Paní a pánové, ono je to poněkud jinak. Tady bylo řečeno, že ministr vnitřního obchodu Zmrhal nadržuje družstvům a že utlačuje obchody. Já jsem činný v družstevním hnutí a někdy se tak domnívám, že pan ministr Zmrhal víc drží ochrannou ruku nad soukromými obchody než nad družstvy. Tedy prosím, ono je to oboustranné. (Různé výkřiky.) A já myslím, že by nám mohl ministr vnitřního obchodu nejlépe říci, kolik bylo proti jeho vyhlášce otevřeno soukromých obchodů a kolik bylo otevřeno družstevních prodejen. Přátelé drazí, není to tak zlé s těmi družstevními prodejnami a schází jich ještě hodně, abychom se dostali na ten stav, na kterém jsme byli v době prvé republiky, a myslím, že ustanovení našeho košického vládního programu o tom, že občané mají demokratické právo na to, aby si mohli svobodně tvořit příslušné organisace, mezi jinými také družstevní organisace, že toto právo také něco platí, že je to právo, které nemůže být občanům upíráno. Nesmíme vidět věci jenom s jedné stránky, nýbrž se stránek všech.

Mně se zdá, že někteří pánové si nedovedou uvědomit, že tímto způsobem nedojdeme k tomu, aby ty dvě složky mohly tady vedle sebe spokojeně, v zájmu státu a v zájmu národa pracovat. Někteří pánové si nedovedou uvědomit, že nic nepomůže, že žádné křiky, žádné tvrzení nepravd nesmaže skutečnost, že družstva tady byla, že družstva tu jsou a že družstva tady budou, poněvadž jsou to zařízení, která nakonec budou sloužit i těm, kdož jimi dneska opovrhují.

A podívejte se: říká se, že není pořádek, že se otevírají prodejny družstev, že se nedovoluje otevírat prodejny soukromých obchodníků, a když se přijde s rozumným návrhem na to, aby se poměry vzájemně nějak upravily, aby tu skutečně pořádek byl, aby se obchodníci s družstevníky dohodli o tom, jak a za jakých okolností se mohou prodejny družstev otvírat, pak jsou to pánové z řad obchodníků a právě zejména zase z uvedených dvou politických stran, - neříkám, že výhradně, - kteří se prostě jakékoli takovéto dohodě brání a mají snad radost z toho, že stav nepořádku a neuspořádám tady je. Tedy, přátelé, buďme upřímni! Neříkejme něco jiného ven a neříkejme něco jiného tady!

Chtěl bych skončit tím, jak už jsem uvedl, abychom si skutečně zvykli mluvit vždycky a za každých okolností pravdu a abychom se vyvarovali toho, zneužívat důvěřivých a dobrých živnostníků ke stranicko-politické agitaci. (Potlesk.)

Podpredseda Komzala: Ďalším prihláseným rečníkom je pán posl. Krajčír. Dávam mu slovo.

Posl. Krajčír: Paní a pánové!

Ani já jsem, podobně jako kolega Lindauer, neměl v úmyslu, abych mluvil k osnově, kterou právě projednáváme. Avšak některé věci, které tu byly řečeny, mě přece jenom přiměly k tomu, abych požádal o slovo.

