Ústy našeho pana presidenta bylo několikráte
jasně prohlášeno, že zajištění
blahobytu a spokojenosti všech příslušníků
našeho národa je hlavním úkolem naší
sociální politiky a že k tomuto blahobytu dojdeme
jedině cestou socialisující demokracie. Celá
řada našich státníků prohlásila
otevřeně a jednoznačně že jdeme
svou vlastní cestou ke všeobecnému blahobytu,
který může poskytnout pouze socialismus. Za
tuto koncepci naší sociální politiky
bojovala komunistická strana od svého vzniku. Jsem
ráda, že dnes po letech nejtěžšího
boje, strádání a utrpení došli
jsme ta daleko, že naše zásady sociální
spravedlnost jsou přijímány všemi stranami
Národní fronty, dokonce i našimi ideovými
odpůrci. Tento nový sociálně spravedlivý
zákon je pak dalším potvrzením jednoty
našeho národa v jeho úsilí o vyrovnání
sociálních protiv a nastolení sociální
spravedlnosti. (Potlesk.)
Místopředseda Petr (zvoní):
Dalším řečníkem je p. posl. Kobylka.
Dávám mu slovo.
Posl. Kobylka: Pane místopředsedo, paní
a pánové!
Poslanecký klub čs. strany národně
socialistické bude hlasovati pro právě projednávaný
zákon o dani ze mzdy, protože v něm spatřuje
sociální počin naší státní
politiky. Zákon alespoň krůčkem snímá
opět tíhu dnes tak těžkého hospodářského
zatížení našich nejširších
vrstev lidových. Vláda a parlament jasně
prokazují, že myslí na potřebu odlehčovat
břemena, jež bylo nutno dočasně uložiti
na národ následkem válečných
událostí a také politickými a sociálními
změnami po této válce. Je jistě správné
vysloviti naději, že v této politice k lepšímu
bude možno pokračovati, ovšem za předpokladu,
že se opravdu všichni dáme do tvořivé
práce, přestaneme manifestovat, přestaneme
vyhrožovat stávkami, šířit neklid
a začneme po chlapsku pracovat. Začneme šetřit
na zbytečnostech, zjednodušíme státní
administrativu, odbouráme zbytečné úřady
a nebudeme tvořit nových, dnes často zřizovaných
pro problematickou potřebu nebo dokonce jen pro stranické
účely. Stát musí vybírat daně,
aby mohl plniti své závazky správní
a obecně prospěšné. Národ musí
platiti daně jako jednu z povinných účastí
ve svých budovatelských snahách. Národ
má však právo žádati, aby se hospodařilo
rozumně a poctivě pod tím zorným úhlem,
že stát jsme my všichni a že správná
finanční politika je jedním z pilířů,
na nichž může býti vybudován spořádaný
stát, a ve spořádaném státě
že pak může zavládnouti spokojenost lidí
dobré vůle. Měli bychom si vždy při
každém státním výdaji dobře
rozvážit, zda je nezbytně nutný, protože
zbytečné státní výdaje jsou
úředním luxusem a jdou na úkor nejpotřebnějších
občanů.
Právě dnes, kdy venku se živí i správy
o případných dalších opatřeních
kolem naší měny, je zapotřebí
požádati pana ministra financí, aby důsledně
dbal závazku daného vládou a jím samým,
že naše měna je pevná, a proto musí
také sám znemožňovati zbytečné
výdaje některých našich centrálních
úřadů, od nichž se to pak ovšem
snadno učí i orgány podřízené.
Pokud se týká čs. strany národně-socialistické,
může pan ministr spolehnouti na její podporu
všech svých závažných a odůvodněných
počinů, pokud směřují anebo
budou směřovati ke stabilisaci měny a snížení
státního rozpočtu, protože víme,
že upevněná měna bude znamenati návrat
důvěry národa střádatelů
ve státní politiku a bude také největší
zárukou zdravého rozvoje našeho hospodářského
života, z jehož vytvořených hodnot je
pak možno zajistiti blahobyt.
