Prakticky se tak stává ministerstvo zároveň
první i poslední instancí a neexistuje zde
již žádná odvolací instance. Tedy
již ne demokracie lidová, nýbrž ministerská.
Ze všech míst v Čechách a na Moravě
množí se stále více stížností,
že tento postup ministerstva je záměrný
a směřuje hlavně k prosazování
konsumů a družstev, že se zde porušuje princip
spravedlnosti, že se neměří soukromému
podnikateli tak, jako se měří družstvům,
a že se tito cítí poškozováni a
odstrkováni. Příliš benevolentní
postup ministerstva vnitřního obchodu vůči
družstvům budí odůvodněné
podezření, že je zde zájem, soukromý
obchod postupně vyřazovati suchou cestou. Hodnocení
toho, že se družstva a konsumy nepovažují
za obchod, ač jinak mají všechny náležitosti
obchodu, je příčinou, že často
stačí při zřízení nového
konsumu nebo družstva jen 80 - 100 podpisů, aby mohlo
býti zřízeno. Je lhostejné, že
se tím často porušuje zavedená distribuce
životních potřeb, je lhostejné, že
tyto prodejny vznikají v místech, kde je o dostatečné
zásobování dobře postaráno,
a že následkem zřizování těchto
prodejen někdy v nejbližším sousedství
dosavadních obchodů se ničí jejich
existence a rodiny obchodníků se ocitají
v bídě a nouzi. Kde je vyhlášený
program košický a kde program vlády Gottwaldovy,
proč se nedodržuje? Není pravda, že družstva
a konsumy prodávají pouze svým přihlášeným
členům. Skutečností je, že prodávají
každému koupěchtivému. Co říci
tomu, že hospodářská družstva prodávají
i železo, a to surové železo, hřebíky,
drátěnky, šrouby, veškeré potřeby
pro instalatéry, sporáky, nádobí,
stavební kování pro stolaře, zámečníky,
kováře atd.? Což tito stolaři, zámečníci,
klempíři, instalatéři jsou také
členy tohoto družstva?
Stojí též za zmínku, že Kooperativa,
jak vyšlo najevo z jednání ve sněmovních
výborech, prodává prostřednictvím
svých hospodářských družstev
veškeren textil, a to látky, sukna, pletené,
ložní prádlo atd. a dokonce i hedvábné.
Zboží, které nikdy neprodávali a o jehož
prodeji nemají žádné odborné
znalosti, pojednou zavádějí, prodávají
a dostávají velké příděly,
a na druhé straně naši obchodníci živoří.
Plánujeme a plánujeme, až je to někdy
podivné. Máme různé plánovací
instituce, ale zdá se, že výsledky nejsou takové,
jaké bychom chtěli mít. Plánujeme,
kolik budeme mít obilí, cukrovky a píce,
ale déšť přivolat a připlánovat
nedovedeme, a kdyby nám vyšší moc úrodné
vláhy neposkytla, žádné plány
nám nepomohou. Dokonce jsme tak odvážní,
že zastavujeme čas nebo jej popoháníme,
děláme čas letní a zimní, jako
kdyby to něco pomohlo ku zvýšení naší
hospodářské výkonnosti. Poněvadž
nám naše vlastní plány nestačí,
bereme si je i z ciziny, ač nám často naprosto
nevyhovují. Děláme to, co nám častokráte
škodí, místo abychom dali hlavy a hlavně
rozum dohromady a poctivě se chopili společné
práce po našem, po staročesku, tak jak jsme
zvyklí, abychom nechali sedláky sedlačit,
úředníky úřadovat, dělníky
a řemeslníky vyrábět a kupce prodávat.
Potřebujeme odborníky, ale takové, kteří
tomu skutečně rozumějí nebo alespoň
mají chuť a odvahu se tomu pořádně
naučiti. Víme, že žádný
učený s nebe nespadl, a dovedeme ocenit poctivou
snahu každého. Těmto poctivým pomozme,
ale zloděje a darebáky zavřeme do kriminálů
a blázny dejme do blázinců a nenechme je
otravovat naši veřejnost. Nechtějme učiti
naše krejčí, co je rub a líc anebo jehla
a nit, naše rolníky, co je čehý a hot
anebo co je kráva a vůl. Nechtějme těmto
starým osvědčeným pracovníkům
a odborníkům vlévati tak zvané rozumy
od rozumbradů, z nichž kolikráte pěti
dohromady je jen sto let. Nevydávejme nařízení
pro nařízení, ale vydávejme je jen
pro nutné a skutečně prospěšné
věci. Spravme si všichni již konečně
rozum a pak to někam dotáhneme, jinak na takové
hospodaření těžko doplatíme.
