18. června t. r. byl svolán v Praze protestní
projev. Svolavateli byli někteří t. zv. představitelé
živnostenského hnutí, kteří na
svolávacím plakátu a na letácích
tvrdili mimo jiné, že prý jsou živnosti
hospodářsky ohroženy, že je průmysl
preferován, že živnosti jsou ohrožovány
tvrdou cenovou politikou, že jsou živnostenské
korporace zpolitisovávány, že reorganisace
má zlikvidovat poslední zbytek hospodářské
samosprávy a že jen solidárním vystoupením
všeho řemeslnictva může se zabránit
jeho zániku. Co slovo, to lež. Nešlo však
o pravdu, nýbrž šlo o docela něco jiného,
jak se to projevilo v oficiálních referátech
tohoto projevu. Řečníci tu předkládali
některým svým politickým stranám
účet za to, že v posledních parlamentních
volbách místo prázdných lístků
odevzdali některým stranám Národní
fronty své hlasy a svou důvěru, ve které
se cítí být zklamáni. Jinak nelze
si vysvětlit takové výroky, jako na př.
místopředsedy Ústředního svazu
Jindřicha Sedláčka za stranu lidovou, který
říká, že slavný košický
program byl slavnostním monologem, který zůstal
nevyplněn. A mluvil dál o soustavném poškozování
řemeslníků, aby z toho dovodil, že jedině
utvořením jednotné organisace soukromých
podnikatelů je prý možno nahradit, slyšte,
živnostenskou stranu a že po ztrátě živnostenské
politické strany může býti živnostníkům
náhradou pouze jednotná silná organisace
soukromých podnikatelů. Příznačné
pro tendenci tohoto projevu je také to, že panu Františku
Reimanovi, předsedovi společenstva klempířů,
když tlumočil dík vládě za její
činnost, bylo předsedou tohoto projevu vzato slovo.
Projev byl ve skutečnosti protestem proti všem stranám
Národní fronty, proti vládě a proti
lidově-demokratické republice.
Pražský projev však není osamocen. V téže
době se konal po celé čtyři dny sjezd
tak zv. hospodářské skupiny hostinských
živností v Mariánských Lázních,
na kterém svolavatele po celé čtyři
dny za více než jeden milion Kčs, který
tento sjezd stál, pronášeli projevy negativní
kritiky, vycházejíce z demagogicky zkreslené
argumentace a falešných informací, takže
tam došlo i k přímému provolávání
hanby ministru Československé republiky. Pokračováním
je zítřejší veřejný protestní
projev, svolávaný na čtvrtek do Brna, který
je spojen s výzvou ke stávce ve všech živnostenských
podnicích po dobu trvání protestu.
Oč jde při všech těchto akcích?
Záminkou k těmto projevům je chystaná
reorganisace hospodářské samosprávy
tak, jak byly její zásady v duchu spolupráce
Národní fronty dohodnuty a přijaty na příslušných
místech i ve vládě. Je třeba s politováním
konstatovat, že mluvčí některých
stran, se kterými tyto zásady byly dohodnuty, od
dohody utíkají a pod tlakem právě
těch, kdož místo prázdných lístků
odevzdali ve volbách hlasy jejich stranám, ustupují.
Na projevech volá se proti chystané reorganisaci,
která má za úkol dosavadní stav zjednodušit,
zlevnit a zdemokratisovat tak, aby tam měli živnostníci
skutečně do věci co mluvit. Místo
toho volá se po volbách, ačkoliv je jasno,
že do těchto starých protektorátních
a protidemokratických svazů demokratické
volby vůbec provést nelze a že volby budou
provedeny ihned, jakmile tyto svazy budou přebudovány
v duchu potřeb lidově demokratického pořádku
a jeho hospodářského plánování.
Po neprodlených nedemokratických volbách
volají ti, kdož byli najmenováni do svých
funkcí stranami, do kterých vstoupili jen proto,
aby tyto strany je jmenováním ve funkcích
zděděných z první republiky a z protektorátu
potvrdily.
