Před chvílí se na mne obrátil Svaz osvobozených politických vězňů s prosbou - kol. Cíglerovi děkuji za připomínku v této věci, a pana ministra, když byl tak laskav a dostavil se do schůze, jsem povinen žádat jménem vězňů - aby se v rámci působnosti zákona o Likvidačním měnovém fondu pamatovalo při prioritách na uvolňování vázaných vkladů politickým vězňům a zejména pozůstalým po politických vězních, a to ve všech případech, kdy v těchto vkladech byly uloženy doplatky, vyplývající z nároku na odčinění křivd, způsobených druhou válkou. Myslím, že tento požadavek je naprosto spravedlivý, zejména díváme-li se na to s hlediska těch nejpostiženějších, t. j. vdov a sirotků. (Potlesk.) Dále žádají, aby s přednostním nárokem, s urychlením a se všemi potřebnými ohledy byly uvolňovány vázané vklady politických vězňů a pozůstalých po nich, aby tak byly odčiněny křivdy způsobené jim za doby okupace. Žádalo se, abychom tyto požadavky shrnuli do resoluce, ale myslím, že je to zbytečné; sněmovna s tím jistě souhlasí a pan ministr bude tak laskav a vyjde nám po této stránce také vstříc.

Veškerá dosavadní opatření měnové reformy byla vedena důsledně zásadním národohospodářským hlediskem bezpečnosti vkladů, podpory spořivosti a obnovou důvěry v měnu a konec konců i kontinuity tvorby úspor. Tuto skutečnost je třeba stále zdůrazňovat, poněvadž úspěch či neúspěch dalších měnově politických opatření závisí především na tom, bude-li tato základní linie zachována nezměněně dále, nebo bude-li oslabena a skreslena vedlejšími zřeteli a zájmy, které se nesrovnávají se základním národohospodářským a měnově politickým zaměřením. V tomto smyslu je rozuměti požadavku vládního programu - tak jak mu rozumím - o vyšetření sociálního rozvrstvení majitelů vázaných vkladů a o postupném uvolňování pevných částek podle jejich majetkových poměrů, aby nevzniklo nebezpečí inflace. Myslím, že jedině nebezpečí inflace je to, co nám brání, abychom nepodnikli okamžitě opatření, po kterém bychom jistě všichni volali, t. j. uvolnění vkladů.

Tedy nikoli, paní a pánové, individuální uvolňování podle praxe § 14 - myslím, že v ministerstvu financí se již o těchto věcech uvažuje - s možností volného uvážení, rozhodování a přirozeně i zneužití, nýbrž generelní uvolnění zbytku vázaných vkladů po vyměření a zapravení majetkových dávek všeobecným opatřením. Nejen ten, kdo má čas běhat po úřadech a vymáhat si uvolnění, nýbrž každý, kdo poctivě a v důvěře v republiku čeká, musí se jednoho krásného dne dožít, že se mu řekne: Prosím, uvolňuje se ti tolik a tolik bez papírů, bez běhání po úřadech, bez státní spolehlivosti a bez těch ostatních věcí, které se dnes obyčejně vyžadují. (Potlesk.) A to, prosím, ve dvou formách: jednak etapově v pevných částkách a podle určitých pevně stanovených objektivních znaků, kde by bylo uváženo sociální rozvrstvení a majetkové poměry vkladatelů, a jednak konsolidací, t. j. vydáním dluhopisů na zbytek. V tomto posledním případě bylo by však ještě uvážiti, nelze-li žádoucí konsolidace dosáhnouti - a prosil bych o to, aby to bylo vzato v úvahu - i další vázaností zbytků vkladů, a to z důvodů ryze psychologických za účelem podpory spořivosti. Vkladatel, který se rozhodl, že bude spořit na vkladní knížku, nemá zpravidla zájem o cenné papíry, a my bychom mu tady ty cenné papíry dávali. Hleděl by se jich patrně velmi brzy zbavit, a to i s kursovou ztrátou, při čemž by ovšem takovou ztrátu ještě pociťoval jako ztrátu vkladu. To by myšlence spořivosti neprospělo. Bylo by proto pro konsolidaci zbytku vkladu spíše voliti formu vkladu znějícího na jméno, který by se postupně, podle obdoby úmoru cenných papírů, uvolňoval. Myslím, že je jasno, oč mně jde a co sleduji tímto podnětem.