Když plánovat, tak jen tam, kde je to skutečně
nutné, účelné a prospěšné,
a neplánovat jen proto, aby se plánovalo.
Používám této příležitosti,
abych zároveň odpověděl na některé
nehoráznosti, které jeden pan poslanec - bylo by
škoda uváděním jeho jména dělat
mu zbytečnou reklamu - uváděl v tomto Národním
shromáždění před několika
dny, kdy se dotýkal také problému našich
živnostníků a mimo to také projevu jednoho
poslance v Ostravě. Předem musím prohlásit,
že jeho informátor ho nesprávně o této
schůzi informoval. Dotčený tam patrně
dřímal nebo nestačil rychle psát anebo
snad si popletl pojmy, možná proto, že je to
nějaký negramotný politický analfabet.
Napříště si bude musit pan poslanec
údaje o projevech laskavě ověřiti
od vícero posluchačů i z jiných stran.
Nepůsobí to pěkně, když poslanec
nemluví pravdu. (Výkřiky: Jmenovat!)
Tato nepravda byla také uvedena v jednom ostravském
časopisu, orgánu to strany pana poslance. Uvedená
schůze byla velmi pěkně navštívena,
posluchači živnostníci a obchodníci
plně souhlasili s vývody referentovými a
shodně s ním odsuzovali bezpráví,
páchané na soukromém podnikateli. Snad tento
úspěch byl příčinou rozhořčení
dotyčného pana poslance. Pokud se týká
části řeči, kde napadá pana
ministra Hálu, doporučuji panu kolegovi,
aby se laskavě podíval do rozpočtu některých
pánů ministrů, kde figurují položky
"subvence dle volné úvahy" 150 až
180 milionů; v rozpočtu pana ministra pošt
se tato položka vůbec nenalézá. To znamená,
že tento pan ministr - a v souladu s ním i ostatní
ministři naší strany - neprovozují takovou
subvenční politiku jako ministři strany pana
poslance. A pokud se pamatuji, tato subvenční politika
se prováděla za první republiky taktéž
a odsuzovavatelé této naší první
republiky si ji klidně převzali.
A užívá-li tento pan poslanec ve své
řeči označení někoho, jako
že jest "žoldnéř ustupující
a zoufale se bránící reakce", pak snad
tyto výroky do sněmovny nepatří; jinak
si může toto označení klidné
vzít na sebe a případně na své
druhy. My nehájíme novodobé vyžírače
republiky a podobné zlořádstvo, jako teror,
útisk a jiné. Český živnostník
a obchodník byl si vždy vědom své povinnosti
vůči svému národu. A on to byl, který
již v dobách probuzeneckých vedle českého
kněze a učitele byl v prvních řadách
našich národních buditelů. Mnozí
z těchto našich živnostníků jsou
hrdi, že nejsou dnes tak zvanými akcionáři,
poněvadž tito akcionáři jsou lidé,
kteří rozkrádají náš státní
a národní majetek. Náš český
živnostník je zvyklý si pro sebe a svou rodinu
poctivě vydělat a ze svého výdělku
přispívat na všechny národní
a sociální účely. To nedělají
ti skuteční reakcionáři a skuteční
okrádači národa, kteří státu
nedávají nic, jen ho odírají. A tento
pán označuje odborové živnostenské
pracovníky slovy "agenti a mušketýři".
Je to hanlivá nadávka obchodním jednatelům,
které tento slušný pan poslanec používá
k označení živnostenských činovníků.
A je zajímavé, že tento pan poslanec je předsedou
těchto obchodních jednatelů - a přes
to jim nadává.
