Ale druhý a neméně veliký význam této osnovy je ve velikém účinku sociálním. Mimo národohospodářský význam je to zejména tato vlastnost, která je mi na předkládané osnově nesmírně sympatická. Je jasné, že všechny staré vklady nemohou být uvolněny najednou a že z toho plyne nutnost jejich uvolňování po určitých etapách. Právě při stanovení časových priorit musí být brán zřetel na hlediska sociální, jak už je také naznačeno v budovatelském programu vlády. Musí býti přihlíženo v prvé řadě k potřebám nejchudších vkladatelských vrstev. Tyto tendence osnova sleduje a proto má tento zvláštní hluboký sociální význam.

Považuji za správné doporučit jménem čs. sociální demokracie, aby se likvidace vázaných vkladů děla ve dvou formách, a to jednak etapovým uvolňováním v pevných částkách a podle určitých pevně stanovených objektivních znaků, při čemž by bylo uváženo sociální postavení a majetkové poměry vkladatelů, v druhé řadě pak vydáním dluhopisů na zbytek. Domnívám se, že to je forma a způsob, který ministerstvo financí může akceptovat. Předsednictvo fondu, které o této věci bude rozhodovat a vládě příslušný způsob navrhovat, mělo by rovněž uvážit tuto možnost a vláda by měla k tomuto způsobu řešení laskavě přihlédnouti. Domnívám se totiž, že takto by bylo zabráněno nejenom inflačnímu tlaku na ceny a eventuální thesauraci peněz, ale s druhé strany - a to zvláště podtrhuji - byla by dána sociálně nejslabším příležitost ke zesílení jejich spotřebitelské schopnosti a tím také ke zvýšení jejich životní úrovně. Dále je toto zesílení kupní síly neobyčejně důležité také z celkového národohospodářského a také výrobního a průmyslového hlediska našeho, poněvadž není žádnou tajností, že bychom nemohli v krátké době prodat četné výrobky našich průmyslových podniků, jestliže bychom záměrně nezvyšovali kupní sílu našeho lidu. Je tedy jasně zřejmo, že osnova zákona o likvidačním měnovém fondu není jen opatřením technického rázu. Tato osnova je jedním z nejdůležitějších zákonů, které prošly až dosud touto sněmovnou. My od ní očekáváme nejenom ozdravění měnové, ale zejména možnost odbytu, plynoucí z naší zvýšené výrobnosti.

Likvidační fond měnový bude ovšem také především prostředkem k spravedlivější distribuci národního důvodu a tím se stává sociálním opatřením prvého řádu. Jeden z jeho hlavních významů spočívá ovšem také v tom, že bude obnovena důvěra našich střádalů. Správně tady hovořil pan řečník přede mnou, že bude obnovena důvěra našich střádalů v bezpečnost vkladů a že tím bude podpořena tvorba nových kapitálů povzbuzením lidové spořivosti a že tak bude vytvořeno dostatečné množství úspor, které v našem hospodářském organismu musí kolovat, aby mohly býti splněny všechny úkoly dvouletého hospodářského plánu, ať už jde o investice nebo úkoly výroby.

Konstatuje tento velký význam předkládané osnovy mohu tedy prohlásit, že čs. sociální demokracie je s touto osnovou velmi spokojena. Litujeme jen, a to je, myslím, v souhlase se Svazem osvobozených politických vězňů, že nebylo možné, aby v této souvislosti byla řešena otázka náhrad válečných škod. To je věc, která je neobyčejně bolestně pociťována. Situace se prakticky jeví totiž tak, že úspory, které byly nastřádány v době okupace, často pracovní intensitou a pracovní povinností lidí, kteří se nijak nezúčastnili velikého boje o národní osvobození, budou nyní uvolňovány v prvé řadě, zatím co náhrady válečných škod, i když budovatelský program naší vlády slibuje, že i zde splní svoji povinnost, zůstávají zpátky. To snad je jediné minus, které se v souvislosti s osnovou o Likvidačním měnovém fondu objevuje, otázka, která musí být nějakým způsobem řešena a na niž za žádných okolností nesmí být zapomenuto.

