Je tu tedy dvojakost ve způsobu vybírání
daně z námezdního poměru. U příjmů
nižších srážkou, u příjmů
překročujících již jmenovanou
hranici po řádném vyměřovacím
řízení, jež končí vydáním
platebního rozkazu. Zkušenost na dlouhou dobu ukázala
výhodu prvého a slabiny druhého způsobu.
Zatím co při srážkové praxi rychle
a bez obtíží a také spravedlivě
vybírá stát, což jeho jest, stávalo
se takřka pravidlem, že ve zdlouhavém, obtížném
a spletitém řízení unikal státu
příjem právě tam, kde poplatník
byl finančně silný a tedy schopný
plnit svou povinnost vůči státu. A zatím
co poplatník malý odváděl svůj
groš dříve, nežli svůj výdělek
zastrčil - obrazně řečeno - do kapsy,
jeho lépe nebo velmi dobře situovaný spoluobčan
takřka pravidlem proplouval spletitými stružkami
daňových nařízení, odevzdávaje
jen tolik, kolik bylo nezbytně nutno. Bylo tedy požadavkem
spravedlnosti, aby byl tento rozdíl odstraněn. A
to se děje právě tím, že napříště,
jak navrhuje osnova, rozšíří se praxe
vybírání daní srážkou
na všechny kategorie pracujících bez ohledu
na výši mzdy, příjmu, důchodu,
a to přímo u pramene, t. j. před vyplácením
mzdy, důchodu, platu, atd., a stát rozmnožuje
řady těch, kteří jsou povinni srážky
vypočítat, od důchodu, mzdy, platu atd.,
odečíst a státu odvést. Je to velmi
důležitý moment, rovnost povinnosti vůči
státu, ze které liknavým a ne dosti poctivým
není úniku.
A nyní několik slov k osnově samé,
která v celkem malém počtu paragrafů
- je jich 31 - dokonale řeší daný úkol.
Předmětem daně je mzda a plat, plynoucí
z pracovního poměru anebo jiného služebního
poměru. Ministr financí má právo rozhodovat
o tom, co lze za mzdu pokládat. Tím odpadají
velmi časté spory o tom, zda jde či nejde
o pracovní poměr. Důležitým momentem
osnovy je navrhovaný § 4. Můžeme o něm
říci, že je jádrem celé věci,
a proto jej cituji doslova: "Každý, kdo vyplácí
dani podrobenou mzdu (nadále nazýván "plátce"),
jest povinen při její výplatě srážeti
daň ze mzdy a odváděti ji státní
pokladně. "Není zde nijaká hranice,
jako dosud. Není zde ani podmínkou existence nějakého
pracovního poměru, jak se také doposud vyžadovalo.
Ustanovení § 4 je dalekosáhlé. Finanční
správa jím přesouvá obrovskou přímo
část své funkce na zaměstnavatele,
či podle nové terminologie na plátce a poplatníka.
Plátce je tedy povinen daň vyměřit,
vypočítat, příjemci ze mzdy srazit
a odvést státu. Tím odpadá takřka
úplně až na malé výjimky vyměřovací
řízení, které na našich berních
správách zaměstnává tolik tisíc
pracovních sil. Dochází k uvolnění,
zmizí hory daňových přiznání
a státu, t. j. finančním úřadům,
náleží v této věci toliko právo
revise, splnil-li plátce uloženou mu povinnost přesně
a poctivě. Plátce je povinen odváděti
daň z hrubé mzdy, to znamená, že ji
nemůže zmenšovat o nějaké srážky.
Toliko ministr financí rozhodne, které položky
kromě služebních výdajů odečísti
lze.
Sazba daně je jednotná pro všechny příjemce
bez rozdílu. Ti však, kteří mají
rodinné příslušníky, snižují
svůj daňový základ o určitou
předem přesně stanovenou částku.
O sazbě je možno říci, že je proti
dosavadní praxi nižší. Důvodová
zpráva jasně říká, že
dosavadní daňové zatížení
bylo neúnosné. Upozorňuji na tento důvod
jako na důležitý sociální moment.
Je to reflex, v němž se zračí doba a
pochopení pro vrstvy sociálně slabší.
A je pochopitelné, že právě ustanovení
této nižší sazby bude uvítáno
naší nejširší veřejností
s uspokojením a pocitem úlevy.
Ale není to jediný moment osnovy, v němž
se toto cítění zračí. Navrhovaný
zákon dovoluje snižovati daňový základ
podle počtu rodinných příslušníků
a počtu dětí o předem stanovenou částku.
