Pan poslanec Jura zdůrazňoval, co všechno
se pro veřejné zaměstnance od revoluce udělalo.
Správně! Nikdo to nepopírá a nikdo
také za to ani ROH nepomlouvá. Ti pomlouvači
se totiž u nás mermomocí stále namáhavě
hledají, stejně asi tak jako reakce. Ale zůstává
faktem, že státní a veřejní zaměstnanci
jsou nejbídněji placenou zaměstnaneckou složkou
národa a že státní a veřejní
pensisté už přímo hladovějí.
To nezakryje žádná polemika s politickými
odpůrci a řečníci všech politických
stran tato fakta potvrzují.
Pan posl. Jura prohlásil, že státním
a veřejným zaměstnancům nepomůže
ten, kdo o jejich nízkých, ba bídných
platech a o pensích mluví, ale ten, kdo plní
dvouletý plán, kdo zvedá pracovní
morálku, kdo staví zemědělské
a uhelné brigády, kdo pracuje pro blahobyt všech
a nikoliv pro větší bohatství jednotlivců.
Toto všechno státní a veřejní
zaměstnanci už dávno dělají.
Pracují bez bombastu pro dvouletku a bez těch hesel,
která vydává ministerstvo informací
po koruně, jejich pracovní morálka nebyla
narušena ani NOÚZem, ani Heydrichovou akcí,
u nich nikdy nevyhrávaly muziky, ani se tam neproducírovali
artisté, kteří potom stáli před
lidovým soudem za tuto kulturní činnost v
době okupace, a dokonce ani nestávkovali; veřejní
zaměstnanci ani nemanifestovali, ani nedemonstrovali a
ani jedna deputace nebo delegace veřejných zaměstnanců
nepřišla v pracovní době do sněmovny.
(Potlesk.)
Veřejní zaměstnanci se plně vedle
své vyčerpávající práce
zúčastňují brigád, ať
uhelných či zemědělských, a
jistě svou prací působí také
bez zvýšení národního blahobytu.
Je však střežení zájmů těchto
lidí a snaha o uznání přiměřeného
platu snažením pro vyšší blahobyt
jednotlivců? My všichni víme, že úprava
platů závisí na snížení
počtu veřejných zaměstnanců
a na zjednodušení a zhospodárnění
veřejné správy. Strana, k níž
pan posl. Jura patří, má ve svém
držení největší klíčová
postavení a početně nejsilnější
zastoupení v úsporné parlamentní komisi.
Činím proto na pana kolegu skromný dotaz,
kolik jeho strana v této komisi podala návrhů
na zrušení některých úřadů
a instituci a jak plánuje zhospodárnění
veřejné správy? To jsem jako základní
předpoklad postrádal v řeči pana poslance,
stejně tak jako sdělení, kolik jiných
úsporných opatření jeho strana navrhuje
a prosazuje.
Přiznávám, že jsme připravili
návrh na prozatímní zvýšení
platů a pensí o 25%. Neudělali jsme tak sami.
Udělala tak strana sociálně-demokratická
i strana lidová. Komunisté dosud ne a důvody,
proč ne, jsme se dozvěděli až nyní.
Prohlašuji, že trváme na tomto návrhu
a že ho budeme uplatňovat, jakmile bude uznán
náš názor, že ze státních
služeb mají odejít ti nekvalifikovaní
zaměstnanci, kteří byli po revoluci přijati
nad stav a potřebu a dokonce i přes zákaz
vlády republiky. (Potlesk.)
Podpredseda dr. Ševčík: Dávam
slovo k doslovu zpravodajcovi za výbor soc.-politický,
p. posl. dr. Linczényimu.
Zpravodajca posl. dr. Linczényi: Vzdávam
sa slova.
Podpredseda dr. Ševčík: Dávam
slovo k doslovu zpravodajcovi za výbor rozpočtový,
p. posl. Levkaničovi.