Je jistě na místě, když při této
příležitosti poděkuji úřednictvu
našich berních úřadů za všechnu
námahu, kterou nesporně prokázalo od r. 1945
do dnešního dne. Jistě je dále spravedlivé,
když řeknu, že při této příležitosti
by neměli zůstati bez povšimnutí právě
zaměstnanci finanční správy. Mimořádné
vypětí spojené s ukládáním
dávek z majetku a přírůstku na majetku
a k tomu běžná daňová agenda
při nedostatečném vybavení, zejména
v pohraničí, a při nedostatečně
systematisovaném stavu zasluhují právem pozornosti.
Finanční správa potřebuje žádoucího
klidu a jistoty. Nynější rušivé
zásahy v důsledku renominace, mnohde stranicky zabarvené,
vyvolávají neklid v řadách poctivých
zaměstnanců. Čs. strana nár. socialistická
sleduje bedlivě zejména všechna mimořádná
jmenování a bude žádati právo
a spravedlnost také pro zaměstnance finanční
správy, kteří zůstali na svých
místech a plní své funkce trpělivě
a se sebezapřením. Nejsou v zájmu finanční
správy zjevy, vyskytující se zejména
v poslední době, kdy dochází k personálním
opatřením, bohužel, podle politické
legitimace.
Dále bych se chtěl zmíniti v souvislosti
s projednávaným zákonem o jednom stavu, který
také vděčí za nový zákon
o dani ze mzdy; jsou to naši pensisté. A rád
konstatuji, že pro pensisty je tento zákon výhodnější
než dosavadní zákon o dani důchodové,
poněvadž jsou co do sazeb postaveni plně na
roveň aktivním zaměstnancům, kdežto
dříve v důsledku odpočtu menšího
paušálu podle § 15 zákona o přímých
daních byli daňově více zatíženi
než aktivní zaměstnanci.
Není však možné nezdůrazniti jejich
současný neutěšený hospodářský
stav, kdy je skutečností, že pensisté
a hlavně staropensisté v době od ledna 1944
žijí na nemožně nízké sociální
úrovni. Dosud máme tři skupiny pensistů:
staropensisty, existující již za první
republiky, dále pensisty podle zákona čís.
106/26 a třetí ty, kteří odcházejí
do výslužby od května 1945.
Požitky našich pensistů jsou jim dosud vypláceny
na základě platového zákona č.
103 z roku 1926, a již tehdy byly platy nedostačující.
Z platových základen uvedeného zákona
dosažené pense zůstaly, bohužel, až
do dnešní doby. Staropensisté měli tehdy
poměry ještě horší, které
jim byly postupně upravovány po etapách,
z nichž čtvrtou zastihla již okupace. Mám
po ruce příjem pensisty stráže SNB,
který sloužil aktivně od r. 1921 do r. 1945.
Odešel do výslužby pro těžkou chorobu
srdeční a nyní má ryzí pense
2.305 Kčs. Pracovat nemůže, manželka chodí
do továrny, aby na živobytí pro rodinu přivydělávala.
Jiný pensista SNB má 1.696 Kčs a další
1.854 Kčs pense měsíčně.
Oč našim pensistům jde: Za prvé: aby
byl vypracován urychleně nový platový
zákon, který by odstranil dosavadní rozdílnost
dosavadních skupin našich pensistů. Za druhé:
aby hospodářské podmínky byly konečně
i pro naše pensisty stanoveny tak, aby z nich mohli slušně
žít.
Starý zákon nevyhovuje době, nevyhovuje hospodářským
poměrům, nepředstavuje rovnováhu mezi
kupní silou měny a cenou zboží. Postavme
jen dosavadní příjmy pensistů proti
trojnásobku zvýšení životních
nákladů! Pensista, který dostával
v květnu 1939 po srážce daní a dávek
necelé 2.000 Kčs měsíčně,
měl by dnes takto dostávati 6.000 Kčs. Ve
skutečnosti činí jeho pense nyní 2.800,
tedy sotva polovici; ale po zvýšení cen, které
po 1. prosinci 1945 provedla vláda, klesla kupní
hodnota této pense na jedu třetinu, t. j. na 900
Kčs, čili pensisté byli o celé dvě
třetiny své pense přímo zkráceni.
Než bude tento nový zákon vydán, žádají
pensisté, aby byly jejich příjmy úměrně
zvýšeny, dále aby byl drahotní přídavek
upraven tak, aby valorisoval předválečné
důchody na poměry současné. Tento
drahotní přídavek i přídavek
vánoční budiž vyplácen v takové
míře, jak se vyplácí zaměstnancům
aktivním, protože drahota postihla stejně zaměstnance
aktivní jako pensisty.