Označení "mušketýři"
není pro nás živnostenské pracovníky
příhanou, To si dáme líbit. Býti
takovým mušketýrem, jako byli historičtí
mušketýři Dumasovi, býti takovými
rytíři bez bázně a hany! - toto přirovnání
je pro nás skutečně velmi lichotivé
a velice za ně děkujeme. Slibujeme mu, že budeme
hledět alespoň poněkud těmto vynikajícím
vzorům se přiblížit a budeme potírat
všechno zlo, všechen teror, všechen útisk,
všechno bezpráví a také darebáctví
(Potlesk.), jako to dělali oni, tak aby naše
republika byla již jednou naprosto čistá.
Nutno se zmínit o připravovaném národním
pojištění, které zajisté i naše
živnostnictvo přijme s radostí. Přirozeně,
že má určitou nedůvěru a obavy.
Nerado by se spokojilo v případě nemoci jen
aspiriny, jako se musí spokojiti v mnohých případech
dosavadní pojištěnec. Šetří-li
se na jedné straně na spravedlivé odměně
nemocenskému lékaři, případně
lékárně, a na druhé straně
jsou dvacetimiliardové peněžní reservy,
pak je to zjev velmi nezdravý Pomýšlejí-li
již nyní odpovědní činitelé
na přijetí nových 2.000 nemocenských
kontrolorů pro nově se tvořící
národní pojištění, pak si musí
tito činitelé uvědomit, že podnikatelé,
ať jsou to živnostníci nebo rolníci, nejsou
zvyklí býti nemocni bez příčiny.
Všichni pracují až do úpadu a jsou nemocní
až tehdy, kdy již skutečně pracovati nemohou.
Ti zajisté podobné kontrolory nepotřebují,
o ně nestojí a také je platit nebudou. Také
nestrpí zbytečné síly úřední,
které by si snad chtěly udělat nějaká
nová koryta. Je přirozené, že za své
peníze budou také chtít spolurozhodovat a
dozírati na vedení. Toto národní pojištění
bude muset bezpodmínečné sloužiti pouze
lidu.
V posledních dnech se ve veřejnosti velmi rozvířila
otázka reorganisace živnostenských stavovských
organisací. Hospodářská rada předložila
návrh, kde není dbáno přání
obrovské většiny živnostnictva. Pořádají
se velké protestní živnostenské manifestace.
A jedna tato schůze přiměla včera
pana kol. Sedláka k určitým výrokům.
Slova pana kol. Sedláka o schůzi, která se
konala minulý týden v sokolovně na Král.
Vinohradech - já jsem tato slova slyšel - dotkla se
živnostníků a nechť promine, dotkla se
mne. Znám ho jako mladého a nebojácného
poslance a muže, který nemá strach, a to je
nutno dnes zvláště hodnotiti. Zdá se,
že má i srdce na pravém místě,
ale ta slova, která včera pronesl a kterými
odsoudil živnostníky, pronésti neměl.
Na druhé straně v tutéž dobu vyhrožují
jim političtí činitelé přímo
revoluci, nevím sice proč, ale tyto výroky
neodsuzuje. On tyto živnostníky označil za
pozůstatky bývalých fašistů,
ale oni jimi nejsou. To není 50.000 fašistů,
ono je jich více. Je jich s rodinnými příslušníky
přes 1 milion, ale ne fašistů, nýbrž
přes milion poctivých, řádných
a národně spolehlivých občanů
tohoto státu (Potlesk.), občanů, kteří
nikdy svůj národ nezradili a také nezradí:
Jsou to občané, kteří netřímají
nějaké jiné prapory ale prapor národní,
vlajku československého státu, a tu udrží
a vždy držeti budou. Věřte, že na
tyto je lepší spolehnutí než na některé
jiné naše občany, na které po stránce
národnostní je spolehnutí jen tehdy, když
jsou u moci.
Nedivte se jim, že se bouří, že protestují
a manifestují. Kdybyste byli v jejich situaci, dělali
byste to také. Oni totiž nejsou uznáváni
za plnoprávné občany tohoto státu,
přes to, že tak hlásá program košický
i vlády Gottwaldovy. Oni jsou úmyslně vyřazováni
z podnikání, bere se jim existence, nedostávají
příděly surovin a materiálu, jsou
nespravedlivě daňově zatěžováni,
nasazují se jim těsně do sousedství
prodejny tovární, družstevní a konsumní.
Protežují se vyloženě podniky znárodněné.