Zpravodajca posl. Levkanič: Vzdávam sa slova.
Podpredseda dr. Ševčík: Pristúpime
k hlasovaniu.
Osnova má 4 články, 5 paragrafov čl.
I, 5 paragrafov čl. II, 5 paragrafov čl. III, 3
paragrafy čl. IV, nadpis zákona a úvodnú
formulu.
Pretože niet pozmeňovacích návrhov,
dám o celej osnove hlasovať naraz podľa zprávy
výborovej. (Námietok nebolo.)
Námietok niet.
Kto teda súhlasí s celou osnovou zákona,
to je s jej 4 článkami, 5 paragrafmi čl.
I, 5 paragrafmi čl. II, 5 paragrafmi čl. III, 3
paragrafmi čl. IV, nadpisom zákona a úvodnou
formulou podľa zprávy výborovej, nech zdvihne
ruku. (Deje sa.)
To je väčšina. Tým ústavodarné
Národné shromaždenie prijalo túto
osnovu zákona podľa zprávy výborovej
v čítaní prvom.
Z usnesenia predsedníctva podľa § 54, ods. 1
rokov. poriadku vykonáme ihneď druhé čítanie.
Ad 1. Druhé čítanie osnovy zákona
o sjednotení niektorých predpisov o platových
a služobných pomeroch štátnych a iných
verejných zamestnancov (tlač 703).
Sú nejaké návrhy opráv alebo zmien
textových?
Zpravodajca posl. dr. Linczényi: Nie sú.
Zpravodajca posl. Levkanič: Niet zmien.
Podpredseda dr. Ševčík: Kto v druhom
čítaní súhlasí s osnovou zákona
tak, ako ju ústavodarné Národné shromaždenie
prijalo v čítaní prvom, nech zdvihne ruku.
(Deje sa.)
To je väčšina. Tým ústavodarné
Národné shromaždenie prijalo túto
osnovu zákona tiež v čítaní druhom.
Zostáva ešte hlasovať o rezolúcii výboru
soc.-politického, otlačenej v zpráve výborovej.
Kto s touto rezolúciou súhlasí, nech zdvihne
ruku. (Deje sa.)
To je väčšina. Rezolúcia sa prijíma.
Tým je vybavený 1. odsek poriadku.
Pristúpime k rokovaniu o druhom odseku poriadku, ktorým
je
2. Spoločná zpráva výborov zemedelského,
právneho a rozpočtového (podľa §
35 rokov. poriadku) o vládnom návrhu zákona
(tlač 542) o rozdelení pozostalostí so zemedelskými
podnikmi a o zamedzení drobenia poľnohospodárskej
pôdy.
Zpravodajcom za výbor zemedelský je p. posl. dr.
Novotný. Dávam mu slovo.
Zpravodaj posl. dr. Novotný: Vážená
sněmovno!
Zemědělská výroba je ve své
organisaci značně odlišná od jiných
lidských činností a od jiných výrobních
odvětví. Tato odlišnost vyplývá
především ze skutečnosti, že zemědělská
výroba je roztříštěna do velikého
množství malých, někdy drobných
a někdy dokonce i velmi nesoběstačných
zemědělských usedlostí.
Máme-li však vytvářet situaci, která
byla jasně vyslovena ve vládním programu,
situaci, která má umožnit mechanisaci a racionalisaci
naší zemědělské práce,
je nutno, abychom postavili alespoň překážky,
které by znemožnily další drobení
zemědělské půdy do malých,
nesoběstačných usedlostí. Roztřišťování
zemědělské půdy v její držbě
se vyvíjelo v českých zemích a v Československu
vůbec po celá staletí tak, že prakticky
stále přibývalo středních a
pak i drobných a nakonec i nesoběstačných
malých zemědělských usedlostí.