Jako další požadavek je nutno vyzvednouti potřebu
spravedlivého očinění křivd
na předčasně pensionovaných. Další
trapnou a nemorální skutečností je,
že si pensista nemůže ze svých vlastních
předválečných úspor vypomoci
ani tam, kde nesporně nejde o žádné
našmelinařené peníze, nýbrž
o celé jeho životní úspory, které
již počal dělati ve svém mládí,
utrhuje tak sobě i své rodině od úst,
mysle při tom na stáří a horší
časy, které dnes nesporně tady jsou. Nemůže
býti tedy sporu o tom, že dosavadní požitky
důchodců stačí jen k nejnutnější
obživě, a tu je nutno k doplnění oděvů,
obuvi, na opravy vlastních domků a bytů,
což nemohlo býti celou válku prováděno,
uvolniti vázané vklady.
Volání pensistů po spravedlivé úpravě
jejich pensí můžeme přirovnati k volání
trosečníků na širém moři.
Podle úmluvy jsou povinny všechny lodě zachytivší
volání přispěti na jejich záchranu,
i kdyby měli býti na své cestě zdrženy
a utrpěly tím finanční ztráty.
Tak je také naší povinností, abychom
pensistům podali pomocnou ruku a pomohli je z jejich neutěšených
poměrů vytáhnout. Záchranou bude,
postaráme-li se i o jejich spravedlivé zařazení
do patřičných stupnic podle vysloužených
základen, odpovídajících jejich službě
podle platového zákona aktivních zaměstnanců
s příslušným drahotním přídavkem.
Pensisté pracují ještě stále
za těžkých podmínek, pracují
i jejich manželky. Máme doklad, že - ačkoliv
je to ironie - ucházel se pensista na pracovním
úřadě o práci, pak si ji hledal sám,
až konečně ji našel. Za 6 týdnů
jeho zaměstnání byl odvezen do nemocnice,
kde dosud leží. Ač nemocen, byl nucen hledati
si práci, poněvadž se svého důchodu
nemůže s rodinou žít.
Je spravedlivé, abychom na svoje předchůdce
mysleli, jak se patří a sluší v naší
socialistické společnosti. Za svou celoživotní
práci mají právo žádati uspořádání,
jež by jim zabezpečovalo slušný a spokojený
život. Vždyť fakticky si pensisté na své
zaopatření platili a tak dnes nedostávají
nic zadarmo.
Jde o to, abychom pensisty uspokojili v duchu sociálních
zásad svého nynějšího společenského
řádu a ne v duchu známé bajky o člověku,
který vyprostil hada z jámy a ten mu za vděk
ukládal o život, řka, že život tak
odplácí. Či je ten havíř, který
po desetiletí dobýval pro nás uhlí,
méně havířem, když pro stáří
a úbytek fysické síly již pracovat nemůže?
Není už železničářem ten,
kdo po dlouhá léta věnoval své duševní
i fysické síly ve svém těžkém
a odpovědném povolání státu
a občanstvu, když už službu zastávati
nemůže? Není učitelem či poštovním
zaměstnancem, úředníkem, kovodělníkem,
lékařem, inženýrem, vojákem,
příslušníkem SNB ten, jenž po dlouhá
léta sloužil svému státu a spoluobčanům
na místě, kam jej osud postavil?
Paní a pánové, to, co jsem řekl o
bídě státních pensistů, platí
dvojnásobně o hornických provisionistech.
Pracovali celá desetiletí pod zemí za nejhorších
podmínek pracovních a byli oporou celému
našemu hospodářskému podnikání
snad proto, aby na stará kolena byli nuceni jen bídně
živořit? Nyní, když jsme uzákonili
hornické pojištění, je nutné,
aby bylo pamatováno i na hornické veterány
práce a aby jejich těžká práce
a jejich těžký osud byl nyní ulehčen.
Nebudiž také zapomenuto na zaopatření
těch, kteří utrpěli ve svém
povolání újmu na zdraví. Je to u sklářů
hlavně šedý zákal, u jiných pracovníků
otrava olovem a chemikáliemi, a tu je jistě na místě,
když vznesou požadavek podrobit nynější
zákon o úrazovém pojištění
revisi.