Sama vláda se zaručuje za úvěr hospodářským
družstvům, ale soukromým podnikatelům
ne. Výkupem ovoce a zeleniny byly pověřeny
pouze družstevní organisace, a to Kooperativa, Moragro
a centrální hospodářské skladiště.
Kde jsou obchodníci? Proč ministerstvo vnitřního
obchodu dalo příkaz, aby výrobny textilního
zboží dodaly družstevním prodejnám
60 % svých výrobků a obchodníkům
pouze 40 %? Proč znárodněné podniky,
když dodávají své výrobky jiným
znárodněným podnikům, jsou osvobozovány
od obratové daně a proč nejsou osvobozováni
živnostníci, když finanční situace
našeho státu jest tak růžová, že
mohou býti jedni od placení daně osvobozeni?
Bylo by spravedlivé aby znárodněné
a družstevní podniky byly podrobovány stejnému
daňovému zatížení. Zvýhodnění
jedněch nelze schvalovati.
Dokonce v poslední době berou se jim i jejich vlastní
živnostenské organisace, z nichž mnohé
si sami za desítky let vybudovali a sami si je svými
penězi vydržují. Nikdo se jich nezeptal jakou
chtějí mít organisaci, jen se jim diktuje.
Ruší se jejich odborové jednoty, jejich obchodní
a živnostenské komory, omezuje se vliv jejich společenstev
a je zde snaha připravit je o zbytek hospodářské
samosprávy. Do jejich živnostenských korporaci
nechtějí se připustit demokratické
volby, ač si je chtějí sami financovat. Zajisté
pan poslanec nezná tyto poměry živnostenské
a proto tak mohl mluvit.
Dovolím si vám podati ještě jeden obrázek.
Jeden obchodník pronajal si pro svůj podnik vhodné
místnosti. Za okupace v době, kdy jsme všichni,
celý národ, stáli nebo alespoň měli
státi při sobě a vzájemně si
pomáhati, přišel jeden ředitel hospodářského
družstva a podfukem vypronajal sám tyto místnosti
pro družstvo a obchodník byl vyhozen na dlažbu.
Po osvobození pronajal si místnosti jiné
a opět přišel tentýž ředitel
téhož družstva a opět snaží
se jej z těchto místností vyhoditi. Přeplácí
nájemné, nabízí statisíce a
jeho spolupracovníky přetahuje k sobě. Co
mu záleží na tom, že tento obchodník
má těžce nemocnou ženu, že má
5 malých nezaopatřených dětí
a že tímto dravým postupem připravuje
jej o existenci? Ředitel veřejně prohlašuje,
že si příslušné povolení
k otevření prodejny vymůže a že
je dokonce již má slíbeno. Jen k vůli
zajímavosti podotýkám, že tento obchodník
je také poslancem. A poslancem je také předseda
družstva, kde je zaměstnán uvedený ředitel.
Do Ústředního svazu obchodu se zařazují
hostinští, kteří se nikdy s obchodníky
nemohou dohodnouti, poněvadž se jejich zájmy
kříží. Nikdy tam také nemohou
míti dostatečnou váhu, poněvadž
je jich méně než obchodníků.
Nikdo se však neptal ani hostinských, ani obchodníků,
zda s touto reorganisací souhlasí. Je to demokratické?
Proč se jim nezřídí jejich vlastní
svaz pohostinství? Proč se s nimi předem
nejedná? Proč se záměrně a
úmyslně vyvolává nespokojenost v řadách
statisíců živnostníků? Proč
plánovatelé nejednají s vedoucími
činiteli, proč nejednají s těmi, kteří
protestují? Proč se s nimi nedohodnou a proč
jim nevyjdou pokud možno vstříc? Je nutno být
natolik byrokratický, že to až škodí
jedné vrstvě národa? Kde je vlastní
příčina všech těchto nespokojeností?
Běda tomu, skrze koho pohoršení pochází.
Běda těm, kteří jsou toho všeho
původci.
Proto všichni ti, jimž leží blaho celého
národa na srdci, nechť se přičiní,
aby i pro živnostenský stav nastala spravedlnost,
aby i živnostníkům bylo přiznáno
právo, které jim patří, a pak nastane
klid a pokoj mezi námi (Výkřiky.),
ten pokoj, kterého všichni velmi potřebujeme.