Výslovně konstatujeme, že budeme v zájmu
našeho národního hospodářství
a také v zájmu širokých vrstev drobných
a středních živnostníků za všech
okolností na dohodnutých zásadách
reorganisace bezpodmínečně trvat a nepřipustíme
žádné ústupky živlům, které
na aranžovaných, z peněz živnostnictva
draho placených projevech projevují tak nedemokratické
a reakční smýšlení. Jsme přesvědčeni,
že zmíněné akce dostatečně
poučily i ostatní strany Národní fronty
o charakteru tohoto boje proti reorganisaci, že si udělají
ve svých řadách pořádek a nepřipustí,
aby v tomto zpátečnickém řádění
bylo pokračováno.
Přitom je třeba si uvědomit, že hlavním
původcem těchto akcí nejsou ti, kteří
se stávají obětí politiky jiných.
Hlavní původce je třeba hledati nikoliv mezi
živnostníky, nýbrž mezi politikáři,
mezi těmi, kdož jako někdejší spolupracovníci
vedení živnostenské strany dokonce na nejvyšších
místech první zavdali podnět k takovým
akcím a domnívají se tedy, že mohou
beztrestně pokračovat v reakční politice
Najmanů, Mlčochů a Chalupů
i ve stranách Národní fronty, do kterých
se po převratu vloudili a z nichž si chtějí
dělat hlásné trouby. Mám tu na mysli
tu okolnost, že na př. na nedávné schůzi
národně socialistické strany pan posl. Přeučil
ohlašoval stávku živnostnictva tím, že
až bude třeba, živnostníci prý
stáhnou rolety. Také v Ústředním
svazu obchodu se volalo na schůzi vedoucího orgánu
po stávce. My odmítáme takové tendence,
odsuzujeme je jako činy nepředložené,
nerozvážné a jako zločiny proti národní
svobodě a státní nezávislosti. My
komunisté žádáme všechen pracující
lid, aby přinášel oběti, aby se uskrovňoval,
aby pracoval, aby zachoval klid, bezpečnost a právní
řád, aby nestávkoval a zbytečně
nevycházel do ulic. Jsme šťastni a před
celým světem pyšni na to, že práce
našeho národa nese ovoce. Co však říci
tomu, jestliže se ozývají hlasy, které
usilují o neklid, stávky a bouře? Víc
než 90% našich lidí pracuje ve mzdě a
platu za necelých 5.000 Kčs měsíčně,
z toho 36% nevydělává ani 2.000 Kčs
měsíčně. Jsou to dělníci,
zřízenci, úředníci, státní
a veřejní zaměstnanci. Kolik by tady bylo
příčin k nespokojenosti? Kolik příčin
ke stávkám? Ale všichni tito pracující
strádají, mlčí a pracují, neboť
vědí, že je to jediná spolehlivá
cesta k štěstí a blahobytu zítřka.
Mají důvěru k našemu pořádku
(Potlesk.), k naší vládě, k její
dobré vůli a osvědčují tak
skutečnou lásku a věrnost k svému
státu a národu. Mají rozum. Uvědomují
si, že přes to všechno to jde u nás k
lepšímu, lépe než po minulé válce
a lépe než ve valné většině
zemí ostatní poválečné Evropy.
Komu se to stýská po starých zlatých
časech, po tom starém "ráji na zemi"
z r. 1920, kdy se u nás vládlo tak, jak poroučeli
bankéři, karteláři a velkostatkáři,
takže to šlo den ze dne s kopce, životní
úroveň našeho lidu klesala a klesla o celé
dvě třetiny, v živnostech byla bída,
byly stávky, byly bouře, nosily se šibenice,
vytloukaly se krámy a rabovalo se zboží? Chce
někdo opakovat tuto dobu?