Chtěl bych se především vypořádat s některými vyloženými nepravdami, nechceme-li říci přímo se záměrnou lží, která tu byla prohlašována a která se týká některých závažných existenčních záležitostí našich živností. Především jsme tu slyšeli útoky na ministra vnitřního obchodu anebo na jeho ministerstvo, a to proto, že byla vydána tímto ministerstvem vyhláška č. 23/1947, která upravila živnostensko-právní řízení o vydávání nových povolení k živnostem obchodním. Tady bylo kritisováno to, že tato norma vychází z vládního nařízení, které vyšlo za okupace. Chtěl bych, paní a pánové, konstatovat, že jsme projednávali již v tomto ústavodárném Národním shromáždění zákon o použivatelnosti některých předpisů, vydaných v době nesvobody, a že toto vládní nařízení, vydané ministerstvem, se opírá o takové použivatelné vládní nařízení a není výjimkou ani v praxi ministerstev jiných, ale ovšem, jestliže takové vládní nařízení navrhne nebo vyhláškou vydá ministr-komunista, je vždycky předmětem velké kritiky. Zjistil jsem naopak, že naši obchodníci jsou právě ministrovi vnitřního obchodu Zmrhalovi většinou vděčni za to, že učinil po svém nastoupení do resortu ministerstva vnitřního obchodu přítrž bezhlavému povolování nových obchodních živností, že skutečně zarazil jakoukoli spekulaci a že zastavil to, co se dálo až do té doby. (Potlesk.) Považme jen, že zastavení této bezhlavé povolovací činnosti se stalo v srpnu loňského roku a že do září r. 1946 bylo povoleno 8.800 nových obchodních živností - to je bez pohraničí, neboť nepočítáme nové živnosti, které byly povolovány v pohraničí - a že z toho počtu bylo pouze 1000 družstevních prodejen, v tomto případě včetně pohraničí. Tedy je jasno, že bylo nutno zabránit této činnosti a že rozhodně nešlo o nějaké upírání práv národním výborům. Kdyby pánové v Prozatímním Národním shromáždění nebyli provedli politický manévr a nezabránili uzákonění vládního návrhu o úpravě živnostenského podnikání, tisk č. 6, kdyby byli tuto osnovu vážně projednali a po případě provedli ve vládním návrhu i změny, které jsou právem parlamentu, nebylo zapotřebí vyhlášky č. 23 a mohla být celá tato činnost docela podle zákonné normy československé už dávno upravena. A jestliže tu někdo mluví o nějakých prohřešeních, nepadá to na hlavu ministra vnitřního obchodu, nýbrž na hlavy těch zákonodárců, kteří tehdy zradili zájmy živnostníků a obětovali je svým licitačním zájmům politickým. (Potlesk. Různé výkřiky.)

Pokud jde potom o protežování družstev, je přirozené, že my obchodníci zejména tu vycházíme ze základního požadavku, aby se měřilo stejně; že tedy chceme, aby byla rovnoprávnost. Ale často ovšem vidíme, že této rovnoprávnosti se politicky zneužívá ke štvanicím a musíme říci, že tu nejde ani o blaho obchodního nebo družstevního podnikání, že je to pouhá záminka k politickým útokům a k politickému štvaní. (Předsednictví převzala místopředsedkyně Hodinová-Spurná.)

Chtěl bych se nyní zmínit o "manifestacích", které vidíme v poslední době pořádat, o stávce obchodníků a živnostníků, o právu na tuto stávku a případně o zavření obchodů. Vážení pánové, my jsme tu svědky zajímavého vývoje a vidíme, že jestliže dnes někteří političtí činitelé poznávají, že mezi lidem našeho venkova jim už pšenice nepokvete, obracejí se záměrně jinam a snaží se, jak tu docela správně bylo řečeno kolegou Lindauerem, lovit mezi jinou pracující vrstvou. My jsme viděli a máme ještě v dobré paměti veřejný projev obchodníků ve Smetanově síni. Ve Smetanově síni měli tehdy promluvit zástupci vlády; promluvil tam pan ministr výživy Majer, ministr vnitřního obchodu Zmrhal a v zastoupení pana ministra Ripky pronesl politický projev jménem své politické strany pan posl. Firt. Ale na tuto schůzi byl tehdy pozván také pan posl. Zápotocký jako předseda Ústřední rady odborů, aby obchodníkům odpověděl na některé otázky, které obchodníci chtěli ve svém zájmu mít vysvětleny od Revolučního odborového hnutí. A posl. Zápotocký se tehdy dostavil a měl být tenkrát záměrně aranžovanou akcí umlčen a dokonce snad ze Smetanovy síně vyhozen.