Jinak osnova splňuje všechny předpoklady a je pro naše hospodářství neobyčejně cenná; je velmi důležitá pro další vývoj naší měny, pro celé naše národní hospodářství. Prohlašuji proto jménem strany, kterou zde zastupuji, že její uskutečnění velmi vítáme a budeme pro ni s radostí hlasovat. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Souček. Prosím, aby se ujal slova.

Posl. Souček: Slavná sněmovno, dámy a pánové!

Vládním návrhem zákona o Likvidačním měnovém fondu bude ukončena poslední etapa měnové reformy. Je to významný krok k další hospodářské a politické konsolidaci našeho státu. Jen dík tomu, že se v poměrně krátké době podařilo zkonsolidovat naše hospodářství, jen dík tomu, že máme dostatečně pevnou vládu Národní fronty, bylo možné přikročit k ukončení měnové reformy. Je to další nesporný důkaz, že nový řežim za vlády Národní fronty, v kterém hraje komunistická strana Československa tak významnou roli, prokázal svoji schopnost života a má důvěru celého národa. Gottwaldova vláda ve svém budovatelském programu slíbila také ukončení měnové reformy a poměrně v krátké době plní také tento slib. Předložený vládní návrh zákona je také důkazem veliké státnické schopnosti vlády, ministerského předsedy Gottwalda a správce ministerstva financí dr Dolanského.

V žádném případě nechci tvrdit, že celý úkol nápravy měny bude lehký, neboť uzákoněním vládního návrhu o Likvidačním fondu měnovém jsme teprve na počátku vlastní likvidace tíživých závazků, které na svoje bedra převzal náš nový režim. Prostá úvaha o rozsahu těchto závazků ukazuje, jak veliké to bude dílo.

Bilance Likvidačního fondu měnového jeví se zhruba po vyloučení položek průběžné povahy asi takto: Závazky fondu z převzatých vázaných vkladů podle stavu k 31. prosinci 1945 činí 250 miliard K, vázané vklady z proplacení starých pojistek 13 miliard K, vázané vklady, které vzniknou zaplacením uznaných náhrad válečných škod, se odhadují asi na 70 miliard K, celkem tedy činí závazky Fondu 336 miliard K.

Naproti tomu činí dobrá aktiva peněžních ústavů, která budou převedena na Fond ve formě volného vkladu, 61 miliard K, takže zbývá schodek 275 miliard K. Na úhradu tohoto schodku mají sloužit tyto příjmy, které jsou však jen odhadovány: výnos majetkových dávek asi 30 miliard K, hodnoty propadlé podle dekretu č. 95/1945 Sb. 61 miliard K, propadlý a konfiskovaný majetek 40 miliard K, hodnota reparačních náhrad 10 miliard K a propadlá platidla, nepřihlášená včas ke složení, 2 miliardy K. Zbývá tedy schodek, pro který není krytí, v částce 132 miliard K.

V této bilanci se počítá s náhradami válečných škod ve výši 73 miliard K, a to 23 miliard škody průmyslu a 50 miliard K škody ostatní. Je to částka, určená se zřetelem na krajní únosnost náhrady v rámci likvidace vázaných vkladů.

Válečné škody dostupují ovšem výše daleko značnější. Škody způsobené německou okupací činí podle posudku pana vrchního ředitele Národní banky v procesu proti Frankovi asi 429 miliard Kčs. V tom nejsou započteny škody na budovách, na životech a na zdraví, dále pak dosud nepřihlášené škody, které lze odhadnout asi na 300 miliard Kčs, takže celkové válečné škody včetně škod měnových dosahují částky 700 miliard Kčs. Likvidační fond měnový může se ovšem vypořádati s těmito škodami jenom částečně. Bylo by spravedlivé, aby jak škody měnové, tak i ostatní škody byly uhrazeny z majetku osob, jejichž zradou došlo k okupaci a tím k hospodářskému drancování a válečnému ničení naší země. Kdyby to bylo možné, byl by problém nápravy měny snadno řešen. Bohužel, příjem z reparací počítal s nějakými 10 miliardami.