Tím se odstraňuje dosavadní praxe srážek
podle procentuální sazby z vyměřené
již daně. Výsledek toho je další
úleva, jak patrno z tabulek k návrhu připojených.
Ženatý příjemce odčítá
se svého měsíčního platu za
prvé dítě 600 Kčs, za druhé
700 Kčs, za třetí 1000 Kčs, za čtvrté
a další 1200 Kčs. Ženatý bezdětný
odečítá 500 Kčs. Tyto srážky
na děti a rodinné příslušníky
jsou stejné a pevné pro všechny příjemce,
ať mají mzdy malou anebo mzdu velikou. Zatím
co u dětí stoupá srážka velmi
pronikavě, zůstává u rodinných
příslušníků stejná i při
větším počtu osob. Zákon pamatuje
i na případy, kdy oba manželé mající
děti a rodinné příslušníky
jsou v zaměstnání. V takovém případě
se srážky odečítají jenom u manžela.
Nebylo by logické, jak praví důvodová
zpráva, aby na dítě, jehož matka není
výdělečně činná, byla
odečítána na př. částka
500 Kčs měsíčně, kdežto
na dítě, jehož matka je výdělečně
činná, částka 1000 Kčs, tedy
dvojnásobek.
Další příznivou novinkou pro poplatníky
je ustanovení § 8. Okruh osob, ke kterým se
přihlíží při poskytování
slevy na příslušníky domácnosti,
se rozšiřuje o nezletilé sourozence, synovce
a neteře, ježto jsou tak blízkými příbuznými,
že jest spravedlivé, aby byla příjemci
mzdy poskytnuta úleva, jsou-li v jeho zaopatření.
Manželka a děti budou vždy uznanými příslušníky
domácnosti, a to i tehdy, budou-li míti výdělečné
zaměstnání, ostatní jen tehdy, nemají-li
dostatečný příjem nebo majetek.
Za naprosto spravedlivé pokládám i ustanovení
§ 8, jímž se přiznává výhoda
duchovním církví a náboženských
společností státem uznaných.
Tolik tedy asi o nové osnově po stránce materiální,
ale bylo by dobře obírat se osnovou také
se stanoviska praxe. Řekli jsme si, že přesunutím
břemene spojeného s předpisem, lépe
řečeno s vybíráním a odvedením
daně ze mzdy, ubývá našim berním
správám podstatná část práce.
Pokud plátce plní řádně svou
povinnost tím, že daň ze mzdy řádně
vypočítá, srazí a odvede, je daňové
povinnosti učiněno zadost a k nijakému předpisu
daně se strany berní správy nedojde v nijakém
případě, tedy ani tehdy, kdy mzda překročila
nějakou hranici, jako tomu je dosud, kdy k předpisu
dochází automaticky, když služební
požitky přesáhly 100.000 Kčs anebo když
tuto hranici sice nepřestoupily, ale když neslužební
příjmy přesáhly 3000 Kčs ročně
a součet jejich a příjmů služebních
přesahoval 50.000 Kčs. Tu vstoupil v činnost
berní aparát. Ježto daň ze mzdy je daní
samostatnou, nemůže na její výši
působiti okolnost, zda má příjemce
vedle mzdy ještě jiné příjmy,
ať v jakékoliv výši, které však
jako mzdu kvalifikovati nelze.
K předpisu daně ze mzdy může dojíti
podle § 14 osnovy jen ve dvojím případě.
Za prvé tehdy, jestliže plátce nesplnil svou
povinnost vůbec anebo nedostatečně, t. j.
v předepsané výši a ze všech dani
podrobených částí mzdy. Za druhé
tehdy, jestliže příjemce pobírá
mzdu od více plátců. V tom případě
se předepisuje daň ze mzdy z úhrnu jednotlivých
mezd, aby příjemce neunikl daňové
progresi a nebyl tedy ve výhodě proti příjemci,
který stejně vysokou mzdu pobírá od
jednoho plátce.
Tentýž paragraf osnovy ukládá příjemci
povinnost ohlásiti do konce února, který
následuje po roku, v němž přijímal
mzdu, všechny plátce, od kterých mzdu přijímal.
Berní správa přezkouší jeho údaje,
od předpisu upustí, byla-li daň odvedena
řádně, anebo ji doměří,
byla-li odvedena v nedostatečné výši.