V souvislosti s postupným uvolňováním vázaných vkladů pevnými částkami naskytá se otázka, snese-li peněžní kapitálový trh další vydatnější příliv finančního kapitálu. Za předpokladu, že se dvouletka bude vyvíjet nerušeně k plánovaným cílům - a je to, myslím, otázkou ne jedné politické strany, ale celé Národní fronty, celého národa, aby se nám splnil plán, který si dala třetí vláda Národní fronty - lze mít za to, že pro postupně uvolňované vklady bude dostatek prostoru na peněžním kapitálovém trhu, zejména když jsme při financování úkolů dvouletky odkázáni hlavně na domácí úspory. K tomu je zase předpokladem, že se kolem vkladatelů vytvoří psychologicky příznivá atmosféra, to jest, že bude dořešena měnová reforma likvidací vázaných vkladů všeobecným spravedlivým jednorázovým opatřením, důsledně v dosavadním duchu zachování bezpečnosti vkladů, důvěry ve stabilitu měny a oprávněných nároků. Tím bude, paní a pánové - a jedině tím - u československého lidu posílena vůle spořit. Naproti tomu bude-li se meritorní řešení otázky vázaných vkladů z různých důvodů protahovat a budou-li místo všeobecné úpravy prováděna stále jen nouzová opateřní, může se podlomit - když ne zcela, tedy do značné míry - spořivost a důvěra v dané sliby. Jsem přesvědčen, že je zde vůle jednat rychle, jednat odpovědně a tak, abychom spořivost v pravém slova smyslu podchytili a upevnili.

Dalším psychologickým činitelem pro dořešení měnové reformy je hospodářský charakter a vývojová tendence doby, v níž žijeme. V životě jsem byl vždycky optimistou. I když jsme měli na sobě jenom ta pyjama a kus hadru v kapse, ti, kteří se mnou měli příležitost prožívat tehdejší dobu, vědí, že jsem byl vždy optimistou a říkal, že za ¹/₄ roku skončí válka, i když to trvalo ještě 5³/₄ roku; ale optimistou jsem byl a jsem jím i dnes. Jsem toho názoru, že jsme v době hospodářského vzestupu, která jest charakterisována všeobecnou důvěrou v ustavičné zlepšování poměrů a zvýšení kupní síly koruny, a tu není místa pro útěk od peněz. Nákupy bot, nákupy látek atd. jsou jenom ojedinělé panikářské zjevy. To jsou lidé, kteří nevěří v tuto republiku, a ti byli panikáři a budou panikáři za každého režimu. (Potlesk.) Poctivý člověk nakoupí si jenom tolik, kolik skutečně potřebuje (Potlesk.), a nevyvolává na trhu paniku svými opatřeními. Tyto panikářské zjevy jistě zaniknou, nebude-li pro ně živena půda nezodpovědnými živly. Kol. Součkovi jsem již upřímně poděkoval právě v tomto smyslu.

Za těchto předpokladů lze míti za to, že etapově uvolněné vklady se podstatným dílem promění ve volné vklady, zbytek pak v uskutečnění odkládaných nákupů. Pokud by se uvolněné vázané vklady nepřesunuly do volných vkladů, tato nová kupní síla, tvořená nad běžné pracovní důchody, obrátila by se větším dílem na trh tak zvaných trvalých konsumních statků. Myslím, že naši lidé mají pomalu už právo, aby si zejména za peníze našetřené do roku 1938 zakoupili na př. bytové zařízení, doplnili si šatstvo, krátce aby užili úspor, které zde mají. (Posl. inž. Spáčil: Ale úspory do roku 1938 jsou zrovna tak znehodnoceny jako úspory další!) Říkám to proto, aby mně někdo snad nechtěl namítnout, že chci hájit lidi, kteří žili a tyli z protektorátního hospodářství a nyní by chtěli uplatnit hospodářské důsledky toho. Proto upozorňuji speciálně na prioritu těch, kteří si to našetřili v dobách mírových, v dobách, kdy jsme neměli s Němci naprosto nic podstatného co dělat. Plynulá výroba vyžaduje plynulý odbyt - v některých artiklech toho druhu lze pozorovat stagnaci - a hlavním úkolem dvouletky je zajisté zvýšení životní úrovně. V řadě jiných opatření se sociálním zaměřením, jako je snížen cen, úprava daní a mezd, bylo by použito i vhodné úpravy postupné likvidace vázaných vkladů jako instrumentu ke zvýšení životní úrovně. Není proto, paní a pánové, ani s hlediska měnového nezbytně zapotřebí, aby uvolňované vklady byly kryty okamžitě disponibilními pokladními hotovostmi Fondu. Stačí, je-li zde hodnotné krytí k tomu účelu určené: konfiskáty, reparace, restituce, příděly z rozpočtu.