Při této příležitosti je nutno upozornit na to, že se nesmí kompensovat škody, které Československá republika utrpěla německou okupací, hodnotou konfiskovaného majetku Němců, těch Němců, kteří byli příslušníky našeho státu. Naše republika nepřestala existovat ani v době německé okupace a proto stejným právem můžeme trestat konfiskací majetku ty státní příslušníky, kteří v době zvýšeného ohrožení země se chovali jako zrádci. Konfiskovaný majetek těchto zrádných občanů lze odhadnout asi takto: výnos z pronájmu budov obytných, určených přibližně na podkladě počtu místností a průměrného měsíčního nájmu asi 100 Kčs z jedné místnosti, činí ročně jednu miliardu. Za 30 let to bude 30 miliard. Dále pak hodnota průmyslového majetku na podkladě pojistných hodnot činí asi 54 miliard. Při 2 % výnosu dospíváme k cifře něco více než jedna miliarda, za 30 let okrouhle 32 milard. Movitý majetek s příslušenstvím, svršky, činí asi 19 miliard. Opatrný odhad, který přihlíží zvláště k znehodnocení průmyslového majetku, k nutnosti zastaviti některé podniky a k omezení platební schopnosti osídlenců, upravuje uvedená čísla tak, že za jednu generaci může činiti výnos z likvidace nepřátelského a kolaborantského majetku 15 miliard, výnos ostatního majetku ročně asi 1¹/₂ miliardy, t. j. za 30 let 45 miliard, celkem 60 miliard. Při amortisaci za 30 let je eskontovaná hodnota těchto 60 miliard k dnešku asi 40 miliard, kterážto částka byla vzata jako podklad kalkulací Likvidačního fondu měnového.

Ke konečné likvidaci těchto závazků a odčinění všech ztrát, které vznikly okupací a válkou, bude třeba soustředit všechny fysické i mravní síly národa. Máme také plné právo přesunout některé závazky na dobu pozdější, po případě i na příští generace.

Cesta, kterou jsme se dali, je v podstatě správná. V první době bylo nutno sjednotit měnu a překonat chaos, který byl v měnových věcech. K tomu došlo dekretem čís. 91 z roku 1945 o obnovení jednotné československé měny, dále pak úpravou cen a platů, jakož i zákonem o dávce z majetku a z přírůstku na majetku ve smyslu zákona čís. 134/1946. Další vývoj je nyní závislý na tom, jak rychle rozvineme celý potenciál národní produkce. Zkušenosti, které máme na základě hospodářské obnovy v rámci dvouletého plánu, dokazují, že i tady jsme v podstatě na správné cestě.

Celá koncepce řešení vychází z předpokladu, že je třeba získat úhrady konfiskaci majetku nepřátel republiky, dále pak z reparací a podobně, a ostatní část, nekrytou, rozvrhnout podle hospodářské únosnosti na všechny vrstvy obyvatelstva. Tím, že byl znárodněn klíčový průmysl a banky, máme v budoucnosti všechny předpoklady, že celkový národní produkt bude sloužit k odlehčení toho tak nadměrného národního zatížení.

Až dosud byli jsme ušetřeni všech krisí, které jsou průvodními zjevy tak velikých historických zvratů. To bylo jenom proto, že včas bylo zabráněno nežádoucím výkyvům. Myslím, že si tak zvané majetné vrstvy, z kterýchžto řad slýcháme nejčastěji stížnosti na obtíže doby, neuvědomily té důležité skutečnosti, že jenom dík nynější politice, dík všem těm opatřením vlády Národní fronty byly zachráněny před důsledky, jaké by měla inflace, před důsledky hospodářského chaosu.