Prakticky se odvádí daň měsíčně
tomu bernímu úřadu v sídle berní
správy, v jejímž obvodu je sídlo plátcovy
pokladny. Nepřevyšuje-li daň všem příjemcům
sražená měsíčně 100 Kčs,
odvádí se pololetně.
Podle předpisů zákona o přímých
daních může finanční správa
dokročit na liknavého plátce berní,
případně soudní exekucí. Další
povinností plátcovou je vydati příjemci
potvrzení o tom, kolik činila v uplynulém
období jeho hrubá mzda a kolik mu bylo plátcem
na dani ze mzdy sraženo. O dani ze mzdy samé vede
pak plátce přesný záznam, jak je o
tom ustanovení v § 17, a podává svému
bernímu úřadu pravidelná hlášení
na předepsaných tiskopisech. Mimo to do konce února
po uplynutí každého kalendářního
roku podává roční výkaz všech
příjmů rovněž na tiskopisech,
jež vydá ministerstvo financí - (viz §
18 osnovy).
Příjemce mzdy nese průkazní břemena
o počtu příslušníků domácnosti.
Dokud neprokáže plátci všechny okolnosti
nebo změny, které mají vliv na výši
srážek, resp. slevy na dani ze mzdy, nesmí
plátce slevu poskytnout. Berní správa má
právo kontroly daně ze mzdy. Prakticky to znamená,
že její orgánové navštíví
plátce, jemuž je v § 20 osnovy uložena další
povinnost, a to dovoliti orgánům berní správy
vstup do provozních místností v obvyklých
úředních hodinách a poskytnouti jim
potřebné informace a vysvětlivky, předložiti
jim potřebné doklady. Tím vcházejí
finanční orgánové v přímý
styk s poplatníky, zabraňují nesrovnalostem
a špatnému výkladu zákona a dávají
plátcům spolehlivé informace pro další
srážení daně.
Důležitým je ustanovení § 25. Nejen,
že se jím poskytuje finanční správě
právo přidržet liknavé plátce
pořádkovými pokutami, ale prohlašuje
neodvedení sražené daně za určitých
okolností za samostatný trestný čin,
i když by tu bylo možno použít jednoduše
trestního zákona a prohlásit tento čin
za zpronevěru. Je přirozené, že v praxi
se vyskytnou nedorozumění a spory o to, zda ta která
část mzdy dani podléhá anebo ne. Stížnosti
z těchto sporů vyplývající
vyřizuje berní správa, v jejímž
obvodu je sídlo plátcovy pokladny. Stížnosti
a rozhodnutí o nich se dějí písemně
a nespokojená strana má právo se do těchto
rozhodnutí odvolati. O těchto odvoláních
rozhoduje finanční úřad druhé
stolice.
Různost názoru mezi plátcem a příjemcem
může nastati rovněž ve výkladu
ustanovení velmi důležitého a po stránce
sociální spravedlivého, ustanovení
§ 29, který přebírá stav, zavedený
zákonem čís. 202 z roku 1946, že totiž
mzdy, vyplacené za práci přes čas
a za vyšší výkony, jsou osvobozeny od
daně ze mzdy. O tom, co se pokládá za mzdu,
za práci přes čas a za vyšší
výkon, rozhodne na zaměstnavatelův návrh
ministerstvo financí, po případě finanční
úřad jím pověřený po
slyšení ústředních hospodářských
organisací a Ústřední rady odborů.
Poslední § 31 stanoví, že zákon
nabude platnosti dnem vyhlášení. Se srážením
daně bude započato při první výplatě
vždy po konci kalendářního měsíce,
v němž bude vyhlášen. To je tedy vše,
co můžeme viděti z navrhované osnovy
ve srovnání s dosavadními zákony a
nařízeními a dosavadní praxí.
Zbývají ovšem přípravné
práce, jež nebudou malé. Ministerstvo financí
tu stojí před úkolem vydati různé
směrnice, navrhne tiskopisy na záznamy pro daň
ze mzdy, tiskopisy prohlášení o sražené
dani se mzdy, jež je povinen plátce podávati
příslušnému úřadu, a konečně
vzor tiskopisu na roční výkazy. Dá
vypracovati tabulky daně ze mzdy přepočtené
na rok a konečně vydá přesné
směrnice o tom, co je pokládati za mzdu, co za práci
přes čas a za vyšší výkon.
Podrobnosti ty vyjdou ve formě vyhlášky v Úředním
listě. Doufejme, že si finanční správa
aspoň tentokráte pospíší, aby
tiskopisy byly poplatníkům včas k disposici,
aby se to nadále nedělo tak, jako máme pro
zatím nepěkné zkušenosti.
