Ad 1. Druhé čtení osnovy zákona, jímž se prodlužuje účinnost zákona ze dne 20. prosince 1946, č. 256 Sb., o dočasných omezeních v živnostenském a jiném výdělečném podnikání (tisk 676).

Jsou nějaké návrhy oprav nebo změn textových?

Zpravodaj posl. Fusek: Není změn.

Zpravodaj posl. Jirásek: Nejsou.

Zpravodaj posl. Štěpán: Není jich.

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Kdo ve druhém čtení souhlasí s osnovou zákona tak, jak ji ústavodárné Národní shromáždění přijalo ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím ústavodárné Národní shromáždění přijalo tuto osnovu zákona také ve čtení druhém.

Tím je vyřízen 1. odstavec pořadu.

Přistoupíme k projednávání druhého odstavce pořadu, jímž je

2. Zpráva výborů průmyslového a právního o vládním návrhu zákona (tisk 568) o procesních opatřeních v soudních řízeních pro nároky ze smluv uzavřených v době nesvobody v souvislosti s válečnými dodávkami (tisk 668).

Zpravodajem za výbor průmyslový je místo p. posl. Rychtery p. posl. Nedoma. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Nedoma: Paní místopředsedkyně, páni poslanci, paní poslankyně!

Dnešní plenární schůze ústavodárného Národního shromáždění má odhlasovat velmi významný zákon. Chci upozornit na okolnost, že máme postupně odstraňovat strašlivé důsledky naší okupace. Už jednou jsme se zabývali otázkou, jak alespoň oddálit katastrofální hospodářské důsledky okupace, pokud šlo o nároky, vznesené na stát a na veřejno právní svazky. Stalo se tak zákonem ze dne 16. května 1946, čís. 129. Tam jsme ovšem řešili otázku dílčí.

Jménem průmyslového výboru chci zdůraznit, že dnes jde o otázku nesmírně závažnou. Uvědomte si laskavě, že po okupantech zde zůstaly nesmírné závazky, které zatěžují především průmyslové podniky národní i soukromé. Jde o to, jak oddálit likvidaci asi 9 ¹/₂ miliardy pohledávek, které vlastně máme dostat z našich reparačních účtů. Vzniká ovšem velmi zlá situace právě tím, že mnozí t. zv. poddodavatelé uplatňují své nároky vůči přímým dodavatelům zbrojnímu německému průmyslu, a tito dodavatelé po zhroucení velkoněmecké říše nemají prostředků, aby plnili své závazky. Proto tento zákon, který máme schválit, sleduje jedinou základní myšlenku, aby pokud jde o t. zv. přímé dodavatele, kteří jsou podle dosavadního zákonného stavu povinni plnit závazky, plnění těchto závazků - poněvadž nemají likvidních prostředků - bylo aspoň soudní cestou oddáleno, ať už jde o projednávání soudní anebo o odklad exekucí.

Je třeba vysvětlit, jak vlastně vznikaly tyto závazky. Především velké průmyslové podniky byly za okupace zapojeny do zbrojního průmyslu, do celé zbrojní německé mašiny. V té době ovšem velké podniky samy nevyráběly všechno, čeho potřebovala německá armáda, nýbrž měly spoustu poddodavatelů, to znamená, že poddodavatelé vyráběli pouze určité součástky, tyto součástky byly dodávány hlavnímu podnikateli, který dával ve svých továrnách stroje dohromady. Šlo-li pak o proplácení, hlavní dodavatel uspokojoval pohledávky poddodavatelů.

Musíme si, paní a pánové, předložit jednu otázku mravní, zda tím, že tímto zákonem znemožňujeme poddodavateli, aby uplatňoval i cestou soudní, po př. právem exekučním, svůj nárok vůči hlavnímu dodavateli, nepoškozujeme často existenčně poddodavatele.

