Podpredseda dr. Ševčík: Zpravodajcom za výbor právny je p. posl. dr. Bartuška. Dávam mu slovo.

Zpravodaj posl. dr. Bartuška: Paní a pánové!

Právní výbor projednal vládní návrh zákona o rozdělení pozůstalosti se zemědělskými podniky a o zamezení drobení zemědělské půdy ve své schůzi dne 1. července 1947. Za základ byl vzat vládní návrh zákona, bylo přihlédnuto ke změnám zemědělského výboru a právní výbor provedl celou řadu stylistických úprav s hlediska legislativních směrnic.

Vládní návrh zákona splňuje tu část dvouletého budovatelského programu, která uložila ministru zemědělství, aby předložil osnovu zákona, jímž by se upravila dědická posloupnost, zejména na Slovensku. aby se znemožnilo nezdravé drobení zemědělské půdy. Je zřejmé, že problém, jak zameziti drobení zemědělské půdy, je otázkou celostátní. Proto bylo nutno vydati zákon, jenž by řešil tuto otázku jednotně v celém státě. Dále je nutno vytvořit obecné předpoklady pro to, aby rozdrobená zemědělská půda se mohla skládati ve větší celky i mimo scelování. Zkušenosti získané se zemským zákonem č. 68 z roku 1908 ukázaly, že takové předpisy jsou správné. I když tu dochází v zemi České zpravidla za přispění pozůstalostního soudu k dohodě o převzetí zemědělského podniku jedním spoludědicem, je třeba i v zemi České a pak i v celém státě zákonného ustanovení jako normy podpůrné pro případ, že by se vyskytl spoludědic, který by bez ohledu na potřebu udržeti statek žádal o přidělení do spoluvlastnictví, aby eventuelním prodejem nebo rozprodejem vytěžil co nejvíce pro sebe. Takové počínání je škodlivé s hlediska národohospodářského.

Poněvadž na Slovensku je zvyk děliti zemědělské podniky a dokonce i zemědělské parcely přímo zakořeněn, bylo třeba podobný zákon, ovšem pozměněný, rozšířiti na území celého československého státu. Vhodný okamžik pro to je právě nyní, když z konfiskovaného majetku lze zajistiti existenci dětí, které opouštějí rodný statek, nejen v zemědělských, nýbrž i v ostatních výrobních odvětvích.

V době, kdy v měřítku celostátním bojujeme s odstraněním nedostatku pracovních sil a nastupujeme etapu k mechanisaci zemědělské výroby, je nutné aby bylo zabráněno takovému nezdravému a hospodářsky neodůvodněnému drobení zemědělské půdy. Vládní návrh přejímá proto hlavní myšlenky zákona č. 68 z r. 1908, odstraňuje však všechno to, co nebylo pružné a co nevyhovuje dnešním hospodářským poměrům. Vytváří tedy předpis jednodušší, předpis pružný, který nevede k tvrdostem a který řeší tak důležité otázky ve shodě s nazíráním našeho lidu za přímé účasti zájmové organisace výkonných zemědělců, a to je také ta správná cesta, která zajišťuje, aby lid měl k předpisům a výkonu práva větší a větší důvěru.

Zákon vyhovuje také tendenci, aby se stali vlastníky zemědělské půdy výkonní zemědělci, t. j. ti, kteří na půdě skutečně pracují. Zákon vyhovuje současně snaze, aby se při dělení zemědělských podniků v pozůstalostním řízení znemožnilo tvoření nesoběstačných hospodářských celků. Minimální výměra hledí k různé bonitě půdy jednotlivých výrobních oblastí. Soudu je pak umožněno, aby stanovil nejmenší přípustnou výměru podle skutečné bonity půdy na základě vyjádření okresního sdružení Jednotného svazu českých zemědělců a přímého vyjádření orgánu v každé obci. Zákon také připouští výjimečné dělení zemědělského podniku za předpokladu § 1, odst. 3, jde-li o doplnění zemědělských podniků spoludědiců, nebo z jiných důvodů zvláštního zřetele hodných. Osnova vychází z názoru, že dědicové, ať již zákonní nebo testamentární, znají sami nejlépe své osobní schopnosti a jsou tudíž také nejlepší zárukou seznámení s místními poměry. Proto ponechává dohodě spoludědiců, kdo z nich má na zemědělském podniku hospodařit a jak a mezi které spoludědice má býti podnik rozdělen. Soud rozhodne usnesením jen v tom případě, nedojde-li k dohodě mezi spoludědici.