Ten kdo nezodpovědně vyzýval živnostníky,
aby stáhli rolety, aby zavřeli své živnosti,
aby stávkovali, musí si být vědom
toho, že se dopouští zločinu proti národu
a státu a zločinu na živnostnictvu. Musí
si být vědom toho, že po takové stávce
živnostnictva by mohly přijít stávky
další, celá lavina stávek se všemi
hospodářskými a sociálními
následky, a to především také
pro poctivé české vlastenecké živnostníky.
Na takové stávce mohou mít zájem jenom
ti, kteří informují zahraniční
tisk o tom, že 11. června bude proveden v Československu
puč atd. Tato veliká velezrádná mystifikace
zahraniční veřejnosti se scvrkává
na stávku živnostnictva v Brně 26. června.
Máme dojem, že někdo mezi námi chtěl
si aspoň protestními akcemi, o nichž jsem se
zmínil, vysloužit honorář za novinářskou
kachnu v Daily Mail.
Problémy živnostnictva rozhodně nelze řešit
a vyřešit zmíněnými reakčními
methodami ani nějakými ústupky reakčníkům.
Reorganisace hospodářské samosprávy
provedena být musí a bude provedena. Čechy
patří minulosti. Byly vyřízeny už
dávno, a to kapitalistickým systémem. Zbyly
z nich jen znaky a korouhve, všechno ostatní je na
nich mrtvé a nikdo to nevzkřísí. Organisace
živnostenského podnikání musí
být organisacemi našeho národního hospodářství,
a to organisacemi podnikovými, a musí sdružovat
všechny sektory našeho hospodářství,
znárodněný, soukromý i družstevní.
Ten kdo brání a brzdí reorganisaci, poškozuje
živnostníky, neboť je to v zájmu živnostenského
podnikání a v zájmu jeho pokroku, rozkvětu
a rozmachu. Jen tak bude živnostnictvo zapojeno s úspěchem
do plánovaného hospodářství.
Jen tak se mu dostane spravedlivého přídělu
surovin, pracovních sil, finančních prostředků
a levného úvěru, podílu na dodávkách,
exportu a importu. Jen tak bude přehled, evidence, statistika
a pořádek v organisacích hospodářské
samosprávy místo dosavadní situace, která
přeplňuje dnešní organisace živnostenské
nepořádkem, takže je to vyložený
Augiášův chlév. Chci upozornit, že
na př. v Jednotě cukrářů je
situace taková, že tam jediný živnostník
složil na velmi pochybný šmelinářský
obchod s oříšky 360.000 korun v nových
penězích. A tito lidé jsou to, kteří
podněcují ke stávkám. Jsem přesvědčen,
že všechny problémy se dají vyřešit
klidnou spoluprací, spoluprací v duchu Národní
fronty, v žádném případě
však spoluprací se zakuklenými a otevřenými
reakcionáři, s těmi, kdož, zdá
se, chtějí plnit vůli těch, u jejichž
úmrtního lože stáli, vůli Najmanů,
Chalupů atd. Odmítáme tyto lidi, nebereme
je na milost a poženeme je na pranýř za ty
věci, pro které se snaží pobuřovat
živnostnictvo.
Jsem přesvědčen, že pokus o stávku
v Brně je posledním pokusem tohoto druhu a že
strany Národní fronty v duchu spolupráce
vyřeší problémy tak, že rázně
všichni podněcovatelé podobných akci
budou zakřiknuti. (Potlesk.)
Předseda: Uděluji slovo panu posl. Hořínkovi.
Posl. Hořínek: Slavná sněmovno,
paní a pánové!
Opět má naše sněmovna za úkol
pojednati o omezování v živnostenském
podnikání. Na místo řádného
a spravedlivého zákona prodlužuje se protektorátní
vládní nařízení z r. 1943,
které bylo uděláno za tím účelem,
aby se vyhovělo válečným snahám
německým. Aby bylo jasno, oč vlastně
jde, dovolím si vysvětliti jednotlivé odstavce
tohoto vládního nařízení, které
dnes po druhé stává se zákonem.