A nyní mi ještě dovolte, abych se stručně zmínil o zásadách při uvolňování vázaných vkladů.

Mimo již uvedené zřetele národohospodářské, sociální a měnově politické, měly by způsoby likvidace vázaných vkladů odpovídati po mém skromném mínění těmto dalším požadavkům: administrativní a technické jednoduchosti, obecné srozumitelnosti - ne mnoho paragrafů, ne mnoho příloh, ale jasně: máš-li takový a takový vklad, jsi-li takový a takový člověk, uvolňuje se ti tolik a tolik - naprosté objektivitě a všeobecnosti uvolňovacího postupu podle přesně stanovených objektivních znaků.

Konečná likvidace vázaných vkladů přinese asi tato opatření:

1. Úrokové zrovnoprávnění mezi starými a novými vklady - tedy těch vázaných vkladů, které zbudou po vyměření a zaplacení majetkových dávek, s vklady novými. Tím by bylo dokumentováno, že po zaplacení majetkových dávek zbývající vázané vklady jsou zásadně plnohodnotné a na roveň postaveny novým vkladům. Liší se od nich jen různým odstupňováním jejich časové disponibility podle sociálních hledisek.

Toto zúročení ovšem - a to zdůrazňuji - by hned musel převzíti Likvidační měnový fond; není možno, aby to bylo uloženo peněžním ústavům, poněvadž myslím, že by to také těžko unesly.

2. Zastavení uvolňování podle § 14 dekretu č. 91 z roku 1945. K uzavření této akce bylo by stanoviti podle objektivních znaků jen případy sociálně nejpotřebnější, jako stáří odkázané na vklady, trvalou invaliditu, trvalé nemoci a pod. V těchto případech ne demonstrativně, nýbrž taxativně uvedených uvolnil by Fond přiměřené částky jednorázově anebo v pravidelných intervalech.

3. Všeobecné uvolnění vázaných vkladů převodem na volný vklad ve výši dávky prostého minima ve dvou etapách:

V první etapě se uvolní polovina zmíněné částky ihned po skončení vyměřovacího řízení a po zaplacení majetkových dávek; uvolnění v druhé etapě určil by pan ministr financí podle výsledku rozboru výnosových zdrojů Likvidačního fondu měnového, poměru poptávky a nabídky na trhu zboží a stavu kapitálového trhu. Do uvolňovaných pevných částek ve výši dávky prostého minima započítávají se částky doposud uvolněné podle § 14, a pokud nestačí vázané vklady, též i splatné životní pojistky po případě do výše soupisové hodnoty pojistek, po případě i válečné škody.

4. Zbytek vázaných vkladů, pojistných nároků a válečných škod po výplatách vpředu uvedených by se konsolidoval buď převodem na zvláštní vázaný účet nebo vydáním dluhopisů Fondu, které by se zúročily a postupně umořovaly, při čemž by se mohlo přihlédnout k sociální potřebě jednotlivých vkladatelů tím, že by se určitým vkladům přiznalo rychlejší umoření.

V závěru pak zdůrazňuji: Kdyby měly být uvolněny vázané vklady jen v mezích prostředků, t. j. pokladních hotovostí, které bude míti Fond k disposici, nemohlo by dojíti ani v budoucnosti k nějakému všeobecnému uvolnění vkladů a správa Likvidačního fondu měnového musela by asi - po mém skromném mínění - pokračovati v dosavadní nemožné praxi podle § 14 dekretu č. 91/45 Sb., která však neuspokojuje ani vkladatele, ani peněžní ústavy, zejména když tyto musejí prováděti nyní uvolňování od 1. června 1947 na vrub nových vkladů v Kčs.

Počítáme-li s tím, že by vklady, které budou všeobecně uvolněny, byly převedeny na volné vklady v Kčs, není přece zapotřebí, aby byly tyto prostředky k disposici u Likvidačního fondu měnového v pokladních hotovostech. Stačí, je-li krytí aspoň pro tu část vkladu, kterou by bylo uvolniti všeobecnými pevnými částkami, i když ne v hodnotách okamžitě likvidních. Je to stejné jako u zlatého krytí měny, kdy přece cedulové bance stačil i určitý zlomek tohoto krytí, aby na tomto podkladě bylo regulováno oběživo podle potřeb hospodářství.