§ 5 zákona platí pro případy zákonné posloupnosti dědické, § 11 pro případy, když bylo zanecháno platné pořízení na případ smrti. Osnova - a v tom je právě její přednost - klade důraz na to, aby přejimatel byl výkonným zemědělcem, aby sám v zemědělství pracoval, aby bylo dbáno pořadí zákonné dědické posloupnosti, aby rozhodla nejdříve dohoda mezi spoludědici a teprve v nejzazším případě aby došlo k výroku se strany soudce. Kdo zná poměry na venkově, ví, jak důležitá je otázka stanovení hodnoty, která má býti vzata za základ pro převzetí zemědělského podniku. I tu ponechává osnova spoludědicům, aby se dohodli o hodnotě, a teprve pak soudu za přispění sdružení Jednotného svazu českých zemědělců, když zjistí výnosovou hodnotu zemědělského podniku.

Oč tu vlastně jde? O to, aby při stanovení přejímací ceny a při úpravě výplaty podílů jednotlivým spoludědicům mohl přejímatel dobře hospodařiti a na podniku se udržeti, a na druhé straně aby spoludědicové nebyli poškozeni. Práva ustupujících spoludědiců jsou zajištěna jak § 7, odst. 2, zástavním právem, tak § 8, předkupním právem ze zákona. Vžitý zvyk, že zemědělský podnik je zpravidla ve spoluvlastnictví manželů, je dobře chráněn ustanovením § 9. Ustupující spoludědicové mají tu předkupní právo na příděl půdy, ovšem za předpokladu, že mají způsobilost státi se výkonnými zemědělci, a teprve po osobách, jež byly účastníky národně osvobozovacího boje. (Předsednictví převzal předseda David.)

Podobně řeší zákon případy, kdy zůstavitel zanechal poslední pořízení na případ smrti, ať už jde o dědickou dohodu, testament nebo dovětek. Vůlí zůstavitelovou není soud vázán, když by byl přejimatel nezpůsobilý převzíti zemědělský podnik; nárok na povinný díl ze zákona však mu přísluší vždy. I tu je přejimatel ze zákona chráněn, aby mohl podnik udržet, aby byl z něho slušně živ, aby mohl spláceti a úrokovati nesplacené podíly spoludědiců. Zákon pamatuje také na případy, které jsou velmi časté, že spoluvlastníkem je manželka anebo děti zůstavitelovy. § 15, odst. 1 rozšiřuje možnost, aby byl zemědělský podnik převzat jedním z přejimatelů. Práva pozůstalého manžela, který je jediným spoluvlastníkem a kde zůstavitel nezanechal potomků, jsou zcela zajištěna. Omezení na prospěch dětí po způsobu svěřenského náhradnictví se musí vztahovati na celý zemědělský podnik, i když náleží do pozůstalosti jen díl a když vedle pozůstalého manžela je jediný spoludědic, který se sám stává přejimatelem. Zákon také vhodně řeší, aby vdova nebyla vyloučena z převzetí zemědělského podniku, když je zajištěno, že jen tak se zemědělský podnik nejlépe udrží a bude také pro budoucnost zachován.

V dílu prvém se tedy zamezuje, aby nenastalo nezdravé dělení zemědělských podniků v pozůstalostním řízení.

V dílu druhém se znemožňuje drobení zemědělských parcel nejen pro případ smrti, ale také jednáním mezi živými. Zákon se tu postaral o to, aby nevznikaly parcely, na kterých by se nemohlo hospodárně hospodařit. Toto ustanovení má význam hlavně pro Slovensko.