Je zajímavo, že vláda ve svém návrhu
zákona č. 256 Sb. neuznala za vhodno uvésti
slavné sněmovně celou citaci tohoto vládního
nařízení č. 14 z r. 1943. Spokojila
se právě tak jako dnes povšechnou textací,
že ustanovení §§ 1 až 9 tohoto vládního
nařízení se stávají zákonem,
aniž poslance tohoto ústavodárného Národního
shromáždění informovala o celém
znění. Toto jednání zajisté
nepřispívá ke zvýšení
vážnosti slavné poslanecké sněmovny.
Předkládá se nám dnes k akceptu směnka
in bianco. K řadě případů,
kdy se parlament bagatelisuje, se nyní druží
opět tento případ, kdy patrně pro
nedostatek papíru se nám předložila
osnova zákona neúplná. Není asi nutno,
aby členům parlamentu byl znám zákon
celý. Budeme hlasovat pro něco, čeho podrobnosti
neznáme.
§ 1 tohoto vládního nařízení
stanoví, že příslušný úřad,
t. j. okresní národní výbor, vezme
na vědomí odpověď živnosti neb
oznámení o nastoupení jiné výdělečné
činnosti, neb udělí koncesi, neb dovolí
výkon nového výdělečného
podnikání jiného druhu, i svobodného,
neb jeho přeložení, jako do jiné obce,
i když jsou splněny ostatní náležitosti,
jen má-li za to, že proti tomu není námitek
z důvodů veřejného zájmu. Totéž
platí pro oznámení, žádosti o
schválení zřízení vedlejších
závodů, prodejen, správkáren a sběren
živnosti, dále pro žádosti za přeměnu
pobočných závodů a skladů na
závod hlavní, oznámení o přeložení
uvnitř obce a také o propachtování
živnosti. Přistupují k tomu také žádosti
o schválení provozoven nových, rozšíření
provozoven již stávajících nebo o schválení
provozoven, v nichž nebylo s provozem započato nebo
v nichž provozování bylo přerušeno
déle než 6 měsíců. Výjimky
tvoří odpověď svobodné živnosti
vdovou nebo nezletilými descendenty po smrti živnostníkově.
(Předsednictví převzal místopředseda
Komzala.)
§ 3 stanoví, že toto nařízení
platí přiměřeně o výdělkových
a hospodářských společenstvech podle
zákona ze dne 9. dubna 1873, a § 4 stanoví,
že před rozhodnutím podle § § 1 až
3 vyžádá si úřad vyjádření
příslušných organisací hospodářství
(stavovských organisací) a příslušné
obchodní a živnostenské komory. Odst. 3 tohoto
paragrafu říká, že pokud nebylo podle
§§ 1 až 3 právoplatně rozhodnuto,
nesmí býti s provozováním započato.
§ 5 stanoví, že živnostenské listy,
koncese nebo povolení a schválení, vydané
bez šetření náležitostí
předepsaných tímto nařízením,
jsou neplatné a mají být odňaty. Soudy
povolující podle § 6 zápis do obchodního
nebo společenstevního rejstříku jsou
povinny přihlédnouti k tomu, zda bylo dbáno
ustanovení tohoto nařízení. Úmyslně
uvádím nejdůležitější
ustanovení tohoto vládního nařízení
ze dne 13. ledna 1943, které se dnešním dnem
stává zákonem po druhé, abychom si
uvědomili přesné znění tohoto
zákona a posoudili skutečnou praxi v živnostenském
podnikání a jiné zajímavosti.
Za 8 dní po prvním uzákonění
tohoto vládního nařízení vydalo
ministerstvo vnitřního obchodu vyhlášku
č. 23 ze dne 28. prosince 1946 o úpravě maloobchodního
podnikání a další vyhlášky
čís. 156 a 157 ze dne 7. února 1947 o úpravě
hostinského a zprostředkovatelského podnikání.