(Potlesk.)
Podpredseda Komzala: Udeľujem slovo pánu posl.
Křepelovi.
Posl. Křepela: Slavná sněmovno, paní
a pánové!
Chtěl bych sám jako živnostník také
přičiniti několik slov k situaci, jaká
je dnes v živnostech. Jsem tomu rád, že se živnostenské
otázky a celá ta problematika dostala do živého
fora v této sněmovně a že je umožněno
promluviti si k některým otázkám rovně
a otevřeně. Prodloužení platnosti zákona
čís. 256 o omezení v živnostenském
podnikání je příležitostí
také k tomu, abychom také kriticky zhodnotili i
některá vládní nařízení,
respektive vyhlášky pana ministra vnitřního
obchodu. Je nesporné, že potřebujeme regulovati
příliv nových živností a že
musíme omezovati živnosti v tom směru, aby
nám nenarůstaly tam, kde toho nevyžaduje hospodářská
potřeba.
Je pravda, že prodlužujeme dvakrát jedním
zákonem staré vládní nařízení
čís. 14 z roku 1943, čili nařízení
okupantské, které jistě není nikomu
v teto sněmovně sympatické. Je ovšem
nutné regulovati zvláště plánované
hospodářství které jsme si předsevzali,
a proto se všichni snažíme, abychom konkretním
způsobem vyřešili i otázku uspořádání
živnostenských poměrů, abychom již
jedenkráte řádným zákonem prováděli
regulace v živnostech a nemusili improvisovati stálým
šestiměsíčním prodlužováním
zastaralého nařízení okupačního.
Bylo zde řečeno již velmi mnoho k tomuto zákonu.
Chtěl bych říci, že na tento zákon
navazuje také vyhláška pana ministra vnitřního
obchodu čís. 23, o které bylo rovněž
hovořeno. Chtěl bych k tomu jenom říci,
že podle této vyhlášky ministr vnitřního
obchodu si osvojuje, respektive žádá, aby všechny
případy živnostenské - nejen pokud se
jedná o zřízení nové živnosti,
ale pokud se také jedná pouze o pouhé přemístění
v jednom a témže místě, to znamená
eventuelní přemístění živnosti
z ulice do ulice nebo zřízení skladiště
- procházely rovněž naší nejvyšší
institucí - ministerstvem vnitřního obchodu.
Slavná sněmovno, paní a pánové!
Myslím, že je ilusorní, abychom zaměstnávali
náš výsostný úřad takovou
drobnou agendou, jakou je dávání souhlasu
k přemístění obchodu v jednom a témže
městě z ulice do ulice. To je nemožné
a také nedemokratické a naprosto centralisující,
neboť nemůžeme my, kteří chceme
dávati našim lidovým orgánům,
národním výborům, ty nejvyšší
pravomoci, bráti jim naprosto samozřejmou pravomoc
v oboru živnostenského práva. Není možné,
aby okresní národní výbor jako živnostenský
úřad I. stolice nerozhodoval o tak poměrně
malé věci, kdy živnostník, obchodník
nebo podnikatel chce přemístiti v jednom a témže
místě svoje skladiště, svoji prodejnu
nebo si zříditi další pomocné
skladiště. Toto všechno má zůstat
jedině v pravomoci okresních národních
výborů a odvolací instancí je zemský
národní výbor.
Příčinou této vyhlášky,
odst. 3, je to, že na ministerstvu vnitřního
obchodu v kabinetě pana ministra se hromadí stohy
nevyřízených žádostí o
zřízení buď nových živností
anebo také o zřízení živností,
které třeba přecházejí z otce
na syna nebo vdovským právem, nebo jde o rozšíření
o nějaké skladiště nebo o pouhé
přemístění. Ministerstvo vnitřního
obchodu není svou administrativou zařízeno
na takovéto případy. Nelze se proto diviti,
že tyto žádosti jsou nevyřízeny
v našem ministerstvu již i několik měsíců.
Je zapotřebí, aby vyhláška číslo
23 byla zrušena, aby oprávnění k vyřizování
živnostenských věcí se vrátilo
do rukou našich lidových orgánů, okresních
a zemských národních výborů.