Přispělo by také k určitému posílení spořivosti, kdyby při postupném uvolňování vázaných vkladů pevnými částkami byla vedle sociálního zřetele přiznána také určitá priorita majitelům předválečných vkladů. Tento postup nepůsobil by žádné technické potíže, neboť stav předválečných vkladů byl u každého poplatníka zjištěn jak při soupisu vkladů k 1. lednu 1939, tak i v přiznání k majetkovým dávkám.

Paní a pánové, promiňte, že jsem měl trochu rozsáhlejší hospodářský výklad, který jsem však považoval za nutný, abych jasně formuloval stanovisko strany, k níž mám čest náležet, k osnově zákona o Likvidačním měnové fondu.

Jménem klubu československých národních socialistů jsem oprávněn prohlásit, že československá strana národně socialistická bude s radostí pro tuto osnovu zákona hlasovat, poněvadž je si vědoma, že to je jeden z nejdůležitějších mezníků pro další hospodářské vybudování našeho státu. (Potlesk.).

Podpredseda Komzala: Ďalej je k slovu prihlásený p. posl. Valo. Udeľujem mu slovo.

Posl. Valo (uvítaný potleskom): Slávne ústavodarné Národné shromaždenie! Myslím, že dnes, keď prejednávame osnovu o menovom Likvidačnom fonde, je treba sa podívať trochu dozadu, a síce v tom smysle, aké cesty pred nami boly a akými cestami sme sa mohli ubierať a či bola a je správna cesta, akú sme nastúpili v našej menovej politike. V okolitých štátoch odohraly sa rôzne formy menových opatrení, ktoré nám ukazujú svoje výsledky. A aj nám boly navrhované cesty, aby sme išli cestou nie stiahnutia peňazí, ale ponechania ich u obyvateľstva, to je cestou inflácie. Boly i druhé návrhy a nábehy a ešte pred niekoľkými dňami bol podávaný návrh, prečo v Československu neišlo Ministerstvo financií cestou Rašínovou.

Chcem sa v krátkosti zaoberať tým, či bolo možné ísť týmito cestami. Je pravda, že každá cesta bola možná, ale výsledok? U nás keď sme sťahovali peniaze, hodne sa kričalo, že vláda berie nášmu ľudu jeho ťažko narobené alebo zarobené groše, že mu ich viaže, že mu znemožňuje, aby mohol nimi voľne disponovať a tým že ho vlastne v podstate okráda. Dnes, keď, máme pred sebou zákon o Likvidačnom fonde, keď máme prehlásenie pána ministra financií, že každý plný obnos viazaného účtu dostane po zaplatení dávky z majetku uvoľnený, bez každej srážky, tak môžeme hovoriť jasne, že táto cesta sa osvedčila. Keď by sme boli peniaze nechali u nášho obyvateľstva v tom množstve, ako sme ich zdedili po vojne, tak by sme sa neboli ničím ubránili inflácii, pretože už ten obnos, ktorý sa medzi obyvateľstvom nachádzal, znamenal v podstate inflačné peniaze. Mohli sme vidieť, ako to vyzeralo v susednom Maďarsku, ako na tom boli skutočne tí ľudia, ktorí celý život pracovali, ktorí šetrili a ukladali svoje haliere. Keď som bol v Maďarsku medzi našimi Slovákmi, stretol som sa s jednou starou babičkou, ktorá sa pýtala, či aj ona, ktorá má už 70 rokov, bude môcť reslovakizovať, totiž ísť do republiky. A sťažovala si mi, že celý svoj život slúžila u maďarských pánov a našetrila si asi 8.000 pengö, čo v mierovej dobe bol pomerne kapitálok, s ktorým by sa bolo dalo skromne vyžiť niekoľko rokov. Príchodom inflácie zostalo jej z obnosu taktiež len 8.000 pengö, za ktoré v tej dobe, keď som bol v Maďarsku, nedala sa kúpiť ani jedna zápalka, tým menej jedna krabička zápaliek. To uvádzam len ako charakteristické, keď by sme boli išli touto cestou ponechania peňazí u nášho obyvateľstva, nestiahli ich a neblokovali, tak by bol býval výsledok taký, že by sme skutočne tých našich malých ľudí, ktorí celý svoj život sporili a odkladali koruny, priviedli k tomu, že by im z toho nebolo zostalo nič, že by sme ich boli ožobračili.