Přimlouvám se při této příležitosti,
aby konečně byly také vyřízeny
personální otázky na nejvyšších
místech finanční správy, a tu bych
se obzvláště chtěl zmínit o personálních
otázkách u zemského finančního
ředitelství v Praze. Velmi bych prosil ministerstvo
financí, aby už konečně přikročilo
k řešení těchto otázek, protože
jsem přesvědčen, že tím jen přispěje
ke zdárné práci všech finančních
úřadů.
A také by bylo na místě, aby bylo pamatováno
na to, že úspěch všech daňových
opatření, ať jsou jakkoliv ideálně
míněna, závisí na svědomité
a poctivé práci zaměstnanců finanční
správy, pracujících mnohdy přes čas
do pozdních odpoledních a často i nočních
hodin. Těmto svědomitým a poctivým
zaměstnancům finanční správy
budiž i s těchto míst obzvláště
poděkováno a prosím pana ministra financí,
aby bylo pomatováno přiměřenými
odměnami za zvláště vynikající
výkony úředníků finanční
správy.
Končím svůj krátký referát
zdůrazněním kladů, které předmětná
osnova o dani ze mzdy přináší. Je prvním
krokem ve zjednodušení a reformě naší
daňové soustavy. Ulehčí přetíženým
berním správám tím, že přesune
zjednodušené vybírání daně
na plátce a odstraní do nejvyšší
možné míry vyměřovací
řízení. Napraví mnohé tvrdosti
dosavadního stavu a podstatně sníží
neúnosné zdanění pracujících
vrstev našeho národa. Rozliší mezi důchody
z práce a důchody bezpracnými, které
budou podrobeny zvláštní dani. Zamezí
úniku daňových příjmů
tam, kde se tak dosud namnoze již pravidelně dálo
vinou složitého systému, a to právě
u poplatníků sociálně silných,
a zvýší tak daňovou morálku vůbec.
Osnova je jednoduchá, spravedlivá, dává
každému, což jeho jest. Státu daň,
poplatníkovi takovou míru zdanění,
jaká je pro něho únosná.
Ze všeho toho, co jsem tu přednesl, je patrno, že
strana, kterou mám čest zastupovat, bude pro osnovu
hlasovat. (Potlesk.)
Místopředsedkyně Hodinová-Spurná
(zvoní): Dalším řečníkem
je pí posl. Weberová. Prosím, aby
se ujala slova.
Posl. Weberová: vážené shromáždění,
paní a pánové!
Předložená osnova zákona o dani ze mzdy
bude mít dalekosáhlý a blahodárný
význam pro statisíce drobných zaměstnanců,
zejména těch, kteří mají větší
počet dětí. Tendence nového zákona
mění od základu konstrukci dosud platného
našeho berního práva. - (Předsednictví
převzal místopředseda Petr.) Zatím
co po prvé světové válce, kdy se jednalo
o úpravě zákona o přímých
daních, bylo snahou zákonodárců pomoci
těžkému průmyslu, jak přiznal
také bývalý ministr financí dr Engliš
v rozpočtové debatě v roce 1930, usilujeme
dnes o to, aby daňová břemena byla rozdělena
spravedlivě a aby byla únosná i pro pracující.
Zákon čís. 77 z roku 1927 o stabilisačních
bilancích byl velikým darem těžkému
průmyslu a soukromým bankám a znamenal ochuzení
státní pokladny o mnoho set milionů korun.
Podle dřívějšího zákona
o důchodové dani vyměřované
srážkou byly sice služební platy zdaňovány
také vyšší sazbou proti normální
dani důchodové, která se platila z příjmových
pramenů mimoslužebních, jako na příklad
z příjmů z domů, pozemků, živností
a pod., leč důvodem pro tuto nižší
sazbu nebylo sociální cítění
zákonodárce, nýbrž stoprocentní
jistota, že u služebních požitků
nebude možný žádný daňový
únik.
Tendence nového zákona je vědomě sociální.