V průmyslovém výboru jsme se zabývali touto otázkou velmi podrobně - především mravní stránkou věci - a zdůraznili jsme po věcné debatě, že tento zákon je ve svém zaměření naprosto mravně odůvodněn. Došli jsme totiž k jednotnému názoru, že na válce vydělával nejenom hlavní dodavatel, ale že na velmi značném zisku za války zúčastňoval se i poddodavatel, a tudíž, když si to obrátíme, máme právo říci, že jestliže je hlavní dodavatel postižen - a postižen je každý, hlavně národní podniky - že i poddodavatel, který se zúčastňoval zisku, musí nést risiko těchto obchodů tak dlouho, dokud nebude náš reparační účet za Německou říši v náš prospěch vyřízen.

Průmyslový výbor sněmovny projednal osnovu zákona velmi podrobně a usnesl se pouze v § 6 na změně v tom smyslu, že škrtl slovo "služební" a nahradil je slovem "pracovní". Stalo se tak po zralé úvaze, poněvadž musíme v naší terminologii dnes, kdy jsme znárodněli a kdy se díváme na poměr služební se širšího hlediska - poněvadž poměrem služebním není už dnes, tak jako kdysi bývalo, vyjádřeno to, co rozumíme tímto slovem - razit zásadu, aby v pojmu "Služební poměr" slovo "služební" bylo nahrazeno širším pojmem "pracovní", který vyjadřuje také určité závazky, pokud jde v širším slova smyslu o smlouvu o dílo.

Paní a pánové, prosím jménem průmyslového výboru, abyste osnovu zákona o procesních opatřeních v soudních řízeních pro nároky ze smluv, uzavřených v době nesvobody v souvislosti s válečnými dodávkami, přijali v tom znění, jak jak vám je navrhuje výbor průmyslový. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Zpravodajem za výbor právní je p. posl. dr Kokeš. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. dr Kokeš: Slavné ústavodárné Národní shromáždění, paní a pánové!

Právní výbor projednal osnovu zákona tisk 568 ve své schůzi dne 17. června 1947 a schválil ji tak, jak byla přijata ve výboru průmyslovém.

Jménem právního výboru doporučují plenu Národního shromáždění, by tuto osnovu přijalo tak, jak byla vytištěna ve zprávě tisk č. 668. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Ke slovu není nikdo přihlášen, rozprava odpadá.

Přistoupíme k hlasování.

Osnova má 7 paragrafů, nadpis a úvodní formuli.

Poněvadž není pozměňovacích návrhů, dám o celé osnově hlasovati najednou podle zprávy výborové. (Námitek nebylo.)

Námitek není.

Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, to jest s jejími 7 paragrafy, nadpisem a úvodní formulí podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím ústavodárné Národní shromáždění přijalo tuto osnovu zákona podle zprávy výborové ve čtení prvém.

Z usnesení předsednictva podle § 54, odst. 1 jedn. řádu vykonáme ihned druhé čtení.

Ad. 2. Druhé čtení osnovy zákona o procesních opatřeních v sousedních řízeních pro nároky ze smluv uzavřených v době nesvobody v souvislosti s válečnými dodávkami (tisk 668).

Jsou nějaké návrhy oprav nebo změn textových?

Zpravodaj posl. Nedoma: Nejsou:

Zpravodaj posl. dr Kokeš: Není změn.

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Kdo ve druhém čtení souhlasí s osnovou zákona tak, jak ji ústavodárné Národní shromáždění přijalo ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím ústavodárné Národní shromáždění přijalo tuto osnovu zákona také ve čtení druhém.

Tím je vyřízen 2. odstavec pořadu.

Přistoupíme k projednávání třetího odstavce pořadu, jímž je

3. Zpráva výboru právního o vládním návrhu zákona (tisk 618), kterým se mění předpisy o ukládání peněz soudních chráněnců (tisk 669).