Vedle původních sedláků, t. zv. celoláníků,
hospodařících na pozemkové výměře
přibližně kolem 60 a více korců,
t. j. na výměře asi 20 ha a více,
jsou pak zaznamenáni historicky už ve století
14. a později se objevivší pololáníci,
jakož i chalupníci, představující
obyčejně 1/4 celého
lánu, a později t. zv. zahrádkáři,
předchůdci t. zv. domkářů,
jichž se počítalo 12 až 16 na jeden celý
lán.
Ačkoliv t. zv. selská půda nebyla u nás
po celá staletí předmětem volného
obchodu, přece docházelo velmi často - s
výjimkou doby po třicetileté válce
- k soustavnému rozdělování zemědělských
usedlostí na více malých podniků,
někdy podniků velmi malých, takže v
době Marie Terezie docházelo k opětovaným
zákazům, směřujícím
proti tříštění zemědělské
držby pozemkové. A docházelo potom za Marie
Terezie také k pokusům o vytvoření
soběstačných zemědělských
usedlostí cestou t. zv. Raabova agrárního
systému, který dělil nadační
a jiné velkostatky a vytvářel celé
obce se zemědělským obyvatelstvem převážně
charakteru malorolnického, především
chalupnického. Opětované zákazy, směřující
proti tříštění zemědělských
usedlostí, nemohly býti respektovány do té
doby, dokud přebytek zemědělského
obyvatelstva nemohl volně odplývati do měst
a do jiné než do zemědělské činnosti,
t. j. prakticky do zrušení nevolnictví v r.
1781 a do zrušení roboty v r. 1848. Před touto
dobou se takové zákazy všemožně
obcházely a větší usedlosti se dělily
na více zemědělských potomků,
a to zejména tehdy, když nastaly doby válečné
a šlo o to, aby mladý a vojenské služby
schopný syn se vyhnul válce na základě
toho, že hospodaří na samostatné usedlosti.
Když bylo v roce 1781 zrušeno selské nevolnictví
a po roce 1848, kdy byla zrušena robota, otevřely
se dokořán brány měst pro nadpočetné
obyvatelstvo venkovské, ale setrvačnost, tradice
a příslovečný konservatismus vesnických
lidí způsobil, že i tak zůstávalo
u zemědělské půdy více obyvatelstva,
než bylo nevyhnutelně zapotřebí, a tudíž
docházelo dále k dělení selských
usedlostí, žádným právním
předpisem nezakazovanému.
Liberalismus, který se na vesnici projevil prakticky teprve
po roce 1848, měl za následek postupující
tříštění zemědělských
usedlostí, takže u nás i sám spoluautor
zákona o zrušení roboty dr. Brauner naléhal
brzy po roce 1848 na to, aby byl vydán zákon, který
by omezoval volnou disposici se zemědělskou půdou
a který by zabraňoval přílišnému
tříštění zemědělských
usedlostí do závodů nevýnosných
a nesoběstačných. Ovšem volání
Braunerovo zůstávalo dlouho oslyšeno. Teprve
1. dubna 1889 byl vydán říšský
zákon č. 52, který zakázal dělbu
středních zemědělských usedlostí
v cestě pozůstalostního řízení.
Byl to ovšem zákon rámcový, který
bylo třeba doplniti v jednotlivých zemích
tehdejší rakouské říše zvláštními
a podrobnými zákony zemskými.
V našich zemích byl takový zákon vydán
jedině v Čechách, a to teprve dne 7. srpna
1908 jako zákon č. 68 zemského zák.
Na Moravě a ve Slezsku takový zákon zemský
vůbec nebyl vydán a také na Slovensku nedošlo
k vydání žádného obdobného
právního předpisu. Tyto skutečnosti
se později také projevily v tom, že dnes Morava
a ještě více Slovensko v roztříštěnosti
zemědělské držby stojí daleko
před zemí Českou, kde sice zmíněný
zemský zákon nemohl zamezit tříštění
zemědělské držby cestou právního
jednání mezi živými, ale přece
aspoň poněkud pozůstalostním řízením
postavil částečnou hráz, znemožňující
nevhodné a škodlivé drobení držby
zemědělské půdy.