Ale paní a pánové, to byla ještě idylická episoda proti tomu, co si někteří páni přáli zaranžovat ve vinohradské sokolovně. A já myslím, že svědci, kteří z našeho sboru se toho zúčastnili a zejména kol. Sedlák, který už o tom mluvil včera, mi potvrdí, že tyto věci nejsou ani zdaleka tak nevinné, jak by se někomu zdály. My víme, že taková hnutí v různých těch pivnicích začínala už před válkou u nás a také zejména v zahraničí a že brzy přerostla tento nevinný rámec a stala se potom opravdu daleko nebezpečnější nejen národu jednomu, ale i národům všem. Nechci také tvrdit, že by snad některá politická strana záměrně aranžovala projev ve vinohradské sokolovně, ale příznačné je, že z pozvaných poslanců živnostensko-obchodního Národního shromáždění byli všichni umístěni dole v jedné řadě a že pouze jediný poslanec seděl mezi pořadatelstvem na estrádě, a to byl pan posl. Křepela, který také jaksi mluví velmi informovaně o projevu v Brně, takže bychom se mohli vlastně podle jeho vlastních slov domnívat, že o zákulisí celé této akce je více informován než kdokoliv jiný. (Hlas: Vrána k vráně si sedla!) Skutečností je, že na projevu ve vinohradské sokolovně bylo v tak zv. politickém referátu pana Jindřicha Sedláčka, a také v jiných projevech, štváno proti vládě způsobem, jaký jsme dosud v této republice neviděli a neslyšeli, a to proti vládě celé bez rozdílu; dokonce některé ty útoky byly takového rázu, že se útočilo samozřejmě nejen proti ministrům komunistickým, ale i proti ministrům sociálně demokratickým a také vlastně v konečném postihu i proti ministrům jiným. Tam bylo útočeno proti dělníkům, a to takovým způsobem, že se tvrdilo, že dělníci nemají právo spolurozhodovat o některých věcech, neboť jestliže prý padlo na pražských barikádách 500 živnostníků a pouze 200 dělníků, že nutno prý odmítnout, aby tito lidé, kteří se prý méně vyznamenali, spolurozhodovali o některých otázkách našeho veřejného života.

Paní a pánové, posuďte, kam by takovéto řeči mohly vést, kam by to vedlo, kdyby se jedna pracující vrstva národa stavěla proti druhé. A o tom mluví ti pánové, kteří se bijí v prsa, že prý jsou proti třídnímu boji, poněvadž třídní boj prý rozděluje lid, ale oni sami rozeštvávají pracující vrstvy, které patří přirozeně k sobě.

Rovněž tak byly vedeny útoky proti odborovému hnutí, což už patří k oblíbeným číslům aranžérů takových projevů. Bylo upíráno právo odborovému hnutí, aby se zúčastnilo prací v hospodářské samosprávě. Také se vyskytly na zmíněné schůzi útoky proti parlamentu a parlamentní práce na rozpočtu byly přirovnávány k činnosti koňských handlířů. A chci ještě podotknouti, že o pravém rázu tohoto celého projevu jsme mohli nabýt nejpřesnějšího dojmu ještě z toho, že jeden z posledních řečníků, který tam přímo předvedl kabaretní výstup, svého projevu použil i k hrubému antisemitskému výpadu, jaký jsme na veřejném masovém projevu ještě neslyšeli. Domnívám se, že jestliže jsme viděli celou tu vulgárnost a slyšeli jsme také velmi sprostý a hrubý vtip proti ženám, můžeme si udělat docela pravý pojem o tom, co tohleto znamená. A je jasno, že podobným podnikem mají být ostatní projevy, které se ještě chystají; podobným projevem má být podle všeho i protestní projev brněnský.

Tady v tomto letáku, kterým se svolává brněnský projev, je jasno, že prý Hospodářská rada vypracovala bez jakékoliv spoluúčasti zástupců řemesla, obchodnictva a hostinstva osnovy zákonů o reorganisaci hospodářské samosprávy, a zatím je nám znám že jednání Hospodářské rady se zúčastnili p. dr Hradec z Ústředního svazu řemesla, p. dr inž. Tyl za Ústřední svaz obchodu a p. dr Kaňkovský z Hospodářské skupiny hostinství. To znamená, že tam byli zástup těchto organisací, a my si můžeme jedině právem naříkat na to, že tam nebyli také vedle těchto zástupců ještě pozváni funkcionáři těchto organisací.

V letáku se uvádějí i jiné věci; na konec se zde upozorňuje, že po celou dobu manifestačního projevu budou ve Velkém Brně všechny živnostenské podniky uzavřeny.