Největším kladem tohoto zákona je však
okolnost, že poskytuje slevy na příslušníky
domácností pro všechny příjemce
služebních platů stejnou částkou,
a to 500 Kčs na manželku, 600 Kčs na první
dítě, 700 Kčs na druhé dítě,
1000 Kčs na třetí dítě a 1200
Kčs na čtvrté a každé další
dítě. Toto sociální zaměření
nového zákona o dani ze mzdy bude přivítáno
všemi pracujícími bez rozdílu s velikým
povděkem, neboť je důkazem toho, ze naše
lidově demokratická vláda usiluje skutečně
o zvýšení životní úrovně
nejširších vrstev národa. Tento zákon
je dalším krokem na cestě k spravedlivějšímu
rozdělování národního důchodu,
jež směřuje k zavedení všeobecného
blahobytu. Podle doposud platné theorie byly příjmy
z pozemků, domů, ze živností, ze služebního
poměru, příjmy z kapitálu a z jiných
pramenů sečteny a z nich potom vyměřena
progresivní důchodová daň. Nová
osnova zákona daně ze mzdy znamená úplný
průlom do základní konstrukce našeho
platného berního práva, takže napříště
služební příjmy nebudou se sčítávat
s jinými příjmy. Srážkou daně
ze mzdy bude daňová povinnost poplatníkova
zcela splněna. Stejná zásada platí
i pro případ, že v domácnosti jsou příslušníci
se dvěma i více služebními příjmy.
Podle tohoto návrhu zákona nebude tedy služební
příjem manželův sčítáván
se služebními příjmy manželčinými
aneb dětí a vykonanou srážkou daně
ze mzdy bude daňová povinnost splněna.
Jaký je smysl tohoto zákona? Stanoviti spravedlivě
daňovou povinnost poplatníka, jenž si opatřuje
svůj důchod pouze z práce. Nová konstrukce
zákona sleduje vědomě tendenci podpořit
pracovní úsilí každého člověka.
Její jednoduchost uvolní mnoho pracovních
sil pro důležité úkoly v jiných
oborech jak finanční správy, tak i ve mzdových
odděleních velikých závodů
k lepšímu zužitkování práce
a k odstranění zbytečného byrokratického
úřadování jak u finanční
správy, tak i v závodech. Při dosavadním
systému zdaňování byly případy,
kdy vymáhaná částka byla nižší
než náklady spojené s vymáháním.
S povděkem kvitujeme velmi důležitou okolnost,
že po prvé v daňovém zákonodárství
je svobodná matka postavena na roveň matce-vdově,
rozvedené nebo rozloučené, a to ustanovením,
že má svobodná matka právo sraziti si
vedle částky 600 Kčs na první nemanželské
dítě ještě dalších 500 Kčs,
jako kdyby byla ovdovělá. Důležitou
změnou proti dřívějšímu
zákonu je také to, že slevu na příslušníky
domácnosti může žádat nejen manžel,
ale i manželka na místě manžela v případě,
když je služební příjem je vyšší
než příjem manželův. To znamená,
že se výhody o dani ze mzdy neposkytují pouze
manželovi jako hlavě rodiny, jak tomu bylo dříve,
ale že má také na ně nárok manželka,
na níž výhody s hlav rodiny přecházejí.
Tím je také nejlépe dokumentována
rovnoprávnost ženy s mužem v praxi našeho
zákonodárství.
Nový zákon se dokonce velkoryse postará duchovní
církví a náboženských společnost
kteří podle církevních předpisů
nesmějí vstoupiti v manželství, a to
tím, že přiznává slevu daně
ze mzdy i na osobu, která jim vede domácnost. Zvláště
duchovním na chudých farách přijde
tato daňová výhoda velmi vhod.
Za zvláštní zmínku stojí též
okolnost, že se daňové výhody poskytují
i vdovám a sirotkům po příslušnících
odboje první a druhé světové války.
Když v dubnu roku 1945 vyhlásila naše vláda
v Košicích svůj první program, převzala
závazek zvýšit životní úroveň
a zajistit blahobyt všech vrstev, zejména sociálně
nejslabších. Po volbách v květnu 1946
všechny strany Národní fronty rozšířily
tento příslib o řadu dalších
výhod, které jsou postupně plněny.
Náš lid má práci. Mzdy a platy jsou
zaručeny zákonem. V oboru sociálního
pojištění zavedli jsme řadu opatření,
jimiž byla pronikavě zvýšena životní
úroveň, a to nejpotřebnějších
kategorií pracujícího lidu. Uzákonili
jsme hornické pojištění, nejlepší
na světě, připravujeme dalekosáhlé
národní pojištění všech
pracujících, tedy i drobných podnikatelů
a osob ve svobodných povoláních. Lineárním
snížením cen zvýšili jsme životní
úroveň asi o 8 %. Podle tohoto návrhu zákona
má býti zvýšen životní standard
pracujících o další 4 %.