Zpravodajem je p. posl. dr Řehulka. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. dr Řehulka: Paní předsedkyně, paní a pánové! Zákonodárství bylo vždy vedeno snahou, aby jmění soudních chráněnců, nezletilců a opatrovanců, tedy zejména sirotků a osob zbavených částečně nebo úplně svéprávnosti, bylo řádně spravováno a bezpečně zajištěno. Především tu šlo o peněžní hotovosti. Zákon ukládal proto poručníkům a opatrovníkům, stejně jako i soudu na ně dozírajícímu, aby peníze soudních opatrovanců, jejichž nákupní síla bývá měnivá, ukládali buď v koupi nemovitostí, které nesnadněji podléhají změnám, nebo je zapůjčovali oproti zajištění na tak zvanou sirotčí jistotu - při níž na zástavu, poskytovanou v domu, nesměla zápůjčka převyšovati ¹/₂ jeho hodnoty, u pozemku pak ²/₃ jeho skutečné ceny - nebo kupovati státní dlužní úpisy nebo veřejné dlužní úpisy těmto na roveň postavené, nebo je ukládat i buď u peněžních ústavů, za něž ručí veřejnoprávní korporace, nebo v sirotčích pokladnách.

Za peněžní ústavy požívající veřejnoprávních záruk byly považovány do nedávna toliko spořitelny, za jejichž závazky ručí buď města nebo obce určité územní oblasti. Teprve za doby nesvobody mohly býti peníze soudních opatrovanců ukládány také u Zemské banky pro Čechy a u Zemské banky pro Moravu a Slezsko, za něž ručí tyto země. Třebaže Poštovní spořitelna je veřejnoprávním státním ústavem, nebylo jí dáno oprávnění přijímati vklady toho druhu, což bylo jistě anemalií. Totéž platilo v Čechách pro okresní hospodářské záložny, za jejichž závazky ručil okres.

Nabyl-li soudní chráněnec peněz uložených u sebe lépe fundované záložny, kampeličky nebo raiffeisenky, musely býti tyto peníze převedeny do spořitelny nebo do sirotčí pokladny, čímž bylo peněžním ústavům nepřímo jaksi vtiskováno, že jsou méně sekuritní. Obdobně tomu bylo na Slovensku, kde pro ukládání peněz soudních opatrovanců byly určeny především spořitelny a zemské úvěrní ústavy, a s určitým omezením některé akciové banky. Po znárodnění akciových bank a se zřetelem na vylíčené skutečnosti - a zejména poté, kdy zákonem č. 193/46 dochází k postupné likvidaci sirotčích pokladen, které nebyly pružné a zatěžovaly jak soudy, tak i finanční úřady - nastala potřeba nově upraviti poměry ukládání peněz soudních opatrovanců, což se děje projednávaným vládním návrhem zákona.

V tomto návrhu je přiznáno právo přijímati vklady soudních chráněnců nejen ústavům, které jsou národními podniky, nebo ústavům, za jejichž závazky ručí veřejnoprávní korporace, ale všem peněžním ústavům, které jsou oprávněny přijímati vklady na vkladní knížky, těmto ovšem pod podmínkou, že složí k zajištění takových vkladů státní půjčky nebo tuzemské cenné papíry oněm na roveň postavené, a to u míst v zákoně uvedených. K těmto cenným papírům bylo soudním chráněncům přiznáno v samém zákoně zásadní právo, takže i v případě ohrožení dotčeného peněžního ústavu bude jejich jmění plně zajištěno.

Projednávaný vládní návrh zákona zároveň v zájmu jednoty právních předpisů ve státě unifikuje dosud poněkud se lišící právní předpisy. U nás a na Slovensku připouští také i jiné uložení peněz opatrovanců, při čemž však poručníku, případně opatrovníku i dozírajícímu soudu ukládá dbáti požadavku hospodárnosti a dostatečné sekurity.

Jest tedy projednávaný vládní návrh plně odůvodněn a odpovídá také nynějším změněným poměrům v našem peněžnictví. Z jednomyslného usnesení právního výboru navrhuji proto, aby slavné ústavodárné Národní shromáždění účelný a nynějším poměrům vyhovující vládní návrh schválilo tak, jak se na něm usnesl právní výbor a jak jest obsažen v tisku č. 669. (Souhlas.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Ke slovu není nikdo přihlášen, rozprava odpadá.