Komunistická strana usiluje o to, aby byla upevněna hodnota peněžní jednotky, aby byly vyloučeny veškeré inflační podněty, které by ji mohly ohrozit, a při tom chce zachránit poctivě nabyté vklady. Jsme si vědomi, že zvýšením hospodářských čísel na trojnásobek předválečné výše byla jen zčásti vyrovnána porušená rovnováha mezi finančními nároky jako kupní silou a spotřebními statky, které jsou k disposici.

Přes všechny pomluvy komunistické strany Československa volili jsme tuto cestu a ne jinou, proti jinému řešení, které v podstatě by bylo jednodušší, škrtnutím všech vkladů. Tím se komunisté velikou měrou zasloužili o zachování soukromého majetku těch vrstev, které by nekontrolovatelnou inflací byly těžce postiženy.

Na účet těch jednotlivců, kteří se nechtějí smířit s politickým vývojem věcí, řekl bych toto: Komunistická strana prokázala průběhem 2 let svou nespornou státotvornost, a nebojíme se žádného srovnání s kterýmkoliv státem. Nebojíme se také srovnání s vývojem věcí po první světové válce. Máme mnoho důkazů o falešných legendách z předmnichovské republiky. Vezměme na př. provedení a výsledek daně z majetku a z přírůstku na majetku podle známé Rašínovy měnové reformy. Ponechávám stranou meritorní řešení i celou techniku provedení. Ne snad proto, že bych ji podceňoval, ale hlavně proto, že mi jde o politický dosah a význam této skutečnosti.

Jak se vyvíjelo inkaso majetkových dávek podle zákona čís. 309/1920? Podle zprávy Státního úřadu statistického, ročník XI z r. 1930, č. 90 a 91, byly platy na účtu dávek z majetku a z přírůstku na majetku tyto: v roce 1920 něco více než 192 milionů, v r. 1921 557³/₄ milionu, v r. 1922 přes 1¹/₄ miliardy, v r. 1923 něco více než 1¹/₄ miliardy, v r. 1924 817¹/₂ milionu, v r. 1925 601 milionů, v r. 1926 407 milionů, v r. 1927 472 a v r. 1928 323¹/₂ milionu, zatím co dnes výnos dávek podle sdělení pana ministra dr Dolanského činí k 21. červnu 1947 okrouhle 20 miliard. Není to samo o sobě důkazem veliké důvěry, které naše vláda požívá u převážné části našeho obyvatelstva? Vždyť dnes můžeme říci, že prakticky nebyly dávky podle zákona 309 z r. 1920 vůbec ukončeny.

Při této příležitosti chtěl bych se zmínit o trestuhodné činnosti nezodpovědných lidí, kteří se snaží šířit ničím nezdůvodněné poplašné zprávy, týkající se stability naší měny. Žel Bohu, že jsou někdy i některé organisace hospodářské samosprávy, které samy dávají podnět k takovým nesprávným a falešným závěrům.

Mám po ruce dopis, který byl odeslán obchodní a živnostenskou komorou v Plzni, kde pod číslem 2004/47, značka Inž W/M z 13. června, je podávána zpráva a srovnání s rokem 1920. Tento dopis je špatným vysvědčením těm, kdo by měli býti rádci a pomocníky v hospodářském životě. A tohle a podobné zprávy, to je jeden z těch základů, které umožňují šíření mnohdy tak nejapných, ničím nezdůvodněných zpráv. Při tom nemluvím vůbec o tom, že dopis sám je nejen co do obsahu, ale i co do formy pod úrovní každého úřadu nejprovinciálnějšího města.

Jiný způsob, jak se někteří jednotlivci snaží kalit důvěru, je tvrzení, že žijeme z kapitálové podstaty. Dovolte mi, prosím, pánové, abych použil jednoduchého starého a prostého srovnání: Kdyby si chalupník vypůjčil 25.000 a těch 25.000 prohrál v kartách, dalo by se o něm říci, že je špatným hospodářem. Jestliže si však chalupník, když vyhořel, vypůjčí 25.000, použije jich na obnovu svého vyhořelého hospodářství, nedá se o tom říkat, že žije z podstaty, nedá se říkat, že je špatným hospodářem. (Potlesk.) A my v našem státě nejsme na tom po okupaci o nic lépe nežli chalupník po vyhoření.