V dílu třetím pak zákon napomáhá tomu, aby pozemková držba, která je za nynějšího právního stavu rozdrobena, se mohla opět skládati ve větší, hospodářsky soběstačné celky, a to ve vlastnictví těch osob, které půdu potřebují, které k ní mají nejlepší vnitřní i hospodářský vztah právě proto, poněvadž na ní také skutečně pracují. Disposiční právo vlastníkovo je omezeno za kautel § 18 jen při prodeji. Právo volně prodati, nečiní-li celková výměra pozemků vlastníkových 50 ha, je zajištěno pro děti, rodiče, manžela, sourozence nebo osoby s ním ve stejném stupni sešvagřené. Přednostní právo uchazečů na koupi za předpokladu § 18 a následujících je zajištěno nejen při prodeji, nýbrž i při dobrovolné a exekuční dražbě zemědělských podniků. Také práva pachtýřů jednotlivých pozemků jsou zákonem dostatečně zajištěna.

Právní výbor při svém projednávání zhodnotil, jak velký význam má předkládaný vládní návrh zákona. Je to norma, kterou ministerstvo zemědělství klade další základní kámen k posílení a rozvoji zemědělství, kterou také zamezuje neodůvodněné hospodářské drobení zemědělské půdy a kterou zajišťuje poctivým a pracovitým hospodářům, aby na svých usedlostech dobře žili a přitom také v mezích úměrnosti splňovali závazky ke svým spoludědicům. Je to tudíž norma pružná a jednoduchá. Je to norma ve shodě s nazíráním našeho lidu, za kontroly a účasti zájmové organisace výkonných zemědělců. Je to norma demokratická a proto také nalezne plnou důvěru zemědělského lidu.

Jako zpravodaj právního výboru doporučuji proto, aby ústavodárné Národní shromáždění přijalo vládní návrh zákona o rozdělení pozůstalostí se zemědělskými podniky a o zamezení drobení zemědělské půdy v zájmu zemědělského lidu a celého národního hospodářství státu jako zákon. (Potlesk.)

Předseda: Zpravodajem za výbor rozpočtový je p. posl. dr. Šabo. Dávám mu slovo.

Posl. dr. Šabo: Panie a páni poslanci!

Rozpočtový výbor na svojej schôdzi dňa 2. júla 1947 zaoberal sa predloženým vládnym návrhom. Nezaoberal sa materiálnou časťou, nakoľko túto skúmaly do hĺbky odborné výbory zemedelský a právny, ale sa obmedzil na preskúmanie vládneho návrhu s hľadiska štátnych výdavkov a príjmov. Preskúmal najmä ustanovenia § 8, § 17, ods. 3 a § 22, ods. 2, podľa ktorých budú oslobodené od poplatkov: zápis predkupného práva do pozemkovej knihy, ako aj listiny, potvrdenia a prehlásenia vyžadované k zápisu delenia poľnohospodárskej pôdy k zápisu vlastníckeho práva podľa ustanovenia vládneho návrhu zákona.

Rozpočtový výbor sa usniesol doporučiť snemovni tieto ustanovenia, pokiaľ ide o oslobodenie poplatkové, aby ich prijala.

Předseda (zvoní): K této věci jsou přihlášeni řečníci. Zahajuji proto rozpravu.

Řečníky jsou pp. posl. Smejkal, Ledl, Soukup, dr. Falťan a dr. Zibrín.

Uděluji slovo p. posl. Smejkalovi.

Posl. Smejkal: Vážená sněmovno!

Poslední týden zasedání této sněmovny dostávají se na pořad jednání velmi důležité zemědělské osnovy, z nichž dnes jednu schvalujeme. Dovolte mi, abych této příležitosti využil k tomu, abych jménem klubu čs. sociální demokracie vyložil naše názory na uspořádání některých zásadních otázek naší zemědělské politiky, které jsou ve spojení s vlastnictvím půdy.