Z těchto příčin a ovšem také
proto, že zmíněný český
zemský zákon je již značně zastaralý
a ve svých ustanoveních předstižený
sociálním a hospodářským vývojem
doby, jevilo se potřebným vydati předpis,
který by byl obdobný, ovšem také dokonalejší
než shora uvedený český zemský
zákon, ale který by také byl platný
na celém území republiky a vytvořil
i pro Moravu a pro Slovensko předpoklady pro udržování,
případně i předpoklady pro tvoření
soběstačných zemědělských
podniků, schopných alespoň částečně
mechanisace a racionalisace a tím zabezpečující
také, že soukromé vlastnictví zemědělské
půdy bude moci být udrženo i při postupující
centralisaci, koncentraci a racionalisaci veškeré
výroby a lidské činnosti vůbec.
Vládní návrh zákona tisk č.
542 sleduje tento cíl a byl proto v zemědělském
výboru uvítán jako vládní snaha
tíhnoucí k vytvoření středních,
soběstačných zemědělských
závodů.
Zákon má čtyři díly. Prvý
díl se týká rozdělení pozůstalosti
se zemědělskými podniky, a zemědělský
výbor došel v tom případě k přesvědčení,
že původní, vládou navrhované
nejmenší výměry zemědělských
podniků by byly příliš malé,
a proto zvýšil tyto výměry v oblasti
řepařské ze 4 na 5 ha, v oblasti obilnářské
ze 6 na 8 ha, v oblasti bramborářské z 8
na 10 ha a v oblasti pícninářské a
pastvinářské z 10 na 15 ha. Jinak ponechal
zemědělský výbor tento díl
bez podstatných změn, kromě malých
doplňků, týkajících se zvláštních
poměrů dědického práva na Slovensku,
jak jsou patrný ze zprávy.
Druhý díl se týká zamezení
drobení zemědělské půdy. Vládní
návrh tu sleduje ten cíl, aby jednotlivé
parcely zemědělské půdy nebyly tříštěny
na dílce příliš malé a řádného
zemědělského obhospodařování
jen s velkými obtížemi schopné.
Zemědělský výbor i v tomto případě
se ztotožnil s podstatou vládního návrhu,
že účelně a bez obtíží
obdělavatelný pozemek je jenom ten, který
má celkovou výměru alespoň půl
hektaru, je alespoň 15 m široký a je spojen
stálým příjezdem s příslušnou
komunikací. Zemědělský výbor
však došel v tomto případě k názoru,
že kdyby druhý díl vládní osnovy
zůstal úplně beze změny, mohl by být
v některých případech značně
tvrdý, a proto pozměnil a doplnil druhý díl
vládní osnovy v tom smyslu, že lze zemědělský
pozemek děliti reálně i tehdy, když
šíře jednotlivých dílců
bude sice menší než 15 m, ale nebude užší
než původní šíře celého
pozemku a když také celková výměra
jednotlivých dílců bude alespoň o
výměře půl ha. Tento doplněk
bude míti platnost jen do té doby, dokud nebude
v příslušné obci provedeno zcelování,
a bude míti velmi příznivý vliv pro
některé kraje, jako je na př. Moravské
Slovácko.
Třetí díl vládní osnovy upravuje
přednostní právo na koupi zemědělských
pozemků. Také v tomto případě
zemědělský výbor uznal podstatu vládního
návrhu za účelnou s hlediska zemědělské
politiky a zemědělské výroby, dospěl
však k názoru, že je nutno zákonný
předpis upraviti tak, aby, pokud je to možné,
byly co nejméně úpravou této materie
a řízením z toho vyplývajícím
zatíženy veřejné orgány a aby
také osoby zpřízněné měly
určitou volnost ve vzájemném nabývání
půdy od osob pokrevně nebo švagrovsky si blízkých.