Podle těchto vyhlášek se odnímá
povolovací právo okresním národním
výborům a přejímá je samo ministerstvo
do své pravomoci. A tu jsme u první zajímavosti.
Parlament odhlasuje zákon, zákon pro všechny
občany, pro příslušné úřady,
samozřejmě že i pro ministerstva, která
jsou na tomto zákoně zúčastněna,
a za několik dní si ministr vydá svoje vlastní
nařízení, svoji vyhlášku, která
ve své nejdůležitější části
vůbec tento zákon nerespektuje, ba naopak nařizuje
něco zcela jiného a protichůdného,
než zákon obsahuje. A je zajímavé, že
osnovu tohoto zákona předložila parlamentu
vláda, jejímž členem je i tento pan
ministr vnitřního obchodu. Toto jednání
je velmi a velmi podivné. Při vydání
této vyhlášky odvolává se pan
ministr na vládní nařízení
ze dne 14. března 1940, čís. 164 Sb. o mimořádných
opatřeních, týkajících se zřizování
a rozšiřování podniků.
Jak je to možné, že tento pan ministr zapomněl,
že v době, kdy máme svůj samostatný
stát, svého řádně zvoleného
presidenta, svůj parlament, kdy platí naše
ústava a kdy platil již zákon, používá
zmocňovacího vládního nařízení
z doby protektorátu? Jaký je to zásah, že
za vlády lidové demokracie odnímá
pravomoc lidovým orgánům, t. j. okresním
národním výborům? Proč nemohou
nadále rozhodovati o živnostech ve svých okresech,
kde přece nejlépe znají poměry a všechny
okolnosti i počet dosavadních živností,
kde znají skutečnou potřebu živností
nových? Proč je nutno, aby o povolování
živností rozhodoval úředník na
ministerstvu, tedy živel byrokratický, oproti skutečným
zástupcům lidu, kteří zasedají
v radách okresních národních výborů
a kde jsou zastoupeni zástupci všech politických
stran podle zásad poměrného zastoupení,
tedy zásad jedině demokratických?
K jakému důsledku vede tento způsob, můžeme
si domysliti. V Břeclavě se utvořila obchodní
společnost, která požádala o vydání
živnostenského listu. Tato žádost byla
doložena všemi právními a zákonnými
přílohami, byla doporučena místním
národním výborem v Břeclavě,
okresním národním výborem v Hodoníně,
zemským národním výborem v Brně,
příslušnou hospodářskou skupinou
a Obchodní a živnostenskou komorou. Tato žádost
došla do ministerstva vnitřního obchodu. Než
došlo k potvrzení této živnosti, byl požádán
sekretariát strany pana ministra v Břeclavě,
zda ničeho proti povolení této živnosti
nenamítá. Žádost této obchodní
společnosti byla na to zamítnuta, poněvadž
se proti povolení postavila strana pana ministra. Bylo
podáno odvolání proti zamítnutí.
Když se vyšetřovalo, zda odvolání
bude vyhověno, prohlásil jeden významný
činitel, že pokud se bude stavěti místní
vedení strany pana ministra proti, není naděje
na příznivé vyřízení.
Jsme tedy skutečně zvědavi, zda povolení
této obchodní společnosti - které
je v místě nutně zapotřebí
- bude dáno nebo ne.