K tomu bych chtěl, paní a pánové, poznamenat, že jistě právo na stávku je základním občanským právem každé pracující vrstvy a nelze toto právo upírat tedy nikomu v národě. Bylo by tedy nesmyslné upírat toto právo také našemu živnostnictvu. Ale na druhé straně bych chtěl podotknout, že je to příznačné, snaží-li se dneska někdo vyvolávat stávky, když uvědomělé dělnické hnutí, ať je representováno politicky, ale zejména pokud je představováno Revolučním odborovým hnutím, se snaží ukázněně přimět své členstvo k tomu, aby nevyvolávalo stávek, a jestliže je dělnictvo nuceno ke stávkám sáhnout, tedy skutečně v případech velmi vážných, když se vrací majetky kolaborantům a ti mají býti uvedeni v držebnost svého majetku. Ale my také víme, že jestliže naše dělnictvo někdy bylo nuceno sáhnout k tomuto krajnímu prostředku, všude tyto hodiny, které byly zameškány, odpracovalo a nahradilo v práci pro republiku.

A pokud se týče stávky živnostníků, je nutno se ptát, proč je třeba stávkovat. Pro reorganisaci hospodářské samosprávy, když reorganisace hospodářské samosprávy není ještě ani v parlamentě? Když nikdo o nějaké potlačování práv neusiluje? Tady skutečně jde o to, aby někteří funkcionáři, kteří dnes v těchto organisacích sedí, se tam dali potvrdit. Volá se po volbách, ale po volbách jakýchkoliv, které by upevnily jejich posice, a které by zabezpečily posice různých těch sekretářů, kteří v těchto organisacích sedí. Chápeme dobře, oč jde, jestliže organisace našeho obchodnictva dneska na osobních nákladech stojí obchodníky, zejména ty nejmenší, 43 milionů podle rozpočtu, že ovšem sekretáři obchodníkům tuto skutečnost nechtějí příliš zdůrazňovat. Jde jim o to, aby náklad 43 milionů byl udržen a aby ti, kdož tyto miliony pobírají, měli svůj příjem zabezpečený.

Tady někteří z pánů volali po tom, aby živnostnictvu byl poskytnut klid, a že pak všechno bude dobré. My můžeme říci, paní a pánové, že živnostnictvu je zapotřebí opravdu dát klid. Ale je nutno dát mu ten klid se strany těch štváčů, se strany těch, kteří záměrně rozvracejí morálku našeho obchodnictva a živnostnictva, kteří se snaží vykládat o pučích, o tom, že naše československá koruna je ohrožena, že vázané vklady už nikdo neuvidí, kteří se snaží záměrně takovéhle věci předstírat, kteří provádějí všechny ty záměrné kampaně proti národním podnikům, kteří chtějí dokázat, že celé znárodnění se musí zhroutit, kteří vykládají falešným způsobem celou tendenci naší zahraniční politiky a kteří - skuteční štváči a záměrní rozvraceči a agenti reakce - takto chtějí získat pro své skutečné záměry nějaké vojsko, které by se za ně bilo. To musíme vidět. My chápeme, proč si zvolili tento okamžik také pro tuto svou činnost. Tento okamžik si zvolili proto, poněvadž vědí dobře, že nyní opravdu přijdou také pro živnostníky blahodárná opatření třetí vlády Národní fronty, Gottwaldovy vlády, že bude uskutečněna jednotná živnostenská daň, že se pomalu dostává na pořad dne otázka národního pojištění, která nebude trvat už desítky let, jako tomu bylo dříve, ale které bude nyní opravdu uskutečněno ještě během dvouletky. Živnostníci vědí, že se teď dočkají také těch příspěvků na děti, protože jakmile bude provedeno nemocenské národní pojištění, budou dostávat příplatky jako všechny osoby nemocensky pojištěné.

Vážení pánové, pro nás jsou všechny děti národa stejně cenné. (Posl. Horn k posl. Uhlířové: Smějete se? Vy zřejmě nepotřebujete národní pojištění. Vám se asi dobře daří? - Posl. Uhlířová: Jakou máte živnost, to by nás zajímalo, co prodáváte?) Inu každý prodává, co má. (Veselost.) My víme dobře, co prodáváte vy!

Chtěl bych tady jenom říci, že my se chceme opatřeními ke zvýšení porodnosti našeho národa skutečně o populaci starat, poněvadž chápeme, že pro přírůstek v národě jsou všechny děti stejně cenné, a ne jako u pana prof. dr Machotky, který považuje přírůstek v sociálně slabých vrstvách za nežádoucí. (Potlesk komunistických poslanců.)