Rovněž došel zemědělský
výbor k přesvědčení, že
by nebylo účelné, aby cestou přednostního
práva na koupi zemědělských pozemků
mohl získávat půdu i nezemědělec,
a proto pozměnil původní osnovu v tom smyslu,
že přednostní právo na koupi zemědělského
pozemku má jen osoba, která hospodaří
na zemědělském podniku o výměře
alespoň 2 ha, která tudíž už je
zemědělcem. Při tom ponechal zemědělský
výbor v rámci tohoto doplňku pachtýřům
přednost před jinými uchazeči.
Ohledy na zahradnictví, vinařství, zelinářství
a chmelařství způsobily, že zemědělský
výbor rozhodl, aby hospodáři na podnicích
zelinářských, chmelařských,
zahradnických či vinařských mohli
cestou přednostního práva nabývati
zemědělskou půdu i tehdy, když podnik,
na kterém dosud hospodaří, je menší
než dva hektary.
Ustanovení dílu třetího, který
upravuje přednostní právo na koupi půdy,
se nevztahuje na případy, kdy se prodává
zemědělský podnik jako celek nebo když
se prodává půda dočasně zemědělská,
ale k stavebním účelům již dříve
určená, anebo když jde o směnu pozemku
za pozemek, anebo kdy jde o koupi pro účel, pro
který bylo by lze podle platných předpisů
pozemek vyvlastnit. Poněvadž přednostní
právo tímto ustanovením zabezpečené
se vztahuje pouze na případy koupě a poněvadž
cestou darování zůstává i nadále
vlastníku úplně volná disposice se
zemědělskými pozemky, dospěl zemědělský
výbor k názoru, že se nemůže mluviti
o nějakém nadměrném omezování
občanských svobod.
Díl čtvrtý obsahuje ustanovení závěrečná,
nutná s hlediska právního a s hlediska přesnosti
řízení. Pokud byla tato ustanovení
doplněna, byla doplněna jen s hlediska soudního
řízení, a to především
s ohledem na Slovensko. Rovněž tak s ohledem na Slovensko
byl doplněn poslední paragraf vládního
návrhu v tom smyslu, že ustanovení dílu
prvého nabývají na Slovensku účinnosti
teprve dnem 1. ledna 1950. Slovensko jako země převážně
zemědělská a nedostatečně průmyslová
potřebuje delší lhůtu k tomu, aby rodiče
více dětí mohly včas připraviti
několik dětí pro jiné než zemědělské
povolání, ježto zemědělské
usedlosti slovenské jsou většinou tak drobné,
že cestou pozůstalostního řízení
nebude lze je vůbec dělit a bude nutno ve většině
případů celou usedlost přiřknout
jedinému z potomků zůstavitelových,
kdežto ostatní budou musit být zabezpečeni
způsobem jiným.
Zákon sám ve svém celku je pouze jedním
dílem z nových a nutných reforem t. zv. agrárního
práva, reforem potřebných k tomu, aby soukromé
pozemkové vlastnictví zemědělské
bylo zabezpečeno nejenom formálně zákonem,
nýbrž také hmotně takovou sociální
strukturou vesnického obyvatelstva, aby racionalisace a
mechanisace zemědělské práce byla
umožněna i v soukromopodnikatelském systému.
V důsledku toho přijal zemědělský
výbor tento vládní návrh jako první
krok k právnímu zabezpečení a také
k vytváření soběstačných,
účelnému hospodaření vyhovujících
zemědělských usedlostí jako první
a nikoli poslední krok k hledání optimálního
typu velikosti zemědělské usedlosti, schopné
jak bezpečného vlastnictví soukromého,
tak také účelné mechanisace, a zemědělský
výbor proto doporučuje ústavodárnému
Národnímu shromáždění,
aby tento návrh byl přijat ve smyslu zprávy
výborové. (Potlesk.)