Je skutečně také nesmyslné, že
se nemůže k této vyhlášce číslo
32 vyjadřovati příslušná hospodářská
organisace, když dnes novým zákonem, kterým
prodlužujeme zákon číslo 256, dáváme
možnost k vyjádření nebo protestu hospodářským
organisacím a obchodním a živnostenským
komorám.
Chtěl bych zde také říci - po stránce
živnostenské - že kol. Horn zajisté
někde mnoho přestřeluje a generalisuje-li,
že živnostenský stav jest reakční,
že to tak ani sám nemyslí. Nechtěl bych,
aby zde v našem československém národě
bylo vytvářeno ovzduší, které
by stavělo stav proti stavu, a jako živnostník
jsem pro to, abychom vždy spolupracovali s veřejnými
zaměstnanci, dělnictvem, s našimi zemědělci,
a se všemi vrstvami národa jako živnostníci,
obchodníci a podnikatelé ruku v ruce, abychom budovali
republiku a její hospodářství. Ovšem
nenasvědčuje tomu všechno tak, jak kol. Horn
uvádí. Kol. Horn prohlašuje, že
obchodnictvo v Brně svolává na zítřek
stávku. Je to nepravda, neboť se nejedná o
stávku. Jde o velkou manifestaci obchodnictva, které
z velkého Brna a okolí chce na veřejném
shromáždění propagovati svoje požadavky,
které jsou zajisté oprávněné.
Pokud v době projevu budou obchody a živnosti ve velkém
Brně uzavřeny, děje se tak za souhlasu našich
úřadů a nejde naprosto o žádnou
stávku. (Posl. Horn: Tak co to je, když se zavřou
obchody?) Zemský národní výbor
dal souhlas, prosím, p. kolega Horn si to může
ověřiti. (Výkřiky.) Já
myslím, že zemský národní výbor
je lidovým orgánem a že jako úřad
II. živnostenské stolice má právo dát
souhlas obchodnictvu k manifestaci a k uzavření
obchodů na krátkou dobu. (Posl. Horn: To měl
dělat, když byl v Najmanově partaji.) Mohu
ujistiti slavnou sněmovnu, paní a pánové,
že touto akcí živnostnictvo a obchodnictvo Velkého
Brna nikterak nepoškodí republiku, naopak tu dobu,
pokud bude manifestovati, zajisté již dávno
svou zvýšenou a delší prací nahradilo.
Rovněž mohu slavnou sněmovnu ujistiti, že
neutrpí zásobování obyvatelstva. Zajisté
jste o tom, paní a pánové, přesvědčeni.
(Výkřiky.) Ani kolega Horn nemá
právo upírati živnostnictvu a obchodnictvu
právo na stávku. Tam kde je životní
zájem stavu ohrožen, má každý člověk,
každý zaměstnanec a rovněž tak
živnostník a obchodník, právo na stávku.
(Výkřiky.) Kol. Horn neodsuzuje stávku
dvou a půl milionu obchodů ve Francii, o tom se
nezmínil a neviděl jsem ani v jeho tisku, že
by odsuzoval tuto stávku proti Ramadierově vládě.
Právo stávky živnostnictva nebylo doposud nikde
proklamováno, nikdo se o tom nezmiňoval, ani náš
kol. Přeučil. Kolega Přeučil,
když upozornil živnostnictvo a obchodnictvo, že
má rovněž jako dělník právo
na stávku v případě, že by nebyly
slyšeny... (Posl. Horn. To měl dělat, když
byl v Najmanově partaji!) To nevím, já
jenom vím, že kol. Přeučil hájí
stav živnostenský jako dobrý Čechoslovák
a že jistě má velmi značnou důvěru
živnostnictva a obchodnictva českého národa.
(Potlesk.) U nás je už zvykem jedné
strany upírati některá práva druhým.
(Výkřiky.) Slavná sněmovno,
pokládal jsem za důležité, abych ujistil
tento sbor o tom, že průběh zítřejší
manifestace v Brně bude zajisté vysoce důstojným
a že tím zásobování neutrpí.
(Výkřiky.) Kdyby to byla manifestace dělnictva,
kterou by organisovala komunistická strana, bylo by všechno
dobré, že ano? (Potlesk. - Výkřiky.)