V závěru chci tvrdit, že velká většina
našich pensistů je v našem národním
společenství ještě stále složkou
činorodou, od níž i mnohé můžeme
ještě žádati. Jí však musíme
dát, co jí v socialistickém státě
právem patří, t. j. možnost slušně
žít. (Potlesk.)
Místopředseda Petr: Dalším řečníkem
je p. posl. Vyškovský. Dávám
mu slovo.
Posl. Vyškovský: Slávna snemovňa,
pán predseda, panie a páni!
Keď naša vláda dňa 8. júla 1946
ohlásila reformu daňovej sústavy, očakávali
sme všetci tu v Čechách a hlavne my na Slovensku,
že sa čoskoro prikročí aj k jej realizovaniu.
Uplynul práve rok a dostávame sa iba k prvej etape
ohlásenej daňovej reformy. Je to z pripravovaných
niekoľkých daňových osnov osnova zákona
o dani zo mzdy. Účel osnovy je rovnoprávnejšie,
rovnomernejšie a spravodlivejšie postihnúť
daňové subjekty, snížiť daňové
břemeno viacčlenných rodín a zjednodušiť
administratívnotechnickú administráciu nielen
finančných úradov, ale aj súkromníkov,
že daňová reforma nemá čiste
ráz fiškálny, najlepšie vysvitá
z toho, že pre štátnu pokladnicu očakáva
sa úbytok vo výške skoro 3 miliárd Kčs,
z čoho na Slovensko pri posledných zákonoch
včítane tohto pripadá približne 500
miliónov. Tento úbytok reprezentuje na Slovensku
približne 20 % príjmov na priamych daniach podľa
rozpočtu na rok 1947. Po administratívnej stránke
znamená zákon o dani zo mzdy uľahčenie.
Daň sa bude vyberať priamo u prameňa, následkom
čoho riadne vykonanou srážkou bude daňovej
povinnosti učinené zadosť. K priamemu vyrubeniu
dane dôjde len v ojedinelých prípadoch, čím
na Slovensku odpadne priamo predpisovanie daní asi u 90.000
daňovníkov.
Ako vidno, podstatné sníženie daní má
v prvom rade ráz sociálny, zlepšenie hmotného
postavenia všetkých pracujúcich vrstiev v pracovnom
pomere a splnenie programu dvojročnice, ako sme si to vytkli
pri jej uzákonení, bez ohľadu na politické
rozvrstvenie všetkých našich občanov.
Aby sme si vedeli utvoriť obraz o celkovom daňovom
systéme, o daňovej únosnosti jednotlivých
hospodárských jednotiek spotrebných a výnosových,
o ich daňovom zaťažení a o celkovom daňovom
príjme s hľadiska rozpočtového, musela
by byť reforma daňového systému prejednávaná
kompaktne. Tým by sa však znovu odsunulo rokovanie
o osnove, ktorej zásady majú byť podkladom
pre ostatné daňové úpravy.
I keď osnova prinesie na Slovensku zlepšenie len jednej
časti pracujúcich, zdôrazňujem, že
štátnych zamestnancov sa skoro nedotýka. I
keď Slovensko bude musieť priniesť obeť vo
výške u oboch osnov približne asi 500 mil. Kčs
ročne vo forme úbytku štátnych príjmov,
napriek tomu treba osnovu ako jedine spravodlivú a s hľadiska
sociálneho plne vyhovujúcu len vítať
ako spoločné dielo všetkých strán
Národného frontu. Na odstránenie obáv,
že daňový úbytok vo výške
3 miliárd Kčs budú musieť znášať
živnostníci a roľníci, dôrazne žiadame,
aby zásady prejednávaného zákona boly
uplatňované a akceptované ako pri dani živnostenskej,
tak pri pripravovanej dani poľnohospodárskej.
Naša Demokratická strana zprvu, keď neboly známe
prípravné zásady daňovej reformy,
zachovávala zdržanlivosť. Akonáhle však
došlo k prijateľnému vysvetleniu momentov budúcej
i terajšej reformy, dala súhlas k tomuto návrhu
zákona a sama sa o to pričinila a tiež spolupôsobila
veľmi produktívne pri počiatočnej i
konečnej redakcii tohto zákona nielen vo vláde,
ale aj v príslušných pripomienkových
pokračovaniach ako i v parlamentných výboroch.