O naši československou vesnici vede se prudký politický boj, který má přinést ne novou a dobrou zemědělskou politiku, ale hlasy bez ohledu, zda je to v souhlasu s rozumnými zásadami, na nichž zemědělská politika má být budována. Chceme říci hned na začátku, že se chceme zúčastnit každé vážné soutěže a diskuse o potřebách a cílech naší zemědělské politiky, ale že nepůjdeme cestou volební licitace, která může přinést naši vesnici jen veliké zklamání. Vývoj v naší republice jde doleva a zásady socialismu, ať chtějí jeho nepřátelé nebo nechtějí, se postupně stávají pevnou součásti námi budovaného hospodářského řádu. Naše státní zemědělská politika je dotčena mnohou zásadou tohoto programového úsilí. Z volební licitace vzniká v zemědělské politice ovzduší vzájemné nedůvěry, osočování v prudkých politických sporech, které mají za přímý důsledek vytvoření prostředí, které rozumné spolupráci zvláště nesvědčí. Přispívá k tomu také krajně politicky ovládané ministerstvo zemědělství se svými mocnými propagačními zdroji.

Jestliže jsem si dovolil charakterisovat takto stav, ve kterém se nacházíme, dovolte mi, abych upřímně řekl, že cestu naší nové zemědělské politiky nemůže určit jen jedna skupina v demokraticky ovládaném státě, ale že o cílech a poslání státní zemědělské politiky je nutná jasná dohoda všech našich politických stran.

Jaký je náš program a čím chceme my přispět k této dohodě? První podmínkou je všeobecné uznání, že vývoj naší zemědělské politiky na rozdíl od politiky minulé vezme si za první úkol péči o rolníka jako o osobu; budeme se snažit zvýšit jeho úroveň, sociálně a hospodářsky jej zabezpečit a přivést naše zemědělství k pokroku a k nejvyšší dokonalosti. Může to být zemědělská politika, která jde od prava doleva, která respektuje citové vztahy rolníka k půdě, tradici jeho rodu, obce, v níž bydlí, k lásce, s níž pracuje, a bude tvořit nový typ zemědělského člověka osvobozeného od všech potíží, které přinesla doba, v níž liberalisticko-kapitalistické názory byly přežitkem.

Jedině cesta vývojového socialismu může dát naší republice dobrou zemědělskou politiku. V prvé řadě je třeba mít jasno o otázce uspořádání pozemkového vlastnictví, v němž musí dojít k širokému uplatnění hesla: Půda patří těm, kteří na ní pracují - tak, jak to tímto zákonem zahajujeme.

Jaký je názor čs. sociální demokracie na uspořádání pozemkového vlastnictví v našem státě? Pro nás je půda výrobním prostředkem. Nemůžeme si přát, aby zemědělské zákonodárství dělalo z půdy - jako dosud - kapitál, který je předmětem běžného trhu a kde s hlediska společnosti se nezkoumá věcnost a účelnost majetkových převodů.

Dokonalé a důsledné odstranění pozemkové renty jako kapitalistického přežitku minulých dob, který vysával naši vesnici, je naším základním požadavkem. Veliká část půdy v pronájmu zdražovala půdu a umožňovala zadlužení mnohých zemědělských usedlostí. Proto bychom si také přáli, aby se úprava pozemkového vlastnictví vztahovala na větši část zemědělské půdy, která nemůže být předmětem volného prodeje, nýbrž plánovaného, usměrněného převodu tam, kde potřebujeme malá hospodářství doplnit a scelit. Litujeme, že parlament bude řešit tuto otázku dílčím způsobem, pro který se sice vyslovujeme, ačkoliv to není s hlediska národohospodářského, ale ani se socialistického správné. Velký pohyb půdy, který se teď provádí směrem do rukou drobných a středních rolníků, je třeba provést velmi rychle a vcelku, ale při tom tak, aby byl pohybem posledním. Revisí pozemkové reformy zachytíme jenom část půdy a pomůžeme jenom některým obcím, a tím, že tato reforma předchází celkové řešení na uspořádání pozemkového vlastnictví, stavíme proti sobě jednotlivé uchazeče, kterým nemůžeme všude dát půdy dostatek. Celkovým řešením úpravy pozemkového vlastnictví mohli jsme získat nesmírnou reservu půdy, která by provedla celý proces účelněji a prakticky a bez ohrožení výživy našeho národa.

