci pánů statkářů jsou tak netaktičtí. Ne všichni počínají si v debatě jako slon v krámě s porcelánem. Většina z nich nejde proti zákonu přímo, ale snaží se od něho odvrátit pozornost a upoutat ji jiným směrem, směrem podle jejich mínění pro ně výhodnějším. A jsou zejména tři taková ohniska, která je neodolatelně přitahují a vábí. Prvním je pan ministr Ďuriš se svým okolím a politickou stranou, ke které s hlásí. S velice nesnadno pochopitelnou logikou spojuje se potřeba a užitečnost navrhovaného zákona se sympatiemi nebo antipatiemi k osobě ministrově a předkládá se nám dokonce k věření, že prý nelze schvalovat zákon, předkládaný ministrem, který ve svém okolí trpí jednotlivce neslovanských jmen a snad dokonce i neslovanského původu. Jestliže chápete tuto logiku, snad pro ni naleznete i vhodné pojmenování. Já bych ji nazval podle vzoru, který už jedenkrát tu byl uplatňován, logikou novákovskou. Pan posl. St. Novák a společníci netrápí se totiž myšlenkou a rozborem, je-li zákon dobrý či ne, ale zaslepeni osobní a stranickou nenávisti proti osobě Ďurišově, který nechce tancovat, jak oni pískají, soptí hněvem proti všemu, co lze uvésti v souvislost s jeho jménem. Pan Novák je pravděpodobně velice pyšný na své slovanské jméno, ke kterému přišel ovšem bez vlastní zásluhy a zapomíná, že jméno a dokonce ani původ sám o sobě nikomu cti nepřidá. Zapomíná, že i mezi lidmi s nejkrásnějšími českými nebo slovanskými jmény mohou býti gauneři a ničemové, jako byli na příklad Moravec a Beran. vždyť stejně oprávněně mohl by zavrhnouti i naši sněmovnu. Je nás v ní přece nemálo, kteří se nemůžeme honosit krásnými slovanskými jmény, a přesto ani u největších pošetilců nepředpokládám úmysl, že by nás proto chtěli vylučovat z národa. Ostatně mám domněnku, že by nad neslovanskými jmény úředníků ministerstva rozhorlenému panu Novákovi pravděpodobně velice málo vadilo, kdyby neslovanské jméno nesl sám ministr a jmenoval se třeba Feierabend. (Potlesk.)

Druhá věc, na kterou se okamžitě poukáže, jedná-li se o rozdělení velkého nebo spekulačního majetku pozemkového, je pohraničí. Už se omrzelo poslouchat do nekonečna opakované a tolikrát na pravou míru uvedené žaloby na špatně provedené osídlení. Ano, při osídlení pohraničí staly se chyby, staly se omyly a vážné chyby, ale nebylo lze se jim vyhnout při rychlém a včasném uskutečňování díla tak velkolepého. V pohraničí je neobdělaná půda. Jsou tam i sobci, taškáři a darebáci. To je nesporné. Ale to není pravidlem. To jsou zjevy výjimečné, znamenající nepatrné procento celku, a ostatně pořád jich ubývá. A vídite, v tomto bodě výjimečně souhlasím s panem posl. Nermutěm, že tyto zjevy jedenkrát samy sebou zmizí a že musí úplně zmizet.

V pohraničí však je také půda obdělaná. A není jí málo. Je jí tolik, že její výnos už letošního roku bude znamenat významný přínos našemu hospodářství. A vedle toho jsou tam statisíce lidí dobrých, poctivých, pracovitých, lidí, kteří našli v pohraničí příležitost k svému uplatnění a ke zlepšení svých životních podmínek. Jestliže někdo je tak krátkozraký a není schopen vidět skutečnost, jaká opravdu je, měl by se zamyslet aspoň nad svědectvím řady nad všechnu pochybnost povznesených posuzovatelů tohoto nejvelkolepějšíno díla, které kdy v našem národě bylo vykonáno. Kdyby věnoval pozornost svědectví, zejména toho nejvýznamnějšího a nejpovolanějšího z nich, slyšel by, že se týž vrátil s cesty do pohraničí spokojen, že tam viděl opravdovou snahu a cílevědomou vůli odpovědných činitelů a všeho občanstva po dobrém standardu naší práce a života. Slyšel by, že se život v bývalém pohraničí začíná přeměňovat v život normální, nesený nejširší pracovní ochotou všeho občanstva a jeho chutí do díla, a nakonec by slyšel, že osídlení bylo provedeno dobře. Já myslím, že jméno dotyčného svědka vám nepotřebuji uvádět. Tak to tedy vypadá s tím druhým bodem na odvracení pozornosti od ohrožené statkářské a spekulační půdy.