Keď tieto faktá veľmi stručne konštatujem,
zdôrazňujem, že naši zástupcovia
v ústavodarnom Národnom shromaždení
za Demokratickú stranu budú za tento zákon
radi hlasovať. Áno, hlasovať v pevnom presvedčení
spravodlivej deľby daňového bremena. Počúvam,
že určitá a nemenovaná strana pripravuje
politické brošúrky na propagáciu toho,
čo my všetci tu dnes schvaľujeme. I z tohto fóra
varujem, aby subvenčné alebo skryté rezervy
sa používaly na stranníckopolitickú
propagáciu. Predložený návrh zákona
je dielom všetkých síl Národného
frontu a ak niekto i pod rezortným pláštikom
chce využiť dobrodenie zákona propagačne,
je hazardérom so štátnym majetkom, ktorého
by bolo treba hnať k zodpovednosti. A na toto si dáme
v priebehu akcie, okrem Úradného listu ako jedinej
úradnej publikácie, pozor, a to pozor veľký.
Znova prehlasujem, že za osnovu Demokratická strana
bude hlasovať. (Potlesk.)
Místopředseda Petr: Dalším řečníkem
je p. posl. Al. Jaroš. Dávám mu slovo.
Posl. Al. Jaroš: Pane předsedo, slavná
sněmovno, paní a pánové!
Vítám osnovu o dani ze mzdy, která znamená
nepopiratelný pokrok ke stabilisaci životního
standardu zaměstnaneckých vrstev. Jsem přesvědčen,
že spravedlivá progrese daně ze mzdy bude přijata
příznivě a s plným pochopením,
zejména u těch, u nichž se nové odstupňování
projeví příznivě v celkovém
osobním rozpočtu. Pan ministr financí, resp.
jeho úřad prohlásil, že s event. snížením
daně bylo počítáno při sestavování
státního rozpočtu a že tudíž
nehrozí nebezpečí, že by snížení
daně důchodové mělo za následek
podstatné zvýšení rozpočtového
schodku. I v tom případě, je-li tomu skutečně
tak, mohu vyjádřiti jenom svoji spokojenost s provedenou
daňovou reformou daně ze mzdy, poněvadž
jsem pevně přesvědčen, že i zaměstnanci
potřebovali dostati své daňové záležitosti
do náležitého a spravedlivého pořádku,
což se ovšem nesmí stát ani na účet
státní pokladny, ani na účet některých
jiných vrstev národa.
Z dřívější praxe víme,
že snížil-li fiskus daně na straně
jedné, vyhledával všecky možné
způsoby a cesty, jak takový úbytek nahradit
ať již v daních spotřebních, neb
v jiných daních nepřímých.
Každý občan nejraději počítá
podle selského způsobu, totiž přizpůsobuje
své vydání skutečným příjmům,
a konečný efekt ať již týdenního
nebo měsíčního hospodářství
je směrodatný k tomu, aby posoudil, jsou-li jeho
poplatné povinnosti úměrné a spravedlivé.
Nechci pochybovati, že v daném případě
zejména ministerstvo financí všecky tyto okolnosti
náležitě uvážilo a bylo jistě
vedeno snahou, aby závěrečná čísla
na konci každého mzdového období přinášela
příjemci mzdy zvýšený zůstatek.
Kdyby tomu tak nemělo býti, pak by bylo úplně
zbytečné se celou osnovou zabývati.
Jestliže jsem na jedné straně projevil spontánní
souhlas s novou úpravou dané ze mzdy zaměstnaneckých
vrstev, musím s tohoto místa žádat,
aby se také pro ostatní vrstvy národa přikročilo
k provedení obecné daňové reformy,
a to zvláště v úseku živnostensko-obchodnickém.
Nebylo by spravedlivé - nemluvě ani o tom, že
by to bylo nedemokratické - kdyby se vláda zabývala
výhodami pouze pro jednu vrstvu národa a opomíjela
potřeby a oprávněné nároky
vrstev ostatních. Musím zvláště
zdůrazniti, že roztříštěnost
daňové praxe má za následek personální
překrvení výkonných orgánů
finanční správy, a jsem přesvědčen,
ze zjednodušením daňové praxe by se
provoz finanční správy podstatně zlevnil,
kterážto úspora by se mohla projeviti ve spravedlivější
progresi dani, kterými jsou živnosti a obchody zatíženy.