V době, kdy vždy a všude rozhoduje a má
rozhodovati lid, nenachází se ve vyhláškách
vydaných ministerstvem vnitřního obchodu
ani zmínka, že se o povolení nových
živností mají vyjadřovati příslušné
hospodářské skupiny obchodní a společenstva
hostinských a zprostředkovatelů. Zatím
co organisace dělnictva a zaměstnanectva ÚRO
a ROH mají takovou moc a takové rozhodování,
že to až udivuje, béře se těmto
organisacím obchodnictva, hostinských a zprostředkovatelů
právo projevit svůj názor. A tito obchodníci
a živnostníci jsou také lid. Proč nemají
právo o svých věcech spolurozhodovat, případně
pronésti svůj názor, své mínění,
vždyť oni nejlépe vědí, je-li nových
podniků zapotřebí nebo ne. Vždyť
i v té okupantské vyhlášce podle §
4 mají tyto stavovské organisace právo k
vyjádření, tam se jim to právo nebere,
ale ve vyhlášce československého ministra
se jim toto právo bere. Smíme se tázati,
proč a z jakých důvodů? Je zajímavé,
že tato vyhláška zná tyto organisace,
když v § 1 této své vyhlášky
uvádí, pro které podniky tato vyhláška
platí, ale nezná je a neví o nich, když
jde o jejich dobrozdání a vyjádření.
A jak soudy, které budou případně
prováděti zápis do obchodních neb
společenstevních rejstříků
a které jsou povinny přihlédnouti k tomu,
zda se při povolení dbalo ustanovení právě
schvalovaného zákona? Jak se zařídí
a koho budou poslouchat, vyhlášku anebo zákon?
Jest zajímavé sledovat, jak se staví k těmto
vyhláškám výkonné lidové
orgány.
Ústřední národní výbor
města Prahy se postavil proti, zemský národní
výbor v Čechách i zemský národní
výbor na Moravě také proti. Všechny
tyto vrcholné útvary lidové správy,
složené ze zástupců všech politických
stran, se postavily proti těmto vyhláškám,
označily je za protizákonné, neuznávají
je a neřídí se jimi při svých
rozhodováních.
A co pan ministr zemědělství, který
vydal také vyhlášku dne 16. května 1946
o úpravě obchodu s užitkovým dobytkem,
kde nařizuje, že dobytek smí být zcizován
jen prostřednictvím zemědělských
nákupních a prodejních družstev, a vylučuje
důležitou složku obchodnickou, která se
plně osvědčila? Ba zemědělci
sami žádají, aby si sami směli zvoliti
vykupovače dobytka volně. Také tento pan
ministr se řídí zmocněním z
doby okupantské.
Naproti tomu ministerstvo průmyslu nevydalo žádné
podobné vyhlášky a řídí
se ve všech svých jednáních pouze a
výhradně zákonem, který odhlasovala
tato slavná sněmovna v prosinci loňského
roku a který dnešního dne opět o půl
roku prodlužuje. Je skutečně zajímavé,
že většina právníků je názoru,
že zákonu odporující vyhlášky
jsou protizákonné.
Jak usnesení Ústředního národního
výboru pražského, tak i zemského národního
výboru v Čechách a na Moravě, jakož
i jejich protesty směřují proti platnosti
a existenci těchto legislativních opatření
ministerských, která nemají žádné
opory v zákoně. V době budování
hospodářské a politické samosprávy
nelze trpěti takové zásahy, jež ani
po stránce legislativní, administrativní,
ale ani po stránce hospodářské účelnosti
nejsou ničím odůvodněny. Pouhou vyhláškou
se mění celý živnostenský řád,
který stanoví kompetenci okresních národních
výborů ve věcech živnostenských.
Nelze pochybovat, že tento postup snižuje vážnost
národních výborů, pro něž
platí zákonná ustanovení, ale také
odpovědná prohlášení politických
činitelů, že vláda bude respektovat
tyto demokratické instituce. Těmito vyhláškami
stávají se národní výbory pouhými
podatelnami ministerstev. Ve vyhláškách je
zajímavé ustanovení, že přes
to, že okresní národní výbory
nemají právo rozhodovat, budou musit trestati přestupky
proti těmto vyhláškám. Jsou také
na místě stížnosti občanů
na zdlouhavé vyřizování podaných
žádostí.