Bolo možné ísť druhou cestou, ktorú sme nastúpili po prvej svetovej vojne, tzv. cestou Rašínovou? Za prvé je treba vedieť, že veľký rozdiel bol po druhej svetovej vojne v celom našom finančnom a hospodárskom stave proti roku 1918. V roku 1918 ani zďaleka nebola mena tak znehodnotená, ako v roku 1945.

Roku 1918 náš štát nebol postihnutý vojnou a nebolo takmer žiadnych vojnových škd odhliadnuc od niekoľko málo obcí na východnom Slovensku. Priemysel nachádzajúci s v Československu bol nedotknutý, ba mohli sme s celou našou výrobnou kapacitou bez každých otrasov pokračovať a vyrábať, vytvárať hodnoty. Teraz roku 1945 sme našli vedľa zničeného hospodárstva 270 miliárd československých korún v Čechách a na Slovensku, a keď to pripočítame k tomu, čo nám bolo vojnou zničené, vidíme, ako tieto peniaze v dôsledku vojnových strát, ktoré sme utrpeli, samy od sebe stratily na cene. Teda nemohli sme ísť ani touto Rašínovou cestou, ale nemohli sme po nej ísť ani z politických dôvodov. Vedieme dnes predsa celkom inú sociálnu politiku, než bola započatá roku 1918. Po prvej svetovej vojne boly stiahnuté peniaze kolkované a každý dostal polovicu okamžite uvoľnenú, aj ten, čo mal 100 korún, aj ten, čo mal 100.000 korún. Isteže dnes sme takouto cestou nemohli a nesmeli ísť. Nesmeli sme ňou ísť, pretože práve touto vojnou sa obohatili najviac nepriatelia nášho národa, či už na Slovensku, alebo v Čechách. Keby sme boli peniaze kolkovali a teraz hoci len štvrtinu dávali z toho, čo kto má, znamenalo by to, že by sme boli podstatne odškodňovali nepriateľov republiky na ťarchu našich ľudí, ktorí museli ťažko pracovať a nemohli si usporiť, alebo na ťarchu tých tisícov a desiaťtisícov, ktoré musely sedieť v koncentračných táboroch alebo v žalároch a ich úspory im zmizly.

Myslím, že bola a je správna cesta, ktorú sme nastúpili. Je isté, a už s tejto tribúny sme počuli slová, že je treba, aby sme do nášho obyvateľstva zaniesli dôveru k našej mene, a ja by som si prial, aby to, čo sa hovorí v parlamente, hovorilo sa aj medzi naším ľudom. Ale ťažko uveriť mnohokrát, keď sa tu tiezve hospodársky uvažuje a hovorí sa o opatreniach, ktoré sú, a ako je treba presvedčovať o dôvere náš ľud, že na druhej strane, keď opustíme múry tohto slávneho domu, sa kričí: "Uvoľnite vklady, uvoľnite vklady!" Dovoľte páni, bezhlavé uvoľňovanie vkladov, alebo aj keď by to bolo koniec-koncov uvoľňovanie vkladov na snesiteľnú mieru, i keď je to mnohokrát potrebné, nie je nič iného, ako začiatok inflácie, ako začiatok znehodnetenia aj toho, čo ten človek má už v ruke. Preto keď chceme, aby náš ľud získal dôveru v československú menu, tak je treba, aby sme ho informovali o tom, aká je hospodárska situácia, koľko statkov môžeme vyrobiť a koľko môžeme v dôsledku toho uvoľniť peňazí, t. j. koľko znesie náš trh, aby sme neprišli k znehodnoteniu našej meny.

Stretávame sa s tým, a je nutné to priznať, že vklady nerastú tak, ako by to bolo možné, a že sú trezorované doma. Príčinu by som videl v tom, že ľudia si doma držia peniaze preto, že mnohí zanášajú nekľud do nášho obyvateľstva, nedôveru, že sa peniaze budú sťahovať znovu, a kolkovať, že tu budú znovu viazané vklady, a tak ďalej a tak ďalej. Preto si ľudia držia peniaze, keď by toto nebezpečie hrozilo, aby ich mohli hodiť na trh, aby sa ich mohli zbaviť. Keď ich majú v banke, tak sa obávajú, že by tej možnosti rýchleho použitia a hodenia na trh nemali. Preto myslím, keď chceme skutočne našu menu ozdraviť, keď chceme tú dôveru voči mene získať, že je treba, aby sme povedali plnú pravdu nášmu obyvateľstvu.