Pronášejíce tuto kritiku, jsme si vědomi také vlastní odpovědnosti, a proto strana podala v této sněmovně dva iniciativní návrhy. Je to především návrh zákona o zajištění a utvoření hospodářsky účelných zemědělských usedlostí. Návrh podáváme za tím účelem, aby se zemědělská půda dostala trvale do vlastnictví těch, kteří na ní pracují, aby byl umožněn vznik a rozvoj zemědělských závodů ve výměře odpovídající sociálním a hospodářským potřebám a aby zemědělské závody zůstaly nedotčeny v rodě skutečných zemědělců, jakož i aby držení lesní půdy bylo uspořádáno v souladu s veřejnými zájmy.

Náš iniciativní návrh zákona určuje, kdo může mít a nabývat zemědělskou půdu, určuje účelný rozsah zemědělských závodů, stanoví nejvyšší hranici půdy na 50 hektarů, zachovává pro ni plné soukromé vlastnictví, stanoví způsob, kterým jsou malé zemědělské závody půdou doplňovány. Určuje, kdo může míti a nabývati lesní půdu, a obsahuje uznání vlastnictví k drobným a selským lesům, které v době vydání zákona tvořily součást zemědělských závodů. Jinak zabraňuje, aby velká lesní zemědělská vlastnictví byla v rukou soukromých. Určuje funkci lesních družstev a družstev pro lesní hospodaření. Stanoví povinnost řádného hospodaření na půdě a opatření, která je nutno učinit, není-li půda s řádnou péčí hospodářem obdělávána. Osnova dále určuje podmínky, za kterých má býti zemědělská a lesní půda pachtována. Určuje jasné pachtovní podmínky, zavádí zvláštní řízení tam, kde je pacht podle zákona nepřípustný, určuje způsob převodu zemědělské půdy a dělení lesní půdy, přesně stanoví postup, který má zaručit, aby se půda nedostala do rukou těch, kdož na ní nepracují, a aby nebyla za šetření této zásady odnímána rodu vlastníka a jeho manželky. Převod zemědělské půdy nesmí býti schválen, je-li v rozporu s ustanovením osnovy zákona a neslouží-li účelům osnovou sledovaným. Za tím účelem, aby bylo dosaženo cílů zákonem sledovaných, jsou v osnově určitá omezení vlastnických práv majitele, který není výkonným rolníkem. Naše osnova určuje poměr Národního pozemkového úřadu k těmto vlastnickým přeměnám půdy, určuje náhradu za půdu převzatou, určuje i náhrady spojené s prováděním tohoto zákona a zavádí určité trestní sankce na nedodržení příslušných ustanovení zákona. Tato práce zemědělských odborníků strany je poctivou smlouvou o našich programových zásadách s naší zemědělskou veřejností.

K podpoře velikých úkolů, které bude tento zákon o pozemkové reformě a dělení zemědělských usedlostí prováděti, má sloužit Národní pozemkový úřad, jehož osnovu zákona jsme podali jako iniciativní návrh v minulých týdnech. Námi navrhované řešení nemá nic společného se starým Pozemkovým úřadem, protože tam také nebudou sedět lidé, kteří ovládají tehdejší programové zásady, se kterými jsme se definitivně rozloučili. Jde nám o demokratickou kontrolu provádění všech agrárních reforem, protože půda patří celému národu, a za provedení této reformy musí vzít také celý národ odpovědnost. Chceme mít jasno v souvislosti s tímto problémem také o revisi církevní půdy, a to nejen velkostatků.

Pozemková reforma musí se vyvarovat některých chyb, kterých jsme svědky při druhé pozemkové reformě. Mnozí z uchazečů o půdu jsou ovládáni starými názory na uspořádání pozemkového vlastnictví, v možnosti získati půdu vidí obohacení, ačkoliv půda v duchu nového zákonodárství má a bude mít praktickou cenu jenom pro toho, kdo na ní hospodařit chce. Jinak je pro každého položkou ztrátovou. Varujeme, aby nesocialistické tendence zabily tu socialistický pořádek. Mějme odvahu to říci na všechny strany!