Chtěl bych zde ještě vyvrátit odezvu na jeden výrok posl. Horna, který prý prohlásil, že živnostnictvo je ve svém celku reakční. Výslovně chci konstatovat, že nikdo z našich mluvčích nic takového neprohlásil. My naopak sami dobře víme, že živnostníci ve svém celku reakční nejsou, že naopak, ti drobní, kteří se musí živit z práce svých rukou, jsou skutečně lidé poctiví, kteří to myslí s republikou dobře, kteří jsou republice oddáni jako všechny ostatní pracující vrstvy národa. Ale právě tito poctiví lidé mají býti zapřaženi do reakčního chomoutu a dělají to ti různí lidé, kteří pracovali v Najmanově straně. Pravda je ve skutečnosti jediná, vážení pánové, a to, že tato záležitost a všechny tyto demonstrace, které se dnes podnikají, vlastně by neměly být záležitostí žádné politické strany, neboť jsou záměrně vyvolávány stoupenci jediné strany, dnes už neexistující, jsou právě vyvolávány dědici Najmana, Mlčocha a Chalupy. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Ke slovu není již nikdo přihlášen, rozprava je skončena. K věcné poznámce se přihlásil p. posl. Sedlák.

Posl. Sedlák: Slavná sněmovno!

Stal jsem se předmětem - celkem musím říci velmi zdvořilé - připomínky p. posl. Hořínka v souvislosti se schůzí, která byla ovšem daleko méně zdvořilá. Byla to schůze živnostníků a řemeslníků na Královských Vinohradech. Bylo by bývalo velmi dobře, kdyby pan poslanec byl přítomen tak jako já. Já jsem byl přítomen a nadto nesedl jsem si ani na tribunu, ani do poslanecké lavice, nýbrž jsem se toulal mezi lavicemi posluchačů, takže jsem slyšel jednak projevy a kromě toho i jakou reakci vyvolaly tyto projevy na lavicích. A domnívám se, že jsem tu celkem právem přinesl několik kritických připomínek. Bylo by velmi nežádoucí, kdyby kdokoliv, kdo se chce označovat za zástupce živnostenského stavu, chtěl projevy, které tam byly řečeny, označovat za projevy, pronesené jménem živnostnictva. Nic by živnostnictvu nemohlo škodit tak jako tato skutečnost. Musíme si dále připomenout, že celý tón tohoto projevu byl veden tak nenávistně, že bychom si musili upřímně říci, kde by všichni tito lidé byli, kdyby v květnu a v červnu roku 1945 se byli všichni ti, proti kterým se staví, k nim chovali stejně nenávistně. Strašlivá otázka! Ta okolnost, že jich tam bylo tři tisíce, dodávala, myslím, přehnaného sebevědomí, na které by se mohlo celkem velmi jednoduše reagovat. Tedy to je prvá otázka.

Musíme si, pokud jde o živnostníky a řemeslníky, zásadně uvědomit jedno: naše národní a sociální revoluce je převedla z prvé republiky nedotčeny do této druhé republiky a pokouší se jim zajistit stejně spravedlivé, ne-li spravedlivější místo, jež měli v době prvé republiky. Vždyť bylo v moci tvůrců tohoto státu, aby vytvořili předpoklady jiné než tyto. A když jsme v tehdejší kritické době jasně položili majetkovou hranici a zdůraznili svým dílem znárodňovacím, kam až se má sáhnout, a tím jasně demonstrovali, že chceme drobný majetek živnostenský a řemeslnický zachovat, pak nechť dneska nikdo nechodí a neříká, že mají tito lidé být odčiněni suchou cestou, poněvadž oni přicházejí, když již živnostnictvo dávno je zajištěno. (Potlesk.)

Celý ten proces a ta obhajoba dělá jeden dojem: Máme skupinu lidí, kterou bylo nutno převést do nové republiky, a spravedlivá skupina byla pomocí odpovědných lidi přes ten most převedena. Nějaká část zůstala na druhém břehu. A dneska se začínáme starat o toho, kdo je ve vodě. To není ten, kdo byl převeden; to jsou ti, kteří byli necháni na druhém břehu, poněvadž do této socialistické demokratické republiky nepatří, a domnívám se, že by bylo zločinem slučovat zájem těch, kteří mají své pravé místo v této nové republice, s těmi, kteří do této republiky nepatří. (Potlesk.) Myslím, že to musí být jednou jasné.