V souladu se zájmy všech vrstev obyvatelstva, řešíce všechny problémy výstavby našeho státu, jdeme u nás vlastní specificky československou cestou. A celý svět se zájmem sleduje naše úspěchy. Jedním z vážných problémů je ten problém, kterým se zabývá předložený vládní návrh zákona, a proto klub komunistických poslanců hlasuje pro tento návrh zákona o utvoření Likvidačního fondu měnového, neboť věříme, že tímto zákonem bude dán podklad hospodářské stabilitě a bude tak zajištěna budoucnost našeho národa a státu. My komunisté věříme, že natrvalo zvítězí jen ten režim, který lépe zajistí rozmach výrobních sil a materiální postavení všech vrstev národa i státu. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. dr Neuman. Prosím, aby se ujal slova.

Posl. dr Neuman: Paní místopředsedkyně, slavná sněmovno!

Projednáváme zákon o pouhých 19 paragrafech a přitom je to zákon tak nesmírné důležitosti, kdy budeme jednat o stamiliardách - ale zájem sněmovny o hospodářské otázky, žel Bohu, dosud není taký, jaký je zájem o otázky politické. (Posl. Valo: Pozrite sa, pán kolega, na účasť z vlastnej partaje!) Prosím, já mluvím o celé sněmovně a říkám docela otevřeně, že je to velká chyba, je-li zájem tak malý, když jednáme o otázkách hospodářských.

Dovolíte mi však, abych, mluvě o naší měnové reformě, ... (Posl. Štětka: Počkej, já to běžím svolat!) - když budeš tak laskav - abych mluvil o dvou etapách, které ve vývoji měnové reformy můžeme naprosto jasně postihnout. Je to především prvá etapa, ve které možno mluviti o obnovení československé měny. To jsou dekrety číslo 91 a 95 z roku 1945, kdy jsme obnovili československou měnu v poměru 1:1 k dosavadním jednotkám, k československé koruně, ke koruně slovenské, a kdy zároveň byly prohlášeny za bezúročně vázané veškeré finanční nároky vzniklé ve starých korunách. Pak dekretem č. 95 z roku 1945 byla stanovena přihlašovací povinnost u těchto finančních nároků a přebytek kupní síly měl býti odstraněn jednak úpravou cenové a mzdové hladiny v prosinci 1945, jednak majetkovými dávkami a přidělením výnosu z prodeje konfiskátů. Tato opatření byla považována - a myslím, že právem - za definitivní odstranění přebytečného finančního kapitálu a myšlenka repudiace byla opuštěna.

Druhou etapu ve vývoji a uskutečňování měnové reformy tvoří podle mého mínění budovatelský program třetí vlády Národní fronty, který zdůrazňuje nutnost dokončiti měnovou reformu v nejkratší době a jako prostředek k tomu požaduje urychlené zpracování podkladů pro soupis majetku a vyměření dávek z majetkového přírůstku a z majetku.

Budiž mi dovoleno, poněvadž chci dospět k určitému závěru z tohoto vládního programu, abych citoval z něho toto: "Z vázaných částek, které zbudou po zaplacení dávek, budou postupně uvolňovány pevné částky, ve výši, která bude stanovena tak, aby vyhovovala majetkovým poměrům vkladatelů a aby nevzniklo nebezpečí inflace. Zbytek vázaných vkladů budiž vhodnou formou konsolidován."

Dovolíte mi, abych z tohoto úryvku vládního prohlášení dospěl k určitým zásadám, podle nichž také, myslím, postupuje i politika ministerstva financí. Především je to sterilisace přebytečného finančního kapitálu, která se končí vybráním majetkových dávek, a celý zbytek podléhá postupnému uvolňování a valorisaci, jak dnes naprosto jasně a otevřeně o té věci promluvil pan ministr financí, za což mu upřímně děkuji.