Přistoupíme k hlasování.

Osnova má 10 paragrafů, nadpis a úvodní formuli.

Poněvadž není pozměňovacích návrhů, dám o celé osnově hlasovati najednou podle zprávy výborové. (Námitek nebylo.)

Námitek není.

Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, to jest s jejími 10 paragrafy, nadpisem a úvodní formulí podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím ústavodárné Národní shromáždění přijalo tuto osnovu zákona podle zprávy výborové ve čtení prvém.

Podle usnesení předsednictva podle § 54, odst. 1 jedn. řádu vykonáme ihned druhé čtení.

Ad 3. Druhé čtení osnovy zákona, kterým se mění předpisy o ukládání peněz soudních chráněnců (tisk 669).

Jsou nějaké návrhy oprav nebo změn textových?

Zpravodaj posl. Řehulka: Nejsou.

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Kdo ve druhém čtení souhlasí s osnovou zákona tak, jak ji ústavodárné Národní shromáždění přijalo ve čtení prvém, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím ústavodárné Národní shromáždění přijalo tuto osnovu zákona také ve čtení druhém.

Tím je vyřízen 3. odstavec pořadu.

Přistoupíme k projednáváni čtvrtého odstavce pořadu, jímž je

4. Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 632) o dani ze mzdy (tisk 680).

Zpravodajem je p. posl. Šulík, dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Šulík: Paní místopředsedkyně, slavné ústavodárné Národní shromáždění!

Vládní návrh zákona o dani ze mzdy (tisk 632) jest jednou z nejvýznamnějších osnov, které má ústavodárné Národní shromáždění projednati a schváliti. Příkladným dokladem významu a důležitosti tohoto navrhovaného zákona o dani ze mzdy bylo opravdu věcné projednávání v rozpočtovém výboru ústavodárného Národního shromáždění dne 18. června 1947. Všichni členové rozpočtového výboru byli vedeni snahou, aby společným a objektivním úsilím přispěli k takové úpravě základního zákona našeho nového systému přímých daní a vytvořili dobré předpoklady dalšího vývoje v tom směru, jak jen za daných mimořádných okolností v poměrně krátkém období osvobození bylo vůbec lze uskutečnit. (Předsednictví převzal místopředseda dr Ševčík.)

Budiž mi dovoleno jako zpravodaji za výbor rozpočtový, abych při této příležitosti poukázal na dosavadní vývoj našeho berního práva v tomto úseku daňovém a alespoň stručně vymezil rozdíly mezi navrhovanou osnovou a dosavadní daní důchodovou ze služebních požitků. Naše dnešní soustava přímých daní má svůj původ v dani jediné, a to v dani pozemkové, která nejprimitivnějším způsobem zdaňovala pozemky, domy a později i výdělečné činnosti. Souběžně se zdaněním reálního majetku se vyvinovalo zdanění osobní. Jeho původ sahá do středověku, kdy se vybíraly daně z hlavy. Vzrůstající náklady státu, neustálé finanční nesnáze, rozvoj hospodářských poměrů a konečně nové hospodářské theorie, poukazující na to, že nejen půda, nýbrž i práce a kapitál je rovnocenným pramenem národního bohatství, donutily stát, že při hledání nových příjmů se utíkal k novým daním. Tím způsobem jde vývoj od daně jediné k mnohosti daní. Již v polovině 19. století setkáváme se na území bývalého Rakouska s celým systémem daní výnosových, které postihují více či méně všechny druhy výnosu. Tato soustava se skládá ze skupiny daně reální - daň pozemková a domovní a ze skupiny daní osobních - daň výdělková a daň z příjmu. Podobný vývoj byl na uzemí Slovenska v bývalých Uhrách. I zde v polovici 19. století nalézáme soustavu přímých daní, která se skládá z daně pozemkové a domovní, daně výdělkové a z příjmu.